Archiv autora: Administrator

PODPORA PRAVOSLAVNÝCH MISIONÁŘŮ

V červenci roku 2017 jsme s požehnáním arcibiskupa Simeona zahájili podporu práce pravoslavných misionářů, kterou zajišťuje řecká organizace Orthodox Missionary Fraternity (Pravoslavné misijní bratrstvo). Bratrstvo patří duchovně pod Řeckou pravoslavnou církev a bylo založeno v roce 1963.

Kromě hlásání evangelia plní misionáři také charitativní úkoly v zemích, kde působí, ulehčují trápení těch, kteří žijí v chudobě a mají bolesti; dále zakládají sirotčince, školy, zdravotní střediska, zajišťují přípravu a distribuci jídla potřebným, organizují vrtání studní a všude přinášejí Kristovu lásku.

Více informací na https://www.pravoslavi.cz/afrika/Orthodox_Mission_Fraternity.htm.
Díky šlechetným dárcům jsme bratrstvu k dnešnímu dni věnovali celkem přes 80.000,- Kč. Měsíční průměr darů je cca 2.700,- Kč.

Pan Georgios Kintsakis, Communications manager Orthodox Missionary Fraternity, který s námi komunikuje, vždy všem dárcům srdečně děkuje. Zde je ukázka jednoho z dopisů:

“Rádi bychom vám poděkovali za vaši laskavou podporu bratrstva Orthodox Missions. Mít takovéto pravidelné dárce, kteří mají péči o šíření naší pravoslavné víry, je skutečně velká pomoc.

Ať vám a vašim přátelům Bůh žehná a odmění vás duchovními dary v nadcházejícím období Kristova narození.”

Na náš dotaz, kam konkrétně naše finanční dary putují, pan Kintsakis odpověděl toto:

Sláva Ježíši Kristu!

Děkuji Vám za Vaše dotazy. Misijní práce Pravoslavné církve je zajisté rozsáhlá a vícerozměrová a naše Bratrstvo se snaží být v pohotovosti při co nejvíce misijních projektů v Africe a dalších kontinentech, jak jen je to možné.

V průběhu posledních tří let nás pravoslavní křesťané z České republiky podporovali a posilovali v naší práci. Během těchto roků probíhaly na poli misijní práce reorganizace, co se týče týmů a rozšíření dalších možností spolupráce, což vedlo k založení nových eparchií, jako jsou Arusha v Tanzánii, Kananga v Kongu (DRC), Gulu v Ugandě a Toliara na Madagaskaru. Tato reorganizace přiměla více lidí k podpoře a péči o misie a Afričané jdou od té doby pravoslavně křtěni každý den.

Abychom byli konkrétnější, naše Bratrstvo podporovalo během posledních tří let následující projekty, které zajišťovaly Pravoslavné misijní týmy:
– Dotace stavby a vybavení 14 nových chrámů v Kamerunu, Tongu, Samoe, Tanzánii, Madagaskaru, Kongu (DRC), Republice Kongo, Rwandě a Ugandě.
– Dotace operací v nemocnici zasvěcené přesvaté Bohorodici v Medanu, Indonésie.
– Dotace operací v zdravotnické klinice v Kongu (DRC).
– Dotace operací a rozšíření sirotčince na Madagaskaru.
– Dotace na dokončení základní školy v Nigérii.
– Dotace operací v zdravotnické klinice v Ugandě.
– Dotace na zajištění přes 36 projektů zabývajících se vodními vrty.
– Dotace na programy zajišťující katechezi a křty v 11 zemích.
– Dotace na studia pro 110 afrických studentů v jejich rodných zemí.
– Dotace na obecné provozní výdaje v 31 misionářských divizí.

Co se týče použití dotací našich drahých bratrů a sester z České republiky, byly, mimo jiné, rozděleny na:
– Zdravotnickou kliniku Shamana, Kongo (DRC).
– Zbudování pravoslavného chrámu zasvěceného svatému Janu Theologovi v Samoe.
– Zbudování chrámu zasvěceného Zvěstování přesvaté Bohorodice v Tanzánii.
– Zbudování chrámu zasvěceného Proměnění Páně v Kongu (Brazzaville).
– Nemocnice v Medanu, Indonésie, zasvěcená přesvaté Bohorodici.
– Různé další potřeby na čtyřech kontinentech.

Těšíme se na další spolupráci při rozšiřování pravoslavné víry. Podejte nám, prosím, zprávu, pokud byste v budoucnu chtěli zaslat zprávy o bližším využití Vašich peněžních prostředků.

V Kristu,

Georgios Kintsakis
Communications manager

PS:
I Vy můžete mít podíl na podpoře pravoslavné misie v Africe tím, že jednorázově či pravidelně přispějete jakoukokoliv částkou na naši sbírku. Pro místní lidi jsme zřídili účet u Fiobanky. Účet je otevřený a kdokoliv může nahlédnout, jak se hospodaří s vybranými dary (viz bankovní stránku účtu). Správy účtu se ujala Anežka Mandelíková z Pravoslavné církevní obce v Jihlavě. Viz českou stránku s přístupem na účet: https://www.pravoslavi.cz/afrika/afrika-podpora.htm

Liturgie sv. apoštola Jakuba

Předposlední neděli v roce 2019 se náš pomocný biskup vikář, vladyka Izaiáš zúčastnil svaté liturgie apoštola Jakuba. Tato starobylá liturgie se konala ve Vídni, kam našeho vladyku pozval metropolita vídeňský a celého Rakouska a exarcha Maďarska, vladyka Arsenios.

Řád liturgie, který naše tradice spojuje se jménem sv. Jakuba, bratra Páně, biskupa jerusalemského patří k nejstarobylejším bohoslužbám, které se v současnosti v naší církvi konají (také se jí říká „Jerusalemská“). Její součástí je zachovávání některých dávných obyčejů či naopak nepoužívání jiných součástí liturgické tradice, které vznikly později (např. ikonostas). Obřadem této liturgie vane velice zřetelně duch prvokřesťanské doby.

Liturgie byla v počátcích křesťanské éry poměrně dlouhá a každodenní navštěvování bohoslužeb se tenkrát považovalo za normální zjev. Vzhledem k tomu, že věřící měli přirozeně také rodinné a veřejné povinnosti, stávalo se často, že nemohli dobře spojit život církevní s těmito povinnostmi. Proto učitelé Církve svatý Basil Veliký, Jan Zlatoústý, Cyril Alexandrijský a jiní ve čtvrtém a pátém století poněkud zkrátili liturgii apoštola Jakuba. Dvě takto zkrácené liturgie se zachovaly až do naší doby. Žák Jana Zlatoústého svatý Prokl a Amfilochios Ikonijský hovoří o tomto zkrácení (teologové liturgisté o tom vedou diskusi). Jak Basilova tak Zlatoústého liturgie se velmi podobají liturgii Jakubově; jsou rozděleny na část katechumenskou a na část věřících. Mají eucharistický kánon a ostatní prvky. Je to struktura apoštolských liturgií.

Liturgie Basilova a Zlatoústého během času téměř úplně nahradily liturgii svatého Jakuba. Ta se dnes koná na Východě v průběhu církevního roku jen výjimečně, např. v den jeho svátku 23. října nebo v době svátků Narození Páně či ještě v jiné dny, dle praxe různých pravoslavných církví ve světě. Archimandrita Kyprián svědčí, že ruská mise přeložila Jakubovu liturgii do církevní slovanštiny a konala ji v určité dny.

U nás se tato liturgie dříve téměř nekonala; teprve roku 1963 byla sloužena na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově a 5. listopadu 1967 ji poprvé u nás vykonal v Praze metropolita Dorotej s duchovními – protojerejem Vasněcovem a Novákem. Věřící ji se zbožností vyslechli; hluboce na ně zapůsobila její prostá forma, vroucí modlitby, dojemné zpěvy. Početné ektenie této liturgie dýší apoštolskou dobou a jsou pronášeny tváří k lidu. Po několika přípravných modlitbách se koná malý vchod, po němž se čtou výňatky ze Starého Zákona, apoštol a evangelium. Poté začíná liturgie věřících. Po symbolu víry nastupuje anafora – kánon eucharistie, který je složitější a delší než u sv. Basila. Při proměňování svatých Darů béře představený duchovní do levé ruky Beránka a žehná jej, stejně tak se děje se svatým kalichem. Věřícím se podává zvlášť svatý chléb a zvlášť pijí ze svatého kalicha. Ovšem, podle praxe na ostrově Zakinthu, kde se koná tato služba častěji, podává se přijímání lžičkou.

Zvláštnosti této liturgie, které zaujmou na první pohled: ektenie říkají duchovní čelem k lidu, prestol je umístěn uprostřed shromáždění (ikonostas se nepoužívá). Proskomidie se konat nemusí. V Jerusalemě se nepokrývají nádoby se svatými dary. V Rusku nese při malém vchodu evangeliář sám biskup a kráčí při tom na střed chrámu s berlou; nechává evangelium na analoji uprostřed chrámu. Po malém vchodu se koná velká (pokojná) ektenie Po malém vchodu následuje čtení i ze starého Zákona; při čtení starozákonních paremií a při kázání sedí promlouvající biskup uprostřed chrámu a čelem k lidem. Biskupové pro tuto službu odládají mitru a mohou případně obléci felon (slouží bez panagie, kněží bez křížů). Místo Cherubínské písně se zpívá „Umlněte, smrtelníci…“ (Podobně jako na Velkou sobotu.) Podávání svatého příjímání věřícím – zvlášť se podává Tělo Kristovo (dříve pokládáno na ruku, později vkládá duchovní částečku svatého Chleba do úst) a zvlášť se každému podává drahocenná Krev Kristova z kalicha (podobně jako dnes dává biskup přijímat kněžím). (Ne všechna specifika Jakubovy liturgie se nutně musí aplikovat. Záleží na místních zvyklostech.)

Použit článek o službě Jakubovy liturgie (upravený a doplněný)

Oslava svátku sv. Mikuláše v Olomouci

Na svátek sv. Mikuláše se kněží olomoucko-brněnské eparchie sešli v katedrálním chrámu sv. Gorazda v Olomouci, aby společně s vladykou Izaiášem mohli oslavit tento tak krásný svátek naší církve. Hostem oslavy byl i vladyka Paisios z Budapešti, který přijel pozdravit našeho vladyku Izaiáše a sdílet duchovní radost svátku sv. Mikuláše.

 

Kalendária na rok 2020

Eparchiální kalendária pro rok 2020 si můžete stáhnout v PDF

Kalendárium je připraveno ve třech verzích:

Juliánský kalendář (kalendářní styl kompletně starý): kalendar-eparch2020-jul.pdf
Smíšený kalendář (dle řeckého způsobu – nový kalendářní styl pro pevné svátky, stará paschálie): kalendar-eparch2020-smiseny.pdf
Gregoriánský kalendář (nový kalendářní styl pro pevné svátky i pro paschálii): kalendar-eparch2020-gregor.pdf

Až bude kalendářní brožura (ročenka) vytištěna, můžete si ji objednat na úřadu Eparchiální rady Olomoucko-brněnské eparchie (obsahuje přehled svátků, půstů apod., všechny tři kalendářní styly, článek vladyky Simeona a schematismus naší eparchie s adresami všech úřadů, chrámů a seznamem církevních obcí).

Nástěnný kalendář (pouze starý styl) si můžete objednat jako každý rok zde.

Elektronické kalendárium s ikonami na každý den najdete tady.

Antonyj Surožský: „Světlo osvěcující temnoty – Poslední duchovní rozhovory“

Vyšla knížka „Světlo osvěcující temnoty – Poslední duchovní rozhovory“ od metropolity Antonyje Surožského v překladu vladyky Kryštofa.

Kniha je věnovaná posledním duchovním rozhovorům Antonyje, metropolity surožského, s jeho věřícími. Určena je křesťanům 21. století, století naplněného pochybnostmi a obavami. Vladyka Antonyj v ní shrnuje svou celoživotní zkušenost s hledáním Boha, víru v Něho i bolestivé pochybnosti.

Publikace obsahuje přepisy rozhovorů s londýnskými věřícími v období od 18. října 2001 do 27. června 2002. Svým posluchačům odkryl beze zbytku své srdce s přáním, aby nic nezůstalo nedopovězené. I nás tím vede k tomu, abychom se naučili naslouchat až za hranicemi slov.

Jejich hlavním tématem je osobní zkušenost přímého společenství s Kristem. Neboť pouze tato zkušenost dává člověku jistotu víry.

Duchovní rozhovory metropolity Antonyje vznikly v prostředí západní pravoslavné diaspory, v níž také on sám prožil většinu svého života. Uprostřed západní civilizace, tak odlišné od pravoslavného chápání správného života a myšlení, její pragmatičnosti a konec konců i materialismu, se autor snaží teologicky vyrovnat s otázkami této jinakosti a přitom neodsuzovat, ale spíše i zde nacházet dobré příklady mravnosti a ušlechtilosti. Chce chápat a vnímat, že všechny lidské bytosti jsou stvořením Božím a jako takové mají v té či oné míře podíl na plodech vykupitelského díla Pána Ježíše Krista.

A tam, kde utichají všechna slova, nastává mlčenlivá kontemplace Boha, již mohou zakusit lidé všech kultur právě pro svou ontologickou přináležitost k Bohem stvořenému lidskému rodu.

Metropolita Antonyj v rozhovorech předkládá své myšlenky, jež neprohlašuje za učení Církve, nenárokuje si náš bezvýhradný souhlas s nimi, ale přeje si, aby to byly spíše podněty k našemu hlubšímu rozjímání nad duchovními otázkami, nad naším osobním přístupem k církevnímu životu a učení. Přeje si, aby pravoslavní věřící neupadali do formalismu a laciné sebedůvěry či dokonce sebechvály, což by bylo v přímém rozporu s pravdou pravoslaví. Přeje si, abychom se učili být upřímnějšími k Bohu i k sobě, snažili se lépe porozumět Evangeliu a kráčeli důsledněji duchovní cestou, která vede ze země do nebe, ke spáse. A to není možné bez skutečné lásky a úcty ke všem lidem, ke všemu Božímu stvoření.

Knížka duchovních rozhovorů metropolity Antonyje byla velmi erudovaně a s hlubokým porozuměním tématu i osobnosti autora přeložena vladykou Kryštofem.

Knihovna Monastýru Proměnění Páně v Těšově
The European Academy of Secuita and Conflictology, Bratislava 2019

P.S.

Dokument o těšovském monastýru

 

 

Oslava svátku sv. Mikuláše v Mikulově

V sobotu 7. prosince 2019 jsme v 10 hodin v mikulovském pravoslavném chrámu svatého Mikuláše oslavili nejen svátek tohoto všeobecně známého světce, ale též 22. výročí vysvěcení tohoto chrámu. Biskup, jemuž je chrám zasvěcen, je patronem námořníků, rybářů a dětí. K oslavě tohoto významného svátku přijel Jeho Přeosvícenost ThDr. vladyka Izaiáš, biskup šumperský; připojili se i otcové prot. Mgr. Ing. Cristian Popescu z Brna, prot. Mgr. Svatopluk Konstantin Ryška z Dolních Kounic, prot. Mgr. Alexej Kukhta z Olomouce a jer. Mgr. Ing. Matúš Vavro z Hodonína, a také mnoho věřících – jak místních tak z okolí. Ačkoli počasí bylo chladné, zahřáli jsme se modlitbou, společným zpěvem, a po bohoslužbě i teplým svařeným vínem a čajem. Nezapomnělo se ani na děti, které byly obdarovány sladkým perníkem. Nakonec jsme se z chrámu přesunuli ke společnému obědu do restaurace, kde jsme naši oslavu v dobré společnosti ukončili. Letošní oslava svátku sv. Mikuláše byla velmi příjemná a doufáme, že se společně při této příležitosti setkáme i příští rok. Děkujeme všem zúčastněným a přejeme vladykovi, sloužícím otcům, hostům i místním věřícím mnohá léta a Boží požehnaní ať ke provází.

 

Šumperk

Přeosvícený vladyka Izaiáš sloužil v neděli 8. prosince svatou liturgii v chrámu Svatého Ducha v Šumperku. Spolu s ním sloužili prot. Mgr. Alexej Kukhta a duchovní správce chrámu jer. Rafael Moravský. Liturgie probíhala ve velice příjemné atmosféře. Doprovázel ji zpěv šumperského sboru.

Na závěr bohoslužby pochválil vladyka Izaiáš otce Rafaela za péči o chrám a za krásný průběh liturgie. Otec Rafael vyslovil díky vladykovi Izaiášovi za návštěvu a vyjádřil mu za sebe i za celou církevní obec podporu.

 

Zasedání eparchiální rady v Olomouci

Ve čtvrtek 5. prosince zasedala eparchiální rada, aby řešila otázky života naší eparchie. Členové shrnuli průběh končícího roku a v diskusi hledali nejlepší cesty do budoucnosti. Jeden z bývalých členů, prot. Josef Fejsák, doručil svou písemnou rezignaci na další členství v radě a uvedl osobní a zdravotní důvody. Na uprázdněné místo nastoupil náhradník.

 

Svátek sv. Mikuláše ve Vilémově

Ve vilémovském monastýru Zesnutí přesv. Bohorodice se 6. prosince oslavovala památka svatého divotvorce Mikuláše, biskupa Myr Lycejských, jemuž je zasvěcena zimní monastýrská kaplička. Na archijerejskou liturgii, kterou sloužili oba biskupové naší eparchie, vladyka Simeon a vladyka Izaiáš s duchovními  okolních církevních obcí, se shromáždilo asi dvacet příznivců monastýru.

Ve čtvrtek, v předvečer svátku, sloužil otec Petr Novák. V pátek pak sloužili vladykové s několika kněžími.

Kázal vladyka Simeon. Zavzpomínal při tom na své dětství, kdy ho navštěvoval svatý Mikuláš s anděly. Až jednoho dne mu jeho tatínek prozradil, že to není pravý svatý Mikuláš a že to nejsou praví andělé, ale lidé za ně převlečení. Vladyka se přiznal, že se tehdy svého tatínka za jeho slova hodně zlobil. Dále připomněl, že podobně jako všichni svatí, i svatý Mikuláš nám pomáhá. V tradičním popisu jeho života čteme, jak svými nezištnými dary zachránil tři dívky před otroctvím, když jejich tatínek neměl již peníze na jejich obživu. Noční dary od svatého biskupa tehdy umožnily, aby se dívky provdaly. Jindy pak zachránil námořníky před utonutím (viz přiložená ikona výše). A také svou odvahou spasil nevinně odsouzené vězně od popravy. Dokonce sám zadržel katovu ruku, což bylo tehdy velmi nebezpečné, neboť za to mohl být i nad ním vynesen rozsudek smrti.

V obou promluvách zaznělo i to, že svatý Mikuláš byl jednak nesmírně laskavý, milosrdný a pomáhal lidem, ale byl i přísný, když šlo o obhájení vyznávání pravé víry. V této souvislosti si připomínáme jeho horlivost, s níž na zasedání 1. všeobecného sněmu (r. 325 v Nikáji) uštědřil políček heretiku Áriovi, který hlásal, že Ježíš Kristus nebyl Bůh. Právě proti této herezi nás svatí otcové na tomto sněmu naučili říkat o Kristu, Synu Božím, že je „jednobytný s Otcem“, jak to dodnes vyznáváme při každé liturgii, když recitujeme Vyznání víry: Věřím v jednoho Boha, Otce vševládce…

 

2. fotogalérie

Vyšla knížka „Tajemství pravoslaví“

Knížka Tajemství pravoslaví přináší pohled do světa pravoslavné zbožnosti, která v sobě skrývá hodnoty, jež jinde nenajdeme. Ukazuje jedinečnou cenu pravoslaví jako náboženství pravdy a lásky založené na věrnosti Kristu. Autorka (Jana Baudišová) klade důraz na skutečnost, že Bůh nenechal člověka na světě osamělého, vydaného napospas zlu a hříchu. Posílá na svět svého Syna, aby člověka zachránil svou obětí na kříži. Kristus Bůh z lásky k člověku přišel na svět, aby mu svým utrpením a vzkříšením doslova prorazil cestu do Božího Království. Bůh překračuje hranice lidské moudrosti a uskutečňuje nepochopitelné tajemství záchrany člověka. Bůh se stal člověkem, aby se člověk stal bohem (svatý Athanasios Alexandrijský).

Pravoslavná církev je v knížce představena jako místo duchovního uzdravování a záchrany člověka už v tomto pozemském životě, ale především pro věčný život ve společenství s Bohem. Křesťanský život dává duši člověka nepomíjející spojení s pravým světlem, Bohem.

Bránou cesty k záchraně pro věčný život je křest. Křtem se člověk znovu rodí v Kristu, odkládá starého člověka a obléká Krista (citace Písma v obřadu svatého křtu). Takto znovuzrozený člověk, kterému byly křtem odpuštěny všechny předchozí hříchy, získává oděv neporušenosti a nyní je jeho úkolem zachovat tuto duchovní řízu čistou do chvíle, kdy předstoupí před Spasitele v okamžiku osobního a poté posledního soudu. Zachovává ji především svou věrností Kristu a životem v církvi – dodržováním Božích přikázání, zápasem se svými vášněmi a účastí na bohoslužebném životě, přijímáním svatých Tajin. Každý člověk však, i přes všechnu svou snahu, ve svém životě hřeší. Není člověka, jenž by žil a nehřešil… (jak se praví v modlitbách zádušních bohoslužeb). V církvi nás Pán Ježíš Kristus uzdravuje od hříchu. Církev je proto místem duchovní léčby, terapie, kam přicházejí ti, co si přejí být uzdravováni. Nutná je však spolupráce člověka s Bohem, kterou je zápas s hříchem prostřednictvím milosrdenství, zdrženlivosti a pokání. Tím se člověk připravuje na přijímání svatých Tajin, kterými Bůh v církvi člověka léčí. Do očištěného srdce člověka vstupuje Bůh a koná tam své dílo.

Autorka se dále zabývá také rozborem některých východních náboženství z hlediska pravoslaví. Následuje kapitola o církvi a její katolicitě.

Knížku uzavírá úvaha nad významem křesťanství pro život současníků. Pravoslavné křesťanství svědčí o nenahraditelnosti Kristovy lásky k lidem a naléhavosti Jeho výzvy k duchovnímu a mravnímu zápasu. Je v něm skryto řešení základních problémů lidského života, nabízí i dnešnímu člověku odpověď na hledání smyslu života a na palčivé otázky jeho duchovního směřování.

Knihu Tajemství pravoslaví napsala Jana Baudišová.
Vyšlo v Olomouci 2019

Publikaci lze objednat na úřadu Eparchiální rady olomoucko-brněnské eparchie:

Úřad eparchiální rady – e-mail: ob-eparchie-urad@seznam.cz
tel.: +420 585 224 883

 

Vyšla kniha arcibiskupa Simeona „Adam pláče“

V těchto dnech vyšla velmi pěkná knížka, kterou napsal náš vladyka Simeon. Vypráví v ní starozákonní příběhy knihy Stvoření. Začíná tedy životem prvního člověka Adama v ráji i následným Adamovým selháním, kvůli němuž musel opustit svět ráje, ve kterém vládlo jen dobro, a poznal také zlo. Knížka pokračuje příběhem o Adamových dětech Kainu a Ábelovi, o praotci Noemovi, Abrahámovi, Izákovi, Jákobovi, Josefovi a Mojžíšovi.

Ve všech příbězích autor velmi přístupnou a čtivou formou vypráví barvité příběhy, v nichž líčí osudy hlavních starozákonních praotcovských postav. Nejde přitom o pouhé převyprávění událostí, ale především o vhled do duší lidí, kteří se museli utkat se zlem v sobě i ve svém okolí, překonávat obtíže a útrapy, aby nalezli svou cestu k Bohu a zakusili opět radost z Boží přítomnosti, ochrany a požehnání. Po Bohu všichni tito praotcové toužili a neváhali se různými způsoby o Boží zalíbení přičiňovat.

Knížka je inspirativní pro duchovní život nejen dospělých, ale je vhodná i pro děti. Všem ukazuje, co je v životě nejdůležitější – nedávat přednost dočasnému, světskému prospěchu před pravdou a ctí sloužit jedinému Stvořiteli. Mohou nás při tom potkat různé zkoušky i nezdary, můžeme občas pochybovat o tom, zda naše cesta je skutečně ta pravá, ale Bůh odměňuje upřímná srdce a vkládá do nich svou útěchu. A když se po letech ohlédneme za svým životem, shledáme, že nebyl marným blouděním, a že nemusíme již plakat nad svou samotou a opuštěností, ale Bůh nám tyto slzy stírá s tváře a my jsme naplněni radostí, že jsme nalezli to jediné, čeho je člověku skutečně zapotřebí. 

Knihu Adam pláče napsal arcibiskup Simeon, vyšla v r. 2019

Publikaci lze objednat na úřadu Eparchiální rady olomoucko-brněnské eparchie:

Úřad eparchiální rady – e-mail: ob-eparchie-urad@seznam.cz
tel.: +420 585 224 883

Archijerejská liturgie v Přerově

V neděli 24. listopadu navštívil vladyka Izaiáš pravoslavnou obec v Přerově. Nejprve spolu s přerovským duchovním správcem otcem Raclavským a pomocným duchovním v Olomouci otcem Cebanem sloužil svatou liturgii, poté si vladyka na chrámové galerii prohlédl stálou expozici k událostem heydrichiády, která v tomto roce prošla kompletní proměnou. Nakonec společně s duchovními a věřícími usedl ke společnému jídlu, které připravili přerovští věřící.