V úterý druhého popaschálního týdne, 3. května, v den vzpomínání zesnulých s vírou ve vzkříšení (tzv. Radonice), se v Brně na pozvání našich vladyků shromáždilo duchovenstvo naší eparchie k archijerejské liturgii s panychidou a k následující konferenci presbyterů. Milým překvapením bylo, že na liturgii, ač byl všední den, se zde sešla i skupinka brněnských věřících, což při bohoslužbách spojených s duchovenskou poradou nebývá pravidlem. Po pohnutých událostech vzpoury bývalého brněnského faráře se historický chrám sv. Václava vrátil do kanonické jednoty olomoucko-brněnské eparchie. Chrámové prostory se skvěly čistotou a novým vybavením interiéru. Cítili jsme, že se projasnila duchovní atmosféra chrámu.

Zasedání eparchiálního duchovenstva navštívila vážená paní konzulka Ukrajiny Anna Proshko se svým manželem a paní Inara Dudash, předsedkyně Ukrajinské iniciativy Jižní Moravy.

Setkání začalo archijerejskou svatou liturgií s modlitbami za mír, Boží pomoc pro ukrajinský národ a za upokojení ukrajinských vojáků padlých při obraně vlasti i za dříve zesnulé eparchiální archijereje, duchovní a věřící. Božské liturgii předsedal Jeho Přeosvícenost Izaiáš, biskup šumperský, vikář OBE a duchovní správce farnosti. S vladykou spolusloužili mitr. prot. Jiří Niederle, mitr. prot. Cristian Popescu, prot. Konstantin Ryška, prot. Alexandru Ceban a jer. Rafael Moravský. Zpíval sbor olomoucké katedrály.

Po svaté liturgii byla zahájena presbyterská konference duchovních OBE. Vladyka Izaiáš poděkoval duchovním i paní konzulce, uvítal ji jako vzácného hosta naší konference a znovu vyjádřil za olomoucko-brněnskou eparchii, že stojí za ukrajinským lidem a že odsuzuje ruskou agresi.

Poté, co vladyka pohovořil o morální podpoře a praktické pomoci naší eparchie trpícímu lidu přepadené Ukrajiny, vystoupila paní konzulka A. Proshko, poděkovala vladykovi Izaiášovi a duchovním eparchie i věřícím celé OBE za pomoc, poskytovanou ukrajinským uprchlíkům jak materiálně tak duchovně, a za naše jasné stanovisko proti ruské agresi. Uvedla, že je poctěna možností účasti na archijerejské svaté liturgii v brněnském chrámu svatého Václava. Po svém projevu se s námi rozloučila a duchovní pokračovali v programu konference.

Dále přítomní sdělovali své zkušenosti s materiální pomocí uprchlíkům a diskutovali o celé této problematice. Prot. Jan Langer, který má zkušenosti ze státní správy, informoval o různých předpisech a postupech státních úřadů i o případných úskalích této práce.

Duchovní si vzájemně předávali informace a zkušenosti, sdělovali si, o kolik lidí se jejich farnost stará, jak si při tom počíná a probírali další možnosti ubytování uprchlíků. Nejvíce ubytovaných žen a dětí je v monastýru Zesnutí přesvaté Bohorodice ve Vilémově. Koordinátorem pro vilémovské centrum je otec Tomáš Loučka.

Vladyka Izaiáš seznámil přítomné se stavem finanční eparchiální sbírky, za účelem pomoci běžencům vyhlášené a schválené eparchiální radou. Zároveň tajemnice úřadu ER vyložila duchovním, jakým způsobem můžou čerpat tyto prostředky na své projekty pomoci ukrajinským utečencům.

Vladyka všem děkoval, že v této těžké době duchovní OBE pomáhají, projevují solidaritu s trpícími a podporují je jak duchovně tak i materiálně. Zvláště vyjádřil díky, že společně odmítáme vojenskou agresi páchanou ze strany RF proti Ukrajině.

Dále poděkoval brněnským otcům Rafaelovi a Alexandrovi za trpělivé snášení těžkých chvil, kdy museli čelit všemu – na Moravě dosud nevídanému – zlu, lžím a podvodům, co páchá odvolaný bývalý duchovní J. Fejsak v Brně, aby zde sabotoval práci svaté pravoslavné církve.

Otec Rafael referoval přítomným o situaci v brněnské farnosti, kde se podařilo obnovit normální kanonický církevní život pro všechny, kdo mají zájem o účast na skutečném pravoslaví. Referoval o možnostech řešení problému zablokovaného farního domu. Promluvil o proběhlé krásné oslavě svátků a podal zcela otevřené odpovědi na všechny otázky ohledně situace v Brně. Přítomní duchovní přijali zprávu s uspokojením. Bývalý brněnský farář si vytvořil svou sektu z důvěřivých či dezorientovaných věřících – jeho chování považují naši věřící, jak se nám svěřují, za ostudné a kořistnické. Policie vyšetřuje jeho činnost na základě podaných důkazů o dlouhodobých podvodech.

Duchovní s potěšením vyslechli pozdrav od našeho eparchiálního archijereje arcibiskupa Simeona, který zrovna chystá další díl svých biblických úvah Adam pláče.

Po vyčerpání programu konference se duchovní s vladykou na závěr oficiální části setkání pomodlili „Skvěj se, skvěj se, Nový Jerusaleme…“ a následovala volná diskuse doprovázená radostí z dlouho očekávaného setkání. Někteří účastníci zůstali v chrámu až do večerních hodin.

O bohaté občerstvení k debatám se postarali brněnští otcové Rafael s Alexandrem.

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

🇨🇿 Velvyslanectví Ukrajiny v České republice navštívil biskup Izaiáš, biskup šumperský a vikář Olomoucko-brněnské eparchie, který poblahopřál panu velvyslanci Jevhenu Perebyjnisovi k velikonočním svátkům a ujistil ho o své podpoře Ukrajiny v jejím boji proti ruské agresi. 

Velvyslanec poděkoval vladykovi Izaiášovi za jeho pevné stanovisko ohledně ruské agrese proti Ukrajině. Biskup Izaiáš hned po začátku ruské invaze razně odsoudil vojenskou intervenci do Ukrajiny a ve svém dopise panu velvyslanci napsal, „Jednoznačně odsuzuji ruský útok na Vaši zemi a na ukrajinský národ. Považuji agresi Ruské federace proti Vašemu suverénnímu státu za neospravedlnitelnou“. Velvyslanec jednal s vladykou Izaiášem o situaci církve v Ukrajině a v České republice, zejména v kontextu ruské agrese, která donutila miliony Ukrajinců opustit své domovy a odjet do zahraničí. 

Velvyslanec Jevhen Perebyjnis vyjádřil své rozhořčení nad tím, že zástupci ostatních eparchií Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, zejména arcibiskup pražský a českých zemí Michal (Dandar), stále nevyjádřili svůj postoj k ruské válce v Ukrajině. Velvyslanec je vyzval, aby odsoudili ruskou agresi a distancovali se od Ruské pravoslavné církve, která otevřeně schvaluje a fakticky žehná zločinům ruské armády v Ukrajině. „V současné situaci, kdy Rusko zahájilo a vede brutální válku proti ukrajinskému lidu, zabíjí civilní obyvatele, ničí ukrajinská města a pravoslavné chrámy v nich, církev nemůže zůstat neutrální. Nyní již není možné být uprostřed a váhat, zda jsme na straně dobra nebo zla. Jsem přesvědčen, že by každý kněz měl být na straně spravedlnosti a pravdy. Dnes je pravda na straně Ukrajiny“, uvedl Jevhen Perebyjnis. 

Velvyslanec zdůraznil, že by Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku měla co nejdříve zaujmout zřejmé stanovisko zejména proto, že mezi jejími novými věřící je mnoho Ukrajinců, kteří osobně zažili genocidu Ruska proti ukrajinskému lidu. Velvyslanec nazval neupřímnými a pokryteckými snahy církve se nevyjadřovat přesně a dále zachovávat rozmlžený a neurčitý postoj k ruské agresi. „I církev by měla najít v sobě sílu nazvat věci jejich pravými jmény a postavit se na obranu pravoslavných křesťanů v Ukrajině, kteří jsou zabíjeni ruskými barbary“, zdůraznil velvyslanec. 

🇺🇦 Посольство України в Чеській Республіці відвідав єпископ Шумперкський Ісая (вікарій Оломоуцько-Брненської єпархії Церкви Чеських земель і Словаччини), який привітав Посла України в Чеській Республіці Євгена Перебийноса з Великодніми святами та підтвердив свою підтримку Україні в її боротьбі проти російської агресії.

Посол зі свого боку подякував єпископу Ісаї за чітку позицію, яку він займає з питання російської агресії проти України. Зокрема, відразу після початку російської агресії Владика Ісая рішуче засудив повномасштабне російське військове вторгнення в Україну, наголосивши: «Я однозначно засуджую напад росії на вашу країну та український народ. Вважаю, що агресії російської федерації проти вашої суверенної держави немає виправдання».

Співрозмовники обговорили релігійну ситуацію в Україні та Чеській Республіці, в тому числі з урахуванням російської агресії, яка змусила мільйони громадян України залишити свої домівки та виїхати поза межі держави, в тому числі до Чехії.При цьому Євген Перебийніс висловив розчарування тим, що інші ієрархи Православної церкви Чеських земель і Словаччини, зокрема Архієпископ Празький і Чеських земель Михайло (Дандар) досі не зайняли чіткої позиції з цього питання. Посол закликав їх засудити дії росії, відмежуватися від російської православної церкви, яка відверто схвалює і фактично благословляє злочини російської армії в Україні. 

«Сьогодні, коли росія веде брутальну війну проти Українського народу, вбиває мирних людей, знищує українські міста і навіть храми, церква не може займати нейтральну позицію. Зараз не можна намагатися бути десь посередині – або ми на стороні добра, або на стороні зла. Переконаний, що обов’язок кожного священика бути на стороні справедливості і правди, а правда сьогодні поза всяким сумнівом на боці України», – зазначив Євген Перебийніс. 

Крім того, Посол наголосив, що чітка позиція Православної Церкви Чеських земель і Словаччини особливо важлива сьогодні, коли переважна більшість її прихожан – це громадянами України, багато з яких на своєму власному досвіді пережили жахіття геноциду, який влаштувала росія проти українського народу. За його словами, намагання зберегти розмиту і невизначену позицію щодо російської агресії є по відношенню до цих українців нещирим і лицемірним підходом. «І церква має знайти в собі сили назвати речі своїми іменами та стати на захист православних християн в Україні, які сьогодні гинуть від рук російських варварів», – підкреслив Посол.

Vladyka Simeon vydal další knížku.

V současnosti vychází pokračování knihy vladyky Simeona Adam pláče, která vyšla v roce 2019. Je to kniha příběhů ze Starého zákona vyprávěná na pomezí pověsti a příběhu. V úvodu této knihy autor vysvětluje svůj narativní postup, v němž se snaží vytáhnout ze Starého zákona zajímavé příběhy, které by mohly zaujmout děti. Vychází tedy ze své praxe vyučujícího náboženství pro děti, ale bez ambice vytvořit ucelenou učebnici biblické dějepravy. Zůstává tedy v pozici vypravěče pro ty, kteří chtějí naslouchat. Přesto autor dodržuje určitý řád a v obou knihách jsou příběhy zařazeny do větších přirozených logických celků.

V prvním díle se tak setkáme s příběhy, které jsou ve Starém zákoně součástí tzv. pěti knih Mojžíšových, označovaných židovsky jako Tóra, která tvořila a dosud v židovství tvoří samostatný celek posvátných knih. I když tyto knihy mají různé autory a korektory, vytváří základ toho, s čím poprvé přišel židovský národ, a to vědomím posvátnosti své historie a linearity času, který míří k Hospodinovým zaslíbením. Dozvíme se o stvoření světa, Adamově archetypálním antropologickém problému a jeho následku, bájných praotcích až k nejvýznamnější postavě Mojžíše, která měla za úkol vytvořit identitu původně různorodého společenství a ztrátou jedné generace je připravit na další etapu v Hospodinově plánu – získání zaslíbené země. A tak na konci tohoto celku vidíme samotného Mojžíše sedět na hoře Nébo jak s pocity smutku i radosti hledí na budoucí prostor pro svůj národ.

A právě v této chvíli začíná celek nový, který otevírá nejen novou kapitolu židovských posvátných knih, ale také tuto právě vycházející knihu. Stejně tak je i naprosto rozdílné historické období charakteristické nejen kmenovými vůdci teokratického společenství, ale také společného boje dvanácti kmenů při obsazování zaslíbené země. Druhým nejvýznamnějším faktorem tohoto období končícího králem Davidem je přechod od svobodného beduínského života hebrejsko aramejských kmenů, kde tetragram JHVH přestává být praporem uprostřed svobodného společenství, ale stává se ELOHIM nové cizorodé městské společenské struktury – Bohem chrámu a králů. A právě smrtí nejvýznamnějšího židovského krále Davida končí i druhý díl tohoto starozákonního vyprávění.

Olomouc 2022, 178 stran,
ilustrace Sofia Prusali,
ISBN 978-80-11-00092-9
Cena: 150 Kč

S požehnáním vladyky Simeona, arcibiskupa olomoucko-brněnského a vladyky Izaiáše, biskupa šumperského vyhlašuje olomoucko-brněnská eparchie eparchiální sbírku na pomoc lidem zasažených válkou na Ukrajině.

Výtěžek sbírky bude sloužit pro zajištění základních životních potřeb lidí ubytovaných v monastýru ve Vilémově nebo na farách v naší eparchii. Číslo účtu ER, kam můžete směřovat dary nebo výnosy Vaší sbírky, je 1209540811/0100, variabilní symbol 2022. Do zprávy pro příjemce napište jméno města Vaší církevní obce.

Dále můžete i materiálně pomoci matkám a dětem v monastýru ve Vilémově, např. dovést do Vilémova potraviny (nejlépe trvanlivé), hygienické potřeby, oblečení, hračky (společenské hry, pastelky) a další.

Děkujeme všem, kteří obyvatelům Ukrajiny v této těžké době pomohou.

Úřad eparchiální rady olomoucko-brněnské eparchie

Svatý Nikolaj Velimirović: Modlitby na jezeře

V letošním roce vyšla v překladu vladyky Kryštofa kniha básní srbského světitele Nikolaje Velimiroviće „Modlitby na jezeře“. Verše v knize obsažené nás ohromí svou duchovní hloubkou odrážející zápas duše o zachování čistoty.  Duše, jsouc obklopena stěnami světskosti, prochází jejich středem, podobně jako izraelský lid Rudým mořem. Zápasí, aby si zachovala svou panenskou čistotu, zůstala takovou, jakou byla Pánem stvořena, nebyla pohlcena světem a nedostala se do vnější temnoty (Mat 8,12), aby ji tedy kalné vody tohoto světa nepohltily. Básně jsou čisté, krásné, ale i drsné jako sám život člověka, který s odříkáním směřuje ke svému Pánu a Spasiteli, vede o svou spásu duchovní zápas a musí se utkat s nečistými silami uvnitř sebe i s těmi, které na něj dorážejí zvenku. Kniha je jedním z nejlepších básnických děl 20. století. U nás vychází poprvé. Autor knihy, srbský světitel Nikolaj Velimirović, byl v roce 2003 svatořečen.

… lidé říkají: “Co nám dá Pán?“ Pán dává život každému tělu; Pán dává podobu každému stvoření. Pán je milostivý…

Pán dává každému vše, co kdo po Něm žádá. Věčnost vyplňuje dáváním. A vy říkáte: “Co nám dá Pán?“ Ani tuto otázku byste nemohli položit, kdyby vám Pán k tomu nedal sílu.

Pán sbírá slzy nemocných a zarmoucených do svých rukou. Pán navštěvuje vězně…

Pán vám dává vše, co na Něm žádáte. Protože jste začali chtít více od světa než od Pána, cítíte se být zklamaní ve svých nadějích a říkáte: „Co nám dává Pán?“

Pán jako dobrý hospodář prostřel stůl a čeká hosty…

– – – – – – – – – – – – –

… Říkáte „Kde je Pán?“ ano, je v branách vašeho života. K Němu váš život míří. Aby byl Pán uprostřed, kde byl na počátku a kde je jeho místo, musel by váš život dostat správnou podobu. Pak byste Pána uviděli a neříkali: „Kde je Pán?“

… ptáte se „Kde je Pán?“

Pán je nadmíru dobrý, a proto Ho nedobří nepoznají.

Pán je čistý, a proto Ho nečistí nevidí.

Pán je svatý, a proto Jej nesvatí nevnímají.

Když nebude dostatek lidí, kteří by Jej vzývali, zjeví se jim Pán skrze všechno ostatní stvořené.

I kdyby nebeské hvězdy zapomněly na Tvé jméno, Hospodine, nezapomenou na Tě nesčíslné voje nebeských andělů…

Knížku najdete i v nabídce knižní distribuce naší eparchie. Cena: 170,- Kč.

Lze ji objednat na tel. č. 585 224 883 nebo přes e-mail: ob-eparchie-urad@seznam.cz

Zveme Vás na eparchiální oslavu svatého knížete Rostislava do Znojma

Ve znojemském chrámu sv. Rostislava se bude k oslavě našeho svatého knížete konat archijerejská svatá liturgie v den jeho svátku 28. října t.r. od 10 hod.

Svatý kníže Rostislav byl iniciátorem cyrilometodějské misie, když pozval na Velkou Moravu soluňské bratry sv. Cyrila a Metoděje.

Zde si můžete o tomto tématu něco přečíst. Především o tom pojednává historická studie od sv. Gorazda, biskupa českého a moravsko-slezského Život sv. Cyrila a Metoděje a jejich poměr k Římu a Cařihradu. Služba ke sv. Rostislavu je ke stažení zde v PDF.

Kněz, na něhož byl pro neposlušnost, pomluvy, intriky a vzpouru uvalen v naší eparchii zákaz služby, slouží s vl. Michalem v Praze. A jako by to nestačilo, slouží na pozvání vedlejšího eparchiálního biskupa bez souhlasu svého eparchiálního biskupa. Co na to říci? Kanonický rozklad Pravoslavné církve v českých zemích? Vl. Michal s odvolaným Fejsakem kupí jeden kanonický přestupek na druhý. Od J. Fejsaka nás na Moravě asi nepřekvapí už vůbec nic, protože vidíme, že jeho svévole a pýcha se „utrhly ze řetězu“ a zřejmě už ztratil mentální schopnost reflektovat stav, do něhož padl. Překvapující je záškodnická činnost, kterou provozuje vladyka Michal vůči Moravě. Tento biskup nevynechá snad žádnou příležitost k nekanonickému vtrhnutí do vnitřních věcí olomoucko-brněnské eparchie (viz minulé zprávy na našem webu) a k působení škod jejímu vnitřnímu životu a kanonickému pořádku. S krajním nepřátelstvím vystupuje proti vladykovi Simeonovi i proti vladykovi Izaiášovi. Stále nechápeme, proč nám tak zavile škodí a co mu vlastně Morava provedla. Samozřejmě, bude nejspíš potřeba podat žalobu na vl. Michala k posvátnému synodu za opakované porušování posvátných kánonů Církve a vstupování do vnitřních věcí cizí eparchie.

Zpráva, že při oslavě sv. Ludmily sloužil spolu s arcibiskupem Michalem i Jozef Fejsak vlastně nebyla tak překvapující  (Fejsak v pražské eparchii nesloužil po uvalení zákazu služby poprvé). Políčkem do tváře našeho eparchiálního archijereje vladyky Simeona byly ty různé nedůstojně trapné oslavné projevy, např. když vl. Michal prohlásil Fejsaka za „novomučedníka“ (kněží se tomu smějí a ptají se, jestli už je připravena jeho kanonizační ikona). Navíc tím vl. Michal plive na všechny řádné kněze naší eparchie. Na svátek sv. Ludmily ho nechal vladyka Michal sloužit jako hlavního kněze. Což se nestydí takto urážet a ponižovat vladyku Simeona? Vl. Michal tím veřejně prohlašuje, že vladykou Simenem opovrhuje. Jestli se posvátný synod ani po takové ostudě vladyky Simeona nezastane, budeme se muset obrátit na Matku Církev.

Když vl. Michal požehnal službu v Praze a na Tetíně J. Fejsakovi, je to samozřejmě kanonicky nepřípustný čin (kněz, kterému byl udělen zákaz služby v jedné eparchii, nesmí být přijímán jiným biskupem v jiné eparchii), a navíc ani neměl k službě v Praze souhlas svého eparchiálního biskupa. Kněz sloužící přes biskupský zákaz služby, páchá hřích rozkolu. A biskup, který kněze, na něhož byl jiným biskupem uvalen zákaz služby, přijímá a nechává sloužit, páchá rozkol také. Což v Praze neznají kánony? Proč vlastně podporují rozkol? Co když je začnou věřící obviňovat z rozkolu a připomenou vladykovi Michalovi pravidlo: Kdo slouží s rozkolníkem, sám je rozkolník. (Zprávu o Fejsakově službě v Praze jsme prvně obdrželi právě od pohoršených věřících dokonce i s nahrávkou.) Pro případ nedostatečného vzdělání v kanonické právu jim zde připomínáme: biskup sloužící s tím, kdo má v jiné eparchii zákaz (ani nemá doporučující dopis svého biskupa), ponižuje tím druhého biskupa, narušuje jeho práva, vyvolává rozkol a porušuje množství kanonických pravidel.

Pravidlo 5. (III. všeobecného sněmu) přirovnává chování současného arcibiskupa pražského k chování heretika Nestoria: „Jestliže Nestorij a jeho přívrženci se pokusili nebo pokusí proti všem pravidlům a podle svého ve všech směrech svévolného jednání, osobám, které svatý sněm nebo jejich příslušní biskupové odsoudili pro nepřístojné jednání, vrátiti obecenství v církvi nebo duchovní hodnost, budiž to podle rozhodnutí našeho bez právních účinků a osoby takové zůstanou i nadále zbaveny duchovní hodnosti.“

Pravidlo 12. (apoštolské)
Přesídlí-li někdo z kleru nebo z laiků, který byl suspendován, případně vyloučen ze svatého přijímání, nebo ten, který nebyl hoden přijetí do kleru a bude-li přijat v jiném městě bez doporučujícího dopisu: budiž zbaven úřadu případně vyloučen jak přijatý tak i onen, který jej přijal.
(Dodatek k tomuto kánonu upřesněný i pro osoby se zákazem konat bohoslužby a potvrzující trest pro biskupa, který nerespektuje zákaz vydaný jiným eparchiálním biskupem, je v níže uvedeném kánonu ap. 16.)

Pravidlo 16. (apoštolské)
V případě, že biskup, u něhož takoví (tj. ti se zákazem služby) pobývají, nedodrží ustanovený zákaz bohoslužeb a přijme takové osoby za členy kleru: budiž zbaven úřadu jakožto učitel nepořádku.
(Fejsak byl výslovně upozorněn vladykou Simeonem, že i přes zákaz služby zůstává klerikem naší eparchie. Tato listina byla už dříve zveřejněna.)

Pravidlo 11. (apoštolské)
Bude-li se někdo z příslušníků kleru modliti s osobou z kleru vyvrženou, budiž i sám zbaven hodnosti.
(Všichni si mohli přečíst nález komise pro zkoumání kanonických přestupků, která navrhuje suspendaci Fejsaka, a nyní čeká na podpis eparchiálního biskupa. Za normální se v takovém případě považuje kolegiální úcta k příslušnému eparchiálnímu biskupovi a vyčkání, jestli vydá rozsudek a jak celá kauza dopadne, a nikoliv takovou situaci ignorovat, a tím projevovat hrubé chování vůči naší eparchii.)

Asi nás všechny napadne, jak by to bylo krásné, kdyby J. Fejsak byl řádným, poslušným a zbožným knězem, který respektuje kánony, a s povolením od eparchiálního biskupa by jel do Prahy na slavnost sv. Ludmily. Pak by mohl být považován za zástupce Moravy na slavnostech v Praze a na Tetíně. Jenže, pak by jistě nebyl vl. Michalem vychvalován ani vyznamenán.

Ze strany o. Fejsaka není tento nekanonický skutek ničím novým, všichni vidíme, že tento kněz nerespektuje církevní řád už dávno (a zřejmě jej nerespektoval vlastně nikdy). V poslední době se předvádí divadly pořádanými pro média, jimiž zesměšňuje eparchii před celou společností, či podáváním trestních oznámení na biskupy, konáním vzdoroslužeb a pácháním rozkolu. Takže z této strany očekáváme vlastně cokoliv (včetně nějakého pokusu uloupit brněnskou katedrálu eparchii).

Neuvědomuje si arcibiskup, že skrze vychvalování Fejsákovy vzpoury posílají vzkaz všem duchovním naší místní církve? Kauza Fejsak se stane precedentem – buď v kladném smyslu, jako modelový příklad toho, že kanonický řád musí být zachováván a kněží musejí respektovat svou církevní hierarchii; nebo v negativním smyslu, že si kněz může dělat, co chce, a vždycky se najde nějaký biskup, který se ho ujme, protože se mu taková vzpoura hodí k nějakým nekalým záměrům.

Chování vl. Michala považujeme za jednoznačně nekanonický a protiústavní zásah do vnitřních věcí naší eparchie, jejíž eparchiální svrchovanost není dlouhodobě vl. Michalem respektována. Dokonce i v základním dokumentu registrovaném na MK ČR ohledně arcibiskupa pražského se píše: „Podle kanonických pravidel nesmí zasahovat do správy dalších eparchií.“

Kdybychom se chtěli chovat tak nepořádně jako vladyka Michal, pak si můžeme do eparchie povolat ke službě např. otce Onufrije (a další zakázané pražské duchovní), kterému arcibiskup Michal zakázal službu v pražské i olomoucko-brněnské eparchii.

Jak si tedy vykládat porušování základních kanonických předpisů ze strany vedlejšího biskupa nyní v Praze. Snad jen neznalost církevního práva a posvátných kánonů církve by mohla ospravedlnit jeho ignorování samotných principů církevní správy. Jistě si však uvědomuje, že svým chování vnáší do církve nepořádek a rozkol. Vypadá to, jako by chtěl skrze Fejsaka rozkládat olomoucko-brněnskou eparchii, která (možná jediná u nás) má v pořádku vnitřní správní záležitosti. Někoho by mohlo napadnout, že třeba právě kvůli předem přislíbené ochraně ze strany nějakých biskupů má Fejsak tu do nebe volající drzost a sebejistotu, s níž vystupuje proti našemu eparchiálnímu vedení a hlavně našim řádným biskupům.

A na stole je další otázka. Není snad Fejsak, vybuzený někým k páchání vzpoury a rozvratu v naší eparchii, jen nastrčenou figurkou, skrze kterou se kdosi zvenku pokouší vtrhnout do naší eparchie (potažmo církve), aby zde „nastolil pořádek“? Nepřipomíná Vám to trochu charakter událostí při pozvání sovětských tanků v roce 1968?

Naše eparchie a její biskupové si nepřejí nic jiného než pokoj v církvi a dlouhodobě volají po klidu, který je tak potřebný pro další budování pravoslavné církve u nás. Jenže rozkolné směřování některých biskupů proti olomoucko-brněnské eparchii nás vede k otázkám: Opravdu se vrací doby, kdy bude naše eparchie rozbíjena ze strany synody? Opravdu začínají nepokrytý útok na naše vzdělané biskupy? To se máme bránit jejich zbraněmi a podávat trestní oznámení např. na hospodaření pražské eparchie s jejími dlouhodobě nefungujícími církevně-správními orgány? Opravdu budeme muset na ochranu základního kanonického řádu znovu volat na pomoc naši mateřskou Církev, která nám darovala autokefalitu? V tomosu autokefality je výslovně uvedeno, že pro řešení situací, které přesahují naše možnosti, se máme obracet na Církev Matku.

Příloha: dokumenty vydané arcibiskupem olomoucko-brněnským Simeonem ohledně zákazu výkonu bohoslužeb, který byl uvalen na J. Fejsáka
(Kliknutím si je zobrazíte ve větší velikosti)

Uctění památky novomučedníků českých

26.  září 2021 v pravoslavném chrámu sv, Cyrila a Metoděje v Přerově od 9 hod.

(Zde pro tisk v PDF: Prerov-pozvanka-26-9-2021-def)

Upozorňujeme na knížky a ikonky, které si můžete nechat zaslat z olomouckého ústředí

Hlavní nabídka knížek je v PDF zde:

Ikonky k dispozici můžete shlédnout tady

Níže jsou odkazy na zdejší příspěvky o knihách, které vyšly jako poslední:

Arcibiskup Simeon: Adam pláče

Antonij Surožský: Světlo osvěcující temnoty, poslední rozhovory

Jana Baudišová: Tajemství pravoslaví

Arcibiskup Simeon: Byli jsme neposlušní

Dvě knihy: Ikona – Okno do věčnosti (teologické statě) a Stručně o pravoslavném křesťanství

Kalendářní ročenka pro rok 2021

Obsahuje všechny tři varianty kalendária, přehled svátků a významných dnů, půstů a zádušních památek; dále článek k 100. výročí vysvěcení sv. mučedníka Gorazda, schematismus eparchie (adresář chrámů, farností a duchovních).

Přeosvícený vladyka Izaiáš, vikární biskup šumperský,  oslavil 25. června 2020 své 40. narozeniny.  Přejeme vladykovi k jeho jubileu blahá a mnohá léta a děkujeme, že je několik let oporou našemu eparchiálnímu arcibiskupovi Simeonovi a celé olomoucko-brněnské eparchii, pro kterou vykonal již mnoho práce.

Na mnohá a blahá léta, vladyko!

Přeje redakce webu a eparchiální ústředí

P.S.

Přikládáme srdečné přání z Velvyslanectví Ukrajiny v České republice v PDF: Ukrajinské-blahoprani-vl-izaiasovi-k-40

Z vladykova životopisu

Biskup Izaiáš (občanským jménem Igor Slaninka) se narodil 25. 6. 1980 v pravoslavné rodině ve městě Sobrance na východním Slovensku.
Absolvoval základní školu v Sobrancích a Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Michalovcích.
V letech 1998 až 2003 studoval na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Univerzity v Prešově a po studiích pracoval v dětském domově.
V roce 2005 přišel do Mostu v Čechách a stal se tajemníkem metropolitní rady.
Dne 24. 3. 2007 se v chrámu Narození přesvaté Bohorodice v Mostě stal žalmistou-hypodiakonem.
Dne 28. 5. 2007 byl v Mostě postřižený na inoka.
Dne 18. 6. 2008 získal akademický titul ThDr. na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Univerzity v Prešově a obhájil doktorskou práci na téma: “Historicko-kanonický pohled na autokefalitu naší Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku”.
Od 17.  11.  2008 nastoupil na poslušenství do monastýru sv. Ióva Počajevského v Mnichově v Německu.
Dne 28. 5. 2009 byl v lávře sv. Charitóna blízko Jeruzaléma ve Svaté zemi postřižen na mnicha vladykou Markem, arcibiskupem Berlínským a Německým, na jméno Izaiáš (podle biskupa Izaiáše Rostovského).
Dne 11. 9. 2010 byl v katedrálním chrámu svatých apoštolů Petra a Pavla v Šabacu v Srbsku rukopoložený na diakona vladykou Lavrentiem.
Dne 1. 11. 2010 byl vladykou Kryštofem uvedený v Praze do stavu archidiakona.
Dne 30. 11. 2010 byl vladykou Illarionem, metropolitou Volokolamským, v chrámu sv. novomučedníků a vyznavačů ruských v Mnichově v Německu rukopoložený na jeromonacha.
Dne 28. 12. 2010 byl vladykou Markem v Mnichově v Německu uvedený do hodnosti igumena.
Dne 23. 02. 2011 nastoupil na farnost v Mostě v severních Čechách.
Dne 6. 7. 2011 se stal představeným monastýru sv. Prokopa Sázavského v Mostě.
Dne 6. 11. 2011 byl vladykou Kryštofem uvedený do hodnosti archimandrity.
Dne 15. 11. 2014 byl na eparchialním shromáždění v Brně zvolený za biskupa vikáře.
Dne 20. 11. 2014 byl eparchiální radou olomoucko-brněnské eparchie zvolený ředitelem.
Dne 22. 2. 2015 byl vladykou Simeonem, metropolitním správcem Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, a vladykou Tichonem Komárenským chirotonizován na biskupa Šumperského a vikáře olomoucko-brněnské eparchie.