Archiv rubriky: Zahraničí

Cesty a návštěvy. Kontakty se zahraničím

Vladyka Sáva Varšavský oslavil svůj církevní svátek

Výraz oddané lásky a vděčnosti velkému pastýři
Polské pravoslavné církve

V pátek 25. ledna, v den církevního svátku svatého Sávy, arcibiskupa srbského, jehož jméno nese Jeho Blaženost Sáva, metropolita varšavský a celého Polska, proběhly společné oslavy, na které byli pozváni i zástupci naší místní církve. Přítomni byli: vladyka šumperský Izaiáš a duchovní správce brněnské farnosti otec Jozef Fejsak.

Oficiální komuniké:

Slavnostního shromáždění se zúčastnili hierarchové jak z Polské pravoslavné církve, tak i vladyka Alexandr, arcibiskup Gorodnický, z Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu a spolu s ním také vladyka Izaiáš, biskup šumperský jako představitel Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Po skončení svaté liturgie, na níž se společně modlilo velké množství věřících a duchovních z celého Polska, dále zástupci polské vlády, parlamentu a velvyslanci Řecka a Kypru, pronesl pozdravné blahopřání vladyka Abel, arcibiskup Lublinský a Chelmský, jenž vřelými slovy pozdravil vrchního představeného Polské pravoslavné církve k jeho svátku a za všechny pravoslavné křesťany v Polsku popřál vladykovi Sávovi: „Mnohá a blahá léta!“

Varšavský metropolita Sáva s hlubokým dojetím poděkoval všem účastníkům a přítomným, kteří se u příležitosti jeho svátku shromáždili v Metropolitní katedrále svaté Marie z Magdaly ve Varšavě, aby mu svou přítomností vyjádřili svou oddanou lásku.

Zvláště poděkoval hierarchům z Ukrajiny a z České republiky a zdůraznil, že: „Společná služba svaté Božské liturgie je praktickou ukázkou a potvrzením všepravoslavné jednoty, kterou naše Pravoslaví v dnešních dnech potřebuje obzvláště.“

 

 

 

 

Poděkování všem, kteří přispívají pravoslavným v Africe

S požehnáním vladyky Simeona byla v roce 2017 zahájena stálá sbírka na pomoc pravoslavné misii v Africe. Od té doby jsou každý měsíc odesílány shromážděné prostředky na účet misionářům, kteří s požehnáním alexandrijského patriarchy konají mezi domorodým obyvatelstvem toto bohulibé dílo.

Česká stránka věnovaná tomuto tématu je na adrese:

pravoslavi.cz/afrika/

Zde je v češtině stručný přehled činnosti této pravoslavné misie:

– pravoslavné křty, katechumenát, bohoslužby, pastorace
– jídlo pro hladové lidi
– podpora vzdělání – vyřizování stipendia pro mladé africké studenty (například roční poplatek pro žáky středních škol je 200 € a 250 € pro studenty vysokých škol)
– humanitární pomoc (zajišťuje jídlo, oblečení, školní potřeby, hračky, a dále zdravotní potřeby a lékařskou pomoc, nábytek a bohoslužebné potřeby)
– vrtání a stavba studní, aby naši bratři v Africe měli pitnou vodu (náklady spojené s vybudováním jedné studně jsou od 2 000 € do 3 500 €)

Aby podpora africké misie byla z České republiky co nejjednodušší, zřídili jsme českou stránku s návodem, jak misii podpořit z osobních účtů v českých korunách – viz o tom zde: pravoslavi.cz/afrika/afrika-podpora.htm

K podpoře je veden otevřený účet u Fio banky, který můžete sledovat: 2001234000 / 2010

Zveme všechny k účasti na modlitební i finanční podpoře našich afrických bratrů a sester v Kristu. Pro finanční podporu je nejlepší možností založit si v bance na sporožirovém účtu stálý příkaz, kterým měsíčně převedete na výše uvedené číslo účtu váš dar (v jakékoliv výši).

I Vy tím přijímáte účast na misijním díle církve.
Pamatujme, že misie je založena příkazu Pána Ježíše Krista apoštolům:
„Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen.“ (Mat 28,19-20)

PDF plakátek s propagací tohoto misijního díla.

Děkujeme všem, kteří svým příspěvkem v roce 2018 pomohli či stále pomáhají šířit Kristovo Evangelium. Kéž vám za pozemské dary odplatí Hospodin Bůh dary věčnými.

P.S
Sbírka pokračuje stejným způsobem i nadále.

Vladyka Izaiáš se účastnil biskupského svěcení ve Vídni

Na pozvání Jeho Vysokopřeosvícenosti Arsenia, metropolity rakouského a středoevropského, exarchy Maďarska, se náš vladyka Přeosvícený Izaiáš zúčastnil 20. října ve Vídni chirotonie nového biskupa Jeho Vysokopřeosvícenosti Paisia, zástupce konstantinopolského patriarchátu pro Maďarsko.

Naše eparchie dlouhodobě pěstuje intenzivní vztahy s konstantinopolskou eparchií ve Vídni. Kdysi (r. 1988) její metropolita Michal přijal pozvání do Olomouce, aby se účastnil biskupského svěcení vladyky Kryštofa (viz fotografie v článku z letošního kalendáře, oblékání svěcence do archijerejského roucha); později se účastnil svěcení základního kamene vilémovského monastýru. Sloužil s našimi biskupy i při svatořečení knížete Rostislava v r. 1994, kde tlumočil poselství Cařihradského patrirchátu k vyhlášení Rostislavovy svatosti. Podporoval naše obce také materiálně např. opatřením dvou zvonů pro brněnskou farnost. Posléze se zúčastnil i jejich vysvěcení. Účastnil se i biskupské chirotonie vladyky Jáchyma v Olomouci. V Brně vícekrát sloužil svatou liturgii, dokonce zorganizoval příjezd dvou autobusů naplněných jeho rakouskými věřícími. Vždy pozvání místního eparchiálního biskupa ochotně vyhověl; spolusloužil v Brně i s ruským vladykou Feofanem a s našimi českými i slovenskými vladyky.

Jeho nástupce na vídeňské katedře, metropolita Arsenij, pokračuje v prohlubování dobrých vztahů a krásné spolupráce naší moravské eparchie s vídeňskou metropolií Ekumenického patriarchátu. Na pozvání vladyky arcibiskupa Simeona navštěvuje Moravu; nedávno putoval po naší eparchii, aby se seznámil s životem místních farností (např. v Olomouci, Šumperku, Chudobíně adal.; kromě toho navštívil i monastýr ve Vilémově: srpnová návštěva metropolity  Arsenia na Moravě). Naposledy pak pobýval a sloužil v Brně na svátek Záštity přesv. Bohorodice (o události jsme psali nedávno). Pozvání našeho vladyky k účasti na biskupské chirotonii chápeme jako další radostný článek při upevňování jednoty církevního Těla Kristova a požehnané spolupráce.

 
 
 
 
 
 
 

 

 

Začátek nového školního roku na prešovské bohoslovecké fakultě

U příležitosti začátku nového školního roku na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Prešovské univerzity se v úterý 28. září 2018 v kapli sv. apoštola a evangelisty Jana Theologa v PKS PU v Prešově  konala slavnostní archijerejská svatá liturgie. Bohoslužbu vedl Jeho Blaženstvo arcibiskup prešovský a metropolita českých zemích a Slovenska Rostislava; spolu s ním sloužil Jeho Vysokopřeosvícenost arcibiskup pražský a českých zemí Michal a Jeho Přeosvícenost biskup šumperský Izaiáš. Dále se služby účastnila řada duchovních, působících v Pravoslavném kněžském semináři a vyučujících na Pravoslavné bohoslovecké fakultě.

Ve své promluvě po pobožnosti na závěr svaté liturgie vladyka Rostislav zdůraznil:

»Naše dnešní společná služba spojila v osobách přítomných vladyků symbolicky Čechy, Moravu a Slovensko. I naše Pravoslavná bohoslovecká fakulta spojuje a sjednocuje celou naší místní církev. Oslavujeme dnes památku sv. biskupa Autonomia, avšak rád bych podotkl, že Pravoslavná bohoslovecká fakulta není v životě naší místní církve něčím autonomním, právě naopak, je neoddělitelnou a neodmyslitelnou součástí jejího Těla i života. Právě na tuto skutečnosti by měli pamatovat všichni, kteří zde vyučují, i studenti – především vy vytváříte a ovlivňujete duchovní „mikroklima“ naší místní církve a jste do značné míry její „výkladní skříní“. Tím spíš vám z hloubi srdce přeji Boží pomoc a požehnání a dobré zdraví i vše ostatní, co je potřebné pro tvůrčí proces výuky – zodpovědné a kompetentní předávání a přijímání pravoslavné teologie, což je hlavní poslání naší bohoslovecké fakulty. Nechť vás všechny Bůh opatruje v dobrém zdraví na mnohá požehnaná léta!« uvedl vladyka Rostislav.

Poté se v aule PBF PU v Prešově uskutečnila pedagogická porada vyučujících.

 

 

Společná služba lásky s vladykou Arseniem Rakouským z Ekumenického patriarchátu

Pobídka k jednotě mezi pravoslavnými křesťany

Brno, 14.10.2018

Svátek „Pokrovu“ přesvaté Bohorodice nás sjednotil všechny

Dlouhé očekávání návštěvy a společné účasti při bohoslužbě archijereje Ekumenického patriarchátu – Jeho Vysokopřeosvícenosti vladyky Arsenia, metropolity rakouského a exarcha pro Maďarsko a střední Evropu, se konečně naplnilo.

Předcházely tomu dlouhé měsíce příprav a hledání vhodného termínu. Jelikož byl vladyka Arsenios v Brně již v srpnu, na krátké neformální návštěvě, právě tehdy se obě strany dohodly, že by se nově rodící pouto mezi naší a vídeňskou farností mělo utužit nejlépe společnou bohoslužbou duchovenstva a věřícího lidu.

Nikdo z nás netušil, že právě Pokrov Přesvaté Bohorodce bude svátkem, který nejlépe vystihne celocírkevní potřebu jednoty a lásky v Kristu, a kdy sama přesvatá Bohorodice přispěje k tomuto přání nás, pravoslavných křesťanů, svou mocnou záštitou a pomocí ke vzájemnému porozumění, jednomyslnosti a společnému dílu modlitby.

Vladyka Arsenios přicestoval do naší farnosti již v sobotu 13. října spolu se svým diakonem otcem Maximem. Po krátkém uvítání a procházce v parku na Špilberku vedly jeho kroky přímo do našeho chrámu, kde se zúčastnil sobotní večerní bohoslužby.

„Hospodine, k tobě volám, vyslyš mne; pozoruj hlas modlitby mé. Když vzývám tebe, vyslyš mne, Hospodine. Vznášej se moje modlitba jako kadidlo před tebou…“

Tak znějí slova proroka Davida, který sám volá k Bohu, po Němž touží jeho duše, naplněná oddanou láskou. Stejně tak zněly i ozvěny našich duší, když jsme se vroucně modlili k Bohu, aby se stala Jeho svatá vůle a my ji uměli chápat a přijímat.

Po večerní bohoslužbě se již v chrámu vladyka Arsenios setkal s prvními z našich farníků, včetně několika Řeků, kteří přišli, aby vladyku přivítali a strávili v jeho milé přítomnosti sobotní podvečer v prostorách Svatováclavské hudební školy.

Postupně přicházeli i další, přidal se také otec Jozef, pak vladyka Izaiáš a mezi přítomnými bylo cítit dobrou náladu, byla slyšet zajímavá témata a všechny spojovala společná diskuze tu nesená v řečtině, jindy v češtině, ba i v angličtině. Porozumění, kterého jsme dosahovali, pramenilo ze vzájemné lásky a touhy po jednotě srdečné i duchovní, kterou doplňovala Boží blahodať přetékající do srdcí přítomných.

Na druhý den v neděli, dne 14. října, na svátek „Pokrovu“ Přesvaté Bohorodice, se v našem chrámu ráno sešli hned tři archijerejové: náš vladyka Simeon Olomoucko-brněnský, dále vladyka Izaiáš Šumperský a archijerej Ekumenického patriarchátu: vladyka Arsenios, metropolita Rakouský. Všichni tři, v jednotě ducha a víry, sloužili svatou božskou liturgii spolu s věřícím lidem, aby všichni jednomyslně vyznávali Otce i Syna i Svatého Ducha, Trojici jednobytnou a nerozdílnou.

Chrám, jeho vnitřní, ale i vnější prostor se naplnil věřícími z různých míst naší vlasti. A přijeli dokonce i věřící z vídeňské farnosti při chrámu Svaté Trojice, kde se nachází metropolitní úřad vladyky Arsenia. Tuto neděli bylo přítomných více než 600 věřících. Víme to přesně, neboť se nedostalo na všechny ani s tradičními svatebními koláčky, které spolu s dalším pohoštěním zajistila mátuška Marie s dcerou Tatianou a s dalšími ženami z farnosti.

Při kázání, jehož se v tento krásný a slavnostní den ujal vladyka Simeon, rezonovaly vzpomínky na „matku“, na mateřskou lásku a něžné pouto matky a syna, které spojovalo také naši Přesvatou Bohorodici se svým Synem – Pánem Ježíšem Kristem.

Vladyka Simeon také vzpomněl na své příbuzné, kteří prošli tvrdou zkouškou a utrpením koncentračních táborů, konkrétně Osvětim, kdy teprve zde v sobě nalezli touhu po Bohu a sílu činit znamení kříže. Jakoby zázrakem je Pán vyslyšel a zachránil. I na nich tehdy spočinula milosrdná „Záštita“ Přesvaté Bohorodice…

Při závěrečném proslovu vladyků zazněla ze všech stran slova chvály, díků a upřímné radosti. Vladyka Arsenios ve svém pochvalném slově zdůraznil, že v posledních letech také jeho osobně začalo poutat silnější pouto s vladykou Simeonem a s naší farností, ale i s celou naší Církví, za níž se modlí a projevuje svou péči při rozhovorech s Jeho Všesvatostí Ekumenickým patriarchou Bartolomějem, jehož požehnání nám předal.

Vladyka Arsenios vyjádřil přání, aby jednota a sbližování našich Církví, ve vzájemné lásce, porozumění a spolupráci, co se týče věcí církevních, nadále pokračovalo. Jedině tak se mohou vyřešit i různé vnitrocírkevní problémy a spory, které paralyzují všechny síly duchovenstva a věřících. Nezapomeňme, že Bůh je veliký a milosrdný. Odevzdejme se do Jeho svaté vůle, prosme Ho o pomoc a nepřestávejme vzývat také Jeho Přečistou Matku, neboť ona je naše Zástupkyně, jež se nyní nachází u Božího trůnu a neustále za nás vznáší k Bohu své přečisté modlitby.

Dalším důležitým činem bylo shromáždění finanční pomoci naší farnosti pro oběti letních požárů v Řecku a oficiální předání této sbírky s výslednou částkou 4 tisíc EUR vladykovi Arseniovi, který za ni vřele poděkoval a sdělil, že tyto peníze budou přidány ke sbírce Pravoslavné metropolie v Rakousku a osobně předány místním biskupům v Řecku. Vladyka se při tom výslovně zmíní o tom, že tato část sbírky pochází od spřízněné farnosti pravoslavných křesťanů v Brně.

Po závěru nedělní bohoslužby, kterému předcházelo dojemné „Mnoholetí“, se vladyka před chrámem setkal a vyfotografoval s místními i vídeňskými Řeky a srdečně s nimi pobesedoval.

Následovalo milé pozvání na oběd v hotelu Slávia, kde se vladyka Arsenios spolu se svým diakonem otcem Maximem se všemi z brněnské farnosti rozloučil a v pozdních odpoledních hodinách odcestoval zpět do své vídeňské metropolitní rezidence.

připravil Michal Dvořáček

(Zdroj: farní web Pravoslavné církevní obce v Brně)

 

 

Sváteční archijerejská liturgie v Brně s hostem z Ekumenického patriarchátu

V neděli 14. října u příležitosti světlého svátku Záštity (Pokrovu) Bohorodice se v brněnské katedrále konala společná svatá archijerejská liturgie, kterou spolu s vysokopřeosvíceným vladykou Simeonem, arcibiskupem olomoucko-brněnským, přeosvíceným vladykou Izaiášem, vikárním biskupem šumperským sloužil i vzácný host Jeho Vysokopřeosvícenost Arsenios, metropolita rakouský a exarcha Ekumenického patriarchátu pro Maďarsko a střední Evropu.

 
(Zdroj: facebookový profil brněnské farnosti, kde můžete shlédnout všechny fotografie)

 

 

 

Metropolita Arsenios bude hostem v Brně

Oznámení o očekávané návštěvě z Ekumenického patriarchátu

Při příležitosti světlého svátku Záštity (Pokrovu) Přesvaté Bohorodice proběhne v neděli 1./14. října společná svatá archijerejská liturgie, při níž bude jako vzácný host sloužit Jeho Vysokopřeosvícenost Arsenios, metropolita rakouský a exarcha Ekumenického patriarchátu pro Maďarsko a střední Evropu, který navštíví ve dnech 13. a 14. října Pravoslavnou církevní obec v Brně.

Další informace na webových stránkách brněnské katedrály

 

Tisíc let ochridského arcibiskupství

S požehnáním Jeho Blaženstva vladyky Rostislava a Jeho Vysokopřeosvícenosti vladyky Simeona se ve dnech od 29. září do 2. října náš vladyka Izaiáš zúčastnil oslav uplynutí tisíc let od založení ochridského arcibiskupství.

Z historie Ochridu

Na přelomu 9. a 10. století se Ochrid stal útočištěm žáků sv. Cyrila a sv. Metoděje vyhnaných z Velkomoravské říše. Nejvýznamnější z nich byli sv. Kliment Ochridský a sv. Naum. Při monastýru, který v Ochridu založil sv. Kliment, vznikla literární škola, díky které se z Ochridu stalo nejvýznamnější centrum slovanské kultury a vzdělanosti, která se odtud dál šířila po východní Evropě.

Chrám sv. Jovan Kaneo, rozkládající se na romantickém útesu nad jezerem, ze 13. století, jehož architektura kombinuje byzantské a arménské prvky.

Monastýr svatého Klimenta a Pantelejmona stojící v Ohridu v Makedonii je považován za místo působení prvních studentů Cyrila a Metoděje pod vedením svatého Klimenta. Na tomto místě se pravděpodobně první bulharští žáci ve středověku učili novému písmu určenému pro staroslověnštinu (posléze církevní slovanštinu). Celá budova je významnou makedonskou kulturní památkou.

Monastýr byl pravděpodobně založen v době Klimentova příchodu do oblasti Ohridu. Svatý Kliment využíval monastýr jako školu pro učení nového druhu písma založeného na hlaholici – cyrilici. Kliment osobně postavil uvnitř kryptu, v níž byl po své smrti roku 916 pochován a kde je jeho hrob dodnes.

Ochridský chrám sv. Pantelejmona

Sv. Kliment

Pocházel ze Slovany obývaného území Makedonie. Kliment se s věrozvěsty zúčastnil cesty na Krym do země Chazarů r. 860 – 861 i návštěvy Chersonésu, kde se zúčastnil hledání a objevení ostatků papeže svatého Klimenta Římského (a přijal na památku tohoto mučedníka mnišské jméno). Později následoval věrozvěsty v jejich cestě na území Velké Moravy.

Po smrti svatého Metoděje a vyhnání jeho následovníků knížetem Svatoplukem z území Moravy odešel spolu s ostatními na krátkou dobu do Bělehradu pod ochranu bulharského vazala knížete Radislava, který jej později poslal společně s dalšími žáky věrozvěstů, např. svatým Naumem, do tehdejšího hlavního bulharského města Plisky, kde vytvořili známou Plisecko-preslavskou literární školu. Tehdejší bulharský panovník kníže Boris Michail vyslal záhy Klimenta do Makedonie šířit staroslověnskou liturgii a daroval mu dvorce v Devoli a v okolí Ochridu. Zde založil Kliment slavnou literární školu a byl roku 893 ustanoven biskupem.

Svou literární činnost zahájil Kliment brzy po smrti svatého Cyrila (Konstantina), mezi lety 870 a 880, kdy byl napsán Život Konstantinův. Tento nejvýznamnější původní výtvor rané slovanské literatury je zřejmě dílem právě Klimenta, ovšem s významnou účastí svatého Metoděje. Brzy po Metodějově smrti byl sepsán Život Metodějův, jehož autorem je bezpochyby Kliment. Dále sepsal řadu textů pro církevní svátky k oslavě apoštolů, mučedníků, proroků a světců, pochvalná slova o Bohorodici, o Janu Křtiteli, o některých z proroků a o některých zvláště uctívaných světcích (např. o svatém Klimentovi, římském papeži).

Život Klimenta, biskupa Bulharů od Theofylakta, arcibiskupa ochridského (1094-1107) si můžete přečíst zde

(Obrázky a část textu převzaty z Wikipedie)

 

Svátek muč. Maxima v Gorlicích

6. září 2018 se náš vladyka Izaiáš v doprovodu prot. Jozefa Fejsaka na pozvání Jeho Vysokopřeosvícenosti vladyky Paisija zúčastnil eparchiálního svátku sv. Maxima Gorlického.

Slavnostní bohoslužby v Gorlicích, kromě místního vladyky Paisija s velkým počtem kněží a věřících, konal Jeho Vysokopřeosvícenost Ábel, arcibiskup Lubelski i Chełmski.

Mučedník Maxim obdržel pojmenování Gorlický podle města, kde položil svůj život. V tomto městě jsou v pravoslavném katedrálním chrámě Svaté Trojice v současnosti uloženy jeho svaté ostatky. Ačkoliv je pravoslavná církev v Gorlicích menšinová, stal se na základě usnesení městské rady sv. Maxim patronem města.

O svatém mučedníku Maximovi Gorlickém

Ikona sv. MaximaSv. Maxim (Sandovič) se stal symbolem mučednictví Rusínů, kteří opatrují své tradice, milují svou rodnou zemi a svaté Pravoslaví. Narodil se 1. února 1885 v lemkovské vsi Ždyňa asi 6 km od Becherova (nejbližší slovenská vesnice v okrese Bardějov). Jeho život silně ovlivnil pobyt v Počájevském monastýru (Ukrajina) a též dlouhé rozhovory s biskupem Antonijem Chrapovickým, který mu radil odejít do pravoslavného duchovního semináře v Žitomíru. Maxim tuto radu uposlechl. Po ukončení studií se oženil a byl vysvěcen na kněze. Poté se vrátil do rodného kraje na Lemkovčinu šířit Pravoslaví.

Při této osvětové, buditelské a misionářské činnosti se střetl s tuhým odporem rakousko-uherského režimu a uniatského (tzv. řecko-katolického) duchovenstva. Mnohokrát byl vyšetřován, pokutován a vězněn. V době vazby ve Lvově byl mučen a bylo mu nabízeno propuštění pod podmínkou, že se sjednotí s uniaty. To sv. Maxim odmítl. Poté ho čekal soudní proces, po němž byl propuštěn, jenže ne na dlouho. Brzy byl znovu žalářován. Tentokrát v Gorlicích – a to spolu s manželkou, která zrovna čekala dítě, i s blízkými příbuznými a mnohými věřícími z rodné vesnice. Vězni byli obviněni z rusofilství a údajného spojení s Ruskem.

Pamětní deska na chrámu

Pamětní deska na pravoslavném chrámu v Gorlicích

Rakušani viděli v každém pravoslavném křesťanu svého nepřítele – ruského špióna. Pro rakousko-uherský stát bylo vznikající národní uvědomění Lemků nepřijatelné, a aby zastrašili Rusíny, kteří sympatizovali s ruským národem, neváhali to činit i za použití nelidských prostředků. Na příkaz rotmistra Dietricha z Linzu byl 6. září 1914 otec Maxim na dvoře gorlické věznice bez soudu a rozsudku zastřelen. Jeho tělo bylo v noci pohřbeno a až v roce 1922 bylo přeneseno do rodné vsi Ždyňa.

Polská pravoslavná církev otce Maxima kanonizovala v roce 1994 a roku 2007 byly jeho ostatky převezeny do pravoslavného chrámu v Gorlicích. Na budově gorlického okresního soudu na Warmiňskiego ulici byla v 90. letech minulého století instalována deska s nápisem v lemkovském jazyku: „Tady dne 6. 9. 1914 zahynul mučednickou smrtí, zastřelen rakouskými žandáry, otec Maxim Sandovič, syn lemkovské země. K 80. výročí smrti věrní Lemkové.“

P.S.

Použito zprávy o loňském putování Pravoslavné círevní obce v Humenném do Gorlice.

Ostatky sv. Maxima

Svaté ostatky mučedníka Maxima Gorlického

 

Archijerejská liturgie s hostem z Kyjevské metropolie Ukrajinské pravoslavné církve

Vzácná přítomnost vladyky Oleksandra (Drabinka) v Brně

První zářijovou neděli se v brněnském pravoslavném chrámu sv. Václava konala slavnostní archijerejská liturgie, kterou spolu s přeosvíceným vladykou Izaiášem, biskupem šumperským, sloužil na pozvání Jeho Vysokopřeosvícenosti Simeona, arcibiskupa olomoucko-brněnského, Jeho Vysokopřeosvícenost metropolita Oleksandr (Drabinko) Perejaslav–chmelnycký a Višnevský, vikář Kyjevské metropolie.

Nedělní kázání na svaté liturgii pronesl Vysokopřeosvícený vladyka Oleksandr, který v něm připomněl neustávající pomoc Matky Boží, na kterou v období po Jejím velkém svátku Zesnutí často vzpomínáme.

Vladyka připomněl slova troparu, který vyjadřuje velmi přesně osobnost Matky Boží a její vztah k nám: „Při zesnutí svět jsi neopustila, Bohorodice…“ A my, kteří jsme byli osvojeni Matkou Boží, skrze Kristova slova na kříži (viz Jn 19, 26-27), se tak k ní můžeme neustále obracet, neboť ona „přímluvami svými zbavuje od smrti duše naše“.

A v tomto duchu, když přicházíme do chrámu a před námi je zobrazena na ikoně Matka Boží ve svém zesnutí, neustále si máme připomínat její neustálou pomoc, kterou nám udílí jako naše Matka, vždy připravena nás vyslechnout, když se k ní s vírou obracíme.

Na závěr svaté liturgie předal vladyka Oleksandr chrámu svatého Václava velký a nedocenitelný dar, kterým jsou částečky ostatků svatých nových mučedníků vyznavačů – světitele (svt.) Tichona (Bellavina), patriarchy moskevského, svt. Vladimíra (Bohojavlenského), metropolity Kyjevského a Haličského, svt. Tadeáše (Uspenského), arcibiskupa Tverského a mnoha dalších!

Vladyka svými slovy zdůraznil význam těchto nových mučedníků pro nás věřící, ať již žijeme zde v České republice, nebo v Rusku, na Ukrajině či kdekoli jinde, kde se památka těchto novodobých svatých pravoslavně připomíná.

My, čeští pravoslavní, jsme spolu s vladykou Oleksandrem vzpomínali také na našeho drahého a Bohem zjeveného novomučedníka Gorazda, a to již o den dříve, během společně konané svaté liturgie v jeho rodišti v Hrubé Vrbce.

Význam všech svatých nových mučedníků pro nás je takový, že oni jsou v pravdě svědky (od řeckého slova martyr) Kristovy víry a lásky, kteří vydali své svědectví smrtí, neboť do důsledků naplnili Kristovo přikázání:

„To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.“ (Jan 15,12-14)

Brno, 2. 9. 2018

 

Celá fotogalérie

Zdroj

Eparchiální pouť ke sv. Gorazdovi

Na sobotu 1. září byla letos naplánovaná poutní bohoslužba do Hrubé Vrbky. V monastýru zasvěceném našemu novodobému světci se konala slavnostní archijerejská liturgie, které předsedal Vysokopřeosvícený vladyka Olexandr (Drabinko), metropolita Perejaslav–chmelnycký a Višnevský, vikář Kyjevské metropolie, jehož pozval náš eparchiální archijerej arcibiskup Simeon. Spolu se vzácnou návštěvou sloužil náš vladyka Izaiáš Šumperský a eparchiální duchovenstvo. Zveřejněná pozvánka na gorazdovskou pouť je samozřejmě každoročně adresována všem duchovním naší církve (přijeli i poutníci ze Slovenska) a veškerým věřícím i ostatním milovníkům památky svatého Gorazda II.

Sv. Gorazd II. ve sboru obránců pravoslaví (se svatými: Maximem Řekem, Řehořem Palamou, Markem Efezským, Ignatijem Brjančaninovem, Justinem Popovičem a Janem Kronštadtským)

Pozvání přijali mnozí účastníci pouti, jichž se letos shromáždilo vskutku mnoho. Sestra Gorazda, správkyně památníku sv. Gorazda, uvedla, že podle odhadu se celkem účastnilo asi 120 duší. Podotkla, že podle jejího názoru se zde tolik lidí v minulosti ještě nesetkalo. (Výjimkou zřejmě je slavnostní posvěcení kaple začátkem 90. let.) Moc pěkný byl pohled na hojnost malých dětí, které se veškerého dění živě účastnily.

Bohoslužbu, slavnostní uvítání hostů a závěrečné občerstvení připravili místní věřící, kteří v posledních letech začali vytvářet kolem monastýru církevní obec, spolu s místním duchovním jer. Mgr. Arkadiuszem Skibińskim. Vše bylo pod vedením sestry Gorazdy pečlivě a velkolepě připraveno.

Službu početného duchovenstva usměrňoval pod vedením obou biskupů archidiákon Rafael. Zpívalo a žalmistovalo trio zpěváků z jihlavské církevní obce. Bohoslužebný zpěv zněl v českém jazyce a přidávali se mnozí přítomní.

* * *

Kázání bylo svěřeno důstojnému otci Jakubovi z Třebíče. Ve své promluvě pohovořil o životě našeho světce a významu jeho jedinečného díla. Zdůraznil, že v jeho osobě vidíme vzor. Právě vzory zbožnosti, ctnosti, ušlechtilosti  společnosti v naší době bolestně scházejí. Osoby, které jsou masmédii vyzdvihovány či stavěny lidem před oči, většinou nepovznášejí lidského ducha ani ke zbožnosti ani k ušlechtilosti, k touze po čistotě a nesobeckosti. Dnešní idoly svými skutky či slovy a smutným příkladem spíše srážejí lidského ducha do prachu světskosti, marnosti, zištnosti, nemravnosti a egoismu. Vladyka Gorazd se projevil jako ten, kdo z celého srdce hledá čistý pramen pravdy, kdo celý činný život do vyčerpání sloužil lidem, pomáhal nemocným. Už dávno před tím, než jeho život násilně ukončila nacistická popravčí četa, se vlastně obětoval pro dílo obnovy cyrilometodějského pravoslaví u nás. Nehledal pro sebe výhody, své prostředky buď rozdával potřebným nebo z nich pomáhal církevním obcím. Nepřál si pro sebe pocty ani slávu.

Veškerý jeho život, skutky i myšlení byly jako zlatou nití protkány skromností, střízlivostí a pokorou. Nepovažoval se za někoho mimořádného či zvláštního, vůbec neviděl, že byl Bohem vyvolen a darován tomuto národu k obnově pravoslaví. Že právě on byl tím, kdo díky svým schopnostem se snad jediný mohl stát Božím nástrojem k takovému úkolu. Sám si připadal jen jako předchůdce, který připravuje cestu budoucímu velkému budovateli pravoslavné církve u nás. Očekával, že po něm přijde někdo významný svými schopnosti, ušlechtilý charakterem a Bohem obdařeným výjimečnými dary, jemuž odevzdá své dílo. Zřejmě ho ani nenapadlo, že tím, koho očekával, byl už on sám.

Říká se, že svatý člověk nevidí svou svatost. Skutečně významný a obdarovaný člověk nevnímá svou velikost. To jen duchem malí lidé sami sobě připadají jako významní a dožadují se, aby je tak vnímali i ostatní kolem.

* * *

Na závěr liturgie přistoupilo mnoho věřících ke svatému přijímání, a pak archijerejové vedli průvod kolem monastýru. Radostné modlitební obcházení nově opravených budov bylo doprovázeno čtením čtyř úryvků z evangelií a skrápěním svěcenou vodou. Bohoslužbu zakončil vladyka Izaiáš předáním vyznamenání na památku sv. Gorazda vzácnému hostu ze sesterské pravoslavné církve, a ten naopak daroval našemu vladykovi ikonu počájevských svatých. Axios, axios, axios!

Následoval zpěv mnoholetí eparchiálnímu archijereji vladykovi Simeonovi, arcibiskupu olomoucko-brněnského, který ke konání poutě požehnal, ač bohužel letos nemohl být s námi. Mnohá léta i arcibiskupu Olexandrovi a vladykovi Izaiášovi, všemu přítomnému duchovenstvu a shromážděným věřícím.

Prvnímu igumenu tohoto monastýru, zde pochovanému schiarchimandritovi Kyrillovi, a zesnulému zdejšímu mnichovi jeromonachovi Alexiovi zazpíval vladyka Izaiáš zádušní modlitbu a všichni přítomní zapěli: „Věčná paměť!“

Účastníci slavnosti se poté přesunuli na verandu, kde na ně čekaly prostřené stoly a hojnost sladkých zákusků. O přípravu hostiny se přičinili místní věřící v čele se sestrou Gorazdou, příbuznou svatého vladyky Gorazda. Srdečné jim všem díky, obdiv a přání: „Mnohá léta!“

Z události nabízíme pro potěchu duše dvě fotogalerie

 

Fotografovaly mátušky: Jana Baudišová a Salome Moravská

 

 

Fotografovala mátuška Marie Bočkarevová a další znojemští věřící

P.S.
Na závěr jsem si nechal osobní úvahu. Všichni víme, že Čechy i Moravu sužovalo už od jara katastrofální sucho. Koncem srpna dosáhlo rozměrů přírodní pohromy. Nejen, že schnou lesy a klesá hladina vody ve studních. Ale vysychají i řeky – po některých zbyla už jen prázdná koryta, jinde se místo řeky mezi kameny na dně klikatí pouhý potůček. Z velkých řek nejprve vystoupily tzv. „hladové kameny“ označující extrémní sucho, neúrodu na polích a nesplavnost toku (na nich jsou dávnými předky vytesány chmurné nápisy – nejstarší z r. 1616; na děčínském kameni bylo vytesáno: „Vidíš-li mne, plač,“ protože spatřit jej trčet z vody bylo předzvěstí utrpení). Teď se tyto kameny povalují celé na suchu, daleko od zbytků vody. Pošly ryby. Z rybníků vytahují rybáři tuny leklých ryb. Množí se případy požárů. Všichni to ještě máme v živé paměti, a tak není potřeba vyjmenovávat všechny následky horkého a bezvodého klimatu, který měnil naši krajinu na step či poušť.

Starec Paisij pravil: „Hleďte na všechno duchovně.“ Proto můžeme v katastrofálním suchu vidět následky lidského hříchu, který tuto duchovně vyprahlou společnost zachvacuje jako požár a rozpaluje ji; šíří se, a stává se normou či dokonce módou (jak smutně konstatoval sv. Paisij). Duchovně  bychom však měli nahlížet i tu skutečnost, že vydatný déšť přišel do naší země právě před sobotou, na kterou byla naplánovaná pouť do Hrubé Vrbky s oslavou a vzýváním sv. Gorazda II. Na západě republiky začalo pršet už během pátku, na Moravu přišel déšť večer a v noci z pátku na sobotu. Když jsme vyrazili do Hrubé Vrbky a poprvé za řadu měsíců jsme projížděli hojným deštěm, říkali jsme si: „Tohle je zázrak. Nejen, že už konečně začalo vydatně pršet, aby půda mohla konečně nasáknout vodu, ale především – to načasování příchodu deště!“ Při příjezdu do Vrbky liják přestal, po celou bohoslužbu zde nespadla ani kapka deště. Až po závěrečných slovech bohoslužby, když jsme se přesunovali k pohoštění na verandu monastýru, začalo znovu pršet. A prší s přestávkami už čtvrtý den po pouti. Vyprahlá krajina se konečně napila dosyta. Kdo chce, ať si říká, že je to náhoda; já však vidím zázrak na přímluvy sv. Gorazda.

* * *

Naše webová stránka věnovaná osobnosti sv. Gorazda II. s částí jeho literárního díla a dalšími památkami: orthodoxia.cz/gorazd

 

 

Vzácná návštěva z Ekumenického patriarchátu

Návštěva Jeho Vysokopřeosvícenosti metropolity Arsenia
na Moravě

Na pozvání vladyky arcibiskupa olomoucko-brněnského Simeona navštívil ve dnech 20. až 21. srpna Olomoucko-brněnskou eparchii Jeho Vysokopřeosvícenost Arsenios, metropolita rakouský a exarcha Ekumenického patriarchátu pro Maďarsko a střední Evropu.

Návštěvu naší eparchie zahájil vladyka Arsenios v doprovodu svého jerodiákona otce Maxima v Brně. Po příjezdu zde byl vladyka srdečně uvítán představeným naší farnosti, otcem Jozefem Fejsakem. Vladyka Izaiáš, biskup šumperský, který vladyku Arsenia po celou dobu jeho moravské návštěvy doprovázel, jej pozdravil na půdě druhé katedrály naší eparchie.

Vladyka Arsenios se zájmem vyslechl stručný přehled historie našeho chrámu, prohlédl si jej a zajímal se o život brněnské farnosti, průběh svátků a početnost pravoslavné komunity v této části naší církve.

Po prohlídce chrámu jsme se společně odebrali do prostor Svatováclavské hudební školy na Úvoze 62, kam přišli na setkání s vladykou Arseniem zástupci řeckých věřících, kteří zde žijí, i těch, kteří do Brna přijeli nedávno za prací a studiem.

Velmi srdečná a spontánní beseda se zástupci brněnských Řeků se nad očekávání protáhla až do pozdního večera. Vladyka Arsenios se zájmem vyslechl zkušenosti a příběhy místních Řeků, kteří u nás nacházejí druhou vlast a zejména zde v Brně začínají vytvářet silně se rozvíjející národnostní komunitu, v níž nacházejí pomoc další a další z nich, kteří v Brně a na Moravě hledají uplatnění a práci v místních firmách.

Naše farnost, jak se vladyka Arsenios mohl ujistit, vnímá potřeby řecké komunity. V rámci svých sil pomáhá duchovně těm, kteří byli vychováni v lůně pravoslavné církve a zachovávají aktivní duchovní život i zde, za hranicemi své řecké vlasti, jako členové naší farnosti.

Řečtí věřící vysoce ocenili možnost pobesedovat s vladykou Arseniem a na závěr srdečného setkání ho vyzvali, aby do Brna opět přijel, sloužil zde svatou liturgii a měl tak možnost se setkat i s dalšími zájemci z řad místní řecké komunity. Vladyka Arsenios přislíbil, že se vynasnaží, aby s požehnáním eparchiálního archijereje, vladyky Simeona, zavítal v brzké budoucnosti opět na Moravu. Kromě společné bohoslužby s místními duchovními a věřícími by si rád prohlédl hrad Veveří či navštívil Ústav klasických studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

První den své návštěvy zakončil vladyka procházkou v parku na úbočí hradu Špilberk a poté v historické části města, kde byl ubytován.

Na druhý den si vladyka Arsenios v doprovodu svého jerodiákona otce Maxima, vladyky Izaiáše a otce Jozefa prohlédl některá další místa spjatá ať již s historickým či současným životem pravoslavných věřících u nás na Moravě.

Mezi jinými navštívil také náš Monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice ve Vilémově u Litovle, kde se pozdravil s matkou představenou Alexií a zanechal zde svůj zápis v knize návštěv místního monastýru.

Vladyka Izaiáš připravil pro vladyku Arsenia velmi dobrý program a zajistil, aby na všech místech, kterými jsme projížděli, zazněly zvony pravoslavných chrámů jako výraz úcty k takto vážené návštěvě.

Při cestě moravskou Hanou jsme se buď krátce zastavili, či si alespoň z dálky prohlédli, také chrámy v Čelechovicích, v Řimicích, v Chudobíně a nakonec v Šumperku a v Olomouci, kde jsme byli radostně vítáni zástupci z řad věřících a duchovními otci s rodinami.

Pevně doufáme, a vladyku Arsenia jsme v této věci žádali, že k nám v dohledné době zavítá znovu a bude pokračovat v započaté tradici a setkáních nejen s místními Řeky a Kypřany (kterých na Moravě a zejména v Brně žije dnes již několik tisíc), ale rovněž aby upevnil duchovní spojení mezi pravoslavnými křesťany.

připravil Michal Dvořáček

 

(Zdroj: pravoslavbrno.cz)

 

Návštěva v Cařihradě

2018-07-10-konstantinopol-2Na osobní pozvání Jeho Všesvatosti Bartoloměje, ekumenického patriarchy navštívil ve dnech 10. a 11. července náš vladyka Izaiáš ostrov Chalki a staroslavný Konstantinopol, kde v těchto dnech zasedal posvátný synod Konstantinopolského patriarchátu.

Při osobním setkání se patriarcha zajímal o situaci v naší eparchii a potažmo v celé naší místní církvi.

 

Brněnští poutníci na Athosu (další fotografie)

Kdo si přeje potěšit oko i srdce dalšími čerstvými fotografiemi ze Svaté Hory, může si prohlédnout druhou várku fotografií z červnové poutě.

Fotografie jsou výběrem z FB stránky brněnské farnosti.

Vaší pozornosti doporučujeme film natočený o Athosu: Tisíc let jako jeden den. Je ke shlédnutí opatřený českými titulky na videostránce pravoslavných filmů.