Archiv rubriky: Život eparchie

Noc kostelů

Přerov

Noci kostelů v Olomouci se zúčastnilo přibližně sedm stovek návštěvníků.

Noc kostelů 2023 ve Svitavách

V pátek 2. června se uskutečnila v naší svitavské kapli sv. Jiří již tradiční akce Noc kostelů.
Tentokrát s tématem křtu.

Návštěvníci se mohli seznámit s historií pravoslaví v naší zemi, biblickými okolnostmi Ježíšova křtu, ikonou a významem svátků Zjevení Páně a Sestoupení svatého Ducha, vývojem křestní praxe v pravoslavné církvi, s obřadem křtu a myropomazání dětí i dospělých, nebo si prohlédnout křtitelnici, a také zapálit svíčky za své blízké.

A stejně, jako loňského se tato příjemná událost odehrála atmosféře blížících se svatodušních svátků.

Za církevní obec prot. Jiří Kolář

Monastýr sv. Ludmily v Brně

Otec Cristian a žalmista Štefan podali návštěvníkům odborný výklad o technice fresky, o scénáři maleb, jednotlivých scén a o významu ikon při bohoslužbách i o jejich mystice. Také jsme hovořili o historii kaple na ulici Vranovské, jakož i historii Pravoslavné církve na Moravě a v České republice.

Zúčastnilo se celkem 100 návštěvníku, prohlídka chrámu a jeho fresek trvala 3 hodiny. Mnoho návštěvníku projevilo zájem zúčastnit se bohoslužeb.

Kroměříž

Pravidelné každoroční akce “Noc kostelů” se snad již nelze nezúčastnit, a tak i letos byly dveře pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Kroměříži dne 2. červma večer otevřeny.

Kromě tradičních místních zájemců – většinou dvojic či malých skupinek – přišla i organizovaná skupina běženců z Ukrajiny, kteří navštěvují místní centrum vzájemného setkávání Klubíčko. Zde se věnují různým aktivitám (i např. rukodělným), mimo jiné chodí do kurzů českého jazyka. Poznali jsme mezi nimi i některé známé tváře z našich bohoslužeb.

Po krátkém výkladu o historii chrámu a příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu (v ruském jazyce) se rozvinula diskuze o záležitostech jak církevních, tak i o běžných každodenních těžkostech života uprchlíka, přičemž samotní běženci, kteří se učí česky, přivítali možnost své doposud nabyté znalosti z kurzů využít.

o. St. D.

Svátek Padesátnice

Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. (Skut 2,1-11)

Sestoupení Svatého Ducha na svaté apoštoly je Jeho největším dílem, protože tím ze sboru apoštolů vznikla Církev. Ano, Duch vždy vane, kam chce, a udílí dary. Už v době Starého zákona působil: posvěcoval lidi, odpouštěl hříchy při pokání, inspiroval proroky a hovořil skrze ně atd. Ještě před Padesátnicí sestoupil na Pannu Marii, když se vtěloval Boží Syn. Už v době pozemského působení Pána Ježíše Krista dával dary apoštolům uzdravovat, vymítat zlé duchy a odpouštět hříchy. Povolává k víře, inspiruje ke zbožnosti, dává moudrost… Jenže až Jeho sestoupením při Padesátnici je dokonáno Boží dílo stvoření – zrodila se Církev. Účast na Církvi je tím nejmocnějším a nejdokonalejším přijímání daru Ducha Svatého, následovaném účastí na samotném životě Boží Trojice.

Kdyby nám někdo položil otázku, jaký ze všech Božích skutků je největší, jaké Jeho stvoření je nejkrásnější a nejdokonalejší, někdo by snad odvětil: kosmos, nebo andělé, či člověk, který je dle Jeho obrazu a podoby. Všichni by se mýlili. Je to Církev, pro kterou stvořil vesmír. Je to Církev, která je cílem stvoření člověka. Je to Církev, mystické Tělo Kristovo, jehož Hlavou je Kristus a jeho buňkami jsou věřící. Jeho dechem je modlitba a jeho srdcem je liturgie, která přináší krev Kristovu, blahodať, ke každé buňce, která je součástí Těla. Skrze účast na Církvi vstupujeme do věčného společenství s Bohem. Srůstáme s ním a jsme tímto sjednocením zbožšťováni. A tento cíl Božího tvoření byl dokonán při Padesátnici. Od té doby je toto boholidské Tělo Kristovo rozkročeno mezi pozemskou časností a věčností, aby po zániku toto světa odešlo už do výhradně věčného života a pobralo s sebou všechny, kteří mají na něm účast.

Prorokuje o tom žalmista David: „I stanula královna po pravici tvé, oděna jsouc v překrásný zlatý šat.“ (Ž 44,10 a 14-15; západní Ž 45,10 a 14-15; proroctví o Církvi i o přesv. Bohorodici se zde spojují.)

Ap. Janovi, miláčkovi Páně, Bůh zjevil duchovní pohled na svět. Toto vidění se liší od toho, které zde zříme skrze tělesné smysly a tělesný rozum. Duchovního pohled nám ukazuje, jak vidí svět a jeho události andělé a částečně i jak jej vidí Bůh shůry. V tomto zjevení sv. Jana vidí apoštol Církev jako nebeský Jerusalem, jako krásnou Pannu, Nevěstu Kristovu, ozdobenou pro svého muže na svatbu „vzácným zářícím šatem, kterým jsou spravedlivé skutky svatých“. Už dnes je tu onen zaslíbený „příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi.“ (Zjev 21,2-3) Je tu Církev.

Chrámy máme na tento svátek ozdobené ratolestmi stromů (především dubů, ale i bříz, lípy apod.) na památku svatých apoštolů, kteří v den židovské padesátnice seděli pod podobnými ratolestmi, protože tento svátek už existoval v době Starého zákona. Jenže tenkrát měl jiný, leč v jistém ohledu analogický obsah. Byl to svátek přijetí Zákona, kdy židé na památku svého dlouhého putování do svaté Země seděli pod ratolestmi stromů a oslavovali dar Boží, tj. Zákon, který jim Hospodin udělil a dokonal tím vytvoření Božího lidu. Novozákonní Padesátnice však oslavuje přijetí plnosti Božích darů, sestoupení vrchovaté hojnosti blahodati, a vzniku jiného druhu Božího lidu. Místo éry Zákona nastává éra blahodati, místo lidu Zákona nastupuje lid Božích synů, synů blahodati, kteří „nejsou narozeni z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha narozeni jsou“. (Jan 1,13)

Svátky sestoupení Svatého Ducha v Olomouci

Svátky Padesátnice v Šumperku

Svatodušní svátky ve Znojmě

Letnice v Jihlavě

Cyrilometodějská pouť do Mikulčic

Milovníci poutí na svatá místa, kterých se dotkla historická cesta Pravoslaví v českých dějinách, přijeli opět i letos do Mikulčic. Zde se na vykopávkách mikulčické baziliky, kde kdysi sloužil archijerejské bohoslužby sv. Metoděj, konala archijerejská svatá liturgie. Bohoslužbu vedl vladyka Izaiáš a spolusloužilo patnáct moravských kněží.

Kázání se ujal prot. Libor Raclavský, který se zamýšlel nad kontrastem politického neúspěchu cyrilometodějské misie na jedné straně a na straně druhé fenomenálního duchovně-kulturního úspěchu misie, která všem Slovanům přinesla mj. vlastní pravoslavnou terminologii. Toto slovanské pojmosloví žije ve slovanských jazycích dodnes.

Jejich život není učesaná hagiografie, ale příběh plný politických zvratů a paradoxů. Z politologického hlediska byli jen pěšáky na šachovnici tehdejších evropských mocností. Z hlediska byzantské politiky pak byla jejich velkomoravská misie vlastně neúspěchem (byzantské prameny o nich mlčí). Rostislavova politického cíle mít samostatného biskupa bylo sice nakonec dosaženo, ale za jiné politické garnitury a jiné církevně-jurisdikční konstelace. Po zesnutí sv. Metoděje brzy přichází likvidace jejich díla vládnoucí církevně-politickou elitou.

Avšak z hlediska nábožensko-kulturního má jejich práce nesmírný význam a ovlivnila slovanskou populaci na Východě i na Západě. Evangelní čtení hovoří o světle, které má být viděno. Pán Ježíš tím zdůrazňuje hodnotu lidí, kteří světlo přináší. Našimi osvětiteli už navěky zůstanou svatí bratři Cyril a Metoděj.

V čem spočívá jejich výjimečnost?

I když byli kromě duchovních cílů také mimovolně součástí mocenské hry a politické průzkumné mise, nepřinesli našim předkům pouhou politickou ideologii, ale zcivilizovaný jazyk, který povznesli vysoko nad úroveň jakéhosi nářečí či barbarismu, kodifikovaný v jejich překladech a Metodějově tvorbě, a nejen že jej obdařili vlastním písmem, ale bylo to písmo na vysoké lingvistické úrovni (pravopis, gramatika). Bylo od základu uzpůsobeno slovanskému jazyku, výslovnosti, používaným hláskám, tvarosloví. Čeština, jaká se používala o pár století později v Praze měla daleko nižší jazykovou úroveň (gramaticky i kodifikací pravopisu). Její písmo převzaté z latinských znaků a neschopné adekvátním způsobem sloužit potřebám češtiny, bylo proti staroslověnskému Cyrilově písmu vysloveně ubohé (částečně to napravoval až Mistr Jan Hus). Taková situace byla pro rozvoj české kultury brzdou. Cyrilometodějská slovanština s Cyrilovým písmem byla připravena posloužit naprosto svébytné národní literární tvorbě a dát jí vzlet. Soluňští bratři darovali Velké Moravě vybroušený nástroj k vlastnímu duševnímu dílu, k sebeuvědomění a vzdělávání, což je základem vlastní kulturní identity.

A nesmíme zapomenout, že to byl zároveň jazyk církevní, který musí umět vyjadřovat jemnosti teologické a zároveň sloužit bohoslužebnému životu církve. Obojí klade na úroveň jazykové kultury nejvyšší nároky.

V Předzpěvu k překladu čtyř evangelií je shrnuto jejich misijní krédo – koncepce působení svatých bratří: přinášejí dar, který se nekazí (evangelium), v jazyce srozumitelném. Poskytli Slovanům nástroje pro poznání hlubin evangelia, což je zbraň proti každému nepříteli. Tím darovali národu možnost budovat si vlastní identitu, kulturu a civilizaci.

Po zákazu cyrilometodějského dědictví a likvidaci jejich díla na Velké Moravě dochází paradoxně k jeho rozšíření do slovanského světa a zužitkování jejich práce. Cyril a Metoděj tak stojí jako zakladatelé budování kultury skoro všech slovanských národů.

Jejich příběh poskytuje vzor a naději, že dobré a požehnané dílo zůstane zachováno i přes nepřízeň politického vedení nebo dobového chápání, přes úklady mocných a plány těch, kteří v rukách třímají veškerou světskou moc. Energie správně zaměřená se nemůže ztratit.

Na závěr bohoslužby pohovořil k věřícím vladyka Izaiáš, poděkoval jim za účast, shrnul za všechny přítomné pocit duchovní hloubky ze služby na tomto výjimečném místě. Před tím poznamenal, že při cestování po světě si povšiml, že v zahraničí pravoslavní často neznají Prahu, ani různé menší státy, ale všichni vědí o Velké Moravě a cyrilometodějské misii.

9. ŘECKÝ FESTIVAL k 75 letům od příchodu řeckých uprchlíků

Vážené dámy a pánové,
Asociace řeckých obcí v České republice, z. s. si vás dovoluje touto
cestou v předstihu informovat, že 17. června 2023 se v Ostravě uskuteční

9. ŘECKÝ FESTIVAL u příležitosti 75 let od příchodu řeckých politických
uprchlíků do tehdejšího Československa.
Tato nejvýznamnější kulturní
událost řecké diaspory na území České republiky, která se koná jednou za
pět let, bude protkána řadou hudebně-tanečních vystoupení a sportovních
utkání a vyvrcholí ve večerních hodinách velkou taneční zábavou.
Detailní program bude zveřejněn v průběhu následujících týdnů. Zatím si
prosím toto datum rezervujte v kalendáři.
S pozdravem
Ing. Michalis Dulkeridis
předseda Správní rady Asociace řeckých obcí v České republice, z.

Chrámový svátek v Uherském Brodě

Chrám v Uherském Brodě je zasvěcen sv. Jiří, a proto slavila zdejší obec nedávno svůj chrámový svátek.

Vzpomínáme, jak 16. prosínce 2017 vladyka Izaiáš vysvětil prestol tohoto chrámu (reportáž z události najdete zde). Od té doby se v chrámu konají svaté liturgie a postupně je nadále zvelebován.

Panychida v Brně

Ukrajina již druhý rok za sebou slaví Den památky a smíření a vítězství nad nacismem v druhé světové válce 1939-1945 v podmínkách plné vojenské agrese Ruska, která zasahuje do naší nezávislosti a územní celistvosti, a ohrožuje samotnou národní existenci Ukrajinců. Odpor proti ruské agresi je pro nás bojem za svobodu, civilizaci, demokracii a evropské hodnoty.

8. května konzulka Ukrajiny v Brně Anna Proško spolu se zástupci místních úřadů položili květiny u Kounicových kolejí a společně s ukrajinskou a českou obcí uctili památku všech, kteří zemřeli v druhé světové válce i těch, kteří zemřeli na Ukrajině, když chránili naši zemi před ruskou agresí. Těmto obětem minulé i současné války se poklonili na místě, které je pro Ukrajince symbolické, na centrálním hřbitově Brna, u pomníku ukrajinských vojáků první světové války.

Na vzpomínkové události se podíleli: Ukrajinská iniciativa jižní Moravy /Українська ініціатива південної Моравії, Отець Сергій Мацкула, Pravoslavná církevní obec sv. Václava v Brně. Děkujeme jim a spolu s nimi i ukrajinské komunitě, která mohla společně uctít památku padlých ukrajinských vojáků, kteří bránili vlast ve druhé světové válce a těch, kteří nyní položili své životy za naši svobodu.

Hluboce se klaníme obětem druhé světové války. Věříme v naše vítězství! Nechť Bůh ochraňuje naše obránce! Věčná památka padlým!

(Ukrajinský konzulát v Brně)

Pascha v Jihlavě očima reportérů

Jihlavské oslavy Paschy si letos všimlo nečekané množství médií

Některé z článků a reportáží

iDNES: Pravoslavní slavili Velikonoce. Náměstí i chrám ozářily stovky svíček

Zajímavý pohled z výšky na půlnoční začátek bohoslužby v chrámu u Ignáce

CHRISTNET: Kostel svatého Ducha v Jihlavě bude pravoslavný, dnes v něm slavili Velikonoce

VYSOČINA NEWS: V kostelíku Svatého Ducha v Jihlavě se budou konat pravoslavné bohoslužby

JEŽKOVY OČI: Pravoslavné Velikonoce v Jihlavě (před Paschou) a zde článek o proběhlých svátcích (oficiální zpravodaj jihlavského magistrátu)

JIHLAVSKÉ LISTY: Velikonoce oslaví pravoslavní u sv. Ignáce a u sv. Ducha

Neděle žen myronosic v Olomouci a Brně

Třetí neděle popaschální je zasvěcena památce svatých žen myronosic: Marie Magdaleny, Marie Jákobovy, Marie Kleopovy, Salomie – matky synů Zebedeových, Jany – ženy domovníka krále Heroda, Marty a Marie – sester spr. Lazara, Zuzany a tajných učedníků Pána (spr. Josefa z Arimatie a Nikodéma).

Zároveň je tento svátek v jistém smyslu pravoslavným „dnem žen“.

OLOMOUC

BRNO

Jihlavská Pascha

Tisková zpráva pro jihlavské noviny:

Pravoslavné Velikonoce v Jihlavě

Podle starého juliánského kalendáře slavili pravoslavní Velikonoce letos o týden později, než jsou občanské svátky. Díky pochopení a vstřícnosti římskokatolické farnosti sv. Jakuba se mohli všichni místní shromáždit k oslavě největšího křesťanského svátku, čili Paschy na dvou bohoslužbách ve vypůjčených chrámech. První velikonoční bohoslužba se konala od půlnoci ze soboty na neděli 16. dubna ve velkém chrámu sv. Ignáce na Masarykově náměstí. Chrám byl zcela zaplněn a několik stovek věřících čekalo na posvěcení košíků s paschálními pokrmy venku na náměstí před chrámem. Přibližně zde bylo 1500 lidí.

Druhá paschální bohoslužba se konala v neděli od půl jedenácté dopoledne v kostelíku Svatého Ducha ve Smetanových sadech. Sem přišlo dle odhadu 300 věřících.

Dopolední bohoslužbu v kostelíku Svatého Ducha navštívili také dva významní hosté. Jednak pan primátor statutárního města Jihlavy Mgr. Petr Ryška, který převzal záštitu nad dílem morálně-kulturní pomoci cizincům pravoslavného vyznání a nad jejich lepší integrací do naší společnosti. Duchovní správce Pravoslavné církevní obce v Jihlavě, Jan Baudiš jej uvítal a poděkoval za udělení záštity. Poté jej požádal o pár slov k přítomným.

Pan primátor pozdravil shromáždění, a pak vyjádřil své přání, aby celé vznikající dílo napomáhalo lepší integraci pravoslavných, kteří utíkají před válkou, a abychom si zde byli dobrými sousedy a nevznikaly problémy v našem soužití. Na závěr popřál celému dílu oživení kostelíku úspěch.

Nato duchovní správce uvítal druhého hosta, kterým byl zástupce římskokatolické farnosti sv. Jakuba, její duchovní otec ICLic. Mgr. Marian Husek, který se osobně přičinil, abychom zde mohli už na Velikonoce i v další dny konat bohoslužby, a napomáhal při jednání o přechodu kostelíka do majetku Pravoslavné církevní obce v Jihlavě. Jan Baudiš mu za jeho osobní angažovanost poděkoval, načež jej požádal, zda by i on mohl oslovit přítomné věřící.

Důstojný otec Marian Husek připomněl, že velikonoční svátky nám dosvědčují vítězství dobra nad zlem a světla nad temnotou. Pak uvedl, že o darovaní kostelíku je už prakticky rozhodnuto a že žádný kostel by neměl zůstat bez života, bez modlitby a bez lidí.

Sloužící otec Jan Baudiš na závěr vyslovil díky panu primátorovi za krásná slova a povzbuzení, které se – jak společně doufáme – naplní. A otci Marianovi poděkoval za pochopení, vstřícnost a projev ušlechtilosti římskokatolické farnosti sv. Jakuba a ostatních církevních orgánů. A jemu zvláště za jeho osobní iniciativu, s níž se věnoval tomu, aby pravoslavní měli v Jihlavě vlastní stánek Boží.

FOTOGALÉRIE

Půlnoční paschální jitřní v chrámu u Ignáce na Masarykově náměstí, v největším jihlavském chrámu, který nám římskokatolická farnost na tuto bohoslužbu zapůjčila:

Svěcení pokrmů v noci po jitřní bohoslužbě před chrámem na náměstí pro ty, kteří se do chrámu nevešli:

Dopolední paschální liturgie v kostelíku Svatého Ducha. Před bohoslužbou průvod kolem chrámu. Na závěr liturgie uvítání pana primátora Mgr. Ryšky a představeného římskokatolické farnosti sv. Jakuba, d. o. Mariana. Po liturgii paschální svěcení pokrmů.

Svátek sv. Metoděje v Hodoníně

Hodonínská malá farnost oslavila svůj chrámový svátek. Doufáme, že pomalu, v skromnosti začíná nová historie této církevní obce, která v minulosti prošla hned dvěma rozkoly a byla jimi roztrhána a skoro zničena. S radostí dnes sledujeme každý nový krůček této farnosti a vidíme, že zůstali věřící, kteří mají opravdu pravoslavné církevní cítění a chápou principy, na nichž církev stojí a žije.

V chrámu byl umístěn ikonostas ze zrušeného znojemského chrámu sv. Václava – památka, která potěší oko českého pravoslavného křesťana.

Radujeme se z nového života hodonínské obce a přejeme všem jejím věřícím i duchovenstvu rozkvět jejich farního života a trpělivost při jeho znovuvybudování. Ať Bůh žehná!

Pascha v Olomouci

Христосъ Воскресе!

»Skvěj se, skvěj se, nový Jerusaleme, neboť září na tobě sláva Hospodinova. Plesej nyní a vesel se, Sione! Ty pak, přečistá Bohorodice, ozdob se slávou ze vzkříšení Toho, jehož jsi porodila!«
(Z triodu knětného, PDF)

Pascha Kristova – Přerov

»Kristus vstal z mrtvých [vstal z mrtvých], a peklo je svrženo. Kristus vstal z mrtvých [vstal z mrtvých], a padli démonové. Kristus vstal z mrtvých [vstal z mrtvých], a radují se andělé. Kristus vstal z mrtvých [vstal z mrtvých], a vládne život. Kristus vstal z mrtvých [vstal z mrtvých], a není nikoho v hrobě. Kristus vstal z mrtvých [vstal z mrtvých], stav se prvotinou těch, kteří zesnuli. Jemu náleží sláva [jemu sláva] a panování na věky věkův. Amen.« (Sv. Jan Zlatoústý: Slovo na svatý a světlý den slavného a spasitelného Vzkříšení Krista Boha našeho)

Svátky Vzkříšení v Mikulově

»Peklo bylo plno trpkosti [bylo plno trpkosti], když tebe, Kriste, tam dole potkalo. Bylo plno trpkosti [bylo plno trpkosti], neboť bylo odstaveno. Bylo plno trpkosti [bylo plno trpkosti], neboť bylo přemoženo, bylo plno trpkosti [bylo plno trpkosti], neboť bylo umrtveno; bylo plno trpkosti [bylo plno trpkosti], neboť bylo sesazeno; bylo plno trpkosti [bylo plno trpkosti], neboť bylo spoutáno. Přijalo tělo a připadlo Bohu. Přijalo zemi a utkalo se s nebem. Přijalo, co vidělo, a upadlo do toho, čeho nevidělo. Kde jest, smrti, osten tvůj? Kde, peklo, tvé vítězství? Kristus vstal z mrtvých [vstal z mrtvých], a tys svrženo!« (Sv. Jan Zlatoústý: Slovo na svatý a světlý den slavného a spasitelného Vzkříšení Krista Boha našeho)

Půlnoční paschální jitřní a dopolední svatá liturgie

Pascha v brněnském chrámu sv. Václava

»Bohatí i chudí, společně jásejte; zdrženliví i nedbalí, ctěte tento den. Kdo se postili i kdo se nepostili, radujte se dnes. Stůj jest plný, požívejte všichni. Pokrm jest připraven, nikdo ať neodchází lačný. Všichni požívejte hostiny víry, všichni přijměte bohatství dobroty. Nikdo ať nenaříká [nikdo ať nenaříká], že má nedostatek; neboť zjevilo se společné království. Nikdo ať nepláče [nikdo ať nepláče] nad přestupky, neboť z hrobu zazářilo odpuštění. Nikdo se neboj smrti [nikdo se neboj smrti], neboť nás vysvobodila smrt Spasitelova. Zničil ji [zničil ji] ten, který od ní byl jat, a přemohl peklo, když do něho sestoupil. Peklo se zarmoutilo [zarmoutilo se], když okusilo z jeho těla.« (Sv. Jan Zlatoústý: Slovo na svatý a světlý den slavného a spasitelného Vzkříšení Krista Boha našeho)

Pascha v brněnském monastýru sv. Ludmily

Je-li kdo nábožný a bohabojný, nechť se pokochá touto blahou a jasnou slavností. Je-li kdo sluhou moudrým, nechť vejde s veselím v radost Pána svého. Strádal-li kdo tím, že se postil, ať obdrží nyní odměnu… (Sv. Jan Zlatoústý: Slovo na svatý a světlý den slavného a spasitelného Vzkříšení Krista Boha našeho)

Hristos a înviat!