Olomoucko-brněnská eparchieIkonopisný kurz v monastýru Zesnutí přesvaté Bohorodice ve Vilémově u Olomouce
Minulou neděli se završil ikonopisný kurz, který v prvním červencovém týdnu s požehnáním Jeho Přeosvícenosti biskupa Izaiáše proběhl v nádherném prostředí vilémovského monastýru. Toto místo, skryté před světem, se na tu dobu stalo naším domovem a pracovištěm, místem setkání lidí, kteří sdílejí nadšení pro Boží krásu. Zažili jsme za ten krátký čas při psaní ikony archanděla Michaela duchovní výstup z neklidného světa do pokojné, světlé a Božím požehnáním proniknuté výšiny. Panuje zde hluboké mlčení, jež je vlastně tichou modlitbou… Zažili jsme při psaní ikony archandělovu velkou duchovní sílu.
Setkání nad psaním ikon ve Vilémově mělo být posledním z řady našich ikonopisných kurzů. Náš zážitek nás však povzbudil k rozhodnutí – také na základě přání účastníků kurzu – v naší činnosti pokračovat. I nadále tedy budou naše kurzy určeny všem zájemcům, nejen těm, kdo se ikonopisectví chtějí zabývat soustavněji, ale i začátečníkům, kteří se o ikony zajímají a teprve si chtějí na kurzu ověřit, zda by měli k ikonopisectví předpoklady. Podle vyjádření účastníků bylo psaní ikony přínosné pro všechny, ať již pro ty, kteří vidí v ikonopisectví svou perspektivu, nebo pro ty z účastníků, pro něž se jednalo o ojedinělý zážitek a zkušenost.
Naše kurzy jsou otevřené všem zájemcům, tedy nejen pravoslavným. Chápeme totiž kurzy také jako misijní dílo, kde se lidé mohou s pravoslavím blíže seznámit a poznat jeho krásu a duchovní sílu, což se na kurzech potvrzuje. Všem společné psaní ikony dává cennou zkušenost a domů si všichni odnášejí nejen silný zážitek, ale také vlastnoručně napsanou ikonu, což jim může být značnou duchovní posilou.
Cítíme, že nás Pán Bůh podpořil. A nejen nás ikonopisce, ale celé naše církevní společenství. Těšíme se již na další setkání věřících zde, tentokrát plné besed s duchovními a modliteb v monastýrském chrámu. Uskutečnění těchto akcí by však nebylo možné, kdyby se kdosi o monastýr soustavně nestaral a “nekypřil půdu” pro setkávání věřících na tomto posvátném místě. Kromě péče vedení moravské eparchie naší církve je to matka představená monastýru, starica Alexie, která o monastýr vzorně pečuje. Vůbec netušíme, jak zvládne tak výborně udržovat celý prostor monastýru – budovu i zahradu. Všude je čisto, všechno jí kvete pod rukama. Je to jako rajská zahrada plná modliteb a Božího požehnání. Na kurzu matka starica vedla také každodenní jitřní a večerní modlitby v chrámu. Co se týká organizační podpory a vaření, těchto úkolů se s horlivostí a pečlivostí sobě vlastní zhostila naše jihlavská sestra Anežka Mandelíková, bez níž by se ani žádný z předchozích kurzů nemohl uskutečnit. Oběma bych tímto chtěla vyjádřit vřelé poděkování.
Je velké štěstí, že máme kam odejít ze světa a zažít ten pokoj a jas Boží blízkosti. Chybí nám slova k vyjádření toho, co jsme zažili, jakou velkou posilu do života a ikonopisného díla. Těšíme se tedy, dá-li Pán Bůh, na další setkávání se zájemci o ikonopisectví na našich kurzech zde, a možná i na dalších místech. Sláva Bohu!
Jana Baudišová
lektorka ikonopisného kurzu
https://cz.pinterest.com/ikonograf0112/
