V sobotu 30. září bude zahájena práce Pravoslavného eparchiálního institutu sv. Prokopa Sázavského. Všichni, kdo si podali přihlášku, jsou očekáváni v sobotu 30. září 2023 v 9 hod. v sídle Institutu k přijímacímu pohovoru. Po úspěšném pohovoru si přijatí studenti mohou zaplatit školné a ihned začíná slavnostní zahájení práce institutu a výuka. Sídlo institutu: Pravoslavný eparchiální institut sv. Prokopa, Úvoz 58/62, 602 00 Brno.

Všechny informace jsou na aktualizovaném webu Institutu ZDE.

Upozornění: ještě je volné místo pro dva případné studenty. Kdo by si přál se přihlásit k letošnímu zahájení studia, může to ještě učinit podáním přihlášky (viz web). Po zahájení studia se další příjem studentů bude konat až za dva roky.

V pátek 15. září 2023 odevzdala svou nesmrtelnou duši do rukou Pána Ježíše Krista naše sestra, paní Věra Topičová (smutnou zprávu potvrdil vladyka Kryštof). Narodila se 8. září 1932 do rodiny jugoslávského diplomata. Od dětství docházela s rodinou do pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Od konce padesátých let až do svého odchodu do důchodu v roce 2000 pracovala pro pravoslavnou církev jako účetní a tlumočnice z němčiny, srbochorvatštiny, ruštiny a angličtiny. Tak to praví její oficiální životopis. V praxi to vypadalo tak, že desítky let pracovala na pražském úřadu metropolitní rady jako úředník pro velkou část agendy celého úřadu (vlastně dvou úřadů: MR a ER). Znali ji snad všichni zdejší duchovní, ať už z Čech nebo z Moravy, a mnozí věřící. Její kultivovaný hlas (profesionálně vyškolený soprán) slyšeli všichni, kdo přicházeli na bohoslužby do pražské katedrály, kde byla nejvýraznějším členem pěveckého sboru. Její působení v úřadu bylo spojeno především s érou vladyky metropolity Doroteje.

»Na začátku padesátých let, v době, kdy komunistická moc začala nemilosrdně pronásledovat církve i její členy, se Věra Topičová rozhodla v církvi i nadále zůstat, ale nejen to, stala se její zaměstnankyní. Sama na to vzpomíná: „Zůstala jsem věrná pravoslavné církvi, všichni duchovní, kteří přežili druhou světovou válku a nucené práce v Německu a vystudovali díky otci Gorazdovi, když se vrátili, řekli: ‚Musíme vrátit církvi to, co nám ona pro život dala…‘ Rozhodla jsem se pro to samé, církev mi tehdy podala pomocnou ruku a zaměstnala mě. Do konce života jsem pomáhala jazykově i s organizací.“ Podobě jako její otec stál u počátků zrodu pražské pravoslavné eparchie ve dvacátých letech, Věra Topičová stála u jejího obnovení po válečném zákazu: „Naučila jsem se vytvářet rozpočty, vyúčtování, chodila jsem na kontroly po církevních obcích, zaučovala jsem duchovní, spravovala státní příspěvek na činnost církví, komunikovala s církevními odbory ministerstva kultury,“ upřesňuje náplň své činnosti. Zpěv, péče o druhé a služba církvi zůstaly pro Věru Topičovou úhelnými kameny. A přestože v životě prožila mnoho těžkých chvil i zklamání, neustále opakuje: „Snažila jsem se vždy vykřesat i z těžkých situací jen to pozitivní a vést k tomu i lidi kolem sebe, ale nebyl to vždy lehký úkol.“« (Z rozhovoru pro Paměť národa, 2022)

Dovolte ještě krátkou osobní vzpomínku. Měli jsme velké štěstí, že na úřadu MR, tj. přímo u centra praktického církevního života, byl takový člověk. Svým dobrým srdcem dokázala paní Věra (jak se jí všude říkalo) stále znovu a znovu tišit neshody a různé rozepře mezi duchovními a ještě pomáhat řešit církevní věci v katedrále. Každého místního duchovního znala a s každým dokázala vycházet. Věnovala se cele církvi a snažila se ze svého místa být každému nápomocná. Řada dobrých věcí, které se v těch těžkých dobách totality přes všechny těžkosti v církvi dělaly, by nebylo možných, kdyby jim nepomohla paní Věra. Ze svého místa v kanceláři metropolitní rady zařizovala spoustu záležitostí, které dalece přesahovaly její pracovní povinnosti, někdy zařizovala pohřby i křtiny, či pomáhala organizovat stavební opravy některých chrámů, nebo třeba sháněla řemeslníky pro opravy… Během týdne prakticky žila ve své kanceláři, kam přicházela ráno a odcházela v pozdních večerních hodinách. Ze svých osobních prostředků pomáhala našim nejchudším věřícím (prováděla to v tichosti, jen náhodou jsem se dozvěděl, jak jedné chudé rodině koupila bojler, dalším finančně pomohla s opravami v domácnosti, pro táborský chrám pořídila lustr, aby podpořila tuto tenkrát zmírající farnost atd.). „Žehlila“ některým duchovním různé problémy. Pomáhala (i materiálně) mladým duchovním a jejich rodinám. Pro její takřka mateřskou péči o církevní společenství jsme jí v Praze na české farnosti často oslovovali „mátuško“ (ačkoliv nebyla manželkou kněze).

Mnoho lidí získalo pocit, že jsou jejími blízkými, protože se ke každému chovala dobře a snažila se pomáhat všem, vždy s úctou ke každému člověku, trpělivě; pokud to bylo v její moci, postarala se, by dostaly prostor dobré úmysly a záměry, snažila se přehlížet či brát s nadhledem naše prohřešky, chyby a nedostatky. Lidí, kteří ji považují za blízkého člověka, a kteří jí za mnohé vděčí, bylo a je dosud mnoho.

Díky takovým lidem pravoslavná církev v průběhu totality nezanikla. Lidé jako ona byli Božími nástroji a posly, kteří se postarali, aby se české pravoslaví přeneslo přes dobu pronásledování až do svobodných časů. Vzpomínka na takové lidi nás dodnes posiluje.

Prot. Jan a Jana Baudišovi

Se svatými upokoj, Kriste, služebnici svoji… Věčná paměť!

P.S.
Viz o paní Věře záznam v Paměti národa
Také viz článek „Hospodin jest můj pastýř…“ v Hlasu pravoslaví 12/2002 ONLINE

Promítání v olomoucké katedrále 10. září 2023

V sobotu 2. září se konala eparchiální pouť do Hrubé Vrbky, rodiště našeho svatého mučedníka, vladyky Gorazda, biskupa českého a moravsko-slezského. Již tradičně, od dob, kdy byl igumenem zdejšího monastýru sv. Gorazda archimandrita Cyril, sem přijíždějí poutníci, aby modlitebně oslavili mučednické svědectví svatého vladyky a jeho druhů, čili jejich narozeniny pro život věčný.

I letos se zde konala archijerejská liturgie v obnovených budovách monastýru. Liturgii vykonal přeosvícený vladyka Izaiáš za účasti eparchiálního duchovenstva, pana starosty Hrubé Vrbky a poutníků.

Při liturgii kázal prot. Libor Raclavský. Zamýšlel se nad dvěma pilíři místní pravoslavné církve: cyrilometodějstvím a dílem sv. Gorazda, který utvářel místní formu a podobu pravoslaví. Kazatel ve své promluvě podtrhl, že vladyka Gorazd pracoval, nejen aby obnovil prameny moravského křesťanství, ale aby na ně navázal a stavěl na nich. Myslel při tom nejen na minulost a navazování na kořeny, ale také na budoucnost. Jím budovaná církev neměla být muzeem či památkou na svaté Cyrila a Metoděje. Vladyka Obnovitel hleděl v duchu celospolečenské atmosféry začátku 20. století především do budoucnosti. Budoval zde české pravoslaví, které se mělo zařadit po boku jiných velkých pravoslavných tradic ve světě. V jeho práci bychom měli pokračovat.

Na konci liturgie hovořil vladyka Izaiáš, který uvedl, že často putujeme na daleká místa za svatými a svátostmi u víře, že naši námahu, kterou vynakládáme na cestování, Bůh přijme jako postní úsilí, jako askezi. Jenže někdy trochu pozapomínáme, že blahodatná svatá místa máme i zde na Moravě. I tady žili velcí světci a konalo se velké duchovní dílo. Proto máme od Boha především za úkol, tyto naše zdejší svaté a místa posvěcená jejich památkou ctít, zvelebovat a čerpat to požehnání, které nám Pán Ježíš Kristus skrze místní svaté dává.

Po liturgii se konal kolem monastýru posvátný průvod s čtením evangelií a skrápěním svěcenou vodou. Pak už čekalo na poutníky bohaté pohoštění. Poté, co jsme při liturgii sdíleli společnou duchovní trapézu, sdíleli jsme i společnou hostinu tělesnou, o kterou se nám postaral prot. Arkadiusz, duchovní správce farnosti při monastýru v Hrubé Vrbce.

Děkujeme vladykovi a všem duchovním za povznášející liturgickou službu, panu starostovi za jeho přízeň, otci Arkadiuszovi a místním věřícím za dokonalou přípravu poutě a všem poutníkům zblízka i zdaleka za modlitební společnou oslavu našeho velkého světce mučedníka Gorazda.

Fotogalerie s průběhem bohoslužby

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Hostina po liturgii

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Olomouc

Večerní, liturgie, akathist

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Brno

Olomoucko-brněnská eparchie Vás zve k oslavě svátku svt. muč. Gorazda II. do Monastýru v Hrubé Vrbce. Pouť se bude konat v sobotu 2. září 2023 od 10. hod. Občerstvení bude zajištěno.

Pozvánka v PDF pro tisk:

Olomouc

Chrámový svátek katedrály – svatých pětipočetníků

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Šumperk – svátek Proměnění Páně

Svěcení ovoce, jak se obvykle na tento svátek provádí

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Jihlava – svátek Proměnění Páně

Svěcení ovoce

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Monastýr Zesnutí přesv. Bohorodice ve Vilémově u Litovle oslavil 15. srpna svůj svátek, na který se sjeli do monastýru hosté a příznivci monastýru. Představená monastýru matka Alexie vše připravila, a tak v den svátku Zesnutí Matky Boží se konala archijerejská liturgie. Vedl ji vladyka Izaiáš, s nímž spolusloužili duchovní okolních farností.

Promluvu pronesl prot. Jan Langr a před věřícími při ní vykreslil obraz utrpení Matky Boží, stojící pod Křížem, na kterém v bolestech umíral její syn. Všichni víme, jak nevýslovně miluje matka své dítě. Někdy se říká, že mateřské pouto matky k dítěti je silnější, než všechna jiná mezilidská pouta a vztahy. Když matka vidí utrpení svého dítěte, raději by sama trpěla, než hledět na muka syna nebo dcery. Jak nesmírná je mateřská láska, tak veliké je i utrpení, které matka cítí nad svými dětmi, je-li jim ubližováno.

Touto nevypravitelnou bolestí se svíralo nitro Matky Boží pod křížem Kristovým. Jak jí to prorokoval bohopříjemce Simeon: jako by jejím srdcem procházel meč. (Lukáš 2,35) Hledíce na bolest Boží Matky, nelze než obdivovat velikost její osoby, její vznešenost, pokoru, duchovní sílu, svatost, mírnost a soucit nad hříšníky, neboť se dokázala povznést nad zraněný mateřský cit i nad lidskou přirozenost, když nespílala, neobviňovala, neproklínala a nezlořečila těm, kteří se tak nespravedlivě zachovali vůči jejímu synu. Dokonce dokázala – i přes svou srdce drásající bolest – tiše odpustit těm úkladným vrahům, nevděčníkům, daremným lstivcům, kteří ze závisti svými intrikami připravili jejímu nade vše milovanému synu tak strašný konec. V tom je nesmírná velikost osobnosti Matky Boží a důkaz, že je největší ze všech lidí.

Boží Matka a Panna Maria se povznesla k odpuštění a modlitbě za ty, kteří křižovali jejího syna. Z toho čerpáme nejen naději, ale spíše pokornou jistotu, že podobně přijme i nás, nevděčné a hrubé, ač i my svými hříchy a svým nevděkem křižujeme Krista, a přimluví se za nás u svého Syna, Pána našeho Ježíše Krista.

Ke svatému přijímání krásně zpívala sestra Sofie z Ostravy řecký hymnus k přesv. Bohorodici.

Po liturgii se věřící odebrali do jídelny, kde bylo péčí matky Alexie připraveno vydatné pohoštění. Celá slavnost proběhla v pěkné atmosféře a přítomní se cítili duchovně osvěženi a povzneseni.

Poděkování patří našemu vladykovi Izaiášovi za duchovní záštitu, liturgickou službu, slova povzbuzení a požehnání. Dále všem duchovním otcům, kteří přijeli účastnit se a spolusloužit. Díky posíláme i do Ostravy sestře Sofii, která přijela ozdobit bohoslužbu řeckým zpěvem. Děkujeme všem poutníkům za jejich účast a modlitby. Na závěr, ale v neposlední řadě, děkujeme matce představené Alexii a jejím pomocnicím za všechnu námahu a pečlivost, s nimiž připravily pohoštění a vše potřebné pro důstojnou oslavu svátku.

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Svátek chrámu sv. Jáchyma a Anny v Opatově u Třebíče

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Svátek sv. Gorazda I., učedníka sv. Metoděje, jemuž je zasvěcen olomoucký pravoslavný katedrální chrám, se konal v sobotu 5. srpna 2023. Bohoslužbu vedl vladyka Izaiáš, spolusloužilo místní duchovenstvo.

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Věřící brněnského chrámu sv. Václava přispěli na opravu oděsského chrámu Proměnění Páně finančním darem ve výši 1000 USD!

V duchu slov našeho Pána Ježíše Krista neradi vytrubujeme do světa (a na sociální sítě), když někomu pomůžeme pytlíkem rýže a těstovin (Mat 6,2-4). Avšak byla nám svěřena veliká důvěra a chceme, aby vše bylo přehledné a čisté.

Asi dnes není člověka, který by nevěděl o barbarském činu ruské armády, která minulou neděli 23. července zničila raketami oděsský chrám Proměnění Páně – největší na Ukrajině a památku UNESCO.

Náš bratr Alexander, který studuje a žije v Brně a zároveň přisluhuje v našem chrámu sv. Václava, je synem představeného tohoto chrámu, otce Miroslava.

Od samého počátku, kdy jsme se dozvěděli o této smutné události, jsme v kontaktu a jsou nám podávány podrobné zprávy. Bratr Alexander dnes věřícím našeho chrámu pověděl o aktuálním stavu a neúnavné snaze svého tatínka a všech blízkých i neznámých dobrovolníků na opravách.

Věřící poté dobrovolně přispěli, každý dle svých možností, na opravu tohoto velkého a překrásného oděsského chrámu. Jen dnešní spontánní sbírka dosáhla částky 1000 USD! S otcem Miroslavem jsme již domluvili způsob předání finační daru na opravu chrámu a v následujících dnech bude odeslán.

P.S.: Připojujeme k příspěvku fotografie. Na záběrech můžete vidět stav chrámu po raketovém útoku a neúnavnou práci všech, kteří nejsou lhostejní.

PIETNÍ VZPOMÍNKA K 80. VÝROČÍ VYPÁLENÍ OBCE ČESKÝ MALÍN NA VOLYNI V SOBOTU 15. ČERVENCE

Pravoslavný eparchiální institut
sv. Prokopa Sázavského

pro vzdělávání žalmistů a diákonů,
a případně pro teologickou přípravu
kandidátů kněžské služby

30. září 2023 otevírá Institut sv. Prokopa v Brně základní dvouletý kurs bohoslovecké přípravy pro kandidáty na duchovenskou službu a pro všechny ostatní zájemce o úvod do pravoslavné teologie.

Přihlášky posílejte do 31. srpna 2023 na mailovou adresu Institutu nebo klasickou poštou na adresu kanceláře Institutu (viz kontakty na webové stránce Institutu).

Přihlášku si můžete stáhnout zde.

Další kurs bude otevřen nejdříve za dva roky.

Předměty, rozvrh a další informace o práci Institutu jsou podrobně uvedeny na webu.

Všechny zájemce o vzdělání v pravoslavném bohosloví srdečně zveme!

Na mnohá a blahá léta, vladyko!

Z životopisu vladyky Kryštofa

Jeho Blaženost emeritní metropolita, arcibiskup Kryštof (* 29. června 1953 Praha) byl od července 2000 arcibiskup pražský a českých zemí a od roku 2006 do r. 2013 byl metropolitou českých zemí a Slovenska v pravoslavné církvi v českých zemích a na Slovenska.

Absolvoval studium na Husově československé bohoslovecké fakultě; souběžně v letech 1970–1973 studoval biblickou hebrejštinu v jazykové škole. 11. listopadu 1974 byl vysvěcen na diákona, 25. prosince 1974 na kněze. Jeho prvním kněžským působištěm byly Hořovičky na Rakovnicku. Poté studoval na Pravoslavné bohoslovecké fakultě univerzity v Prešově, kterou absolvoval v roce 1979, a od roku 1980 po čtyři roky dálkově studoval na Moskevské duchovní akademii.

Od roku 1982 necelý rok působil v katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze. V roce 1983 odcestoval na dlouhodobý studijní pobyt do Řecka. Na Filosofické fakultě Aténské univerzity studoval novořečtinu, v roce 1984 byl přijat jako aspirant na katedře všeobecných církevních dějin teologické fakulty, aspiranturu uzavřel disertační prací, která mapuje dějiny pravoslavné církve na území Československa v 19. a 20. století. V roce 1987 se stal prvním Čechoslovákem, který získal doktorát (Ph.D.) Aténské univerzity, a to v oboru pravoslavné teologie a historie.

Během studia poznal tradici místní řecké církve. Po čtyři roky žil v klášteře Zoodochopigi a 7. září 1985 byl v Trojicko-sergejevské lávře postřižen na monacha se jménem Christofor (podle ctihodného Kryštofa, Římana ze 6. století). Na svátek Paschy roku 1986 mu metropolita Dorotej udělil hodnost igumena a roku 1987 archimandrity.

Po návratu z Řecka působil opět při pražském katedrálním chrámu. Během působení v Praze vyučoval náboženství. Konal státem nepovolené dětské besídky pro až 50 dětí i nepovolené dětské tábory v Těšově.

Roku 1987 byl církví vyslán na studijní pobyt do Anglie. Studoval angličtinu na jazykové škole při univerzitě v Birminghamu, o nedělích a svátcích komunikoval s místními pravoslavnými věřícími pocházejícími z tradičně pravoslavných zemí. Navštívil též stavropigitální klášter sv. Jana Křtitele v Essexu a setkal se s jeho zakladatelem, otcem Sofronijem. Z pověření metropolity Doroteje zastupoval československou pravoslavnou církev na mnoha zahraničních konferencích, seminářích a v komisích.

Dne 17. dubna 1988 mu metropolita Dorotej a vladyka Nikolaj udělili archijerejskou chirotonii, čímž se Kryštof stal biskupem olomoucko-brněnským, v této funkci působil 12 let. Byl též členem Posvátného synodu a Metropolitní rady Pravoslavné církve v českých zemích.

V roce 1991 ve Vilémově u Litovle založil první český ženský pravoslavný klášter na památku působení svatých Cyrila a Metoděje a podle vzoru misijního střediska svaté Lýdie v Řecku, které předchozího roku navštívil. Roku 2001 založil romskou duchovní misi v Rokycanech.

Dne 2. května 2006, po skonu prešovského arcibiskupa vladyky Nikolaje, byl zvolen metropolitou českých zemí a Slovenska (pro tuto funkci je zvolen vždy jeden ze dvou arcibiskupů, pražský nebo prešovský). Funkce se ujal 28. května 2006.

Od roku 1990 přednáší na Pravoslavné bohoslovecké teologické fakultě Přešovské univerzity, později přednášel také na jejím detašovaném pracovišti v Olomouci a na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Kromě pastorační, misijní a pedagogické činnosti se věnuje vědecké a publikační práci. Za všechny jeho knížky připomeňme monografii Sv. Nektarios Eginský, metropolita Pentapolský (2005), Pravoslavnou Prahu (2011), vydanou ve čtyřech jazycích (češtině, angličtině, ruštině a řečtině), Otce Porfyria (2012) (upravené vydání v r. 2014 pod názvem Svatý proti své vůli). 2. června 2015 jej slovenský prezident Andrej Kiska jmenoval univerzitním profesorem.

Po abdikaci, k níž se rozhodl – podle svých slov „z důvodů zachování jednoty pravoslavné církve“ – přebývá v monastýru Proměnění Páně v Těšově.

P.S.
Třicátému výročí jeho biskupského svěcení věnovala olomoucko-brněnská eparchie vděčný článek v Pravoslavném kalendáři na památku jeho působení na Moravě. Můžete si přečíst v PDF.

Přeosvícenému vladykovi Izaiášovi, biskupu šumperskému
přejí k jeho narozeninám
v čele s arcibiskupem Simeonem
členové Eparchiální rady a pracovníci úřadu ER
olomoucko-brněnské eparchie:

Mnohá léta!

K vladykovu letošnímu svátku – dni anděla – poslala Pravoslavná církevní obec v Brně biskupu Izaiášovi prostřednictvím video-záznamu blahopřání, ke kterému se při této příležitosti připojujeme.

S požehnáním arcibiskupa Simeona a biskupa Izaiáše Vás srdečně zveme na kurz, který pořádáme pro všechny, kteří by si chtěli zhotovit pod odborným vedením svou vlastní ikonu (Mandylion). Pracovat se bude autentickou starobylou ikonopisnou technikou vaječné tempery.

Zájemci se mohou přihlásit na e-mail: ikonograf@seznam.cz. Přihlášky přijímáme do naplnění kapacity kurzu.

Výuka proběhne od 4. do 7. října 2023 ve společenském sále pod pravoslavným katedrálním chrámem sv. Gorazda I. na Gorazdově náměstí v Olomouci (vždy od 13.00 do 18.00 hod.).

Pozvánka v PDF:

Srdečně zveme na festival duchovní hudby AGIOS
(pozvánku i informace k této kulturní akci naleznete níže).

Prusali Art
Dramaturgy & Production
Mgr.Maria Prusali
Dramaturgie a produkce kulturních akcí
Mobil:+420/739572773
Email: prusali@seznam.cz
www.prusaliart.cz

FESTIVAL DUCHOVNÍ HUDBY
AGIOS
dne 25.6.2023 od 18:00 hod.
v Kostele sv. Václava Ostrava (Kostelní náměstí, Moravská Ostrava, Czech Republic)
Vystoupí:
Schola Gregoriana Pragensis www.gregoriana.cz
Středověká křesťanská hudba, Gregoriánské chorály (umělecký vedoucí Prof. David Eben)

Hlavním hostem bude:
sopránistka Divna Ljubojević (Srbsko) se sborem Melódi.
www.divna-melodi.com

Přerov

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Noci kostelů v Olomouci se zúčastnilo přibližně sedm stovek návštěvníků.

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Noc kostelů 2023 ve Svitavách

V pátek 2. června se uskutečnila v naší svitavské kapli sv. Jiří již tradiční akce Noc kostelů.
Tentokrát s tématem křtu.

Návštěvníci se mohli seznámit s historií pravoslaví v naší zemi, biblickými okolnostmi Ježíšova křtu, ikonou a významem svátků Zjevení Páně a Sestoupení svatého Ducha, vývojem křestní praxe v pravoslavné církvi, s obřadem křtu a myropomazání dětí i dospělých, nebo si prohlédnout křtitelnici, a také zapálit svíčky za své blízké.

A stejně, jako loňského se tato příjemná událost odehrála atmosféře blížících se svatodušních svátků.

Za církevní obec prot. Jiří Kolář

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Monastýr sv. Ludmily v Brně

Otec Cristian a žalmista Štefan podali návštěvníkům odborný výklad o technice fresky, o scénáři maleb, jednotlivých scén a o významu ikon při bohoslužbách i o jejich mystice. Také jsme hovořili o historii kaple na ulici Vranovské, jakož i historii Pravoslavné církve na Moravě a v České republice.

Zúčastnilo se celkem 100 návštěvníku, prohlídka chrámu a jeho fresek trvala 3 hodiny. Mnoho návštěvníku projevilo zájem zúčastnit se bohoslužeb.

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Kroměříž

Pravidelné každoroční akce “Noc kostelů” se snad již nelze nezúčastnit, a tak i letos byly dveře pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Kroměříži dne 2. červma večer otevřeny.

Kromě tradičních místních zájemců – většinou dvojic či malých skupinek – přišla i organizovaná skupina běženců z Ukrajiny, kteří navštěvují místní centrum vzájemného setkávání Klubíčko. Zde se věnují různým aktivitám (i např. rukodělným), mimo jiné chodí do kurzů českého jazyka. Poznali jsme mezi nimi i některé známé tváře z našich bohoslužeb.

Po krátkém výkladu o historii chrámu a příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu (v ruském jazyce) se rozvinula diskuze o záležitostech jak církevních, tak i o běžných každodenních těžkostech života uprchlíka, přičemž samotní běženci, kteří se učí česky, přivítali možnost své doposud nabyté znalosti z kurzů využít.

o. St. D.

Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. (Skut 2,1-11)

Sestoupení Svatého Ducha na svaté apoštoly je Jeho největším dílem, protože tím ze sboru apoštolů vznikla Církev. Ano, Duch vždy vane, kam chce, a udílí dary. Už v době Starého zákona působil: posvěcoval lidi, odpouštěl hříchy při pokání, inspiroval proroky a hovořil skrze ně atd. Ještě před Padesátnicí sestoupil na Pannu Marii, když se vtěloval Boží Syn. Už v době pozemského působení Pána Ježíše Krista dával dary apoštolům uzdravovat, vymítat zlé duchy a odpouštět hříchy. Povolává k víře, inspiruje ke zbožnosti, dává moudrost… Jenže až Jeho sestoupením při Padesátnici je dokonáno Boží dílo stvoření – zrodila se Církev. Účast na Církvi je tím nejmocnějším a nejdokonalejším přijímání daru Ducha Svatého, následovaném účastí na samotném životě Boží Trojice.

Kdyby nám někdo položil otázku, jaký ze všech Božích skutků je největší, jaké Jeho stvoření je nejkrásnější a nejdokonalejší, někdo by snad odvětil: kosmos, nebo andělé, či člověk, který je dle Jeho obrazu a podoby. Všichni by se mýlili. Je to Církev, pro kterou stvořil vesmír. Je to Církev, která je cílem stvoření člověka. Je to Církev, mystické Tělo Kristovo, jehož Hlavou je Kristus a jeho buňkami jsou věřící. Jeho dechem je modlitba a jeho srdcem je liturgie, která přináší krev Kristovu, blahodať, ke každé buňce, která je součástí Těla. Skrze účast na Církvi vstupujeme do věčného společenství s Bohem. Srůstáme s ním a jsme tímto sjednocením zbožšťováni. A tento cíl Božího tvoření byl dokonán při Padesátnici. Od té doby je toto boholidské Tělo Kristovo rozkročeno mezi pozemskou časností a věčností, aby po zániku toto světa odešlo už do výhradně věčného života a pobralo s sebou všechny, kteří mají na něm účast.

Prorokuje o tom žalmista David: „I stanula královna po pravici tvé, oděna jsouc v překrásný zlatý šat.“ (Ž 44,10 a 14-15; západní Ž 45,10 a 14-15; proroctví o Církvi i o přesv. Bohorodici se zde spojují.)

Ap. Janovi, miláčkovi Páně, Bůh zjevil duchovní pohled na svět. Toto vidění se liší od toho, které zde zříme skrze tělesné smysly a tělesný rozum. Duchovního pohled nám ukazuje, jak vidí svět a jeho události andělé a částečně i jak jej vidí Bůh shůry. V tomto zjevení sv. Jana vidí apoštol Církev jako nebeský Jerusalem, jako krásnou Pannu, Nevěstu Kristovu, ozdobenou pro svého muže na svatbu „vzácným zářícím šatem, kterým jsou spravedlivé skutky svatých“. Už dnes je tu onen zaslíbený „příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi.“ (Zjev 21,2-3) Je tu Církev.

Chrámy máme na tento svátek ozdobené ratolestmi stromů (především dubů, ale i bříz, lípy apod.) na památku svatých apoštolů, kteří v den židovské padesátnice seděli pod podobnými ratolestmi, protože tento svátek už existoval v době Starého zákona. Jenže tenkrát měl jiný, leč v jistém ohledu analogický obsah. Byl to svátek přijetí Zákona, kdy židé na památku svého dlouhého putování do svaté Země seděli pod ratolestmi stromů a oslavovali dar Boží, tj. Zákon, který jim Hospodin udělil a dokonal tím vytvoření Božího lidu. Novozákonní Padesátnice však oslavuje přijetí plnosti Božích darů, sestoupení vrchovaté hojnosti blahodati, a vzniku jiného druhu Božího lidu. Místo éry Zákona nastává éra blahodati, místo lidu Zákona nastupuje lid Božích synů, synů blahodati, kteří „nejsou narozeni z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha narozeni jsou“. (Jan 1,13)

Svátky sestoupení Svatého Ducha v Olomouci

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Svátky Padesátnice v Šumperku

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Svatodušní svátky ve Znojmě

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Letnice v Jihlavě

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Článek k výročí heydrichiády a o památce vladyky Gorazda. Zveřejnila redakce Jihlavských listů, druhý článek vyšel ve Žďárských novinách.

Článek v PDF

Milovníci poutí na svatá místa, kterých se dotkla historická cesta Pravoslaví v českých dějinách, přijeli opět i letos do Mikulčic. Zde se na vykopávkách mikulčické baziliky, kde kdysi sloužil archijerejské bohoslužby sv. Metoděj, konala archijerejská svatá liturgie. Bohoslužbu vedl vladyka Izaiáš a spolusloužilo patnáct moravských kněží.

Kázání se ujal prot. Libor Raclavský, který se zamýšlel nad kontrastem politického neúspěchu cyrilometodějské misie na jedné straně a na straně druhé fenomenálního duchovně-kulturního úspěchu misie, která všem Slovanům přinesla mj. vlastní pravoslavnou terminologii. Toto slovanské pojmosloví žije ve slovanských jazycích dodnes.

Jejich život není učesaná hagiografie, ale příběh plný politických zvratů a paradoxů. Z politologického hlediska byli jen pěšáky na šachovnici tehdejších evropských mocností. Z hlediska byzantské politiky pak byla jejich velkomoravská misie vlastně neúspěchem (byzantské prameny o nich mlčí). Rostislavova politického cíle mít samostatného biskupa bylo sice nakonec dosaženo, ale za jiné politické garnitury a jiné církevně-jurisdikční konstelace. Po zesnutí sv. Metoděje brzy přichází likvidace jejich díla vládnoucí církevně-politickou elitou.

Avšak z hlediska nábožensko-kulturního má jejich práce nesmírný význam a ovlivnila slovanskou populaci na Východě i na Západě. Evangelní čtení hovoří o světle, které má být viděno. Pán Ježíš tím zdůrazňuje hodnotu lidí, kteří světlo přináší. Našimi osvětiteli už navěky zůstanou svatí bratři Cyril a Metoděj.

V čem spočívá jejich výjimečnost?

I když byli kromě duchovních cílů také mimovolně součástí mocenské hry a politické průzkumné mise, nepřinesli našim předkům pouhou politickou ideologii, ale zcivilizovaný jazyk, který povznesli vysoko nad úroveň jakéhosi nářečí či barbarismu, kodifikovaný v jejich překladech a Metodějově tvorbě, a nejen že jej obdařili vlastním písmem, ale bylo to písmo na vysoké lingvistické úrovni (pravopis, gramatika). Bylo od základu uzpůsobeno slovanskému jazyku, výslovnosti, používaným hláskám, tvarosloví. Čeština, jaká se používala o pár století později v Praze měla daleko nižší jazykovou úroveň (gramaticky i kodifikací pravopisu). Její písmo převzaté z latinských znaků a neschopné adekvátním způsobem sloužit potřebám češtiny, bylo proti staroslověnskému Cyrilově písmu vysloveně ubohé (částečně to napravoval až Mistr Jan Hus). Taková situace byla pro rozvoj české kultury brzdou. Cyrilometodějská slovanština s Cyrilovým písmem byla připravena posloužit naprosto svébytné národní literární tvorbě a dát jí vzlet. Soluňští bratři darovali Velké Moravě vybroušený nástroj k vlastnímu duševnímu dílu, k sebeuvědomění a vzdělávání, což je základem vlastní kulturní identity.

A nesmíme zapomenout, že to byl zároveň jazyk církevní, který musí umět vyjadřovat jemnosti teologické a zároveň sloužit bohoslužebnému životu církve. Obojí klade na úroveň jazykové kultury nejvyšší nároky.

V Předzpěvu k překladu čtyř evangelií je shrnuto jejich misijní krédo – koncepce působení svatých bratří: přinášejí dar, který se nekazí (evangelium), v jazyce srozumitelném. Poskytli Slovanům nástroje pro poznání hlubin evangelia, což je zbraň proti každému nepříteli. Tím darovali národu možnost budovat si vlastní identitu, kulturu a civilizaci.

Po zákazu cyrilometodějského dědictví a likvidaci jejich díla na Velké Moravě dochází paradoxně k jeho rozšíření do slovanského světa a zužitkování jejich práce. Cyril a Metoděj tak stojí jako zakladatelé budování kultury skoro všech slovanských národů.

Jejich příběh poskytuje vzor a naději, že dobré a požehnané dílo zůstane zachováno i přes nepřízeň politického vedení nebo dobového chápání, přes úklady mocných a plány těch, kteří v rukách třímají veškerou světskou moc. Energie správně zaměřená se nemůže ztratit.

Na závěr bohoslužby pohovořil k věřícím vladyka Izaiáš, poděkoval jim za účast, shrnul za všechny přítomné pocit duchovní hloubky ze služby na tomto výjimečném místě. Před tím poznamenal, že při cestování po světě si povšiml, že v zahraničí pravoslavní často neznají Prahu, ani různé menší státy, ale všichni vědí o Velké Moravě a cyrilometodějské misii.

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Vážené dámy a pánové,
Asociace řeckých obcí v České republice, z. s. si vás dovoluje touto
cestou v předstihu informovat, že 17. června 2023 se v Ostravě uskuteční

9. ŘECKÝ FESTIVAL u příležitosti 75 let od příchodu řeckých politických
uprchlíků do tehdejšího Československa. Tato nejvýznamnější kulturní
událost řecké diaspory na území České republiky, která se koná jednou za
pět let, bude protkána řadou hudebně-tanečních vystoupení a sportovních
utkání a vyvrcholí ve večerních hodinách velkou taneční zábavou.
Detailní program bude zveřejněn v průběhu následujících týdnů. Zatím si
prosím toto datum rezervujte v kalendáři.
S pozdravem
Ing. Michalis Dulkeridis
předseda Správní rady Asociace řeckých obcí v České republice, z.

Zveme na tradiční cyrilometodějskou pouť, která se bude konat v sobotu 27. května. Svatá liturgie bude sloužena v Mikulčicích na Valech (lokalita archeologických vykopávek) na základech velkomoravské basiliky od 10. hod. Srdečně zveme!

Chrám v Uherském Brodě je zasvěcen sv. Jiří, a proto slavila zdejší obec nedávno svůj chrámový svátek.

Vzpomínáme, jak 16. prosínce 2017 vladyka Izaiáš vysvětil prestol tohoto chrámu (reportáž z události najdete zde). Od té doby se v chrámu konají svaté liturgie a postupně je nadále zvelebován.

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Ukrajina již druhý rok za sebou slaví Den památky a smíření a vítězství nad nacismem v druhé světové válce 1939-1945 v podmínkách plné vojenské agrese Ruska, která zasahuje do naší nezávislosti a územní celistvosti, a ohrožuje samotnou národní existenci Ukrajinců. Odpor proti ruské agresi je pro nás bojem za svobodu, civilizaci, demokracii a evropské hodnoty.

8. května konzulka Ukrajiny v Brně Anna Proško spolu se zástupci místních úřadů položili květiny u Kounicových kolejí a společně s ukrajinskou a českou obcí uctili památku všech, kteří zemřeli v druhé světové válce i těch, kteří zemřeli na Ukrajině, když chránili naši zemi před ruskou agresí. Těmto obětem minulé i současné války se poklonili na místě, které je pro Ukrajince symbolické, na centrálním hřbitově Brna, u pomníku ukrajinských vojáků první světové války.

Na vzpomínkové události se podíleli: Ukrajinská iniciativa jižní Moravy /Українська ініціатива південної Моравії, Отець Сергій Мацкула, Pravoslavná církevní obec sv. Václava v Brně. Děkujeme jim a spolu s nimi i ukrajinské komunitě, která mohla společně uctít památku padlých ukrajinských vojáků, kteří bránili vlast ve druhé světové válce a těch, kteří nyní položili své životy za naši svobodu.

Hluboce se klaníme obětem druhé světové války. Věříme v naše vítězství! Nechť Bůh ochraňuje naše obránce! Věčná památka padlým!

(Ukrajinský konzulát v Brně)

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii