Archiv rubriky: Život eparchie

Noc kostelů v Ostravě-Pustkovci

Letos již poosmé se Pravoslavná církevní obec v Ostravě-Pustkovci přihlásila do akce Noc kostelů. Stejně jako celý letošní rok byla i Noc kostelů v důsledku koronavirové krize jiná než v minulých letech. Přihlásilo se méně kostelů, změněn byl termín konání akce a návštěvníci museli dodržovat předepsaná hygienická opatření, nosit roušky atd.

Díky menšímu počtu přihlášených kostelů navštívilo naši kapli o poznání více lidí než v předchozích ročnících. Většinou se jednalo o lidi, kteří se o církevní tematiku zajímají a chtějí se něco nového dovědět, ale současně už mají určitý přehled a cit pro církevní záležitosti. Před pevně uspořádaným programem s pásmem vystoupení, přednášek a výstav jsme dali přednost prostoru pro osobní rozhovor a individuální výklad, který jednotlivce, ale i menší skupinky zaujal a vyvolal v nich řadu otázek.

Noc kostelů je akce, která má nevtíravým způsobem představit křesťanství širokému okruhu lidí, zejména pak těm, kteří o něm v podstatě nic nevědí. Ze své osobní zkušenosti však musím konstatovat, že nejvíce přichází, alespoň do naší kaple, těch navštěvníků, kterým křesťanství není vůbec cizí, často o něm již dlouho uvažují a dost o něm vědí nebo jsou dokonce aktivní v nějakém společenství věřících. Jsem si však jist, že Noc kostelů má význam, protože alespoň jednou během roku svědčí okolní společnosti o naší přítomnosti.

Noc kostelů v Třebíči s přednáškou o pravoslavné duchovnosti

I letošní rok se PCO v Třebíči zapojila do konání Noci kostelů. A stejně jako i v minulých letech, tak i letos byla hlavním programem přednáška našeho bratra v Kristu Th.Dr. Michala Dvořáčka s názvem: Společenský rozměr pravoslavné duchovnosti. Z kapitol o empirické teologii Pravoslavné církve. Díky patří všem, kteří se podíleli na přípravě této akce, i těm našim věřícím, kteří zvelebili okolí chrámu sv. Václava a Ludmily v Třebíči.

Viz web brněnské církevní obce.

Text v PDF:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Letošní cyrilometodějská pouť v Mikulčicích

Tento rok začal pro většinu společnosti velmi nezvykle, ba extrémně. Dlouho jsme nezažili tolik zákazů ze strany státu, ani jsme zatím neměli zkušenost s pandemií. Když jsme se už pomalu loučili s možností, že se na letošní cyrilometodějský svátek pomodlíme na mikulčickém památném místě, přišlo rozvolnění pandemického režimu, mj. v podobě možnosti bohoslužeb v omezeném společenství.

Letos se v Mikulčicích sešli jen nejhorlivější příznivci bohoslužeb na velkomoravském památném místě, posvěceném svatými věrozvěsty, bratry ze Soluně a apoštoly Slovanů. Shromáždilo se celkově asi šedesát modlitebníků. Účast na této bohoslužbě znamenala překonat mnohá omezení a překážky. Bylo třeba dodržet nařízená omezení a zároveň čelit nepřízni počasí. Po mnoha letech, kdy jsme si zvykli, že nám venkovní bohoslužby v Mikulčicích ohledně počasí vždy vyjdou slunečně, jsme byli letos hned od příjezdu konfrontováni s hustým deštěm. Otec Vavro připravil zastřešení pro sloužící a pěvecký sbor. Bohoslužbu vedl otec Libor Raclavský a spolusloužili otcové Kudla, Skibinski, Rojek, Muntean, Bočkarev a Vavro. Otec Rafael Moravský pak statečně řídil zpěv a otec Petr Novák službu podporoval modlitbou zvenčí.

Přes veškerou nepřízeň počasí a státní omezení byla většina přítomných spokojena, duchovně povzbuzena a kontinuita každoroční modlitby v Mikulčicích na svátek sv. Cyrila a Metoděje zůstala zachována.

Účastník akce

 

Na poutě si sice všichni přejeme počasí vlídné, ale při současném katastrofálním suchu lze tento déšť považovat za požehnání a dar od sv. Cyrila a Metoděje moravské zemi. Víme přece, že hrozí neúroda, usychají lesy, rostlinstvo je poškozeno dosavadním nevídaným suchem a lidem se vyprazdňují studny. V těchto souvislostech vidíme v dešti velké dobrodiní. A skrápí-li nás touto vodou svatí solunští bratři právě v den, kdy oslavujeme jejich svátek, pak je to důkaz jejich lásky k moravské zemi a jejich neustávající duchovní péče o Moravany a veškerý ostatní jejich lid.

Mezi účastníky poutě zaznívalo: „Sv. Cyril a Metoděj nám přinesli vodu.“ Přesně na svaté přijímání déšť na chvíli ustal a věřící tak mohli bez deštníků přistoupit ke kalichu.

A možná přispěla s darem deště i sv. Orosia (Dobroslava), která dle dávné tradice sesílá déšť v dobách sucha. Na mikulčické pouti byly totiž rozdávány nové ikonky této naší světice – mučednice. (Více o sv. Orosii na našem webu zde)

 

Cyrilometodějská bohoslužba v Mikulčicích

V sobotu 23. května 2020 v 10.00 hod se bude konat jako každoročně sváteční svatá liturgie v Mikulčicích.

(S ohledem na nařízení vlády ČR pro toto období se bude sloužit pro max. 100 lidí, může být tedy na místě bohoslužby přítomen jen omezený okruh duchovních a věřících.)

SVATÍ APOŠTOLŮM ROVNÍ, CYRIL A METODĚJ,
UČITELÉ SLOVANŠTÍ (památka 11. / 24. května)

TROPAR, HLAS 4.
Apoštolům rovní a slovanských zemí učitelé, Cyrile a Metoději, v Bohu moudří, Vládce všech proste, aby všecky národy slovanské utvrdil v pravoslaví a jednomyslnosti, světu pokoj daroval a spasil duše naše.

KONDAK, HLAS 3.
Uctěme posvátnou dvojici našich osvětitelů, kteří nám přeložením Božských Písem otevřeli pramen bohopoznání, z něhož až do dneška hojně čerpáme a blahoslavíme vás, Cyrile a Metoději, kteří stojíte před trůnem Nejvyššího a vroucně se modlíte za duše naše.

MODLITBA KE SVATÝM APOŠTOLŮM ROVNÝM CYRILU A METODĚJI, UČITELŮM SLOVANSKÝM
Ó přeslavní učitelé a osvětitelé národů slovanských, svatí apoštolům rovní, Cyrile a Metoději! Jako děti ke svým otcům se k vám nyní utíkáme, světlem vašeho učení a slova osvíceni a ve víře Kristově poučeni, a se srdcem zkroušeným se k vám modlíme. Ačkoli jsme váš odkaz jako dítka vzpurná nezachovali a nesnažili se zalíbiti Bohu tak, jak jste nás učili, ačkoli jsme odpadli od jednomyslnosti a lásky, kterou jste nám Slovanům jako svým bratřím ve víře i původu odkázali – neodvracejte se od nás, nehodných a hříšných dítek svých, jako jste ani za života svého neodmítali lidi nevděčné a nehodné, ale dobrotou vždy za zlé odpláceli. A protože máte velikou smělost před Hospodinem, proste Jej, aby nás poučil a obrátil na cestu spásy, aby utišil neshody a sváry vznikající mezi bratry jedné víry, aby ty, kteří od ní odpadli, k jednomyslnosti přivedl a všechny nás sjednotil v jednotě ducha a lásky v jedné, Svaté, Obecné a Apoštolské Církvi. Víme, ano, víme, jak mnoho zmůže modlitba spravedlivého před milosrdenstvím Vládce, třebaže je přinášena za lid hříšný. Neopouštějte nás proto, sklíčené a nedůstojné potomky vaše, pro jejichž hříchy bylo vámi shromážděné stádo nepřátelstvím rozděleno a svody jinověrných oklamáno a oslabeno, ovce rozehnány a duchovními vlky uchváceny. Vyproste nám horlivost k pravoslaví, abychom se s nadšením vraceli k tradicím našich otců, abychom s pilností věrně zachovávali církevní pravidla a zvyky a vyvarovali se všech lživých učení, abychom prospívali v bohulibém životě na zemi a stali se hodnými života rajského na nebesích – abychom tam všichni společně oslavovali Vládce všech, v Trojici Jediného Boha, na věky věkův. Amen

Zveme na cyrilometodějskou poutní bohoslužbu v Mikulčicích

V sobotu před letošním svátkem svatých věrozvěstů se shromáždíme v Mikulčicích, abychom vzývali pomoc svatých soluňských bratří. Význam jejich díla si jistě nemusíme připomínat, ale přesto s radostí a vděčností každý rok vzpomeneme na základní rysy jejich misie, jejíž duch pracuje dodnes a co zde tenkrát bylo zaseto, stále žije a roste.

Cílem misie sv. Cyrila a Metoděje bylo uvést světlo Kristova Evangelia ke Slovanům. Svatí bratři si přáli, aby se všichni Slované stali pravoslavnými, a tím přebývali v lásce a jednotě všechny slovanské národy spolu s Řeky, resp. Byzantinci. Pravoslavná křesťanská víra sjednocuje všechny v pravdě, a jednomyslnost ve víře následně přináší sjednocení ve svatých Tajinách.

 

9. květen v Horní Lipové

V Jeseníkách si již tradičně připomínáme konec 2. světové války a nejinak tomu bylo i letos. Ani epidemická situace nezabránila oživovat historickou paměť. Pravda, byli jsme trochu svázání limitujícím počtem 15 účastníků bohoslužeb, ale jinak vše bylo jako obvykle. Počasí nám ukázalo svoji letní tvář, všude plály žlutým světlem hlavičky pampelišek a my jsme sloužili pomalým panychidním tempem a četli mnohá jména válečných zajatců, kterých bylo na Jesenicku okolo 6 000. Po skončení bohoslužby v kulturní části dne zněly písně z válečných časů a také verše předních básníků minulého století. Jako zlatá nit se celým dopolednem vinula slova dagestánského básníka Gafurova:  „Jestli vystřelíš na minulost z pistole, budoucnost vystřelí na tebe z pušky.“ Doufáme, že oslavu letošního kulatého jubilea v komorním provedení, v příštím roce dovršíme v obvyklé plnosti.

Za pořádající spolek Kostelík v horách a PCO Jeseník

Prot. Josef Libor Kratochvíla 

Nové nařízení vlády platné od 11. května

 

USNESENÍ

VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

ze dne 30. dubna 2020 č. 490

o přijetí krizového opatření

Vláda s účinností ode dne 11. května 2020 od 00:00 hod.

IV. nařizuje

(…)

d) pro účast na bohoslužbě, aby byla dodržována následující pravidla:

  • bohoslužby se v stejný čas účastní nejvýše 100 osob,
  • v bohoslužebném prostoru (kostele, sboru apod.) účastníci bohoslužby dodržují minimální rozestupy 2 metry mezi sebou, s výjimkou členů domácnosti,
  • účastníci bohoslužby si před vstupem do bohoslužebného prostoru povinně dezinfikují ruce,
  • účastníci bohoslužby nosí ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), který brání šíření kapének, vyjma okamžiku přijetí Eucharistie/Večeře Páně,
  • v rámci bohoslužby se vynechá pozdravení pokoje a žehnání se svěcenou vodou a obdobné obřady,
  • duchovní si dezinfikuje ruce alespoň před začátkem bohoslužby, před podáváním Eucharistie/Večeře Páně a po něm,
  • délka bohoslužby se při zachování liturgických předpisů zbytečně neprodlužuje,
  • bohoslužebný prostor je po bohoslužbě řádně vyvětrán a jsou dezinfikovány kontaktní plochy (kliky, lavice apod.),

je omezen přístup věřících do dalších míst v kostele/sboru mimo hlavní bohoslužebný prostor;

stejná pravidla se použijí i pro svatby a křty; kostely/sbory mimo bohoslužeb zůstávají otevřené pro osobní modlitbu a individuální duchovní péči.

Celé nařízení vlády si můžete přečíst v PDF zde: narizeni-vlady-od-11-kvetna

 

Bohoslužby do 15 lidí už od neděle

Podle Usnesení české vlády ze dne 23. 4. 2020

Vláda s účinností ode dne 24. dubna 2020

III. nařizuje

b) pro účast na sňatečném obřadu, aby byla dodržována následující pravidla:

i. účastní se jen snoubenci, jejich dva svědci, osoba jednající za orgán veřejné moci, anebo osoba, jednající za orgán oprávněné církve, matrikář a nejvýše čtyři další osoby,
ii. snoubenci   v průběhu  sňatečného  obřadu  nejsou  povinni  nosit  ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), který brání šíření kapének
iii. účastníci  sňatečného  obřadu  dodržují  odstupy  nejméně  2 metry  od  jiných osob s výjimkou členů domácnosti a snoubenců
iv. po skončení  sňatečného  obřadu  je  provedena  dezinfekce  všech  použitých pomůcek;
tato pravidla se obdobně použijí v případě prohlášení osob  o tom, že spolu vstupují do registrovaného partnerství;

c) pro účast na bohoslužbě, aby byla dodržována následující pravidla:

i. bohoslužby se vstejný čas účastní nejvýše 15 osob,
ii. v bohoslužebném  prostoru  (kostele,  sboru  apod.)  účastníci  bohoslužby dodržují  minimální  rozestupy  dva  metry  mezi  sebou,  s  výjimkou  členů domácnosti,
iii. účastníci  bohoslužby  si  před  vstupem  do  bohoslužebného  prostoru  povinně dezinfikují ruce,
iv. účastníci  bohoslužby  nosí  ochranný  prostředek  dýchacích  cest  (nos,  ústa), který brání šíření kapének, vyjma okamžiku přijetí Eucharistie/Večeře Páně,
v. v rámci  bohoslužby  se  vynechá  pozdravení  pokoje  a  žehnání  se  svěcenou vodou a obdobné obřady,
vi.duchovní   si   dezinfikuje   ruce   alespoň   před   začátkem   bohoslužby, předpodáváním Eucharistie/Večeře Páně a po něm,
vii. délka   bohoslužby   se   při   zachování   liturgických   předpisů   zbytečně neprodlužuje,
viii. bohoslužebný prostor je po bohoslužbě řádně vyvětrán a jsou dezinfikovány kontaktní plochy (kliky, lavice apod.),
ix. je  omezen  přístup  věřících  do  dalších  míst  v kostele/sboru  mimo  hlavní bohoslužebný prostor; stejná pravidla se použijí i pro svatby a křty; kostely/sbory mimo bohoslužeb zůstávají otevřené pro osobní modlitbu a individuální duchovní péči.

(Výňatek z textu vládního usnesení)

Bohoslužby s počtem účastníků do 15 lidí se tedy mohou konat už od pátku 24. 4. 2020 (nikoliv až od pondělí 27. 4. 2020, jak bylo stanoveno původně).

(PDF listiny vládního nařízení Usneseni-vlady_23-4-2020)

Viz též weblog Ambon

 

 

Konání bohoslužeb v době současné epidemie

Drazí otcové, bratři a sestry,
bohužel se podle nařízení Vlády ČR z důvodu epidemie nemohou konat veřejné bohoslužby. Konají je duchovní v chrámech o samotě a věřící nechť se modlí ve svých domovech.
Za všechny naše věřící se duchovenstvo modlí. Naše bratry a sestry prosíme, aby se ve svých příbytcích také modlili za naše duchovenstvo, za ostatní bratry a sestry, za jejich zdraví a za překonání epidemie.
Duchovní žádáme, aby dodržovali epidemiologické pokyny Vlády ČR.

Kristus vstal z mrtvých! Christos voskrese!

Drazí otcové, bratři a sestry v Kristu!

Kristus vstal z mrtvých! Christos voskrese!

Letošní velikonoční svátky jsou určitě jiné, než jsme si vůbec kdy dokázali představit. Mnozí z nás jsou naplněni obavami, nejistotou, nejrůznějšími otázkami a pochybnostmi. Ostatně stejné pocity intenzivně prožívá celý svět okolo nás. Možná však máme jedinečnou příležitost velmi konkrétním způsobem prožít to, co se událo před téměř dvěma tisíci lety a zůstává aktuální i v těchto dnech. Opět zažíváme strach onoho malého společenství učedníků, mužů a žen, kteří se v nejistotě skrývali poté, co byl jejich milovaný Mistr a Učitel, od něhož toho tolik očekávali, krutým způsobem popraven a oni sami rozehnáni. Skrývali se ve strachu a pochybnostech, zakusili vlastní chvíle temnoty. Ale pak znenadání jako blesk z čistého nebe přišel úsvit třetího dne. Odvalený kámen, prázdný hrob, radostné poselství anděla: „Není tu! Vstal z mrtvých!“ (Mk 16,6) A tato radostná zvěst se i navzdory prvotnímu strachu učedníků začala šířit jako jiskérka všude okolo a zapalovalo se od ní stále víc a víc srdcí, až nakonec, posílená vylitím Svatého Ducha na apoštoly a celou Církev, zapálila celý svět. Ano, Pán vstal z mrtvých, a nic již není jako dřív.

Dnes jsou ale chrámy kvůli pandemii nakažlivé choroby dočasně uzavřené pro veřejné bohoslužby a nám se zdá, že se nemůžeme společně radovat jako Církev, jako společenství bratří a sester shromážděných okolo eucharistických Darů Těla a Krve Bohočlověka. Opravdu nemůžeme? Anebo je právě nyní čas velké Boží milosti, kdy můžeme bytostně prožít, že všechno to, co ve svém životě považujeme za naprosto samozřejmé a za co jsme si již odvykli být Bohu vděční, včetně možnosti účastnit se bohoslužeb, je vlastně obrovským Božím darem?

Drazí, dnes je možná více než kdy jindy čas uvědomit si, že i my jsme dědicové a následníci toho původního malého vystrašeného společenství učedníků. Sami o sobě toho mnoho nezmůžeme, ale naše síla je jedině v Tom, který řekl: „Nebojte se! Na světě zakoušíte soužení, ale buďte stateční – já jsem přemohl svět.(Jan 16,33)

Možná nastal požehnaný čas milosti, kdy je nám všem nabízena možnost přehodnotit své postoje k bytostem, věcem, událostem a skutečnostem, které nás obklopují. Možná máme s Boží pomocí znovu objevit, co je v našich životech nejen jako jednotlivců, ale i rodin, farností, eparchií a vlastně celé společnosti opravdu důležité. Je čas si přiznat, kolikrát jsme byli jako jednotlivci i celá společenství nevěrní oné radostné události prázdného hrobu; kolikrát jsme odmítli usednout k nohám božského Mistra a Učitele jako Marie, sestra Lazarova, a naslouchat Jeho oživujícím slovům;kolikrát jsme místo charismatického boholidského společenství bratří a sester, Těla Kristova, Církve, byli jen pouhou historickou, folklórní či etnickou institucí bez života; kolikrát jsme si vystačili s pouhou formou a nezajímali se o obsah; kolikrát jsme se žárlivě a egoisticky snažili jen pro sebe chránit plamen radostné zvěsti o prázdném hrobu Bohočlověka Ježíše, našeho Pána a bratra, a nechtěli se o něj rozdělit s okolním světem.Kolikrát jsme se prohřešili proti přítomnosti Pána Života v našem společenství? Kolikrát jsme dali přednost vlastní bohorovné sebejistotě a zdánlivé spravedlnosti před pokorným skloněním se před svým Mistrem, který nám má stále co říct a chce vést náš život? Je načase znovu s apoštolem Petrem zvolat: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“ (Jan 6, 68) Možná je načase, aby naše Církev přestala být vnímána jako nějaká instituce, ale aby byla opět prožita jako společenství bratří a sester, kde jednomu skutečně záleží na tom druhém.VždyťjsmevšichnispolečněsoučástíjednohoBoholidského organizmu Církve, Kristova Těla, kde On jediný je hlavou, Pánem a Učitelem, který nás v síle životodárného Ducha vede jako milované děti k milujícímu Otci. A proto se neuzavírejme do svých strachů a obav, pamatujme v modlitbě na ty, kteří mají přijímat zodpovědná rozhodnutí, na všechny nemocné a také na všechny, kdo jakkoliv obětavě slouží druhým – lékaře a zdravotníky, členy pořádkových sil, prodavače a prodavačky a mnohé další. A nejenom to, snažme se i sami podle míry svých možností prakticky a konkrétním způsobem pomoci, kde se jen dá.

Drazí, současnou těžkou situaci prožíváme my, vaši biskupové, společně s vámi všemi. Všichni jsme na jedné lodi. I nás se dotýkají všeobecné obavy, strach a nejistota. Rádi bychom se však s vámi podělili v tento radostný paschální čas o slova svatého apoštola Pavla, v nichž rezonuje dvoutisíciletá zkušenost Církve:  „Kristus Ježíš zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých, je po Boží pravici a prosí za nás! Co nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování, hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!“ (Římanům 8, 34-35, 38-39).

Prosíme vás o modlitby a svoláváme na vás Boží požehnání.

Kristus vstal z mrtvých! Christos voskrese!

Vaši biskupové:

+ Rastislav, arcibiskup prešovský a metropolita českých zemí a Slovenska

+ Michal, arcibiskup pražský a českých zemí

+ Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský

+ Jiří, arcibiskup michalovsko-košický

+ Izaiáš, biskup šumperský

Pomoc šumperských pravoslavných v boji proti epidemii

S požehnáním Jeho Přeosvícenosti Izaiáše, biskupa šumperského, jsme v
sobotu 21. března v odpoledních hodinách navštívili Domov klidného stáří v
Šumperku a jeho milým obyvatelům předali, v těchto dnech  tolik potřebné,
roušky pro potřebu jejich i jejich blízkých.

Mnohokrát děkujeme p. Miroslavu Jonovi za tuto možnost a těšíme se na další
shledání s našimi novými přáteli.

Na závěr vyjadřujeme veliký dík bratru Vladimíru Sokolinskému za zprostředkování
roušek.

jer. Rafael Moravský

Vladyka Simeon v Šumperku

Archijerejská svatá liturgie. V první neděli Velkého půstu 8. března 2020 navštívil naší církevní obec eparchiální biskup, Jeho Vysokopřeosvícenost Simeon, archiepiskop Olomoucko-brněnský.

Svojí přítomností a krásným kázáním nás všechny duchovně posílil do dalších dní Čtyřicátnice. Při liturgii sv. Basila Velikého spolusloužil prot. Josef Libor Kratochvíla z jesenické církevní obce.

Vladyka Simeon na konci svaté liturgie pozdravil duchovního správce církevní obce jer. Rafaelu Moravskému ke dni jeho 30. narozenin a obdaroval ho krásným dřevěným nástěnným křížem. Ke gratulaci se připojila i rada sboru starších a celá církevní obec. Po liturgii se přítomní sešli u svátečně připraveného postního stolu a besedovali do pozdního odpoledne.

Děkujeme Jeho Vysokopřeosvícenosti za milou návštěvu a vyprošujeme u našeho Pána Ježíše Krista mnohá a blahá léta.

jer. Rafael Moravský

 

 

Myšlenky o půstu

Přikázání o půstu je tak staré jako sám svět. Prvé přikázání, které dal Bůh člověku, bylo přikázání postit se (Genesis 2,17).

Protože jsme se nepostili, byli jsme vyhnáni z ráje! Proto se budeme postit, abychom znovu do ráje vstoupili (sv. Basil Veliký).

Nepostit se — to znamená připodobnit se němým tvářím, které nic neví o půstu.

Půst těla je pokrm pro duši (sv. Jan Zlatoústý).

Kolik vezmeš tělu, tolik síly přidáš duši (sv. Basil Veliký).

Člun lehčeji plave, když není zatížen zbytečným břemenem. Tak i modlitba se vykonává lehčeji a lépe, když tělo není obtíženo nadbytečnou stravou a pitím (ze kterých se tloustne) ale když se člověk postí (Jakub, arcibiskup nižegorodský).

Zvířata, která mnoho žerou a jsou tlustá, nemohou běhat tak rychle jako štíhlý jelen. Podobně i ten, kdo slouží svému břichu, nemůže být tak činný a úspěšný v duchovních zápasech jako zdrženlivec (Filaret, metropolita moskevský).

Není možné, aby oheň hořel ve vodě. Není možné pokání bez půstu (sv. Jan Zlatoústý).

Vůdcem běsů je padlý světlonoš. Hlavou vášní je přejídání (ct. Jan Žebříkovec).

Z článku „Vstup do petrského půstu“, Pravoslavná Rus 11 / 96 (Kalendář 97)
Nyní na orthodoxia.cz