Archiv rubriky: Zahraničí

Cesty a návštěvy. Kontakty se zahraničím

List z Ekumenického patriarchátu arcibiskupovi Michalovi

+Ekumenický patriarchát
číslo jednací 65

Vysokopřeosvícený metropolito pražský, v Duchu Svatém milovaný bratře a náš liturgický společníku Michale, milost ať je s Vámi a pokoj od Pána Boha.

S údivem a hlubokou lítostí jsme se z přicházejících zpráv dozvěděli o nepřátelském a nekanonickém postoji vaší vysokopřeosvícenosti, kterým zjevně povzbuzujete a podněcujete opozici a boj proti přijatému kanonickému rozhodnutí vysokopřeosvíceného metropolity olomouckého a brněnského Simeona, kterým předává komplex budov ve městě Vilémov ve své eparchii, aby na tomto místě zřídil patriarchátní a stavropegijní monastýr. Snažíte se zmařit uskutečnění tohoto požehnaného rozhodnutí naší matky církve konstantinopolské, od níž jste byli pokřtění v pravoslaví a která vám dala Tomos o autokefalitě.

Obdrželi jsme i dříve zprávy ohledně vašeho postoje, který vůbec nepřísluší hierarchovi jedné, svaté a apoštolské církve, jejímž pečovatelem a vůdcem je arcibiskup Konstantinopole – Nového Říma a ekumenický patriarcha, ustanovený posvátnými kánony jako první, který v průběhu staletí bral pod ochranná křídla Ekumenického patriarchátu obyvatele nejen thrácké, pontské a asijské oblasti, ale i ty mimo své hranice z dalších pravoslavných církví v barbarských zemích, do jediného sjednoceného a neoddělitelného církevního celku a tak se stal bezpečným garantem jednoty a víry.

K této sjednocující funkci velké církve konstantinopolské  patří institut, nebo lépe řečeno posvátný zvyk patriarších stavropegií, která jsou dokládána ve svědomí a praxi církve od nepaměti a dodnes (G.Rallis – M.Potlis, Ústava II, 41). Patriarcha, milovaný bratře, skoro po celém světě zřizuje a dává stavropegie (G.Rallis – M.Potlis, Ústava II, 535), anebo jak očividně kodifikuje Úvod k zákonu: “Nejvyššímu přestaviteli Konstantinopole náleží udělovat stavropegie i farnostem jiných stolců, kde nebyl ještě vysvěcen chrám” (tit. III, 10).

Jak nám písemně i při osobním setkání oznámil vysokopřeosvícený bratr metropolita rakouský a exarcha Maďarska a střední Evropy Arsenios, vaše nepřátelské a vzpurné chování, jež nepřísluší vaší hierarchické hodnosti způsobuje nenávratnou škodu v duších a svědomí zbožných českých a slovenských pravoslavných věřících, jimž byla způsobena újma skrze ďábelské pomluvy a jednání. Upozorňujeme proto v hlubokém smutku vaši vysokopřeosvícenost, abyste se zdržel tohoto způsobu chování, činnosti a šíření klamných zpráv a nepodložených obvinění proti matce církvi a proti metropolitovi  olomouckému a brněnskému Simeonovi, které diskreditují tak či onak naši dceru církev v Českých zemích a na Slovensku. Prohlašujeme, že pokud budete v této své zhoubné taktice pokračovat, matka církev přísně zakročí.

V hluboké naději, že vaše vysokopřeosvícenost přestane otřásat ustanoveným církevním řádem a bude ctít jeho hierachii, Vám udělujeme patriarší požehnání.

Milost Boží a jeho nekonečné milosrdenství ať zůstávají s Vaší vysokopřeosvíceností.

Dne 20. ledna 2020
patriarchální zástupce
+Apostolos, metropolitní biskup z Derkoi

Převzato z webu Sůl země

Liturgie sv. apoštola Jakuba

Předposlední neděli v roce 2019 se náš pomocný biskup vikář, vladyka Izaiáš zúčastnil svaté liturgie apoštola Jakuba. Tato starobylá liturgie se konala ve Vídni, kam našeho vladyku pozval metropolita vídeňský a celého Rakouska a exarcha Maďarska, vladyka Arsenios.

Řád liturgie, který naše tradice spojuje se jménem sv. Jakuba, bratra Páně, biskupa jerusalemského patří k nejstarobylejším bohoslužbám, které se v současnosti v naší církvi konají (také se jí říká „Jerusalemská“). Její součástí je zachovávání některých dávných obyčejů či naopak nepoužívání jiných součástí liturgické tradice, které vznikly později (např. ikonostas). Obřadem této liturgie vane velice zřetelně duch prvokřesťanské doby.

Liturgie byla v počátcích křesťanské éry poměrně dlouhá a každodenní navštěvování bohoslužeb se tenkrát považovalo za normální zjev. Vzhledem k tomu, že věřící měli přirozeně také rodinné a veřejné povinnosti, stávalo se často, že nemohli dobře spojit život církevní s těmito povinnostmi. Proto učitelé Církve svatý Basil Veliký, Jan Zlatoústý, Cyril Alexandrijský a jiní ve čtvrtém a pátém století poněkud zkrátili liturgii apoštola Jakuba. Dvě takto zkrácené liturgie se zachovaly až do naší doby. Žák Jana Zlatoústého svatý Prokl a Amfilochios Ikonijský hovoří o tomto zkrácení (teologové liturgisté o tom vedou diskusi). Jak Basilova tak Zlatoústého liturgie se velmi podobají liturgii Jakubově; jsou rozděleny na část katechumenskou a na část věřících. Mají eucharistický kánon a ostatní prvky. Je to struktura apoštolských liturgií.

Liturgie Basilova a Zlatoústého během času téměř úplně nahradily liturgii svatého Jakuba. Ta se dnes koná na Východě v průběhu církevního roku jen výjimečně, např. v den jeho svátku 23. října nebo v době svátků Narození Páně či ještě v jiné dny, dle praxe různých pravoslavných církví ve světě. Archimandrita Kyprián svědčí, že ruská mise přeložila Jakubovu liturgii do církevní slovanštiny a konala ji v určité dny.

U nás se tato liturgie dříve téměř nekonala; teprve roku 1963 byla sloužena na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově a 5. listopadu 1967 ji poprvé u nás vykonal v Praze metropolita Dorotej s duchovními – protojerejem Vasněcovem a Novákem. Věřící ji se zbožností vyslechli; hluboce na ně zapůsobila její prostá forma, vroucí modlitby, dojemné zpěvy. Početné ektenie této liturgie dýší apoštolskou dobou a jsou pronášeny tváří k lidu. Po několika přípravných modlitbách se koná malý vchod, po němž se čtou výňatky ze Starého Zákona, apoštol a evangelium. Poté začíná liturgie věřících. Po symbolu víry nastupuje anafora – kánon eucharistie, který je složitější a delší než u sv. Basila. Při proměňování svatých Darů béře představený duchovní do levé ruky Beránka a žehná jej, stejně tak se děje se svatým kalichem. Věřícím se podává zvlášť svatý chléb a zvlášť pijí ze svatého kalicha. Ovšem, podle praxe na ostrově Zakinthu, kde se koná tato služba častěji, podává se přijímání lžičkou.

Zvláštnosti této liturgie, které zaujmou na první pohled: ektenie říkají duchovní čelem k lidu, prestol je umístěn uprostřed shromáždění (ikonostas se nepoužívá). Proskomidie se konat nemusí. V Jerusalemě se nepokrývají nádoby se svatými dary. V Rusku nese při malém vchodu evangeliář sám biskup a kráčí při tom na střed chrámu s berlou; nechává evangelium na analoji uprostřed chrámu. Po malém vchodu se koná velká (pokojná) ektenie Po malém vchodu následuje čtení i ze starého Zákona; při čtení starozákonních paremií a při kázání sedí promlouvající biskup uprostřed chrámu a čelem k lidem. Biskupové pro tuto službu odládají mitru a mohou případně obléci felon (slouží bez panagie, kněží bez křížů). Místo Cherubínské písně se zpívá „Umlněte, smrtelníci…“ (Podobně jako na Velkou sobotu.) Podávání svatého příjímání věřícím – zvlášť se podává Tělo Kristovo (dříve pokládáno na ruku, později vkládá duchovní částečku svatého Chleba do úst) a zvlášť se každému podává drahocenná Krev Kristova z kalicha (podobně jako dnes dává biskup přijímat kněžím). (Ne všechna specifika Jakubovy liturgie se nutně musí aplikovat. Záleží na místních zvyklostech.)

Použit článek o službě Jakubovy liturgie (upravený a doplněný)

Oslava svátku sv. Mikuláše v Olomouci

Na svátek sv. Mikuláše se kněží olomoucko-brněnské eparchie sešli v katedrálním chrámu sv. Gorazda v Olomouci, aby společně s vladykou Izaiášem mohli oslavit tento tak krásný svátek naší církve. Hostem oslavy byl i vladyka Paisios z Budapešti, který přijel pozdravit našeho vladyku Izaiáše a sdílet duchovní radost svátku sv. Mikuláše.

 

Naši republiku navštívil patriarcha Bartoloměj

V souvislosti s konáním konference Fórum2000 byl pozván do Prahy Jeho Svatost, Bartoloměj I., arcibiskup Konstantinopole, Nového Říma, a ekumenický patriarcha. Poté, co vyčerpal program tohoto ročníku mezinárodní konference, pozval na setkání k sobě do Prahy našeho vladyku Izaiáše Šumperského. K setkání došlo v hotelu InterContinental v úterý 15. října 2019.

Dále jej vladyka Izaiáš doprovázel při prohlídce památek města Prahy – navštívili Staroměstské náměstí, procházeli se pražskými uličkami a shlédli Karlův most. Navštívili i katedrálu sv. Víta, kde se pomodlili u hrobu sv. Václava a zastavili se i u hrobu kardinála M. Vlka.

Patriarchu doprovázel Jeho Eminence metropolita Emmanuel z Francie a Jeho Eminence vídeňský vladyka Arsenij, metropolita rakouský, exarcha maďarský a středoevropský. Jeho Všesvatost patriarcha Bartoloměj v průběhu rozhovoru zajímal o život naší místní pravoslavné církve a o naši eparchii na Moravě.

Ve večerních hodinách patriarcha se svým doprovodem odcestoval.

Naši vladykové na slavnostech v Polsku

Vladyka Izaiáš přijal ve dnech 5. a 6. září pozvání Jeho Vysokopřeosvícenosti Paisije, arcibiskupa  Przemyského (Přemyšlský) i Gorlického. Náš vladyka navštívil město Gorlice, kde se zúčastnil eparchiálních slavností k uctění svatého mučedníka Maxima Gorlického. Litiji sloužil vladyka Izaiáš a jitřní už sloužili vladyka Paisij, vladyka Ábel a vladyka Izaiáš. Další den se svaté liturgie zúčastnil i Vysokopřeosvícený vladyka Michal z Prahy.

Po bohoslužbě vladyka Paisij vyznamenal pražského arcibiskupa Michala eparchiálním řádem sv. Maxima. Náš vladyka Izaiáš, jehož si polští biskupové váží jako svého přítele, přijal nejvyšší možné vyznamenání samotné Polské církve, řád sv. Marie Magdaleny II. stupně.

Sv. Maxime Gorlický, pros Boha za nás!

 

Pohřeb a zádušní služba ve slovenských Sobrancích

S požehnáním Jeho Vysokopřeosvícenosti Jiřího, arcibiskupa michalovsko-košického sloužil náš vladyka Izaiáš 17. srpna ve svém rodném městě. Spolu s ním sloužil i jeho duchovní učitel, důstojný otec mitr. prot. Bohuslav Senič. Spolu konali  zádušní službu čtyřicátého dne za nedávno zesnulého bratra Jana, vladykova otčíma, kterého vladyka modlitebně vyprovázel do věčného života. Budiž památka jeho věčná!

(Pohřební obřady vykonal vladyka Izaiáš s místními duchovními.)

Pokračování eparchiálních oslav v Brně

V den svátku Kazaňské ikony Matky Boží zavítala do našeho chrámu vzácná návštěva z Ruské pravoslavné církve v zahraničí (RPCZ). Arcibiskup Medonský a biskup Západoevropské eparchie RPCZ, vladyka Michail (Donskov), přijal pozvání vladyky Olomoucko-brněnského Simeona a Šumperského Izaiáše, aby společně s námi sdílel radost při příležitosti 80. výročí posvěcení olomouckého katedrálního chrámu, kde sloužil již v sobotu při hlavních oslavách.

V horký nedělní den, zalitý sluncem už od prvních veršů jitřní bohoslužby, se náš brněnský chrám, nehledě na letní období dovolených, zaplnil zástupem věřících. Před začátkem svaté liturgie dorazili oba arcibiskupové, které jsme uvítali za zvuku zvonů tradičně chlebem a solí a pugétem květin, jež vladykům předali naši nejmenší.

Otec Jozef spolu s otcem Markem poté uvítali oba arcibiskupy u chrámových dveří slovy vyjadřujícími radost i vděčnost, a představený našeho chrámu hned na úvod připomněl, že spolu s vladykou Michailem kdysi před lety společně stavěli ikonostas v pronajaté škole ve Vadúzu v Lichtenštejnsku, kde se oba, ještě jako kněží, osobně setkali.

Vladyka Michail je nyní biskupem na odpočinku, ale ve svém dlouholetém působení na poli církevním vedl jako „Dobrý pastýř“ své věřící v mnoha zemích světa, například v Montrealu (v Kanadě) a pak převážně v Ženevě (ve Švýcarsku) a v západní Evropě. To, co je na osobnosti vladyky Michaila pozoruhodné, je fakt, že byl synem ruského emigranta, který působil v prvorepublikovém Československu, převážně zde na Moravě, a české matky, která pocházela z obce Žarošice. Vladyku tedy váže k našemu kraji jednak osobní vzpomínka, ale současně i drahé pouto spjaté s rodinou jeho v Bohu zesnulé maminky, která ještě těsně před svou smrtí dala svému synu požehnání k duchovenské službě v Církvi.

Dnešní nedělení kázání pronesl navzdory svému věku v plné duchovní síle náš drahý vladyka Simeon, který při aktuálním zamyšlení zavzpomínal na svá mladá studijní léta, která strávil jako bohoslovec ve 40. letech minulého století na Petrohradské duchovní akademii. Jeho vzpomínky souzněly s dnešním evangelním čtením o vyhnání běsů, doslova legionu démonů z jednoho posedlého v krajině Gadarenské (srov. Luk 8,26-39). Vladyka Simeon naznačil, že každý z nás musí být dostatečně bedlivý a strážit svou duši, aby se v ní usídlila láska, neboť ta nedovolí, aby něco zlého a nečistého vešlo do našeho nitra. A proto máme naplňovat naše srdce láskou Kristovou a bedlivě ho střežit přede všemi zlými duchy, kteří jsou vedeni ďáblem v boji proti všem křesťanům, kteří chtějí žíti zbožně v Bohu.

Na závěr svaté liturgie promluvili oba biskupové a poděkovali za možnost sloužit s námi při dnešní svaté liturgii a sdílet tak radost, která je úplná a nadpozemská.

 

(Viz web pravoslavné farnosti v Brně)

O bohoslužbě předchozího dne v Olomouci viz minulý příspěvek

 

Pravoslavní z Brna na svatodušních modlitbách ve Vídni

Pod záštitou „Svaté Trojice“ ve Vídni jsme nalezli útočiště a požehnání!

Zápisky z malé komorní poutě při příležitosti svátku Svaté Trojice do stejnojmenného vídeňského pravoslavného chrámu

Uplynulý víkend (15.-16. června) se nesl ve znamení mimořádně významného svátku, který bezesporu patří k těm nejdůležitějším oslavám svatého Pravoslaví a který se jednou provždy zapsal do dějin naší Církve jako den, kdy se na tomto světě zrodila svatá Církev.

Ocitli jsme se ve Vídni, bývalém centru Rakousko-uherského mocnářství. A tam jsme měli možnost pozorovat nikoli pouze onu viditelnou, na první pohled pozorovatelnou krásu smyslovou, nýbrž i tu duchovní, která vyzařuje z hlubin Církve, kam je třeba se ponořit.

Zavítali jsme do řecké pravoslavné farnosti u Svaté Trojice, tedy do katedrálního chrámu, kde sídlí vladyka Arsenios, Metropolita Rakouský z Ekumenického patriarchátu. Pro tuto farnost byl tento den dvojnásob výjimečný. Vždyť oslavovala svůj chrámový svátek.

Ve farnosti jsme prožili i sobotní zádušní bohoslužbu se svěcením koliva. A měli jsme také vzácnou příležitost krátce s vladykou Arseniem pohovořit a zavzpomínat na chvíle prožité u nás na Moravě, kam za poslední rok několikrát zavítal.

Nedělní oslava Svaté Trojice byla jak velkolepá, tak i dojemná.

Chrám se zaplnil věřícími, převážně řecké národnosti, nechyběli však ani místní pravoslavní křesťané, Rakušané, pro něž byly hlavní části bohoslužby, a zejména klíčové modlitby (Otče náš, Věřím…), zpívány a recitovány vždy jak v řečtině, tak právě i v němčině.

Slavnostní bohoslužba prodlévala až do pozdních popoledních hodin, po níž následovala ještě Večerní s modlitbami ke Svatému Duchu, při nichž se klečí.

Celý chrám jako jedno tělo poklekl, jako bychom se my, věřící, ocitli před „Králem všech“, do Jehož milosti jsme vkládali své životy, prosili za své bližní a vzpomínali na všechny zesnulé, kteří z tohoto dočasného světa již odešli.

Vladyka Arsenios na závěr popřál všem věřícím, aby získali především Boží osvícení, neboť to dává duchovní vidění, to umožňuje vidět a chápat srdcem. Současně ve svém kázání navázal na myšlenku svatých Otců, podle nichž lze, byť jen nedokonale a jako určitou antropomorfickou pomůcku, vidět svatou Trojici jako „dům“ (stavbu), kde Bůh-Otec je samotný Dům, Bůh-Syn je dveřmi do tohoto domu, a Bůh-Duch Svatý je klíčem do dveří, bez Nějž není možné přijít ani ke Kristu, natož pak k Otci, Jehož nám obě Osoby Svaté Trojice zjevují.

Po svaté liturgii vladyka Arsenios pozval všechny přítomné k malému pohoštění ve společenských prostorách pod chrámem a vyhlásil malou tombolu, do níž daroval svou vzácnou ikonu přesvaté Bohorodice. Každý si tak mohl zakoupit několik losů, díky nimž mohl jeden jediný výherce tuto krásnou ikonu získat. Důležitější však byla samotná sbírka, která byla věnována na pomoc chudým a potřebným, tedy zvyk, který se každoročně v Rakouské pravoslavné metropolii zachovává.

Mezi místními duchovními jsme k naší radosti zahlédli také nám dobře známého otce Alexandra Lapina, který nás po svaté liturgii mile doprovodil až na autobusové nádraží a věnoval nám svůj čas. S ním jsme hovořili o věcech běžných, ale i o těch, které hýbou dnešním pravoslavným světem. Nikde není snadné pouze žít, je třeba i být, existovat v prostoru Církve, usilovně přemýšlet a hledat své místo, správnou, Bohem požehnanou cestu, neboť různých svodů a zákoutí je mnoho, a každý musí Boha prosit o osvícení.

Se svátkem Svatého Ducha a „dobré Osvícení“ všem nám, drazí bratři a sestry v Pánu!

připravil MD

 

Svatořečení světitele mučedníka Stanislava

Kanonizácia svjaščennomučenika Stanislava v Košiciach

V pravoslávnom katedrálnom chráme Usnutia Presvätej Bohorodičky a sv. Jána Milostivého v Košiciach sa v nedeľu 9. júna 2019 konala slávnostná kanonizácia svjaščenomučeníka Stanislava (Nasadila), ktorého týmto Pravoslávna cirkev v českých krajinách a na Slovensku zapísala medzi svojich svätých a v cirkevnom kalendári mu určila deň pamiatky 20. júna, kedy bol odvlečený do koncentračného tábora.

Novomučeník kňaz Stanislav (Nasadil) sa narodil 20. októbra 1907 v Lošticiach na Morave. Študoval pravoslávnu teológiu v Sremských Karlovciach a Bitolji v Juhoslávii (1923 – 1928). Ako pravoslávny kňaz slúžil v Ličkej Jesenici v dnešnom Chorvátsku. V roku 1941, počas Druhej svetovej vojny, sa spolu s tisíckami pravoslávnych Srbov, ale aj Rómov, Židov a chorvátskych antifašistov, stal obeťou ustašovského fašistického režimu, nakoľko aj napriek zastrašovaniu odmietol opustiť svojich veriacich a vrátiť sa do protektorátu Čechy a Morava alebo odísť do Srbska. So svojim nadriadeným, hornokarlovačským episkopom Savom Trlajičom, bol zajatý a mučený zo strany ustašovského vojnového zločinca Josipa Tomljenoviča a neskôr bol zavraždený v koncentračnom tábore v Gospiči. Jeho telo bolo hodené do spoločného hrobu v Šaranovej jame v Jadovne.

Na pozvanie miestneho archijereja, Jeho Vysokopreosvietenosti Juraja, archiepiskopa michalovsko-košického, sa už v predvečer slávnosti, 8. júna 2019, zišlo v košickom katedrálnom chráme niekoľko archijerejov, ako aj väčší počet duchovných a veriacich. Veľkú večerňu s litiou slúžil miestny duchovný správca prot. Vladimír Spišák s ďalšími domácimi aj zahraničnými duchovnými. Čestné miesto na archijerejskom tróne pripadlo braničevskému episkopovi Ignatijovi, dekanovi Pravoslávnej bohosloveckej fakulty v Belehrade. Vo svojom bohoslovecky obsažnom príhovore vladyka Ignatije hovoril o význame mučeníctva v kontexte vzťahu človeka k Bohu a ľudí medzi sebou. Práve mučeníctvom dosvedčujeme plnosť spoločenstva s Christom. Ono totiž najviac dosvedčuje našu lásku k Bohu, keďže kvôli Nemu mučeníci obetovali to najcennejšie, čo mali, teda svoj život. Christos, ktorý jediný prekonal brány smrti, pominuteľnosti a nadvlády hriechu, je zárukou toho, že v spoločenstve s Ním nebude mať smrť trvalej moci ani nad nami. Po večerni slúžili prítomní archijereji a duchovenstvo poslednú panychídu za svjaščenika Stanislava, ako je to v predvečer kanonizácie svätca zvykom.

Následne prítomným o živote Stanislava Nasadila porozprával historik Mgr. Jiří Vidlička z Olomouca, ktorý o svätcovi zozbieral množstvo archívnych dokumentov a informácií. Podelil sa aj o vlastný zážitok, ktorý preňho osobne dosvedčil Stanislavovu svätosť: „Keď som hľadal informácie v archíve Olomoucko-brnenskej eparchie, mal som medzi obrovským množstvom archívneho materiálu veľký problém nájsť niečo, čo by sa týkalo otca Stanislava Nasadila. Keď som po dlhom a neúspešnom prehľadávaní rôznych krabíc nenašiel nič relevantné, začal som sa k nemu modliť, že ak je jeho vôľa, aby sme sa o ňom niečo dozvedeli, nech mi pomôže nájsť tú správnu krabicu. Hneď prvá, ktorú som vzal do ruky a pritom vyzerala, že v nej o ňom určite nič nebude, bola plná práve informácií o tomto svätcovi. Považoval som to za Boží zázrak“.

S ďalšou prednáškou vystúpila srbská ikonografka Radmila Nestorovič z Belehradu, aby porozprávala o zobrazovaní novodobých srbských svätých na pravoslávnych ikonách a tiež o tom, ako vznikala kanonizačná ikona sv. Stanislava a prečo na nej zobrazila jednotlivé elementy. Spomenula aj veľké počty srbských mučeníkov z radov episkopov, duchovných a veriacich Srbskej pravoslávnej cirkvi počas Druhej svetovej vojny.

Na druhý deň, v nedeľu 9. júna, slúžil svätú archijerejskú Liturgiu Jeho Blaženosť Rastislav, archiepiskop prešovský, metropolita českých krajín a Slovenska, spolu so záhrebsko-ľubľanským metropolitom Porfírijom, pražským archiepiskopom Michalom, przemyślsko-gorlickým archiepiskopom Paisijom, báčskym episkopom Irinejom, braničevským episkopom Ignatijom, buenosairesským a južno-stredoamerickým episkopom Kyrilom, mochačským episkopom Isychijom, šumperským episkopom Izaiášom a domácim archiepiskopom michalovsko-košickým Jurajom ako aj duchovenstvom zo Slovenska, Čiech, Poľska, Srbska, Čiernej Hory a Chorvátska.

V kázni sa po Evanjeliu prihovoril báčsky episkop Irinej slovami: „Vo svätom Evanjeliu od Jána, ktorého úryvok sme práve počuli Spasiteľ svojim verným učeníkom hovorí: „Vy ste moji priatelia!“ Nenazývam vás viac sluhami, ale mojimi priateľmi“. Ďalej Spasiteľ pokračuje, že ako ľudia tohto sveta prenasledovali Jeho, tak budú prenasledovať aj Jeho učeníkov. Oba tieto odkazy nášho Spasiteľa sa sprítomnili na príklade jedného obdivuhodného Božieho následovníka, ktorým je svjaščenomučeník Stanislav Nasadil, ktorý je aj priateľ Boží podľa svojich cností, aj mučeník za Christa, ktorý svoj život položil za svojich blížnych a za svoje duchovné stádo. Nejestvuje väčšia láska ako táto.

V našej Pravoslávnej cirkvi je láska a jednota medzi všetkými nami základný spôsob existencie a života. Pramení to zo svätej Liturgie, lebo prijímame jedno Telo Hospodina Christa a zjednocujeme sa s Hospodinom. Táto jednota je prameňom všeobecnej jednoty Cirkvi vo svete. Liturgia nie je prostriedok, ktorým dosiahneme jednotu Cirkvi, ale je to cieľ a účel, lebo len vo svätej Liturgii skutočne zažívame jednotu Cirkvi. Hospodin je Jeden vo Svätej Trojici, a preto my všetci, aj keď sme rozdielni ako osoby, ako národy a možno aj ako kultúry, aj tak sme jedno v Bohočloveku Hospodinovi Christovi.

Po Hospodinovi, ktorý nás zjednocuje, v Jeho mene a Jeho blahodaťou nás zjednocujú aj svätí Boží nasledovníci, Jeho priatelia, ako ich On sám nazýva. Jednota, o ktorej nám oni svedčia a darujú, sa týka všetkých pravoslávnych. Ale my si aj tak všímame isté historické dimenzie, ktoré v nás vyvolávajú zvláštne pocity radosti a vďaky Hospodinovi. Vy všetci poznáte historické a duchovné zväzky medzi Srbskou Cirkvou a Vašou Cirkvou v českých krajinách a na Slovensku. Naši veľkí duchovní učitelia, medzi nimi sú už aj oslávení Boží následovníci, boli duchovní pastieri Vašich predkov v čase medzi dvoma svetovými vojnami. Rovnako tak aj synovia Vašich bratských národov, slovenského a českého, žili v našej krajine a tam svedčili o svojej pravoslávnej viere a ako svätci a mučeníci ukázali, čo znamená byť Christov priateľ. Najväčším príkladom toho je práve svjaščennomučenik Stanislav, ktorého dnes oslavujeme ako svätého. Pôvodom bol Čech, ale slúžil ako duchovný v Srbskej pravoslávnej cirkvi, v jednej eparchii, ktorá sa nachádza v Chorvátsku. V čase Druhej svetovej vojny vládol v Chorvátsku hrozný, satelitný nacistický režim, ktorý okrem iného prenasledoval pravoslávnych Srbov, Rómov, Židov a antifašistických Chorvátov. Výsledkom tohto zločineckého systému vlády bolo umučenie troch našich episkopov, stoviek kňazov a státisícov ľudí, ktorí trpeli iba preto, lebo boli pravoslávnej viery. Napriek všetkej tej neľudskosti však mučitelia preukázali aj jednu malú stopu ľudskosti. Ľuďom, ktorí nepochádzali z tých krajov, povedali, že môžu odísť, lebo sú cudzinci. To povedali aj našim episkopom, ale oni to odmietli slovami: „My sme tu so svojimi duchovnými deťmi a nemôžeme ich opustiť.“ Rovnako tak postupoval aj svjaščennomučeník Stanislav. On mohol opustiť svoju cirkevnú obec aj svojich veriacich a mohol prežiť. Mohol povedať, že nie je Srb alebo Žid, ale že je Čech a mohol odísť, ale ani on nechcel opustiť svoje duchovné deti a zaplatil zato svojím životom dosvedčiac, čo znamená byť kňazom Christovej Cirkvi. Preto ho Hospodin preslávil, aby sme sa k nemu dnes po prvýkrát obracali s modlitbou.

Poviem aj niečo, čo aj u mňa osobne vzbudzuje pocit radosti a nadšenia. Po prvé je to to, že môj predchodca, svätý a veľký vladyka Irinej (Čirič) rukopoložil otca Stanislava do stavu diakona a kňaza. Po druhé, že je tu s nami dnes podľa Božej prozreteľnosti aj pravnuk o. Stanislava, monach Paisij z monastiera Kovilj v našej báčskej eparchii.

Takto teda Hospodin oslavuje svojich pravých priateľov a pozýva všetkých nás, aby sme činili všetko vo svojom živote tak, aby sme sa aj my stali Jeho priateľmi, ako sú nimi svätci a ako ním je svjaščennomučeník Stanislav. Hospodin preto prišiel v ľudskom tele, preto zoslal Svätého Ducha a preto jestvuje Jeho Cirkev, aby sme my všetci mohli byť obožení Jeho blahodaťou. Takto svätí Boží nasledovníci, mučeníci a ostatní svätí nie sú pre pravoslávnych kresťanov nejakými nadľudskými bytosťami. Sú rovnako ako my ľudia z mäsa a krvi, ale milovali Hospodina Christa a sami sa stali jedno s Ním, ako je aj On jedno s Otcom. Takto aj svätý svjaščennomučeník Stanislav, na prvý pohľad skromný, bezvýznamný duchovný z provincie, bude od dnes preslávený po celom svete a v celej Pravoslávnej cirkvi ako svätec. On a jemu podobní sú skutočnou slávou a chválou vašej miestnej Cirkvi, ale aj Cirkvi sobornej-všeobecnej v celku.“

Po Božskej Liturgii, na ktorej sa zúčastnilo množstvo domácich aj zahraničných veriacich, sa konal slávnostný akt kanonizácie svjaščennomučeníka Stanislava, keď bolo prečítané a všetkými prítomnými archijerejmi, duchovnými a veriacimi podpísané uznesenie Posvätnej synody našej miestnej Pravoslávnej cirkvi o vyhlásení kňaza-mučeníka Stanislava za svätého. Uznesenie rovnako podpísal aj priamy potomok svätca, jeho pravnuk Paisij, brat srbského monastiera Kovilj.

Blaženejší metropolita Rastislav potom požehnal veriaci ľud ikonou svjaščennomučeníka Stanislava, počas čoho zbor spieval jeho tropár v cirkevnoslovanskom jazyku. Po druhýkrát zbor spieval tropár po srbsky a ikonou ľud požehnávali srbskí archijereji metropolita Porfirije a episkop Ignatije. Napokon zaznel tropár aj v českom jazyku a ľud ikonou požehnali arcibiskupi Michal a Juraj.

Po posvätení slávskeho koláča, ktorý vladykovia rezali na viacerých miestach v chráme aj pred ním, sa blaženejší metropolita Rastislav poďakoval hlavnému organizátorovi arcibiskupovi Jurajovi, duchovenstvu a veriacim Michalovsko-košickej pravoslávnej eparchie, že sa podujali zorganizovať toto krásne modlitebné stretnutie, čo si vyžadovalo veľkú námahu a finančné zabezpečenie. Nech im to modlitbami sv. Stanislava Boh vynahradí.

Svjatyj svjaščennomučeniče Stanislave, moli Boha o nas!

Videozáznam z Liturgie a kanonizačného aktu sv. mučeníka Stanislava (nedeľa, 9.6.2019): https://orthodox.sk/media/video/

Fotografie z veľkej večerne s litiou v predvečer kanonizácie sv. Stanislava (sobota, 8.6.2019)

(Další fotogalérie je zde)

 

 

Cyrilometodějská oslava v Mikulčicích

Kliknutím pro větší obrázek

Vladyka Vysokopřeosvícený Arsenios žehná nedávno narozenému Charalampiovi, dítěti jednoho místního kněze

V sobotu, den po svátku sv. Cyrila a Metoděje dle pravoslavného církevního kalendáře (jak bylo inzerováno), se konala archijerejská bohoslužba na vykopávkách chrámu velkomoravské akropole (slovanského hradiště), ve kterém kdysi sloužil sv. Metoděj, apoštol Slovanů.

Eparchiálního archijereje Vysokopřeosvíceného arcibiskupa Simeona, který pouť požehnal, zastupoval Přeosvícený vladyka Izaiáš, biskup šumperský. Účast přijali i vzácní hosté: metropolita vídeňský, Jeho Vysokopřeosvícenost Arsenios se svým diákonem a dalšími poutníky. Polskou pravoslavnou církev byl vyslán zastupovat prot. Lubomir Worhacz, klerik Jeho Vysokopřeosvícenosti Jiří, arcibiskupa vratislavského a štětínského, pravoslavného ordináře polské armády. Z Polska doprovázelo otce Lubomíra 20 poutníků. Pražskou eparchii s požehnáním Vysokopřeosvíceného arcibiskupa Michala zastupoval mitr. prot. Mykola Ončulenko z farnosti sv. Bartoloměje v Mochově.

Pouť, každoročně pořádaná na místa posvěcená sv. Rostislavem, knížetem Velké Moravy a svatými věrozvěsty Cyrilem a Metodějem, byla letos zvláště zdařilá. Nejenže se udělalo krásné počasí, ale přijelo i mnoho poutníků – na konci liturgie už zde bylo přibližně 150 lidí, kteří přijeli vyprosit si požehnání svatých Soluňanů a projevit Bohu i jim vděčnost za vzácný dar pravoslavné víry. Poutníci vyjadřovali duchovní radost a povznesení z hlubokého zážitku modlitby na tomto moravském posvátném místě.

Bohoslužbu natáčela Česká televize. Na závěr v budově muzea jsme zazpívali známou píseň sv. Rostislavovi (viz notaci ve službě – v PDF na str. 20) a poděkovali správcům Památníku Velké Moravy za pohostinné přijetí. Velice oceňujeme jejich laskavé svolení zde každoročně organizovat tak významnou událost.

 

(Pro eparchiální web fotografovala Anežka Mandelíková)

 

Obřad svatého ohně v Jerusalemě

Na Velkou sobotu se v chrámu Božího hrobu a Kristova Vzkříšení koná pravoslavný obřad, při kterém sestupuje tzv. „blahodatný oheň“. Toto světlo přijímá v Božím hrobě jerusalemský patriarcha a vynáší je z hrobu shromážděným věřícím.

 

Vladyka Sáva Varšavský oslavil svůj církevní svátek

Výraz oddané lásky a vděčnosti velkému pastýři
Polské pravoslavné církve

V pátek 25. ledna, v den církevního svátku svatého Sávy, arcibiskupa srbského, jehož jméno nese Jeho Blaženost Sáva, metropolita varšavský a celého Polska, proběhly společné oslavy, na které byli pozváni i zástupci naší místní církve. Přítomni byli: vladyka šumperský Izaiáš a duchovní správce brněnské farnosti otec Jozef Fejsak.

Oficiální komuniké:

Slavnostního shromáždění se zúčastnili hierarchové jak z Polské pravoslavné církve, tak i vladyka Alexandr, arcibiskup Gorodnický, z Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu a spolu s ním také vladyka Izaiáš, biskup šumperský jako představitel Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Po skončení svaté liturgie, na níž se společně modlilo velké množství věřících a duchovních z celého Polska, dále zástupci polské vlády, parlamentu a velvyslanci Řecka a Kypru, pronesl pozdravné blahopřání vladyka Abel, arcibiskup Lublinský a Chelmský, jenž vřelými slovy pozdravil vrchního představeného Polské pravoslavné církve k jeho svátku a za všechny pravoslavné křesťany v Polsku popřál vladykovi Sávovi: „Mnohá a blahá léta!“

Varšavský metropolita Sáva s hlubokým dojetím poděkoval všem účastníkům a přítomným, kteří se u příležitosti jeho svátku shromáždili v Metropolitní katedrále svaté Marie z Magdaly ve Varšavě, aby mu svou přítomností vyjádřili svou oddanou lásku.

Zvláště poděkoval hierarchům z Ukrajiny a z České republiky a zdůraznil, že: „Společná služba svaté Božské liturgie je praktickou ukázkou a potvrzením všepravoslavné jednoty, kterou naše Pravoslaví v dnešních dnech potřebuje obzvláště.“

 

 

 

 

Poděkování všem, kteří přispívají pravoslavným v Africe

S požehnáním vladyky Simeona byla v roce 2017 zahájena stálá sbírka na pomoc pravoslavné misii v Africe. Od té doby jsou každý měsíc odesílány shromážděné prostředky na účet misionářům, kteří s požehnáním alexandrijského patriarchy konají mezi domorodým obyvatelstvem toto bohulibé dílo.

Česká stránka věnovaná tomuto tématu je na adrese:

pravoslavi.cz/afrika/

Zde je v češtině stručný přehled činnosti této pravoslavné misie:

– pravoslavné křty, katechumenát, bohoslužby, pastorace
– jídlo pro hladové lidi
– podpora vzdělání – vyřizování stipendia pro mladé africké studenty (například roční poplatek pro žáky středních škol je 200 € a 250 € pro studenty vysokých škol)
– humanitární pomoc (zajišťuje jídlo, oblečení, školní potřeby, hračky, a dále zdravotní potřeby a lékařskou pomoc, nábytek a bohoslužebné potřeby)
– vrtání a stavba studní, aby naši bratři v Africe měli pitnou vodu (náklady spojené s vybudováním jedné studně jsou od 2 000 € do 3 500 €)

Aby podpora africké misie byla z České republiky co nejjednodušší, zřídili jsme českou stránku s návodem, jak misii podpořit z osobních účtů v českých korunách – viz o tom zde: pravoslavi.cz/afrika/afrika-podpora.htm

K podpoře je veden otevřený účet u Fio banky, který můžete sledovat: 2001234000 / 2010

Zveme všechny k účasti na modlitební i finanční podpoře našich afrických bratrů a sester v Kristu. Pro finanční podporu je nejlepší možností založit si v bance na sporožirovém účtu stálý příkaz, kterým měsíčně převedete na výše uvedené číslo účtu váš dar (v jakékoliv výši).

I Vy tím přijímáte účast na misijním díle církve.
Pamatujme, že misie je založena příkazu Pána Ježíše Krista apoštolům:
„Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen.“ (Mat 28,19-20)

PDF plakátek s propagací tohoto misijního díla.

Děkujeme všem, kteří svým příspěvkem v roce 2018 pomohli či stále pomáhají šířit Kristovo Evangelium. Kéž vám za pozemské dary odplatí Hospodin Bůh dary věčnými.

P.S
Sbírka pokračuje stejným způsobem i nadále.

Vladyka Izaiáš se účastnil biskupského svěcení ve Vídni

Na pozvání Jeho Vysokopřeosvícenosti Arsenia, metropolity rakouského a středoevropského, exarchy Maďarska, se náš vladyka Přeosvícený Izaiáš zúčastnil 20. října ve Vídni chirotonie nového biskupa Jeho Vysokopřeosvícenosti Paisia, zástupce konstantinopolského patriarchátu pro Maďarsko.

Naše eparchie dlouhodobě pěstuje intenzivní vztahy s konstantinopolskou eparchií ve Vídni. Kdysi (r. 1988) její metropolita Michal přijal pozvání do Olomouce, aby se účastnil biskupského svěcení vladyky Kryštofa (viz fotografie v článku z letošního kalendáře, oblékání svěcence do archijerejského roucha); později se účastnil svěcení základního kamene vilémovského monastýru. Sloužil s našimi biskupy i při svatořečení knížete Rostislava v r. 1994, kde tlumočil poselství Cařihradského patrirchátu k vyhlášení Rostislavovy svatosti. Podporoval naše obce také materiálně např. opatřením dvou zvonů pro brněnskou farnost. Posléze se zúčastnil i jejich vysvěcení. Účastnil se i biskupské chirotonie vladyky Jáchyma v Olomouci. V Brně vícekrát sloužil svatou liturgii, dokonce zorganizoval příjezd dvou autobusů naplněných jeho rakouskými věřícími. Vždy pozvání místního eparchiálního biskupa ochotně vyhověl; spolusloužil v Brně i s ruským vladykou Feofanem a s našimi českými i slovenskými vladyky.

Jeho nástupce na vídeňské katedře, metropolita Arsenij, pokračuje v prohlubování dobrých vztahů a krásné spolupráce naší moravské eparchie s vídeňskou metropolií Ekumenického patriarchátu. Na pozvání vladyky arcibiskupa Simeona navštěvuje Moravu; nedávno putoval po naší eparchii, aby se seznámil s životem místních farností (např. v Olomouci, Šumperku, Chudobíně adal.; kromě toho navštívil i monastýr ve Vilémově: srpnová návštěva metropolity  Arsenia na Moravě). Naposledy pak pobýval a sloužil v Brně na svátek Záštity přesv. Bohorodice (o události jsme psali nedávno). Pozvání našeho vladyky k účasti na biskupské chirotonii chápeme jako další radostný článek při upevňování jednoty církevního Těla Kristova a požehnané spolupráce.

 
 
 
 
 
 
 

 

 

Začátek nového školního roku na prešovské bohoslovecké fakultě

U příležitosti začátku nového školního roku na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Prešovské univerzity se v úterý 28. září 2018 v kapli sv. apoštola a evangelisty Jana Theologa v PKS PU v Prešově  konala slavnostní archijerejská svatá liturgie. Bohoslužbu vedl Jeho Blaženstvo arcibiskup prešovský a metropolita českých zemích a Slovenska Rostislava; spolu s ním sloužil Jeho Vysokopřeosvícenost arcibiskup pražský a českých zemí Michal a Jeho Přeosvícenost biskup šumperský Izaiáš. Dále se služby účastnila řada duchovních, působících v Pravoslavném kněžském semináři a vyučujících na Pravoslavné bohoslovecké fakultě.

Ve své promluvě po pobožnosti na závěr svaté liturgie vladyka Rostislav zdůraznil:

»Naše dnešní společná služba spojila v osobách přítomných vladyků symbolicky Čechy, Moravu a Slovensko. I naše Pravoslavná bohoslovecká fakulta spojuje a sjednocuje celou naší místní církev. Oslavujeme dnes památku sv. biskupa Autonomia, avšak rád bych podotkl, že Pravoslavná bohoslovecká fakulta není v životě naší místní církve něčím autonomním, právě naopak, je neoddělitelnou a neodmyslitelnou součástí jejího Těla i života. Právě na tuto skutečnosti by měli pamatovat všichni, kteří zde vyučují, i studenti – především vy vytváříte a ovlivňujete duchovní „mikroklima“ naší místní církve a jste do značné míry její „výkladní skříní“. Tím spíš vám z hloubi srdce přeji Boží pomoc a požehnání a dobré zdraví i vše ostatní, co je potřebné pro tvůrčí proces výuky – zodpovědné a kompetentní předávání a přijímání pravoslavné teologie, což je hlavní poslání naší bohoslovecké fakulty. Nechť vás všechny Bůh opatruje v dobrém zdraví na mnohá požehnaná léta!« uvedl vladyka Rostislav.

Poté se v aule PBF PU v Prešově uskutečnila pedagogická porada vyučujících.

 

 

Společná služba lásky s vladykou Arseniem Rakouským z Ekumenického patriarchátu

Pobídka k jednotě mezi pravoslavnými křesťany

Brno, 14.10.2018

Svátek „Pokrovu“ přesvaté Bohorodice nás sjednotil všechny

Dlouhé očekávání návštěvy a společné účasti při bohoslužbě archijereje Ekumenického patriarchátu – Jeho Vysokopřeosvícenosti vladyky Arsenia, metropolity rakouského a exarcha pro Maďarsko a střední Evropu, se konečně naplnilo.

Předcházely tomu dlouhé měsíce příprav a hledání vhodného termínu. Jelikož byl vladyka Arsenios v Brně již v srpnu, na krátké neformální návštěvě, právě tehdy se obě strany dohodly, že by se nově rodící pouto mezi naší a vídeňskou farností mělo utužit nejlépe společnou bohoslužbou duchovenstva a věřícího lidu.

Nikdo z nás netušil, že právě Pokrov Přesvaté Bohorodce bude svátkem, který nejlépe vystihne celocírkevní potřebu jednoty a lásky v Kristu, a kdy sama přesvatá Bohorodice přispěje k tomuto přání nás, pravoslavných křesťanů, svou mocnou záštitou a pomocí ke vzájemnému porozumění, jednomyslnosti a společnému dílu modlitby.

Vladyka Arsenios přicestoval do naší farnosti již v sobotu 13. října spolu se svým diakonem otcem Maximem. Po krátkém uvítání a procházce v parku na Špilberku vedly jeho kroky přímo do našeho chrámu, kde se zúčastnil sobotní večerní bohoslužby.

„Hospodine, k tobě volám, vyslyš mne; pozoruj hlas modlitby mé. Když vzývám tebe, vyslyš mne, Hospodine. Vznášej se moje modlitba jako kadidlo před tebou…“

Tak znějí slova proroka Davida, který sám volá k Bohu, po Němž touží jeho duše, naplněná oddanou láskou. Stejně tak zněly i ozvěny našich duší, když jsme se vroucně modlili k Bohu, aby se stala Jeho svatá vůle a my ji uměli chápat a přijímat.

Po večerní bohoslužbě se již v chrámu vladyka Arsenios setkal s prvními z našich farníků, včetně několika Řeků, kteří přišli, aby vladyku přivítali a strávili v jeho milé přítomnosti sobotní podvečer v prostorách Svatováclavské hudební školy.

Postupně přicházeli i další, přidal se také otec Jozef, pak vladyka Izaiáš a mezi přítomnými bylo cítit dobrou náladu, byla slyšet zajímavá témata a všechny spojovala společná diskuze tu nesená v řečtině, jindy v češtině, ba i v angličtině. Porozumění, kterého jsme dosahovali, pramenilo ze vzájemné lásky a touhy po jednotě srdečné i duchovní, kterou doplňovala Boží blahodať přetékající do srdcí přítomných.

Na druhý den v neděli, dne 14. října, na svátek „Pokrovu“ Přesvaté Bohorodice, se v našem chrámu ráno sešli hned tři archijerejové: náš vladyka Simeon Olomoucko-brněnský, dále vladyka Izaiáš Šumperský a archijerej Ekumenického patriarchátu: vladyka Arsenios, metropolita Rakouský. Všichni tři, v jednotě ducha a víry, sloužili svatou božskou liturgii spolu s věřícím lidem, aby všichni jednomyslně vyznávali Otce i Syna i Svatého Ducha, Trojici jednobytnou a nerozdílnou.

Chrám, jeho vnitřní, ale i vnější prostor se naplnil věřícími z různých míst naší vlasti. A přijeli dokonce i věřící z vídeňské farnosti při chrámu Svaté Trojice, kde se nachází metropolitní úřad vladyky Arsenia. Tuto neděli bylo přítomných více než 600 věřících. Víme to přesně, neboť se nedostalo na všechny ani s tradičními svatebními koláčky, které spolu s dalším pohoštěním zajistila mátuška Marie s dcerou Tatianou a s dalšími ženami z farnosti.

Při kázání, jehož se v tento krásný a slavnostní den ujal vladyka Simeon, rezonovaly vzpomínky na „matku“, na mateřskou lásku a něžné pouto matky a syna, které spojovalo také naši Přesvatou Bohorodici se svým Synem – Pánem Ježíšem Kristem.

Vladyka Simeon také vzpomněl na své příbuzné, kteří prošli tvrdou zkouškou a utrpením koncentračních táborů, konkrétně Osvětim, kdy teprve zde v sobě nalezli touhu po Bohu a sílu činit znamení kříže. Jakoby zázrakem je Pán vyslyšel a zachránil. I na nich tehdy spočinula milosrdná „Záštita“ Přesvaté Bohorodice…

Při závěrečném proslovu vladyků zazněla ze všech stran slova chvály, díků a upřímné radosti. Vladyka Arsenios ve svém pochvalném slově zdůraznil, že v posledních letech také jeho osobně začalo poutat silnější pouto s vladykou Simeonem a s naší farností, ale i s celou naší Církví, za níž se modlí a projevuje svou péči při rozhovorech s Jeho Všesvatostí Ekumenickým patriarchou Bartolomějem, jehož požehnání nám předal.

Vladyka Arsenios vyjádřil přání, aby jednota a sbližování našich Církví, ve vzájemné lásce, porozumění a spolupráci, co se týče věcí církevních, nadále pokračovalo. Jedině tak se mohou vyřešit i různé vnitrocírkevní problémy a spory, které paralyzují všechny síly duchovenstva a věřících. Nezapomeňme, že Bůh je veliký a milosrdný. Odevzdejme se do Jeho svaté vůle, prosme Ho o pomoc a nepřestávejme vzývat také Jeho Přečistou Matku, neboť ona je naše Zástupkyně, jež se nyní nachází u Božího trůnu a neustále za nás vznáší k Bohu své přečisté modlitby.

Dalším důležitým činem bylo shromáždění finanční pomoci naší farnosti pro oběti letních požárů v Řecku a oficiální předání této sbírky s výslednou částkou 4 tisíc EUR vladykovi Arseniovi, který za ni vřele poděkoval a sdělil, že tyto peníze budou přidány ke sbírce Pravoslavné metropolie v Rakousku a osobně předány místním biskupům v Řecku. Vladyka se při tom výslovně zmíní o tom, že tato část sbírky pochází od spřízněné farnosti pravoslavných křesťanů v Brně.

Po závěru nedělní bohoslužby, kterému předcházelo dojemné „Mnoholetí“, se vladyka před chrámem setkal a vyfotografoval s místními i vídeňskými Řeky a srdečně s nimi pobesedoval.

Následovalo milé pozvání na oběd v hotelu Slávia, kde se vladyka Arsenios spolu se svým diakonem otcem Maximem se všemi z brněnské farnosti rozloučil a v pozdních odpoledních hodinách odcestoval zpět do své vídeňské metropolitní rezidence.

připravil Michal Dvořáček

(Zdroj: farní web Pravoslavné církevní obce v Brně)

 

 

Sváteční archijerejská liturgie v Brně s hostem z Ekumenického patriarchátu

V neděli 14. října u příležitosti světlého svátku Záštity (Pokrovu) Bohorodice se v brněnské katedrále konala společná svatá archijerejská liturgie, kterou spolu s vysokopřeosvíceným vladykou Simeonem, arcibiskupem olomoucko-brněnským, přeosvíceným vladykou Izaiášem, vikárním biskupem šumperským sloužil i vzácný host Jeho Vysokopřeosvícenost Arsenios, metropolita rakouský a exarcha Ekumenického patriarchátu pro Maďarsko a střední Evropu.

 
(Zdroj: facebookový profil brněnské farnosti, kde můžete shlédnout všechny fotografie)

 

 

 

Metropolita Arsenios bude hostem v Brně

Oznámení o očekávané návštěvě z Ekumenického patriarchátu

Při příležitosti světlého svátku Záštity (Pokrovu) Přesvaté Bohorodice proběhne v neděli 1./14. října společná svatá archijerejská liturgie, při níž bude jako vzácný host sloužit Jeho Vysokopřeosvícenost Arsenios, metropolita rakouský a exarcha Ekumenického patriarchátu pro Maďarsko a střední Evropu, který navštíví ve dnech 13. a 14. října Pravoslavnou církevní obec v Brně.

Další informace na webových stránkách brněnské katedrály

 

Tisíc let ochridského arcibiskupství

S požehnáním Jeho Blaženstva vladyky Rostislava a Jeho Vysokopřeosvícenosti vladyky Simeona se ve dnech od 29. září do 2. října náš vladyka Izaiáš zúčastnil oslav uplynutí tisíc let od založení ochridského arcibiskupství.

Z historie Ochridu

Na přelomu 9. a 10. století se Ochrid stal útočištěm žáků sv. Cyrila a sv. Metoděje vyhnaných z Velkomoravské říše. Nejvýznamnější z nich byli sv. Kliment Ochridský a sv. Naum. Při monastýru, který v Ochridu založil sv. Kliment, vznikla literární škola, díky které se z Ochridu stalo nejvýznamnější centrum slovanské kultury a vzdělanosti, která se odtud dál šířila po východní Evropě.

Chrám sv. Jovan Kaneo, rozkládající se na romantickém útesu nad jezerem, ze 13. století, jehož architektura kombinuje byzantské a arménské prvky.

Monastýr svatého Klimenta a Pantelejmona stojící v Ohridu v Makedonii je považován za místo působení prvních studentů Cyrila a Metoděje pod vedením svatého Klimenta. Na tomto místě se pravděpodobně první bulharští žáci ve středověku učili novému písmu určenému pro staroslověnštinu (posléze církevní slovanštinu). Celá budova je významnou makedonskou kulturní památkou.

Monastýr byl pravděpodobně založen v době Klimentova příchodu do oblasti Ohridu. Svatý Kliment využíval monastýr jako školu pro učení nového druhu písma založeného na hlaholici – cyrilici. Kliment osobně postavil uvnitř kryptu, v níž byl po své smrti roku 916 pochován a kde je jeho hrob dodnes.

Ochridský chrám sv. Pantelejmona

Sv. Kliment

Pocházel ze Slovany obývaného území Makedonie. Kliment se s věrozvěsty zúčastnil cesty na Krym do země Chazarů r. 860 – 861 i návštěvy Chersonésu, kde se zúčastnil hledání a objevení ostatků papeže svatého Klimenta Římského (a přijal na památku tohoto mučedníka mnišské jméno). Později následoval věrozvěsty v jejich cestě na území Velké Moravy.

Po smrti svatého Metoděje a vyhnání jeho následovníků knížetem Svatoplukem z území Moravy odešel spolu s ostatními na krátkou dobu do Bělehradu pod ochranu bulharského vazala knížete Radislava, který jej později poslal společně s dalšími žáky věrozvěstů, např. svatým Naumem, do tehdejšího hlavního bulharského města Plisky, kde vytvořili známou Plisecko-preslavskou literární školu. Tehdejší bulharský panovník kníže Boris Michail vyslal záhy Klimenta do Makedonie šířit staroslověnskou liturgii a daroval mu dvorce v Devoli a v okolí Ochridu. Zde založil Kliment slavnou literární školu a byl roku 893 ustanoven biskupem.

Svou literární činnost zahájil Kliment brzy po smrti svatého Cyrila (Konstantina), mezi lety 870 a 880, kdy byl napsán Život Konstantinův. Tento nejvýznamnější původní výtvor rané slovanské literatury je zřejmě dílem právě Klimenta, ovšem s významnou účastí svatého Metoděje. Brzy po Metodějově smrti byl sepsán Život Metodějův, jehož autorem je bezpochyby Kliment. Dále sepsal řadu textů pro církevní svátky k oslavě apoštolů, mučedníků, proroků a světců, pochvalná slova o Bohorodici, o Janu Křtiteli, o některých z proroků a o některých zvláště uctívaných světcích (např. o svatém Klimentovi, římském papeži).

Život Klimenta, biskupa Bulharů od Theofylakta, arcibiskupa ochridského (1094-1107) si můžete přečíst zde

(Obrázky a část textu převzaty z Wikipedie)