Archiv autora: Admin

K dnešnímu svátku ct. Paisije Veličkovského

Za dva roky budeme v tento den vzpomínat 230. výročí zesnutí ctihodného Paisije Veličkovského, který je autorem slovanské verze Dobrotoljubija (Filokalie).

Když v červnu 1993 skupina poutníků z naší církve pod vedením olomoucko – brněnského biskupa Kryštofa podnikla nádhernou pouť po stopách svatých slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a navštívila jejich rodné město Soluň s okolím a poté i jejich církevní východiště, Konstantinopol – Cařihrad (dnešní Istanbul), kde studovali a působili a odkud byli vysláni patriarchou sv. Fotijem a byzantským císařem Michalem III. k nám na Moravu, netušila, že se jí dostane i jiného, nečekaného zážitku, který s cyrilometodějským dílem a odkazem také souvisí. V závěru té požehnané pouti jsme totiž navštívili i tu část Rumunska, která se nazývá Moldávie a alespoň krátce nahlédli do života mnišských společenství (ženského monastýru Agapia, monastýru Seku a mužské mnišské komunity Njamec) této oblasti, které se oprávněně říká „rumunský Athos“. Nezapomenutelným zážitkem bylo naslouchat duchovním poučení starce Kleopy, jednoho z těch, kteří udržují prastarou duchovní tradici pravoslavných učitelů duchovního života – starců.

Obraz sv. Paisije z Athosu

Zejména Njamecký monastýr se zapsal velmi výrazně do dějin pravoslavného mnišstva v novověku návazností na prastaré tradice, které u nás začínají cyrilometodějstvím na Velké Moravě. V Njamci září už dvě stě let osobnost ctihodného Paisie Veličkovského, všeobecně milovaného a ctěného v pravoslavném prostředí rumunském, ukrajinském a ruském, známého v celém pravoslavném světě. V roce 1988 při příležitosti milénia pokřtění Rusi byl prohlášen starec Paisij Veličkovský svatým. Od jeho zesnutí uplyne 15. listopadu 1994 přesně dvě stě let. Světecké glorifikaci předcházela událost, o které se v njameckém monastýru dnes hodně hovoří.

Stalo se to 25. května 1986. Na nádvoří njameckého monastýru se zničeho nic začala na jednom místě zvedat půda. Asi tři dny vystupoval na povrch hrob. Zpráva o tom se rychle rozletěla po okolí a spousty lidí přicházely, aby shlédly tento podivuhodný úkaz. Po odkopání asi půldruhého metru hlíny byly nalezeny ostatky, o nichž panuje přesvědčení, že patří ctihodnému Paisiji. Policie tehdejšího rumunského komunistického režimu se snažila událost co nejrychleji sprovodit ze světa. Nic nemělo podpořit v té době tolik režimu nebezpečnou náboženskou víru. Bylo nařízeno ostatky zkonfiskovat. Bratři uvedli vyšetřovatele do monastýrské kostnice: Prosím, vyberte si! Komise vyšetřovatelů odešla s prázdnou, ležely zde shromážděny stovky kostí dávno i nedávno zemřelých mnichů…

Pravoslavní všeobecně věří, že Bůh tímto zvláštní způsobem ukázal svaté ostatky starce Paisie Veličkovského, dávno požívajícího velké úcty v církvi.

Čím byl starec Paisij Veličkovský tolik významný? V čem může pomoci i nám, pravoslavným v českých zemích dnes, na konci dvacátého, tolik neklidného století?

Odpověď je jednoduchá a vyplývá z jeho života a díla, které si krátce přiblížíme: je to jeho návaznost na nejhlubší tradice pravoslavné duchovnosti a obnova těchto hodnot v moderní době, která se otvírá právě osvícenskou epochou, v níž v Bohu dovršil svůj plodný život.

Pokračovat ve čtení

Eparchiální učiliště

Plánované prosincové zahájení práce Eparchiálního učiliště se bohužel nepodaří stihnout kvůli zdržení při zajištění prostor k výuce. K tomuto zdržení došlo z důvodů probíhajících stavebních prací na místech, kde má výuka probíhat. Na plánu učiliště otevřít se nic nemění. Jedná se jen o odklad začátku výuky, který je nyní stanoven na začátek října 2023, pravděpodobně v Brně.

Děkujeme za pochopení a těšíme se na všechny zájemce o tento bohoslovecký kurs.

Webová stránka projektu Učiliště – návrh učebního plánu: zde

Návrat hlavy sv. Jana Křtitele do Jihlavy

Na větrnou neděli týden po letošním svátku Stětí Jana Křtitele a v den památky jeho svatých rodičů Zachariáše a Alžběty se do Jihlavy vrátily svaté ostatky z hlavy důstojného Předchůdce a Křtitele Páně Jana.

Podle některých archeologických výzkumů samotné jméno Jihlava kdysi dávno znamenalo dosl. „Janova hlava“. Nasvědčuje tomu nález starých mincí, v Jihlavě ražených, na nichž je to tak uvedeno; dokonce je tam jméno Jan přepsáno stejným způsobem, jako se dodnes zkracuje na ikonách. (Dnes prezentovaná teorie o hojném výskytu pichlavých hmyzožravců v této lokalitě, po nichž to zde mělo být pojmenováno, mi připadá spíše jako pohádka pro předškolní dítka. Stejně tak všechny ostatní nápady odvozovat jméno města od slova „jehla“.)

Původně se centrum místního osídlení nacházelo nikoliv v současném centru historické Jihlavy, ale na jejím okraji tam, kde se křížily dvě dávné obchodní cesty a je tam brod přes řeku. Zbudovali tam hostinec a dodnes stojí hned vedle na vršku kopce pradávný kostelík, dnes zasvěcený Stětí Jana Křtitele. Naši současníci mohou vidět odhalené románské fragmenty ve zdivu této sakrální stavby, a dokonce tam byly nalezeny i předrománské relikty z původní zděné stavby. Nejstarší pověsti kladou počátky osídlení místa k roku 800, a kostelík v takovém případě musel být založen někdy v době cyrilometodějské; dávná románská stavba byla po r. 1200 přebudovaná v gotickém slohu.

Ze staré podoby názvu Jihlavy i ze starobylosti základů svým počátkem nejstarší sakrální stavby v Jihlavě lze usuzovat na její dávné zasvěcení hlavě Jana Křtitele. A podle kostelíku bylo pojmenováno celé dávné sídliště na křižovatce severojižní a východo-západní obchodní cesty. Svátek hlavy sv. Jana je však zaznamenán jen ve východním byzantském kalendáři (první a druhé nalezení hlavy Předchůdcovy ‒ 24. II. / 9. III. a pak třetí nalezení ‒ 25. V. / 7. VI.). Čili jen ve východokřesťanském církevním okruhu připadalo tou dobou v úvahu zasvětit chrám hlavě Jana Předchůdce a Křtitele Pána. To je další pozoruhodnost, z níž lze usuzovat na možné cyrilometodějské souvislosti. Kromě toho – Janu Křtiteli se u nás začaly zasvěcovat chrámy až o století později (a většinou klášterní). Při pozdějším převodu církevního života u nás výhradně na západní styl, zmizely svátky hlavy Jana Křtitele ze zdejšího církevního života a zasvěcení kostelíku se logicky přesunulo na obsahem nejbližší památku Stětí Jana Křtitele.

Kdysi si návštěvníci řečeného kostelíku v zadumání prohlíželi obraz spícího horníka s nápisem: „Bylo, a už není.“ Pradávné starobylosti jakoby odnesla dravá říčka Jihlava, která byla tenkrát známá svým ostrým proudem.

Hlava Jana Křtitele ve Francii

Lze se domýšlet, že takové neobvyklé zasvěcení místa ideově vyvěralo z přítomnosti částečky ostatku hlavy sv. Jana. Při výše zmíněných změnách se původní ostatek hlavy Předchůdce zřejmě ztratil, ale dnes se hlava Předchůdce a Křtitele Páně – skrze její jinou částečku – vrátila do Jihlavy, a to do původního svého církevního prostředí na byzantsko-pravoslavné farnosti. Vrátila se, aby byla v Jihlavě znovu po tisíci letech uctívána zvláště v dnech svátku nalezení hlavy svatého Předchůdce, jak jej naše pravoslavné kalendárium vytrvale připomíná.

S požehnáním našeho přesvíceného vladyky Izaiáše byla částečka ostatků přenesena z Brna důstojným otcem Rafaelem. Jedná se o nově získaný ostatek z Paříže, vzatý ve Francii z Předchůdcovy uctívané hlavy, která tam byla přenesená v r. 1204 z Vlachernského chrámu v Konstantinopoli při křižácké výpravě.

Kéž sv. Jan Křtitel skrze ostatek své důstojné a uctívané hlavy žehná tomuto místu i naší eparchii na Moravě a přináší naše modlitby k trůnu Nejvyššího Hospodina zástupů.

Hymnografie k hlavě Jana Křtitele:
Boží proroku a Předchůdce blahodati, tvoje hlava je jako plod růže posvátný.
Nalezli jsme ji, ač byla skryta v zemi, a získáváme skrze ni stále uzdravení.
Neboť stejně jako kdysi i dnes hlásáš světu pokání.

(Viz služby na všední dny – kondak úterý: zde v PDF)

prot. Jan Baudiš

Pouť do Znojma

28. října připutovali duchovní i věřící do znojemského pravoslavného chrámu, aby oslavili chrámový svátek a zároveň významný svátek naší místní církve, památku svatého knížete Rostislava.

Sv. Rostislav píše byzantskému císaři Michalu III. (Ikona na stěně chrámu sv. Jovana Vladimíra v Bare – Černá Hora)

Tento svatý vladař svým listem do Konstantinopole inicioval cyrilo-metodějskou misii. Kdyby nebylo moudrosti tohoto svatého panovníka a kroků, které učinil, nepřišli by na Moravu svatí soluňští bratři. Nebylo by staroslověnského písma ani památek, nebyli bychom zřejmě ani my jako národ. Bez knížete Rostislava by nebylo ani současného Českého státu, který slaví dnes výročí svého založení. Zmizeli bychom pod germánskou invazí a rozpustili bychom se v sousedním západním národě, jako se rozplynuli a zmizeli např. lužičtí Srbové.

Kníže Rostislav nejen napsal dopis byzantskému císaři s prosbou o biskupa a učitele, ale o vyslané misionáře se poté důsledně postaral, zabezpečil jejich činnost politicky i materiálně a zajistil jim potřebné zázemí a záštitu. V neposlední řadě jim vytvořil prostor, aby se mohli naplno věnovat misijní práci pro Slovany. Genialita sv. Cyrila a vysoká úroveň sv. Metoděje a jejich učenost by se zde nemohly na plno projevit, kdyby k tomu tito velikáni nedostali prostor.

Kníže Rostislav byl vyvolen Boží prozřetelností, aby učinil pro Slovany to, co pro Byzanc vykonal svatý císař Konstantin (viz tuto paralelu v dopise z Byzance adresovaném Rostislavovi). Bůh se k jeho dílu přihlásil a plody Rostislavovy péče o svěřený lid už nikdy nezanikly a síly zla je nezničily. Leč Rostislav za to tvrdě a bolestně zaplatil. To, čeho se stal původcem, mu nepřátelé nikdy neodpustili. Zradou svého synovce Svatopluka byl zajat, vydán do Bavor, kde byl oslepen, zmrzačen, žalářován, až tam vypustil svou zmučenou duši v nějaké vězeňské kobce. Proto bývá prohlašován i za mučedníka nebo vyznavače trpícího pro víru křesťanskou. Za to se stal nebeským ochráncem a panovníkem nad Moravou a nad všemi Slovany.

V chrámu při liturgii sloužilo osm duchovních převážně z jižní poloviny eparchie; poutníci však připutovali i z Olomouce. Kázal prot. Cristian Popescu z Brna a neváhal se dotknout aktuálních témat celospolečenských. Na závěr citoval rumunského duchovního starce, který hlásal, že máme stále hledat střední cestu a varovat se extrémů.

Na závěr pozval představený chrámu prot. Cyril všechny přítomné na uchystanou bohatou hostinu. Zazpíval nám při tom místní bard své vlastní i přejaté písně, což bylo moc pěkné. Pěvecky se pak na pódiu předvedly i místní nadšené děti a všichni vystupující sklidili zasloužený potlesk.

O svatém knížeti Rostislavovi si můžete přečíst na weblogu Ambon.
Modlitební služba je v PDF zde.
Cyrilo-metodějský rozcestník a statě ke sv. Rostislavovi na website orthodoxia.cz.

Zpívalo trio znojemského chrámu. Přeosvícený vladyka se omluvil z důvodu nemoci a poslal nám archijerejské požehnání. Chrám byl péčí představeného a znojemských věřících na slavnost krásně připraven a vyzdoben. Sváteční bohoslužba proběhla důstojně a byla to krásná oslava našeho tak významného světce a zároveň svátku největšího chrámu na jižní Moravě.

Ohlédnutí za svátkem sv. Orosie

28. září se v Brně konalo slavnostní vyhlášení svatosti mučednice princezny Orosie. Psali jsme zde o tom už dříve. Dnes přinášíme něco z promluvy, která při archijerejské liturgii zazněla, a další fotografie, dokumenty a galerie.

SV. OROSIE čili Dobroslava

Zamyšlení nad životem svaté panny a mučednice Orosie

Svatí jsou ti, kteří naplní evangelijní lásku ve svém životě. Ukazuje se to tím, že jsou vzorem hloubky a pevnosti víry Kristovy, vzorem života dle Božích přikázání a Evangelia. Ukázali všem, že nic je může oddělit od lásky Boží, a tím projevili hloubku poznání Boha. A konečně, církev má zkušenost s jejich přímluvami u Boha a nadpřirozenou pomocí shůry.

Svatost těch, kteří v souladu se slovy Krista Spasitele položí svůj život, ovšem nepotřebuje žádných nadpřirozených úkazů, protože už samotná jejich ochota zříci se pozemského života je nadpřirozená. Svatost toho, kdo skoná při svědectví o Kristu, se vždy v Církvi považovala za nepochybnou. Svatá princezna velkomoravská a aragonská mučednice Orosie však v našich očích splňuje všechna kritéria svatého člověka, který byl už zde na zemi občanem nebes.

A tak můžeme na obrazu osobnosti sv. Orosie, jak ji vykreslují historické zprávy, spatřit:

vzor víry – byla pevná ve víře i v mravní čistotě, která je skutkem víry. Zachovala svou neoblomnou víru i tváří v tvář hrozící smrti, což vidíme v popisu událostí při jejím umučení;

vzor života – vedla dokonale čistý, zbožný život naplněný láskou a oddaností vůči Pánu Ježíši, jak o tom svědčí zápis o jejím životě;

přímluvy – díky svému mučednictví, kterým dosvědčila svou lásku k milovanému Ježíši, získala od Boha dar stát přímo pod Božím trůnem v nebi a rozmlouvat s Bohem, jak se projevilo množstvím zázraků.

To však ještě není vše, co můžeme z popisů jejího života a mučednictví vyčíst. Z jejího chování v okamžiku, kdy svědčila o své víře a křesťanské mravnosti před krutostí Maurů, můžeme snadno vydedukovat, jaké bylo zde na Moravě a v Čechách duchovně silné prostředí, v němž vyrostla a které ji duchovně i morálně utvářelo. Pastýřské vedení sv. Metoděje nám zde vypěstilo duchovně dokonalé a morálně pevné lidi – takové, jako byly svatá Ludmila a Orosie. A byli zde i další velikáni zbožnosti.

Jak byla vychována Orosie?

Svatí Cyril a Metoděj vychovávali moravské duchovní ovečky, které jim Pán svěřil, nikoliv ve formálním plnění církevních povinností a pokynů, ale vedli je k výšinám víry, k Bohopoznání a uváděli je do lásky ke Kristu.

Takové církevní utváření lidské duše a proměnu lidské osobnosti zakládali striktně na biblických základech a vyučovali i těm nejnáročnějším požadavkům evangelia, např.: „Kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne hoden. Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ (Matouš 10,37-39)

Způsob jejího odchodu ze světa je nejlepším svědectvím o způsobu jejího života:

Co se stalo, když svatební průvod mučednice Orosie přepadli Maurové a postupně zabíjeli členy výpravy, avšak Orosii pro její krásu nabízel jejich vůdce zachování života, když se zřekne manžela a stane jeho ženou, když se zřekne Krista a přijme islám?

Orosie se ani tváří v tvář hrozící kruté smrti nezřekla Pána Ježíše, ani se nestyděla za svého Spasitele (a proto se Spasitel nestydí za ni; Marek 8,38), nezalekla se výhrůžek, nezděsila se těch, kdo „zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou“ (Matouš 10,28), – to nebyla pro Orosii pouhá napsaná slova, ale způsob jejího myšlení a stav jejího srdce. Proto se nedala odtrhnout od Krista úlisnými nabídkami Kristových nešlechetných nepřátel. Poslechla Pána, když vzala na sebe kříž a následovala Ježíše, ztratila pro Něj život pozemský, leč získala nebeský. (Matouš 16,24-27)

Panna Orosia prolitím vlastní krve dosvědčila svou svatou víru, čistotu, křesťanskou mravnost a věrnost. Za to obdržela smělost před Bohem a přednáší mu své prosby za věrný lid. Zatímco hříšníci budou na soudu zahanbeni a před Bohem umlknou, svatá Orosie s Pánem hovoří a přednáší mu své přímluvy. Kéž odpoví na naši úctu a prosby a shůry opatruje lid své rodné země.

„Kdokoli mě vyzná před lidmi, toho i já vyznám před svým Otcem v nebesích.“ (Matouš 10,32, podobně Lukáš 12,8) Sv. apoštol Pavel píše: „Jestliže jsme s Ním zemřeli, budeme s Ním i žít.“ (2 Timoteovi 2,11) To bylo vyznání sv. Orosie, to byla její odpověď krutému vůdci Maurů.

O duchovním směřování života sv. Orosie

Ing. Jiří Kachlík, CSc. a JUDr. Zdeněk Opatřil, kteří kdysi začali prezentovat památku u nás pozapomenuté velkomoravské princezny.

Svůj život utvářela dle vzoru svatého apoštola, který pravil: „Běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, kterou je Boží povolání v Kristu Ježíši. Kdo je dokonalý, ať smýšlí jako my; … Bratří, napodobujte mne. Hleďte na ty, kdo žijí podle našeho příkladu. My … máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy svou silou,  stůjte pevně v Pánu, milovaní. Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. (Filipským 3,14- 4,5)

Jako kdysi sv. Orosia slyšíme při každé svaté liturgii zvolání: „Stůjme pevně!“ A podle slov apoštola si z její dokonalé víry a čistoty bereme příklad k napodobení. Učí nás kultivovat svou duši Evangeliem, pevně se držet Krista a nedat se zviklat ani otřásat nástrahami či lákadly a svody tohoto duchovně padlého světa.

Na jejím hrdinství vidíme, jak pevně stála ve víře a jak hluboko do srdce přijala slova Písma: „Bůh řekl: `Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.´ Proto smíme říkat s důvěrou: `Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?´ Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře! Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky. (Židům 13,5-8)

Modliba

Dekret o vyhlášení svatosti mučednice Orosie

Svatá Orosie, urozená Dobroslavo, naše princezno, mučednice a svatá panno, splň naše prosby, upros Pána Ježíše, aby orosil srdce naše svou blahodatí a útěchou, aby pozdvihl naše srdce k sobě a daroval nám lásku a svornost. Panno, mučednice, vlij do našich duší nebeskou radost a zároveň bázeň Boží a úctu k milované Církvi, pomáhej věrnému lidu a těm, jejichž víra je otřesena, mysl oklamána a naděje unavena, abychom všichni, jako ty, zachovali věrnost Kristu Pánu ve svatém Pravoslaví.
Svatá Orosie, svými přímluvami upevni naše rodiny a manželské svazky, pomáhej děti vychovávat ve víře, mravnosti a ušlechtilosti, a naši zemi obdaruj mírným a prospěšným počasím, tiché deště sešli polím a odvrať hrozivé bouře a ničivé vichry.
Ano, svatá Orosie, tvůj věrný lid na tvé rodné moravské i české zemi se k tobě v modlitbě obrací a vroucně o pomoc tě prosí! Vypros nám u Hospodina posílení víry, rozhojnění lásky a nebeskou vláhu vyprahlým srdcím. Pros Boha, aby udělil nám mnohá milosrdenství a milost velikou.
Amen.

Svědčíme o ní a vzýváme ji v bohoslužebných hymnech:

Tropar (4. hlas)

Moravská i aragonská princezno, / Orosie, mučednice a čistá panno!
Svatou Ludmilou ve zbožnosti vychovaná, / Kristu Pánu nevýslovně oddaná!
Krutým Maurům jsi svědčila o Kristu neoblomně / a přešla tím od bolesti k radosti věčné.
Spolu s kněžnou Ludmilou, mučednice Orosie, / proste Krista Boha za duše naše.

Kondak (6. hlas stichirový)

Prolitím své krve ses oděla / do královského purpuru nebeského ženicha.
Pán ti dal vládnout nad rosou a deštěm, / sešli nám útěchu vláhy rosy nebeské!
Statečná Orosie, zažeň od nás bouře duchů zlých / a ochraňuj nás v Kristově pokoji.
Naše duše krůpějemi vody živé občerstvi, / abychom děkovali Spasiteli duší našich.

Bohoslužebné hymny k uctívání svatosti mučednice Orosie a pojednání o jejím životě jsou k dispozici v PDF brožuře zde.

Webové stránky věnované sv. Orosii

Vyhlášení svatosti mučednice Orosie

Na den státního svátku 28. září 2022 byla v Brně vyhlášena svatost naší mučednice, velkomoravské a aragonské princezny Orosie (Dobroslavy).

Přesně v 9 hod. přijel ke katedrálnímu chrámu sv. Václava vladyka Izaiáš a byl tradičně uvítán květinami, chlebem a solí. Požehnal shromážděnému eparchiálnímu duchovenstvu. Ještě před začátkem liturgie vykonal žalmistické postřižení bratra Andreje, zpěváka katedrálního chrámu.

Při „malém vchodu“ se konal akt vyhlášení svatosti. Nejprve byl odhalen vyřezávaný kivot s velkou ikonou sv. Orosie. V průvodu malého vchodu byl po Evangeliu slavnostně nesen i dekret o svatosti Orosie. Předložená ikona byla vladykou slavnostně posvěcena. Katedrální duchovní otec Rafael Moravský následně z ambonu dekret podepsaný oběma moravskými biskupy hromohlasně přečetl. Vladyka Izaiáš pak posvětil ikonu, kterou darovala chrámu mátuška Jana Baudišová, a duchovenstvo zazpívalo světici církevně-slovansky velebení, které následně zopakoval česky katedrální pěvecký sbor. Při nesení Evangeliáře do oltáře sbor zazpíval v čest naší mučednici tropar a kondak.

Po přečtení úryvku z Evangelia kázal prot. Jan Baudiš o výchově, životě a zesnutí svaté Orosie v biblických souvislostech a o její svatosti. Před svatým přijímáním přečetl nový žalmista Andrej životopis sv. Orosie. Poté kázal prot. Alexej Kukhta před přijímáním věřících na hluboké téma významu pokání.

Liturgie byla završena průvodem kolem chrámu. Mladší duchovní nesli kivot s ikonou, zpíval se tropar a kondak sv. Orosii, bylo předneseno čtvero evangelií a skrápělo se svěcenou vodou. Nakonec promluvil o dnešní události sám vladyka Izaiáš, shrnul pronesené proslovy o svaté mučednici a princezně, povzbudil všechny, aby se k ní obraceli ve svých modlitbách a napodobili její vzor láskyplné zbožnosti, čistoty a pokorného nesení kříže. V závěru svého slova poděkoval za účast přítomných duchovním, všem přítomným a poutníkům i těm, kteří o průběh dnešní vzácné události přičinili, a tvůrkyni posvěcené ikony.

Přítomným, kteří přistupovali k požehnání, byl rozdáván informační plakátek, připravený pro tento den, podávající stručnou zprávu o historii brněnské církevní obce a o svaté Orosii. Všichni obdrželi též pohlednici s reprodukcí ikony oslavované svaté mučednice. (Obojí vydané Eparchiální radou Olomoucko-brněnské eparchie.)

Jak rozhodl náš vladyka, brněnský katedrální chrám se stane poutním místem sv. mučednice Orosie, kam za ní mohou přijíždět poutníci, aby vzývali její přímluvy a přinášeli jí svou úctu, modlitby a prosby.

Po liturgii jsme byli všichni pozváni brněnskou farností k pohoštění do blízké restaurace, kde si někteří povídali až do večerních hodin.

Při liturgii byli přítomni i vzácní hosté: ing. Jiří Kachlík, CSc. a JUDr. Zdeněk Opatřil, kteří kdysi začali prezentovat památku u nás pozapomenuté velkomoravské princezny, její život začali kriticky studovat a třídit historické zprávy a spustili tím zprvu nenápadný proces rozšiřování známosti o této mučednici v naší vlasti. Na základech, položených jejich dílem, jsme pak v církvi mohli dále pokračovat. Práce výše zmíněných osobností byla tím příslovečným prvním kamenem, který posléze spustil celou lavinu zájmu a úcty k svaté Orosii (Dobroslavě), až se nakonec tento impulz stal celým hnutím za vyhlášení její svatosti a sláva Orosie se rozletěla po naší církvi jako blesk. A tak byla právě dnes jejich práce korunována.

Děkujeme našim moravským vladykům, Vysokopřeosvícenému archiepiskopu Simeonovi a Přeosvícenému episkopu Izaiášovi, kteří nám vzácné požehnání svaté Orosie udělili.

Život sv Orosie čtený na slavnosti

Dekret o vyhlášení svatosti muč. Orosie

Stránka o svaté Orosii

Vyhlášení svatosti muč. Orosie čili Dobroslavy v Brně

Pozvánka do brněnského katedrálního chrámu sv. Václava, kde bude při archijerejské božské liturgii dne 28. září od 9 hod. slavnostně vyhlášena svatost velkomoravské princezny a mučednice sv. Orosie (+ 880).

V chrámu bude umístěna svatá ikona Orosie a bude poprvé na Moravě slavnostně vzývána její památka, připomenut její vzor i zázraky a vzneseny prosby za věřící moravský lid.

Sv. Orosie byla přítelkyně sv. Ludmily, společně byly pokřtěny a společně vyrůstaly. Zemřela cestou za svým ženichem, když byla krutě zabita Maury poté, co odmítla zříci se Krista a přestoupit na mohamedánskou víru, porušit slib manželské věrnosti a stát se manželkou vůdce maurské tlupy.

(Plakátek v PDF)

Moravská princezna Dobroslava byla dcerou bělochorvatského knížete Mojslava. V 11 letech osiřela a stala se schovankou mladých knížecích manželů Bořivoje a Ludmily, s nimiž žila na Levém Hradci. Byly to roky míru a šíření křesťanské víry v celém regionu. Mladá Dobroslava se vyznačovala laskavostí a lidumilností. Se svatou Ludmilou ji pojilo pevné přátelství, vždyť byla jen o několik let mladší. Učily se křesťanské víře u kněze Kaicha. Pokřtěny byly zřejmě r. 877, při čemž Dobroslava přijala jméno Eurosia či Orosia, které jí určil sv. Metoděj (Orosia, řec. Eurosia – dobrý déšť, rosa).

Na dotaz papeže doporučil při návštěvě Říma sv. Metoděj jako vhodnou nevěstu pro syna navarrského krále Fortuny I. princeznu Orosii. Svatební průvod se vypravil z Moravy do Navarry. Byl však v blízkosti španělského města Yebra de Basa přepaden Maury. Jejich velitel Aben Lupo žádal krásnou Dobroslavu, aby se stala jeho ženou a zřekla se křesťanské víry, Dobroslava však zachovala věrnost Kristu a odmítla. Byla pak krutě mučena a nakonec sťata.

Jejího manžela smrt Orosie tak zdrtila, že se již neoženil. Jeho žal mu dal sílu celý další život muslimy neúnavně pronásledovat, takže Španělsko i rodící se křesťanskou Evropu před pohany ochránil.

Více v brožurce se službou ke sv. Orosii. (Plakátek v PDF)

Více o svaté Orosii viz článek.

Monastýrský svátek Zesnutí přesv. Bohorodice ve Vilémově

Archijerejskou svatou liturgií (a velkou večerní s litijí v předvečer svátku) oslavil v pondělí 15. srpna monastýr svůj svátek Zesnutí přesv. Bohorodice, jemuž je zasvěcen hlavní chrám a potažmo i monastýr. Spolu s matkou představenou, igumenií Alexijí oslavili monastýrský svátek i jeho přátelé. Sváteční liturgii konal vladyka Izaiáš, s nímž spolusloužili: prot. Jan z Jihlavy, prot. Jan Langr, jer. Tomáš Loučka a diákon Lazar z Jihlavy. Promluvu o Matce Boží pronesl prot. Jan. Za archijerejské požehnání, závěrečné slovo a povzbuzení děkujeme vladykovi Izaiášovi.

Úsměvný detail liturgie: na svátek monastýru Zesnutí přesv. Bohorodice, v jehož přípravném období se dle liturgických tradic světí med, sloužili s vladykou tři presbyteři – všichni jsou to včelaři.

Po bohoslužbě následovalo pohoštění. Díky patří matce igumenii Alexiji za náročnou přípravu svátku. Monastýrské budovy jsou vzorně uklizeny a jejich okolí i přilehlá zahrada svědčí o svědomité péči a velké pracovitosti matky Alexie.

Fotogalérie

Nejprve je pár fotek ze skromné večerní, následuje série fotografií ze sváteční archijerejské liturgie. Na konci příspěvku je ještě několik fotografií z předcházející nedělní liturgie zakončené svatou Tajinou křtu.

Krátká úvaha o mimořádném významu vzoru Matky Boží pro náš duchovní život. (Výběr z kázání při sváteční liturgii)

Pravoslavní křesťané velice milují Matku Boží především kvůli jejímu rychlému zastání. Církev má bohaté zkušenosti s přímluvami přesv. Bohorodice, s její mateřskou milostí a ochranou. Zřejmě kvůli této tisícileté zkušenosti s její pomocí neexistuje žádná pravoslavná bohoslužba, při které by nebyla přesvatá Bohorodice vzývána. (Přinejmenším je vždy vzpomínána ke konci většiny ektenií a v závěrečné modlitbě tzv. „propuštění“.)

Z čeho pramení její důvěrné společenství s Bohem? Proč byla vybrána, aby porodila Spasitele světa? Čím se Bohu tak zalíbila a tak se Mu přiblížila, aby se skrze ni vtělil Boží Syn a přijal od ní do své kristovské Osoby naše lidství? Hlavním charakteristickým rysem její osobnosti je čistota. V modlitbách ji nazýváme jako přečistou. Čistota její duše, srdce i mysli – to je základ jejího důvěrného společenství s Bohem i vyvolení k účasti na spasitelném dílu jejího syna.

Svou čistotou nám slouží k inspiraci. Ukazuje cestu, jak se důvěrně přiblížit k Bohu – stát se Bohu podobným (samozřejmě se myslí podobnost v tom smyslu, v jakém je to pro člověka možné). Písmo svaté o tom praví: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Matouš 5,48) Nebo list Petrův cituje Starý zákon: „Svatí buďte, neboť já jsem svatý.“ (1 Petrův 1,16) Posvěcující síla naší křesťanské víry a Boží pravdy pracuje vždy ve spojení s očišťováním srdce.

Všechny formy pravoslavné duchovnosti (zvláště hesychie) jsou neodlučně spojeny s úctou k Matce Boží. Svatootcovská, tzv. niptická, teologie bývá propojena s bohorodičnou teologií, a v praxi duchovního vzestupu považují asketové přispění Panny Marie za nepostradatelné. Často dokonce obdrželi nehmotný oheň do svého nitra jako dar Matky Boží (např. při modlitbě vystoupil z ikony přesvaté Bohorodice a vstoupil jim do srdce). Jiný příklad zvláštní duchovní moci, kterou nám Bohorodice pomáhá: pod její ochranu v modlitbách svěřujeme svou duši při budoucí záhrobní cestě.

Z čeho se skládá naše pravoslavná svatootcovská tradice? Je to buď úsilí svatých Otců formulovat autentickou apoštolskou věrouku, nebo se jedná o kanonickou práci Otců, kteří ze všech sil střežili církevní jednotu, morálku, apoštolské řády a duchovenskou strukturu. A pak jsou to svatootcovská díla pojednávající o spiritualitě, pravidlech a radách ke správnému vedení duchovního života. Říkáme tomu asketická (či niptická) tradice svatých Otců a nahlédneme-li do těchto knih, snadno zjistíme, že je to v principu vše jen o jednom – o očištění srdce, resp. duše, od hříšných vášní. Jak prohlédnout klam zamlžující naše myšlení a cítění, jak očistit duchovní zření. Čili se tam popisuje metodika, jak se vnitřně očistit: od hněvu, pýchy, závisti a nečistých tužeb. Hněvivý a zlostný člověk, nebo závistivý či uražený, pokud neodporuje těmto vášním a dopouští, aby ho ovládaly, stává se posedlým.

V duchovním životě platí pravidlo, zákon podobnosti, podle kterého je lidská duše v pohybu buď ke světlu, nebo do temnoty: své ke svému. Každý směřuje tam, kde vládne takový duch a takové kvality, kterými sám člověk ze své vůle naplnil svou duši. Už tady v tomto pozemském životě máme zkušenost, jak nás to přitahuje tam, kde se cítíme dobře, kde to souzní s naším duševním stavem. Na duchovní rovině – zlé a hříšné lidi jako magnet přitahují místa, kde se páchá hřích. Zbožní lidé naopak touží přiblížit se těm místům, kde vládne dobro a Boží posvěcení. Většina z nás je však v jakémsi nejednoznačném a smíšeném stavu a způsobem svého života se postupně přikloníme na jednu či druhou stranu, tj. sami o sobě rozhodneme, kam budeme nakonec patřit, komu se budeme podobat.

Panna Marie svou čistotou stala se Bohu podobnou, a to je podstata jejího důvěrného společenství s Božím Synem. A na tuto cestu k Bohu volá nás všechny. Překrásně to vyjadřuje zvláště jedna z ikon Matky Boží: Odigritia (vůdkyně na cestě). Přesvatá Matka na této ikoně rukou ukazuje na svého syna, jako na zdroj spásy lidstva. On je jedinou cestou k Otci (Jan 14,6) a ona (její přímluvy a její vzor) je cestou k Němu.

Občas si lidé postesknou, že jejich modlitby, kterými prosí za to či ono, pro sebe či pro druhé, zůstávají nevyslyšeny. Jedním z důvodů může být, že jsou svým duchovním stavem příliš vzdáleni od Boha. Při liturgii slyšíme před svatým přijímáním zvolání: „Svaté svatým!“ Vyjadřuje se tím, že víra, účast na Církvi Kristově a přijímání svatých Tajin nás očišťují a činí Bohu podobnými. A zároveň se tím říká, že přijímání je pro ty, kteří touží být posvěceni a jsou připraveni odvrátit zrak od pozemského k nebeskému. To je osou pravoslavné spirituality. A k tomu nás inspiruje a poskytuje nám pomoc naše po Kristu nejdražší Matka Boží.

Od nás se žádá alespoň trocha námahy, trochu zabojovat proti svým vášním a svému hříchu, maličko snahy. Čím více dovolíme Bohu, aby nás posvětil, tím více se mu přiblížíme a tím spíše vyslyší naše modlitby, neodporují-li Jeho svaté vůli. Matka Boží nás zve, abychom – nakolik je to v našich možnostech – napodobili její vzor a přiblížili se tím k jejímu synu, Spasiteli, Pánu Ježíši Kristu.

Chrámový svátek olomoucké katedrály

Oslava památky svatého Gorazda, učedníka a nástupce sv. Metoděje

V sobotu 13. 8. 2022 oslavila naše eparchie chrámový svátek olomoucké katedrály, zasvěcené sv. Gorazdovi I. jednomu z pěti učedníků sv. Metoděje. Shromáždila se většina eparchiálního duchovenstva, aby spolu s vladykou Izaiášem konala slavnostní archijerejskou liturgii. Chrám překvapil stylovým monumentálním krásným lustrem. Při liturgickém malém vchodu bylo několik duchovních povýšeno na stupeň protojereje. Kázal prot. Rafael Moravský. Hojně věřících přistoupilo ke svatému přijímání. Na závěr liturgie vladyka posvětil čerstvě vytočený med, jak je to v půstu před Zesnutím přesv. Bohorodice zvykem.

Po liturgii se všichni přesunuli do spodních prostor katedrály, kde bylo připraveno bohaté pohoštění. Zde se pak za zvuku balkánské folklórní hudby ještě diskutovalo několik hodin. Věřícím olomoucké církevní obci a organizátorovi všech příprav, prot. Alexeji Kukhtovi, patří díky za pečlivé přichystání radostné oslavy svátku hlavního chrámu eparchie.

Výběr z promluvy, přednesené prot. Rafaelem Moravským dne 13. 8. 2022 na svátek sv. Gorazda v Olomouci:

Svatý Gorazd nebyl pouhým vzdělancem, který znal knihy latinské, řecké a slovanské, ale také člověkem pokorným a plným lásky, která je plodem pokory. Po zesnutí sv. Metoděje byl Gorazd, s ostatními učedníky sv. Metoděje, uvězněn, mučen a nakonec vyhnán. Ačkoliv prosté obyvatelstvo bylo, narozdíl od vládnoucí vrstvy na čele s knížetem Svatoplukem, nakloněno slovanské bohoslužbě, sv. Gorazd se po svém propuštění z vězení nepokoušel zorganizovat povstání, nepopouzel věřící proti latinskému duchovenstvu, ani jinak nespílal. O příkladnosti jeho křesťanské morálky svědčí právě ta mírnost, s níž odpustil bezpráví a křivdu, kterou mu Svatopluk s latinským duchovenstvem způsobil. Ano, naučil se následovat Krista, přijal svůj, jistě nespravedlivý, úděl a vydal se, ožebračen, na dlouhou a strastiplnou cestu která ho umořila až pokraj smrti. Svatý Gorazd musel být jistě inspirativní osobou, když si ho sv. Metoděj vybral za svého nástupce na panonský arcibiskupský stolec. Svou láskou a pokorou musel být příkladem i pro svt. Klimenta a ct. Nauma, kteří světlem víry a vzdělanosti osvítili balkánské národy. Vidíme, že i přes nepřízeň osudu, můžeme činit velké skutky. Svt. Gorazd v tom pro nás zvlášť světlým příkladem. Avšak, nejdříve si musíme osvojit jeho pokoru a mírnost.

O svatém Gorazdovi

Svatý Gorazd I. byl synem moravské země, vzdělaný a znalý latiny i řečtiny. Podle Staroslověnské legendy byl designovaný za nástupce sv. Metoděje na arcibiskupském stolci. Jak uvádějí historikové, kvůli Svatoplukově postoji ke slovanské bohoslužbě byl s ostatními Metodějovými učedníky vyhnán z Moravy. Této družině pěti hlavních Metodějových žáků se říká „pětipočetníci“, jejich jména zní: Gorazd, Kliment, Naum, Angelár a Sáva.

Spolehlivý historický záznam o Gorazdovi máme ze 6. 4. 885, kdy Metoděj cítil blížící se smrt, svolal Moravany a představil jim ho jako svého nástupce slovy: “Toto je muž svobodný a z vaší země, dobře obeznalý v latinských knihách a zbožný. To budiž Boží vůle a vaše láska, jakož i má.” Metodějova slova “svobodný muž” ukazují na původ z nějaké významnější rodiny.

Gorazd je v našich zemích dáván na první místo, i když jinde je do popředí stavěn biskup Kliment. Právě z jeho životopisu se dovídáme o Gorazdovi. Mimo jiné napsal, že se kacíři domluvili na úkladném zajetí Gorazda, protože jeho cesty jsou protichůdné jejich vůli a vyčítá jim hříchy. Řekli si: “Když ho necháme mezi živými, tak nám ožije Metod.” I zbavili ho biskupské moci.

Jednalo se o nepřátelskou aktivitu dalšího biskupa, který chtěl na Moravě působit, Vichinga pocházejícího z Německa a prosazujícího jen latinskou bohoslužbu. Ten se po Metodějově smrti hned vypravil do Říma a obžaloval Gorazda u papeže. Pak už jen se zármutkem sledujeme, že kníže Svatopluk dal Metodějovy žáky ze země vyhnat. Před vypovězením byli prý vězněni a týráni. Vyhnáni byli vskutku surovým způsobem. Následky Svatoplukova rozhodnutí o vyhnání byly tvrdé. Jakmile lidská zloba dostala moc, jednala nelidsky. Rabovala a své oběti vláčela nahé trním, ukazujíc svou bezbožnost.

Naše tradice sděluje, že vyhnanci z roku 886, mezi kterými byl Gorazd, doputovali přes Chorvatsko a Srbsko až do Bulharska, kde pokračovali v hlásání evangelia. Bulharsko do jejich příchodu bylo údajně polobarbarskou zemí, jejíž pokřesťanštění začalo v IX. století. Vládnoucí kníže Boris se tehdy rozhodl pro slovanskou liturgii a zbudování domácí církevní hierarchické struktury.

S Klimentem k Dunaji a do Bělehradu šli Naum a Angelár. Tam o situaci hovořili s vojenským velitelem Boritakanem, který je pak poslal ke knížeti Borisovi. Tomu přišli vhod pro plánovaný záměr uvedení slovanské kultury a bohoslužby do země. Některé nechal v Preslavě a Klementa s dalšími hlasateli evangelia poslal na západ Makedonie, k Ochridskému jezeru, aby šířili křesťanské učení mezi okolními obyvateli.

Pozvánka do Hrubé Vrbky

80. výročí mučednického svědectví světitele mučedníka Gorazda II.

Pouť ke svatému Gorazdovi v sobotu 3. září 2022

10,00 hod. archijerejská svatá liturgie
14,30 hod. doprovodný program

Chrámový svátek v Opatově

Pravoslavný kostelík sv. Jáchyma a Anny (z r. 1933) slaví svůj chrámový svátek v neděli, kdy městečko Opatov u Třebíče oslavuje svůj tradiční poutní den. Letos připadla opatovská pouť na poslední červencovou neděli (před pravoslavným svátkem sv. Anny). Náš kostelíček si shromáždil k oslavě památky sv. Anny zatím nebývalé množství bratří a sester. Bohoslužba byla radostná, řada poutníků přistoupila ke svatému přijímání a na závěr se zpívala tradiční česká píseň „Svatá Anno, zdráva buď!“ která obsahuje hlavní črty spravedlivého života svatých rodičů Jáchyma a Anny.

Po bohoslužbě následovalo posezení vedle chrámu, pro které bylo připraveno našimi sestrami pohoštění. Velká část věřících se poté přesunula na zahradu do vedlejší obce Kněžice, kde si pohoštění vzali na starost naši bratři a opékali „šašlik“ a ryby. Při tom jsme setrvali v altánu až do pozdního odpoledne. Díky Bohu i sv. Anně za krásný den!

Při promluvě po evangeliu na liturgii jsme se zamýšleli nad vírou svatých manželů Jáchyma a Anny, kteří celý život setrvávali ve spravedlivém a zbožném životě, horlivě sloužili Bohu, trpělivě snášeli těžký životní úděl a nepřízeň okolí. Vše vydrželi a podobně jako sv. Jób nereptali; když spravedlivého Jóba postihlo Boží dopuštění a satan mu způsobil hrozná neštěstí, řekl Jób: „Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ (Jób 1,21) Tak i oba spravedliví rodičové zůstávali pevní ve víře a oddanosti Hospodinu až do hlubokého stáří. A to přesto, že jim Bůh nesplnil jejich prosby a modlitby, které k němu celý život vznášeli, aby jim bylo darováno dítě. Jáchym i Anna zachovali Bohu věrnost i v době, kdy kvůli pokročilému věku už ztratili naději, že z nich bude sňato tehdy tak hrozné břemeno neplodnosti a s tím související těžký kříž pohanění před lidmi, kteří se obecně domnívali, že takové manžele Bůh trestá neplodností kvůli nějakému tajnému hříchu či kvůli předstírané zbožnosti. Rodit dětí bylo v dávném Izraeli považováno za náboženskou povinnost a na neplodnost se hledělo jako na Boží prokletí.

Jak to, že jejich víra nezeslábla, horlivost nevyprchala, jejich důvěra v Boha nezahořkla a sloužení Bohu nezanechali, když ani něco tak obvyklého, co bylo dopřáno naprosté většině manželských párů, totiž narození dítěte, jim dvěma Bůh nedopřál? Kořeny tak krásného květu zbožnosti a trpělivosti můžeme vytušit – nesloužili Bohu kvůli tomu, aby od Něho něco dostali, ale z lásky. Milovali Boha. Kdo miluje, přeje si dávat, nikoliv dostávat.

Jeden člověk mi kdysi říkal, že přestal věřit v Boha, protože mu Bůh nikdy nepomohl. Asi neviděl, jak mu Bůh pomáhá každý den, jak jen díky Němu žije a je na světě, před kolika zlými příhodami ho už ochránil a čím vším ho už obdařil. A tento nevěřící se přesto zříká toho štěstí znát svého Dobrodince a vědět, Kdo ho vždy miluje, ač se děje cokoliv.

Jenže, jaký je vlastně vztah ke Kristu nás, věřících lidí? Jak hluboce jsme si už uvědomili Boží lásku? Když se zeptáme některých věřících, proč chodí do chrámu, slýcháme někdy poněkud rozpačité odpovědi: aby byli v rodině všichni zdraví. Věřím v Boha, abych nepřišel do pekla. Modlím se každý den, aby se nám dobře vedlo apod. Jistě, to vše je dobré či alespoň přijatelné, ale schází tam to hlavní. Jáchym a Anna nás učí, že Bůh podle své prozřetelnosti dává či nedává, oč prosíme, ale na náš vztah k Ježíši Kristu by to nemělo mít žádný vliv. O Jeho lásce k člověku přece není nikdy důvod pochybovat. Když nás někdo tak miluje, že pro nás na cokoliv přistoupí a třeba i na kříž jde kvůli nám, můžeme směle zvolat: „Dělej si se mnou, co chceš, hlavně když mě budeš takovou láskou stále milovat.“ V jednom hymnu se zpívá: „Kriste, s tebou by byl i v pekle ráj!“

Bůh s námi nakládá podle své prozřetelnosti a prosíme-li ho o něco vskutku potřebného, pak nám to dá, není-li to překážkou na cestě ke spáse, nebo nevede-li nás jinou cestou, než chápeme. Prosme Boha za cokoliv dobrého, především bychom však měli sloužit Bohu jako jeho děti, jako synové a dcery milující Otce, jako synové, kteří plní Otcovu vůli – ne kvůli strachu z trestu, ne kvůli odměně, ale prostě z lásky k Otci. Protože tak tomu v rodině bývá.

Když už v to nikdo nedoufal, narodilo se v pokročilém věku Jáchymovi a Anně dítě. Dítě, na které čekali celý život. Za které prosili Boha. A On jim je nedával, a když jim nakonec – poté co prošli výhní zkoušky – dítě daroval, tak to nebylo lecjaké dítě. Bylo to dítě veliké víry, vyzkoušené víry. A zároveň dílo očividného Božího zázraku. Byla to budoucí Matka našeho Boha.

Hodonín

Bohoslužba v neděli 17. července

K evangelijnímu úryvku této neděle: o vymítnutí běsů ze dvou posedlých

Co je tím brněním, které nás výborně chrání před otrávenými šípy satanovými? Pokora. Démoni nesnesou pokoru, protože jejich domov je tam, kde vládne pýcha. Kvůli své pýše se stali démony, z pýchy jsou zrozeni do svého současného způsobu existence.

V dávném pateriku se píše, jak k nějakému starci přivedli posedlého člověka s prosbou, aby ho uzdravil. Starec odmítal, ale pak ustoupil prosbám a řekl démonovi: „Vyjdi z tohoto Božího stvoření!“ Démon odvětil: „Vyjdu, ale chci se tě zeptat: kdo jsou ti kozlové, o nichž se praví v evangeliu, a kdo jsou ty ovečky?“ Asketa odvětil: „Kozlové – to jsem já, kdežto ovečky zná Bůh.“ Démon zaúpěl: „Jdu pryč kvůli tvé pokoře!“ a ihned vyšel z toho člověka.

Takže v pokorném způsobu myšlení a v čistotě srdce spočívá to, co nás chrání před démony a obrací je v úprk. A proč jsme nevzpomněli především víru? Jednak je pro křesťana samozřejmou duchovní zbraní, bez níž by nemohlo být o boji s běsy ani řeči. A hlavně víra, která se neprojevuje získáváním pokory a očišťováním srdce, je bezmocná. Je to víra filosofů, o které píše Bible: „Víra bez skutků je mrtvá.“ (Jakub 2,26) My pracujeme s jinou vírou, činnou a sjednocující s Bohem, s takovou, které se přinášejí oběti.

Bez pokory bývá všechno, co činíme pro Boha, pro Církev, pro bližní, pro duchovní růst, špatně. Horlivost se stává nerozumnou, škodlivou a mění se na fanatismus. Vyznávání víry se stává bigotní, racionalisticky dogmatické, nebo heretické či svéhlavé. Křesťanská naděje je bez pokory buď fatalistická nebo zaslepená. Láska bez pokory je vášnivá a kořistnická. Nelicoměrná poslušnost bez pokory není vůbec možná. Služba bez pokory je vypočítává, egoistická a spekulativní. Spravedlivost bez pokory je pyšná a odsuzovačná. Očišťování a půst jsou bez pokory duchovně zbytečným, neužitečným tělocvikem, který duši spíše škodí. Úcta bez pokory je domýšlivá a kalkul. Bratrské společenství bez pokory se proměňuje na intriky, podrazy, zrady apod. (Další pokračování viz na Ambonu)

Zpráva o sbírce na pomoc pravoslavné misii v Africe

S požehnáním vladyky Simeona, arcibiskupa olomoucko-brněnského se již od roku 2017 koná v naší eparchii průběžná sbírka na pomoc pravoslavné misii v Africe. Sbírání finančních prostředků probíhá převodem na transparentní účet u místní Fio banky, z něhož se každý měsíc převádějí vybrané peníze na účet Pravoslavného misijního bratrstva. Přispívat lze jednoduše a v českých korunách. Představení bratrstva nás ubezpečují o své vděčnosti za naši podporu a připomínají, že v africkém prostředí má každá, byť z našeho hlediska i malá částka, velký význam a dá se za ni mnoho potřebného pořídit.

Kdo by se chtěl připojit k tomuto evangelijnímu dílu, najdete všechny informace na českém webu věnovaném představení Pravoslavného misijního bratrstva a způsobu, jak africkou misii od nás podpořit, viz: česká stránka projektu: pravoslavi.cz/afrika

Níže uvádíme překlad Výroční zprávy za rok 2021, kterou nám z Pravoslavné misijní bratrstvo zaslalo.

Uganda, eparchie Jinja; Z činnosti Pravoslavného misijního bratrstva
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve větším rozlišení)

VÝROČNÍ ZPRÁVA za rok 2021

Vzhledem k pandemii Covid-19, která postihla milióny lidí, bylo bratrstvo (The Orthodox Missionary Fraternity) nuceno již druhým rokem po sobě pozastavit akce hromadných shromáždění.

Coronavirus šíří smrt a my jsme skutečně pocítili zármutek nad ztrátou našich blízkých, jako byl v blahé paměti vladyka Nikifor, metropolita naší pobočky Kinshasa.

Důsledkem bylo, že bratrstvo nebylo schopno pořádat pravidelná setkání, která byla vždy stálým zdrojem informací o misijní práci.

Tuto ztrátu jsme se pokusili nahradit virtuálními schůzemi, které byly vedeny následujícími misijními mluvčími:

a) vladyka Prodromos z Toliara a Jižního Madagaskaru
b) vladyka Makarios z Malawi
c) sestra Nectaria z mise Kalkata, Indie
d) vladyka Myron z Nového Zélandu a Oceánie
e) vladyka Peter z Accra

Dne 13. června roku 2021 se nám podařilo uspořádat jedno společné setkání v katakombách svatého Jana (Saint John catacombs) s mluvčími: kancléřem diecéze Toliara, otcem Polykarpem, a vladykou Silvestrem z Jinja.

Měli jsme však příležitost přijmout několik misionářů a získat aktuální informace o problémech, kterým čelí jejich misijní eparchie. Mezi nimi jsou:

• vladyka Agathonikos z Arusha
• vladyka Chrysostomos z Bukoba
• vladyka Prodromos z Toliara
• vladyka Gregory z Cmeroono
• otec Polycarpos Diamantopoulos, kancléř diecéze Toliara
• vladyka Timotheos z Assos, vikární biskup Colombie a Venezuely
• vladyka Theodosios z Kinshasa
• vladyka Silvester z Jinja
• otec Aristotle Asimwe ze západní Ugandy

Navzdory nebývalé situaci pandemických opatření nepřestalo srdce přátel bratrstva bít pro solidaritu a poskytování darů na misijní potřeby.

Vaše láska byla viditelná, neboť příjmy bratrstva v roce 2021 zaznamenaly růst o 59%. Jsme nesmírně vděčni za tuto obrovskou podporu, neboť díky vašim příspěvkům tisíce hladových dětí po celém světě, nejčastěji v Africe, se mohly najíst a napít čisté vody.

Naše bratrstvo podporovalo pravoslavné misionáře v různých oblastech dle jejich potřeb. Níže si můžete přečíst náš program.

A – STAVBY

Název projektuOblastStav
Stavba chrámu přesv. BohorodiceArushav procesu
Stavba chrámu svatého ParthenaArushahotovo
Stavba chrámu svatého PanteleimonaArushapříprava
Stavba chrámu svatého NektariaGomapříprava
Stavba chrámu svatého VavřinceGuluv procesu
Stavba chrámu svatého PaisiaKanangahotovo
Stavba chrámu svaté TrojiceKanangahotovo
Stavba chrámu svatého AthanasiaToliaraoprava
Stavba chrámu svaté KateřinyToliaraoprava
Stavba ošetřovny/lékárny v KarabatuToliarahotovo
Stavba ošetřovny/lékárny v BeraviToliarav procesu
Stavba ošetřovny/lékárny v chrámu svaté TrojiceToliarapříprava
Stavba základní školy v KakerereKyerwa Bukobapříprava
Dokončení chrámu svatého NektariaAccrahotovo
Dokončení chrámu svatých Cyrila a MetodějeKisumuv procesu

B – HUMANITÁRNÍ POMOC

• jedna kaple vážící 50 tun byla odeslána do svaté eparchie v Malawi
• 25 tun humanitární pomoci bylo odesláno do Malawi
• 25 tun jídla bylo odesláno do Katanga, jižní Kongo
• 25 tun jídla bylo odesláno do Kinshasa, střední Kongo
• 75 tun jídla bylo odesláno sirotkům v Rumunsku

Uganda, problém s vodou; Ntungano Region.
Pravoslavné misijní bratrstvo buduje studny

C – VODNÍ PROJEKTY (STUDNY)

23 vodních projektů (vrtání studní) – Arusha, Gulu, Kananga, Kisumu, Malawi, Toliara

D – KUCHYNĚ S POLÉVKAMI („Soup kitchens“)

29 200 jídel – Arusha, Kolumbie, Gulu, Indie, Kisumu, Madagaskar, Malawi, Nirobi, Toliara

E – KŘTY

167 křtů – Arusha, Bukoba, Kananga, Katanga, Toliara

F – PODPORA VZDĚLÁNÍ

54 studentů (sponzoring) – Arusha, Katanga

G – PODPORA KNĚŽÍ

6 kněží – Gulu

H – DALŠÍ POTŘEBY

1.Podpora provozu patriarchální školy svatého Athanasia v Alexandrii€ 20.000,-
2.Podpora provozu kliniky Kidamali v IringaArusha€ 22.000,-
3.Nákup jízdních kol a motorek pro knězeBukoba€ 3.000,-
4.Obecné potřeby misionářů€ 300.320,-
Uganda, eparchie Jinja; bohoslužba v hliněné kapli

Rada bratrstva spravovala příspěvky efektivně, aby pokryly její fixní a provozní výdaje.

Časopis „Orthodox Mission“ byl tištěn v počtu 7000 kusů a zdarma distribuován tak, aby zajistil větší povědomí o „misích na vinici Pána (Ježíše Krista)“.

Orthodox Missionary Fraternity pokračuje ve svých činnostech již 60 let, kdy přátelé bratrstva nezištně přispívají a naplňují Kristova slova: „Byl jsem hladový, a dali jste mi jísti; měl jsem žízeň, a dali jste mi píti.“ (Matouš 25,35)

Charalampos Metallidis
Prezident rady bratrstva

Dodatek české správy sbírky

Na webových stránkách Bratrstva můžete nahlédnout do celkového přehledu hospodaření s vybranými příspěvky.

Naše české webové stránky eparchiálního projektu podpory Pravoslavného misijního bratrstva

Stránka s návodem na přímou podporu v Českých korunách

Vyúčtování příspěvků zaslaných na moravskou sbírku a odeslaných vybraných prostředků na účet Pravoslavného misijního bratrstva: přes otevřený účet u Fio banky bylo za rok 2021 vybráno a na účet misijního bratrstva převedeno: € 1.968 = 51.761,77 Kč. Děkujeme všem dárcům!

Celkem bylo v minulém roce 2021 bylo dle našich zpráv z České republiky do Orthodox Missionary Fraternity věnováno necelých 102.000 EUR. Jednorázoví dárci větších obnosů zaslali své dary v Eurech přímo na účet bratrstva. Dle dostupných informací se někteří z nich o projektu dozvěděli a byli inspirováni stránkami s webovu prezentací naší moravské sbírky.

Sierra Leone

Noc kostelů v Přerově

V přerovském pravoslavném chrámu začal program vystoupením souboru Vokál, které bylo rozděleno na dvě části. V první liturgické části představila skupinka souboru, která spolupracuje při pravoslavných bohoslužbách některé liturgické písně. Jednalo se skladby z velikonoční jitřní bohoslužby a sv. liturgie od srbských a ruských skladatelů Mokranjace, Bortňanského, Čajkovského, Glazunova a Kedrova. V další části soubor představil směs písní, s nimiž vystupuje na svých koncertech. Po vystoupení bylo možné dozvědět se cokoli o chrámu a bohoslužbách a zároveň si prohlédnout výstavu o tragických událostech týkajících se pravoslavné církve v období heydrichiády.

Květen 2022 v Jeseníkách

V měsíci květnu jsme si kromě paschální radosti připomínali již 77. výročí osvobození naší vlasti. Tradičně jsme sloužili na Den vítězství panychidu, po jejímž skončení byla čtena memoárová literatura vážící se k našemu regionu. Závěrem bylo podáváno pohoštění.

Třicítka přítomných byla potěšena i novým křížem na vrcholu chrámu, který byl zabezpečen laskavou péčí našich vladyků. Velmi děkujeme.

Také jsme v tomto měsíci obdrželi triptych s válečnou tématikou od pana malíře Jana Křtitele Čuříka, který jej vytvořil v 90. letech 20. století, jako ozvěnu tehdejších válečných konfliktů. V současnosti nalezl své uplatnění také u nás v chrámu.

Paschální jitřní v Jihlavě

Kvůli skokovému nárůstu pravoslavných věřících slavila se v Jihlavě Pascha noční bohoslužbou ve velkém chrámu na náměstí, který jsme si na tuto noc zapůjčili. Na bohoslužbu přišla asi tisícovka lidí. Chrám byl zcela zaplněn a velká skupina věřících stála před chrámem na náměstí. O události psaly noviny – např. MF Dnes.

Paschální noc ve velkém chrámu (iDnes)

Paschální liturgie v našem domovním chrámu (dopoledne)

Paschální svatá liturgie se konala dopoledne v našem domovním chrámu za účasti asi tří stovek pravoslavných věřících, kteří nejen zaplnili chrám nýbrž i celé schodiště a vestibul domu.

Noviny MF Dnes o noční paschální bohoslužbě v Jihlavě