Archiv rubriky: Pozvánky a oznámení

Vyšla nová kniha Modlitby na jezeře

Svatý Nikolaj Velimirovic

Modlitby na jezeře

V letošním roce vyšla v překladu vladyky Kryštofa kniha básní srbské světitele Nikolaje Velimirovice „Modlitby na jezeře“. Verše v knize obsažené nás ohromí svou duchovní hloubkou odrážející zápas duše o zachování čistoty.  Duše, jsouc obklopena stěnami světskosti, prochází jejich středem, podobně jako izraelský lid Rudým mořem. Zápasí, aby si zachovala svou panenskou čistotu, zůstala takovou, jakou byla Pánem stvořena, nebyla pohlcena světem a nedostala se do temnoty vnější; aby ji kalné vody tohoto světa nepohltily. Básně jsou čisté, krásné, ale i drsné jako sám život člověka, který směřuje ke svému Pánu a Spasiteli, vede o svou spásu duchovní zápas a musí se utkat s nečistými silami uvnitř sebe i s těmi, které na něj dorážejí zvenku. Kniha je jedním z nejlepších básnických děl 20. století. U nás vychází poprvé. Autor knihy, srbský světitel Nikolaj Velimirovic, byl v roce 2003 svatořečen.

… lidé říkají: “Co nám dá Pán?“ Pán dává život každému tělu; Pán dává podobu každému stvoření. Pán je milostivý…

Pán dává každému vše, co kdo po Něm žádá. Věčnost vyplňuje dáváním. A vy říkáte: “Co nám dá Pán?“ Ani tuto otázku byste nemohli položit, kdyby vám Pán k tomu nedal sílu.

Pán sbírá slzy nemocných a zarmoucených do svých rukou. Pán navštěvuje vězně…

Pán vám dává vše, co na Něm žádáte. Protože jste začali chtít více od světa než od Pána, cítíte se být zklamaní ve svých nadějích a říkáte: „Co nám dává Pán?“

Pán jako dobrý hospodář prostřel stůl a čeká hosty…

– – – – – – – – – – – – –

… Říkáte „Kde je Pán?“ ano, je v branách vašeho života. K Němu váš život míří. Aby byl Pán uprostřed, kde byl na počátku a kde je jeho místo, musel by váš život dostat správnou podobu. Pak byste Pána uviděli a neříkali: „Kde je Pán?“

… ptáte se „Kde je Pán?“

Pán je nadmíru dobrý, a proto Ho nedobří nepoznají.

Pán je čistý, a proto Ho nečistí nevidí.

Pán je svatý, a proto Jej nesvatí nevnímají.

Když nebude dostatek lidí, kteří by Jej vzývali, zjeví se jim Pán skrze všechno ostatní stvořené.

I kdyby nebeské hvězdy zapomněly na Tvé jméno, Hospodine, nezapomenou na Tě nesčíslné voje nebeských andělů…

Knížku najdete i v nabídce knižní distribuce naší eparchie. Stojí 170 Kč

Smuteční oznámení

Aktualizováno

V olomoucké rezidenci

Včera ve věku 76 let odevzdal svou duši Hospodinu 
mitr. prot. prof. ThDr. Milan Gerka, CSc.

tajemník a mluvčí posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Pôsobil aj ako člen Metropolitnej rady pravoslávnej cirkvi na Slovensku a rektor Pravoslávneho kňažského seminára PBF Prešovskej univerzity.

Vždy nás všechny posiloval svou láskou a přinášel nám moudrost a pokoj. 

Mnozí duchovní jsou jeho žáky, které zesnulý otec vyučoval na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově Starý zákon a hebrejštinu. Pamatujeme jej také jako děkana PBF, na jehož vlídnost jsme se jako studenti mohli kdykoliv spolehnout.

Budiž památka jeho večná!

Boží Království a věčný pokoj!

Za naši eparchii vyjádřil soustrast nad zesnutím
duchovního otce Milana Gerky ve svém kondolenčním listu
vladyka Izaiáš Šumperský

Za profesorom Milanom Gerkom

O zesnulém od jeho kolegů a z tisku

Rodák z Ortuťovej (okres Bardejov) Milan Gerka (narodený 6.1.1945) poté, co po r. 1968 získal kandidatúru na Petrohradskej duchovnej akadémii, začal pôsobiť na Pravoslávnej bohosloveckej fakulte (později v rámci Univerzity Pavla Jozefa Šafárika) so sídlom v Prešove .

Profesorom vo vednom odbore pravoslávna teológia bol od roku 1983. Venoval sa exegéze Starého zákona a hebrejskému jazyku. Od externého pedagogického pracovníka postupne prešiel pozíciami odborného asistenta, špirituála, pokladníka, knihovníka, vedúceho jednotlivých katedier, až po post dekana fakulty. V tejto funkcii pôsobil v rokoch 1987 až 1993.

Pán profesor sa zapísal do života svojich študentov nezmazateľnou stopou. Bol neustále pripravený im pomôcť s ich študentskými „peripetiami“. I keď bol rektorom Pravoslávneho kňazského seminára, jeho život bol stále prepojený s Pravoslávnou bohosloveckou fakultou. Akosi si už nevieme predstaviť, že pedagogické porady budú bez jeho vstupov, bez jeho neustáleho akcentovania zachovania kontinuity akademického života bohoslovcov fakulty so seminárom.

Aktívny bol aj v pastorácii. Bol kantorom v Katedrálnom chráme sv. kniežaťa Alexandra Nevského v Prešove, ekonómom Úradu eparchiálnej rady Pravoslávnej cirkvi v Prešove, duchovným správcom Pravoslávnej cirkevnej obce Závadka, organizoval a spravoval aj Pravoslávnu cirkevnú obec Spišská Nová Ves.

Osobní vzpomínka redaktora webu: z doby svého studia v Prešově (2. pol. 80. let) si vzpomínám, jak nás, studenty prešovské PBF, vozili o nedělích po různých východních farnostech. To přinášelo dvojí užitek: jednak jsme se tím seznamovali s životem církevních obcí, které jsme neznali, a z druhé strany nás viděli věřící na různých místech východního Slovenska. Fakulta nás vlastně ukazovala jako živý důkaz toho, že pravoslavná fakulta žije a vychovává nové kněze. Nepřátelé Pravoslaví z jiné církve totiž rozšiřovali zvěsti, že Pravoslaví je na Slovensku mrtvé, fakulta už prý neexistuje, žádní pravoslavní bohoslovci nejsou a pravoslavná církev vymírá, protože zakrátko už nebude mít žádné duchovní. Naši profesoři na fakultě nás tedy vozili na své farnosti. Pamatuji, jak nás jednou odvezl otec Gerka na Zavadku, kde sloužil. A pamatuji také na lásku, kterou mu tam jeho farníci projevovali. Tady nebyl profesorem, ale jejich milovaným farářem.

Dále nechme pokračovat jeho fakultní kolegy:

Bol tiež kancelárom Úradu metropolitnej rady Pravoslávnej cirkvi na Slovensku a od roku 1998 až do svojej smrti dekanom pre okres Spišská Nová Ves, Gelnica a Levoča. V roku 1998 založil Filantropiu Pravoslávnej cirkvi na Slovensku a následne sa stal jej riaditeľom. Od roku 2001 bol tajomníkom a hovorcom Posvätnej synody Pravoslávnej cirkvi v českých krajinách a na Slovensku.

Jeho aktívny modus vivendi je aj naďalej motivujúcim atribútom snahy meniť veci k lepšiemu.

S veľkou úctou a žiaľom v srdci, ale v nádeji na večný život, milý pán profesor, spomíname. Boli ste nesmierne vzácnym, milým a mimoriadne láskavým človekom.

Blažennyj pokoj i vičnaja jemu pamjať!

Kolegovia z Pravoslávnej bohosloveckej fakulty
a Pravoslávneho kňazského seminára PU

V kapli sv. Jana Theologa na Pravoslavné bohoslovecké fakultě

Konference o svaté Ludmile

Moravští biskupové žehnají konferenci a všem účastníkům setkání, především jejím organizátorům.

SVATÁ LUDMILA VE SLOVANSKÉ A STŘEDOEVROPSKÉ KULTUŘE
30.– 31. 10. 2021

PROGRAM KONFERENCE

S požehnáním Jeho Blaženosti Rastislava, metropolity českých zemí a Slovenska
Místo konání:
EMAUZSKÝ KLÁŠTER – „NA SLOVANECH“, Praha – Nové Město

Konference proběhne prezenčně i online v prostorách emauzského klášterního komplexu – mapka bude k dispozici u vchodu do komplexu v den konání konference.
Organizátoři:
Pravoslavná bohoslovecká fakulta Prešovské univerzity v Prešově International Slavic University G. R. Derzhavin, se sídlem v Sveti Nikole Severní Makedonie ve spolupráci se Sankt-Pěterburgskou duchovní Akademii, mezinárodní nevládní organizací Všeslovanský výbor, z.s., a Pravoslavným teologickým institutem z. ú.

Další stránky programu: zde v PDF

Svátek sv. Rostislava ve Znojmě

Zveme Vás na eparchiální oslavu svatého knížete Rostislava do Znojma

Ve znojemském chrámu sv. Rostislava se bude k oslavě našeho svatého knížete konat archijerejská svatá liturgie v den jeho svátku 28. října t.r. od 10 hod.

Svatý kníže Rostislav byl iniciátorem cyrilometodějské misie, když pozval na Velkou Moravu soluňské bratry sv. Cyrila a Metoděje.

Zde si můžete o tomto tématu něco přečíst. Především o tom pojednává historická studie od sv. Gorazda, biskupa českého a moravsko-slezského Život sv. Cyrila a Metoděje a jejich poměr k Římu a Cařihradu. Služba ke sv. Rostislavu je ke stažení zde v PDF.

Samozvaní „zástupci Moravy“ oslavováni v Praze

Kněz, na něhož byl pro neposlušnost, pomluvy, intriky a vzpouru uvalen v naší eparchii zákaz služby, slouží s vl. Michalem v Praze. A jako by to nestačilo, slouží na pozvání vedlejšího eparchiálního biskupa bez souhlasu svého eparchiálního biskupa. Co na to říci? Kanonický rozklad Pravoslavné církve v českých zemích? Vl. Michal s odvolaným Fejsakem kupí jeden kanonický přestupek na druhý. Od J. Fejsaka nás na Moravě asi nepřekvapí už vůbec nic, protože vidíme, že jeho svévole a pýcha se „utrhly ze řetězu“ a zřejmě už ztratil mentální schopnost reflektovat stav, do něhož padl. Překvapující je záškodnická činnost, kterou provozuje vladyka Michal vůči Moravě. Tento biskup nevynechá snad žádnou příležitost k nekanonickému vtrhnutí do vnitřních věcí olomoucko-brněnské eparchie (viz minulé zprávy na našem webu) a k působení škod jejímu vnitřnímu životu a kanonickému pořádku. S krajním nepřátelstvím vystupuje proti vladykovi Simeonovi i proti vladykovi Izaiášovi. Stále nechápeme, proč nám tak zavile škodí a co mu vlastně Morava provedla. Samozřejmě, bude nejspíš potřeba podat žalobu na vl. Michala k posvátnému synodu za opakované porušování posvátných kánonů Církve a vstupování do vnitřních věcí cizí eparchie.

Zpráva, že při oslavě sv. Ludmily sloužil spolu s arcibiskupem Michalem i Jozef Fejsak vlastně nebyla tak překvapující  (Fejsak v pražské eparchii nesloužil po uvalení zákazu služby poprvé). Políčkem do tváře našeho eparchiálního archijereje vladyky Simeona byly ty různé nedůstojně trapné oslavné projevy, např. když vl. Michal prohlásil Fejsaka za „novomučedníka“ (kněží se tomu smějí a ptají se, jestli už je připravena jeho kanonizační ikona). Navíc tím vl. Michal plive na všechny řádné kněze naší eparchie. Na svátek sv. Ludmily ho nechal vladyka Michal sloužit jako hlavního kněze. Což se nestydí takto urážet a ponižovat vladyku Simeona? Vl. Michal tím veřejně prohlašuje, že vladykou Simenem opovrhuje. Jestli se posvátný synod ani po takové ostudě vladyky Simeona nezastane, budeme se muset obrátit na Matku Církev.

Když vl. Michal požehnal službu v Praze a na Tetíně J. Fejsakovi, je to samozřejmě kanonicky nepřípustný čin (kněz, kterému byl udělen zákaz služby v jedné eparchii, nesmí být přijímán jiným biskupem v jiné eparchii), a navíc ani neměl k službě v Praze souhlas svého eparchiálního biskupa. Kněz sloužící přes biskupský zákaz služby, páchá hřích rozkolu. A biskup, který kněze, na něhož byl jiným biskupem uvalen zákaz služby, přijímá a nechává sloužit, páchá rozkol také. Což v Praze neznají kánony? Proč vlastně podporují rozkol? Co když je začnou věřící obviňovat z rozkolu a připomenou vladykovi Michalovi pravidlo: Kdo slouží s rozkolníkem, sám je rozkolník. (Zprávu o Fejsakově službě v Praze jsme prvně obdrželi právě od pohoršených věřících dokonce i s nahrávkou.) Pro případ nedostatečného vzdělání v kanonické právu jim zde připomínáme: biskup sloužící s tím, kdo má v jiné eparchii zákaz (ani nemá doporučující dopis svého biskupa), ponižuje tím druhého biskupa, narušuje jeho práva, vyvolává rozkol a porušuje množství kanonických pravidel.

Pravidlo 5. (III. všeobecného sněmu) přirovnává chování současného arcibiskupa pražského k chování heretika Nestoria: „Jestliže Nestorij a jeho přívrženci se pokusili nebo pokusí proti všem pravidlům a podle svého ve všech směrech svévolného jednání, osobám, které svatý sněm nebo jejich příslušní biskupové odsoudili pro nepřístojné jednání, vrátiti obecenství v církvi nebo duchovní hodnost, budiž to podle rozhodnutí našeho bez právních účinků a osoby takové zůstanou i nadále zbaveny duchovní hodnosti.“

Pravidlo 12. (apoštolské)
Přesídlí-li někdo z kleru nebo z laiků, který byl suspendován, případně vyloučen ze svatého přijímání, nebo ten, který nebyl hoden přijetí do kleru a bude-li přijat v jiném městě bez doporučujícího dopisu: budiž zbaven úřadu případně vyloučen jak přijatý tak i onen, který jej přijal.
(Dodatek k tomuto kánonu upřesněný i pro osoby se zákazem konat bohoslužby a potvrzující trest pro biskupa, který nerespektuje zákaz vydaný jiným eparchiálním biskupem, je v níže uvedeném kánonu ap. 16.)

Pravidlo 16. (apoštolské)
V případě, že biskup, u něhož takoví (tj. ti se zákazem služby) pobývají, nedodrží ustanovený zákaz bohoslužeb a přijme takové osoby za členy kleru: budiž zbaven úřadu jakožto učitel nepořádku.
(Fejsak byl výslovně upozorněn vladykou Simeonem, že i přes zákaz služby zůstává klerikem naší eparchie. Tato listina byla už dříve zveřejněna.)

Pravidlo 11. (apoštolské)
Bude-li se někdo z příslušníků kleru modliti s osobou z kleru vyvrženou, budiž i sám zbaven hodnosti.
(Všichni si mohli přečíst nález komise pro zkoumání kanonických přestupků, která navrhuje suspendaci Fejsaka, a nyní čeká na podpis eparchiálního biskupa. Za normální se v takovém případě považuje kolegiální úcta k příslušnému eparchiálnímu biskupovi a vyčkání, jestli vydá rozsudek a jak celá kauza dopadne, a nikoliv takovou situaci ignorovat, a tím projevovat hrubé chování vůči naší eparchii.)

Asi nás všechny napadne, jak by to bylo krásné, kdyby J. Fejsak byl řádným, poslušným a zbožným knězem, který respektuje kánony, a s povolením od eparchiálního biskupa by jel do Prahy na slavnost sv. Ludmily. Pak by mohl být považován za zástupce Moravy na slavnostech v Praze a na Tetíně. Jenže, pak by jistě nebyl vl. Michalem vychvalován ani vyznamenán.

Ze strany o. Fejsaka není tento nekanonický skutek ničím novým, všichni vidíme, že tento kněz nerespektuje církevní řád už dávno (a zřejmě jej nerespektoval vlastně nikdy). V poslední době se předvádí divadly pořádanými pro média, jimiž zesměšňuje eparchii před celou společností, či podáváním trestních oznámení na biskupy, konáním vzdoroslužeb a pácháním rozkolu. Takže z této strany očekáváme vlastně cokoliv (včetně nějakého pokusu uloupit brněnskou katedrálu eparchii).

Neuvědomuje si arcibiskup, že skrze vychvalování Fejsákovy vzpoury posílají vzkaz všem duchovním naší místní církve? Kauza Fejsak se stane precedentem – buď v kladném smyslu, jako modelový příklad toho, že kanonický řád musí být zachováván a kněží musejí respektovat svou církevní hierarchii; nebo v negativním smyslu, že si kněz může dělat, co chce, a vždycky se najde nějaký biskup, který se ho ujme, protože se mu taková vzpoura hodí k nějakým nekalým záměrům.

Chování vl. Michala považujeme za jednoznačně nekanonický a protiústavní zásah do vnitřních věcí naší eparchie, jejíž eparchiální svrchovanost není dlouhodobě vl. Michalem respektována. Dokonce i v základním dokumentu registrovaném na MK ČR ohledně arcibiskupa pražského se píše: „Podle kanonických pravidel nesmí zasahovat do správy dalších eparchií.“

Kdybychom se chtěli chovat tak nepořádně jako vladyka Michal, pak si můžeme do eparchie povolat ke službě např. otce Onufrije (a další zakázané pražské duchovní), kterému arcibiskup Michal zakázal službu v pražské i olomoucko-brněnské eparchii.

Jak si tedy vykládat porušování základních kanonických předpisů ze strany vedlejšího biskupa nyní v Praze. Snad jen neznalost církevního práva a posvátných kánonů církve by mohla ospravedlnit jeho ignorování samotných principů církevní správy. Jistě si však uvědomuje, že svým chování vnáší do církve nepořádek a rozkol. Vypadá to, jako by chtěl skrze Fejsaka rozkládat olomoucko-brněnskou eparchii, která (možná jediná u nás) má v pořádku vnitřní správní záležitosti. Někoho by mohlo napadnout, že třeba právě kvůli předem přislíbené ochraně ze strany nějakých biskupů má Fejsak tu do nebe volající drzost a sebejistotu, s níž vystupuje proti našemu eparchiálnímu vedení a hlavně našim řádným biskupům.

A na stole je další otázka. Není snad Fejsak, vybuzený někým k páchání vzpoury a rozvratu v naší eparchii, jen nastrčenou figurkou, skrze kterou se kdosi zvenku pokouší vtrhnout do naší eparchie (potažmo církve), aby zde „nastolil pořádek“? Nepřipomíná Vám to trochu charakter událostí při pozvání sovětských tanků v roce 1968?

Naše eparchie a její biskupové si nepřejí nic jiného než pokoj v církvi a dlouhodobě volají po klidu, který je tak potřebný pro další budování pravoslavné církve u nás. Jenže rozkolné směřování některých biskupů proti olomoucko-brněnské eparchii nás vede k otázkám: Opravdu se vrací doby, kdy bude naše eparchie rozbíjena ze strany synody? Opravdu začínají nepokrytý útok na naše vzdělané biskupy? To se máme bránit jejich zbraněmi a podávat trestní oznámení např. na hospodaření pražské eparchie s jejími dlouhodobě nefungujícími církevně-správními orgány? Opravdu budeme muset na ochranu základního kanonického řádu znovu volat na pomoc naši mateřskou Církev, která nám darovala autokefalitu? V tomosu autokefality je výslovně uvedeno, že pro řešení situací, které přesahují naše možnosti, se máme obracet na Církev Matku.

Příloha: dokumenty vydané arcibiskupem olomoucko-brněnským Simeonem ohledně zákazu výkonu bohoslužeb, který byl uvalen na J. Fejsáka
(Kliknutím si je zobrazíte ve větší velikosti)

 

 

 

 

 

Pozvánka do Vilémova

V monastýru Zesnutí přesv. Bohorodice ve Vilémově u Litovle se bude konat oslava monastýrského svátku. Svatá liturgie k svátku Zesnutí Matky Boží bude v sobotu 14. srpna 2021 od 10 hod.

Srdečně zveme

Osobní dopis prot. Josefovi Fejsákovi do Brna

Pár krátkých odstavců jako předmluva. Dne 30. 6. 2021 jsem zaslal prot. Josefovi Fejsákovi osobní dopis, který se teď, po třech dnech stává otevřeným listem. Takový formát diskuse mi není příjemný, ale tak to nastavila duchovní správa v Brně, když nám od začátku zasílala svá stanoviska veřejným způsobem, tj. publikovala je na svých webových stránkách.

Ke kontextu, do kterého je můj dopis zasazen. Ze strany členů eparchiální rady byl 11. 6. 2021 zaslán dopis duchovenstvu a členům Rady církevní obce Pravoslavné církevní obce v Brně, který jsme však nepublikovali, a snažili jsme se v něm adresáty upozornit na směr, kterým se v Brně vydali, varovat je před dalším vývojem a vyzvat k nápravě. Volili jsme takový styl sdělení, který byl spíše polooficiálního charakteru – nebylo to psáno formou usnesení církevního orgánu, ale byl to kolektivní dopis členů ER. V Brně to však nepochopili a jejich odpověď byla poměrně zlostná, útočná a veřejně publikovaná.

Chtěl jsem se tedy ještě pokusit oslovit prot. Fejsáka osobně formulovaným listem a vladyka Izaiáš tento pokus požehnal (dopis jsem napsal sám a vladyka do textu ani v nejmenším nezasahoval). Lze říci, že je to moje soukromá iniciativa. Vzhledem k publikovaným brněnským dopisům jsme se domluvili, že můj osobní dopis tedy bude také publikovaný na oficiálních stránkách OBE. Po odeslání dopisu jsem však ještě několik dní vyčkával, zdali prot. Fejsák nějak pozitivně nezareaguje, a protože jsem žádnou reakci nezachytil, vkládám tento můj osobní dopis na eparchiální web.

  •  

Důstojnému otci,
mitr. prot. Josefovi Fejsákovi
Brno

Drahý důstojný otče Josefe,

dovoluji si obrátit se na Vás osobním dopisem. Formu otevřeného dopisu volím nerad, ale takto jste nastavili parametry komunikace vy v Brně.

Hodně jsme toho spolu prožili a je pro mne bolestivé sledovat, co se pod Vaším vedením v Brně děje. Vždy jsem si myslel, že církev milujete, a proto nechápu, proč jí nyní svým jednáním, které je bezpochyby formou nekanonické a duchem nepravoslavné, ubližujete. Nikdy jsem moc nerozuměl změnám v orientaci Vaší přízně či podpory, co se biskupů týče (nejdřív pro biskupa Simeona, za pár let proti němu, pak zase pro něj, v dalším desetiletí nejprve pro vladyku Izaiáše, nyní proti němu, a co bude dál?) Říkal jsem si však, že každý máme nějakou povahu a nějaké nedostatky, a doufal jsem, že byste v kolotoči své církevní politiky snad nepřekročil určité hranice. Nyní mám pocit, že kvůli jakési nenadálé nenávisti vůči vladykovi Izaiášovi tyto hranice prolamujete. Jsem přesvědčen, že to neprospívá v první řadě eparchii (a potažmo celé místní církvi), ale škodí to i Vám, Vaší duši. Myslím, že z Vašich dopisů je patrná jakási temnota a zaslepenost a že už nevidíte realitu. A to je jeden z hlavních důvodů, proč jsem sedl a píši tento list. Byl bych šťasten, kdyby poukázání na některé rozpory ve Vašem současném chování, Vám alespoň maličko pomohlo k nahlédnutí celé situace z jiné perspektivy.

Celý příspěvek

Zpráva o sbírce na pomoc pravoslavné misii v Africe

S požehnáním vladyky Simeona, arcibiskupa olomoucko-brněnského se již několik let koná v naší eparchii průběžná sbírka na pomoc pravoslavné misii v Africe. Sbírání finančních prostředků probíhá převodem Vašich darů na transparentní účet u místní Fio banky, z něhož se každý měsíc převádějí vybrané peníze na účet Pravoslavného misijního bratrstva. Přispívat lze jednoduše a v českých korunách.

Představení bratrstva nás ubezpečují o své vděčnosti za naši podporu a připomínají, že v africkém prostředí má každá, byť z našeho hlediska i malá částka, velký význam a dá se za ni mnoho potřebného pořídit.

Je krásné a symbolické, že tuto africkou misii podporují také křesťané právě z Čech a Moravy, které byly osvíceny světlem Pravoslaví našimi věrozvěstmi sv. Cyrilem a Metodějem. Tyto naše světce si totiž v Africe zvolili za nebeské ochránce misie na africké půdě. Jako dědicové misijního díla soluňských bratří a našich dobrodinců tedy pomozme v současném osvětitelském a filantropickém díle, které se děje na černém kontinentu tisíc let po cyrilometodějské misii.

Kdo by se chtěl připojit k tomuto evangelijnímu dílu, najdete všechny informace na českém webu věnovaném představení Pravoslavného misijního bratrstva a způsobu, jak africkou misii od nás podpořit, viz: pravoslavi.cz/afrika

Níže uvádíme překlad Výroční zprávy za rok 2020, kterou nám Pravoslavné misijní bratrstvo zaslalo.

Anežka Mandelíková (pověřená správou sbírky)
z Pravoslavné církevní obce v Jihlavě

Výroční zpráva Pravoslavného misijního bratrstva

THE ORTHODOX MISSIONARY FRATERNITY
(Pravoslavné misijní bratrstvo)
VÝROČNÍ ZPRÁVA za rok 2020

Sláva Ježíši Kristu!

Drazí přátelé a dárci,
doufám a přeji si, abyste se navzdory pandemii měli dobře.

Tento rok byl náročný jak pro naše bratrstvo, tak i pro celý tým misionářů v Africe a po celém světě, jejichž víra a trpělivost byly vyzkoušeny nesčíslněkrát.

Rád bych vám z celého srdce poděkoval za více než roční podporu, lásku, důvěru, zájem a štědrost, které znamenají tak mnoho nejen pro naše bratrstvo, ale i pro všechny, kdo mají prospěch z naší misionářské práce.

Celých 60 let naší existence bratrstvo sloužilo obecné hodnotě a přikázání Páně: “neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou” (Mat 25,35-36).

Příslušníci našeho bratrstva jsou členové Církve Kristovy. Po mnoho let tito lidé rozdávali dobro z “pokladu svého srdce” (Luk 6,45) a obětovali se pro trpící lidi.

Dobře vědí, že Ježíš se rodí každý den a na jakémkoliv místě, ať je to chatrč v chudé Africe nebo pod střechou strádajícího Peruánce či rybáře na pobřeží Haiti. Kristus se vždy rodí tam, kde je nejméně očekáván, a proto zůstává Bohem překvapení. Vždy se rodí v chudobě, tam, kde jsou bolesti a životní zkoušky, a tam, kde tento svět neskýtá nic jistého.

A proto je to Bůh pro všechny lidi, kteří živoří na hranici přežití a které “civilizovaný” svět izoloval a odsoudil k životu v “temnotě”.

Děkuji vám jménem celého představenstva, že jste nám poskytli příležitost “osvítit svět”, tuto část zeměkoule, kde jsou mnohé komplikace, ale přesto existuje, a kde se někteří chladní lidé vytrvale snaží uhasit světlo v lidských srdcích.

Shromáždění našeho bratrstva v tomto náročném roce bylo zahájeno návštěvou metropolity Petra z Accra dne 9. února 2020 a ukončeno bylo 8. března 2020 za přítomnosti metropolity Konstantina ze Singapuru. Dobrotivý Bůh nám také dopřál, aby poslední archijerejskou návštěvou tohoto roku, 11. října 2020, byl příjezd vladyky Agathonika z Arusha.

Náš časopis přichází, aby vyplnil mezeru novinek a aktualit od našich misionářů ze zemí, kde září světlo Pravoslaví, a kde probíhají různé charitativní činnosti, jako například příprava pokrmů pro hladovějící či podávání polévek (tzv. “soup kitchens”), kde se vydávají knížky v místních jazycích, staví se školy, nemocnice a sirotčince, provádí se vrtání studní s čistou pitnou vodou, konají se pravoslavné křty a zejména jsou budovány chrámy pro božské liturgie.

Nyní následuje přehled vašich milodarů v roce 2020 a jejich využití. Během tohoto roku bratrstvo podpořilo týmy misionářů přímou finanční pomocí, a to částkou € 650.211,30, která byla využita pro jejich rozličné potřeby, jak je uvedeno zde:

Celý příspěvek

Cyrilometodějská pouť 2021

Eparchiální rada olomoucko-brněnské eparchie všechny zve k účasti na tradiční cyrilometodějské pouti do Mikulčic. Zde v lokalitě Mikulčice Valy se bude konat liturgie na vykopávkách velkomoravské basiliky, v níž sloužil svatý Metoděj.

Pouť se bude konat v sobotu 22. května 2021 a bohoslužba na mikulčické akropoli (Slovanské hradiště, poblíž muzea) začne v 10 hod.

Byla vydána knížka k 70. výročí olomoucko-brněnské eparchie

V prosinci letošního roku vyšel Sborník k 70. výročí Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích.

Každé farnosti eparchie je věnována kapitolka popisující historii církevní obce i její současnost. Text je doprovázen archivní i soudobou fotodokumentací.

Z redakční poznámky na zadní straně obálky:

„Věříme, že (publikace) seznámí čtenáře nejen s historií vzniku a dalšího života církevních obcí naší eparchie, ale že se díky podrobné faktografii stane jedním z pramenů pro badatele a příručkou pro všechny, kteří budou potřebovat spolehlivý zdroj informací o minulosti či současnosti některé z moravských pravoslavných farností. Vyjadřujeme zároveň naději, že si čtenář nad touto knížkou lépe uvědomí, jaké nesmírné úsilí bylo vynaloženo při vzniku a budování těchto farností. Kolik práce a osobních obětí přinesli tito pravoslavní Moravané z lásky k pravoslavnému křesťanství a pro rozkvět cyrilometodějského duchovního dědictví. Redakce“

Z knížky se jistě budou radovat všichni, kteří milují naši pravoslavnou eparchii a českou pravoslavnou církev. Jsme přesvědčení, že tímto jubilejním sborníkem bude  v eparchii povzbuzena láska k Pravoslaví, jeho víře a tradicím, které se v každém národě osobitě projevují.

Sborník má 156 stran, je vytištěn barevně ve vysokém rozlišení na křídovém papíře. Obálka knihy byla provedena ve tvrdých deskách potažených matně laminovaným potiskem. Vazba je šitá nití.

K dispozici na olomouckém církevním ústředí (viz schematismus eparchie)

 

Publikace pod stromeček

Upozorňujeme na knížky a ikonky, které si můžete nechat zaslat z olomouckého ústředí

Hlavní nabídka knížek je v PDF zde:

Ikonky k dispozici můžete shlédnout tady

Níže jsou odkazy na zdejší příspěvky o knihách, které vyšly jako poslední:

Arcibiskup Simeon: Adam pláče

Antonij Surožský: Světlo osvěcující temnoty, poslední rozhovory

Jana Baudišová: Tajemství pravoslaví

Arcibiskup Simeon: Byli jsme neposlušní

Dvě knihy: Ikona – Okno do věčnosti (teologické statě) a Stručně o pravoslavném křesťanství

Kalendářní ročenka pro rok 2021

Obsahuje všechny tři varianty kalendária, přehled svátků a významných dnů, půstů a zádušních památek; dále článek k 100. výročí vysvěcení sv. mučedníka Gorazda, schematismus eparchie (adresář chrámů, farností a duchovních).

Další zpřísnění krizového stavu v epidemii Covidu-19

Vláda vyhlásila od středy 21. 10 do 3. 11. prakticky zákaz vycházení.

Jednou z nemnoha výjimek ze zákazu volného pohybu je výkon “individuální duchovní péče a služby.”

Prakticky to dopadá na bohoslužby takovým způsobem, že jsou možné pouze za účasti max. 2 osob. Výjimkou jsou bohoslužby svatební a pohřební, kde může být 10 osob. Není omezena rovněž návštěva hřbitova, tj. listopadové “dušičky” lze přiměřeným způsobem na hřbitově připomenout.

Vyšší počet než 2 na bohoslužbách by bylo možné obhájit tehdy, pokud by všichni přítomni byli zaměstnanci (téhož zaměstnavatele) a pracovali např. na online přenosu, který snad můžeme považovat za duchovní službu (lidem zavřeným doma). Jinak fyzicky je aktuálně možné slavit jen “jeden na jednoho” – tedy skutečně individuálně (např. individuální modlitba s jedním člověkem, zpověď, jednotlivé vysluhování Večeře Páně, a podobně). Podstatné je, že u individuální duchovní služby je stanoveno “výkonu povolání nebo činností sloužících k zajištění” tj. individuální duchovní službu mohou poskytovat i jiní lidé, než zaměstnanci (např. dobrovolníci, neplacení duchovní, presbyteři, apod.) a není omezeno, že by měla probíhat v kostelech, tj. duchovní ji může poskytovat kdekoli, např. v domácnosti.

Je mi líto, že pro vás nemohu mít příznivější zprávy.
Srdečně
Petr Jan Vinš
generální sekretář ERC

USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 21. října 2020 č. 1078 o přijetí krizového opatření v PDF: 2020-10-21-covid-pohyb-osob-1078

Jubileum vladyky Izaiáše

Přeosvícený vladyka Izaiáš, vikární biskup šumperský,  oslavil 25. června 2020 své 40. narozeniny.  Přejeme vladykovi k jeho jubileu blahá a mnohá léta a děkujeme, že je několik let oporou našemu eparchiálnímu arcibiskupovi Simeonovi a celé olomoucko-brněnské eparchii, pro kterou vykonal již mnoho práce.

Na mnohá a blahá léta, vladyko!

Přeje redakce webu a eparchiální ústředí

 

 

P.S.

Přikládáme srdečné přání z Velvyslanectví Ukrajiny v České republice v PDF: Ukrajinské-blahoprani-vl-izaiasovi-k-40

Z vladykova životopisu

Biskup Izaiáš (občanským jménem Igor Slaninka) se narodil 25. 6. 1980 v pravoslavné rodině ve městě Sobrance na východním Slovensku.
Absolvoval základní školu v Sobrancích a Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Michalovcích.
V letech 1998 až 2003 studoval na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Univerzity v Prešově a po studiích pracoval v dětském domově.
V roce 2005 přišel do Mostu v Čechách a stal se tajemníkem metropolitní rady.
Dne 24. 3. 2007 se v chrámu Narození přesvaté Bohorodice v Mostě stal žalmistou-hypodiakonem.
Dne 28. 5. 2007 byl v Mostě postřižený na inoka.
Dne 18. 6. 2008 získal akademický titul ThDr. na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Univerzity v Prešově a obhájil doktorskou práci na téma: “Historicko-kanonický pohled na autokefalitu naší Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku”.
Od 17.  11.  2008 nastoupil na poslušenství do monastýru sv. Ióva Počajevského v Mnichově v Německu.
Dne 28. 5. 2009 byl v lávře sv. Charitóna blízko Jeruzaléma ve Svaté zemi postřižen na mnicha vladykou Markem, arcibiskupem Berlínským a Německým, na jméno Izaiáš (podle biskupa Izaiáše Rostovského).
Dne 11. 9. 2010 byl v katedrálním chrámu svatých apoštolů Petra a Pavla v Šabacu v Srbsku rukopoložený na diakona vladykou Lavrentiem.
Dne 1. 11. 2010 byl vladykou Kryštofem uvedený v Praze do stavu archidiakona.
Dne 30. 11. 2010 byl vladykou Illarionem, metropolitou Volokolamským, v chrámu sv. novomučedníků a vyznavačů ruských v Mnichově v Německu rukopoložený na jeromonacha.
Dne 28. 12. 2010 byl vladykou Markem v Mnichově v Německu uvedený do hodnosti igumena.
Dne 23. 02. 2011 nastoupil na farnost v Mostě v severních Čechách.
Dne 6. 7. 2011 se stal představeným monastýru sv. Prokopa Sázavského v Mostě.
Dne 6. 11. 2011 byl vladykou Kryštofem uvedený do hodnosti archimandrity.
Dne 15. 11. 2014 byl na eparchialním shromáždění v Brně zvolený za biskupa vikáře.
Dne 20. 11. 2014 byl eparchiální radou olomoucko-brněnské eparchie zvolený ředitelem.
Dne 22. 2. 2015 byl vladykou Simeonem, metropolitním správcem Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, a vladykou Tichonem Komárenským chirotonizován na biskupa Šumperského a vikáře olomoucko-brněnské eparchie.

Svatořečení novomučedníků, kteří trpěli spolu se sv. Gorazdem

Posvátný synod rozhodl zapsat mezi místní světce i novomučedníky, kteří byli zabiti nacistickými okupanty v dobách heydrichiády.

Svatořečeni budou jmenovitě kněží Vladimír Petřek a Václav Čikl spolu s předsedou sboru starších pražské katedrály Janem Sonnenvendem, druhové sv. Gorazda v mučednictví za církev. Všichni tři pocházejí z Moravy. Spolu s nimi jsou hromadně kanonizováni i ostatní místní pravoslavní křesťané, kteří byli zabiti fašisty v době 2. světové války za své svědectví o Kristu.

Den jejich památky je stanoven na 5. září (občanského kalendáře).

Svatí novomučedníci, proste spolu se světitelem mučedníkem Gorazdem Boha za naši místní církev!

Krátce o životech novomučedníků

Jan Sonnevend

Narodil se 25. prosince 1880 v obci Topolany u Vyškova na Moravě v rolnické rodině. Absolvoval obchodní akademii v Brně, kde také následně pracoval jako úředník pojišťovny. V jihomoravské metropoli se oženil roku 1907 s Marií rozenou Lorkovou a rok nato se jim narodila dcera Ludmila. Roku 1924 se aktivně podílel na založení brněnské pravoslavné církevní obce, která si jej zvolila do funkce místopředsedy sboru starších. Sonnevend napomohl v Brně vzniku pěveckého sboru a významně finančně podpořil stavbu tamního pravoslavného chrámu sv. Václava. Ve 30. letech působil jako ředitel Okresní nemocenské pojišťovny v Brně. Po penzionování roku 1938 se s manželkou přestěhoval za dcerou do Prahy. Zde se, kromě filatelie a charitativní činnosti v ústřední Masarykově lize proti TBC, věnoval především práci ve prospěch místní pravoslavné církve jako předseda pražské rady starších katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Po německé okupaci se zapojil do odboje a byl v kontaktu se členy různých odbojových organizací. Vrcholem jeho protiokupační činnosti se stala pomoc parašutistům skupiny ANTHROPOID, kteří provedli 27. května 1942 v Praze úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Sonnevend nabídl prchajícím parašutistům úkryt v kryptě pravoslavného katedrálního chrámu za spolupráce kaplana Vladimíra Petřka, představeného kněze Václava Čikla a kostelníků Václava Ornesta a Karla Loudy. Pražský vladyka Gorazd se o pobytu hledaných osob v chrámu dozvěděl od Sonnevenda teprve 11. června 1942 a nařídil jejich co nejrychlejší přestěhování na jiné bezpečné místo. Zradou kolegy parašutisty Karla Čurdy došlo k vyzrazení úkrytu a 18. června 1942 po mnohahodinovém boji k likvidaci skrývaných odbojářů. Sonnevand byl zatčen, podroben krutým výslechům a 3. září 1942 odsouzen stanným soudem v rámci procesu s představiteli pravoslavné církve k trestu smrti zastřelením vykonaném den nato na kobyliské střelnici. Manželku Marii s dcerou Ludmilou provdanou Ryškovou a jejího manžela zastřelili nacisté dne 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen.

Protojerej Václav Čikl

Narodil se dne 13. ledna 1900 ve Slavětíně u Litovle na Moravě. Po maturitě na litovelském reálném gymnáziu absolvoval dvouleté teologické studium organizované v Olomouci Československou církví zakončené roku 1922 vysvěcením na kněze vladykou Gorazdem v Chudobíně. Po odchodu konzervativního pravoslavného Gorazdova proudu z reformní Československé církve a konstituování samostatné Československé pravoslavné církve roku 1924 se stal pravoslavným pomocným duchovním v Olomouci a Tovačově. Do manželství vstoupil roku 1925 s Marií rozenou Klyšovou (dcery Olga a Taťána) a v období let 1925 až 1938 působil jako duchovní v Přerově. V roce 1938 odešel na žádost vladyky Gorazda do Prahy, kde se stal představeným katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Od počátku německé okupace spolupracoval s odbojem, stíhaným židům vystavoval falešné křestní listy a podílel se na ukrývání členů odboje. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha pečoval o parašutisty ukryté v katedrálním chrámu. Po jejich odhalení byl 18. června 1942 zatčen, vězněn a při výsleších mučen, přičemž neprozradil své spolupracovníky. Na závěr procesu s pravoslavnými představiteli před stanným souden 3. září 1942 si vyslechl rozsudek smrti, jehož vykonání se uskutečnilo na kobyliské střelnici den nato. Usmrcena byla rovněž Čiklova manželka Marie zavražděná dne 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen (dcery strávily válku v internačních táborech).

Jerej Vladimír Petřek

Narodil se 19. června 1908 v Olomouci – Hodolanech v učitelské a sokolské rodině. Po absolvování měšťanské školy a gymnázia pokračoval, díky rodinnému příteli vladykovi Gorazdovi, v letech 1923 až 1928 ve studiu pravoslavného bohosloví v semináři ve Sremských Karlovcích v Srbsku, nato se vzdělával na teologické fakultě v Bělehradě. Po návratu domů odmítl nadějnou vojenskou kariéru, roku 1934 se oženil v Olomouci s Jiřinou rozenou Reinlovou (dcera Jiřina *1935) a ještě téhož roku jej vladyka Gorazd v Praze vysvětil na kněze. Nastoupil jako pomocný kněz při pražském chrámu sv. Cyrila a Metoděje, přičemž se věnoval bezpočtu bohulibých aktivit – přednášel, překládal, obhájil doktorát teologie, působil na pražském eparchiálním soudu, spolupracoval s mezinárodní organizací YMCA, přátelil se s významnými osobnostmi tehdejšího kulturního života (např. básníkem Jaroslavem Seifertem) atd. Hovořil německy, francouzsky, srbsky i rusky. Po německé okupaci se okamžitě zapojil do odbojové činnosti, podílel se na ukrývání členů odboje a Gestapo proti němu vedlo vyšetřování pro vystavování křestních listů pronásledovaným židům. Po realizaci atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se ujal prchajících parašutistů a významně napomáhal jejich urývání v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Pravděpodobně s nimi přicházel nejvíce do styku, protože je každodenně zásoboval potravinami. Po vyzrazení došlo 18. června 1942 k Petřekově zatčení a odvedení do chrámu, kde jej nacisté nutili vyjednávat s parašutisty kladoucími neohrožený ozbrojený odpor. Po dobytí krypty následovala kaplanova internace doprovázená krutým mučením a zakončená rozsudkem smrti vyneseným 3. září 1942 stanným soudem. Motivován pevnou křesťanskou vírou a láskou k Československu při výsleších nikoho nevyzradil. Poprava zastřelením proběhla na kobyliské střelnici dne 5. září 1942. Obětmi nacistického režimu se stali též členové Petřekovy rodiny – oba rodiče a mnozí sourozenci.

V rámci tzv. heydrichiády bylo celkem 262 příbuzných a nejbližších spolupracovníků parašutistů, z nichž mnozí vyznávali pravoslaví, dne 24. října 1942 zastřeleno v koncentračním táboře Mauthausen (32 Čechoslováků následovalo jejich osud ze stejného důvodu o něco později). Protektorátní úřady v reakci na atentát rozpustily místní pravoslavnou církev, zakázaly její činnost, zabavily její majetek a pravoslavní kněží (z Gorazdovy eparchie) byli odvlečeni na nucené práce do říše. Doplňme, že vladyka Gorazd byl mezi svaté mučedníky připočten místní církví v roce 1987.

Mgr. Jiří Vidlička

Další informace v knize Velký čin malé církve (on-line)

 

PODPORA PRAVOSLAVNÝCH MISIONÁŘŮ

V červenci roku 2017 jsme s požehnáním arcibiskupa Simeona zahájili podporu práce pravoslavných misionářů, kterou zajišťuje řecká organizace Orthodox Missionary Fraternity (Pravoslavné misijní bratrstvo). Bratrstvo patří duchovně pod Řeckou pravoslavnou církev a bylo založeno v roce 1963.

Kromě hlásání evangelia plní misionáři také charitativní úkoly v zemích, kde působí, ulehčují trápení těch, kteří žijí v chudobě a mají bolesti; dále zakládají sirotčince, školy, zdravotní střediska, zajišťují přípravu a distribuci jídla potřebným, organizují vrtání studní a všude přinášejí Kristovu lásku.

Více informací na https://www.pravoslavi.cz/afrika/Orthodox_Mission_Fraternity.htm.
Díky šlechetným dárcům jsme bratrstvu k dnešnímu dni věnovali celkem přes 80.000,- Kč. Měsíční průměr darů je cca 2.700,- Kč.

Pan Georgios Kintsakis, Communications manager Orthodox Missionary Fraternity, který s námi komunikuje, vždy všem dárcům srdečně děkuje. Zde je ukázka jednoho z dopisů:

“Rádi bychom vám poděkovali za vaši laskavou podporu bratrstva Orthodox Missions. Mít takovéto pravidelné dárce, kteří mají péči o šíření naší pravoslavné víry, je skutečně velká pomoc.

Ať vám a vašim přátelům Bůh žehná a odmění vás duchovními dary v nadcházejícím období Kristova narození.”

Na náš dotaz, kam konkrétně naše finanční dary putují, pan Kintsakis odpověděl toto:

Sláva Ježíši Kristu!

Děkuji Vám za Vaše dotazy. Misijní práce Pravoslavné církve je zajisté rozsáhlá a vícerozměrová a naše Bratrstvo se snaží být v pohotovosti při co nejvíce misijních projektů v Africe a dalších kontinentech, jak jen je to možné.

V průběhu posledních tří let nás pravoslavní křesťané z České republiky podporovali a posilovali v naší práci. Během těchto roků probíhaly na poli misijní práce reorganizace, co se týče týmů a rozšíření dalších možností spolupráce, což vedlo k založení nových eparchií, jako jsou Arusha v Tanzánii, Kananga v Kongu (DRC), Gulu v Ugandě a Toliara na Madagaskaru. Tato reorganizace přiměla více lidí k podpoře a péči o misie a Afričané jdou od té doby pravoslavně křtěni každý den.

Abychom byli konkrétnější, naše Bratrstvo podporovalo během posledních tří let následující projekty, které zajišťovaly Pravoslavné misijní týmy:
– Dotace stavby a vybavení 14 nových chrámů v Kamerunu, Tongu, Samoe, Tanzánii, Madagaskaru, Kongu (DRC), Republice Kongo, Rwandě a Ugandě.
– Dotace operací v nemocnici zasvěcené přesvaté Bohorodici v Medanu, Indonésie.
– Dotace operací v zdravotnické klinice v Kongu (DRC).
– Dotace operací a rozšíření sirotčince na Madagaskaru.
– Dotace na dokončení základní školy v Nigérii.
– Dotace operací v zdravotnické klinice v Ugandě.
– Dotace na zajištění přes 36 projektů zabývajících se vodními vrty.
– Dotace na programy zajišťující katechezi a křty v 11 zemích.
– Dotace na studia pro 110 afrických studentů v jejich rodných zemí.
– Dotace na obecné provozní výdaje v 31 misionářských divizí.

Co se týče použití dotací našich drahých bratrů a sester z České republiky, byly, mimo jiné, rozděleny na:
– Zdravotnickou kliniku Shamana, Kongo (DRC).
– Zbudování pravoslavného chrámu zasvěceného svatému Janu Theologovi v Samoe.
– Zbudování chrámu zasvěceného Zvěstování přesvaté Bohorodice v Tanzánii.
– Zbudování chrámu zasvěceného Proměnění Páně v Kongu (Brazzaville).
– Nemocnice v Medanu, Indonésie, zasvěcená přesvaté Bohorodici.
– Různé další potřeby na čtyřech kontinentech.

Těšíme se na další spolupráci při rozšiřování pravoslavné víry. Podejte nám, prosím, zprávu, pokud byste v budoucnu chtěli zaslat zprávy o bližším využití Vašich peněžních prostředků.

V Kristu,

Georgios Kintsakis
Communications manager

PS:
I Vy můžete mít podíl na podpoře pravoslavné misie v Africe tím, že jednorázově či pravidelně přispějete jakoukokoliv částkou na naši sbírku. Pro místní lidi jsme zřídili účet u Fiobanky. Účet je otevřený a kdokoliv může nahlédnout, jak se hospodaří s vybranými dary (viz bankovní stránku účtu). Správy účtu se ujala Anežka Mandelíková z Pravoslavné církevní obce v Jihlavě. Viz českou stránku s přístupem na účet: https://www.pravoslavi.cz/afrika/afrika-podpora.htm

Dvě přednášky v třebíčském muzeu

V Třebíči se v přednáškových prostorách Muzea Vysočiny konaly dvě pravoslavné přednášky, které byly před tím předneseny v Jihlavě. Obou se zúčastnili posluchači z řad nejširší veřejnosti.

První (8. října) se zabývala teoretickou i praktickou stránkou ikonografie. Přednášela a praktické ukázky prezentovala Jana Baudišová.

Druhá (5. listopadu) rozebírala základní principy pravoslavného duchovního života. Na citacích z děl svatých Otců a výrocích našich starců dokazoval Jan Baudiš přítomným posluchačům, že základem pravoslavné duchovnosti (kromě křesťanské víry a života dle mravních zásad Desatera a evangelia) je snaha o čistý život bojem s pokušením hříšných vášní – zvláště duševních: nenávisti, závisti, hněvu, ctižádosti a pýše.

Článek s fotografiemi z přednášky „Jak vzniká ikona“ jsme už přinesli v nedávném příspěvku.

P.S
Pro zajímavost jsme doprovodili tuto zprávičku plakátky, kterými zvalo Muzeum veřejnost.

Fotogalérie z přednášky „Pravoslavná mystika“ je zde: