Archiv rubriky: Pozvánky a oznámení

Další zpřísnění krizového stavu v epidemii Covidu-19

Vláda vyhlásila od středy 21. 10 do 3. 11. prakticky zákaz vycházení.

Jednou z nemnoha výjimek ze zákazu volného pohybu je výkon “individuální duchovní péče a služby.”

Prakticky to dopadá na bohoslužby takovým způsobem, že jsou možné pouze za účasti max. 2 osob. Výjimkou jsou bohoslužby svatební a pohřební, kde může být 10 osob. Není omezena rovněž návštěva hřbitova, tj. listopadové “dušičky” lze přiměřeným způsobem na hřbitově připomenout.

Vyšší počet než 2 na bohoslužbách by bylo možné obhájit tehdy, pokud by všichni přítomni byli zaměstnanci (téhož zaměstnavatele) a pracovali např. na online přenosu, který snad můžeme považovat za duchovní službu (lidem zavřeným doma). Jinak fyzicky je aktuálně možné slavit jen “jeden na jednoho” – tedy skutečně individuálně (např. individuální modlitba s jedním člověkem, zpověď, jednotlivé vysluhování Večeře Páně, a podobně). Podstatné je, že u individuální duchovní služby je stanoveno “výkonu povolání nebo činností sloužících k zajištění” tj. individuální duchovní službu mohou poskytovat i jiní lidé, než zaměstnanci (např. dobrovolníci, neplacení duchovní, presbyteři, apod.) a není omezeno, že by měla probíhat v kostelech, tj. duchovní ji může poskytovat kdekoli, např. v domácnosti.

Je mi líto, že pro vás nemohu mít příznivější zprávy.
Srdečně
Petr Jan Vinš
generální sekretář ERC

USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 21. října 2020 č. 1078 o přijetí krizového opatření v PDF: 2020-10-21-covid-pohyb-osob-1078

Nová protiepidemická opatření

USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

ze dne 12. října 2020 č.1021

o přijetí krizového opatření

Výňatek:

Vláda s účinností ode dne 14. října 2020 od 00:00 hod. do dne 3. listopadu 2020 do 23:59 hod.

I. zakazuje

1. hromadné akce konané v počtu vyšším než 6 osob ve vnitřních prostorech staveb nebo ve vnějších prostorech, nejde-li o členy domácnosti…

zákaz  podle  tohoto  bodu  se  vztahuje  i  na  bohoslužby  a  jiné  náboženské  obřady,

(Vláda tímto) zrušuje s účinností ode dne 14. října 2020 od 00:00 hod. usnesení vlády ze dne 8. října 2020

Celé usnesení vlády v PDF 2020-10-14-Usneseni-vlady-hromadne-akce-1021

Jubileum vladyky Izaiáše

Přeosvícený vladyka Izaiáš, vikární biskup šumperský,  oslavil 25. června 2020 své 40. narozeniny.  Přejeme vladykovi k jeho jubileu blahá a mnohá léta a děkujeme, že je několik let oporou našemu eparchiálnímu arcibiskupovi Simeonovi a celé olomoucko-brněnské eparchii, pro kterou vykonal již mnoho práce.

Na mnohá a blahá léta, vladyko!

Přeje redakce webu a eparchiální ústředí

 

 

P.S.

Přikládáme srdečné přání z Velvyslanectví Ukrajiny v České republice v PDF: Ukrajinské-blahoprani-vl-izaiasovi-k-40

Z vladykova životopisu

Biskup Izaiáš (občanským jménem Igor Slaninka) se narodil 25. 6. 1980 v pravoslavné rodině ve městě Sobrance na východním Slovensku.
Absolvoval základní školu v Sobrancích a Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Michalovcích.
V letech 1998 až 2003 studoval na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Univerzity v Prešově a po studiích pracoval v dětském domově.
V roce 2005 přišel do Mostu v Čechách a stal se tajemníkem metropolitní rady.
Dne 24. 3. 2007 se v chrámu Narození přesvaté Bohorodice v Mostě stal žalmistou-hypodiakonem.
Dne 28. 5. 2007 byl v Mostě postřižený na inoka.
Dne 18. 6. 2008 získal akademický titul ThDr. na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Univerzity v Prešově a obhájil doktorskou práci na téma: “Historicko-kanonický pohled na autokefalitu naší Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku”.
Od 17.  11.  2008 nastoupil na poslušenství do monastýru sv. Ióva Počajevského v Mnichově v Německu.
Dne 28. 5. 2009 byl v lávře sv. Charitóna blízko Jeruzaléma ve Svaté zemi postřižen na mnicha vladykou Markem, arcibiskupem Berlínským a Německým, na jméno Izaiáš (podle biskupa Izaiáše Rostovského).
Dne 11. 9. 2010 byl v katedrálním chrámu svatých apoštolů Petra a Pavla v Šabacu v Srbsku rukopoložený na diakona vladykou Lavrentiem.
Dne 1. 11. 2010 byl vladykou Kryštofem uvedený v Praze do stavu archidiakona.
Dne 30. 11. 2010 byl vladykou Illarionem, metropolitou Volokolamským, v chrámu sv. novomučedníků a vyznavačů ruských v Mnichově v Německu rukopoložený na jeromonacha.
Dne 28. 12. 2010 byl vladykou Markem v Mnichově v Německu uvedený do hodnosti igumena.
Dne 23. 02. 2011 nastoupil na farnost v Mostě v severních Čechách.
Dne 6. 7. 2011 se stal představeným monastýru sv. Prokopa Sázavského v Mostě.
Dne 6. 11. 2011 byl vladykou Kryštofem uvedený do hodnosti archimandrity.
Dne 15. 11. 2014 byl na eparchialním shromáždění v Brně zvolený za biskupa vikáře.
Dne 20. 11. 2014 byl eparchiální radou olomoucko-brněnské eparchie zvolený ředitelem.
Dne 22. 2. 2015 byl vladykou Simeonem, metropolitním správcem Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, a vladykou Tichonem Komárenským chirotonizován na biskupa Šumperského a vikáře olomoucko-brněnské eparchie.

Svatořečení novomučedníků, kteří trpěli spolu se sv. Gorazdem

Posvátný synod rozhodl zapsat mezi místní světce i novomučedníky, kteří byli zabiti nacistickými okupanty v dobách heydrichiády.

Svatořečeni budou jmenovitě kněží Vladimír Petřek a Václav Čikl spolu s předsedou sboru starších pražské katedrály Janem Sonnenvendem, druhové sv. Gorazda v mučednictví za církev. Všichni tři pocházejí z Moravy. Spolu s nimi jsou hromadně kanonizováni i ostatní místní pravoslavní křesťané, kteří byli zabiti fašisty v době 2. světové války za své svědectví o Kristu.

Den jejich památky je stanoven na 5. září (občanského kalendáře).

Svatí novomučedníci, proste spolu se světitelem mučedníkem Gorazdem Boha za naši místní církev!

Krátce o životech novomučedníků

Jan Sonnevend

Narodil se 25. prosince 1880 v obci Topolany u Vyškova na Moravě v rolnické rodině. Absolvoval obchodní akademii v Brně, kde také následně pracoval jako úředník pojišťovny. V jihomoravské metropoli se oženil roku 1907 s Marií rozenou Lorkovou a rok nato se jim narodila dcera Ludmila. Roku 1924 se aktivně podílel na založení brněnské pravoslavné církevní obce, která si jej zvolila do funkce místopředsedy sboru starších. Sonnevend napomohl v Brně vzniku pěveckého sboru a významně finančně podpořil stavbu tamního pravoslavného chrámu sv. Václava. Ve 30. letech působil jako ředitel Okresní nemocenské pojišťovny v Brně. Po penzionování roku 1938 se s manželkou přestěhoval za dcerou do Prahy. Zde se, kromě filatelie a charitativní činnosti v ústřední Masarykově lize proti TBC, věnoval především práci ve prospěch místní pravoslavné církve jako předseda pražské rady starších katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Po německé okupaci se zapojil do odboje a byl v kontaktu se členy různých odbojových organizací. Vrcholem jeho protiokupační činnosti se stala pomoc parašutistům skupiny ANTHROPOID, kteří provedli 27. května 1942 v Praze úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Sonnevend nabídl prchajícím parašutistům úkryt v kryptě pravoslavného katedrálního chrámu za spolupráce kaplana Vladimíra Petřka, představeného kněze Václava Čikla a kostelníků Václava Ornesta a Karla Loudy. Pražský vladyka Gorazd se o pobytu hledaných osob v chrámu dozvěděl od Sonnevenda teprve 11. června 1942 a nařídil jejich co nejrychlejší přestěhování na jiné bezpečné místo. Zradou kolegy parašutisty Karla Čurdy došlo k vyzrazení úkrytu a 18. června 1942 po mnohahodinovém boji k likvidaci skrývaných odbojářů. Sonnevand byl zatčen, podroben krutým výslechům a 3. září 1942 odsouzen stanným soudem v rámci procesu s představiteli pravoslavné církve k trestu smrti zastřelením vykonaném den nato na kobyliské střelnici. Manželku Marii s dcerou Ludmilou provdanou Ryškovou a jejího manžela zastřelili nacisté dne 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen.

Protojerej Václav Čikl

Narodil se dne 13. ledna 1900 ve Slavětíně u Litovle na Moravě. Po maturitě na litovelském reálném gymnáziu absolvoval dvouleté teologické studium organizované v Olomouci Československou církví zakončené roku 1922 vysvěcením na kněze vladykou Gorazdem v Chudobíně. Po odchodu konzervativního pravoslavného Gorazdova proudu z reformní Československé církve a konstituování samostatné Československé pravoslavné církve roku 1924 se stal pravoslavným pomocným duchovním v Olomouci a Tovačově. Do manželství vstoupil roku 1925 s Marií rozenou Klyšovou (dcery Olga a Taťána) a v období let 1925 až 1938 působil jako duchovní v Přerově. V roce 1938 odešel na žádost vladyky Gorazda do Prahy, kde se stal představeným katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Od počátku německé okupace spolupracoval s odbojem, stíhaným židům vystavoval falešné křestní listy a podílel se na ukrývání členů odboje. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha pečoval o parašutisty ukryté v katedrálním chrámu. Po jejich odhalení byl 18. června 1942 zatčen, vězněn a při výsleších mučen, přičemž neprozradil své spolupracovníky. Na závěr procesu s pravoslavnými představiteli před stanným souden 3. září 1942 si vyslechl rozsudek smrti, jehož vykonání se uskutečnilo na kobyliské střelnici den nato. Usmrcena byla rovněž Čiklova manželka Marie zavražděná dne 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen (dcery strávily válku v internačních táborech).

Jerej Vladimír Petřek

Narodil se 19. června 1908 v Olomouci – Hodolanech v učitelské a sokolské rodině. Po absolvování měšťanské školy a gymnázia pokračoval, díky rodinnému příteli vladykovi Gorazdovi, v letech 1923 až 1928 ve studiu pravoslavného bohosloví v semináři ve Sremských Karlovcích v Srbsku, nato se vzdělával na teologické fakultě v Bělehradě. Po návratu domů odmítl nadějnou vojenskou kariéru, roku 1934 se oženil v Olomouci s Jiřinou rozenou Reinlovou (dcera Jiřina *1935) a ještě téhož roku jej vladyka Gorazd v Praze vysvětil na kněze. Nastoupil jako pomocný kněz při pražském chrámu sv. Cyrila a Metoděje, přičemž se věnoval bezpočtu bohulibých aktivit – přednášel, překládal, obhájil doktorát teologie, působil na pražském eparchiálním soudu, spolupracoval s mezinárodní organizací YMCA, přátelil se s významnými osobnostmi tehdejšího kulturního života (např. básníkem Jaroslavem Seifertem) atd. Hovořil německy, francouzsky, srbsky i rusky. Po německé okupaci se okamžitě zapojil do odbojové činnosti, podílel se na ukrývání členů odboje a Gestapo proti němu vedlo vyšetřování pro vystavování křestních listů pronásledovaným židům. Po realizaci atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se ujal prchajících parašutistů a významně napomáhal jejich urývání v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Pravděpodobně s nimi přicházel nejvíce do styku, protože je každodenně zásoboval potravinami. Po vyzrazení došlo 18. června 1942 k Petřekově zatčení a odvedení do chrámu, kde jej nacisté nutili vyjednávat s parašutisty kladoucími neohrožený ozbrojený odpor. Po dobytí krypty následovala kaplanova internace doprovázená krutým mučením a zakončená rozsudkem smrti vyneseným 3. září 1942 stanným soudem. Motivován pevnou křesťanskou vírou a láskou k Československu při výsleších nikoho nevyzradil. Poprava zastřelením proběhla na kobyliské střelnici dne 5. září 1942. Obětmi nacistického režimu se stali též členové Petřekovy rodiny – oba rodiče a mnozí sourozenci.

V rámci tzv. heydrichiády bylo celkem 262 příbuzných a nejbližších spolupracovníků parašutistů, z nichž mnozí vyznávali pravoslaví, dne 24. října 1942 zastřeleno v koncentračním táboře Mauthausen (32 Čechoslováků následovalo jejich osud ze stejného důvodu o něco později). Protektorátní úřady v reakci na atentát rozpustily místní pravoslavnou církev, zakázaly její činnost, zabavily její majetek a pravoslavní kněží (z Gorazdovy eparchie) byli odvlečeni na nucené práce do říše. Doplňme, že vladyka Gorazd byl mezi svaté mučedníky připočten místní církví v roce 1987.

Mgr. Jiří Vidlička

Další informace v knize Velký čin malé církve (on-line)

 

PODPORA PRAVOSLAVNÝCH MISIONÁŘŮ

V červenci roku 2017 jsme s požehnáním arcibiskupa Simeona zahájili podporu práce pravoslavných misionářů, kterou zajišťuje řecká organizace Orthodox Missionary Fraternity (Pravoslavné misijní bratrstvo). Bratrstvo patří duchovně pod Řeckou pravoslavnou církev a bylo založeno v roce 1963.

Kromě hlásání evangelia plní misionáři také charitativní úkoly v zemích, kde působí, ulehčují trápení těch, kteří žijí v chudobě a mají bolesti; dále zakládají sirotčince, školy, zdravotní střediska, zajišťují přípravu a distribuci jídla potřebným, organizují vrtání studní a všude přinášejí Kristovu lásku.

Více informací na https://www.pravoslavi.cz/afrika/Orthodox_Mission_Fraternity.htm.
Díky šlechetným dárcům jsme bratrstvu k dnešnímu dni věnovali celkem přes 80.000,- Kč. Měsíční průměr darů je cca 2.700,- Kč.

Pan Georgios Kintsakis, Communications manager Orthodox Missionary Fraternity, který s námi komunikuje, vždy všem dárcům srdečně děkuje. Zde je ukázka jednoho z dopisů:

“Rádi bychom vám poděkovali za vaši laskavou podporu bratrstva Orthodox Missions. Mít takovéto pravidelné dárce, kteří mají péči o šíření naší pravoslavné víry, je skutečně velká pomoc.

Ať vám a vašim přátelům Bůh žehná a odmění vás duchovními dary v nadcházejícím období Kristova narození.”

Na náš dotaz, kam konkrétně naše finanční dary putují, pan Kintsakis odpověděl toto:

Sláva Ježíši Kristu!

Děkuji Vám za Vaše dotazy. Misijní práce Pravoslavné církve je zajisté rozsáhlá a vícerozměrová a naše Bratrstvo se snaží být v pohotovosti při co nejvíce misijních projektů v Africe a dalších kontinentech, jak jen je to možné.

V průběhu posledních tří let nás pravoslavní křesťané z České republiky podporovali a posilovali v naší práci. Během těchto roků probíhaly na poli misijní práce reorganizace, co se týče týmů a rozšíření dalších možností spolupráce, což vedlo k založení nových eparchií, jako jsou Arusha v Tanzánii, Kananga v Kongu (DRC), Gulu v Ugandě a Toliara na Madagaskaru. Tato reorganizace přiměla více lidí k podpoře a péči o misie a Afričané jdou od té doby pravoslavně křtěni každý den.

Abychom byli konkrétnější, naše Bratrstvo podporovalo během posledních tří let následující projekty, které zajišťovaly Pravoslavné misijní týmy:
– Dotace stavby a vybavení 14 nových chrámů v Kamerunu, Tongu, Samoe, Tanzánii, Madagaskaru, Kongu (DRC), Republice Kongo, Rwandě a Ugandě.
– Dotace operací v nemocnici zasvěcené přesvaté Bohorodici v Medanu, Indonésie.
– Dotace operací v zdravotnické klinice v Kongu (DRC).
– Dotace operací a rozšíření sirotčince na Madagaskaru.
– Dotace na dokončení základní školy v Nigérii.
– Dotace operací v zdravotnické klinice v Ugandě.
– Dotace na zajištění přes 36 projektů zabývajících se vodními vrty.
– Dotace na programy zajišťující katechezi a křty v 11 zemích.
– Dotace na studia pro 110 afrických studentů v jejich rodných zemí.
– Dotace na obecné provozní výdaje v 31 misionářských divizí.

Co se týče použití dotací našich drahých bratrů a sester z České republiky, byly, mimo jiné, rozděleny na:
– Zdravotnickou kliniku Shamana, Kongo (DRC).
– Zbudování pravoslavného chrámu zasvěceného svatému Janu Theologovi v Samoe.
– Zbudování chrámu zasvěceného Zvěstování přesvaté Bohorodice v Tanzánii.
– Zbudování chrámu zasvěceného Proměnění Páně v Kongu (Brazzaville).
– Nemocnice v Medanu, Indonésie, zasvěcená přesvaté Bohorodici.
– Různé další potřeby na čtyřech kontinentech.

Těšíme se na další spolupráci při rozšiřování pravoslavné víry. Podejte nám, prosím, zprávu, pokud byste v budoucnu chtěli zaslat zprávy o bližším využití Vašich peněžních prostředků.

V Kristu,

Georgios Kintsakis
Communications manager

PS:
I Vy můžete mít podíl na podpoře pravoslavné misie v Africe tím, že jednorázově či pravidelně přispějete jakoukokoliv částkou na naši sbírku. Pro místní lidi jsme zřídili účet u Fiobanky. Účet je otevřený a kdokoliv může nahlédnout, jak se hospodaří s vybranými dary (viz bankovní stránku účtu). Správy účtu se ujala Anežka Mandelíková z Pravoslavné církevní obce v Jihlavě. Viz českou stránku s přístupem na účet: https://www.pravoslavi.cz/afrika/afrika-podpora.htm

Dvě přednášky v třebíčském muzeu

V Třebíči se v přednáškových prostorách Muzea Vysočiny konaly dvě pravoslavné přednášky, které byly před tím předneseny v Jihlavě. Obou se zúčastnili posluchači z řad nejširší veřejnosti.

První (8. října) se zabývala teoretickou i praktickou stránkou ikonografie. Přednášela a praktické ukázky prezentovala Jana Baudišová.

Druhá (5. listopadu) rozebírala základní principy pravoslavného duchovního života. Na citacích z děl svatých Otců a výrocích našich starců dokazoval Jan Baudiš přítomným posluchačům, že základem pravoslavné duchovnosti (kromě křesťanské víry a života dle mravních zásad Desatera a evangelia) je snaha o čistý život bojem s pokušením hříšných vášní – zvláště duševních: nenávisti, závisti, hněvu, ctižádosti a pýše.

Článek s fotografiemi z přednášky „Jak vzniká ikona“ jsme už přinesli v nedávném příspěvku.

P.S
Pro zajímavost jsme doprovodili tuto zprávičku plakátky, kterými zvalo Muzeum veřejnost.

Fotogalérie z přednášky „Pravoslavná mystika“ je zde:

 

Jubilejní pouť ke svátku sv. Rostislava do Znojma

Čtvrt století od kanonizace svatého knížete

Zveme na eparchiální pouť do Znojma, kde je chrám zasvěcený svatému knížeti Rostislavovi Velkomoravskému. Letos 26. října vzpomínáme výročí dvaceti pěti let od svatořečení sv. Rostislava.

Zároveň je zde možno uctít svaté ostatky prvokřesťanských mučedníků z římských katakomb: Bonifáce, Severa a Olympia. (Viz zde)

Návrh služby ke sv. Rostislavovi je v PDF na stránce download.pravoslavi.cz
Statě o svatém knížeti jsou na stránce cyrilometodějské.
Ikonografie sv. Rostislava je v elektronickém kalendáři.
Webová stránka znojemské církevní obce.

Kniha o sv. Gorazdovi

Biskup Gorazd – životní příběh

Monografii napsal Pavel Marek

Plakát v PDF Gorazd – kniha_Gorazd_A4-forweb

Recenze

Marek, Pavel. Biskup Gorazd (Pavlík), životní příběh hledání ideální církve pro 20. století. Olomouc: UP Olomouc, 2019. 700 s. ISBN 978-80-244-5413-9.

Autor je emeritním profesorem českých dějin, který působil na katedře historie a politologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, na katedře společenských věd Pedagogické fakulty stejné univerzity a na katedře historie Filozofické fakulty Katolické univerzity v Ružomberku. Na katedře historie FF UP v Olomouci vede Centrum dějin křesťanské politiky. Zabývá se především českými dějinami na přelomu 19. a 20. století se zaměřením na historii politického stranictví, zejména politický katolicismus a strany středních vrstev, a církevní dějiny římskokatolické, československé a pravoslavné v kontextu katolického modernismu. Právě zde, podle mého názoru, přes katolickou modernu a československou církev, vede jeho cesta k českému pravoslaví 20. století a jeho osobnostem. Z jeho bibliografie mapující i české pravoslaví a jeho počátky uveďme: Pravoslavní v Československu 1918 – 1942 (2004), Církevní krize na počátku první Československé republiky 1917 – 1924 (2005), Pravoslavní v Československu 1918 – 1953 (2008), Arcibiskup Sawatij 1880 – 1959 (2009), Josef Žídek, nástin života a díla reformního kněze, zakladatelské postavy pravoslavné církve na Morave (1910), Nástin dějin pravoslavné církve v 19. a 20. století (2012) a Česká reformace 20. století?

Pokud někdo sleduje pravoslavnou linii Markova bádání, musí nutně dojít k dojmu, že kniha o biskupovi Gorazdovi je logickým vyvrcholením tohoto badatelského procesu. Osobně jsem si Markových studií všiml při vlastních badatelských počinech během hledání solidních studií o historii českého pravoslaví. Po druhé světové válce se z politických i osobních důvodů začal vytvářet určitý kult vladyky Gorazda. Nevedl však ke zpřístupňování faktů o jeho osobnosti a době V proudu článků se neustále opakovaly ty samé ústně vypravované příběhy a vzpomínky, vyznačující se velkou mírou nepřesností. Existují samozřejmě  publikace a články které na svou dobu přerůstají rámec tohoto proudu (např. kniha Biskup Gorazd 1879 – 1979 od Jaroslava Šuvarského, která na základě dobových článků a literatury vnesla do těch střípků vzpomínek nějaký řád. Tehdejší dobu mapovala i studie o misii vladyky Dositeje od Jozefa Fejsaka a nezanedbatelné jsou i počiny Pavla Aleše ohledně publikování Gorazdova díla). Tristní situace byla ohledně reality tzv. protektorátu a závěrečného období působení vladyky Gorazda. Těch několik pokusů o zpracování tohoto období se opět vyznačuje nepřesnostmi dobových reálií, ale i tradovanými nesmysly. Zajímavou studii napsal až před několika lety Martin Jindra.

Proto bylo pro mě velkou pomocí Markovo zpracování určitých historických úseků na solidním pramenném základu, zvláště jeho zpracování čtyřletého období budování „moravského pravoslaví“ v rámci československé církve. Právě Markova znalost tehdejší politické scény rozšiřuje úhel pohledu o další prvky. Někteří Markovi oponenti mu vyčítají málo církevní pohled. Jeho přednost je však právě ve velkém archivním podkladu, práci s ním, malém prostoru pro domněnky, ne však ve vnitrocírkevním pohledu nebo ve stále se opakujících církevních fabulacích. Právě zpracování počátků Gorazdovy práce a reálií okolo československé církve je velmi podrobné. Na rozdíl od předchozích knih, kde se autor poctivě vyhýbal Gorazdovu závěrečnému válečnému období, je v knize zpracována i tato část.

Kniha Biskup Gorazd (Pavlík) je velkým počinem, k němuž vedla dlouhá cesta. Člověk, který si dá práci přečíst výše zmíněné Markovy knihy, zjistí, že i Markův pohled na Gorazda se postupně měnil s přibývajícími informacemi, které postupně zpracovával. Při setkávání s vlastní církevní historií se většinou zaměřujeme na určitou událost nebo historický úsek. Proto je dobré mít po ruce některou z knih, které mapují větší časový úsek i s množstvím osobností, v nichž není snadné se vyznat. Zároveň i knihu, která se nesnaží o nějaké stranictví, ale vnímá osobnost vladyky Gorazda tzv. „z venku“.

Nemám v úmyslu ukazovat na Markovu publikaci jako k jedinému prameni, zároveň však mám úctu k množství jím zpracovaného materiálu. Kniha má úctyhodných 700 stran, z nichž sto je věnováno pramenům a literatuře, ediční poznámce, jmennému rejstříku a obrazové příloze (139 fotografií). Textový obsah je rozdělen na tři hlavní celky: necelých sto stran je věnováno Gorazdovým počátkům a jeho působení v římskokatolické církvi, přes dvě sta stran čtyřletému bouřlivému období v církvi československé a přes dvě sta padesát stran působení v pravoslavné církvi. Informovanému čtenáři tato čísla hodně napoví o těžišti této knihy, jak jsem se již zmínil výše.

Při pozorné četbě této knihy, srovnání faktů a dobových možností si pozorný čtenář uvědomí, že není potřeba vytvářet nějaký církevně politický Gorazdův profil, není třeba zaručeně pravdivých příhod. Stačí srovnat fakta ohledně Gorazdovy činnosti. V tomto je také přínos Markovy studie. Nevytváří mýty, ale s odstupem času odhaluje velké množství Gorazdovy práce, ale i jeho nutné chyby a omyly. Vladykovu památku to nijak neohrozí, nýbrž posílí.

prot. Libor Raclavský

 

Pozvánka na pouť do Hrubé Vrbky

V sobotu 7. září od 10 hod. začíná slavnostní liturgie k oslavě našeho novodobého světce, vladyky mučedníka Gorazda II.

Archijerejská božská liturgie se bude konat v monastýrské kapli v rodišti našeho „vladyky obnovitele pravoslavné církve v našich zemích“ v Hrubé Vrbce na Hodonínsku. Episkop Gorazd II. byl vysvěcen 25. září 1921 jako první eparchiální biskup pravoslavné církve v Čechách a na Moravě od dob sv. Metoděje. Mučednicky zemřel před popravčí četou německých okupantů 4. září 1942.

Na každoroční gorazdovskou pouť srdečně zveme!

P.S.
Pozvánka formátu A5 v plném rozlišení: jako obrázek nebo jako PDF: 2019-hruba-vrbka-pozvanka

Pozvánka: IKONY – obrazy neviditelného světa

Muzeum Vysočiny a Pravoslavná církevní obec zvou na výstavu o ikonách a světu pravoslavného křesťanství

IKONY – obrazy neviditelného světa

Místo konání: Muzeum Vysočiny na Masarykově nám. 57/58 v Jihlavě

Zveme na vernisáž výstavy: v pátek 6. září v 17. hod. v Muzeu.

Vernisáž k zahájení výstavy bude doprovázena úvodním slovem duchovního správce a hudebním vystoupením zpěváků církevní obce.

Výstava v Muzeu potrvá od 7. 9. – 13. 10. 2019

V průběhu trvání výstavy budou Malovaném sále Muzea Vysočiny pořádány od 17 hod. přednášky v těchto termínech:
12. září (čtvrtek) – Mgr. Jana Baudišová: Jak vzniká pravoslavná ikona
25. září (středa) – prot. Jan Baudiš: Mystika východního křesťanství
10. října (čtvrtek) – komentovaná prohlídka domovního pravoslavného chrámu na Masarykově nám. 4 v Jihlavě
(Vše od 17 hod.)

(Viz též web jihlavské Pravoslavné církevní obce)

 

Pozvánka na svátek olomoucké katedrály

Pozvánka na oslavu 80. výročí
posvěcení olomouckého katedrálního chrámu

Archijerejská liturgie se bude konat v katedrálním chrámu sv. Gorazda v Olomouci v sobotu dne 20. července t.r. od 10 hod. Po bohoslužbě krátký program v prostorách při chrámu. Duchovní nechť zajistí účast delegací věřících ze svých farností.

Zde je pro tisk (formát A5) obrázek ve velkém rozlišení a v PDF: Olomouc-2019-1f