Archiv rubriky: Pozvánky a oznámení

Osobní dopis prot. Josefovi Fejsákovi do Brna

Pár krátkých odstavců jako předmluva. Dne 30. 6. 2021 jsem zaslal prot. Josefovi Fejsákovi osobní dopis, který se teď, po třech dnech stává otevřeným listem. Takový formát diskuse mi není příjemný, ale tak to nastavila duchovní správa v Brně, když nám od začátku zasílala svá stanoviska veřejným způsobem, tj. publikovala je na svých webových stránkách.

Ke kontextu, do kterého je můj dopis zasazen. Ze strany členů eparchiální rady byl 11. 6. 2021 zaslán dopis duchovenstvu a členům Rady církevní obce Pravoslavné církevní obce v Brně, který jsme však nepublikovali, a snažili jsme se v něm adresáty upozornit na směr, kterým se v Brně vydali, varovat je před dalším vývojem a vyzvat k nápravě. Volili jsme takový styl sdělení, který byl spíše polooficiálního charakteru – nebylo to psáno formou usnesení církevního orgánu, ale byl to kolektivní dopis členů ER. V Brně to však nepochopili a jejich odpověď byla poměrně zlostná, útočná a veřejně publikovaná.

Chtěl jsem se tedy ještě pokusit oslovit prot. Fejsáka osobně formulovaným listem a vladyka Izaiáš tento pokus požehnal (dopis jsem napsal sám a vladyka do textu ani v nejmenším nezasahoval). Lze říci, že je to moje soukromá iniciativa. Vzhledem k publikovaným brněnským dopisům jsme se domluvili, že můj osobní dopis tedy bude také publikovaný na oficiálních stránkách OBE. Po odeslání dopisu jsem však ještě několik dní vyčkával, zdali prot. Fejsák nějak pozitivně nezareaguje, a protože jsem žádnou reakci nezachytil, vkládám tento můj osobní dopis na eparchiální web.

  •  

Důstojnému otci,
mitr. prot. Josefovi Fejsákovi
Brno

Drahý důstojný otče Josefe,

dovoluji si obrátit se na Vás osobním dopisem. Formu otevřeného dopisu volím nerad, ale takto jste nastavili parametry komunikace vy v Brně.

Hodně jsme toho spolu prožili a je pro mne bolestivé sledovat, co se pod Vaším vedením v Brně děje. Vždy jsem si myslel, že církev milujete, a proto nechápu, proč jí nyní svým jednáním, které je bezpochyby formou nekanonické a duchem nepravoslavné, ubližujete. Nikdy jsem moc nerozuměl změnám v orientaci Vaší přízně či podpory, co se biskupů týče (nejdřív pro biskupa Simeona, za pár let proti němu, pak zase pro něj, v dalším desetiletí nejprve pro vladyku Izaiáše, nyní proti němu, a co bude dál?) Říkal jsem si však, že každý máme nějakou povahu a nějaké nedostatky, a doufal jsem, že byste v kolotoči své církevní politiky snad nepřekročil určité hranice. Nyní mám pocit, že kvůli jakési nenadálé nenávisti vůči vladykovi Izaiášovi tyto hranice prolamujete. Jsem přesvědčen, že to neprospívá v první řadě eparchii (a potažmo celé místní církvi), ale škodí to i Vám, Vaší duši. Myslím, že z Vašich dopisů je patrná jakási temnota a zaslepenost a že už nevidíte realitu. A to je jeden z hlavních důvodů, proč jsem sedl a píši tento list. Byl bych šťasten, kdyby poukázání na některé rozpory ve Vašem současném chování, Vám alespoň maličko pomohlo k nahlédnutí celé situace z jiné perspektivy.

Celý příspěvek

Zpráva o sbírce na pomoc pravoslavné misii v Africe

S požehnáním vladyky Simeona, arcibiskupa olomoucko-brněnského se již několik let koná v naší eparchii průběžná sbírka na pomoc pravoslavné misii v Africe. Sbírání finančních prostředků probíhá převodem Vašich darů na transparentní účet u místní Fio banky, z něhož se každý měsíc převádějí vybrané peníze na účet Pravoslavného misijního bratrstva. Přispívat lze jednoduše a v českých korunách.

Představení bratrstva nás ubezpečují o své vděčnosti za naši podporu a připomínají, že v africkém prostředí má každá, byť z našeho hlediska i malá částka, velký význam a dá se za ni mnoho potřebného pořídit.

Je krásné a symbolické, že tuto africkou misii podporují také křesťané právě z Čech a Moravy, které byly osvíceny světlem Pravoslaví našimi věrozvěstmi sv. Cyrilem a Metodějem. Tyto naše světce si totiž v Africe zvolili za nebeské ochránce misie na africké půdě. Jako dědicové misijního díla soluňských bratří a našich dobrodinců tedy pomozme v současném osvětitelském a filantropickém díle, které se děje na černém kontinentu tisíc let po cyrilometodějské misii.

Kdo by se chtěl připojit k tomuto evangelijnímu dílu, najdete všechny informace na českém webu věnovaném představení Pravoslavného misijního bratrstva a způsobu, jak africkou misii od nás podpořit, viz: pravoslavi.cz/afrika

Níže uvádíme překlad Výroční zprávy za rok 2020, kterou nám Pravoslavné misijní bratrstvo zaslalo.

Anežka Mandelíková (pověřená správou sbírky)
z Pravoslavné církevní obce v Jihlavě

Výroční zpráva Pravoslavného misijního bratrstva

THE ORTHODOX MISSIONARY FRATERNITY
(Pravoslavné misijní bratrstvo)
VÝROČNÍ ZPRÁVA za rok 2020

Sláva Ježíši Kristu!

Drazí přátelé a dárci,
doufám a přeji si, abyste se navzdory pandemii měli dobře.

Tento rok byl náročný jak pro naše bratrstvo, tak i pro celý tým misionářů v Africe a po celém světě, jejichž víra a trpělivost byly vyzkoušeny nesčíslněkrát.

Rád bych vám z celého srdce poděkoval za více než roční podporu, lásku, důvěru, zájem a štědrost, které znamenají tak mnoho nejen pro naše bratrstvo, ale i pro všechny, kdo mají prospěch z naší misionářské práce.

Celých 60 let naší existence bratrstvo sloužilo obecné hodnotě a přikázání Páně: “neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou” (Mat 25,35-36).

Příslušníci našeho bratrstva jsou členové Církve Kristovy. Po mnoho let tito lidé rozdávali dobro z “pokladu svého srdce” (Luk 6,45) a obětovali se pro trpící lidi.

Dobře vědí, že Ježíš se rodí každý den a na jakémkoliv místě, ať je to chatrč v chudé Africe nebo pod střechou strádajícího Peruánce či rybáře na pobřeží Haiti. Kristus se vždy rodí tam, kde je nejméně očekáván, a proto zůstává Bohem překvapení. Vždy se rodí v chudobě, tam, kde jsou bolesti a životní zkoušky, a tam, kde tento svět neskýtá nic jistého.

A proto je to Bůh pro všechny lidi, kteří živoří na hranici přežití a které “civilizovaný” svět izoloval a odsoudil k životu v “temnotě”.

Děkuji vám jménem celého představenstva, že jste nám poskytli příležitost “osvítit svět”, tuto část zeměkoule, kde jsou mnohé komplikace, ale přesto existuje, a kde se někteří chladní lidé vytrvale snaží uhasit světlo v lidských srdcích.

Shromáždění našeho bratrstva v tomto náročném roce bylo zahájeno návštěvou metropolity Petra z Accra dne 9. února 2020 a ukončeno bylo 8. března 2020 za přítomnosti metropolity Konstantina ze Singapuru. Dobrotivý Bůh nám také dopřál, aby poslední archijerejskou návštěvou tohoto roku, 11. října 2020, byl příjezd vladyky Agathonika z Arusha.

Náš časopis přichází, aby vyplnil mezeru novinek a aktualit od našich misionářů ze zemí, kde září světlo Pravoslaví, a kde probíhají různé charitativní činnosti, jako například příprava pokrmů pro hladovějící či podávání polévek (tzv. “soup kitchens”), kde se vydávají knížky v místních jazycích, staví se školy, nemocnice a sirotčince, provádí se vrtání studní s čistou pitnou vodou, konají se pravoslavné křty a zejména jsou budovány chrámy pro božské liturgie.

Nyní následuje přehled vašich milodarů v roce 2020 a jejich využití. Během tohoto roku bratrstvo podpořilo týmy misionářů přímou finanční pomocí, a to částkou € 650.211,30, která byla využita pro jejich rozličné potřeby, jak je uvedeno zde:

Celý příspěvek

Cyrilometodějská pouť 2021

Eparchiální rada olomoucko-brněnské eparchie všechny zve k účasti na tradiční cyrilometodějské pouti do Mikulčic. Zde v lokalitě Mikulčice Valy se bude konat liturgie na vykopávkách velkomoravské basiliky, v níž sloužil svatý Metoděj.

Pouť se bude konat v sobotu 22. května 2021 a bohoslužba na mikulčické akropoli (Slovanské hradiště, poblíž muzea) začne v 10 hod.

Byla vydána knížka k 70. výročí olomoucko-brněnské eparchie

V prosinci letošního roku vyšel Sborník k 70. výročí Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích.

Každé farnosti eparchie je věnována kapitolka popisující historii církevní obce i její současnost. Text je doprovázen archivní i soudobou fotodokumentací.

Z redakční poznámky na zadní straně obálky:

„Věříme, že (publikace) seznámí čtenáře nejen s historií vzniku a dalšího života církevních obcí naší eparchie, ale že se díky podrobné faktografii stane jedním z pramenů pro badatele a příručkou pro všechny, kteří budou potřebovat spolehlivý zdroj informací o minulosti či současnosti některé z moravských pravoslavných farností. Vyjadřujeme zároveň naději, že si čtenář nad touto knížkou lépe uvědomí, jaké nesmírné úsilí bylo vynaloženo při vzniku a budování těchto farností. Kolik práce a osobních obětí přinesli tito pravoslavní Moravané z lásky k pravoslavnému křesťanství a pro rozkvět cyrilometodějského duchovního dědictví. Redakce“

Z knížky se jistě budou radovat všichni, kteří milují naši pravoslavnou eparchii a českou pravoslavnou církev. Jsme přesvědčení, že tímto jubilejním sborníkem bude  v eparchii povzbuzena láska k Pravoslaví, jeho víře a tradicím, které se v každém národě osobitě projevují.

Sborník má 156 stran, je vytištěn barevně ve vysokém rozlišení na křídovém papíře. Obálka knihy byla provedena ve tvrdých deskách potažených matně laminovaným potiskem. Vazba je šitá nití.

K dispozici na olomouckém církevním ústředí (viz schematismus eparchie)

 

Publikace pod stromeček

Upozorňujeme na knížky a ikonky, které si můžete nechat zaslat z olomouckého ústředí

Hlavní nabídka knížek je v PDF zde:

Ikonky k dispozici můžete shlédnout tady

Níže jsou odkazy na zdejší příspěvky o knihách, které vyšly jako poslední:

Arcibiskup Simeon: Adam pláče

Antonij Surožský: Světlo osvěcující temnoty, poslední rozhovory

Jana Baudišová: Tajemství pravoslaví

Arcibiskup Simeon: Byli jsme neposlušní

Dvě knihy: Ikona – Okno do věčnosti (teologické statě) a Stručně o pravoslavném křesťanství

Kalendářní ročenka pro rok 2021

Obsahuje všechny tři varianty kalendária, přehled svátků a významných dnů, půstů a zádušních památek; dále článek k 100. výročí vysvěcení sv. mučedníka Gorazda, schematismus eparchie (adresář chrámů, farností a duchovních).

Další zpřísnění krizového stavu v epidemii Covidu-19

Vláda vyhlásila od středy 21. 10 do 3. 11. prakticky zákaz vycházení.

Jednou z nemnoha výjimek ze zákazu volného pohybu je výkon “individuální duchovní péče a služby.”

Prakticky to dopadá na bohoslužby takovým způsobem, že jsou možné pouze za účasti max. 2 osob. Výjimkou jsou bohoslužby svatební a pohřební, kde může být 10 osob. Není omezena rovněž návštěva hřbitova, tj. listopadové “dušičky” lze přiměřeným způsobem na hřbitově připomenout.

Vyšší počet než 2 na bohoslužbách by bylo možné obhájit tehdy, pokud by všichni přítomni byli zaměstnanci (téhož zaměstnavatele) a pracovali např. na online přenosu, který snad můžeme považovat za duchovní službu (lidem zavřeným doma). Jinak fyzicky je aktuálně možné slavit jen “jeden na jednoho” – tedy skutečně individuálně (např. individuální modlitba s jedním člověkem, zpověď, jednotlivé vysluhování Večeře Páně, a podobně). Podstatné je, že u individuální duchovní služby je stanoveno “výkonu povolání nebo činností sloužících k zajištění” tj. individuální duchovní službu mohou poskytovat i jiní lidé, než zaměstnanci (např. dobrovolníci, neplacení duchovní, presbyteři, apod.) a není omezeno, že by měla probíhat v kostelech, tj. duchovní ji může poskytovat kdekoli, např. v domácnosti.

Je mi líto, že pro vás nemohu mít příznivější zprávy.
Srdečně
Petr Jan Vinš
generální sekretář ERC

USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 21. října 2020 č. 1078 o přijetí krizového opatření v PDF: 2020-10-21-covid-pohyb-osob-1078

Jubileum vladyky Izaiáše

Přeosvícený vladyka Izaiáš, vikární biskup šumperský,  oslavil 25. června 2020 své 40. narozeniny.  Přejeme vladykovi k jeho jubileu blahá a mnohá léta a děkujeme, že je několik let oporou našemu eparchiálnímu arcibiskupovi Simeonovi a celé olomoucko-brněnské eparchii, pro kterou vykonal již mnoho práce.

Na mnohá a blahá léta, vladyko!

Přeje redakce webu a eparchiální ústředí

 

 

P.S.

Přikládáme srdečné přání z Velvyslanectví Ukrajiny v České republice v PDF: Ukrajinské-blahoprani-vl-izaiasovi-k-40

Z vladykova životopisu

Biskup Izaiáš (občanským jménem Igor Slaninka) se narodil 25. 6. 1980 v pravoslavné rodině ve městě Sobrance na východním Slovensku.
Absolvoval základní školu v Sobrancích a Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Michalovcích.
V letech 1998 až 2003 studoval na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Univerzity v Prešově a po studiích pracoval v dětském domově.
V roce 2005 přišel do Mostu v Čechách a stal se tajemníkem metropolitní rady.
Dne 24. 3. 2007 se v chrámu Narození přesvaté Bohorodice v Mostě stal žalmistou-hypodiakonem.
Dne 28. 5. 2007 byl v Mostě postřižený na inoka.
Dne 18. 6. 2008 získal akademický titul ThDr. na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Univerzity v Prešově a obhájil doktorskou práci na téma: “Historicko-kanonický pohled na autokefalitu naší Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku”.
Od 17.  11.  2008 nastoupil na poslušenství do monastýru sv. Ióva Počajevského v Mnichově v Německu.
Dne 28. 5. 2009 byl v lávře sv. Charitóna blízko Jeruzaléma ve Svaté zemi postřižen na mnicha vladykou Markem, arcibiskupem Berlínským a Německým, na jméno Izaiáš (podle biskupa Izaiáše Rostovského).
Dne 11. 9. 2010 byl v katedrálním chrámu svatých apoštolů Petra a Pavla v Šabacu v Srbsku rukopoložený na diakona vladykou Lavrentiem.
Dne 1. 11. 2010 byl vladykou Kryštofem uvedený v Praze do stavu archidiakona.
Dne 30. 11. 2010 byl vladykou Illarionem, metropolitou Volokolamským, v chrámu sv. novomučedníků a vyznavačů ruských v Mnichově v Německu rukopoložený na jeromonacha.
Dne 28. 12. 2010 byl vladykou Markem v Mnichově v Německu uvedený do hodnosti igumena.
Dne 23. 02. 2011 nastoupil na farnost v Mostě v severních Čechách.
Dne 6. 7. 2011 se stal představeným monastýru sv. Prokopa Sázavského v Mostě.
Dne 6. 11. 2011 byl vladykou Kryštofem uvedený do hodnosti archimandrity.
Dne 15. 11. 2014 byl na eparchialním shromáždění v Brně zvolený za biskupa vikáře.
Dne 20. 11. 2014 byl eparchiální radou olomoucko-brněnské eparchie zvolený ředitelem.
Dne 22. 2. 2015 byl vladykou Simeonem, metropolitním správcem Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, a vladykou Tichonem Komárenským chirotonizován na biskupa Šumperského a vikáře olomoucko-brněnské eparchie.

Svatořečení novomučedníků, kteří trpěli spolu se sv. Gorazdem

Posvátný synod rozhodl zapsat mezi místní světce i novomučedníky, kteří byli zabiti nacistickými okupanty v dobách heydrichiády.

Svatořečeni budou jmenovitě kněží Vladimír Petřek a Václav Čikl spolu s předsedou sboru starších pražské katedrály Janem Sonnenvendem, druhové sv. Gorazda v mučednictví za církev. Všichni tři pocházejí z Moravy. Spolu s nimi jsou hromadně kanonizováni i ostatní místní pravoslavní křesťané, kteří byli zabiti fašisty v době 2. světové války za své svědectví o Kristu.

Den jejich památky je stanoven na 5. září (občanského kalendáře).

Svatí novomučedníci, proste spolu se světitelem mučedníkem Gorazdem Boha za naši místní církev!

Krátce o životech novomučedníků

Jan Sonnevend

Narodil se 25. prosince 1880 v obci Topolany u Vyškova na Moravě v rolnické rodině. Absolvoval obchodní akademii v Brně, kde také následně pracoval jako úředník pojišťovny. V jihomoravské metropoli se oženil roku 1907 s Marií rozenou Lorkovou a rok nato se jim narodila dcera Ludmila. Roku 1924 se aktivně podílel na založení brněnské pravoslavné církevní obce, která si jej zvolila do funkce místopředsedy sboru starších. Sonnevend napomohl v Brně vzniku pěveckého sboru a významně finančně podpořil stavbu tamního pravoslavného chrámu sv. Václava. Ve 30. letech působil jako ředitel Okresní nemocenské pojišťovny v Brně. Po penzionování roku 1938 se s manželkou přestěhoval za dcerou do Prahy. Zde se, kromě filatelie a charitativní činnosti v ústřední Masarykově lize proti TBC, věnoval především práci ve prospěch místní pravoslavné církve jako předseda pražské rady starších katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Po německé okupaci se zapojil do odboje a byl v kontaktu se členy různých odbojových organizací. Vrcholem jeho protiokupační činnosti se stala pomoc parašutistům skupiny ANTHROPOID, kteří provedli 27. května 1942 v Praze úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Sonnevend nabídl prchajícím parašutistům úkryt v kryptě pravoslavného katedrálního chrámu za spolupráce kaplana Vladimíra Petřka, představeného kněze Václava Čikla a kostelníků Václava Ornesta a Karla Loudy. Pražský vladyka Gorazd se o pobytu hledaných osob v chrámu dozvěděl od Sonnevenda teprve 11. června 1942 a nařídil jejich co nejrychlejší přestěhování na jiné bezpečné místo. Zradou kolegy parašutisty Karla Čurdy došlo k vyzrazení úkrytu a 18. června 1942 po mnohahodinovém boji k likvidaci skrývaných odbojářů. Sonnevand byl zatčen, podroben krutým výslechům a 3. září 1942 odsouzen stanným soudem v rámci procesu s představiteli pravoslavné církve k trestu smrti zastřelením vykonaném den nato na kobyliské střelnici. Manželku Marii s dcerou Ludmilou provdanou Ryškovou a jejího manžela zastřelili nacisté dne 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen.

Protojerej Václav Čikl

Narodil se dne 13. ledna 1900 ve Slavětíně u Litovle na Moravě. Po maturitě na litovelském reálném gymnáziu absolvoval dvouleté teologické studium organizované v Olomouci Československou církví zakončené roku 1922 vysvěcením na kněze vladykou Gorazdem v Chudobíně. Po odchodu konzervativního pravoslavného Gorazdova proudu z reformní Československé církve a konstituování samostatné Československé pravoslavné církve roku 1924 se stal pravoslavným pomocným duchovním v Olomouci a Tovačově. Do manželství vstoupil roku 1925 s Marií rozenou Klyšovou (dcery Olga a Taťána) a v období let 1925 až 1938 působil jako duchovní v Přerově. V roce 1938 odešel na žádost vladyky Gorazda do Prahy, kde se stal představeným katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Od počátku německé okupace spolupracoval s odbojem, stíhaným židům vystavoval falešné křestní listy a podílel se na ukrývání členů odboje. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha pečoval o parašutisty ukryté v katedrálním chrámu. Po jejich odhalení byl 18. června 1942 zatčen, vězněn a při výsleších mučen, přičemž neprozradil své spolupracovníky. Na závěr procesu s pravoslavnými představiteli před stanným souden 3. září 1942 si vyslechl rozsudek smrti, jehož vykonání se uskutečnilo na kobyliské střelnici den nato. Usmrcena byla rovněž Čiklova manželka Marie zavražděná dne 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen (dcery strávily válku v internačních táborech).

Jerej Vladimír Petřek

Narodil se 19. června 1908 v Olomouci – Hodolanech v učitelské a sokolské rodině. Po absolvování měšťanské školy a gymnázia pokračoval, díky rodinnému příteli vladykovi Gorazdovi, v letech 1923 až 1928 ve studiu pravoslavného bohosloví v semináři ve Sremských Karlovcích v Srbsku, nato se vzdělával na teologické fakultě v Bělehradě. Po návratu domů odmítl nadějnou vojenskou kariéru, roku 1934 se oženil v Olomouci s Jiřinou rozenou Reinlovou (dcera Jiřina *1935) a ještě téhož roku jej vladyka Gorazd v Praze vysvětil na kněze. Nastoupil jako pomocný kněz při pražském chrámu sv. Cyrila a Metoděje, přičemž se věnoval bezpočtu bohulibých aktivit – přednášel, překládal, obhájil doktorát teologie, působil na pražském eparchiálním soudu, spolupracoval s mezinárodní organizací YMCA, přátelil se s významnými osobnostmi tehdejšího kulturního života (např. básníkem Jaroslavem Seifertem) atd. Hovořil německy, francouzsky, srbsky i rusky. Po německé okupaci se okamžitě zapojil do odbojové činnosti, podílel se na ukrývání členů odboje a Gestapo proti němu vedlo vyšetřování pro vystavování křestních listů pronásledovaným židům. Po realizaci atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se ujal prchajících parašutistů a významně napomáhal jejich urývání v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Pravděpodobně s nimi přicházel nejvíce do styku, protože je každodenně zásoboval potravinami. Po vyzrazení došlo 18. června 1942 k Petřekově zatčení a odvedení do chrámu, kde jej nacisté nutili vyjednávat s parašutisty kladoucími neohrožený ozbrojený odpor. Po dobytí krypty následovala kaplanova internace doprovázená krutým mučením a zakončená rozsudkem smrti vyneseným 3. září 1942 stanným soudem. Motivován pevnou křesťanskou vírou a láskou k Československu při výsleších nikoho nevyzradil. Poprava zastřelením proběhla na kobyliské střelnici dne 5. září 1942. Obětmi nacistického režimu se stali též členové Petřekovy rodiny – oba rodiče a mnozí sourozenci.

V rámci tzv. heydrichiády bylo celkem 262 příbuzných a nejbližších spolupracovníků parašutistů, z nichž mnozí vyznávali pravoslaví, dne 24. října 1942 zastřeleno v koncentračním táboře Mauthausen (32 Čechoslováků následovalo jejich osud ze stejného důvodu o něco později). Protektorátní úřady v reakci na atentát rozpustily místní pravoslavnou církev, zakázaly její činnost, zabavily její majetek a pravoslavní kněží (z Gorazdovy eparchie) byli odvlečeni na nucené práce do říše. Doplňme, že vladyka Gorazd byl mezi svaté mučedníky připočten místní církví v roce 1987.

Mgr. Jiří Vidlička

Další informace v knize Velký čin malé církve (on-line)

 

PODPORA PRAVOSLAVNÝCH MISIONÁŘŮ

V červenci roku 2017 jsme s požehnáním arcibiskupa Simeona zahájili podporu práce pravoslavných misionářů, kterou zajišťuje řecká organizace Orthodox Missionary Fraternity (Pravoslavné misijní bratrstvo). Bratrstvo patří duchovně pod Řeckou pravoslavnou církev a bylo založeno v roce 1963.

Kromě hlásání evangelia plní misionáři také charitativní úkoly v zemích, kde působí, ulehčují trápení těch, kteří žijí v chudobě a mají bolesti; dále zakládají sirotčince, školy, zdravotní střediska, zajišťují přípravu a distribuci jídla potřebným, organizují vrtání studní a všude přinášejí Kristovu lásku.

Více informací na https://www.pravoslavi.cz/afrika/Orthodox_Mission_Fraternity.htm.
Díky šlechetným dárcům jsme bratrstvu k dnešnímu dni věnovali celkem přes 80.000,- Kč. Měsíční průměr darů je cca 2.700,- Kč.

Pan Georgios Kintsakis, Communications manager Orthodox Missionary Fraternity, který s námi komunikuje, vždy všem dárcům srdečně děkuje. Zde je ukázka jednoho z dopisů:

“Rádi bychom vám poděkovali za vaši laskavou podporu bratrstva Orthodox Missions. Mít takovéto pravidelné dárce, kteří mají péči o šíření naší pravoslavné víry, je skutečně velká pomoc.

Ať vám a vašim přátelům Bůh žehná a odmění vás duchovními dary v nadcházejícím období Kristova narození.”

Na náš dotaz, kam konkrétně naše finanční dary putují, pan Kintsakis odpověděl toto:

Sláva Ježíši Kristu!

Děkuji Vám za Vaše dotazy. Misijní práce Pravoslavné církve je zajisté rozsáhlá a vícerozměrová a naše Bratrstvo se snaží být v pohotovosti při co nejvíce misijních projektů v Africe a dalších kontinentech, jak jen je to možné.

V průběhu posledních tří let nás pravoslavní křesťané z České republiky podporovali a posilovali v naší práci. Během těchto roků probíhaly na poli misijní práce reorganizace, co se týče týmů a rozšíření dalších možností spolupráce, což vedlo k založení nových eparchií, jako jsou Arusha v Tanzánii, Kananga v Kongu (DRC), Gulu v Ugandě a Toliara na Madagaskaru. Tato reorganizace přiměla více lidí k podpoře a péči o misie a Afričané jdou od té doby pravoslavně křtěni každý den.

Abychom byli konkrétnější, naše Bratrstvo podporovalo během posledních tří let následující projekty, které zajišťovaly Pravoslavné misijní týmy:
– Dotace stavby a vybavení 14 nových chrámů v Kamerunu, Tongu, Samoe, Tanzánii, Madagaskaru, Kongu (DRC), Republice Kongo, Rwandě a Ugandě.
– Dotace operací v nemocnici zasvěcené přesvaté Bohorodici v Medanu, Indonésie.
– Dotace operací v zdravotnické klinice v Kongu (DRC).
– Dotace operací a rozšíření sirotčince na Madagaskaru.
– Dotace na dokončení základní školy v Nigérii.
– Dotace operací v zdravotnické klinice v Ugandě.
– Dotace na zajištění přes 36 projektů zabývajících se vodními vrty.
– Dotace na programy zajišťující katechezi a křty v 11 zemích.
– Dotace na studia pro 110 afrických studentů v jejich rodných zemí.
– Dotace na obecné provozní výdaje v 31 misionářských divizí.

Co se týče použití dotací našich drahých bratrů a sester z České republiky, byly, mimo jiné, rozděleny na:
– Zdravotnickou kliniku Shamana, Kongo (DRC).
– Zbudování pravoslavného chrámu zasvěceného svatému Janu Theologovi v Samoe.
– Zbudování chrámu zasvěceného Zvěstování přesvaté Bohorodice v Tanzánii.
– Zbudování chrámu zasvěceného Proměnění Páně v Kongu (Brazzaville).
– Nemocnice v Medanu, Indonésie, zasvěcená přesvaté Bohorodici.
– Různé další potřeby na čtyřech kontinentech.

Těšíme se na další spolupráci při rozšiřování pravoslavné víry. Podejte nám, prosím, zprávu, pokud byste v budoucnu chtěli zaslat zprávy o bližším využití Vašich peněžních prostředků.

V Kristu,

Georgios Kintsakis
Communications manager

PS:
I Vy můžete mít podíl na podpoře pravoslavné misie v Africe tím, že jednorázově či pravidelně přispějete jakoukokoliv částkou na naši sbírku. Pro místní lidi jsme zřídili účet u Fiobanky. Účet je otevřený a kdokoliv může nahlédnout, jak se hospodaří s vybranými dary (viz bankovní stránku účtu). Správy účtu se ujala Anežka Mandelíková z Pravoslavné církevní obce v Jihlavě. Viz českou stránku s přístupem na účet: https://www.pravoslavi.cz/afrika/afrika-podpora.htm

Dvě přednášky v třebíčském muzeu

V Třebíči se v přednáškových prostorách Muzea Vysočiny konaly dvě pravoslavné přednášky, které byly před tím předneseny v Jihlavě. Obou se zúčastnili posluchači z řad nejširší veřejnosti.

První (8. října) se zabývala teoretickou i praktickou stránkou ikonografie. Přednášela a praktické ukázky prezentovala Jana Baudišová.

Druhá (5. listopadu) rozebírala základní principy pravoslavného duchovního života. Na citacích z děl svatých Otců a výrocích našich starců dokazoval Jan Baudiš přítomným posluchačům, že základem pravoslavné duchovnosti (kromě křesťanské víry a života dle mravních zásad Desatera a evangelia) je snaha o čistý život bojem s pokušením hříšných vášní – zvláště duševních: nenávisti, závisti, hněvu, ctižádosti a pýše.

Článek s fotografiemi z přednášky „Jak vzniká ikona“ jsme už přinesli v nedávném příspěvku.

P.S
Pro zajímavost jsme doprovodili tuto zprávičku plakátky, kterými zvalo Muzeum veřejnost.

Fotogalérie z přednášky „Pravoslavná mystika“ je zde:

 

Jubilejní pouť ke svátku sv. Rostislava do Znojma

Čtvrt století od kanonizace svatého knížete

Zveme na eparchiální pouť do Znojma, kde je chrám zasvěcený svatému knížeti Rostislavovi Velkomoravskému. Letos 26. října vzpomínáme výročí dvaceti pěti let od svatořečení sv. Rostislava.

Zároveň je zde možno uctít svaté ostatky prvokřesťanských mučedníků z římských katakomb: Bonifáce, Severa a Olympia. (Viz zde)

Návrh služby ke sv. Rostislavovi je v PDF na stránce download.pravoslavi.cz
Statě o svatém knížeti jsou na stránce cyrilometodějské.
Ikonografie sv. Rostislava je v elektronickém kalendáři.
Webová stránka znojemské církevní obce.

Kniha o sv. Gorazdovi

Biskup Gorazd – životní příběh

Monografii napsal Pavel Marek

Plakát v PDF Gorazd – kniha_Gorazd_A4-forweb

Recenze

Marek, Pavel. Biskup Gorazd (Pavlík), životní příběh hledání ideální církve pro 20. století. Olomouc: UP Olomouc, 2019. 700 s. ISBN 978-80-244-5413-9.

Autor je emeritním profesorem českých dějin, který působil na katedře historie a politologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, na katedře společenských věd Pedagogické fakulty stejné univerzity a na katedře historie Filozofické fakulty Katolické univerzity v Ružomberku. Na katedře historie FF UP v Olomouci vede Centrum dějin křesťanské politiky. Zabývá se především českými dějinami na přelomu 19. a 20. století se zaměřením na historii politického stranictví, zejména politický katolicismus a strany středních vrstev, a církevní dějiny římskokatolické, československé a pravoslavné v kontextu katolického modernismu. Právě zde, podle mého názoru, přes katolickou modernu a československou církev, vede jeho cesta k českému pravoslaví 20. století a jeho osobnostem. Z jeho bibliografie mapující i české pravoslaví a jeho počátky uveďme: Pravoslavní v Československu 1918 – 1942 (2004), Církevní krize na počátku první Československé republiky 1917 – 1924 (2005), Pravoslavní v Československu 1918 – 1953 (2008), Arcibiskup Sawatij 1880 – 1959 (2009), Josef Žídek, nástin života a díla reformního kněze, zakladatelské postavy pravoslavné církve na Morave (1910), Nástin dějin pravoslavné církve v 19. a 20. století (2012) a Česká reformace 20. století?

Pokud někdo sleduje pravoslavnou linii Markova bádání, musí nutně dojít k dojmu, že kniha o biskupovi Gorazdovi je logickým vyvrcholením tohoto badatelského procesu. Osobně jsem si Markových studií všiml při vlastních badatelských počinech během hledání solidních studií o historii českého pravoslaví. Po druhé světové válce se z politických i osobních důvodů začal vytvářet určitý kult vladyky Gorazda. Nevedl však ke zpřístupňování faktů o jeho osobnosti a době V proudu článků se neustále opakovaly ty samé ústně vypravované příběhy a vzpomínky, vyznačující se velkou mírou nepřesností. Existují samozřejmě  publikace a články které na svou dobu přerůstají rámec tohoto proudu (např. kniha Biskup Gorazd 1879 – 1979 od Jaroslava Šuvarského, která na základě dobových článků a literatury vnesla do těch střípků vzpomínek nějaký řád. Tehdejší dobu mapovala i studie o misii vladyky Dositeje od Jozefa Fejsaka a nezanedbatelné jsou i počiny Pavla Aleše ohledně publikování Gorazdova díla). Tristní situace byla ohledně reality tzv. protektorátu a závěrečného období působení vladyky Gorazda. Těch několik pokusů o zpracování tohoto období se opět vyznačuje nepřesnostmi dobových reálií, ale i tradovanými nesmysly. Zajímavou studii napsal až před několika lety Martin Jindra.

Proto bylo pro mě velkou pomocí Markovo zpracování určitých historických úseků na solidním pramenném základu, zvláště jeho zpracování čtyřletého období budování „moravského pravoslaví“ v rámci československé církve. Právě Markova znalost tehdejší politické scény rozšiřuje úhel pohledu o další prvky. Někteří Markovi oponenti mu vyčítají málo církevní pohled. Jeho přednost je však právě ve velkém archivním podkladu, práci s ním, malém prostoru pro domněnky, ne však ve vnitrocírkevním pohledu nebo ve stále se opakujících církevních fabulacích. Právě zpracování počátků Gorazdovy práce a reálií okolo československé církve je velmi podrobné. Na rozdíl od předchozích knih, kde se autor poctivě vyhýbal Gorazdovu závěrečnému válečnému období, je v knize zpracována i tato část.

Kniha Biskup Gorazd (Pavlík) je velkým počinem, k němuž vedla dlouhá cesta. Člověk, který si dá práci přečíst výše zmíněné Markovy knihy, zjistí, že i Markův pohled na Gorazda se postupně měnil s přibývajícími informacemi, které postupně zpracovával. Při setkávání s vlastní církevní historií se většinou zaměřujeme na určitou událost nebo historický úsek. Proto je dobré mít po ruce některou z knih, které mapují větší časový úsek i s množstvím osobností, v nichž není snadné se vyznat. Zároveň i knihu, která se nesnaží o nějaké stranictví, ale vnímá osobnost vladyky Gorazda tzv. „z venku“.

Nemám v úmyslu ukazovat na Markovu publikaci jako k jedinému prameni, zároveň však mám úctu k množství jím zpracovaného materiálu. Kniha má úctyhodných 700 stran, z nichž sto je věnováno pramenům a literatuře, ediční poznámce, jmennému rejstříku a obrazové příloze (139 fotografií). Textový obsah je rozdělen na tři hlavní celky: necelých sto stran je věnováno Gorazdovým počátkům a jeho působení v římskokatolické církvi, přes dvě sta stran čtyřletému bouřlivému období v církvi československé a přes dvě sta padesát stran působení v pravoslavné církvi. Informovanému čtenáři tato čísla hodně napoví o těžišti této knihy, jak jsem se již zmínil výše.

Při pozorné četbě této knihy, srovnání faktů a dobových možností si pozorný čtenář uvědomí, že není potřeba vytvářet nějaký církevně politický Gorazdův profil, není třeba zaručeně pravdivých příhod. Stačí srovnat fakta ohledně Gorazdovy činnosti. V tomto je také přínos Markovy studie. Nevytváří mýty, ale s odstupem času odhaluje velké množství Gorazdovy práce, ale i jeho nutné chyby a omyly. Vladykovu památku to nijak neohrozí, nýbrž posílí.

prot. Libor Raclavský

 

Pozvánka na pouť do Hrubé Vrbky

V sobotu 7. září od 10 hod. začíná slavnostní liturgie k oslavě našeho novodobého světce, vladyky mučedníka Gorazda II.

Archijerejská božská liturgie se bude konat v monastýrské kapli v rodišti našeho „vladyky obnovitele pravoslavné církve v našich zemích“ v Hrubé Vrbce na Hodonínsku. Episkop Gorazd II. byl vysvěcen 25. září 1921 jako první eparchiální biskup pravoslavné církve v Čechách a na Moravě od dob sv. Metoděje. Mučednicky zemřel před popravčí četou německých okupantů 4. září 1942.

Na každoroční gorazdovskou pouť srdečně zveme!

P.S.
Pozvánka formátu A5 v plném rozlišení: jako obrázek nebo jako PDF: 2019-hruba-vrbka-pozvanka

Pozvánka: IKONY – obrazy neviditelného světa

Muzeum Vysočiny a Pravoslavná církevní obec zvou na výstavu o ikonách a světu pravoslavného křesťanství

IKONY – obrazy neviditelného světa

Místo konání: Muzeum Vysočiny na Masarykově nám. 57/58 v Jihlavě

Zveme na vernisáž výstavy: v pátek 6. září v 17. hod. v Muzeu.

Vernisáž k zahájení výstavy bude doprovázena úvodním slovem duchovního správce a hudebním vystoupením zpěváků církevní obce.

Výstava v Muzeu potrvá od 7. 9. – 13. 10. 2019

V průběhu trvání výstavy budou Malovaném sále Muzea Vysočiny pořádány od 17 hod. přednášky v těchto termínech:
12. září (čtvrtek) – Mgr. Jana Baudišová: Jak vzniká pravoslavná ikona
25. září (středa) – prot. Jan Baudiš: Mystika východního křesťanství
10. října (čtvrtek) – komentovaná prohlídka domovního pravoslavného chrámu na Masarykově nám. 4 v Jihlavě
(Vše od 17 hod.)

(Viz též web jihlavské Pravoslavné církevní obce)

 

Pozvánka na svátek olomoucké katedrály

Pozvánka na oslavu 80. výročí
posvěcení olomouckého katedrálního chrámu

Archijerejská liturgie se bude konat v katedrálním chrámu sv. Gorazda v Olomouci v sobotu dne 20. července t.r. od 10 hod. Po bohoslužbě krátký program v prostorách při chrámu. Duchovní nechť zajistí účast delegací věřících ze svých farností.

Zde je pro tisk (formát A5) obrázek ve velkém rozlišení a v PDF: Olomouc-2019-1f

 

Svatořečení světitele mučedníka Stanislava

Kanonizácia svjaščennomučenika Stanislava v Košiciach

V pravoslávnom katedrálnom chráme Usnutia Presvätej Bohorodičky a sv. Jána Milostivého v Košiciach sa v nedeľu 9. júna 2019 konala slávnostná kanonizácia svjaščenomučeníka Stanislava (Nasadila), ktorého týmto Pravoslávna cirkev v českých krajinách a na Slovensku zapísala medzi svojich svätých a v cirkevnom kalendári mu určila deň pamiatky 20. júna, kedy bol odvlečený do koncentračného tábora.

Novomučeník kňaz Stanislav (Nasadil) sa narodil 20. októbra 1907 v Lošticiach na Morave. Študoval pravoslávnu teológiu v Sremských Karlovciach a Bitolji v Juhoslávii (1923 – 1928). Ako pravoslávny kňaz slúžil v Ličkej Jesenici v dnešnom Chorvátsku. V roku 1941, počas Druhej svetovej vojny, sa spolu s tisíckami pravoslávnych Srbov, ale aj Rómov, Židov a chorvátskych antifašistov, stal obeťou ustašovského fašistického režimu, nakoľko aj napriek zastrašovaniu odmietol opustiť svojich veriacich a vrátiť sa do protektorátu Čechy a Morava alebo odísť do Srbska. So svojim nadriadeným, hornokarlovačským episkopom Savom Trlajičom, bol zajatý a mučený zo strany ustašovského vojnového zločinca Josipa Tomljenoviča a neskôr bol zavraždený v koncentračnom tábore v Gospiči. Jeho telo bolo hodené do spoločného hrobu v Šaranovej jame v Jadovne.

Na pozvanie miestneho archijereja, Jeho Vysokopreosvietenosti Juraja, archiepiskopa michalovsko-košického, sa už v predvečer slávnosti, 8. júna 2019, zišlo v košickom katedrálnom chráme niekoľko archijerejov, ako aj väčší počet duchovných a veriacich. Veľkú večerňu s litiou slúžil miestny duchovný správca prot. Vladimír Spišák s ďalšími domácimi aj zahraničnými duchovnými. Čestné miesto na archijerejskom tróne pripadlo braničevskému episkopovi Ignatijovi, dekanovi Pravoslávnej bohosloveckej fakulty v Belehrade. Vo svojom bohoslovecky obsažnom príhovore vladyka Ignatije hovoril o význame mučeníctva v kontexte vzťahu človeka k Bohu a ľudí medzi sebou. Práve mučeníctvom dosvedčujeme plnosť spoločenstva s Christom. Ono totiž najviac dosvedčuje našu lásku k Bohu, keďže kvôli Nemu mučeníci obetovali to najcennejšie, čo mali, teda svoj život. Christos, ktorý jediný prekonal brány smrti, pominuteľnosti a nadvlády hriechu, je zárukou toho, že v spoločenstve s Ním nebude mať smrť trvalej moci ani nad nami. Po večerni slúžili prítomní archijereji a duchovenstvo poslednú panychídu za svjaščenika Stanislava, ako je to v predvečer kanonizácie svätca zvykom.

Následne prítomným o živote Stanislava Nasadila porozprával historik Mgr. Jiří Vidlička z Olomouca, ktorý o svätcovi zozbieral množstvo archívnych dokumentov a informácií. Podelil sa aj o vlastný zážitok, ktorý preňho osobne dosvedčil Stanislavovu svätosť: „Keď som hľadal informácie v archíve Olomoucko-brnenskej eparchie, mal som medzi obrovským množstvom archívneho materiálu veľký problém nájsť niečo, čo by sa týkalo otca Stanislava Nasadila. Keď som po dlhom a neúspešnom prehľadávaní rôznych krabíc nenašiel nič relevantné, začal som sa k nemu modliť, že ak je jeho vôľa, aby sme sa o ňom niečo dozvedeli, nech mi pomôže nájsť tú správnu krabicu. Hneď prvá, ktorú som vzal do ruky a pritom vyzerala, že v nej o ňom určite nič nebude, bola plná práve informácií o tomto svätcovi. Považoval som to za Boží zázrak“.

S ďalšou prednáškou vystúpila srbská ikonografka Radmila Nestorovič z Belehradu, aby porozprávala o zobrazovaní novodobých srbských svätých na pravoslávnych ikonách a tiež o tom, ako vznikala kanonizačná ikona sv. Stanislava a prečo na nej zobrazila jednotlivé elementy. Spomenula aj veľké počty srbských mučeníkov z radov episkopov, duchovných a veriacich Srbskej pravoslávnej cirkvi počas Druhej svetovej vojny.

Na druhý deň, v nedeľu 9. júna, slúžil svätú archijerejskú Liturgiu Jeho Blaženosť Rastislav, archiepiskop prešovský, metropolita českých krajín a Slovenska, spolu so záhrebsko-ľubľanským metropolitom Porfírijom, pražským archiepiskopom Michalom, przemyślsko-gorlickým archiepiskopom Paisijom, báčskym episkopom Irinejom, braničevským episkopom Ignatijom, buenosairesským a južno-stredoamerickým episkopom Kyrilom, mochačským episkopom Isychijom, šumperským episkopom Izaiášom a domácim archiepiskopom michalovsko-košickým Jurajom ako aj duchovenstvom zo Slovenska, Čiech, Poľska, Srbska, Čiernej Hory a Chorvátska.

V kázni sa po Evanjeliu prihovoril báčsky episkop Irinej slovami: „Vo svätom Evanjeliu od Jána, ktorého úryvok sme práve počuli Spasiteľ svojim verným učeníkom hovorí: „Vy ste moji priatelia!“ Nenazývam vás viac sluhami, ale mojimi priateľmi“. Ďalej Spasiteľ pokračuje, že ako ľudia tohto sveta prenasledovali Jeho, tak budú prenasledovať aj Jeho učeníkov. Oba tieto odkazy nášho Spasiteľa sa sprítomnili na príklade jedného obdivuhodného Božieho následovníka, ktorým je svjaščenomučeník Stanislav Nasadil, ktorý je aj priateľ Boží podľa svojich cností, aj mučeník za Christa, ktorý svoj život položil za svojich blížnych a za svoje duchovné stádo. Nejestvuje väčšia láska ako táto.

V našej Pravoslávnej cirkvi je láska a jednota medzi všetkými nami základný spôsob existencie a života. Pramení to zo svätej Liturgie, lebo prijímame jedno Telo Hospodina Christa a zjednocujeme sa s Hospodinom. Táto jednota je prameňom všeobecnej jednoty Cirkvi vo svete. Liturgia nie je prostriedok, ktorým dosiahneme jednotu Cirkvi, ale je to cieľ a účel, lebo len vo svätej Liturgii skutočne zažívame jednotu Cirkvi. Hospodin je Jeden vo Svätej Trojici, a preto my všetci, aj keď sme rozdielni ako osoby, ako národy a možno aj ako kultúry, aj tak sme jedno v Bohočloveku Hospodinovi Christovi.

Po Hospodinovi, ktorý nás zjednocuje, v Jeho mene a Jeho blahodaťou nás zjednocujú aj svätí Boží nasledovníci, Jeho priatelia, ako ich On sám nazýva. Jednota, o ktorej nám oni svedčia a darujú, sa týka všetkých pravoslávnych. Ale my si aj tak všímame isté historické dimenzie, ktoré v nás vyvolávajú zvláštne pocity radosti a vďaky Hospodinovi. Vy všetci poznáte historické a duchovné zväzky medzi Srbskou Cirkvou a Vašou Cirkvou v českých krajinách a na Slovensku. Naši veľkí duchovní učitelia, medzi nimi sú už aj oslávení Boží následovníci, boli duchovní pastieri Vašich predkov v čase medzi dvoma svetovými vojnami. Rovnako tak aj synovia Vašich bratských národov, slovenského a českého, žili v našej krajine a tam svedčili o svojej pravoslávnej viere a ako svätci a mučeníci ukázali, čo znamená byť Christov priateľ. Najväčším príkladom toho je práve svjaščennomučenik Stanislav, ktorého dnes oslavujeme ako svätého. Pôvodom bol Čech, ale slúžil ako duchovný v Srbskej pravoslávnej cirkvi, v jednej eparchii, ktorá sa nachádza v Chorvátsku. V čase Druhej svetovej vojny vládol v Chorvátsku hrozný, satelitný nacistický režim, ktorý okrem iného prenasledoval pravoslávnych Srbov, Rómov, Židov a antifašistických Chorvátov. Výsledkom tohto zločineckého systému vlády bolo umučenie troch našich episkopov, stoviek kňazov a státisícov ľudí, ktorí trpeli iba preto, lebo boli pravoslávnej viery. Napriek všetkej tej neľudskosti však mučitelia preukázali aj jednu malú stopu ľudskosti. Ľuďom, ktorí nepochádzali z tých krajov, povedali, že môžu odísť, lebo sú cudzinci. To povedali aj našim episkopom, ale oni to odmietli slovami: „My sme tu so svojimi duchovnými deťmi a nemôžeme ich opustiť.“ Rovnako tak postupoval aj svjaščennomučeník Stanislav. On mohol opustiť svoju cirkevnú obec aj svojich veriacich a mohol prežiť. Mohol povedať, že nie je Srb alebo Žid, ale že je Čech a mohol odísť, ale ani on nechcel opustiť svoje duchovné deti a zaplatil zato svojím životom dosvedčiac, čo znamená byť kňazom Christovej Cirkvi. Preto ho Hospodin preslávil, aby sme sa k nemu dnes po prvýkrát obracali s modlitbou.

Poviem aj niečo, čo aj u mňa osobne vzbudzuje pocit radosti a nadšenia. Po prvé je to to, že môj predchodca, svätý a veľký vladyka Irinej (Čirič) rukopoložil otca Stanislava do stavu diakona a kňaza. Po druhé, že je tu s nami dnes podľa Božej prozreteľnosti aj pravnuk o. Stanislava, monach Paisij z monastiera Kovilj v našej báčskej eparchii.

Takto teda Hospodin oslavuje svojich pravých priateľov a pozýva všetkých nás, aby sme činili všetko vo svojom živote tak, aby sme sa aj my stali Jeho priateľmi, ako sú nimi svätci a ako ním je svjaščennomučeník Stanislav. Hospodin preto prišiel v ľudskom tele, preto zoslal Svätého Ducha a preto jestvuje Jeho Cirkev, aby sme my všetci mohli byť obožení Jeho blahodaťou. Takto svätí Boží nasledovníci, mučeníci a ostatní svätí nie sú pre pravoslávnych kresťanov nejakými nadľudskými bytosťami. Sú rovnako ako my ľudia z mäsa a krvi, ale milovali Hospodina Christa a sami sa stali jedno s Ním, ako je aj On jedno s Otcom. Takto aj svätý svjaščennomučeník Stanislav, na prvý pohľad skromný, bezvýznamný duchovný z provincie, bude od dnes preslávený po celom svete a v celej Pravoslávnej cirkvi ako svätec. On a jemu podobní sú skutočnou slávou a chválou vašej miestnej Cirkvi, ale aj Cirkvi sobornej-všeobecnej v celku.“

Po Božskej Liturgii, na ktorej sa zúčastnilo množstvo domácich aj zahraničných veriacich, sa konal slávnostný akt kanonizácie svjaščennomučeníka Stanislava, keď bolo prečítané a všetkými prítomnými archijerejmi, duchovnými a veriacimi podpísané uznesenie Posvätnej synody našej miestnej Pravoslávnej cirkvi o vyhlásení kňaza-mučeníka Stanislava za svätého. Uznesenie rovnako podpísal aj priamy potomok svätca, jeho pravnuk Paisij, brat srbského monastiera Kovilj.

Blaženejší metropolita Rastislav potom požehnal veriaci ľud ikonou svjaščennomučeníka Stanislava, počas čoho zbor spieval jeho tropár v cirkevnoslovanskom jazyku. Po druhýkrát zbor spieval tropár po srbsky a ikonou ľud požehnávali srbskí archijereji metropolita Porfirije a episkop Ignatije. Napokon zaznel tropár aj v českom jazyku a ľud ikonou požehnali arcibiskupi Michal a Juraj.

Po posvätení slávskeho koláča, ktorý vladykovia rezali na viacerých miestach v chráme aj pred ním, sa blaženejší metropolita Rastislav poďakoval hlavnému organizátorovi arcibiskupovi Jurajovi, duchovenstvu a veriacim Michalovsko-košickej pravoslávnej eparchie, že sa podujali zorganizovať toto krásne modlitebné stretnutie, čo si vyžadovalo veľkú námahu a finančné zabezpečenie. Nech im to modlitbami sv. Stanislava Boh vynahradí.

Svjatyj svjaščennomučeniče Stanislave, moli Boha o nas!

Videozáznam z Liturgie a kanonizačného aktu sv. mučeníka Stanislava (nedeľa, 9.6.2019): https://orthodox.sk/media/video/

Fotografie z veľkej večerne s litiou v predvečer kanonizácie sv. Stanislava (sobota, 8.6.2019)

(Další fotogalérie je zde)