Archiv autora: Administrator

Cyrilometodějská bohoslužba v Mikulčicích

V sobotu 23. května 2020 v 10.00 hod se bude konat jako každoročně sváteční svatá liturgie v Mikulčicích.

(S ohledem na nařízení vlády ČR pro toto období se bude sloužit pro max. 100 lidí, může být tedy na místě bohoslužby přítomen jen omezený okruh duchovních a věřících.)

SVATÍ APOŠTOLŮM ROVNÍ, CYRIL A METODĚJ,
UČITELÉ SLOVANŠTÍ (památka 11. / 24. května)

TROPAR, HLAS 4.
Apoštolům rovní a slovanských zemí učitelé, Cyrile a Metoději, v Bohu moudří, Vládce všech proste, aby všecky národy slovanské utvrdil v pravoslaví a jednomyslnosti, světu pokoj daroval a spasil duše naše.

KONDAK, HLAS 3.
Uctěme posvátnou dvojici našich osvětitelů, kteří nám přeložením Božských Písem otevřeli pramen bohopoznání, z něhož až do dneška hojně čerpáme a blahoslavíme vás, Cyrile a Metoději, kteří stojíte před trůnem Nejvyššího a vroucně se modlíte za duše naše.

MODLITBA KE SVATÝM APOŠTOLŮM ROVNÝM CYRILU A METODĚJI, UČITELŮM SLOVANSKÝM
Ó přeslavní učitelé a osvětitelé národů slovanských, svatí apoštolům rovní, Cyrile a Metoději! Jako děti ke svým otcům se k vám nyní utíkáme, světlem vašeho učení a slova osvíceni a ve víře Kristově poučeni, a se srdcem zkroušeným se k vám modlíme. Ačkoli jsme váš odkaz jako dítka vzpurná nezachovali a nesnažili se zalíbiti Bohu tak, jak jste nás učili, ačkoli jsme odpadli od jednomyslnosti a lásky, kterou jste nám Slovanům jako svým bratřím ve víře i původu odkázali – neodvracejte se od nás, nehodných a hříšných dítek svých, jako jste ani za života svého neodmítali lidi nevděčné a nehodné, ale dobrotou vždy za zlé odpláceli. A protože máte velikou smělost před Hospodinem, proste Jej, aby nás poučil a obrátil na cestu spásy, aby utišil neshody a sváry vznikající mezi bratry jedné víry, aby ty, kteří od ní odpadli, k jednomyslnosti přivedl a všechny nás sjednotil v jednotě ducha a lásky v jedné, Svaté, Obecné a Apoštolské Církvi. Víme, ano, víme, jak mnoho zmůže modlitba spravedlivého před milosrdenstvím Vládce, třebaže je přinášena za lid hříšný. Neopouštějte nás proto, sklíčené a nedůstojné potomky vaše, pro jejichž hříchy bylo vámi shromážděné stádo nepřátelstvím rozděleno a svody jinověrných oklamáno a oslabeno, ovce rozehnány a duchovními vlky uchváceny. Vyproste nám horlivost k pravoslaví, abychom se s nadšením vraceli k tradicím našich otců, abychom s pilností věrně zachovávali církevní pravidla a zvyky a vyvarovali se všech lživých učení, abychom prospívali v bohulibém životě na zemi a stali se hodnými života rajského na nebesích – abychom tam všichni společně oslavovali Vládce všech, v Trojici Jediného Boha, na věky věkův. Amen

Zveme na cyrilometodějskou poutní bohoslužbu v Mikulčicích

V sobotu před letošním svátkem svatých věrozvěstů se shromáždíme v Mikulčicích, abychom vzývali pomoc svatých soluňských bratří. Význam jejich díla si jistě nemusíme připomínat, ale přesto s radostí a vděčností každý rok vzpomeneme na základní rysy jejich misie, jejíž duch pracuje dodnes a co zde tenkrát bylo zaseto, stále žije a roste.

Cílem misie sv. Cyrila a Metoděje bylo uvést světlo Kristova Evangelia ke Slovanům. Svatí bratři si přáli, aby se všichni Slované stali pravoslavnými, a tím přebývali v lásce a jednotě všechny slovanské národy spolu s Řeky, resp. Byzantinci. Pravoslavná křesťanská víra sjednocuje všechny v pravdě, a jednomyslnost ve víře následně přináší sjednocení ve svatých Tajinách.

 

9. květen v Horní Lipové

V Jeseníkách si již tradičně připomínáme konec 2. světové války a nejinak tomu bylo i letos. Ani epidemická situace nezabránila oživovat historickou paměť. Pravda, byli jsme trochu svázání limitujícím počtem 15 účastníků bohoslužeb, ale jinak vše bylo jako obvykle. Počasí nám ukázalo svoji letní tvář, všude plály žlutým světlem hlavičky pampelišek a my jsme sloužili pomalým panychidním tempem a četli mnohá jména válečných zajatců, kterých bylo na Jesenicku okolo 6 000. Po skončení bohoslužby v kulturní části dne zněly písně z válečných časů a také verše předních básníků minulého století. Jako zlatá nit se celým dopolednem vinula slova dagestánského básníka Gafurova:  „Jestli vystřelíš na minulost z pistole, budoucnost vystřelí na tebe z pušky.“ Doufáme, že oslavu letošního kulatého jubilea v komorním provedení, v příštím roce dovršíme v obvyklé plnosti.

Za pořádající spolek Kostelík v horách a PCO Jeseník

Prot. Josef Libor Kratochvíla 

Bohoslužby do 15 lidí už od neděle

Podle Usnesení české vlády ze dne 23. 4. 2020

Vláda s účinností ode dne 24. dubna 2020

…

III. nařizuje

…

b) pro účast na sňatečném obřadu, aby byla dodržována následující pravidla:

i. účastní se jen snoubenci, jejich dva svědci, osoba jednající za orgán veřejné moci, anebo osoba, jednající za orgán oprávněné církve, matrikář a nejvýše čtyři další osoby,
ii. snoubenci   v průběhu  sňatečného  obřadu  nejsou  povinni  nosit  ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), který brání šíření kapének
iii. účastníci  sňatečného  obřadu  dodržují  odstupy  nejméně  2 metry  od  jiných osob s výjimkou členů domácnosti a snoubenců
iv. po skončení  sňatečného  obřadu  je  provedena  dezinfekce  všech  použitých pomůcek;
tato pravidla se obdobně použijí v případě prohlášení osob  o tom, že spolu vstupují do registrovaného partnerství;

c) pro účast na bohoslužbě, aby byla dodržována následující pravidla:

i. bohoslužby se vstejný čas účastní nejvýše 15 osob,
ii. v bohoslužebném  prostoru  (kostele,  sboru  apod.)  účastníci  bohoslužby dodržují  minimální  rozestupy  dva  metry  mezi  sebou,  s  výjimkou  členů domácnosti,
iii. účastníci  bohoslužby  si  před  vstupem  do  bohoslužebného  prostoru  povinně dezinfikují ruce,
iv. účastníci  bohoslužby  nosí  ochranný  prostředek  dýchacích  cest  (nos,  ústa), který brání šíření kapének, vyjma okamžiku přijetí Eucharistie/Večeře Páně,
v. v rámci  bohoslužby  se  vynechá  pozdravení  pokoje  a  žehnání  se  svěcenou vodou a obdobné obřady,
vi.duchovní   si   dezinfikuje   ruce   alespoň   před   začátkem   bohoslužby, předpodáváním Eucharistie/Večeře Páně a po něm,
vii. délka   bohoslužby   se   při   zachování   liturgických   předpisů   zbytečně neprodlužuje,
viii. bohoslužebný prostor je po bohoslužbě řádně vyvětrán a jsou dezinfikovány kontaktní plochy (kliky, lavice apod.),
ix. je  omezen  přístup  věřících  do  dalších  míst  v kostele/sboru  mimo  hlavní bohoslužebný prostor; stejná pravidla se použijí i pro svatby a křty; kostely/sbory mimo bohoslužeb zůstávají otevřené pro osobní modlitbu a individuální duchovní péči.

(Výňatek z textu vládního usnesení)

Bohoslužby s počtem účastníků do 15 lidí se tedy mohou konat už od pátku 24. 4. 2020 (nikoliv až od pondělí 27. 4. 2020, jak bylo stanoveno původně).

(PDF listiny vládního nařízení Usneseni-vlady_23-4-2020)

Viz též weblog Ambon

 

 

Kristus vstal z mrtvých! Christos voskrese!

Drazí otcové, bratři a sestry v Kristu!

Kristus vstal z mrtvých! Christos voskrese!

Letošní velikonoční svátky jsou určitě jiné, než jsme si vůbec kdy dokázali představit. Mnozí z nás jsou naplněni obavami, nejistotou, nejrůznějšími otázkami a pochybnostmi. Ostatně stejné pocity intenzivně prožívá celý svět okolo nás. Možná však máme jedinečnou příležitost velmi konkrétním způsobem prožít to, co se událo před téměř dvěma tisíci lety a zůstává aktuální i v těchto dnech. Opět zažíváme strach onoho malého společenství učedníků, mužů a žen, kteří se v nejistotě skrývali poté, co byl jejich milovaný Mistr a Učitel, od něhož toho tolik očekávali, krutým způsobem popraven a oni sami rozehnáni. Skrývali se ve strachu a pochybnostech, zakusili vlastní chvíle temnoty. Ale pak znenadání jako blesk z čistého nebe přišel úsvit třetího dne. Odvalený kámen, prázdný hrob, radostné poselství anděla: „Není tu! Vstal z mrtvých!“ (Mk 16,6) A tato radostná zvěst se i navzdory prvotnímu strachu učedníků začala šířit jako jiskérka všude okolo a zapalovalo se od ní stále víc a víc srdcí, až nakonec, posílená vylitím Svatého Ducha na apoštoly a celou Církev, zapálila celý svět. Ano, Pán vstal z mrtvých, a nic již není jako dřív.

Dnes jsou ale chrámy kvůli pandemii nakažlivé choroby dočasně uzavřené pro veřejné bohoslužby a nám se zdá, že se nemůžeme společně radovat jako Církev, jako společenství bratří a sester shromážděných okolo eucharistických Darů Těla a Krve Bohočlověka. Opravdu nemůžeme? Anebo je právě nyní čas velké Boží milosti, kdy můžeme bytostně prožít, že všechno to, co ve svém životě považujeme za naprosto samozřejmé a za co jsme si již odvykli být Bohu vděční, včetně možnosti účastnit se bohoslužeb, je vlastně obrovským Božím darem?

Drazí, dnes je možná více než kdy jindy čas uvědomit si, že i my jsme dědicové a následníci toho původního malého vystrašeného společenství učedníků. Sami o sobě toho mnoho nezmůžeme, ale naše síla je jedině v Tom, který řekl: „Nebojte se! Na světě zakoušíte soužení, ale buďte stateční – já jsem přemohl svět.“ (Jan 16,33)

Možná nastal požehnaný čas milosti, kdy je nám všem nabízena možnost přehodnotit své postoje k bytostem, věcem, událostem a skutečnostem, které nás obklopují. Možná máme s Boží pomocí znovu objevit, co je v našich životech nejen jako jednotlivců, ale i rodin, farností, eparchií a vlastně celé společnosti opravdu důležité. Je čas si přiznat, kolikrát jsme byli jako jednotlivci i celá společenství nevěrní oné radostné události prázdného hrobu; kolikrát jsme odmítli usednout k nohám božského Mistra a Učitele jako Marie, sestra Lazarova, a naslouchat Jeho oživujícím slovům;kolikrát jsme místo charismatického boholidského společenství bratří a sester, Těla Kristova, Církve, byli jen pouhou historickou, folklórní či etnickou institucí bez života; kolikrát jsme si vystačili s pouhou formou a nezajímali se o obsah; kolikrát jsme se žárlivě a egoisticky snažili jen pro sebe chránit plamen radostné zvěsti o prázdném hrobu Bohočlověka Ježíše, našeho Pána a bratra, a nechtěli se o něj rozdělit s okolním světem.Kolikrát jsme se prohřešili proti přítomnosti Pána Života v našem společenství? Kolikrát jsme dali přednost vlastní bohorovné sebejistotě a zdánlivé spravedlnosti před pokorným skloněním se před svým Mistrem, který nám má stále co říct a chce vést náš život? Je načase znovu s apoštolem Petrem zvolat: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“ (Jan 6, 68) Možná je načase, aby naše Církev přestala být vnímána jako nějaká instituce, ale aby byla opět prožita jako společenství bratří a sester, kde jednomu skutečně záleží na tom druhém.VždyťjsmevšichnispolečněsoučástíjednohoBoholidského organizmu Církve, Kristova Těla, kde On jediný je hlavou, Pánem a Učitelem, který nás v síle životodárného Ducha vede jako milované děti k milujícímu Otci. A proto se neuzavírejme do svých strachů a obav, pamatujme v modlitbě na ty, kteří mají přijímat zodpovědná rozhodnutí, na všechny nemocné a také na všechny, kdo jakkoliv obětavě slouží druhým – lékaře a zdravotníky, členy pořádkových sil, prodavače a prodavačky a mnohé další. A nejenom to, snažme se i sami podle míry svých možností prakticky a konkrétním způsobem pomoci, kde se jen dá.

Drazí, současnou těžkou situaci prožíváme my, vaši biskupové, společně s vámi všemi. Všichni jsme na jedné lodi. I nás se dotýkají všeobecné obavy, strach a nejistota. Rádi bychom se však s vámi podělili v tento radostný paschální čas o slova svatého apoštola Pavla, v nichž rezonuje dvoutisíciletá zkušenost Církve:  „Kristus Ježíš zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých, je po Boží pravici a prosí za nás! Co nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování, hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!“ (Římanům 8, 34-35, 38-39).

Prosíme vás o modlitby a svoláváme na vás Boží požehnání.

Kristus vstal z mrtvých! Christos voskrese!

Vaši biskupové:

+ Rastislav, arcibiskup prešovský a metropolita českých zemí a Slovenska

+ Michal, arcibiskup pražský a českých zemí

+ Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský

+ Jiří, arcibiskup michalovsko-košický

+ Izaiáš, biskup šumperský

Pomoc šumperských pravoslavných v boji proti epidemii

S požehnáním Jeho Přeosvícenosti Izaiáše, biskupa šumperského, jsme v
sobotu 21. března v odpoledních hodinách navštívili Domov klidného stáří v
Šumperku a jeho milým obyvatelům předali, v těchto dnech  tolik potřebné,
roušky pro potřebu jejich i jejich blízkých.

Mnohokrát děkujeme p. Miroslavu Jonovi za tuto možnost a těšíme se na další
shledání s našimi novými přáteli.

Na závěr vyjadřujeme veliký dík bratru Vladimíru Sokolinskému za zprostředkování
roušek.

jer. Rafael Moravský

Vladyka Simeon v Šumperku

Archijerejská svatá liturgie. V první neděli Velkého půstu 8. března 2020 navštívil naší církevní obec eparchiální biskup, Jeho Vysokopřeosvícenost Simeon, archiepiskop Olomoucko-brněnský.

Svojí přítomností a krásným kázáním nás všechny duchovně posílil do dalších dní Čtyřicátnice. Při liturgii sv. Basila Velikého spolusloužil prot. Josef Libor Kratochvíla z jesenické církevní obce.

Vladyka Simeon na konci svaté liturgie pozdravil duchovního správce církevní obce jer. Rafaelu Moravskému ke dni jeho 30. narozenin a obdaroval ho krásným dřevěným nástěnným křížem. Ke gratulaci se připojila i rada sboru starších a celá církevní obec. Po liturgii se přítomní sešli u svátečně připraveného postního stolu a besedovali do pozdního odpoledne.

Děkujeme Jeho Vysokopřeosvícenosti za milou návštěvu a vyprošujeme u našeho Pána Ježíše Krista mnohá a blahá léta.

jer. Rafael Moravský

 

 

Myšlenky o půstu

Přikázání o půstu je tak staré jako sám svět. Prvé přikázání, které dal Bůh člověku, bylo přikázání postit se (Genesis 2,17).

Protože jsme se nepostili, byli jsme vyhnáni z ráje! Proto se budeme postit, abychom znovu do ráje vstoupili (sv. Basil Veliký).

Nepostit se — to znamená připodobnit se němým tvářím, které nic neví o půstu.

Půst těla je pokrm pro duši (sv. Jan Zlatoústý).

Kolik vezmeš tělu, tolik síly přidáš duši (sv. Basil Veliký).

Člun lehčeji plave, když není zatížen zbytečným břemenem. Tak i modlitba se vykonává lehčeji a lépe, když tělo není obtíženo nadbytečnou stravou a pitím (ze kterých se tloustne) ale když se člověk postí (Jakub, arcibiskup nižegorodský).

Zvířata, která mnoho žerou a jsou tlustá, nemohou běhat tak rychle jako štíhlý jelen. Podobně i ten, kdo slouží svému břichu, nemůže být tak činný a úspěšný v duchovních zápasech jako zdrženlivec (Filaret, metropolita moskevský).

Není možné, aby oheň hořel ve vodě. Není možné pokání bez půstu (sv. Jan Zlatoústý).

Vůdcem běsů je padlý světlonoš. Hlavou vášní je přejídání (ct. Jan Žebříkovec).

Z článku „Vstup do petrského půstu“, Pravoslavná Rus 11 / 96 (Kalendář 97)
Nyní na orthodoxia.cz

 

List z Ekumenického patriarchátu arcibiskupovi Michalovi

+Ekumenický patriarchát
číslo jednací 65

Vysokopřeosvícený metropolito pražský, v Duchu Svatém milovaný bratře a náš liturgický společníku Michale, milost ať je s Vámi a pokoj od Pána Boha.

S údivem a hlubokou lítostí jsme se z přicházejících zpráv dozvěděli o nepřátelském a nekanonickém postoji vaší vysokopřeosvícenosti, kterým zjevně povzbuzujete a podněcujete opozici a boj proti přijatému kanonickému rozhodnutí vysokopřeosvíceného metropolity olomouckého a brněnského Simeona, kterým předává komplex budov ve městě Vilémov ve své eparchii, aby na tomto místě zřídil patriarchátní a stavropegijní monastýr. Snažíte se zmařit uskutečnění tohoto požehnaného rozhodnutí naší matky církve konstantinopolské, od níž jste byli pokřtění v pravoslaví a která vám dala Tomos o autokefalitě.

Obdrželi jsme i dříve zprávy ohledně vašeho postoje, který vůbec nepřísluší hierarchovi jedné, svaté a apoštolské církve, jejímž pečovatelem a vůdcem je arcibiskup Konstantinopole – Nového Říma a ekumenický patriarcha, ustanovený posvátnými kánony jako první, který v průběhu staletí bral pod ochranná křídla Ekumenického patriarchátu obyvatele nejen thrácké, pontské a asijské oblasti, ale i ty mimo své hranice z dalších pravoslavných církví v barbarských zemích, do jediného sjednoceného a neoddělitelného církevního celku a tak se stal bezpečným garantem jednoty a víry.

K této sjednocující funkci velké církve konstantinopolské  patří institut, nebo lépe řečeno posvátný zvyk patriarších stavropegií, která jsou dokládána ve svědomí a praxi církve od nepaměti a dodnes (G.Rallis – M.Potlis, Ústava II, 41). Patriarcha, milovaný bratře, skoro po celém světě zřizuje a dává stavropegie (G.Rallis – M.Potlis, Ústava II, 535), anebo jak očividně kodifikuje Úvod k zákonu: “Nejvyššímu přestaviteli Konstantinopole náleží udělovat stavropegie i farnostem jiných stolců, kde nebyl ještě vysvěcen chrám” (tit. III, 10).

Jak nám písemně i při osobním setkání oznámil vysokopřeosvícený bratr metropolita rakouský a exarcha Maďarska a střední Evropy Arsenios, vaše nepřátelské a vzpurné chování, jež nepřísluší vaší hierarchické hodnosti způsobuje nenávratnou škodu v duších a svědomí zbožných českých a slovenských pravoslavných věřících, jimž byla způsobena újma skrze ďábelské pomluvy a jednání. Upozorňujeme proto v hlubokém smutku vaši vysokopřeosvícenost, abyste se zdržel tohoto způsobu chování, činnosti a šíření klamných zpráv a nepodložených obvinění proti matce církvi a proti metropolitovi  olomouckému a brněnskému Simeonovi, které diskreditují tak či onak naši dceru církev v Českých zemích a na Slovensku. Prohlašujeme, že pokud budete v této své zhoubné taktice pokračovat, matka církev přísně zakročí.

V hluboké naději, že vaše vysokopřeosvícenost přestane otřásat ustanoveným církevním řádem a bude ctít jeho hierachii, Vám udělujeme patriarší požehnání.

Milost Boží a jeho nekonečné milosrdenství ať zůstávají s Vaší vysokopřeosvíceností.

Dne 20. ledna 2020
patriarchální zástupce
+Apostolos, metropolitní biskup z Derkoi

Převzato z webu Sůl země

Porada okružních protopresbyterů

Ve čtvrtek 13. února se v Olomouci na úřadu eparchiální rady sešli okružní protopresbyteři, aby s vladykou jednali o vyhlídkách na události eparchiálního života letošního roku.

Domlouvala se data a zajištění poutí, moravská oslava svatořečení novomučedníků a jiné akce jubilejního roku naší eparchie.

Výročí biskupského svěcení vladyky Izaiáše

22. února uplynulo pět let od vysvěcení vladyky Iziáše jako vikárního biskupa se sídlem v Šumperku. V úřadu pomocného biskupa naší eparchie a ředitele úřadu eparchiální rady vykonal vladyka za tuto dobu mnoho práce.

K pětiletému výročí vladykovi gratulujeme.

Redakce webu

Archivní články týkající se vysvěcení vladyky Izaiáše:

Biskupská chirotonie v Brně
Fotogalerie ze svěcení
Věstník Konstantinopolského patriarchátu informuje o události

 Fotogalerie z archivu našeho webu dokumentující průběh chirotonie: