Archiv autora: Administrator

Ikonografický kurz ve Vilémově

Ikonopisný kurz v monastýru Zesnutí přesvaté Bohorodice ve Vilémově u Olomouce

Minulou neděli se završil ikonopisný kurz, který v prvním červencovém týdnu s požehnáním Jeho Přeosvícenosti biskupa Izaiáše proběhl v nádherném prostředí vilémovského monastýru. Toto místo, skryté před světem, se na tu dobu stalo naším domovem a pracovištěm, místem setkání lidí, kteří sdílejí nadšení pro Boží krásu. Zažili jsme za ten krátký čas při psaní ikony archanděla Michaela duchovní výstup z neklidného světa do pokojné, světlé a Božím požehnáním proniknuté výšiny. Panuje zde hluboké mlčení, jež je vlastně tichou modlitbou… Zažili jsme při psaní ikony archandělovu velkou duchovní sílu.

Setkání nad psaním ikon ve Vilémově mělo být posledním z řady našich ikonopisných kurzů. Náš zážitek nás však povzbudil k rozhodnutí – také na základě přání účastníků kurzu – v naší činnosti pokračovat. I nadále tedy budou naše kurzy určeny všem zájemcům, nejen těm, kdo se ikonopisectví chtějí zabývat soustavněji, ale i začátečníkům, kteří se o ikony zajímají a teprve si chtějí na kurzu ověřit, zda by měli k ikonopisectví předpoklady. Podle vyjádření účastníků bylo psaní ikony přínosné pro všechny, ať již pro ty, kteří vidí v ikonopisectví svou perspektivu, nebo pro ty z účastníků, pro něž se jednalo o ojedinělý zážitek a zkušenost.

Naše kurzy jsou otevřené všem zájemcům, tedy nejen pravoslavným. Chápeme totiž kurzy také jako misijní dílo, kde se lidé mohou s pravoslavím blíže seznámit a poznat jeho krásu a duchovní sílu, což se na kurzech potvrzuje. Všem společné psaní ikony dává cennou zkušenost a domů si všichni odnášejí nejen silný zážitek, ale také vlastnoručně napsanou ikonu, což jim může být značnou duchovní posilou.

Cítíme, že nás Pán Bůh podpořil. A nejen nás ikonopisce, ale celé naše církevní společenství. Těšíme se již na další setkání věřících zde, tentokrát plné besed s duchovními a modliteb v monastýrském chrámu. Uskutečnění těchto akcí by však nebylo možné, kdyby se kdosi o monastýr soustavně nestaral a “nekypřil půdu” pro setkávání věřících na tomto posvátném místě. Kromě péče vedení moravské eparchie naší církve je to matka představená monastýru, starica Alexie, která o monastýr vzorně pečuje. Vůbec netušíme, jak zvládne tak výborně udržovat celý prostor monastýru – budovu i zahradu. Všude je čisto, všechno jí kvete pod rukama. Je to jako rajská zahrada plná modliteb a Božího požehnání. Na kurzu matka starica vedla také každodenní jitřní a večerní modlitby v chrámu. Co se týká organizační podpory a vaření, těchto úkolů se s horlivostí a pečlivostí sobě vlastní zhostila naše jihlavská sestra Anežka Mandelíková, bez níž by se ani žádný z předchozích kurzů nemohl uskutečnit. Oběma bych tímto chtěla vyjádřit vřelé poděkování.

Je velké štěstí, že máme kam odejít ze světa a zažít ten pokoj a jas Boží blízkosti. Chybí nám slova k vyjádření toho, co jsme zažili, jakou velkou posilu do života a ikonopisného díla. Těšíme se tedy, dá-li Pán Bůh, na další setkávání se zájemci o ikonopisectví na našich kurzech zde, a možná i na dalších místech. Sláva Bohu!

Jana Baudišová
lektorka ikonopisného kurzu

https://ikony.or.cz/

https://cz.pinterest.com/ikonograf0112/

Svěcení kapličky sv. Rostislava

Část účastníků slavnosti

Brtnici na Jihlavsku navštívil v sobotu 5. července vladyka Izaiáš, biskup olomoucko-brněnský, aby zde vysvětil novou pravoslavnou kapličku. Zbudoval ji v průběhu sedmi let bratr Rostislav Vyoral s cílem vytvořit místo duchovního odpočinku, rozjímání pro všechny zájemce o pravoslavné cyrilometodějské kořeny našeho místního křesťanství a jeho spiritualitu. Z toho vyplynulo i zasvěcení kaple sv. knížeti Rostislavovi Velkomoravskému, který k nám pozval byzantskou misii sv. Cyrila a Metoděje. Krásná a zajímavá kaplička je uvnitř vyzdobena velice pěknými ikonografickými freskami. Prostor kaple je sice maličký, ale má silnou duchovní atmosféru. V přízemí pod kaplí je upravená malá jeskyňka, kam je možno kdykoliv vstoupit, zapálit svíčku, posedět a pomodlit se.

S vladykou přijeli z Olomouce i důstojní otcové Aleksei Kukhta a Luděk Spurný spolu se zkušenými zpěváky, kteří se postarali o nádherný liturgický zpěv, k němuž se přidala i zpěvačka sestra Sofie z Jihlavy. Spolu s duchovními dále sloužil jihlavský protopresbyter s jihlavským diákonem Lazarem.

Nejprve byla do prestolu vložena památeční listina se zápisem o posvěcení; na znamení duchovní jednoty oltáře se svatými místy pravoslavné církve byl vložen do prestolu kámen z Jerusalema, z lávry sv. Charitona; do časové schránky bylo dáno několik dobových předmětů (pamětní mince dnešní doby jako památka na nás). Poté byl prestol pomazán olejem a spolu s ním i stěny na všech čtyřech světových stranách. Po přečtení modliteb ke svěcení chrámu dle řecké tradice a vykropení kaple svěcenou vodou byl bratr Rostislav postřihnut na žalmistu a ihned ustanoven na hypodiákona s úkolem konat v této kapli pobožnosti.

Pak byla sloužena svatá liturgie. Po liturgii předal vladyka budovateli chrámu pochvalnou listinu – diplom Olomoucko-brněnské eparchie a poblahopřál mu k završení celého díla stavby kapličky. Při závěrečné promluvě hovořil o tom, že chrám je vlastně kouskem nebe na zemi a podobně, jako jsou ikony okna, skrze něž hledíme do nebe, tak skrze chrám už zde v tomto tělesném životě svým způsobem vstupujeme do Božího Království, neboť zde otevíráme svá srdce Kristu, aby mohl vstoupit, být v nás a my v Něm. V chrámu se hlásá Evangelium Kristovo ke spáse všech, kteří je čtou, i těch, kdo naslouchají. Naše chrámy na Moravě jsou dědictvím cyrilometodějské tradice a pokračuje v nich hlásání Božího slova v místním jazyku k osvícení duší tohoto národa.

Při promluvě v liturgii se hovořilo o významu chrámu a oltáře. Kazatel vycházel ze slov apoštola Pavla, že pozemský chrám, oltář i bohoslužba jsou stínem či odrazem nebo podobou nebeské svatyně a Božího trůnu (Žid 8,5), kolem něhož Bohu slouží andělé (Isai 6,1-5), oslavují jej, chválí a dobrořečí mu. Podobně i my konáme v našich chrámech u našich oltářů oslavu Boží, abychom se ve chválení Hospodina zástupů připojili ke všem řádům andělů na nebesích. Ale v chrámech Kristových se navíc andělé připojují k nám a spolu s námi konají svatou liturgii, zvláště eucharistii, jak se o tom hovoří v modlitbách božské liturgie. Chrám je tedy setkáním nebeského s pozemským. Liturgie je nejen obrazně ale i duchovně svatou horou, na kterou vystupujeme a na jejímž vrcholku se člověk setkává s Bohem, který tam za námi sestupuje.

O posvěcení chrámu. Chrám je místo vyhrazené, oddělené od ostatních míst pro Boha. V jazyce Písma svatého Starého zákona souvisí pojem zasvětit, posvětit se slovem „oddělit“. Spolu s prací na vybudování chrámu a s prostředky vynaloženými na jeho stavbu a zařízení je právě toto oddělení či vyhrazení části našeho prostoru jen pro Boha základem jeho posvěcení. S druhé strany na tento lidský dar, resp. oběť, Bůh odpovídá a sesílá blahodatné působení Svatého Ducha, aby posvětilo chrám dotykem svatosti Boží.

Lidská práce a námaha s budováním oltářů Bohu jsou projevem lidské touhy po Bohu, která je v každém lidském srdci; jsou darem lidské lásky a díků Stvořiteli. Tak vznikly všechny naše chrámy a kaple, od největší katedrály až po ten nejposlednější modlitební koutek – člověk niterně potřebuje místo vyhrazené k tomu, aby se obracel k Bohu, aby Ho jako andělé chválil a oslavoval, pak aby Mu jako člověk děkoval, a nakonec aby jej jako hříšník upadlý do bídy prosil. (Právě v tomto pořadí byly kdysi seřazeny části svaté liturgie.)

Kromě toho, každý si nosíme svůj osobní oltář v sobě, ve svém srdci. U tohoto oltáře Bohu sloužíme tím, že svá srdce stále povznášíme vzhůru, jak to slyšíme při liturgii: „Vzhůru srdce!“ Odtrháváme svá srdce od lepkavých pozemských „sladkostí“ čili marností, abychom je pozdvihovali k Pánu Ježíši, naší jediné největší lásce. A to nás zase vrací do chrámu, neboť korunou této vnitřní bohoslužby je spoluslužba s ostatními bratry a sestrami při eucharistické oběti Pána Ježíše Krista.

Při této události udělil bratru Vasilovi z Jihlavy vladyka požehnání oblékat podrjasnik. Kaple byla zcela zaplněna věřícími a někteří lidé stáli venku, kam jim hlas bohoslužby přenášel reproduktor (celkem bylo přítomno přes 20 lidí). I přesto, že byl horký den, účastníci i hosté hovořili o krásném a povznášejícím zážitku, který si ze služby odnášejí. Po ukončení bohoslužby následovalo příjemné pohoštění a všichni přítomní byli pozváni na slavnostní oběd.

Svěcení kaple v Brtnici

V sobotu 5. července vysvětí vladyka Izaiáš, biskup olomoucko-brněnský pravoslavnou kapli sv. Rostislava v Brtnici (městečko na východě okresu Jihlava v Kraji Vysočina). Bohoslužba začíná od 10. hodiny dopolední.

Kapličku, která je vyzdobena krásnou ikonografickou výmalbou, zbudoval pravoslavný věřící, br. Rostislav na své náklady. Kapli stavěl s cílem vytvořit místo duchovního odpočinku, rozjímání pro všechny zájemce o pravoslavné cyrilometodějské kořeny našeho místního křesťanské spirituality.

Zveme všechny zájemce k účasti na vysvěcení nového sakrální prostoru pravoslavné církve olomoucko-brněnské eparchie.

Zveme ke studiu na Pravoslavném eparchiálním institutu sv. Prokopa Sázavského

Náš eparchiální Institut, který pracuje v Brně, na podzim otevírá pro nové studenty další cyklus studia.

Cílem Institutu je poskytovat tzv. „teologické minimum“ vzdělání především pro adepty na duchovenskou službu: žalmisty, diákony a kněze nebo učitelky náboženství či pastorační asistentky, a dále doplňovat či prohlubovat vzdělání všech, kteří už v některé duchovenské hodnosti v eparchii vykonávají službu. Spolu s tím Institut může podávat úvod do pravoslavné teologie a liturgické praxe všem zájemcům o tyto vědomosti.

Prosíme duchovní správce na farnostech, aby oznámili věřícím po bohoslužbě tuto možnost studia, případně aby sami aktivně vyhledávali mezi věřícími vhodné adepty pro studium.

Zveme všechny, kteří chtějí získat teologické minimum vědomostí pro službu v místní pravoslavné církvi, aby si podali přihlášku do prvního ročníku Institutu. Studium je rozděleno na několik stupňů podle počtu absolvovaných ročníků – pro teologickou kvalifikaci na žalmistu, na diákona a na kněze (příp. pastorační asistentku či učitelku náboženství). Po absolvování každého ročníku se vydává studentům certifikát o dosaženém stupni vzdělání. V olomoucko-brněnské eparchii bude dosažený stupeň bohosloveckého vzdělání považován za dostatečnou teologickou přípravu pro vykonávání příslušné duchovenské funkce. K přípravě na kněžskou službu je potřeba absolvovat čtyři ročníky.

Ředitelem Institutu je vladyka Izaiáš, biskup olomoucko-brněnský. V současnosti pokračují studenti, kteří zrovna ukončují druhý ročník, do třetího ročníku studia, a do prvního ročníku přijímáme nové studenty. Vyučuje se ve dvou učebnách. Upraven a rozšířen je i sbor vyučujících, místo konání výuky a personální vedení Institutu, aby vše sloužilo studentům k co nejvyšší kvalitě studia a zároveň k příjemnému absolvování přednášek. Pro časovou náročnost, bylo upuštěno od povinné ranní bohoslužby. Přednášky začínají od 9 hod.

Přednášky se konají v Brně – vždy v sobotu jednou za 14 dní podle zveřejněného rozpisu. Začíná se v 9 hod. a končí se v 17 hod. (s jednou hodinou přestávky na oběd). Adresu konání přednášek (je to v centru Brna) brzy oznámíme (rozhodujeme se mezi dvěma pěknými nabídkami).

Zájemci o zapsání do 1. ročníku, který začíná 20. září 2025, hlaste se co nejdříve na emailové adrese:
uciliste.obe@seznam.cz nebo listovní korespondencí na jihlavskou adresu kanceláře Institutu: viz dole na níže uvedené webové stránce.

Podrobné informace o studiu na Pravoslavném eparchiálním institutu sv. Prokopa Sázavského včetně datumů sobotních přednášek a rozvrhu hodin viz na webu: https://eparchie.cz/institut.obe/

V uplynulých dvou ročnících studia už Institut připravil pro naši eparchii už tři adepty pro duchovenskou službu (dva žalmisty a jednoho diákona).

Níže je fotogalerie z loňského předávání diplomů některým ze studentů po ukončení 1. ročníku studia.

Narozeniny vladyky

Vladyka Izaiáš, biskup olomoucko-brněnský oslavil své 45. narozeniny.

Našemu drahému vladykovi přejeme hojnost tělesných i duševních sil! Do další práce na vedení naší eparchie nechť mu milostivý Hospodin uděluje všechny dary Ducha Svatého a svatou trpělivost.

Na mnohá léta, vladyko!

Chrámový svátek v Šumperku

V Šumperku je chrám zasvěcený Svatému Duchu. Jeho svátek je tedy na svatodušní pondělí. V chrámu se konala archijerejská liturgie, kterou sloužil Přeosvícený vladyka Izaiáš, biskup olomoucko-brněnský za doprovodu místního duchovního správce prot. Tomáše Loučky.

Pozvánka na prázdninové setkání ve Vilémově

Duchovní setkání

Pravoslavných křesťanů – rodin s dětmi i jednotlivců

Téma: život pravoslavného křesťana v současném světě

Kde a kdy: v monastýru ve Vilémově – od středy 23. 7. do neděle 27. 7. 2025

Pětidenní setkání s každodenním duchovním programem: bohoslužby ráno a večer, dopolední přednáška na duchovní téma, odpolední seminář – otázky s diskusí. Možnost zpovědi.

Organizátoři prosí duchovní správce církevních obcí, aby při nedělní bohoslužbě seznámili své věřící s touto plánovanou akcí. Ještě zbývá 10 volných míst. Případným zájemcům sdělte, prosíme, webovou stránku s pozvánkou a programem Duchovního setkání: pravoslavi.cz/setkani

S požehnáním vladyky Izaiáše, biskupa olomoucko-brněnského.

Cílem setkání je pomoc s duchovní orientací, duchovní vzdělávání, modlitba, liturgie, případná zpověď. Poskytnutí námětů k vedení duchovního života ve světě a spirituální inspirace. Cesta od formálního k vnitřnímu duchovnímu životu.

Vhodné pro všechny dospělé pravoslavné křesťany (včetně katechumenů a vážných zájemců o pravoslaví) včetně rodin s dětmi (děti od 3 let výše). Děti budou mít v průběhu dopolední a odpolední přednášky (i částečně v průběhu bohoslužeb) zajištěn vlastní program. Zajištěno je ubytování v malých pokojích s postelí, stolkem, skříní a se sprchovým koutem a toaletou. Dále je zajištěno celodenní skromné stravování apod. Každý si může vybrat, jestli se zúčastní všech částí programu nebo jen některých jeho součástí. Respektuje se i přání strávit čas v usebrání a bez navazování kontaktů s ostatními účastníky.

Cena za pětidenní pobyt na osobu celkem: 2.500,- Kč (obsahuje stravování a ubytování atd.). Děti od 3 do 14 let za polovinu.

Témata přednášek a seminářů
• Liturgický a modlitební život současných světských křesťanů
• Problematika manželských vztahů a rodinného uspořádání, výchova dětí
• Křesťanské hodnoty a současný svět (křesťanství & školní výuka); jak sebe i děti ochránit v duchovní čistotě, před drogami atd.
• Půsty, askeze v současných podmínkách; spiritualita – duchovní zápas.
• Sociální problematika – péče o chudé, nemocné (je to evangelijní přikázání). Osamělost. Hledání křesťanského společenství.
• Svaté Tajiny (co to znamená, že jsme pokřtěni, proč je potřebné svaté přijímání, příprava na zpověď, eucharistický půst apod.)

Účast na programu není povinná (každý si může vybrat, jakých bodů programu se chce zúčastnit).

Přednášky a program zajišťují eparchiální duchovní s pomocníky.

Za organizátory prot. Jan a Jana Baudišovi

Kontaktní e-mail pro dotazy nebo přihlášky: anezka@pravoslavi.cz
(Přijaté přihlášky budou potvrzeny.)

Tel. 774 267 964

Další podrobnosti (kontakty, přihláška, adresa a mapa, jídelníček apod.) viz na webové stránce věnované tomuto Setkání: pravoslavi.cz/setkani

Těšíme se na všechny zájemce!

Výuka náboženství v Brně

Výuka náboženství v období leden, únor a březen 2025

Děti z naší církevní obce se schází vždy jednou za čtrnáct dnů pondělí v 17 hod k výuce náboženství. Během ledna, února a března letošního roku jsme se postupně věnovali následujícím tématům:

Hodina ke svátku Křtu Páně a sv. Janu Křtiteli

Věnovali jsme se podrobněji textu Vyznání víry, který děti čtou začátku každé hodiny. Řekli jsme si o jeho historii a o výročí 1700 let od Nicejského sněmu. Věnovali jsme se také úvodnímu výkladu o třech Božích osobách – Svaté trojici. Děti řešily šifru složenou se sněhových vloček, ve které bylo ukryto jméno sv. Jana Křtitele. Vyprávěli jsme si o životě tohoto světce a o jeho rodičích. Při svíčce si děti z dětské bible přečetly o události Křtu Páně a zjevení Svaté trojice, spojené s touto událostí. Naučili jsme se zpívat tropar svátku Křtu Páně. Hodinu jsme si zpestřili hrou Souboj míčků a hrou Nervíky.

Hodina ke svátku ct. Maxima Řeka a k tématu o Evangeliích

Pokračovali jsme s rozborem textu Vyznání víry. Povídali jsme si o pasáži, která se týká osoby Pána Ježíše Krista. Rozdali jsme si brožurky, které vznikly z aktivit na výletě. Brožurka obsahovala úvodní pasáže z evangelií. O těchto a také o jednotlivých evangelistech jsme si řekli podrobněji. Zahráli jsme si deskovou hru AZ Kvíz. Otázky v této hře byly vybrány z témat o sv. Janu Křtiteli, evangelistech a evangeliích. Přečetli jsme si životopis ct. Maxima Řeka a prohlédli si jeho ikonu. Poté děti diskutovali pravdě, lži, zradě, odpuštění a trpělivosti a dalším, co v životě ct. Maxima potkalo. Vyzkoušeli jsme si koordinaci a jemnou motoriku. Dvojice dětí měla nakreslit jednoduché obrazce. Fixu však ovládaly pouze čtyřmi napnutými provázky.

Hodina ke svátku spr. Simeona bohopříjemce

Dokončili jsme rozbor textu Vyznání víry. Povídali jsme si o třetí božské osobě, Svatém Duchu a o církvi. Znovu jsme hráli deskovou hru AZ kvíz. Oproti minulé hodině jsme si při hře rozšířili okruh otázek o sv. Kateřinu Alexandrijskou a ct. Maxima Řeka. Poté jsme si přečetli životopis spr. Simeona bohopříjemce. Našim dalším úkolem bylo zkompletovat celý text Simeonova zpěvu „Nyní propouštíš služebníka svého Pane“. Do připravené mřížky jsme vepisovali jednotlivá slova, když jsme nevěděli, chodili jsme si pro nápovědy. Za každou nápovědu byl ale určitý počet dřepů. Na závěr jsme si zazpívali Simeonův zpěv a řekli si o jeho úloze při večerní bohoslužbě.

První hodina k Desateru Božích přikázání

Zahájili jsme postní modlitbou. Začali jsme s výukou zpěvu podle zpěvníku ke svaté Liturgii. Naučili jsme se zpívat ektenii a 1. Antifonu. Přečetli jsme si příběh ze Starého zákona o předání Božích přikázání. Vysvětli jsme si, co přikázání znamenají a proč je dobré je dodržovat. K jednotlivým přikázáním jsme přiřazovali vysvětlující texty. Na dřevěné destičky jsme nalepili ikony sv. Klimenta I. a sv. Klimenta Ochridského. V sobotu půjdeme na poutní místo sv. Klimenta u Lipůvky, které vyčistíme, opravíme a ikony tam umístíme, jako dárek pro další poutníky. Hodinu jsme si zpestřili hrou na Citrón.

Druhá hodina k Desateru Božích přikázání

Pokračovali jsme s výukou zpěvu podle zpěvníku ke svaté Liturgii. Naučili jsme se zpívat 2. Antifonu. Hledali jsme obrázky nakreslené na papíře, připevněném na stěně. Mezi obrázky byly napsány také špatné lidské vlastnosti. Tyto jsme nahrazovali vlastnostmi dobrými. Pověděli jsme si více o Desateru Božích přikázání. Ke každému přikázání jsme si vytvořili předsevzetí a přiřadili k němu jednu dobrou lidskou vlastnost, která plnění přikázání charakterizuje. Hodinu jsme si zpestřili hrou na Nervíky.

Třetí hodina k Desateru Božích přikázání

Pokračovali jsme s výukou zpěvu podle zpěvníku ke svaté Liturgii. Naučili jsme se zpívat 3. Antifonu.  Hledali jsme, co mají společné určité dobré lidské vlastnosti a naše předsevzetí k dobrému chování. Přečetli jsme si dobrodružný příběh, ve kterém jeho hrdinové měli dobré i špatné vlastnosti. Diskutovali jsme, která Boží přikázání postavy v příběhu dodržují. Dozvěděli jsme se něco o životě sv. Klimenta I. římského a sv. Klimenta Ochridského. Hodinu jsme si zpestřili hrou Licitovaná pantomima.

Přerov

23. května se v chrámu sv. Cyrila a Metoděje uskutečnila Noc kostelů. Jako v minulých letech byl program podobný, neboť se osvědčil. Po koncertu pěveckého sboru Vokál následovalo setkání zpěváků a návštěvníků na chrámové zahradě, prohlídka stálé expozice a chrámu.

V neděli pak proběhla oslava chrámového svátku a po ní setkání věřících farnosti na chrámové zahradě.

Pozvánka na pouť do Čelechovic

Malý pravoslavný kostelík v Čelechovicích bude v sobotu 14. června cílem poutníků, kteří sem zamíří na archijerejskou bohoslužbu (od 10 hod.), kterou bude sloužit vladyka Izaiáš, biskup olomoucko-brněnský. Všichni jsou co nejsrdečněji zváni pomodlit se v této historické kapličce.

Pár vět o její historii:

Kaple Svaté Trojice je malý pravoslavný stánek Boží v Čelechovicích na Hané. Jedná se o poslední pravoslavnou kapli, která byla dokončena před nacistickou perzekucí naší církve po útoku na Reinharda Heydricha. Kaple není památkově chráněná a je filiálkou Pravoslavné církevní obce v Olomouci.

V Čelechovicích od časů první republiky existovalo malé pravoslavné společenství, čítající asi deset rodin. Bohoslužby se sloužily ve školní budově a dojížděli je sloužit duchovní z olomoucké církevní obce. Až v roce 1941 se podařilo od obce zakoupit pozemek pro stavbu kaple. Projekt pro stavbu vypracoval v tzv. staroruském stylu archimandrita Andrej Kolomacký. Základní kámen požehnal 22. června 1941 moravskoslezský protopresbyter Josef Rezek, zastupující biskupa Gorazda (Pavlíka). Stavbu realizoval de facto svépomocně již zmíněný archimandrita Andrej Kolomacký, kterému pomáhal jeho syn a několik místních farníků. Pouze nejnutnější odborné práce byly svěřovány profesionálním řemeslníkům. Záhy po dokončení stavby nacistické úřady činnost pravoslavné církve zakázaly. I činnost čelechovického společenství byla zcela paralyzována. Svěcení kaple vykonal až 22. června 1947 biskup Jelevferij.

Čelechovické společenství početně sláblo, až nakonec v 60. letech ustaly bohoslužby a kapli si přivlastnil čelechovický Národní výbor. V roce 1989 nicméně kaple byla navrácena do majetku eparchie. V roce 2006 byla v Čelechovicích zřízena samostatná církevní obec, kterou spravoval o. dr. František Rodr. Tehdy také byl učiněn pokus získat objekt, který by mohl sloužit jako fara. Církevní obec však byla početně slabá a dále slábla, pročež byla v roce 2019 opět zrušena a kaple se stala filiálkou církevní obce v Olomouci.

Podle vyhlášení vladyky Izaiáše, biskupa olomoucko-brněnského se od roku 2025 budou v čelechovické kapli konat poutní bohoslužby každý rok, vždy v sobotu po Padesátnici.

SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO

DUCH, DUCHOVNÍ…

Mnoha lidem se při slově duch vybaví něco pohádkového či hororového. Mnoho dalších si myslí, že výraz duch je určen pouze filozofům, nebo nábožensky orientovaným lidem. Pro další je tento pojem synonymem přímo pro cosi nereálného. Na druhé straně jsme ale v souvislosti s vlnou nových náboženství svědky stoupajícího zájmu o vše, co nese “duchovní” v názvu. Mezi těmito extrémy leží představa “čehosi” neviditelného, neurčitého, záhadného – co “někde” musí být… Ani ta však nemá mnoho společného s křesťanským pojetím.

KDO JE DUCH SVATÝ?

Duch svatý není neurčitá duchovní energie, projev božské moci, ale Boží osoba. Spolu s Otcem a Synem patří Duch svatý do společenství tří božských Osob – Nejsvětější Trojice – trojjediného Boha.

Když sv. Augustin vysvětluje vztahy mezi osobami v této Trojici, říká o Duchu svatém: “Duch svatý je láska mezi Otcem a Synem”. Duch svatý je zároveň darem, poutem lásky i Láskou – Osobou. Je tím, kdo sjednocuje a vytváří společenství. Tak jako se Bůh neuzavírá ve své lásce sám do sebe, ale touží zahrnout svou láskou každého člověka, tak si nenechává pro sebe ani Ducha svatého. Vylévá ho na nás, dává nám tento úžasný dar a v něm sám sebe. “Všichni jsme byli napojeni jedním Duchem”. (1Kor 12,13)

CO V NÁS DUCH PŮSOBÍ?

Jeho úkol je stejný jako v Trojici – tvořit společenství lásky, vztah. Při křtu Duch svatý naplňuje srdce každého křesťana a uvádí ho do intimního vztahu s Bohem. Všechny nás naplňuje tentýž Duch, aby nás proměňoval a i z nás navzájem udělal jedno společenství – církev. Podívejme se na toto dvojí působení Ducha svatého podrobněji.

DUCH SVATÝ V SRDCI VĚŘÍCÍCH

“Duch všechny, v nichž se usídlil a přebývá, proměňuje přímo v nové lidi a dává jim nový život” (Sv. Cyril Alexandrijský). Nejde jen o nějaké vylepšení, ale o zcela nový život.

V čem spočívá tato novost? On je Duch Ježíše Krista, Duch synovství, který i v nás volá k Bohu “Abba, Otče!” (srov. Řím 8,15) Umožňuje nám žít s Bohem ve stejně hlubokém vztahu jako Ježíš. Ujišťuje nás, že nás Bůh přijal za vlastní děti, dává nám zakoušet Boží blízkost a lásku, uschopňuje nás, abychom Bohu uvěřili, stojí na počátku naší víry. A co víc, zapojuje nás do společenství Boží Trojice, dává nám účast na vztazích mezi božskými osobami. Jsme vtaženi do neustálého proudění lásky mezi Otcem a Synem, do jejich vzájemného sebedarování. Skrze dar Ducha Božího se nám dává sám Bůh. Tento podíl na Božím životě je tak hluboký, že dokonce východní křesťanská teologie neváhá mluvit o našem zbožštění.

Písmo mluví o Duchu svatém také jako o Přímluvci a Utěšiteli. V jádru tohoto pojmenování je hebrejské slovo goel (tj. ten, který se ujímá vdovy a sirotků). Ježíš při svém loučení učedníkům slibuje, že je nenechá osiřelé. Tento příslib naplňuje sesláním Ducha svatého, který má připomínat Ježíšova slova, povzbuzovat nás, přinášet pokoj, oživovat v nás naději a radostné očekávání Ježíšova definitivního příchodu. Duch svatý je také Duchem pravdy, který zná plány Boží i naše nitro. Jeho úkolem je vést nás po Božích cestách, prozařovat temnoty našich srdcí, napomínat, usvědčovat z hříchu, ukazovat velikost Božího milosrdenství. Duch-Láska rozdmýchává v našich srdcích plamen lásky, proměňuje naše vztahy k druhým lidem, chce se jich skrze nás dotýkat. Necháme-li ho jednat ve svých životech, učiní z nás nástroje Boží lásky.

Spolu s Sv. Cyrilem Jeruzalémským můžeme shrnout působení Ducha svatého v srdcích věřících takto: “Přistupuje k nám tiše a mírně, cítíme jeho sladkost a vůni. Přichází jako pravý ochránce; přichází přece zachránit a uzdravit, poučit a napomenout, povzbudit a potěšit, dát duši světlo – nejprve duši toho, kdo jej přijímá a pak jeho působením i duši jiných.”

DUCH SVATÝ – DUŠE CÍRKVE

Duch přebývá v církvi, posvěcuje ji, uvádí ji do veškeré pravdy, sjednocuje ji ve společenství a ve službě. K tomu ji vybavuje a řídí různými dary.

Základním rysem působení Ducha svatého v církvi je sjednocovat a vytvářet společenství (stejně jako v Boží Trojici). Používá k tomu nejrůznější prostředky. Vede ji a vyučuje skrze službu nástupců apoštolů, skrze dar proroctví dává v každé době poznat zvláštní Boží záměry a povolává a uschopňuje k jejich uskutečnění. Díky Duchu svatému jsou svátosti skutečně místem setkání s Bohem a pramenem jeho milosti. Rozmnožují v nás Boží život, posilují církevní společenství.

Duch svatý probouzí církev ze soustředěnosti na ni samotnou. Nepřestává posílat hlasatele evangelia, dává odvahu svědčit o Ježíšově zmrtvýchvstání a o spáse nabízené všem lidem. Dotvrzuje toto svědectví znameními a dodává mu účinnost. V záměrech Ducha svatého nezůstává nikdo stranou. Každý křesťan má v jeho plánu budování církve a spásy světa své jedinečné místo a úkol. Duch s každým počítá, každého, kdo se mu dá k dispozici, si používá, pro každého má zvláštní dar: “Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.” (1Kor 12,7)

JAK SE POZNÁ PŮSOBENÍ DUCHA SVATÉHO?

Nejjistější kritérium nám ukazuje sám Ježíš, když říká, že strom se pozná po ovoci, které přináší. A apoštol Pavel dodává: “Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání” (Gal 5,16-17). Sám Duch svatý navíc dává některým věřícím dar rozlišování duchů.

JAK SE DUCHU SVATÉMU OTEVŘÍT?

Jedinečným místem a způsobem otevření se působení Ducha svatého v nás a skrze nás je modlitba. Sv. Theofan Zatvornik nazývá modlitbu “vdechováním Ducha” a vysvětluje: “Tělesným dýcháním proniká kyslík do krve a ta jej přenáší do celého těla. Tímtéž způsobem modlitba vstřebává Ducha svatého a dává mu pronikat do veškeré naší činnosti. Duch je jako oheň, který hoří v srdci. Aby oheň neuhasl, potřebuje vzduch. Modlitba rozdmýchává tento plamen.”

LETNICE – SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO

Latinský název letnic – “Pentecostec” znamená “padesátý den velikonoční slavnosti”. Seslání Ducha svatého nedílně patří k události velikonoc, je jejich naplněním a vyvrcholením.

Letnice tu byly už před letnicemi… Svátek letnic se slavil už v židovství, a právě během tohoto svátku Duch svatý sestoupil na apoštoly a další učedníky. Nelze zcela porozumět křesťanským letnicím, neznáme-li význam letnic židovských. Duch svatý sestoupil na církev v den, kdy si Izrael připomínal dar Zákona a smlouvy. Svatý Augustin k tomu říká: “V den letnic obdrželi židé Zákon psaný Boží rukou a v týž den přišel Duch svatý.” Toto objasňuje, proč Duch svatý sestoupil na apoštoly zrovna o svátku židovských letnic: aby ukázal, že on je nový, duchovní zákon, že zpečeťuje novou a věčnou smlouvu a posvěcuje církev. “Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce” (Jer 31,33). Duchem svatým vepsal při křtu Bůh zákon do našich srdcí. Tento nový zákon je láska (srv. Řím 5,5), která nás uschopňuje i k dodržování ostatních zákonů a umožňuje nám chodit podle Ducha a žít podle evangelia.

SYMBOLY DUCHA SVATÉHO

Pro Ducha svatého se v dějinách používaly různé symboly, např.:

  • voda, oheň, oblak a světlo, pečeť, ruka, prst, holubice.
  • Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. (Gal 5,25)
  • Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého. (Řím 5,5)
  • Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky… (Sk 1, 8)
  • Žijte z moci Božího Ducha a dejme se jím řídit. (srov. Gal 5,16.25)
  • Otevřeme se proto dnes Duchu svatému, otevřeme svá srdce jeho hřejivým paprskům, abychom se skutečně stali takovými, jakými nás chce Bůh mít.

Dejme Duchu svatému prostor ve svém srdci a ve svém životě! Nechme ho jednat. Amen.

prot. Mgr. Flaviu Badelita

Výlet brněnské mládeže do Rokytné

Ke svátku žen myro nesoucích (3. 5. 2025)

Cestou vlakem řešily děti úkol, ve kterém poznávaly svaté tajiny a luštily jednotlivá jména žen myronosic. V Moravském Krumlově, u poutní kaple, která stojí na vyhlídce nad městem, jsme si úkol vyhodnotili a jeho správné splnění zapsali do naší Stezky sv. Václava, kterou v průběhu května a června děti plní. Přečetli jsme si text o ženách nesoucích k pomazání těla Pána Ježíše myro a pověděli si něco i o nich.

Pro rozhýbání jsme si zahráli naši oblíbenou hru Logik s čísly. Poté jsme sestoupili do údolí k řece Rokytné. Podél jejich břehů vedlo dnešní celodenní putování. Po několika kilometrech jsme se zastavili na hřišti a trochu si odpočinuli. Další zastávka byla u vodopádu. Zde jsme absolvovali malou aktivitu a poznáváním jmen svatých apoštolů. Výsledky jsme opět zapsali do naší Stezky. Našli jsme na malebné místo, kde sestupují slepencové skály přímo do vody. Počasí i voda byla jako stvořená pro polední vykoupání v říčce. Po tomto osvěžení jsme pokračovali v cestě po proudu až k dalšímu odpočinkovému místu. Zde jsme si zopakovali znění Desatera božích přikázání a splnění naších znalostí zapsali do Stezky. Na závěr jsme si zahráli Terénní piškvorky. Vlakem z Ivančic jsme se vrátili zpět do Brna.