Archiv autora: Administrator

Noc kostelů v Olomouci

I letos byl pravoslavný katedrální chrám svatého Gorazda v Olomouci zařazen  do celorepublikové akce „Noc kostelů“. V rámci této události katedrální chrám navštívilo velké množství veřejnosti v počtu kolem 800 lidi. Každý návštěvník měl možnost v klidu si prohlédnout prostory chrámu a dostat zasvěcené informace od duchovního o pravoslavné církvi v České republice i ve světě. Návštěvníci se dozvěděli o pravoslavné duchovnosti, životě olomoucké církevní obce i chrámu. Bylo vskutku povzbuzující slyšet při prohlídce naší katedrály obdivné ohlasy svědčící, že návštěvníky z různých vrstev společnosti pravoslaví zaujalo.

S Boží pomocí a s požehnáním duchovního správce vladyky +Izaiáše, biskupa šumperského proběhla u příležitosti „Noci kostelů“ v našich podchrámových prostorách výstava obrazů pravoslavné věřící Věry Sokolinskej.

U této příležitosti přinášíme čtenářům medailónek:

O počátku olomoucké církevní obce

Pravoslavná církevní obec v Olomouci vznikla, jako většina našich pravoslavných obcí za první republiky, oddělením od církve československé. Základní jádro věřících se formovalo v prvních letech olomoucké církve československé v čele s duchovním Josefem Rezkem. Skupina pravoslavně orientovaných věřících se postupně vydělovala a v krizovém roce 1924 došlo k jejímu odchodu a osamostatnění. 5. července 1924 sloužili první pravoslavnou bohoslužbu v Olomouci, poté bylo na schůzi důvěrníků 10. srpna usneseno vystoupení z církve československé a na 4. září svolal předseda přípravného výboru František Smrček členskou schůzi, na níž byla ustavena olomoucká expozitura České náboženské obce pravoslavné. Olomoucká obec měla původně okolo 1400 věřících.

Přes bohatou církevní, kulturní i organizační činnost neměla obec dlouho svůj vlastní chrám. Bohoslužby se konaly v propůjčených prostorách vojenské kaple. V roce 1929 zde vladyka posvětil ikonostas. Obec byla známá svým pěveckým sborem, který koncertoval i mimo bohoslužby pro širokou veřejnost. První aktivita směřující ke zbudování chrámu se datuje k roku 1928, kdy byl založen stavební fond. Následně kvůli hospodářské krizi muselo být zahájení stavby odloženo. Až v roce 1936 byl ustaven stavební výbor. Klíčovým byl následující rok. Mimořádné farní shromើdění schválilo návrh na postavení chrámu a byl zakoupen pozemek.

V květnu 1937 přišel do obce stavitel chrámů otec Kolomacký a byla podepsána stavební smlouva s olomouckým stavitelem Němečkem. Na návrh předsedy Bílého měl být chrám zasvěcen svatému Gorazdovi, následníkovi svatého Metoděje. Na novém staveništi posvětil 13. června 1937 vladyka Gorazd se sedmi duchovními základní kámen chrámu.

Za rok byla hotova hrubá stavba. 14. listopadu se v chrámu konala první pobožnost, při níž otcové Rezek a Kolomacký posvětili chrámové kříže, které pak byly vztyčeny na chrámovou kupoli. Práce na chrámu pokračovaly a byla dokončena kupole s dvaasedmdesáti hvězdami. Spousta manuální práce přiměla představitele obce k vypsání pracovních povinností pro všechny členy obce.

Přes tragické události Mnichova se otec Kolomacký až do zimy věnoval vnitřní výzdobě. Mnoho věřících přinášelo do chrámu dary. 4. prosince se konala členská schůze v sále nového chrámu za přítomnosti vladyky Gorazda. Navzdory tragické březnové události roku 1939 se nakonec konalo slavnostní svěcení chrámu. Nebylo to ale jednoduché. První písemná žádost o konání průvodu byla protektorátními úřady zamítnuta. Díky jednateli sboru starších Otakarovi Sedlákovi byl nakonec průvod povolen. Na svatodušní neděli 28. května sloužili vladykové Dositej a Gorazd všenoční bdění. Ráno na svatodušní pondělí zaplnili pravoslavní věřící okolí Jánošíkových kasáren. Od kaple Božího Těla, kde se patnáct let konaly pravoslavné bohoslužby, vyšel dlouhý průvod pravoslavných věřících, který končil před novým chrámem. Na chrámových schodech přivítala dvě děvčata srbsky a česky oba vladyky.

Po proslovu předsedy církevní obce Bílého předal předseda stavebního odboru Skácel klíče od chrámu vladykovi Gorazdovi a ten je předal otci Rezkovi. Při obřadu svěcení byly do hlavního oltáře vloženy ostatky svatého Arsenije a do prestolu vedlejšího ostatky svatého Averkije.

Od 17. prosince 1939 do 7. července 1940 pak v Olomouci misijně pobýval vladyka Gorazd, který vedl nacvičování zpěvů podle lidového sborníku.

(Z chystaného Sborníku k 70. výročí olomoucko-brněnské eparchie)

Fotografie z letošní Noci kostelů

 

Výstava obrazů:

Noc kostelů v Přerově


V tomto roce, po zkušenostech s epidemií, nebylo jisté, zda se uskuteční každoroční akce Noci kostelů. Pak přišla zpráva o přeložení akce na 12. června a začaly rychlé přípravy. Naštěstí náš spřátelený pěvecký sbor Vokál měl zájem a též přivítal možnost zkoušet v našem chrámu a době, kdy jsou školní prostory pro zkoušky uzavřeny. V této akci se propojila spousta zájmů a očekávání, protože náš chrám v Přerově byl jedním z mála, kde se uskutečnil koncert. Samozřejmě, že za dodržení bezpečnostních pravidel. I když všichni návštěvníci museli mít na svých ústech roušky, akci to spíše přidalo. Lidé si uvědomili, že takové chvíle nejsou samozřejmé a byli rádi, že slyší živý zpěv. Po dlouhé době mohli jít i do jiné instituce než jsou nemocnice, úřady nebo hospody a celková atmosféra byla intenzívnější než v minulých letech. Sbor musel nakonec přidávat a není náhodou, že konečnou tečkou a vyvrcholením byla zhudebněná Ježíšova modlitba v církevní slovanštině jako poděkování pěveckého sboru naší církvi. Koncert shlédlo necelých sto padesát návštěvníků a nejméně jednou tolik ještě prošlo během večera naším chrámem. Po koncertu se návštěvníci zajímali o výstavu, zapalování svící v chrámu a někteří dokonce postávali před nově zřízenou knihovnou a četli si pravoslavnou literaturu. Letošní Noc kostelů byla trochu jiná a šlo to poznat i na neformálním setkání na farní zahradě, kde se zpívalo a hrálo až do oficiálního ukončení. 

prot. Libor Raclavský

 

Jubileum vladyky Izaiáše

Přeosvícený vladyka Izaiáš, vikární biskup šumperský,  oslavil 25. června 2020 své 40. narozeniny.  Přejeme vladykovi k jeho jubileu blahá a mnohá léta a děkujeme, že je několik let oporou našemu eparchiálnímu arcibiskupovi Simeonovi a celé olomoucko-brněnské eparchii, pro kterou vykonal již mnoho práce.

Na mnohá a blahá léta, vladyko!

Přeje redakce webu a eparchiální ústředí

 

 

P.S.

Přikládáme srdečné přání z Velvyslanectví Ukrajiny v České republice v PDF: Ukrajinské-blahoprani-vl-izaiasovi-k-40

Z vladykova životopisu

Biskup Izaiáš (občanským jménem Igor Slaninka) se narodil 25. 6. 1980 v pravoslavné rodině ve městě Sobrance na východním Slovensku.
Absolvoval základní školu v Sobrancích a Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Michalovcích.
V letech 1998 až 2003 studoval na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Univerzity v Prešově a po studiích pracoval v dětském domově.
V roce 2005 přišel do Mostu v Čechách a stal se tajemníkem metropolitní rady.
Dne 24. 3. 2007 se v chrámu Narození přesvaté Bohorodice v Mostě stal žalmistou-hypodiakonem.
Dne 28. 5. 2007 byl v Mostě postřižený na inoka.
Dne 18. 6. 2008 získal akademický titul ThDr. na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Univerzity v Prešově a obhájil doktorskou práci na téma: “Historicko-kanonický pohled na autokefalitu naší Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku”.
Od 17.  11.  2008 nastoupil na poslušenství do monastýru sv. Ióva Počajevského v Mnichově v Německu.
Dne 28. 5. 2009 byl v lávře sv. Charitóna blízko Jeruzaléma ve Svaté zemi postřižen na mnicha vladykou Markem, arcibiskupem Berlínským a Německým, na jméno Izaiáš (podle biskupa Izaiáše Rostovského).
Dne 11. 9. 2010 byl v katedrálním chrámu svatých apoštolů Petra a Pavla v Šabacu v Srbsku rukopoložený na diakona vladykou Lavrentiem.
Dne 1. 11. 2010 byl vladykou Kryštofem uvedený v Praze do stavu archidiakona.
Dne 30. 11. 2010 byl vladykou Illarionem, metropolitou Volokolamským, v chrámu sv. novomučedníků a vyznavačů ruských v Mnichově v Německu rukopoložený na jeromonacha.
Dne 28. 12. 2010 byl vladykou Markem v Mnichově v Německu uvedený do hodnosti igumena.
Dne 23. 02. 2011 nastoupil na farnost v Mostě v severních Čechách.
Dne 6. 7. 2011 se stal představeným monastýru sv. Prokopa Sázavského v Mostě.
Dne 6. 11. 2011 byl vladykou Kryštofem uvedený do hodnosti archimandrity.
Dne 15. 11. 2014 byl na eparchialním shromáždění v Brně zvolený za biskupa vikáře.
Dne 20. 11. 2014 byl eparchiální radou olomoucko-brněnské eparchie zvolený ředitelem.
Dne 22. 2. 2015 byl vladykou Simeonem, metropolitním správcem Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, a vladykou Tichonem Komárenským chirotonizován na biskupa Šumperského a vikáře olomoucko-brněnské eparchie.

NOC KOSTELŮ – Chrám sv. Cyrila a Metoděje v Kroměříži

Do projektu “Noc kostelů” se PCO v Kroměříži zapojuje každým rokem. Většinou do našeho chrámu zavítá okolo 100 návštěvníků a to nejen z Kroměříže. Např. v loňském roce nás navštívila jedna rodina až z Hodonína a předloni ze Zábřehu na Moravě. Hlavně však přicházejí lidé z okolního sídliště. Jejich nejčastější konstatování zní: “Tolik let tady bydlím a nikdy jsem tu nebyl (a).”

Program se každoročně skládá z večerní bohoslužby, následuje přednáška na určité téma a poté volná prohlídka chrámu, podle zájmu komentovaná. Letošní téma přednášky bylo “Křesťanská charita a sociální práce církve v 1. staletích”. Vloni to bylo např. téma ” Úloha žen v církvi”. Dříve témata o cyrilometodějské misii, sv. Pětipočetnících, o pravoslaví vůbec atd. … Dříve tato témata zajímala i mladé lidi (studenty).

Letos zřejmě kvůli menší propagaci a koronavirové epidemii bylo návštěvníků méně, odhadem cca 30-40. Přesto si spolu s Radou PCO myslíme, že akce Noc kostelů i tento rok splnila svůj účel, protože slouží k nenásilné propagaci křesťanství, potažmo pravoslaví a k jemné misii směrem ven, k ostatní společnosti.

Jer. Stanislav Dolníček

Noc kostelů v Ostravě-Pustkovci

Letos již poosmé se Pravoslavná církevní obec v Ostravě-Pustkovci přihlásila do akce Noc kostelů. Stejně jako celý letošní rok byla i Noc kostelů v důsledku koronavirové krize jiná než v minulých letech. Přihlásilo se méně kostelů, změněn byl termín konání akce a návštěvníci museli dodržovat předepsaná hygienická opatření, nosit roušky atd.

Díky menšímu počtu přihlášených kostelů navštívilo naši kapli o poznání více lidí než v předchozích ročnících. Většinou se jednalo o lidi, kteří se o církevní tematiku zajímají a chtějí se něco nového dovědět, ale současně už mají určitý přehled a cit pro církevní záležitosti. Před pevně uspořádaným programem s pásmem vystoupení, přednášek a výstav jsme dali přednost prostoru pro osobní rozhovor a individuální výklad, který jednotlivce, ale i menší skupinky zaujal a vyvolal v nich řadu otázek.

Noc kostelů je akce, která má nevtíravým způsobem představit křesťanství širokému okruhu lidí, zejména pak těm, kteří o něm v podstatě nic nevědí. Ze své osobní zkušenosti však musím konstatovat, že nejvíce přichází, alespoň do naší kaple, těch navštěvníků, kterým křesťanství není vůbec cizí, často o něm již dlouho uvažují a dost o něm vědí nebo jsou dokonce aktivní v nějakém společenství věřících. Jsem si však jist, že Noc kostelů má význam, protože alespoň jednou během roku svědčí okolní společnosti o naší přítomnosti.

Noc kostelů v Třebíči s přednáškou o pravoslavné duchovnosti

I letošní rok se PCO v Třebíči zapojila do konání Noci kostelů. A stejně jako i v minulých letech, tak i letos byla hlavním programem přednáška našeho bratra v Kristu Th.Dr. Michala Dvořáčka s názvem: Společenský rozměr pravoslavné duchovnosti. Z kapitol o empirické teologii Pravoslavné církve. Díky patří všem, kteří se podíleli na přípravě této akce, i těm našim věřícím, kteří zvelebili okolí chrámu sv. Václava a Ludmily v Třebíči.

Viz web brněnské církevní obce.

Text v PDF:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Letošní cyrilometodějská pouť v Mikulčicích

Tento rok začal pro většinu společnosti velmi nezvykle, ba extrémně. Dlouho jsme nezažili tolik zákazů ze strany státu, ani jsme zatím neměli zkušenost s pandemií. Když jsme se už pomalu loučili s možností, že se na letošní cyrilometodějský svátek pomodlíme na mikulčickém památném místě, přišlo rozvolnění pandemického režimu, mj. v podobě možnosti bohoslužeb v omezeném společenství.

Letos se v Mikulčicích sešli jen nejhorlivější příznivci bohoslužeb na velkomoravském památném místě, posvěceném svatými věrozvěsty, bratry ze Soluně a apoštoly Slovanů. Shromáždilo se celkově asi šedesát modlitebníků. Účast na této bohoslužbě znamenala překonat mnohá omezení a překážky. Bylo třeba dodržet nařízená omezení a zároveň čelit nepřízni počasí. Po mnoha letech, kdy jsme si zvykli, že nám venkovní bohoslužby v Mikulčicích ohledně počasí vždy vyjdou slunečně, jsme byli letos hned od příjezdu konfrontováni s hustým deštěm. Otec Vavro připravil zastřešení pro sloužící a pěvecký sbor. Bohoslužbu vedl otec Libor Raclavský a spolusloužili otcové Kudla, Skibinski, Rojek, Muntean, Bočkarev a Vavro. Otec Rafael Moravský pak statečně řídil zpěv a otec Petr Novák službu podporoval modlitbou zvenčí.

Přes veškerou nepřízeň počasí a státní omezení byla většina přítomných spokojena, duchovně povzbuzena a kontinuita každoroční modlitby v Mikulčicích na svátek sv. Cyrila a Metoděje zůstala zachována.

Účastník akce

 

Na poutě si sice všichni přejeme počasí vlídné, ale při současném katastrofálním suchu lze tento déšť považovat za požehnání a dar od sv. Cyrila a Metoděje moravské zemi. Víme přece, že hrozí neúroda, usychají lesy, rostlinstvo je poškozeno dosavadním nevídaným suchem a lidem se vyprazdňují studny. V těchto souvislostech vidíme v dešti velké dobrodiní. A skrápí-li nás touto vodou svatí solunští bratři právě v den, kdy oslavujeme jejich svátek, pak je to důkaz jejich lásky k moravské zemi a jejich neustávající duchovní péče o Moravany a veškerý ostatní jejich lid.

Mezi účastníky poutě zaznívalo: „Sv. Cyril a Metoděj nám přinesli vodu.“ Přesně na svaté přijímání déšť na chvíli ustal a věřící tak mohli bez deštníků přistoupit ke kalichu.

A možná přispěla s darem deště i sv. Orosia (Dobroslava), která dle dávné tradice sesílá déšť v dobách sucha. Na mikulčické pouti byly totiž rozdávány nové ikonky této naší světice – mučednice. (Více o sv. Orosii na našem webu zde)

 

Cyrilometodějská bohoslužba v Mikulčicích

V sobotu 23. května 2020 v 10.00 hod se bude konat jako každoročně sváteční svatá liturgie v Mikulčicích.

(S ohledem na nařízení vlády ČR pro toto období se bude sloužit pro max. 100 lidí, může být tedy na místě bohoslužby přítomen jen omezený okruh duchovních a věřících.)

SVATÍ APOŠTOLŮM ROVNÍ, CYRIL A METODĚJ,
UČITELÉ SLOVANŠTÍ (památka 11. / 24. května)

TROPAR, HLAS 4.
Apoštolům rovní a slovanských zemí učitelé, Cyrile a Metoději, v Bohu moudří, Vládce všech proste, aby všecky národy slovanské utvrdil v pravoslaví a jednomyslnosti, světu pokoj daroval a spasil duše naše.

KONDAK, HLAS 3.
Uctěme posvátnou dvojici našich osvětitelů, kteří nám přeložením Božských Písem otevřeli pramen bohopoznání, z něhož až do dneška hojně čerpáme a blahoslavíme vás, Cyrile a Metoději, kteří stojíte před trůnem Nejvyššího a vroucně se modlíte za duše naše.

MODLITBA KE SVATÝM APOŠTOLŮM ROVNÝM CYRILU A METODĚJI, UČITELŮM SLOVANSKÝM
Ó přeslavní učitelé a osvětitelé národů slovanských, svatí apoštolům rovní, Cyrile a Metoději! Jako děti ke svým otcům se k vám nyní utíkáme, světlem vašeho učení a slova osvíceni a ve víře Kristově poučeni, a se srdcem zkroušeným se k vám modlíme. Ačkoli jsme váš odkaz jako dítka vzpurná nezachovali a nesnažili se zalíbiti Bohu tak, jak jste nás učili, ačkoli jsme odpadli od jednomyslnosti a lásky, kterou jste nám Slovanům jako svým bratřím ve víře i původu odkázali – neodvracejte se od nás, nehodných a hříšných dítek svých, jako jste ani za života svého neodmítali lidi nevděčné a nehodné, ale dobrotou vždy za zlé odpláceli. A protože máte velikou smělost před Hospodinem, proste Jej, aby nás poučil a obrátil na cestu spásy, aby utišil neshody a sváry vznikající mezi bratry jedné víry, aby ty, kteří od ní odpadli, k jednomyslnosti přivedl a všechny nás sjednotil v jednotě ducha a lásky v jedné, Svaté, Obecné a Apoštolské Církvi. Víme, ano, víme, jak mnoho zmůže modlitba spravedlivého před milosrdenstvím Vládce, třebaže je přinášena za lid hříšný. Neopouštějte nás proto, sklíčené a nedůstojné potomky vaše, pro jejichž hříchy bylo vámi shromážděné stádo nepřátelstvím rozděleno a svody jinověrných oklamáno a oslabeno, ovce rozehnány a duchovními vlky uchváceny. Vyproste nám horlivost k pravoslaví, abychom se s nadšením vraceli k tradicím našich otců, abychom s pilností věrně zachovávali církevní pravidla a zvyky a vyvarovali se všech lživých učení, abychom prospívali v bohulibém životě na zemi a stali se hodnými života rajského na nebesích – abychom tam všichni společně oslavovali Vládce všech, v Trojici Jediného Boha, na věky věkův. Amen

Zveme na cyrilometodějskou poutní bohoslužbu v Mikulčicích

V sobotu před letošním svátkem svatých věrozvěstů se shromáždíme v Mikulčicích, abychom vzývali pomoc svatých soluňských bratří. Význam jejich díla si jistě nemusíme připomínat, ale přesto s radostí a vděčností každý rok vzpomeneme na základní rysy jejich misie, jejíž duch pracuje dodnes a co zde tenkrát bylo zaseto, stále žije a roste.

Cílem misie sv. Cyrila a Metoděje bylo uvést světlo Kristova Evangelia ke Slovanům. Svatí bratři si přáli, aby se všichni Slované stali pravoslavnými, a tím přebývali v lásce a jednotě všechny slovanské národy spolu s Řeky, resp. Byzantinci. Pravoslavná křesťanská víra sjednocuje všechny v pravdě, a jednomyslnost ve víře následně přináší sjednocení ve svatých Tajinách.

 

9. květen v Horní Lipové

V Jeseníkách si již tradičně připomínáme konec 2. světové války a nejinak tomu bylo i letos. Ani epidemická situace nezabránila oživovat historickou paměť. Pravda, byli jsme trochu svázání limitujícím počtem 15 účastníků bohoslužeb, ale jinak vše bylo jako obvykle. Počasí nám ukázalo svoji letní tvář, všude plály žlutým světlem hlavičky pampelišek a my jsme sloužili pomalým panychidním tempem a četli mnohá jména válečných zajatců, kterých bylo na Jesenicku okolo 6 000. Po skončení bohoslužby v kulturní části dne zněly písně z válečných časů a také verše předních básníků minulého století. Jako zlatá nit se celým dopolednem vinula slova dagestánského básníka Gafurova:  „Jestli vystřelíš na minulost z pistole, budoucnost vystřelí na tebe z pušky.“ Doufáme, že oslavu letošního kulatého jubilea v komorním provedení, v příštím roce dovršíme v obvyklé plnosti.

Za pořádající spolek Kostelík v horách a PCO Jeseník

Prot. Josef Libor Kratochvíla 

Bohoslužby do 15 lidí už od neděle

Podle Usnesení české vlády ze dne 23. 4. 2020

Vláda s účinností ode dne 24. dubna 2020

…

III. nařizuje

…

b) pro účast na sňatečném obřadu, aby byla dodržována následující pravidla:

i. účastní se jen snoubenci, jejich dva svědci, osoba jednající za orgán veřejné moci, anebo osoba, jednající za orgán oprávněné církve, matrikář a nejvýše čtyři další osoby,
ii. snoubenci   v průběhu  sňatečného  obřadu  nejsou  povinni  nosit  ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), který brání šíření kapének
iii. účastníci  sňatečného  obřadu  dodržují  odstupy  nejméně  2 metry  od  jiných osob s výjimkou členů domácnosti a snoubenců
iv. po skončení  sňatečného  obřadu  je  provedena  dezinfekce  všech  použitých pomůcek;
tato pravidla se obdobně použijí v případě prohlášení osob  o tom, že spolu vstupují do registrovaného partnerství;

c) pro účast na bohoslužbě, aby byla dodržována následující pravidla:

i. bohoslužby se vstejný čas účastní nejvýše 15 osob,
ii. v bohoslužebném  prostoru  (kostele,  sboru  apod.)  účastníci  bohoslužby dodržují  minimální  rozestupy  dva  metry  mezi  sebou,  s  výjimkou  členů domácnosti,
iii. účastníci  bohoslužby  si  před  vstupem  do  bohoslužebného  prostoru  povinně dezinfikují ruce,
iv. účastníci  bohoslužby  nosí  ochranný  prostředek  dýchacích  cest  (nos,  ústa), který brání šíření kapének, vyjma okamžiku přijetí Eucharistie/Večeře Páně,
v. v rámci  bohoslužby  se  vynechá  pozdravení  pokoje  a  žehnání  se  svěcenou vodou a obdobné obřady,
vi.duchovní   si   dezinfikuje   ruce   alespoň   před   začátkem   bohoslužby, předpodáváním Eucharistie/Večeře Páně a po něm,
vii. délka   bohoslužby   se   při   zachování   liturgických   předpisů   zbytečně neprodlužuje,
viii. bohoslužebný prostor je po bohoslužbě řádně vyvětrán a jsou dezinfikovány kontaktní plochy (kliky, lavice apod.),
ix. je  omezen  přístup  věřících  do  dalších  míst  v kostele/sboru  mimo  hlavní bohoslužebný prostor; stejná pravidla se použijí i pro svatby a křty; kostely/sbory mimo bohoslužeb zůstávají otevřené pro osobní modlitbu a individuální duchovní péči.

(Výňatek z textu vládního usnesení)

Bohoslužby s počtem účastníků do 15 lidí se tedy mohou konat už od pátku 24. 4. 2020 (nikoliv až od pondělí 27. 4. 2020, jak bylo stanoveno původně).

(PDF listiny vládního nařízení Usneseni-vlady_23-4-2020)

Viz též weblog Ambon

 

 

Kristus vstal z mrtvých! Christos voskrese!

Drazí otcové, bratři a sestry v Kristu!

Kristus vstal z mrtvých! Christos voskrese!

Letošní velikonoční svátky jsou určitě jiné, než jsme si vůbec kdy dokázali představit. Mnozí z nás jsou naplněni obavami, nejistotou, nejrůznějšími otázkami a pochybnostmi. Ostatně stejné pocity intenzivně prožívá celý svět okolo nás. Možná však máme jedinečnou příležitost velmi konkrétním způsobem prožít to, co se událo před téměř dvěma tisíci lety a zůstává aktuální i v těchto dnech. Opět zažíváme strach onoho malého společenství učedníků, mužů a žen, kteří se v nejistotě skrývali poté, co byl jejich milovaný Mistr a Učitel, od něhož toho tolik očekávali, krutým způsobem popraven a oni sami rozehnáni. Skrývali se ve strachu a pochybnostech, zakusili vlastní chvíle temnoty. Ale pak znenadání jako blesk z čistého nebe přišel úsvit třetího dne. Odvalený kámen, prázdný hrob, radostné poselství anděla: „Není tu! Vstal z mrtvých!“ (Mk 16,6) A tato radostná zvěst se i navzdory prvotnímu strachu učedníků začala šířit jako jiskérka všude okolo a zapalovalo se od ní stále víc a víc srdcí, až nakonec, posílená vylitím Svatého Ducha na apoštoly a celou Církev, zapálila celý svět. Ano, Pán vstal z mrtvých, a nic již není jako dřív.

Dnes jsou ale chrámy kvůli pandemii nakažlivé choroby dočasně uzavřené pro veřejné bohoslužby a nám se zdá, že se nemůžeme společně radovat jako Církev, jako společenství bratří a sester shromážděných okolo eucharistických Darů Těla a Krve Bohočlověka. Opravdu nemůžeme? Anebo je právě nyní čas velké Boží milosti, kdy můžeme bytostně prožít, že všechno to, co ve svém životě považujeme za naprosto samozřejmé a za co jsme si již odvykli být Bohu vděční, včetně možnosti účastnit se bohoslužeb, je vlastně obrovským Božím darem?

Drazí, dnes je možná více než kdy jindy čas uvědomit si, že i my jsme dědicové a následníci toho původního malého vystrašeného společenství učedníků. Sami o sobě toho mnoho nezmůžeme, ale naše síla je jedině v Tom, který řekl: „Nebojte se! Na světě zakoušíte soužení, ale buďte stateční – já jsem přemohl svět.“ (Jan 16,33)

Možná nastal požehnaný čas milosti, kdy je nám všem nabízena možnost přehodnotit své postoje k bytostem, věcem, událostem a skutečnostem, které nás obklopují. Možná máme s Boží pomocí znovu objevit, co je v našich životech nejen jako jednotlivců, ale i rodin, farností, eparchií a vlastně celé společnosti opravdu důležité. Je čas si přiznat, kolikrát jsme byli jako jednotlivci i celá společenství nevěrní oné radostné události prázdného hrobu; kolikrát jsme odmítli usednout k nohám božského Mistra a Učitele jako Marie, sestra Lazarova, a naslouchat Jeho oživujícím slovům;kolikrát jsme místo charismatického boholidského společenství bratří a sester, Těla Kristova, Církve, byli jen pouhou historickou, folklórní či etnickou institucí bez života; kolikrát jsme si vystačili s pouhou formou a nezajímali se o obsah; kolikrát jsme se žárlivě a egoisticky snažili jen pro sebe chránit plamen radostné zvěsti o prázdném hrobu Bohočlověka Ježíše, našeho Pána a bratra, a nechtěli se o něj rozdělit s okolním světem.Kolikrát jsme se prohřešili proti přítomnosti Pána Života v našem společenství? Kolikrát jsme dali přednost vlastní bohorovné sebejistotě a zdánlivé spravedlnosti před pokorným skloněním se před svým Mistrem, který nám má stále co říct a chce vést náš život? Je načase znovu s apoštolem Petrem zvolat: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“ (Jan 6, 68) Možná je načase, aby naše Církev přestala být vnímána jako nějaká instituce, ale aby byla opět prožita jako společenství bratří a sester, kde jednomu skutečně záleží na tom druhém.VždyťjsmevšichnispolečněsoučástíjednohoBoholidského organizmu Církve, Kristova Těla, kde On jediný je hlavou, Pánem a Učitelem, který nás v síle životodárného Ducha vede jako milované děti k milujícímu Otci. A proto se neuzavírejme do svých strachů a obav, pamatujme v modlitbě na ty, kteří mají přijímat zodpovědná rozhodnutí, na všechny nemocné a také na všechny, kdo jakkoliv obětavě slouží druhým – lékaře a zdravotníky, členy pořádkových sil, prodavače a prodavačky a mnohé další. A nejenom to, snažme se i sami podle míry svých možností prakticky a konkrétním způsobem pomoci, kde se jen dá.

Drazí, současnou těžkou situaci prožíváme my, vaši biskupové, společně s vámi všemi. Všichni jsme na jedné lodi. I nás se dotýkají všeobecné obavy, strach a nejistota. Rádi bychom se však s vámi podělili v tento radostný paschální čas o slova svatého apoštola Pavla, v nichž rezonuje dvoutisíciletá zkušenost Církve:  „Kristus Ježíš zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých, je po Boží pravici a prosí za nás! Co nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování, hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!“ (Římanům 8, 34-35, 38-39).

Prosíme vás o modlitby a svoláváme na vás Boží požehnání.

Kristus vstal z mrtvých! Christos voskrese!

Vaši biskupové:

+ Rastislav, arcibiskup prešovský a metropolita českých zemí a Slovenska

+ Michal, arcibiskup pražský a českých zemí

+ Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský

+ Jiří, arcibiskup michalovsko-košický

+ Izaiáš, biskup šumperský

Pomoc šumperských pravoslavných v boji proti epidemii

S požehnáním Jeho Přeosvícenosti Izaiáše, biskupa šumperského, jsme v
sobotu 21. března v odpoledních hodinách navštívili Domov klidného stáří v
Šumperku a jeho milým obyvatelům předali, v těchto dnech  tolik potřebné,
roušky pro potřebu jejich i jejich blízkých.

Mnohokrát děkujeme p. Miroslavu Jonovi za tuto možnost a těšíme se na další
shledání s našimi novými přáteli.

Na závěr vyjadřujeme veliký dík bratru Vladimíru Sokolinskému za zprostředkování
roušek.

jer. Rafael Moravský

Vladyka Simeon v Šumperku

Archijerejská svatá liturgie. V první neděli Velkého půstu 8. března 2020 navštívil naší církevní obec eparchiální biskup, Jeho Vysokopřeosvícenost Simeon, archiepiskop Olomoucko-brněnský.

Svojí přítomností a krásným kázáním nás všechny duchovně posílil do dalších dní Čtyřicátnice. Při liturgii sv. Basila Velikého spolusloužil prot. Josef Libor Kratochvíla z jesenické církevní obce.

Vladyka Simeon na konci svaté liturgie pozdravil duchovního správce církevní obce jer. Rafaelu Moravskému ke dni jeho 30. narozenin a obdaroval ho krásným dřevěným nástěnným křížem. Ke gratulaci se připojila i rada sboru starších a celá církevní obec. Po liturgii se přítomní sešli u svátečně připraveného postního stolu a besedovali do pozdního odpoledne.

Děkujeme Jeho Vysokopřeosvícenosti za milou návštěvu a vyprošujeme u našeho Pána Ježíše Krista mnohá a blahá léta.

jer. Rafael Moravský