Archiv autora: Administrator

Vyšla knížka „Tajemství pravoslaví“

Knížka Tajemství pravoslaví přináší pohled do světa pravoslavné zbožnosti, která v sobě skrývá hodnoty, jež jinde nenajdeme. Ukazuje jedinečnou cenu pravoslaví jako náboženství pravdy a lásky založené na věrnosti Kristu. Autorka (Jana Baudišová) klade důraz na skutečnost, že Bůh nenechal člověka na světě osamělého, vydaného napospas zlu a hříchu. Posílá na svět svého Syna, aby člověka zachránil svou obětí na kříži. Kristus Bůh z lásky k člověku přišel na svět, aby mu svým utrpením a vzkříšením doslova prorazil cestu do Božího Království. Bůh překračuje hranice lidské moudrosti a uskutečňuje nepochopitelné tajemství záchrany člověka. Bůh se stal člověkem, aby se člověk stal bohem (svatý Athanasios Alexandrijský).

Pravoslavná církev je v knížce představena jako místo duchovního uzdravování a záchrany člověka už v tomto pozemském životě, ale především pro věčný život ve společenství s Bohem. Křesťanský život dává duši člověka nepomíjející spojení s pravým světlem, Bohem.

Bránou cesty k záchraně pro věčný život je křest. Křtem se člověk znovu rodí v Kristu, odkládá starého člověka a obléká Krista (citace Písma v obřadu svatého křtu). Takto znovuzrozený člověk, kterému byly křtem odpuštěny všechny předchozí hříchy, získává oděv neporušenosti a nyní je jeho úkolem zachovat tuto duchovní řízu čistou do chvíle, kdy předstoupí před Spasitele v okamžiku osobního a poté posledního soudu. Zachovává ji především svou věrností Kristu a životem v církvi – dodržováním Božích přikázání, zápasem se svými vášněmi a účastí na bohoslužebném životě, přijímáním svatých Tajin. Každý člověk však, i přes všechnu svou snahu, ve svém životě hřeší. Není člověka, jenž by žil a nehřešil… (jak se praví v modlitbách zádušních bohoslužeb). V církvi nás Pán Ježíš Kristus uzdravuje od hříchu. Církev je proto místem duchovní léčby, terapie, kam přicházejí ti, co si přejí být uzdravováni. Nutná je však spolupráce člověka s Bohem, kterou je zápas s hříchem prostřednictvím milosrdenství, zdrženlivosti a pokání. Tím se člověk připravuje na přijímání svatých Tajin, kterými Bůh v církvi člověka léčí. Do očištěného srdce člověka vstupuje Bůh a koná tam své dílo.

Autorka se dále zabývá také rozborem některých východních náboženství z hlediska pravoslaví. Následuje kapitola o církvi a její katolicitě.

Knížku uzavírá úvaha nad významem křesťanství pro život současníků. Pravoslavné křesťanství svědčí o nenahraditelnosti Kristovy lásky k lidem a naléhavosti Jeho výzvy k duchovnímu a mravnímu zápasu. Je v něm skryto řešení základních problémů lidského života, nabízí i dnešnímu člověku odpověď na hledání smyslu života a na palčivé otázky jeho duchovního směřování.

Knihu Tajemství pravoslaví napsala Jana Baudišová.
Vyšlo v Olomouci 2019

Publikaci lze objednat na úřadu Eparchiální rady olomoucko-brněnské eparchie:

Úřad eparchiální rady – e-mail: ob-eparchie-urad@seznam.cz
tel.: +420 585 224 883

 

Vyšla kniha arcibiskupa Simeona „Adam pláče“

V těchto dnech vyšla velmi pěkná knížka, kterou napsal náš vladyka Simeon. Vypráví v ní starozákonní příběhy knihy Stvoření. Začíná tedy životem prvního člověka Adama v ráji i následným Adamovým selháním, kvůli němuž musel opustit svět ráje, ve kterém vládlo jen dobro, a poznal také zlo. Knížka pokračuje příběhem o Adamových dětech Kainu a Ábelovi, o praotci Noemovi, Abrahámovi, Izákovi, Jákobovi, Josefovi a Mojžíšovi.

Ve všech příbězích autor velmi přístupnou a čtivou formou vypráví barvité příběhy, v nichž líčí osudy hlavních starozákonních praotcovských postav. Nejde přitom o pouhé převyprávění událostí, ale především o vhled do duší lidí, kteří se museli utkat se zlem v sobě i ve svém okolí, překonávat obtíže a útrapy, aby nalezli svou cestu k Bohu a zakusili opět radost z Boží přítomnosti, ochrany a požehnání. Po Bohu všichni tito praotcové toužili a neváhali se různými způsoby o Boží zalíbení přičiňovat.

Knížka je inspirativní pro duchovní život nejen dospělých, ale je vhodná i pro děti. Všem ukazuje, co je v životě nejdůležitější – nedávat přednost dočasnému, světskému prospěchu před pravdou a ctí sloužit jedinému Stvořiteli. Mohou nás při tom potkat různé zkoušky i nezdary, můžeme občas pochybovat o tom, zda naše cesta je skutečně ta pravá, ale Bůh odměňuje upřímná srdce a vkládá do nich svou útěchu. A když se po letech ohlédneme za svým životem, shledáme, že nebyl marným blouděním, a že nemusíme již plakat nad svou samotou a opuštěností, ale Bůh nám tyto slzy stírá s tváře a my jsme naplněni radostí, že jsme nalezli to jediné, čeho je člověku skutečně zapotřebí. 

Knihu Adam pláče napsal arcibiskup Simeon, vyšla v r. 2019

Publikaci lze objednat na úřadu Eparchiální rady olomoucko-brněnské eparchie:

Úřad eparchiální rady – e-mail: ob-eparchie-urad@seznam.cz
tel.: +420 585 224 883

Archijerejská liturgie v Přerově

V neděli 24. listopadu navštívil vladyka Izaiáš pravoslavnou obec v Přerově. Nejprve spolu s přerovským duchovním správcem otcem Raclavským a pomocným duchovním v Olomouci otcem Cebanem sloužil svatou liturgii, poté si vladyka na chrámové galerii prohlédl stálou expozici k událostem heydrichiády, která v tomto roce prošla kompletní proměnou. Nakonec společně s duchovními a věřícími usedl ke společnému jídlu, které připravili přerovští věřící.

 

Listopad v Jeseníkách

Pro naši církevní obec byl týden od 11. do 16. listopadu ve znamení dvou událostí. Nejprve jsme si v Horní Lipové v pondělí 11. listopadu tradičně (již po jedenácté) připomněli Den válečných veteránů. Panychidu sloužil otec Rafael z blízkého Šumperku. Tohoto odpoledne se zde shromáždilo asi 40 účastníků. Poté se četlo z válečné memoárové literatury, zazněla čestná salva za oběti válek a také státní hymna.

V druhé podvečerní části jsme se na svatomartinském pohoštění přenesli z historie do tradic gastronomie. Mnozí z přítomných (spolu s panem starostou a místostarostou obce) přinesli své rodinné kulinářské klenoty. Dvouhodinové společné setkání tak potěšilo každého návštěvníka.

V tomto roce naše církevní obec objednala v řecké Soluni 28 nových ikon pro chrám v Jeseníku. Jednalo se o 12 ikon apoštolů, 14 ikon proroků a důležitých starozákonních postav a konečně o 2 ikony Narození a Vzkříšení Páně. V sobotu 16. listopadu byly po svaté liturgii ikony posvěceny a stanou se tak ozdobou našeho malého chrámu a pomocníky v našem duchovním úsilí.

Za Pravoslavnou církevní obec v Jeseníku
Prot.  Josef Libor Kratochvíla

Fotografie z pietního aktu

 

Svěcení nových ikon

 

Svěcení ikon v Šumperku

V sobotu 13. října a v neděli 14. října jsme na naší šumperské farnosti měli mnoho důvodů k radostem.

V sobotu po velké večerní jsme posvětili dvě nové svátkové ikony Křtu Páně a Seslání Svatého Ducha na apoštoly.

V neděli po svaté liturgii jsme posvětili nové ikony, na které byla vyhlášena farní sbírka a díky veliké štědrosti dárců, včetně našeho vladyky šumperského biskupa Izaiáše, jsme mohli pořídit celkem 13 velkých ikon, které krášlí náš ikonostas a sloupy.

Zvláště velikou radost máme z ikony sv. vmč. Teodora Tyrona – patrona města Šumperk.

Ještě jednou velice děkujeme všem dárcům a vyprošujeme Boží požehnání na přímluvy všech svatých, kteří jsou skrze jejich ikony duchovně přítomni v našem chrámu.

Pohled na ikonostas v řeckém stylu:

 

Svěcení nových ikon – další výzdoba chrámu:

 

Fotografie nových ikon:

 

Z faceobookového profilu šumperské obce

Návštěva vladyky Izaiáše ve Svitavách

V neděli 3. listopadu 2019 navštívil vladyka Izaiáš, biskup šumperský a vikář olomoucko-brněnské eparchie, naši svitavskou církevní obec, abychom společně oslavili svátek přenesení ostatků sv. velikomučedníka Jiří, jemuž je náš chrám zasvěcen. Také jsme toho dne uzavřeli období modliteb za naše zesnulé.

Při této slavnostní události vladyka posvětil nový evangeliář, lampády a koberce, které věnovali dárci z řad našich věřících ke zvelebení chrámu.

Vladyka ve svém kázání na evangelní čtení O vzkříšení dcery Jairovy připomněl, jak důležitá jsou v církvi období  modliteb za naše zesnulé a jak prospěšné je pro člověka nezapomínat na krátkost našeho pozemského života.  Naše jednání má být motivováno snahou stát se hodnými vstoupit do Božího království, kde není bolestí, nemocí a stesku, ale život věčný.

V závěru archijerejské liturgie, kterou doprovázel zpěvem chrámový sbor, jsme všem přítomným zapěli Mnoholetí.

Jak je již u nás tradicí, usedli jsme po bohoslužbě ke společnému stolu, abychom v přátelském rozhovoru ochutnali tradiční jídla, jaká se připravují v zemích, odkud pocházejí naši věřící.

Od vysvěcení chrámu již uplynuly dva roky a my se snažíme podle svých možností postupně vybavovat kapli i společenské prostory ve věži tak, aby působily důstojně a abychom se v nich cítili dobře.

Chtěli bychom poděkovat vladykovi za jeho návštěvu a dárcům za jejich štědrost.

Kéž vám Bůh odplatí nebeským za pozemské!

Za Pravoslavnou církevní obec ve Svitavách
prot. Jiří Kolář

Svěcení chrámu v Ostravě – Pustkovci

V neděli 10. listopadu 2019 navštívil přeosvícený vladyka Izaiáš církevní obec v Ostravě-Pustkovci nejen, aby spolu s místními věřícími oslavil chrámový svátek, nýbrž také, aby posvětil zdejší chrám zasvěcený andělům strážným.

Pravoslavní věřící se zde scházejí k pravidelným bohoslužbám již od roku 2003, ale teprve v roce 2016 mohli zdejší pravoslavní odkoupit chrám od římskokatolické církev, které chrám patřil. Stalo se tak zejména díky pochopení a štědrosti eparchiální rady, která poskytla finanční prostředky potřebné k zakoupení chrámu.

V podstatě již od získání pustkovecké kaple do vlastnictví, začali místní věřící s úpravami kaple a jejím zvelebováním. Byly pořízeny nové vchodové dveře, nad vchodem byl postaven přístřešek s cibulovitou kupolkou a osmiramenným křížem, na čelní věž přístřešku byla nainstalovaná mozaika archanděla Michaela. V presbytáři byl původní obětní stůl nahrazen pravoslavným prestolem, jehož svěcení se konalo v roce 2017. Další úpravou presbytáře bylo odstranění skříňového svatostánku. V chrámové lodi nahradil vyřezávaný nábytek původní školní židličky, byla položena nová podlaha a zabudována nová okna. Na závěr byl pak prostřední lustr nahrazen pravoslavným polykandilionem (panikadilem) a na zem byl položen koberec zdobený byzantskými orly. Všechny úpravy skončily těsně před nedělním posvěcením.

Závěrem je třeba poděkovat všem, kteří se podíleli na úpravách chrámu v Ostravě-Pustkovci svou prací nebo finančními dary. Mezi nimi zvláště vynikli jako štědří dárci manželé Trjaščenkovi a prací v oblasti stavebnictví a projektové přípravy sestra Zlatica Mojžíšková. Jmenovaní byli za svou pomoc vyznamenaní přeosvíceným vladykou Izaiášem, který je v závěru slavnostní svaté liturgie dekoroval medailemi. Celé církevní obci pak vladyka věnoval ikonu svatého mučedníka Maxima Gorlického s jeho ostatky.

Dvě přednášky v třebíčském muzeu

V Třebíči se v přednáškových prostorách Muzea Vysočiny konaly dvě pravoslavné přednášky, které byly před tím předneseny v Jihlavě. Obou se zúčastnili posluchači z řad nejširší veřejnosti.

První (8. října) se zabývala teoretickou i praktickou stránkou ikonografie. Přednášela a praktické ukázky prezentovala Jana Baudišová.

Druhá (5. listopadu) rozebírala základní principy pravoslavného duchovního života. Na citacích z děl svatých Otců a výrocích našich starců dokazoval Jan Baudiš přítomným posluchačům, že základem pravoslavné duchovnosti (kromě křesťanské víry a života dle mravních zásad Desatera a evangelia) je snaha o čistý život bojem s pokušením hříšných vášní – zvláště duševních: nenávisti, závisti, hněvu, ctižádosti a pýše.

Článek s fotografiemi z přednášky „Jak vzniká ikona“ jsme už přinesli v nedávném příspěvku.

P.S
Pro zajímavost jsme doprovodili tuto zprávičku plakátky, kterými zvalo Muzeum veřejnost.

Fotogalérie z přednášky „Pravoslavná mystika“ je zde:

 

Ohlédnutí za oslavou jubilea svatořečení

K minulému příspěvku o darování prvokřesťanských mučednických ostatků doplňujeme stručnou zprávu o této události v chrámu sv. Rostislava při oslavě jeho svátku.

Mons. Jindřich Bartoš pozdravil po bohoslužbě pravoslavné křesťany a pohovořil o historii, která se ke svatým ostatkům váže. Z jeho proslovu vybíráme:

»V 18. století toužili křesťané v Znojmě po posílení spojení s prvokřesťanskou církví, která žila mj. v Římě a měla mnoho mučedníků, proto si vyžádali tři relikvie celých těl mučedníků z římských katakomb. A tak došlo k přenesení těl mučedníků  Bonifáce, Severa a Olympia. O jejich životě nemáme mnoho informací. Jedno je jisté – byli to mučedníci pro křesťanskou víru. Ve Znojmě si jich velice vážili, a tudíž když je sem přenesli, prohlásili je veřejně za patrony města. Dodnes jsou jejich těla vystavena k uctívání ve zdejších kostelech.

Na přání pravoslavné církve jsem z těchto svatých ostatků oddělil část pro tento chrám a pro potřeby vašeho biskupství. Relikvie nás spojují s nebem a s osobou mučedníka, protože věříme, že to, co zde z těla mučedníka zůstalo, bude účastno vzkříšení. Přejeme, aby se všem, kteří budou tyto mučedníky ve zdejším pravoslavném chrámu uctívat, dostalo skrze jich ostatky požehnání a pomoc.«

Vladyka Izaiáš na to vyznamenal přítomného faráře Jindřicha medailí sv. Gorazda. Poté požehnal přítomné schránkou s darovaným svatými ostatky a sbor zazpíval velebení svatým mučedníkům. Nakonec mohli všichni přítomní ostatky uctít a shlédnout a s poklonou políbit otevřenou schránku, v níž byly tyto vzácné relikvie uloženy.

P.S.

Ještě další fotogalérie ze začátku archijerejské svaté liturgie:

První zpráva o letošní oslavě svátku svatého knížete je zde.

Vladyka Izaiáš obdržel svaté ostatky

V uplynulých dnech obdržel vladyka další svaté ostatky prvokřesťanských mučedníků, přenesených do Znojma před dvěma staletími z římských katakomb. Velké části ostatků z těl mučedníků darovali vladykovi zástupci římsko katolické církve v Znojmě. Tímto jim vyjadřujeme poděkování za tak ušlechtilý dar.

Při oslavách znojemského chrámového svátku měli všichni účastníci archijerejské bohoslužby možnost svaté ostatky vidět a uctít. Kéž na přímluvy mučedníků Bonifáce, Severa a Olympia spočine Boží záštita, pomoc a požehnaní na naší eparchii a celé místní církvi.

Viz také minulý příspěvek o průběhu letošní oslavy.

Naše eparchie oslavila svátek sv. Rostislava

Hlavní eparchiální událostí ke dni památky svatého knížete byla archijerejská liturgie ve Znojmě. V sobotu 26. října sloužil Přeosvícený vladyka Izaiáš s početným duchovenstvem, které se sem sjelo hlavně z jižní poloviny Moravy, ale byli zde i duchovní a poutníci z Olomouce, Šumperka i ze Slovenska a dal. Bohoslužba k uctění památky a se vzýváním sv. Rostislava Moravského byla povznášející.

Na úvod vladyka postřihl na žalmistu znojemského farníka Martina. Při liturgii vyznamenal dva kněze a na závěr poděkoval místnímu římskokatolickému faráři Mons. Jindřichovi Bartošovi, který věnoval pravoslavné církvi část svatých ostatků mučedníků Bonifáce, Severa a Olympia z dob prvních křesťanských staletí, jejichž celé ostatky byly přivezeny do Znojma v r. 1741 a veřejně jsou dodnes vystaveny ve skleněných rakvích např. v chrámu sv. Mikuláše.

Poté jsme konali průvod kolem chrámu s čtením evangelií a skrápěním svěcenou vodou ze všech čtyřech stran. Následovalo bohaté pohoštění s kulturním programem. Při liturgii pěkně zpíval sbor ze Slovenska dle východoslovenské či ukrajinské tradice.

Velký chrám sv. Rostislava ve Znojmě pro pravoslavnou církev získal, opravil a pro naše  liturgické tradice adaptoval zesnulý prot. Alexandr Novák. Budiž jeho památka věčná!

Vladykovi a všem sloužícím a přítomným (zvláště našim Rostislavům): Mnohá léta!

P.S.
Život sv. Rostislava je ve stručnosti uveden na webové stránce znojemské církevní obce

Archijerejská bohoslužba v Jihlavě

Na neděli 13. října jsme posunuli svátek sv. Václava. Oslavit s námi chrámový svátek přijel Přeosvícený vladyka Izaiáš, biskup Šumperský. Vykonal archijerejskou liturgii, poté požehnal a kropil svěcenou vodou nové ikony v kivotech na chrámových stěnách. Zazpívali jsme mnoholetí našemu nedávno pokřtěnému mladičkému Václavovi, který zručně přisluhuje při bohoslužbách. Následovalo pohoštění a společné posezení v archondariku. Vladyka shlédl opravené interiéry našeho církevní domu: chodby a vestibul i nově vymalovaný archondarik – vše vykonáno péčí a křesťanskou láskou našich bratří Vasilije, Nikolaje, Romana a dalších. Nakonec jsme se s vladykou odebrali na veřejnou výstavu o pravoslavné církvi a ikonách v Muzeu Vysočiny.

Vladykovi děkujeme za návštěvu a radostnou duchovní službu s následujícím přátelským posezením. Kéž mu Hospodin udělí zdraví, spasení a všem zdar! Všem, kteří se podíleli na přípravách, duchovní správce srdečně děkuje a přeje: „Mnohá a blahá léta!“

K evangelijnímu čtení o lásce k nepřátelům (Luk 6,31-36) a ke svátku sv. Václava pronesl vladyka hluboké zamyšlení, ze kterého jsme několik tezí vybrali pro tento článek:

Drazí bratři a sestry,
máme činit dobro i tam, kde nemáme jistou odměnu. Vždyť prokazujme-li dobrodiní jen v případech, když doufáme v odplatu, zisk, návratnost půjčky či protislužbu, jsme vlastně stejní jako pohané. Nám však velí Pán Ježíš: Miluj svého bližního a rozdávej všem svou lásku. Jako Bůh dává lásku nám, tak máme lidem činit i my, a tím Mu být podobní. Láska znamená odpouštět – bez podmínek. Máme odpouštět dokonce i těm blízkým, kteří nám činí zlo a projevují se vůči nám s hněvem či nepřátelstvím. Všechny je potřeba učit se milovat a prokazovat jim dobrodiní a pomoc.

Pán Ježíš před nás klade otázku: „Jakou máme za duchovní odměnu, když půjčujeme bližním, majíce jistotu, že nám to vrátí?“ Žádnou. Jenže půjčit (tj. udělovat dobrodiní) i bez jistoty, že se nám to vrátí, – tím se projevuje, že máme v srdci lásku. Tím ukazujeme pravost a hloubku své víry v Ježíše Krista.

U příležitosti svátku sv. Václava si připomeňme, že přijal víru v Krista do svého srdce a tato víra se projevovala v jeho životě dobrými skutky. Vidíme na jeho činech a způsobu chování, jak hořel láskou k Bohu a jak soucitnou lásku ukazoval vůči lidu. Tuto víru, která do Čech přišla od sv. Metoděje z Moravy, přijal od své babičky, sv. Ludmily. A zasadil víru nejen do svého srdce, ale i do srdce celého národa. Víru v Boží lásku, která se ukázala světu v Ježíši Kristu. A tato víra je zde dodnes.

Dnes se se často stává, že uprostřed společnosti, která se prohlašuje za necírkevní a nevěřící, se stydíme vyznat svou víru v Boha – aby se nám okolní lidé nevysmáli a neodsoudili nás. To je u křesťana smutné – zvláště když uvážíme, že máme svobodu, a každý o sobě může prohlašovat cokoliv a hlásat cokoliv. Lidé např. v Kosovu nemají tu svobodu vyznat svou křesťanskou víru a bez hrozícího nebezpečí se přihlásit k pravoslavné církvi. My zde však nyní máme svobodu bez následků zveřejnit o sobě svou náboženskou příslušnost. Jsou země, kde je vyznávání křesťanství tvrdě trestáno pronásledováním a často i smrtí. Ani sv. Václav se  nezalekl nepochopení či zloby svého okolí. Snášel pro víru ústrky, výtky, pronásledování a nakonec i smrt kvůli Kristu. To je mučednický věnec, svatost, kterou dává Hospodin každému, kdo projeví odvahu při vyznávání své lásky ke Kristu. Neříkejme, že jenom mniši či duchovní mohou být svatí. Každý z nás může být svatý – získávat od Boha korunu nebeské slávy už jen tím, že přihlásí k Pánu Bohu, že bude konat dobré skutky, tím, že se obětuje pro svého bližního.

Světské organizace a státy mají složité zákony, mnoho paragrafů, které určují, co se zakazuje, co se povoluje atd. My však máme od Boha jednoduché základní pravidlo naší víry – milovat bližního a upřímně prokazovat dobro. Jenže i tak jednoduchý zákon, který drží naši víru, je pro nás občas těžké pochopit. Je pro nás obtížné chápat, že za dobré skutky nemáme čekat okamžitou odměnu.

Veškeré Písmo svaté nám zvěstuje Boží lásku vůči nám. Pokusme se alespoň trošku napodobit Boží lásku. Tím ukážeme, že máme alespoň takovou víru jako hořčičné zrnko (nejmenší mezi všemi semínky ostatních rostlin). Pak se budou dít zázraky.

Apoštol Petr, když měl víru, kráčel na pokyn Pána zázračně po hladině vody. Pak jeho víru přemohlo lidské uvažování, začal přemýšlet o tom, že moře je rozbouřené, zapochyboval a začal tonout. Naučme se nepochybovat, naučme se povznést se nad světské myšlení, abychom přemýšleli jazykem lásky, přemýšlejme dle Božího zákona. Pochopíme, že naše dobrodiní nám tady na zemi možná nikdo neoplatí, a třeba dokonce naopak – bude nám opláceno zlem. U Boha je však počítáno, co dobrého nezištně vykonáme. To jsou nebeské poklady, které máme v Božím království a které nám nikdo nezpronevěří ani neukradne.

 

Více fotografií na stránce fotogalérií jihlavské církevní obce

 

Ikonografická přednáška v Třebíči

V třebíčském muzeu proběhla přednáška mátušky Jany Baudišové: „Jak vzniká ikona“. 8. října zde mohli účastníci nahlédnout do tajů ikonopisectví a to nejen skrze přednášené slovo, ale také shlédnutím promítaného obrazového doprovodu. Viděli tak jednotlivé fáze zrodu deskové ikony. Kromě toho jim přednášející ukázala i dovezené exponáty ikonopisných pomůcek a vznikajících ikon.

Přednášku zorganizovalo a pořádalo třebíčské Muzeum. Zaštitu nad akcí měla místní Pravoslavná církevní obec v Třebíči.

 

Seminář vězeňské duchovenské péče

Každoroční odborný seminář Vězeňské duchovenské péče (VDP) se letos konal ve středu 9. října na pozvání ředitelky Lenky Smutné ve znojemské věznici. Jeho tématem bylo: Závislosti a vězení. Hlavním obsahem semináře byly přednášky dvou zaměstnanců tamní věznice. Speciální pedagožka Alena Trochtová představila místní toxikologické oddělení v kontextu závislosti odsouzených a vychovatel terapeut Vladimír Finda seznamoval přítomné se svojí prací s vězni, kteří jsou drogově či jinak závislí. Jako dobrovolník VDP se těmto odsouzeným věnuje již několik let. Obě dvě přednášky vyvolaly řadu otázek a následnou diskuzi téměř 30 účastníků z řad dobrovolníků a kaplanů. Věznice ve Znojmě byla založena před dvaceti lety, patří mezi věznice s ostrahou se středním a vysokým stupněm zabezpečení.

„Práce ve věznici je nesmírně náročná jak psychicky, tak fyzicky, navíc prostředí věznice není příliš atraktivní. Proto si nesmírně vážím všech našich zaměstnanců, kteří odvádějí skvělou práci, ať už jsou v uniformách nebo v civilu. Stejně tak mě těší, že se nám podařilo vybudovat výborné vztahy a výbornou spolupráci se subjekty v našem regionu,“ nešetřila chválou ředitelka Lenka Smutná. O běžném provozu věznice pohovořil první zástupce ředitelky Robert Šturala, který účastníky provedl věznicí a poutavým způsobem popsal jednotlivé části, pracoviště a oddíly.

Koordinátorkou duchovní služby je v této věznici pravoslavná  kaplanka Valentina Matůšová, která hostům představila svoji práci, jejíž součástí jsou extramurální aktivity s odsouzenými (mimo věznici, včetně návštěvy kostelů), kterých je více jak čtyřicet ročně. Vedení věznice, kaplance i přednášejícím na závěr poděkoval předseda Pavel Zvolánek. Členové velkého Výkonného výboru ve Znojmě zůstali i ve čtvrtek 10. října, kdy se konalo řádné zasedání.

Valentina Matůšová