Ó Předobrotivý Pane Ježíši, slavíme tebe, Vládce lidumilný, všemohoucí, věčný Králi! Ve dnech minulého svátku viděli jsme tě jako dítě, dnes pak vidíme tě jako dospělého a dokonale se zjevivšího Boha. Dnes je pro nás čas slavnosti; sbor svatých shromažďuje se s námi a andělé spolu slaví svátek s námi; dnes sestoupila na vody blahodať Přesvatého Ducha v podobě holubice; dnes vzešlo Slunce, jež nikdy nezapadá, a svět září ve světle Hospodinově; dnes ráj otevírá se lidem a Slunce spravedlnosti nás osvěcuje; dnes jásavě nese se hlasitý chvalozpěv pravoslavných křesťanů; dnes spěchá Vládce, aby byl pokřtěn a aby lidstvo povznesl k výšinám; dnes kloní se Pán před vlastním sluhou, aby nás, skloněné pode jhem otroctví, pozvedl.
První letošní velké svěcení vody jsme konali po liturgii sv. Basila.
* * *
Ze tří důvodů se Pán Ježíš nechává Janem v Jordánu pokřtít. Z těchto tří důvodů světíme tuto událost jako velký svátek.
Přichází, aby vstupem do vln Jordánu posvětil vody. Tím ustanovil svatou Tajinu křtu. Pokaždé, když v církvi světíme vodu, stává se nám působením Ducha Svatého vodou duchovně identickou s očištěnou vodou, která proudila v Jordánu a dotýkala se Pána. Je to voda vyjmutá z tohoto tlejícího světa a vrácená do hříchem neporušeného stavu vod, jak byly Bohem stvořeny. Přichází do toho světa skrze Kristův křest, a patří už ne tomuto hříchem poškozenému stvoření, ale budoucímu světu Božího království. V našich chrámech při svěcení vody vytryskne pramen neporušenosti z jiného světa – z nové země a nového nebe. Tomuto světu jsme zasnoubeni při křtu a obnovujeme se při každoročním svěcení vod. Když Kristus tenkrát ponořil do vody, očistil ji, a když se nyní do posvěcené vody ponořujeme při Tajině křtu my, očišťuje duchovně ona nás.
Pán přichází k Jordánu, aby se zjevilo velké tajemství o Bohu – přesvatá Trojice. Ve starém Zákoně Bůh toto tajemství ponechával skryté, aby je pouze v náznacích a jen někteří lidé mohli jakoby zdálky zahlédnout. Při křtu Páně však Bůh všem lidem naplno a tak zjevně, jak to jen lze, odkrývá tajemství o tom, že Božství přebývá ve třech Osobách. Sice to nikdy plně nepochopíme, ale Bůh si přál s námi mít důvěrné společenství, a tak o sobě zjevil tuto Pravdu. Abychom Ho jako jeho přátelé znali. V Církvi totiž činí lidi svými přáteli. (Jan 15,14-15)
Pán přichází na Jordán, aby bylo zjeveno všem lidem přítomným i budoucím, že on je Syn Boží, druhá Osoba Trojice, čili samotný Bůh. Od této události už nikdo nemusí pochybovat, zda je Ježíš Nazaretský jenom prorokem, nebo mimořádně zbožným člověkem, všichni si mohou být jisti, že je Bůh. Proto evangelista, který napsal o Janu Křtiteli u Jordánu, uvádí přesnou lokalizaci události v čase i v prostoru. Není to žádná metafora či mlhavý mýtus ve stylu: „kdysi dávno, když se čas naplnil… atd.“ Lukáš zasazuje ve svém evangeliu křest Páně do přesného historického rámce: za času císaře… když vládnul v Galileji… a veleknězem byl…
„V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lysaniáš v Abiléně, za nejvyššího velekněze Annáše a Kaifáše…“ (Luk 3,1)
Dnes nás církev vede, abychom duchovními zraky viděli, jak Pán Ježíš přichází k Jordánu, aby byl sv. Janem pokřtěn. Dnes zní hlas Boží nad vodami a nese se hlasitý chvalozpěv pravoslavných křesťanů, Pán se sklání před vlastním sluhou, Jordán se očišťuje a zjevuje se Nejsvětější Trojice.
Olomoucko-brněnská eparchie gratuluje Jeho Blaženstvu Rastislavovi, metropolitovi českých zemí a Slovenska, k jeho výročí. Hojnost Božího požehnání, sil a zdraví na mnohá léta, vladyko!
Večerní a dopolední velké svěcení vody. Na svátek Bohozjevení se dvakrát světí voda – poprvé v předvečer svátku, podruhé v den svátku po dopolední liturgii.
Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. A kázal: “Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým. V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn. V tom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: “Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.” (Marek 1,6 – 11)
Pán přišel jako chudý, aby nás obohatil svou chudobou. Bůh přichází jako nemluvně, aby se sjednotil s těmi, jejichž hlas není slyšet. Přichází jako ovinutý do povijanu, aby se sjednotil s nemohoucími. Bůh přichází jako dítě, aby se sjednotil s nepatrnými. Všemohoucí přichází jako pronásledovaný, aby se sjednotil se slabými. Přichází v noci, aby se sjednotil s bezvýznamnými, kterých si nikdo nevšímá. Nekonečný se uložil v jeskyni, aby se sjednotil s těmi, kdo jsou bez domova. Neposkvrněný Stvořitel se klade do jeslí určených pro nerozumná zvířata, aby vzal na svá ramena naše lidství padlé do živočišných vášní. Přišel nás obdarovat tím, že nám vezme naše hříchy. Vstoupil do našeho času, aby nás uvedl do svého věčného království.
Svatý Jeroným se v předvečer svátku Kristova narození modlil na kolenou v betlémské jeskyni. Modlil se v slzách. Přemýšlel nad tajemstvím Boží lásky, nad zázrakem Jeho vtělení. Přemýšlel o mudrcích, kteří přinesli nově narozenému Bohu bohaté, královské dary. Při tom si říkal: — Jaký dar ti, svaté Dítě, mohu přinést já, chudý, bídný a hříšný? Nic nemám. — Přece mi však, Jeronýme, něco darovat můžeš! – ozval se dětský hlas Páně. — Co, svaté Dítě? Co ti mohu darovat? – zeptal se svatý rozechvěle. — Dej mi své hříchy, Jeronýme, – odpovědělo Dítě. Ze života Svatého Jeronýma Stridonského (+ 420)
V neděli 18. 12. 2022 sloužil v Olomouci svatou liturgii přeosvícený vladyka Izaiáš, biskup šumperský.
Po liturgii následovala velká večerní k svátku svatého Mikuláše, arcibiskupa Myr Licejských.
Děti z nedělní školy, kde se vyučuje náboženství, oslavili světce „mikulášskými koledami“. Při závěrečném pomazání posvátným olejem byly nejen všechny přítomné dětičky, ale i ty, které pro nemoc zůstaly doma, obdařeny „mikulášskými dárečky“.
Vladyka Izaiáš při kázání přiblížil věřícím život a význam oslavovaného velikého světce. Kromě toho vladyka spolu s věřícími olomouckého chrámu poblahopřáli duchovnímu otci Aleksiji Kukhtovi k jeho výročí kněžské služby.
Celé modlitební setkání se neslo v duchu radosti, pokoje a přítomné naplnilo Duchem Božím.
Chrámový svátek svaté Barbory v neděli 4. prosince přijel spolu s námi oslavit Jeho Přeosvícenost biskup Izaiáš z Olomouce a z Mikulova otec Flaviu Badelita spolu s poutníky. Věřící přivítali vladyku Izaiáše zpěvem a květinami. Na svaté archijerejské liturgii jsme přivítali také starostku Dolních Kounice paní Lenku Žikešovou.
Přestože je již zimní období, počasí nám přálo a v chrámu s modlitbami a zpěvem jsme zapomněli na chlad v chrámu. Vladyka nám v homílii připomenul, že se nacházíme v době, kdy stejně jako svatá Barbora budeme muset prokázat svou víru. V pomoci bližním, trpícím a těm kdož jsou ve válkách po celém světě. A abychom také nezapomínali na ty, kteří jsou v tomto vánočním čase osamělí.
Po liturgii jsme se přesunuli do nedaleké restaurace Vinum Coeli, kde jsme při teplém jídle zůstali v družném rozhovoru. K tomu přispěla i paní Marie Svobodová svými výbornými koláčky, které upekla k čaji a kávě. Paní starostka i vladyka byli potěšeni setkáním při takovéto sváteční situaci. Myslím, že tato příjemná sváteční chvíle potěšila všechny přítomné. Po závěrečném vladykově požehnání jsme se rozešli do svých domovů nasyceni duchovně i fyzicky. Bohu díky za vše.
Pravoslavné kalendáře 2023 za 150 Kč/ks jsou již k dispozici. Na základě Vaší objednávky Vám v nejbližších dnech odešleme kalendáře poštou. Po domluvě možný osobní odběr.
Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš. (Kazatel 11,1)
V úterý 6. prosince, v den svatého Mikuláše Divotvůrce, jsme v naší farnosti přivítali vladyku Izaiáše, biskupa šumperského, vikáře naší eparchie.
Na závěr archijerejské večerní bohoslužby požehnal vladyka potravinovou sbírku pod záštitou svatého Mikuláše, kterou chceme v existenčně náročném zimním období pomoci lidem v nouzi. Shromážděné potraviny převezme Potravinová banka Pardubice, z.s., která je následně rozdělí potřebným.
Děkujeme vladykovi za společné duchovní chvíle při bohoslužbě i následném hovoru u horkého čaje. Děkujeme i všem dárcům: Ať Vám Hospodin odplatí nebeským za pozemské!
Za Pravoslavnou církevní obec ve Svitavách prot. Jiří Kolář
V sobotu 3. prosince 2022, v 10 hodin jsme bohoslužbou v mikulovském pravoslavném chrámu svatého Mikuláše oslavili chrámový svátek a zároveň i 25. výročí jeho svěcení. V městě, které se jmenuje po tomto biskupovi a patronovi námořníků, rybářů a dětí, pravoslavní s radostí zasvětili svůj nový chrám právě tomuto světci.
Na oslavu tohoto významného svátku připutoval Jeho Přeosvícenost ThDr. Izaiáš, biskup šumperský a dále otcové prot. Mgr. Ing. Cristian Popescu a prot. Mgr. Alexandru Ceban z Brna, prot. Mgr. Svatopluk Konstantin Ryška z Dolních Kounic, prot. Mgr. Aleksei Kukhta z Olomouce, a také mnoho věřících. Ačkoli bylo počasí chladné, tak jsme se modlitbou, společným zpěvem, a po bohoslužbě i teplým svařeným vínem a čajem, zahřáli.
Nezapomnělo se ani na děti, které byly obdarovány sladkým perníkem. Poté jsme se z chrámu přesunuli ke společnému obědu do restaurace, kde jsme naši oslavu v dobré společnosti také ukončili. Letošní oslava svátku sv. Mikuláše byla velmi příjemná a doufáme, že se společně při této příležitosti potkáme i příští rok. Děkujeme a přejeme všem Boží požehnaní.
Jak se stalo v posledních letech již tradicí, dne 11. listopadu na Den válečných veteránů navštěvuje náš kraj biskup šumperský Izaiáš. V pátek v ranních hodinách vladyka sloužil svatou liturgii v jesenickém chrámu Zesnutí Bohorodice, kde v promluvě hovořil na téma dnešního evangelia. Na závěr bohoslužby vladyka obdržel jako dar od naší obce křišťálový kříž a s desítkou přítomných poté poobědval postní pokrmy v nedalekém hotelu Slovan. Krátce byl hostem u místního katolického děkana, který se jeho zásluhou seznámil s děním v pravoslavné církvi.
V odpoledních hodinách navštívil vladyka Izaiáš nejstarší členku naší obce sestru Mannovou v penzionu, kde spolu hovořili o rodném východním Slovensku v jejím milovaném dialektu. Následovalo přijetí u nově zvoleného pana starosty s prohlídkou palírny a ochutnávkou jablečného moštu.
V 16 hod. vedl vladyka panychidu u památníku obětem válek v Horní Lipové a po skončení kulturního programu přijal pozvání na posezení s šedesátkou přítomných v restauraci Kovárna. Zde při svatomartinském pohoštění a country hudbě setrval dvě hodiny a postupně se seznamoval s přítomnými. Poděkování také patří otci Tomáši Loučkovi ze šumperské farnosti za účast na večerním setkání.
Jeho Blaženstvo vladyka Rastislav, arcibiskup prešovský, metropolita českých zemí a Slovenska
18. listopadu 2012 se v katedrálním chrámu uskutečnila chirotonie a intronizace vladyky Rastislava na katedru prešovského arcibiskupa. Tento pátek 18. 11. 2022 tudíž oslavuje desetileté výročí archijerejské služby.
Vaše Blažensvo, přejeme Vám do dalších let mnoho Boží pomoci, pevné zdraví a trpělivou lásku při práci na vinici Páně.
Na mnóhaja i blahája ľíta! Eis polla eti, despota!
V 21. neděli po padesátnici „O bohatci a chudém Lazaru“ dne 6. listopadu 2022 měla šumperská obec tu čest přivítat svého vikárního biskupa Izaiáše u příležitosti farního shromáždění. Duchovní správce o. Tomáš Loučka s členy obce přivítali vladyku květinou, chlebem a solí s láskou a otevřeným srdcem. Sešla se celá církevní obec i její nejstarší členové, kteří již překročili 90 let.
Následovala svatá liturgie a následně po ní hned farní shromáždění kterému vladyka předsedal. Byli představeni stávající členové rady starších a nominováni noví. Ti byli následným hlasováním schváleni a ihned se nadšeně zapojili do chodu správy obce. Vytýčili si nové úkoly, které je čekají v nejbližších dnech, a domluvili se, jakým způsobem se budou vzájemně motivovat v jejich plnění.
Po společných chvílích v chrámu se všichni přesunuli ke společnému obědu a posezení. Celá návštěva byla provázena příjemnou duchovní atmosférou společné lásky ke Kristu a vzájemnou jednoho k druhému. Celou obec návštěva našeho vikárního arcipastýře velmi potěšila, byla povzbuzena jeho posilujícími a pěknými slovy a těší se na další setkání.
Svátek a archijerejská svatá liturgie v Pravoslavné církevní obci Ostrava Poruba v sobotu 5. 11. 2022. Liturgie se konala ve farní domovní kapli sv. Jiří v zámku. Toho dne nás poctil svou návštěvou vladyka Izaiáš, který spolu s dalšími duchovními sloužil panychidu za našeho otce Epanastatise Prusalise.
Následovalo krásné vystoupení tanečního souboru Antigoni z Krnova, který předvedl řecké národní tance.
18. října se shromáždilo eparchiální kněžstvo v olomouckém dolním chrámu sv. Gorazda II. Před tím se konala svatá liturgie v katedrále. Poradu zahájil vladyka Izaiáš, ale pro nemoc se posléze z účasti na zasedání omluvil. Poté proběhlo odborné proškolení duchovenstva z bezpečnosti práce a protipožárních opatření.
V dalším průběhu porady byli duchovní informováni o vladykou požehnaném projektu zřízení eparchiálního učiliště, které by v prvním ročníku sloužilo jako příprava pro žalmisty, v druhém ročníku jako příprava pro diákony. Pokud se najdou zájemci, plánuje se pokračování teologické výuky ještě v třetím a čtvrtém ročníku, což by pak bylo v eparchii považováno za dostatečnou teologickou přípravu pro kněze a pro učitele náboženství. Zatím byl představen studijní plán pro první ročník. O absolvování každého stupně vzdělání bude vydáván v naší eparchii platný certifikát. Mezi přítomnými duchovními vzbudila tato informace živý a kladný ohlas. Duchovní uváděli, že mají na farnosti možné uchazeče o studium na učilišti. Brzy budou zveřejněny přihlášky ke studiu a webové stránky celého projektu. Studium na učilišti bude otevřeno pro muže i ženy. Uchazeči mají být plnoletí. Duchovní, kteří se teologií systematicky zabývají, byli vyzváni, aby si vzali na zodpovědnost některý z ještě neobsazených předmětů. Do učiliště je možno se přihlásit i bez úmyslu přijmou některou duchovenskou hodnost; lze zde studovat jen na základě prostého zájmu o pravoslavnou teologii a liturgickou praxi.
Při ukončení schůze duchovní pozdravili otce Jana Baudiše u příležitosti jeho jubilea a popřáli mu jménem vladyků i sami za sebe zpěvem mnoholetí. Za eparchiální ústředí předala sestra Perla jubilantovi krásný dárek. Oslavenec srdečně děkuje všem a přeje našim vladykům a všem přítomným mnohá léta.
V den Záštity přesvaté Bohorodice 14. 10. 2022 nás navštívil přeosvícený vladyka Izaiáš. Společně jsme odsloužili božskou liturgii. Jsme moc rádi, že jsme se mohli společně s vladykou pomodlit a pobýt s ním v přátelské atmosféře. Moc se těšíme na další setkání. Přesvatá Bohorodice pokryj nás svým omoforem!
V pondělí 3. října 2022 se v Olomouci sešli presbyteři olomouckého a ostravského protopresbyterátu
V úterý 4. října zasedali presbyteři brněnského a jihlavského protopresbyterátu
Ze zápisu porady okružních protopresbyterů 4. 10. 2022 v Olomouci
Po schůzích duchovenstva všech eparchiální protopresbyterátních okruhů se konala porada čtyř okružních protopresbyterů.
Setkání zahájil vladyka Izaiáš, který za souhlasu všech přítomných zhodnotil eparchiální akce v průběhu roku (Mikulčice, Olomouc, Hrubá Vrbka, Brno atd.) jako zdařilé. Domluvilo se, že v příštím roce zorganizuje akci v Mikulčicích otec Konstantin Ryška.
Po doplňování informací ohledně Mikulčic se rozprava přesunula k úvahám o bohoslovecké výuce v naší eparchii. Byl vznesen návrh, aby bylo založeno eparchiální učiliště. Na to se rozvinula delší debata o možnostech studentů a vyučujících, o prostorách, kde by mohla probíhat výuka, o časovém rozvržení, finančních příspěvcích a dalších praktických problémech. Především se ujasňovaly rozdílné názory na výuku a hlavně studijní plán s učebními předměty. Bylo dohodnuto vznést dotazy o možnostech ostatních duchovních podílet se na tomto projektu na presbyterské konferenci 18. 10. 2022.
Otec Konstantin Ryška otevřel téma našeho objektu v Olbramovicích, co se týče jeho údržby, finančního zajištění a perspektivy. Poté se stočila diskuze i na jiné moravské chrámy a na jejich problémy, které je potřeba řešit. Probíral se např. dlouhodobě zanedbaný stav brněnského katedrálního chrámu a špatný stav farního domu, kde bude potřeba postupně provádět dlouhodobou, na etapy rozdělenou, generální opravu jednotlivých bytů. Zanedbání údržby nastalo za éry bývalého brněnského duchovního správce. Mluvilo se také o stavu chudobínského chrámu. Chrámy je potřeba zajistit, aby nechátraly a možná přijde doba, kdy se tyto chrámy opět naplní věřícími, protože podle některých prognóz lze očekávat příliv lidí z měst na venkov. Takto v 90. letech přečkala krizi v návštěvnosti řada našich chrámů.
Probírána byla též otázka chystaného eparchiálního kalendáře na příští rok. Přítomní rozhodli, že součástí ročenky budou kalendária jen pro smíšený a starý kalendářní styl.
V neděli 25. září přijel vladyka Izaiáš do přerovského chrámu sv. Cyrila a Metoděje vykonat slavnostní bohoslužbu k prvnímu výročí oslavy novomučedníků českých. I když nevlídné počasí a šířící se nemoci slavnostní bohoslužbě neprospěly, přerovští věřící se na bohoslužbu těšili. Onemocněl i přerovský duchovní otec Libor Raclavský. Naštěstí jej velmi dobře zastoupili otcové Jiří Kolář, otec Alexej Kukhta a svitavský diákon otec Libor Jiří Stráník. Bohoslužbu opět doprovázela zpěvem spřátelená část přerovského pěveckého souboru Vokál, která vytvořila krásnou liturgickou náladu. Díky vladykově klidnému přístupu opadla z většiny přítomných nervozita a bohoslužba i bez nemocného přerovského představeného otce Libora proběhla ke spokojenosti všech přítomných.
Děkujeme vladykovi Izaiášovi, otcům duchovním a pěveckému sboru za velmi pěknou bohoslužbu.
1. října jsme si připomněli svátek patrona chrámu sv. Václava ve Střemeníčku
Svatý Václav se narodil v r. 907 jako syn českého knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry. Jeho dědem byl český kníže Bořivoj, babičkou svatá Ludmila. Pokřtěn byl svatý Václav podle slovansko-byzantského obřadu. Když Václav jako dítě dospěl k užívání rozumu, dal ho otec dle slovansko-byzantského ritu postřihnout.
Václavovo mládí. Pak se začal za vedení slovanského kněze Pavla a pod dohledem svaté Ludmily učit spisovnému slovanskému jazyku. Když už uměl slovansky dobře číst a psát, rozuměl všemu, co četl, poslal ho otec do Budče, aby se tam u slovanského kněze, který se nazýval Učen, naučil i latinsky, protože potřeboval jako budoucí panující kníže latinu pro styk se západními německými sousedy. V průběhu jeho studií na Budči zemřel mu r. 920 předčasně otec. Václavovi bylo tedy pouze 13 let, když nastoupil na stolec svých předků. Poněvadž byl vlastně ještě dítětem, vládla v jeho jménu matka Drahomíra, která seskupila kolem sebe z bojarů kruh svých rádců, mezi nimiž kvetly intriky. Mezitím pokračoval svatý Václav v učení a dosáhl veškeré dostupné vzdělanosti slovanské, latinské i řecké, takže se mu v tomto ohledu nevyrovnal žádný tehdejší okolní panovník. V témže roce co otec, zemřela mu i milovaná babička, svatá Ludmila. Byla jako šiřitelka křesťanství usmrcena na hrádku Tetín, kam se stáhla poté, co se chopila moci Drahomíra. Ludmilu zabili v důsledku intrik bojarů kolem Drahomíry kvůli jejím křesťanským ctnostem a oblíbenosti v lidu.
Nástěnná ikona sv. Václava v kapli v Hrubé Vrbce
Vladařem. Jako osmnáctiletý mladík vzal svatý Václav otěže vlády do svých rukou. Měl velmi jemný smysl pro spravedlnost a cítil odpor k dvorním intrikám. Stal se nositelem duchovního odkazu sv. Ludmily. Dal přenést tělesné ostatky své svaté babičky z Tetína na Pražský hrad.
Jako panovník byl vzorem křesťana. Vyznamenával se hlavně vysoce zbožným a mravným životem, horlivostí pro čest a slávu Boží, péčí o rozšíření křesťanské víry v celém národě, stavbou četných křesťanských chrámů (na samém Pražském hradě založil chrám svatého Víta), pravidelnou návštěvou služeb Božích, všestranným konáním skutků milosrdenství a prokazováním křesťanské lásky. Jeden z nejstarších a historicky cenných životopisů o něm praví, že ctil svou matku, pečoval o chudinu, nemocné a sirotky, poskytoval přístřeší a pohostinství pocestným a cizincům a nestrpěl, aby se komukoliv děla křivda. Stal se miláčkem svého národa, jemuž se líbilo i to, že svatý Václav byl také osobně statečný a výborný jezdec na koni.
Jeho vladařskou vnější politikou byla vždy snaha o mír. Dokázal však s velkým osobním hrdinstvím bránit svou vlast i v boji. Byl připraven v zápase muž proti muži ochránit životy svých vojáků.
Nebylo mu však dopřáno dlouhé vlády. Čeští předáci, zvyklí páchat svévoli, nelibě nesli, že se svatý Václav staví proti jejich hříšným choutkám a nespravedlnostem. Jeho křesťanským ctnostem a zásadám nechtěli rozumět a považovali je za nebezpečnou slabost, nevhodnou pro panovníka. Nelíbilo se jim mít za panovníka muže pevné morálky a mravnosti. Přáli si mít na knížecím stolci někoho, s kým by mohli svými intrikami manipulovat. Namlouvali jeho bratru Boleslavovi, že svatý Václav usiluje o jeho život. Boleslav se dal od našeptávačů přemluvit.
Mučednictví sv. Václava. Jeho bratr pozval Václava do Boleslavi (nynější Staré Boleslavi), kde jako údělný kníže sídlil. Svatý Václav pozvání vyhověl, třebas byl varován, a odjel k němu se svou družinou. Po svaté liturgii se chtěl vrátit do Prahy. Boleslav ho však prosil, aby se u něho zdržel a zúčastnil se hostiny. Svatý Václav k tomu přivolil. Když ale následujícího dne časně zrána, jak činil denně, vstal a šel do chrámu na jitřní, číhali už na něho vrazi. Současně vyběhl za ním z hradu též Boleslav. Svatý Václav uslyšel za sebou kroky, a když se obrátil, spatřil Boleslava. Pravil: „Zdráv buď, bratře, velké díky ti vzdávám za hostinu.“ Na to Boleslav: „Lepší ti dnes hody připravím“ a udeřil Václava mečem. Ale Václav mu vyrazil meč z ruky. Pak vrátil meč Boleslavovi a chtěl vejít do chrámu. Vtom přiskočili Boleslavovi skrytí pomocníci, vrhli se na Václava a probodli ho několikrát dýkami a meči. Mrtvé tělo Václavovo bylo zaneseno do bytu kněze Krastěje, tam bylo umyto, oblečeno a připraveno k pohřbu. Zatím přišel z Prahy slovanský kněz Pavel, aby vykonal modlitbu nad mrtvým. I pochovali v chrámu „dobrého a spravedlivého panovníka Václava, ctitele Božího a milovníka Kristova.“ Bylo to dne 28. září (929 nebo spíš 935).
Matka Boží bývá nazývána i matkou křesťanů, plnou laskavosti a útěchy, a proto nám zvláště bohorodičné svátky otevírají pohled na Církev z trochu jiné perspektivy – jako na rodinné společenství bratří a sester.
Naším Otcem je sám Bůh, proto ho oslovujeme: „Otče náš.“ Pán Ježíš pravil: „Nikoho si na zemi nenazývejte `otcem’, protože máte jediného Otce, který je v nebi.“ (Mat 23,9) „Vystupuji k Otci svému i Otci vašemu.“ (Jan 20,17) Mnohými dalšími citacemi Písma bychom mohli ukazovat, že Bůh je náš pravý Otec, Otec Církve. A kdo je Matkou této rodiny? Když pod křížem stál Jan, miláček Páně s Pannou Marií, pravil náš Spasitel své matce: „Ženo, hle, tvůj syn. Potom řekl tomu učedníkovi: Hle, tvá matka. A ten učedník ji od té chvíle přijal k sobě.“ (Jan 19,26-27) Ve svatém apoštolovi Janu jsou učiněni syny Kristovými všichni, kdo milují Pána. Ti všichni tam v osobě sv. Jana stojí pod křížem spolu s přesv. Bohorodicí.
Tělesná rodina je spojena tělesným příbuzenstvím. Neviditelná duchovní rodina církve je spojena pouty mnohem pevnějšími a hlubšími. Jsou to svazky, které neutrpí tělesnou smrtí. I zesnulí jsou stále dětmi Božími a členy církve (jak o tom svědčí zádušní modlitby).
Takže jsme jedna rodina, která má svého Otce i svou Matku, rodina bratří a sester v Kristu. A rodina se pravidelně shromažďuje. Pozemské tělesné rodiny jsou sice v průběhu dne rozptýleny, každý je u své práce a má jiné povinnosti, ale na večeři se všichni schází za jedním stolem. I rodina církve je sice v průběhu týdne rozptýlena – každý u svých světských úkolů a prací, ale v neděli se scházíme v chrámu kolem svatého prestolu, aby se všichni spolu ukázali před Boží tváří, druh vedle druha se pomodlili, přijali ducha Božího společenství, obdrželi požehnání a duchovní posilu, společně nasytili pravým pokrmem a nápojem, Kristovým Tělem a Jeho Krví.
A Bůh se o nás stará jako pravý Otec, dává nám to hlavní: život, svou dobrotu a ochranu. Naše Matka se o nás stará jako pravá matka, která miluje své děti, stále na ně dohlíží, stará se, aby se jim nic nestalo, obdařuje je svou láskou a laskavostí, věčnou trpělivostí a všechny své děti miluje. Pomáhá a posiluje trpící, ponížené a pronásledované – všechny, kteří kráčí cestou kříže, kterou si zvolil její syn.
Rodina, která si uvědomuje, že je jedné krve a že děti jedněch rodičů stojí při sobě, je společenstvím bratrské lásky, nikdy se nezradí, mladší se podřizují starším, a všichni společně svým rodičům. Nyní už je čas tázavě pohlédnout na naše církevní společenství – ať už farní, nebo eparchiální či celé místní církve nebo celosvětové církevní bratrstvo. Jakými jsme dětmi? Hodnými nebo zlobivými? Poslušnými nebo vzpurnými?
Olomoucko-brněnská eparchie
