Archiv autora: Administrator

Výuka náboženství v Brně

 Období říjen, listopad a prosinec 2025

Děti z naší církevní obce se schází vždy jednou za čtrnáct dnů pondělí v 17:30 hod k výuce náboženství. Během října, listopadu a prosince jsme se věnovali následujícím tématům:

Hodina náboženství ke svátku sv. Václava

Na této hodině jsme si přečetli z dětské Bible příběh o Zázračném rybolovu. Povídali jsme si o symbolu ryby a jeho významu v historii křesťanství. Zopakovali jsme si tropar ke sv. Václavovi. Přečetli si jeho stručný životopis. Potom jsme hráli deskovou hru, ve které děti odpovídali na otázky spojené s životem sv. Václava. Hodinu jsme si zpestřili hou Licitovaná pantomima.

Hodina náboženství s tématem Podobenství o milosrdném Samaritánovi a ke svátku sv. Rostislava

Zopakovali jsme si vědomosti o sv. Václavovi, děti si pokládali navzájem otázky o jeho životě. Z dětské bible jsme si přečetli Podobenství o milosrdném Samaritánovi. Povídali jsme si o přikázání „Nezabiješ“. Vyložili jsme si význam jednoho z Blahoslavenství, a to „Blahoslavení milosrdní, neboť oni milosrdenství dojdou“. Zahráli jsme si detektivní hru „Kdo jsem…“ Podle indicií, skrytých v pěti dopisech jsme se dopátrali osoby, kterých se indicie týkaly. Byl to sv. Rostislav. Nakonec jsme si při svíčce přečetli jeho stručný životopis.

Hodina náboženství s tématem Podobenství o rozsévači a zrnech

Zopakovali jsme si vědomosti o sv. Rostislavovi. Na začátku testu byly děti v obtížných fyzických pozicích a po každé dobré odpovědi se mohly dostat do pozice pro ně pohodlnější. Přečetli jsme si Podobenství o rozsévači a zrnech. Děti seděly v kruhu, uprostřed byla rozžatá svíčka. Po přečtení jednotlivých přirovnání k zrnům, byly ke svíčce umísťovány předměty jako například mobil, bankovka nebo květina. Povídali jsme si, co tyto předměty pro nás představují, následně jsme diskutovali o dobrých vlastnostech, které má mít člověk. Vyložili jsme si význam jednoho z Blahoslavenství, a to „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou“. Nakonec každý napsal dobrou lidskou vlastnost, kterou má a položil ji ke květině. Hodinu jsme si zpestřili hrou Dvacítka a hrou Tužka.

Hodina náboženství s tématem Podobenství o rybářské síti

Zahráli jsme si deskovou hru AZ Kvíz. Otázky v této hře byly vybrány z životopisů sv. Rostislavova, ct. Joba Počájevského a sv. Dimitrie Soluňského. Přečetli jsme si Podobenství o rybářské síti. Povídali jsme si o tom, kdo je ve skutečnosti lepší a úloze pokory v lidském životě. Vyložili jsme si význam jednoho z Blahoslavenství, a to „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské.“ Střídali jsme se ve vyprávění příběhu, který měly děti dovést do dobrého konce a organizátor se ho snažil dovést opačným směrem. Krátkou hříčku, ve které si měly děti zapamatovat skupinu písmen jsme rozvedli ve tvoření jmen světců. Hodinu jsme si zpestřili hou Autobus.

Hodina náboženství s tématem Podobenství o pozemských pokladech a ke svátku sv. Mikuláše

Začali jsme s nacvičováním koled. Paměť jsme si procvičili v aktivitě s názvem Kimovka. Přečetli jsme si Podobenství o pozemských pokladech. Následně jsme si povídali o různých způsobech hromadění věcí a o tom, kdo je opravdu bohatý díky své dobré povaze a dobrým vlastnostem. Zahráli jsme si deskovou hru o sv. Mikuláši. Zjišťovali jsme názvy měst, ve kterých sv. Mikuláš žil, snažili jsme se zapamatovat jednotlivé události z jeho života, které jsou zobrazeny na klejmech jeho ikony. V této hře jsme si také procvičili rychlost rozhodování a postřeh.

Hodina náboženství s výrobou vánoční ozdoby

Pokračovali jsme v nacvičování zpěvu koled.  Naučili jsme se zpívat Půjdem spolu do Betléma, Jak jsi krásné neviňátko, Pásli ovce Valaši, Nesem vám noviny a další české koledy. Pod vedením paní Inny, která pro náš chrám vytváří krásnou květinovou výzdobu, jsme vyrobili vánoční ozdobu. Na dřevěnou podložku jsme umístili svíčku, tu obklopili jemnými jedlovými větvičkami, přidali šišky a vlněné bavlnky. Hotovou ozdobu pokryli dekorativním sněhem.

Ze zasedání Eparchiální rady

V Olomouci se dne 15. 12. 2025 konalo řádné zasedání Eparchiální rady Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích.

Vladyka Izaiáš informoval o aktuálních událostech ze života eparchie a v závěru provedl kontrolu plnění předchozích usnesení. Poté vladyka předložil ke schválení výroční zprávu OBE. Členové rady neměli k předložené zprávě žádné výhrady ani připomínky.

Následovaly informace o aktuálních personálních záležitostech. Mj. se probírala nutnost pokračování v personálních úsporách – vzhledem k postupnému úbytku finančních prostředků na mzdy, tak jak se postupně každý rok snižují o 5 %, bude nutné pokračovat v dalších úsporách na personální výdaje. Jak byli v minulosti již s rozhodnutím Rady o snižování zaměstnanců seznámeni všichni duchovní a zaměstnanci naší eparchie, bude snižování stavu zaměstnanců neúprosnou realitou a zejména v této době velmi sociálně i lidsky palčivou. Eparchie se vždy k této záležitosti snažila přistupovat citlivě. Nicméně i v dalších letech bude nutné dál hledat úspory.

Pak se projednávala běžná správní agenda eparchie. A nakonec byla otevřena diskuze o různých otázkách.

V rámci zasedání ER se členové v diskuzi vyjadřovali k reportáži Svazu Pravoslavných novinářů na sociálních sítích, týkající se návštěvy metropolity PCU v olomoucko-brněnské eparchii. Členové eparchiální rady olomoucko-brněnské eparchie se vyjadřují k nevyváženosti této reportáže a zdůrazňují, že naše eparchie je otevřená všem lidem dobré vůle. Jednalo se o zdvořilostní návštěvu, během které nemohlo dojít k porušení žádných církevních pravidel.

(Dodatek redakce webu: v kulturním prostředí České republiky je dobrým zvykem, že přijímáme a hovoříme s představiteli jakékoliv církve i náboženství; přijímat každého vždy patřilo k projevům křesťanské víry, proto je pro nás tón reportáže SPN, která se nad událostí pozastavuje, těžko pochopitelný.)

Dále otevřela ER diskuzi k situaci v Pražské pravoslavné eparchii. Z veřejných rejstříků je patrné, že Pražská eparchie neplní své zákonné povinnosti, nevyplácí mzdy a je v dluzích vůči státu, a není jisté, zda i vůči jiným subjektům. Statutární zástupce eparchie nesvolává zasedání ústavních orgánů k jednání, neplní povinnosti Ústavy, poškozuje dobré jméno naší církve, porušuje zákony, a tím i kánony církve! Posvátná synoda dala lhůtu na nápravu, ale vzhledem k tomu, že se jedná o opakované porušení (podobná situace již nastala v roce 2024), nelze asi očekávat trvalé zlepšení. 

Ministerstvo kultury v této chvíli zahájilo správní řízení vedoucí k odebrání zvláštních práv církve podle §21 zákona č. 3/2002 zákona o církvích a náboženských společnostech. Tato skutečnost přímo ohrožuje existenci a historické základy naší církve. Z uvedeného důvodu žádáme o odpověď na výzvu, kterou za OBE zaslal vl. Izaiáš posvátné synodě, č.j. 216/2025 ze dne 9. 10. 2025.

Současně apelujeme na členy posvátné synody, aby přijali bezodkladné kroky ke sjednání nápravy. Zdůrazňujeme, že metropolita je představitel celé místní církve, české i slovenské části, a tedy negativní vizitka a důsledky protizákonného jednání některé z eparchií jsou i Jeho vizitkou.

S úctou a respektem jsme však nuceni konstatovat, že veškeré právní důsledky, škody či ztráty, které důsledkem nezákonného jednání pražské eparchie vzniknou olomoucko-brněnské eparchii, budeme nuceni v souladu se zákonnými postupy uplatňovat.

Vyjadřujeme ještě hluboké znepokojení nad stávajícím stále více nepříznivým vnímáním naší církve ze strany veřejnosti, která nyní hledí na naši církev jako na neplnící své závazky a zákonné povinnosti, a proto zvažujeme, jaké kroky vůči veřejnosti můžeme učinit k očištění jména českého pravoslaví.

Vyšel nový pravoslavný kalendář

Kalendářní ročenka na rok 2026 Olomoucko-brněnské eparchie právě vychází. K objednání na úřadu Eparchiální rady Olomoucko-brněnské eparchie nebo na farnostech naší eparchie.

Obsahuje staré kalendárium (tj. založené na juliánském kalendáři) a tzv. smíšený kalendářní styl. Dále jsou v knížce duchovní články a schematismus eparchie.

Obsah
Přehled svátků a půstů v roce 2026 (str. 3)
Starý juliánský kalendář (str. 6)
Vysvětlivky zkratek ke kalendáriím (str. 65)
Smíšený kalendář se starou paschálií (str. 66)
Články:
Promluva Přeosvíceného vladyky Izaiáše (str. 124)
O svěcení chrámu (str. 126)
Pravoslavná úcta k Panně Marii (str. 141)
Zesnutí Panny Marie (str. 144)
Pomoc zesnulým (str. 150)
Paisios Svatohorec – historie (str. 158)
Pronásledování křesťanů za císaře Nera v dobách svatých apoštolů (str. 165)
Rady svatých otců k půstu (str. 177)
Paisij Svatohorec o zvířatech (str. 178)
O pravoslavné duchovnosti (str. 182)
Schematismus – adresář kontaktů na eparchiální ústředí, přehled farností atd. (str. 184)

Z Pravoslavného eparchiálního institutu sv. Prokopa Sázavského

Na našem vzdělávacím teologickém Institutu se konalo předávání certifikátů o ukončení základního kurzu. V sobotu 13. prosince obdrželi absolventi druhého ročníku Institutu z rukou našeho vladyky Izaiáše, biskupa olomoucko-brněnského, certifikační listinu o úspěšném složení ročníkových zkoušek.

Toto osvědčení dokládá absolvování dvouletého základního kurzu s výukou a zkouškami z dogmatického bohosloví, biblistiky (Starého i Nového zákona), typikonu, církevních dějin, liturgiky a spirituality, ikonologie, i nedávných dějin naší místní církve.

Studium na Institutu dále pokračuje pokročilým kurzem, v jehož závěru obdrží úspěšní studenti certifikát, který osvědčuje základní teologickou připravenost k možnému získání duchovenské hodnosti ke službě v církvi.

Zájemci o náš Institut se mohou s podrobnostmi studia seznámit na webové stránce Institutu.

Oslava svátku sv. Mikuláše (a jeho život)

V sobotu 6. prosince 2025 v 9,30 hodin jsme v mikulovském pravoslavném kostele svatého Mikuláše oslavili chrámový svátek. Světec tohoto chrámu, který je zasvěcen tomuto biskupovi a patronovi námořníků, rybářů a dětí. Na oslavu tohoto významného dne přijeli Jeho Přeosvícenost Izaiáš, biskup olomoucko-brněnský a otcové prot. Cristian Popescu z Brna a Svatopluk Konstantin Ryška z Dolních Kounic i mnoho věřících. Ačkoli bylo chladné počasí, hřála nás modlitba a společný zpěv. Po bohoslužbě nás ještě tělesně zahřálo svařené víno a čaj. Nezapomnělo se ani na děti, které byly obdarovány sladkým perníkem. Na závěr setkání jsme se z chrámu přesunuli na společný oběd do restaurace, kde jsme naši oslavu v dobré společnosti také ukončili. Letošní oslava svátku sv. Mikuláše se vydařila a doufáme, že se při této příležitosti potkáme i příští rok. Děkujeme hostům a přejeme všem Boží požehnaní.

Život svatého Mikuláše

Svatý Mikuláš, kterému je zasvěcen náš chrám a který je i patronem města, pojmenovaného podle něj Mikulov, se narodil kolem roku 280 ve městě Pataře v Malé Asii. Jeho rodiče se jmenovali Teofan a Nonna; byli zámožní a hluboce zbožní. Mikuláš studoval na tehdejších školách teologii a filosofii a po skončení studií byl vysvěcen na kněze. Sv. Mikuláš již od nejútlejšího dětství vynikal ve zbožnosti a byl na něm patrný zvláštní Boží dar. S úctou dodržoval postní dny, zdržoval se rozpustilých dětských her a neslušných řečí; většinu svého času trávil v modlitbě a prokazoval andělskou dobrotu vůči všem lidem.

Delší dobu žil jako mnich mezi poustevníky v okolí Tebaidy, a to do té doby, než byl zvolen biskupem. Stalo se tak podivuhodným způsobem. Biskupové, kteří se sešli v městě Myra, aby po smrti místního biskupa zvolili jeho nástupce, se dlouho nemohli dohodnout, koho volit. Rozhodli se tedy, že zvolí toho, kdo následujícího dne první vstoupí do chrámu. Zjitra vskrytu čekali, a spatřili, že jako první přichází na bohoslužbu právě Mikuláš. Ze začátku se bránil přijmout úřad biskupa, ale pochopil, že je to vůle Boží a podřídil se.

V té době vládli v římské říši císařové Dioklecián a Maxmilián, kteří oba zuřivě pronásledovali křesťany. A protože sv. Mikuláš směle hlásal víru v Krista, byl i on zatčen, vsazen do vězení a mučen spolu s ostatními křesťany. O kruté bezohlednosti tohoto pronásledování svědčí tato epizoda: Ve městě Nikomédii si křesťané postavili v době předešlého klidu, kdy se domnívali, že k pronásledování již nedojde, ohromný a překrásný chrám. Právě v den narození Páně byl tento chrám plný věřících obklopen vojskem a ze všech stran zapálen, takže několikatisícové množství křesťanů s biskupem kněžími se udusilo nebo uhořelo. Tomuto pronásledování učinil konec teprve následující císař, sv. Konstantin Veliký, který roku 313 vydal edikt o svobodě křesťanství, a tím umožnil, že křesťané mohli už žít bez strachu a v klidu šířit své učení po celém tehdejším světě. Tehdy byl z vězení propuštěn i myrský biskup Mikuláš.

Sv. Mikuláš proslul svou láskou k pravdě, nevinně trpícím a hlavně svou nevýslovnou dobrotou, pro kterou je nazýván “Vtělená dobrota”. Přesto tato “Vtělená dobrota” uměla ukázat, když to bylo nutné, i nekompromisní přísnost. To se stalo na církevním sněmu v Nicei, který byl svolán v r. 325, protože se po zemi rozšířil blud, tj. hereze, falešné učení, které popíralo božství Ježíše Krista. Tento blud nazývá podle svého hlasatele Aria ariánstvím. Áriovy názory vycházely z židovského způsobu myšlení a chápání Boha. Tento heretik neuznával a nechápal Nejsvětější Trojici. Tvrdil, že Syn není roven Otci ve své přirozenosti, že je něco nižšího, tudíž pouhé Boží stvoření. Správné křesťanské učení však je, že Otec je větší než Syn, jen co se týče příčiny, nikoli přirozenosti. Otec jako první způsobuje cokoli a všechno. Jméno Otec se nevztahuje k Jeho přirozenosti, ani k společnému působení, ale vyjadřuje vztah mezi oběma osobami. Syn nemá jinou přirozenost (podstatu) než Otec, se kterým je “stejné podstaty, spoluvěčný a rovnocenný”. Otec věčně rodí Syna, který je s ním identický, tj. s Ním totožný, co do přirozenosti, není však totožný jako osoba. Tuto formulaci právě na tomto církevním sněmu v Niceji schválili církevní otcové a zařadili ji do vyznání víry, které se podle tohoto sněmu jmenuje “nicejské” a ve kterém se říká, že “Syn je jednobytný s Otcem”. Na zasedáních tohoto sněmu se sešli všichni biskupové křesťanské církve, mezi kterými bylo mnoho světců a kteří s největší vážností řešili to zásadní problémy křesťanského učení s vědomím obrovské odpovědnosti před následujícími generacemi a pro jejich spásu. Při shromáždění sněmovních otců vystoupil rozhorleně sv. Mikuláš a vyťal Ariovi přede všemi políček. Tímto činem názorně a důrazně vyjádřil, že tyto “smrtonosné myšlenky” ariánství a jiných bludů přinášejí duchovní smrt a věčné utrpení a že z lásky k lidem a jejich spáse musíme v základních věcech naší víry umět být nekompromisní a hájit Boží pravdu.

Vždyť na vyznávání Kristova Božství je podle slov Spasitele založena církev. Ários, který vyznával a učil, že Kristus nebyl Bůh, nemohl dosáhnout spásy, kterou Pán v církvi lidem nabízí, a stejně tak i ti, které svedl a odvedl k nepravé víře. Áriova víra hlásala jiného „Krista“, jako by byl jedním ze stvořených bytostí, a tím se odvracela od Krista Spasitele. Áriův „stvořený Kristus“ nemohl nikoho spasit ani zbavit hříchů. To může jen Božský Kristus, vtělený Boží Syn, věčný Bůh.

Jako duchovní pastýř ukázal sv. Mikuláš lásku a péči o své stádce, neboť se řídil poučením Krista, že dobrý pastýř dává život za své ovečky. Sv. Mikuláš pomáhal svým svěřencům nejen v potřebách duchovních, ale také v nedostatku hmotném.

Známou se stala událost, ve které sv. Mikuláš pomohl chudému otci tří dcer v zoufalé situaci. Otec se totiž rozhodl, že nemůže-li své dcery z nedostatku peněz na věno provdat, pošle je na prostituci. To se dozvěděl sv. Mikuláš, připravil rychle velký měšec peněz a tajně, v noci, aby jej nikdo neviděl, vhodil peníze do domu, ve kterém bydlely dcery s otcem. Zakrátko nato se první dcera mohla vdát. Stejně tak stalo i s druhou dcerou. Pln údivu, začal otec bdít a skryt čekal v noci, aby zjistil, kdo je tím velkorysým dobrodincem. Tak zjistil, že je jím biskup Mikuláš a že to udělal proto, aby zachránil dcery před nešťastným skutkem a pádem do hříchu. Se slzami v očích padl před ním otec na kolena a děkoval mu. Ačkoliv mu sv. Mikuláš zakázal mluvit o tom před ostatními, on nepřestával chválit jeho dobrotu a taktnost.

Jinou událostí, známou ze života sv. Mikuláše, je vzkříšení tří dětí, zabitých jedním bezectným hostinským lačnícím po penězích. Oné noci, kdy se odehrál tento strašný čin, nocoval v onom hostinci i sv. Mikuláš, který byl na cestě na sněm do Niceje. Ve snu mu Bůh sdělil, co se stalo, a tak rychle sestoupil do sklepa, kam hostinský skryl těla zabitých dětí, učinil nad nimi znamení svatého kříže a rázem přišly děti zpět k životu, jako by pouze hluboce spaly a s láskou objímaly starého biskupa. Potom se sv. Mikuláš obrátil k hostinskému, který padl hrůzou na zem, když zjistil, že je odhalen. Sv. Mikuláš mu však pomohl vyznat se z hříchů a smířit se s Bohem. Na památku tohoto zázraku se stal svátek sv. Mikuláše velkou slavností zvláště pro děti, neboť sv. Mikuláš děti velmi miloval a jak za svého pozemského života, tak i nyní z nebes jim všemožně pomáhá a chrání je.

V této souvislosti se připomíná ještě jedna událost, ve které sv. Mikuláš pomohl jednomu dítěti a jeho rodičům. Bylo to již dlouho po smrti sv. Mikuláše, který však byl velmi uctíván ode všeho lidu a vzýván v různých nesnázích. Stalo se tedy, že jedni křesťanští rodiče poslali svého synka Vasila do chrámu s darem. Po cestě byl uchvácen Turky a odvlečen k Amirovi, kterému měl sloužit jako sluha u stolu. Když se jeho rodiče dozvěděli, co se stalo, neztráceli naději a vroucně se modlili o pomoc k sv. Mikulášovi. A sv. Mikuláš jim ho opravdu vrátil. Když malý Vasilek právě přinášel Amirovi pohár vína a třásl se před ním, byl náhle uchopen do vzduchu, a drže stále pohár se ocitl před zraky svých rodičů. To se stalo na svátek sv. Mikuláše.

Další známou událostí ze života sv. Mikuláše je vysvobození tří nespravedlivě odsouzených vojevůdců. Jmenovali se Nepotian, Urs a Erpilion, byli to plukovníci v císařském vojsku za doby císaře Konstantina Velikého. Byli falešně obviněni a odsouzeni k smrti. Sv. Mikuláš se jich hned ujal a statečně je veřejně bránil. O jeho činu se dozvěděl i císař Konstantin a začal věc zkoumat. V noci pak se mu ve snu zjevil sv. Mikuláš a sdělil mu, proč se plukovníků zastává. Císař nechal hned nespravedlivě odsouzené propustit a zbavil je falešného obvinění.

Sv. Mikuláš se stal také patronem námořníků, kteří jej vzývají jako svého ochránce, neboť když ještě žil, prosili jej v duchu námořníci, nacházející se ve velkém nebezpečí a on se mezi nimi objevil, utišil uragán moře, stejně jako bouři v jejich duších. Všechny tyto činy a živá vzpomínka z generace na generaci udržují živý obraz duše plné dobroty sv. Mikuláše a připomínají nám velké přikázání Boží – přikázaní lásky k bližnímu.

Svatý Mikuláš zemřel r. 342 ve svém sídelním městě Myře. Byl ještě za svého pozemského života ctěn v celém tehdejším křesťanském světě. V 11. stol. byly jeho tělesné ostatky převezeny do italského přístavu Bari, kde jsou dodnes. Sv. Mikuláš ani po své smrti nezapomíná na své stádce. Každého dne posílá svou pomoc v nejrůznějších problémech a trápeních všem, kteří se k němu utíkají. Neboť i dnes, stejně jako za Mikulášova pozemského života, stejný Bůh působí skrze svého svatého nespočetné zázraky.

Jméno Mikuláš je česká forma řeckého jména NIKOLAOS. Je jedním z nejrozšířenějších jmen na světě. Skládá se z řeckých slov NIKE = vítězství a LAOS – lid a znamená “člověk z vítězného lidu”. Ve světových jazycích existují nejrůznější obměny tohoto jména, nejčastěji jsou: Nikolaj, Niki, Nikolaus, Klaus, Miklos, Mikuláš, Miki nebo ženská forma: Nikoleta, Coleta, atd. Kdo nosí toto jméno, má možnost si připomínat ze života sv. Mikuláše, že nejkrásnější vítězství je vítězství nad vlastním sobectvím.

Inspirace ze zahraničí

Řecká pravoslavná církev varuje před zesvětštěním bohoslužby

Posvátný synod Řecké pravoslavné církve zveřejnil závěry 19. celořeckého liturgického sympozia, které se uskutečnilo 22.–24. září 2025 v metropolii Peristeri. Tématem letošního setkání bylo „Posvátnost Božské liturgie v době zesvětštění“, přičemž hlavní pozornost byla věnována ochraně posvátnosti bohoslužby a obnově duchovního života věřících, informuje portál Orthodox News Agency.

V závěrečném dokumentu se zdůrazňuje, že Církev je povolána bránit se pronikání světského ducha do liturgického života. Božská liturgie není kulturním představením, ale „živým společenstvím s Bohem“, které musí být slaveno „s úctou a bázní Boží“.

Zesvětštění se podle účastníků projevuje povrchností, technokratickým přístupem k víře a přeměnou liturgie na společenskou událost bez duchovní hloubky. Církev má proto usilovat o návrat k duchu modlitby, pokání a zbožnosti.

Hlavní závěry sympozia

Apoštol Pavel vybízí věřící, aby Pána uctívali s náležitou úctou a bázní Boží (Židům 12,28).

Pastýři Církve jsou povoláni zachovávat řád bohoslužby a čelit odchylkám zesvětštění podle apoštolské zásady: „Všechno ať se děje důstojně a spořádaně“ (1 Kor 14,40). Božská liturgie není divadlem, ale mystagogickým společenstvím. Dramatické prvky (např. Svatý týden) mají symbolický a didaktický účel a nesmějí být používány pro okázalost či předvádění.

Zesvětštění se projevuje i nadměrným používáním moderních technologií při přenosech bohoslužeb. Přenos by měl končit čtením evangelia a kázáním. Církev varuje před „propagací“ chrámů skrze živé přenosy (televizí či internetem). Odpojení svatých Tajin křtu, myropomazání a manželství od eucharistie vede ke ztrátě společenství a proměňuje svaté Tajiny v individuální obřady. Církev připomíná, že svaté Tajiny jsou součástí cesty k Božímu království, nikoli světskými slavnostmi. Diakonské výzvy a liturgický řád mají chránit posvátnost liturgie před vlivy světského ducha a vést věřící k uctívání „v duchu a v pravdě“.

Církevní zpěv se zesvětšťuje, když se mění v hudební výkon:
– nahrazuje ducha modlitby duchem okázalosti,
– mění věřící v publikum a zpěváka v umělce,
– činí z umění cíl sám o sobě.

Správný církevní zpěv má zachovávat „kající prostotu“ a sloužit společenství.

Svatá Tajina zpovědi vyžaduje opravdové pokání, nikoli jen zlepšení chování. Kněží mají být řádně vzděláni a duchovně připraveni, aby dokázali odpovídat na duchovní potřeby věřících.

Magický přístup ke svaté Tajině pomazání nemocných i k jiným svatým Tajinám musí být překonán katechezí a duchovní přípravou. Účast na svaté Tajině má být spojena se zpovědí a modlitbou. Církevní liturgie není pouhým náboženským úkonem, ale způsobem života – přípravou na věčný život a společenství s Bohem. Církev odmítá racionalistický a utilitární pohled moderní společnosti. Lidé Církve mají být obezřetní při přijímání světských způsobů a praktik, zejména těch, které pocházejí z politické sféry.

Panychida na Den válečných veteránů

Již po patnácté jsme si připomněli v Horní Lipové jedno důležité datum týkající se události před sto sedmi roky. Tehdy po čtyřech letech trvajících bojů přišel konec velké války. Milióny obětí, milióny nevratně poškozených na těle i na duši.

Vzpomínání v Den válečných veteránů 11. listopadu snad patří k povinné výbavě člověka s pamětí. Letos poprvé jsme se nesešli venku u památníku obětem válek, ale přímo v našem chrámu Proměnění Páně. Vše ostatní bylo jako v jiných letech – přítomnost aktivních i záložních vojáků, hymny, čestná salva, memoárová četba, hudební složka, společné závěrečné pohoštění, ale především panychida na konci dne. Svíčky v rukou padesáti přítomných, tak připomněli naději, byť malých světel, s přicházející tmou.

Z Horní Lipové a z Kostelíku v horách J. L. K

Mládež z Brna na výletě do Hořic

Ke svátku sv. Dimitrije Soluňského

8. 11. 2025 • Na tomto výletě jsme se vypravili Hořic. Cestou autobusem děti hledaly jména tří světců skrytá mezi podzimními listy stromů. Jména pak měly přiřadit k životopisům, které byly napsány na druhé straně pracovního listu.

První zastávka našeho putování byl lesní přístřešek u Milonic. Tam jsme si pro pobavení a zahřátí zahráli hru zvanou „Pakárna“. V přístřešku jsme vyhodnotili splnění aktivity do autobusu. Vybraní dobrovolníci znovu přečetli životopisy oněch světců. Těmi světci byli sv. Dimitrij Soluňský, ct. Job Počájevský a sv. Rostislav. U každého životopisu jsme se zastavili a povídali si, jaké dobré lidské vlastnosti jsou v příbězích zmíněny a jaké tedy ten který světec měl. Pak následovala aktivita zvaná „Černá nebo bílá“, u které se děti navzájem lépe poznaly a zjistili co má kdo rád.

Pokračovali jsme v cestě hlubokými lesy až k Nepustilově lovecké boudě. Zde jsme uspořádali malou výtvarnou soutěž. Vytvářeli jsme barevné ornamenty z listí, kaštanů, kamínků a dalších přírodnin. Bylo právě poledne, a tak jsme si na místním ohništi opekli špekáčky. Před tím jsme ale soutěžili v rozdělávání ohně.

Po obědě jsme začali s hlavní aktivitou dnešního dne, a to výrobou komorových draků. Nejdříve jsme nařezali nosníky, z nich vyrobili prostorovou konstrukci a tu potáhli igelitem. S hotovými draky jsme se odebrali do Hořic. Cestou ale začalo pršet. V Hořicích, na místní vyvýšenině, jsme za mírného mrholení vypouštěli draky. Vzhledem ke špatnému počasí jsme zvažovali, jestli se nevrátit dříve. V těsném hlasování ale vyhrála varianta pokračovat dále. Došli jsme tedy podle plánu až na vlak až do Blanska.

Pouť ke sv. Rostislavovi

Chrámový svátek ve Znojmě bývá každoročně spojen s eparchiální poutí, která se koná v čest sv. knížete Rostislava.

V den svátku 28. října se do velkého znojemského chrámu, který se dočkal zvelebení oltářní části a další obnova se již připravuje, sjeli poutníci na slavnostní archijerejskou liturgii, kterou vykonal eparchiální biskup vladyka Izaiáš se čtyřmi presbytery a diákonem.

Sv. Rostislav stál na prahu cyrilometodějské misie tím, že stal iniciátorem příchudu svatých sloňských bratří, kteří sem na Moravu přinesli z Byzance pravoslavnou (tj. čistou) křesťanskou víru. Svatý kníže je zde uvítal a vytvořil jim podmínky pro jejich práci. Hovořil o tom zde na Moravě v r. 2013 Jeho Všesvatost konstantinopolský patriarcha Bartoloměj, z jehož promluvy zde ocitujeme:

»Cílem a úkolem naší pravoslavné Církve, která je tajemným Tělem Kristovým a skutečnou boholidskou realitou s vlastními duchovními zákony, je tedy neustále, až do konce věků předávat věřícím Boží milost a energii, která člověka skrze oproštění smyslů od zlých žádostí a očištění nitra od vášní uvádí do plnosti skutečné svobody, která není ničím jiným než přebýváním v Bohu (sv. Siluan z Athosu).

Svatí bratři však v duchu těch nejlepších tradic a všeobjímajícího, ekumenického duchovního rozměru konstantinopolské Matky Církve slovanským národům přinesli kromě pravoslavné víry i dar jazyka. Nešlo jen o sestavení abecedy, ale především o vytvoření nového psaného jazyka, obohaceného o významové bohatství řečtiny, který byl schopen zprostředkovat myšlenkové bohatství Evangelia.

Tento dar jazyka obstál ve zkouškách času, protože připojil váš národ a spolu s ním i mnohé další ke společenství civilizovaných národů světa. Svatí Cyril a Metoděj svými překlady liturgických, církevních, teologických a svatootcovských děl z řečtiny vytvořili novou slovní zásobu, která neměla ve slovanských jazycích až do toho času obdobu. Tento jazyk, nazývaný církevní slovanština, měl ohromný vliv nejen na jednotlivé slovanské jazyky, ale i na celou jejich kulturu, protože se stal základem svébytné slovanské duchovní kultury.«

Po liturgii setrvali poutníci v posezení a besedách při uchystané hostině.

Libina – chrámový svátek

26.10. navštívil vladyka Izaiáš, biskup olomoucko-brněnský Pravoslavnou církevní obec v Libině. Spolu s představeným otcem prot. Janem Langrem sloužili svatou liturgii. Po bohoslužbě poděkoval náš vladyka všem účastníkům oslavy chrámového svátku, zvláště rodině Cinegrových za péči a zkrášlení chrámu, následně eparchiální archijerej vyznamenal řádem naší eparchie svatého Gorazda sestru Soňu Cinegrovou za mimořádné zásluhy v práci pro olomoucko-brněnskou eparchii.

Oslava sv. Václava ve Střemeníčku

Tento rok jsme ve Střemeníčku oslavovali chrámový svátek svatého Václava o něco později. I tak bylo liturgické setkání požehnané. Vyšlo na sobotu 11. října podle starého juliánského kalendáře. Tato malá ale půvabná kaplička, oplývající specifickou něžnou duchovní atmosférou, tak stále žije a konají se zde svaté bohoslužby.

Sv. Václav, kníže a mučedník

Byl synem knížete Vratislava, druhorozeného syna Bořivoje a Ludmily. Narodil se asi v r. 907 nejspíše v Praze. Měl dva bratry, Boleslava a Spytihněva. Slovanské jméno Václav píše se staroslověnsky Vjačeslav. Toto jméno bylo dáno Václavovi při křtu, který vykonal kněz slovanského obřadu (tj. kněz náležející nikoliv do latinské, nýbrž do byzantsko-východní sféry, napojené na cyrilometodějskou misii; zřejmě už tato volba slovanského křestního obřadu byla ovlivněna sv. Ludmilou). Bezpečně víme, že když byl Václav v 7 letech a měl být dán na studia, pozval kníže Vratislav slovanského biskupa Notaria, aby udělil Václavovi postřižiny podle východního obřadu (obřad obvyklý pouze v Pravoslaví). Biskup modlil se tehdy stejné modlitby, jaké se při postřižinách i dnes modlí pravoslavná církev.

Václav byl již v útlém věku sv. Ludmilou přidržován k učení slovanského písma a knih slovanských. Jeho učitelem byl pravděpodobně slovanský kněz Pavel. Na Budči se naučil Václav ještě latině a řečtině, protože latina a řečtina byly řečmi světovými a latinu potřeboval v kontaktu se západem. Výuka latiny nic nemění na příslušnosti sv. Václava ke slovanské církvi, vždyť i zde byl učitelem jeho slovanský kněz s příznačným jménem Učen.

Mladému knížeti se dostalo tak dobrého vzdělání, jakého často nedosáhli ani vládcové velkých národů; např. císař Ota I. se naučil číst až ve stáří (neobyčejné vzdělání sv. Václava ukazuje, že Čechy v 10. století stály na vyšší úrovni než ve století 11. a 12., kdy už byly Čechy formálně převedeny pod západní kulturu; tento kulturní rozvoj v době svatováclavské byl dozajista vlivem cyrilometodějského misijního díla, a potažmo byzantské kultury; bez slovanské církve a jejího duchovenstva by kníže Václav pravděpodobně zůstal analfabetem jako jeho němečtí protějškové). Ale co je nejdůležitější – příklad jeho zbožné babičky, jeho vzdělání a hlavně snaha žít podle svatého evangelia mu pomohly, aby pochopil podstatu Kristova učení. Zamiloval si je celým srdcem a vedl podle něho svůj život.

R. 920 mu v jeho 13 letech zemřel otec a on se stal knížetem. Jeho poručnicí v zemské vládě byla jeho matka Drahoměř. Václav prospíval ve všech křesťanských ctnostech díky základu, který mu dala jeho babička Ludmila.

Jakmile převzal vládu do svých rukou (925), dal převést ostatky sv. Ludmily na pražský hrad do chrámu sv. Jiří a svou matku vypověděl na hrad Budeč. Václav byl statečným a spravedlivým knížetem, dovedl i ozbrojenou rukou přimět nepřítele k míru a pořádku. Chrámy vystavěl na všech hradech. Neustále se konaly bohoslužby po všechny dny jako u velikých národů. Začal stavět chrám sv. Víta, jehož svaté ostatky získal. Nedovolil ubližovat sirotkům a vdovám, miloval stejnou láskou svůj lid, bohaté i chudé. Ke kněžím byl laskavý a podporoval jejich práci na poli duchovním. Sv. Václav toleroval latinský ritus, ale podle všech památek sám byl stoupencem slovanského východního obřadu; latinský obřad nezaváděl. Latinské legendy o něm napsané neuvádějí ani jednoho latinského kněze, který by tu za jeho vlády působil.

Jako vládce byl příkladným křesťanem, žil hluboce zbožným a mravným životem, usiloval o rozšíření víry v národě, stavěl chrámy, navštěvoval bohoslužby, konal skutky milosrdenství a lásky. Hodlal se prý stát mnichem či knězem.

Lidé, kteří nechápali křesťanské principy, o něm říkali: „Co s ním uděláme? Vždyť je pokažen kněžími a je jako mnich!“ – a snažili se proti němu nepřátelsky naladit jeho bratra Boleslava.

Stal se tudíž obětí intrik svých dvořanů. Jeho mladší bratr Boleslav, pln energie a vládychtivosti, sveden intrikujícími bojary, pozval Václava na svůj sídelní hrad Boleslav na svátek sv. Kosmy a Damiána. Po svaté liturgii se chtěl Václav vrátit do Prahy, ale bratr ho zdržel na hostinu. Václav byl tajně varován a ponoukán k útěku, leč zůstal. Druhý den v pondělí 28. září (r. 929 nebo spíše 935) ráno se vydal kníže Václav do chrámu na jitřní bohoslužbu. Po cestě na něho čekali spiklenci. Když Boleslav svého bratra dohonil, řekl mu Václav: „Dobrým jsi nám byl včera hostitelem.“ Boleslav na svého bratra vytasil meč se slovy: „Tak tobě chci lepší býti,“ a ťal. Jenže sv. Václav mu meč vyrazil a srazil ho ke svým nohám. Boleslav volal na pomoc své zbrojnoše. Sv. Václav se chtěl před přesilou schovat v chrámu. Vrahové ho však dostihli a nakonec zabili u zavřených vrat chrámu, kde jeho tělo rozsekali.

Kněz Krastěj omyl jeho tělo a potom je položil v chrámu. Tři dny leželo tělo knížete v chrámu a krev nepřestávala prýštit z jeho ran – jako by byl stále živý. Prolitou krev Václavovu nebylo možno smýt z dlažby. Až po jeho pochování náhle zmizela před očima všech. Pohřbu se zúčastnil i slovanský kněz Pavel, vychovávatel Václavův, který přijel z Prahy (nejspíše on sepsal první životopis a zprávu o umučení sv. Václava).

Vraha však stíhalo špatné svědomí. Po třech letech se Boleslav ze svého strašného skutku kál a 4. března, o syropustní neděli (neděle před začátkem Velkého půstu), která je v pravoslavném východním kalendáři zasvěcena všeobecnému usmíření, nechal svaté ostatky svého bratra vyzdvihnout z hrobu, přenést je do Prahy a se ctí pochovat v chrámu sv. Víta. Tím v podstatě nechal vykonat oficiální svatořečení svého bratra, jehož zabil. Byl to akt veřejného pokání. Při přenášení svatováclavských ostatků do Prahy se děly zázraky. (Stalo se nejspíše r. 938.)

V srdcích českého lidu zanechal Václav světlou památku. Jeho velikost rostla a národ jej přijal za svého nebeského ochránce. Ve všech neštěstích k němu volá: „Sv. Václave, vévodo české země, nedej zahynouti nám, ni budoucím. Kyrie eleison.“ Pravoslavní Čechové a Moravané věří, že právě na přímluvy sv. Václava byl zachován český národ, uchránil si svou národní a slovanskou identitu a konečně – udrželo se v něm přes veškeré potlačování svaté Pravoslaví.

Památka sv. Václava se slaví v pravoslavné církvi dvakrát do roka – 28. září (den jeho mučednictví) i 4. března (den přenesení ostatků, které též oslavujeme jako pohyblivý svátek na neděli syropustní, kdy se přenesení uskutečnilo ve shodě s dodnes praktikovanými liturgickými zvyklostmi východní pravoslavné církve).

Celý článek

Brožuru s akathistem je možno stáhnout zde a se službou sv. Václavovi zde.