Archiv autora: Administrator

Návštěva vladyky Izaiáše v Jihlavě

V poslední neděli Velkého půstu, zasvěcené ctihodné Marii Egyptské, navštívil naši farnost nově zvolený eparchiální biskup Izaiáš. Jeho návštěva nás všechny velice potěšila. Vladyka si nepřál klasické slavnostní uvítání, jako je to při návštěvě archijereje obvyklé, a vstoupil do chrámu téměř nepozorovaně. Nedělní svatá liturgie se nesla v duchu radosti a duchovního povznesení z krásného setkání. Bohoslužbu navštívilo velké množství věřících, kteří pozorně sledovali celou archijerejskou liturgii, zvláště vladykovo kázání.

Vladyka Izaiáš se v něm soustředil především na význam památky ctihodné Marie Egyptské v závěru Velkého půstu, kdy si uvědomujeme svou slabost a nedostatečnost v dosahování duchovního pokroku vlastními silami a pociťujeme zármutek nad svými hříchy a poklesky, jichž se nedokážeme plně vyvarovat. A tu nám Církev staví před zraky příklad úspěšného duchovního zápasu svaté Marie, která překonala ve svém životě pokušení a napravila zlo, které v mládí páchala. A toho všeho dosáhla tím, že získala oddanost a lásku k přesvaté Bohorodici a Pánu Ježíši Kristu. Její askeze jí právě proto přinesla spasitelné duchovní plody i přes její dřívější hrozné hříchy. Díky zázračnému znamení, které jí Bůh ve své lásce dal, rozpoznala v Kristu svého Spasitele a On obrátil její život od hříchu a temnoty ke světlu a k duchovní záchraně; tak získala svým asketickým zápasem pokoj v duši. Je to cesta lásky k Pánu Ježíši, po které můžeme s trochou snahy kráčet i my, když svá srdce upřímně obrátíme ke Kristu.

Vladyka dále ve své promluvě vyzdvihl význam skromnosti, prostoty a nezištnosti jakožto ctností otevírajících bránu do Božího Království, ať je člověku dáno prožít život v jakémkoli společenském postavení a povolání.  Podotkl, že někdy to může vypadat, jako by důležití pro církev byli ti, na které je nejvíce vidět: biskupové, kněží a další duchovní. Avšak ve skutečnosti jsou to ti prostí věřící, kteří jsou v církvi nejdůležitějšími a kteří svou láskou odpovídají na lásku Boží, a tak budují církev.

Ke svatému přijímání přistoupilo mnoho věřících. V závěru bohoslužby otec Jan seznámil věřící se skutečností, že vladyka Izaiáš je zvolen naším eparchiálním biskupem, a vyzdvihl, že vladyka byl zvolen téměř jednomyslně, a to na základě důvěry, kterou si zasloužil svou dosavadní obětavou a plodnou prací pro eparchii ve funkci vikárního biskupa, kterou zastával v minulých devíti letech.

Vladyka Izaiáš otci Janovi poděkoval za pomoc v rámci chodu eparchie a předal mu jako vyznamenání náprsní kněžský kříž. Při promluvách bylo patrné, že oba pojí pevné přátelství založené na společné práci pro rozvoj naší eparchie, při níž se oba mohli vzájemně dobře poznat a pojí je vzájemná důvěra a radost nad dílem pro slávu Boží.

Po svaté liturgii se konalo posezení v archondariku s velice chutným postním občerstvením, které připravili naši věřící dle rodinných receptů. Rozcházeli jsme se s příslibem brzkého zopakování vladykovy návštěvy, která byla všem tak milá a povznášející.

m. Jana

Eparchiální shromáždění v Olomouci

Na sobotu 20. dubna 2024 svolala Eparchiální rada Olomoucko-brněnské eparchie pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku mimořádné eparchiální shromáždění. Konalo se v katedrálním chrámu sv. Gorazda v Olomouci. Jediným úkolem shromáždění byla volba nového eparchiálního biskupa olomoucko-brněnského.

Dle ústavy místní pravoslavné církve má právo takové volby nejvyšší správní orgán eparchie: eparchiální shromáždění (čl. 5, odst. 1; čl. 14, odst. 4) s tím, že kandidáty navrhuje eparchiální rada a jejich kanonickou způsobilost schvaluje Posvátný synod. Ze schválených kandidátů volí eparchiální shromáždění svého biskupa. (Viz prov. předp. k čl. 5) Účastníky eparchiálního shromáždění jsou všichni v eparchii aktivně sloužící kanoničtí duchovní, za každou církevní obec je delegátem duchovní správce a jeden laický delegát zvolený na Shromáždění církevní obce (čl. 16, odst. 4), a pak ústava stanovuje další virilní členy ES (čl. 25). Ke svému zvolení potřebuje kandidát získat dvě třetiny hlasů přítomných delegátů.

Dle ústavy je eparchiální rada osiřelé eparchie povinna do 40 dnů od zesnutí eparchiálního archijereje svolat eparchiální shromáždění a připravit volbu nového eparchiálního archijereje. (Čl. 7, odst. 1)

Za tímto účelem obeslala eparchiální rada všechny církevní obce naší eparchie oběžníkem s výzvou, aby všichni navrhli kandidáty pro volbu eparchiálního biskupa. Naprostá většina našich farností uvedla jako jediného kandidáta vladyku Izaiáše. Eparchiální rada při svém následujícím zasedání vzala na vědomí takto projevenou vůli eparchiálních farností a navrhla vladyku Izaiáše posvátnému synodu jako kandidáta na nového eparchiálního archijereje. Posvátný synod udělil svůj souhlas s kandidátem, a tak byla eparchiálnímu shromáždění předložena k hlasování kandidatura vladyky Izaiáše, biskupa šumperského a vikárního biskupa olomoucko-brněnské eparchie.

Před začátkem zasedání eparchiálního shromáždění proběhla registrace delegátů církevních obcí, kteří poté obdrželi hlasovací lístek a mohli vstoupit do jednacího sálu.

Shromáždění zahájil Přeosvícený vladyka Izaiáš jako posvátným synodem ustanovený správce eparchie. Nejprve se konala zádušní modlitba za zesnulého vladyku Simeona a poté jsme se pomodlili k Svatému Duchu, aby svým působením vedl průběh shromáždění.

Eparchiální shromáždění řídil jako místopředseda prot. Jan Langr, který po svém zvolení provedl všechny přítomné úvodními procedurami – ustanovením patřičných orgánů shromáždění (volba skrutátorů, zapisovatelů, volební a mandátové komise, ověřovatelů zápisu…) a zároveň přítomní jednomyslně schválili navržený jednací a volební řád. Místopředseda mj. zdůraznil vážnost této události pro další život eparchie.

Vladyka Izaiáš přednesl zprávu o hospodaření a celkové činnosti eparchie. Poté byli přítomní seznámeni s výše uvedeným průběhem navržení vladyky Izaiáše jako kandidáta na volbu biskupa.

Shromáždění pozorně vyslechlo vystoupení vyslanců Jeho Blaženosti vladyky Rastislava, metropolity českých zemí a Slovenska, a Jeho Vysokopřeosvícenosti vladyky Michala, arcibiskupa pražského a českých zemí. Děkan prešovské bohoslovecké fakulty doc. ThDr. Štefan Pružinský, PhD. přečetl shromáždění zdravici vladyky metropolity Rastislava, jenž zvláště připomínal důležitost jednoty církve, nepřijatelnost rozkolu a oddělených shromáždění a citoval k tomu z díla sv. Ilariona Trojického. Mitr. prot. Mgr. Mykola Ončulenko pozdravil shromáždění jménem vladyky arcibiskupa Michala. Spolu s ním přijel z Pražské pravoslavné eparchie ještě prot.Mgr. Ing Roman Hajdamačenko. Oba sousední vladykové popřáli našemu eparchiálnímu shromáždění zdárný průběh.

Před samotnou volbou byl požádán o slovo vladyka Izaiáš, který krátce shrnul své dosavadní devítileté působení v eparchii. Vzpomínal na vzájemnou spolupráci s vladykou Simeonem. Vyjádřil své přesvědčení, že všichni přítomní ho už dobře znají, stejně jako on zná je. Pohovořil o tom, že eparchie již za ta léta poznala jeho práci, a poprosil všechny, aby mu dnes dali svůj hlas, a tato práce tak mohla stejným způsobem pokračovat dál.

Dalším bodem v programu už byla samotná volba nového eparchiálního biskupa. Ačkoliv je dle moravské tradice možná volba aklamací (veřejná), rozhodla se eparchiální rada pro zajištění naprosto svobodného rozhodování delegátů připravit volbu tajnou. Delegáti odpovídali na hlasovacím lístku na otázku, zda souhlasí s návrhem, aby se vladyka Izaiáš stal olomoucko-brněnským eparchiálním biskupem. Všichni s hlasovacím právem obdrželi anonymní hlasovací lístky, na kterých za instalovanou zástěnou každý v soukromí zakroužkoval jednu ze tří voleb (souhlasím, nesouhlasím, zdržuji se), pak vložil svůj hlasovací lístek do obálky, kterou přišel vhodit do zapečetěné průhledné urny.

Pozvaných delegátů bylo 61. Na eparchiální shromáždění se jich dostavilo 59. Shromáždění tedy bylo usnášeníschopné. Aby byl navržený kandidát zvolen, musel dle naší ústavy získat alespoň 2/3 hlasů od přítomných účastníků shromáždění, tj. v tomto případě 40 hlasů. Po ukončení hlasování byla urna pod dohledem vyslanců metropolity Rastislava a arcibiskupa Michala a za přítomnosti místopředsedy, skrutátorů i dalších přítomných a všech, kdo měli zájem, rozpečetěna a otevřena členy volební a mandátové komise. Před zraky výše uvedených osob členové komise roztřídili a spočítali hlasy s tímto výsledkem: odevzdaných hlasovacích lístků bylo 59; všechny odevzdané hlasovací lístky byly platné; s návrhem souhlasilo 58 hlasů, nesouhlasil 1 hlas.

Předseda volební komise pak před shromážděním vyhlásil výsledky hlasování a místopředseda shromáždění konstatoval, že vladyka Izaiáš (ThDr. Igor Slaninka) byl zvolen novým eparchiálním biskupem olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Přítomní vyslanci metropolity Rastislava a arcibiskupa Michala poblahopřáli jménem svých vladyků našemu biskupovi Izaiášovi k jeho zvolení. Poté blahopřáli ostatní přítomní a zazpívali vladykovi mnoholetí. V sále zavládla radostná a sváteční atmosféra.

Vladyka Izaiáš vroucně poděkoval přítomným za to, že mu dali svůj hlas a svou důvěru. Všem přítomným vyslovil své díky za jejich účast s tím, že se těší na další spolupráci se všemi.

Na závěr vladyka připomněl, že na Lazarovu sobotu (před Květnou nedělí) uplyne 40 dní od zesnutí vladyky Simeona, a uvedl, že v Olomouci, v Brně a v Jihlavě se bude konat zádušní bohoslužba za našeho bývalého eparchiálního archijereje, vladyku Simeona.

Po oficiálním ukončení eparchiálního shromáždění a modlitbě „Jest vpravdě důstojno“ opustili přítomní hlasovací sál a nad uspořádaným pohoštěním se radostně věnovali besedám.

Redakce webu se připojuje k ostatním gratulantům a vladykovi Izaiášovi srdečně blahopřeje!

(Aktualizace – rozšíření fotogalerie)

Závěr ikonopisného kurzu v Brně


Ikonopisný kurz v Institutu sv. Prokopa Sázavského v Brně – druhé, závěrečné setkání nad psaním ikony sv. Prokopa

V sobotu 6. 4. byl završen ikonopisný kurz v Pravoslavném institutu sv. Prokopa Sázavského posvěcením ikon sv. Prokopa, napsaných účastníky kurzu. Stalo se tak v předvečer svátku (dne zesnutí) tohoto našeho velkého světce, a je možno říci, že jeho pomoc a záštita nad snažením adeptů ikonopisu byla po celou dobu konání výuky znatelná.

Kurz probíhal ve velmi přátelské a tvůrčí atmosféře a dobré duchovní naladění se odrazilo i ve výsledcích práce. Toto naše druhé setkání začalo v úterý 2. 4., a podobně jako při prvním setkání účastníci vyslechli nejprve přednášku doprovázenou obrazem. Tentokrát byl však výklad zaměřen praktičtěji. Šlo o základní popis ikonopisných výtvarných postupů za doprovodu ukázek velmi působivých ikonopisných děl, většinou současných. Účastníkům se tak hned v úvodu dostalo vydatné inspirace, kterou všichni zúročili v dalších dnech, kdy uplatnili tyto nově nabyté poznatky ve vytváření své ikony sv. Prokopa, přesněji jeho tváře, neboť jeho roucha již měli účastníci hotová z první části výuky, která proběhla začátkem března.

Všechny ikony se velmi zdařily, jak je znát i na připojených fotografiích, a to vneslo radost do srdcí zúčastněných absolventů tohoto úvodu do ikonopisného umění. Zájemci si mohli pro svou další praxi zakoupit ikonopisný stojan, který při práci používali. Na závěr nové ikony posvětil prot. Rafael v brněnské pravoslavné katedrále.

Byla naplánovaná i návštěva vladyky Izaiáše, který se však nakonec pro nemoc nemohl dostavit, a proto účastníky pozdravil a požehnal kurzu touto cestou. Velký dík opět patří otci Rafaelovi Moravskému a mátušce Salome za vytvoření velmi pohostinné a vstřícné atmosféry, která zde po celou dobu vládla. Rozcházeli jsme se s přáním zůstat ve vzájemném kontaktu a případně se opět při práci na další ikoně setkat.

Děkujeme Pánu Bohu za pomoc a radujeme se z Jeho požehnání, které cítíme při ikonopisné práci.

Jana Baudišová

pořadatelka kurzu

Zasedala eparchiální rada

Po zesnutí našeho drahého vladyky Simeona se den na to, 20. března sešla eparchiální rada olomoucko-brněnské eparchie. Zasedání bylo zahájeno panychidou za zesnulého vladyku, a pak přítomní přistoupili k jednání, aby zahájili ústavou předepsaný proces pro případy, kdy eparchiální katedra osiří. Dále byly probírány organizační záležitosti stran pohřebních obřadů. Jednání bylo završeno mj. těmito výsledky:

• Byla podána žádost posvátnému synodu o schválení navrženého kandidáta na eparchiálního správce.
• Zároveň ER vyzvala všechny obce v eparchii, aby předložily své návrhy na kandidáta pro volby eparchiálního biskupa.

4. dubna zasedala ER znovu, aby pracovala na přípravě eparchiálního shromáždění, které bylo vyhlášeno v ústavou předepsané lhůtě a bude se konat v sobotu 20. dubna, jak bylo oznámeno na pozvánkách rozeslaných po všech církevních obcí. ER zároveň konstatovala, že její návrh na eparchiálního správce byl ze strany posvátného synodu akceptován.

Foto z pohřbu vladyky Simeona

První fotografie z pohřbu arcibiskupa Simeona v Olomouci

V 9 hodin začala svatá liturgie.

Před jedenáctou hodinou byl v olomoucké katedrále uvítán Jeho Blaženost vladyka Rastislav, arcibiskup prešovský a metropolita českých zemí a Slovenska, dále přijel Vysokopřeosvícený vladyka Michal, arcibiskup pražský a českých zemí.

Vzácným hostem byl Jeho Přeosvícenost biskup Larentzakis Dimitrios Paisios z Budapešti (Maďarský exarchát EP), který přednesl smuteční zdravici od Jeho Všesvatosti konstantinopolského patriarchy Bartoloměje.

Z Olomoucké arcidiecéze římskokatolické církve se přišel rozloučit s naším zesnulým vladykou Mons. Antonín Basler, pomocný biskup olomoucký.

Zúčastnilo se veškeré eparchiální kněžstvo, děkan prešovské bohoslovecké fakulty doc. ThDr. Štefan Pružinský, PhD. a řada duchovních z ostatních eparchií místní církve. Rozloučit se s vladykou Simeonem přišli i početní věřící z různých koutů českých zemí i ze Slovenska. Za svého tatínka se s námi modlila i jeho jediná dcera Bohdana.

Poté začal od 11 hod. obřad archijerejského pohřbu, který vedl Blažený vladyka Rastislav a Přeosvícený vladyka Izaiáš, s nimiž sloužilo eparchiální duchovenstvo. Na závěr byla rakev se zesnulým nesena kolem chrámu.

Život a dílo vladyky Simeona

Arcibiskup Simeon. * 12. 2. 1926, + 19. 3. 2024

V úterý večer 19. března 2024 se uzavřela kniha pozemského života arcibiskupa Simeona. Vladyka Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský byl v průběhu svého životního působení významný pravoslavný teolog, vysokoškolský pedagog, překladatel, spisovatel a hlavně duchovní pastýř, který má za sebou bohatý život a rozsáhlé dílo.

Vladyka Simeon, křestním jménem Radivoj Jakovljevič, se narodil v roce 1926 v Praze do smíšené srbsko-české rodiny. Dětství strávil spolu se svými dvěma bratry v Záhoří u Svatojánských proudů, kde měl jeho otec, inženýr Milutin Jakovljevič, pronajatý statek. Po obecné škole ve Slapech nad Vltavou chodil do reálného gymnázia v Karlíně, kde také maturoval. Doplňující maturitu z latiny a filozofie složil v roce 1945 na reálném gymnáziu v Praze – Truhlářské ulici. Hned poté nastoupil na studium teologie na Karlově Univerzitě. Letní semestr roku 1947 strávil na teologické fakultě Bělehradské univerzity, nicméně ještě téhož roku odešel studovat na Leningradskou duchovní akademii, kterou ukončil v roce 1953 obhájenou prací Pravoslavné učení o spáse v díle patriarchy Sergije. V době svého leningradského pobytu začal také veřejně publikovat. První článek vyšel v Hlasu pravoslaví v roce 1948 pod názvem Dopisy českého bohoslovce z SSSR.

Po návratu do vlasti se stal vladyka Simeon v roce 1953 hospodářským tajemníkem prešovské eparchie a zároveň začal vyučovat na tamní teologické fakultě. Mezi jeho předměty patřily zprvu patrologie a homiletika. Po onemocnění archimandrity Jana (Kuchtina) převzal rovněž výuku Starého zákona. Starozákonní biblistika se stala jeho výsostnou disciplínou. K jejímu rozvoji přispěl cennými studiemi, překlady do češtiny i samotnou pedagogickou prací. Jeho erudované přednášky a náročné zkoušky pomohly formovat generace studentů, kteří pod ním absolvovali starozákonní biblistiku od padesátých let až do nedávné minulosti, kdy vladyka Simeon navzdory svému věku bravurně přednášel na detašovaném pracovišti prešovské fakulty v Olomouci.

Roku 1958 se oženil s Růženou Slámovou. V září roku 1958 se vladyka oženil, v listopadu byl metropolitou Janem vysvěcen na diakona a 25. prosince v katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze na kněze. V létě následujícího roku byl donucen slovenskou státní správou k odchodu z prešovské fakulty. Nastoupil na kněžskou službu místo svého těžce nemocného tatínka v Mariánských Lázních (kde pak působil čtyřicet let). Zde se mladým manželům narodila jediná dcera Bohdanka. Kromě místní církevní obce, již tehdy složené z různých národností (vedle Čechů z Volyně ji tvořili Rusové, Ukrajinci a Bulhaři), pastýřsky pečoval o věřící z nedalekého Těšova a Teplé. Obzvláště rád se vladyka věnoval vzdělávání dětí. Vyučoval náboženství ve školách i rodinách, pořádal vánoční a velikonoční besídky, pro něž skládal program, organizoval poutě, výlety a letní tábory. V letech 1967 a 1976 musel vladyka čelit vyšetřování ze strany komunistické moci. Hrozilo mu odebrání státního souhlasu a zákaz služby. Teprve „Boží pomocí a intervencí věřících“ – jak napsal jeho přítel, otec Jan Křivka – se podařilo vladyku na místě mariánskolázeňského duchovního správce udržet.

V roce 1962 absolvoval dálkové studium překladatelství na Vysoké škole ruského jazyka a literatury v Praze. Jeho odborné překlady začaly vycházet v církevním tisku. V roce 1969 ho pak vyzval profesor Miloš Bič k účasti na Starozákonní překladatelské komisi, která připravovala ekumenický překlad Písma svatého. Po jeho vydání skupina pracovala na překladu starozákonních pseudoepigrafů. V roce 1982 vladyka Simeon obhájil na pravoslavné teologické fakultě v Prešově disertační práci Izajášův Ebed Jahve a smysl jeho utrpení. Následně se pravidelně účastnil kongresů Mezinárodní organizace pro studium Starého zákona a zastupoval československou pravoslavnou církev v dialogu se starokatolíky a luterány.

V průběhu 80. let koná práci hlavního redaktora časopisu Hlas Pravoslaví. Hned po pádu komunismu usiloval v roce 1990 o založení pravoslavné teologické fakulty v Čechách; po prvním ročníku, konaném v Mariánských Lázních, byl studijní obor pravoslavné teologie začleněn do programu Husitské teologické fakulty v Praze a vladyka Simeon se stal jejím řádným pedagogem se specializací na starozákonní exegezi.

V roce 1996 ovdověl. O dva roky později byl zvolen pomocným biskupem pražské eparchie. Vysvěcen byl 21. června 1998 v katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze. V neděli 9. dubna 2000 byl slavnostně intronizován v katedrálním chrámu sv. Gorazda v Olomouci na biskupa olomoucko-brněnského. Titul arcibiskup mu byl udělen v roce 2006. Během téměř čtvrt století své biskupské služby na Moravě vladyka Simeon navázal plodně na své předchůdce: budoval chrámy, vysvětil mnoho nových kněží, staral se o věřící i v té nejzapadlejší obci. Do toho přednášel, psal, publikoval.

S podzimem jeho života se objevují i zdravotní komplikace. Tyto mu však nijak nebrání v jeho literární a duchovní tvorbě a to až do téměř posledních chvil jeho pozemského života.

Jako pastýř kladl zvláštní důraz na český charakter místního pravoslaví. Byl také znám jako hlasatel mravní čistoty, kterou považoval za druhý nejdůležitější rys křesťanského života (hned po čistotě víry). Byl zastáncem liturgické prostoty, co se vnější formy týče, s důrazem na vyniknutí vnitřního duchovního obsahu bohoslužeb.

Jeho literární dílo zahrnuje pastorační listy, odborné studie, exegetické články, kázání, úvahy, vysokoškolská skripta, překlady, knižní monografie, ale i beletristické texty. Od konce čtyřicátých let publikoval vladyka v pravoslavném církevním tisku stovky článků. Podstatnou část z nich tvoří příspěvky na starozákonní témata a texty věnované dětem. Kromě toho však byly publikovány jeho články povahy liturgické (Svaté tajiny, Archijerejská svatá liturgie), misiologické (Křesťanská misie a evangelizace v dnešním světě), hagiografické (sv. Olga, sv. Makarios, sv. Sáva Srbský, Odkaz světců), bioetické (O přerušení těhotenství), historické (Češi na Athosu) ad. Stranou nemohou zůstat ani medailony osobností (patriarcha Sergij, archimandrita Sávva, prof. Jan Heller, otec Pavel Axman), zprávy z církevního života či úvahy na různá duchovní témata.

Již v padesátých letech vydal vladyka na prešovské fakultě exegetická skripta k téměř celé Bibli (kromě knih Mojžíšových). Z vladykových překladů uveďme články Georgije Florovského Pravoslavné bohoslužebné zpěvy a jejich skladatelé či archimandrity Vladimíra Evangelní zákon vydaný Spasitelem.

• V roce 1990 pak vladyka připravil k vydání knihu archimadrity Sávvy Život našeho Pána Ježíše Krista.
• Z knih samotného vladyky jmenujme soubor vánočních povídek Doteky odjinud (2000),
• evangelijní úvahy Ježíšův příchod – Evangelní dějiny (2004)
• a monografii Tajemství starozákonního proroctví Izajášův Ebed Jahve a smysl jeho utrpení (2005).
• Kromě toho časopisecky publikoval i několik básní.
• V r. 2014 vydal knihu „Neděle s Ježíšem“, která je sbírkou jeho nedělních kázání a dočkala se velkého úspěchu mezi věřícími.
• V r. 2016 vyšel vladykův překlad knížky patriarchy Sergije (Stragorodského): Pravoslavné pojetí spásy. Toto dílo kdysi přispělo k obnovení svatootcovského učení a tradiční pravoslavné teologie v Rusku.
• V r. 2019 vydává vladyka Simeon knížku Adam pláče. Vypráví v ní starozákonní příběhy knihy Stvoření.
• Následně v r. 2018 vychází další vladykova knížka Byli jsme neposlušní, což je knížka vzpomínek a úvah z prvního desetiletí jeho biskupské služby na Moravě. Zabývá se tématy, které jej trápily, a považoval za potřebné se k nim vyjádřit.
• Nakonec v r. 2022 vychází – bohužel poslední – knížka od vladyky Simeona Adam pláče dál. Je to pokračování knihy vladyky Simeona Adam pláče.

• Kromě toho vydal vladyka při svém působení na Moravě i vlastní úplný český překlad modliteb palestinských otců v modlitebníku nazvaném Od spánku do spánku.

• Vedle toho vladyka napsal věřícím i duchovenstvu k aktuálnímu dění v církvi 16 pastýřských listů a psal pro eparchii také svá vlastní vánoční a paschální poselství.

Vysvětil mnoho nových duchovních, aby obsadil osiřelé církevní obce. Na setkáních s kněžími neustále nabádal své duchovenstvo, aby se v každé církevní obci systematicky vyučovalo náboženství. Pozoruhodným rysem osobnosti vladyky byla jeho fenomenální paměť. Všechny nás stále udivoval svými podrobnými vzpomínkami na vše, co v průběhu života zažil, a tak byl cenným pramenem autentického historického svědectví o mnohých obrázcích z dějin místní církve. Svěží mysl si zachoval téměř až do svého posledního dne.

Vladykovo celoživotní dílo – literární, teologické, pastorační – je důkazem o Boží věrnosti svému služebníku, přes všechna příkoří, zkoušky a těžkosti, kterými musel projít. Je naplněním slov proroka Izajáše, jež v ekumenickém překladu znějí:
„Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj Spasitel.“ (Iz 43,2–3 )

Vladyka Simeon od nás odchází na věčnost v úterý dne 19. 3. 2024 ve věku 98 let.  Naše pozemská církev ztrácí v osobě vladyky Simeona výjimečnou osobnost. Všichni jsme v něm měli laskavého duchovního otce, který téměř žádné prosbě nedokázal říci ne. V jeho osobě ztratila olomoucko-brněnská eparchie laskavého, trpělivého a vysoce vzdělaného archijereje, který si dokázal získat moravské duchovní a věřící. Na našeho vladyku budeme i nadále vděčně pamatovat v modlitbách i ve svých osobních vzpomínkách. Věčná budiž jeho památka!

P.S.

Kalendářní eparchiální ročenka 2020 – arcibiskup Simeon: 70 let moravské pravoslavné eparchie v PDF

Vladyka Simeon se odebral na věčnost

Dnes, 19. března, na čisté úterý zesnul v Pánu náš, všemi milovaný a ctěný vladyka Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský. Ve svých požehnaných 98 letech opustil tuto pozemskou časnost a jeho duše pospíchá k setkání se svým Stvořitelem a Spasitelem, Pánem Ježíšem Kristem.

Letošní svatou Paschu už bude náš eparchiální archijerej oslavovat s anděly na nebesích. Prosíme všechny duchovní i věřící naší eparchie o modlitby za jeho nesmrtelnou duši.

Se svatými upokoj, Kriste, duši služebníka svého…

Věčná paměť našemu vladykovi!

Kurz ikonopisu

Ikonopisný kurz v Brně – první setkání nad psaním ikony sv. Prokopa Sázavského

Ve dnech 5.-9. března 2024 se v Pravoslavném eparchiálním institutu sv. Prokopa Sázavského uskutečnila s požehnáním Jeho Vysokopřeosvícenosti arcibiskupa Simeona a Jeho Přeosvícenosti biskupa Izaiáše první část letošního brněnského ikonopisného kurzu.

Byl zahájen v úterý odpoledne obsažnou přednáškou mapující dvoutisíciletou historii ikony (se zvláštním důrazem na její teologii a s obrazovým doprovodem). Tato přednáška byla přístupná nejen účastníkům kurzu, ale všem, koho toto téma oslovuje.

Praktická část kurzu začala ve středu a byly jí věnovány čtyři dny (až do soboty), po které jsme nejprve nacvičovali správnou techniku kresby, a poté, takto připraveni, přistoupili k práci na ikonách svatého Prokopa Sázavského na ikonopisných deskách o formátu 30×40 cm. Během těchto dní si účastníci osvojovali techniku výroby vaječné emulze, přípravy barev, následného vyplňování všech ploch barvami a pojednávání oděvu světce, zvláště nanášení působivých „světel“.

Účastníci měli za uhrazené kurzovné všichni k dipozici připravenou ikonografickou desku i s podkladem pro malbu, ikonografické barvy (pigmenty), štětce, stojany a vše potřebné pro práci. A samozřejmě k tomu odborné vedení pod dohledem a s asistencí dvou zkušených ikonopisek.

Přes jistou počáteční nejistotu, kterou všichni záhy překonali, začala našim adeptům ikonopisectví vznikat pod rukama ikona svatého Prokopa stále zřetelněji. Nemalou zásluhu na tom měla kromě vedoucí kurzu, mátušky Jany, také sestra Anna Iveta Kadlecová, která velmi laskavě rovněž odborně radila a pomáhala účastníkům tak, aby poznávali a osvojovali si již od počátku správnou ikonopisnou techniku. Toto vše by ovšem nebylo možné uskutečnit nebýt velkorysé pohostinnosti otce Rafaela Moravského a jeho mátušky Salome, která se na kurzu ikonopisectví rovněž začala učit, a to velmi úspěšně. Poděkování patří i sestře Anežce Mandelíkové za pomoc s organizací a průběhem výuky.

Všichni se již těšíme na naše druhé, závěrečné setkání, kdy budeme mít za úkol naučit se pracovat s pigmenty tělových odstínů a vytvořit tvář světce. Prosíme Pána Boha o pomoc a požehnání k tomuto dílu.

m. Jana Baudišová

Gratulace k výročí svěcení


Před devíti lety byl vysvěcen na biskupa vladyka Izaiáš. K dnešnímu výročí redakce a spolupracovníci za celou eparchii vladykovi blahopřejí a děkují za velké množství práce, které už stihl na Moravě vykonat.

Na mnohá a blahá léta, vladyko!

Redakce