Archiv autora: Administrator

Myšlenky o půstu

Přikázání o půstu je tak staré jako sám svět. Prvé přikázání, které dal Bůh člověku, bylo přikázání postit se (Genesis 2,17).

Protože jsme se nepostili, byli jsme vyhnáni z ráje! Proto se budeme postit, abychom znovu do ráje vstoupili (sv. Basil Veliký).

Nepostit se — to znamená připodobnit se němým tvářím, které nic neví o půstu.

Půst těla je pokrm pro duši (sv. Jan Zlatoústý).

Kolik vezmeš tělu, tolik síly přidáš duši (sv. Basil Veliký).

Člun lehčeji plave, když není zatížen zbytečným břemenem. Tak i modlitba se vykonává lehčeji a lépe, když tělo není obtíženo nadbytečnou stravou a pitím (ze kterých se tloustne) ale když se člověk postí (Jakub, arcibiskup nižegorodský).

Zvířata, která mnoho žerou a jsou tlustá, nemohou běhat tak rychle jako štíhlý jelen. Podobně i ten, kdo slouží svému břichu, nemůže být tak činný a úspěšný v duchovních zápasech jako zdrženlivec (Filaret, metropolita moskevský).

Není možné, aby oheň hořel ve vodě. Není možné pokání bez půstu (sv. Jan Zlatoústý).

Vůdcem běsů je padlý světlonoš. Hlavou vášní je přejídání (ct. Jan Žebříkovec).

Z článku „Vstup do petrského půstu“, Pravoslavná Rus 11 / 96 (Kalendář 97)
Nyní na orthodoxia.cz

 

List z Ekumenického patriarchátu arcibiskupovi Michalovi

+Ekumenický patriarchát
číslo jednací 65

Vysokopřeosvícený metropolito pražský, v Duchu Svatém milovaný bratře a náš liturgický společníku Michale, milost ať je s Vámi a pokoj od Pána Boha.

S údivem a hlubokou lítostí jsme se z přicházejících zpráv dozvěděli o nepřátelském a nekanonickém postoji vaší vysokopřeosvícenosti, kterým zjevně povzbuzujete a podněcujete opozici a boj proti přijatému kanonickému rozhodnutí vysokopřeosvíceného metropolity olomouckého a brněnského Simeona, kterým předává komplex budov ve městě Vilémov ve své eparchii, aby na tomto místě zřídil patriarchátní a stavropegijní monastýr. Snažíte se zmařit uskutečnění tohoto požehnaného rozhodnutí naší matky církve konstantinopolské, od níž jste byli pokřtění v pravoslaví a která vám dala Tomos o autokefalitě.

Obdrželi jsme i dříve zprávy ohledně vašeho postoje, který vůbec nepřísluší hierarchovi jedné, svaté a apoštolské církve, jejímž pečovatelem a vůdcem je arcibiskup Konstantinopole – Nového Říma a ekumenický patriarcha, ustanovený posvátnými kánony jako první, který v průběhu staletí bral pod ochranná křídla Ekumenického patriarchátu obyvatele nejen thrácké, pontské a asijské oblasti, ale i ty mimo své hranice z dalších pravoslavných církví v barbarských zemích, do jediného sjednoceného a neoddělitelného církevního celku a tak se stal bezpečným garantem jednoty a víry.

K této sjednocující funkci velké církve konstantinopolské  patří institut, nebo lépe řečeno posvátný zvyk patriarších stavropegií, která jsou dokládána ve svědomí a praxi církve od nepaměti a dodnes (G.Rallis – M.Potlis, Ústava II, 41). Patriarcha, milovaný bratře, skoro po celém světě zřizuje a dává stavropegie (G.Rallis – M.Potlis, Ústava II, 535), anebo jak očividně kodifikuje Úvod k zákonu: “Nejvyššímu přestaviteli Konstantinopole náleží udělovat stavropegie i farnostem jiných stolců, kde nebyl ještě vysvěcen chrám” (tit. III, 10).

Jak nám písemně i při osobním setkání oznámil vysokopřeosvícený bratr metropolita rakouský a exarcha Maďarska a střední Evropy Arsenios, vaše nepřátelské a vzpurné chování, jež nepřísluší vaší hierarchické hodnosti způsobuje nenávratnou škodu v duších a svědomí zbožných českých a slovenských pravoslavných věřících, jimž byla způsobena újma skrze ďábelské pomluvy a jednání. Upozorňujeme proto v hlubokém smutku vaši vysokopřeosvícenost, abyste se zdržel tohoto způsobu chování, činnosti a šíření klamných zpráv a nepodložených obvinění proti matce církvi a proti metropolitovi  olomouckému a brněnskému Simeonovi, které diskreditují tak či onak naši dceru církev v Českých zemích a na Slovensku. Prohlašujeme, že pokud budete v této své zhoubné taktice pokračovat, matka církev přísně zakročí.

V hluboké naději, že vaše vysokopřeosvícenost přestane otřásat ustanoveným církevním řádem a bude ctít jeho hierachii, Vám udělujeme patriarší požehnání.

Milost Boží a jeho nekonečné milosrdenství ať zůstávají s Vaší vysokopřeosvíceností.

Dne 20. ledna 2020
patriarchální zástupce
+Apostolos, metropolitní biskup z Derkoi

Převzato z webu Sůl země

Porada okružních protopresbyterů

Ve čtvrtek 13. února se v Olomouci na úřadu eparchiální rady sešli okružní protopresbyteři, aby s vladykou jednali o vyhlídkách na události eparchiálního života letošního roku.

Domlouvala se data a zajištění poutí, moravská oslava svatořečení novomučedníků a jiné akce jubilejního roku naší eparchie.

Výročí biskupského svěcení vladyky Izaiáše

22. února uplynulo pět let od vysvěcení vladyky Iziáše jako vikárního biskupa se sídlem v Šumperku. V úřadu pomocného biskupa naší eparchie a ředitele úřadu eparchiální rady vykonal vladyka za tuto dobu mnoho práce.

K pětiletému výročí vladykovi gratulujeme.

Redakce webu

Archivní články týkající se vysvěcení vladyky Izaiáše:

Biskupská chirotonie v Brně
Fotogalerie ze svěcení
Věstník Konstantinopolského patriarchátu informuje o události

 Fotogalerie z archivu našeho webu dokumentující průběh chirotonie:

 

 

Mnohá léta našemu eparchiálnímu archijereji

Vladyka Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský oslavuje v těchto dnech své 94. narozeniny. Nechť ho Pán provází svým požehnáním a daruje mu „zdraví, spasení a ve všem zdar“!

K životnímu výročí gratuluje eparchiální ústředí a redakce tohoto webu.

P.S.

Krátce o vladykově životě jsme zde psali v příspěvku v r. 2018

Vladykova knížka „Adam pláče“ (viz recenzi zde)

Články vladyky Simeona, které jsou součástí kalendářní ročenky:

  • 2019 – arcibiskup Simeon: Jak jsem letěl na svatou Rus – v PDF
  • 2020 – arcibiskup Simeon: 70 let moravské pravoslavné eparchie – v PDF

 

 

Vladyka Izaiáš sloužil v Jihlavě

26. ledna v Jihlavě sloužil Přeosvícený vladyka Izaiáš s dalšími duchovními. Zúčastnila se nejen většina kněží jihlavského okružního protopresbyterátu, ale dorazili i další presbyteři ze vzdálenějších farností.

Krásná archijerejská bohoslužba byla završena blahopřáním všem našim ženám nosícím jméno mučednice Taťány, a posléze pohoštěním a pobesedováním v místním farním archondariku.

 

Jihlavská oslava svátku Bohozjevení

Stejně jako na všech pravoslavných farnostech o tomto svátku, i v Jihlavě se shromáždili věřící, aby přijali účast na tzv. „velkém svěcení vody“, které se dle bohoslužebného typikonu koná dvakrát za sebou – v předvečer a pak dopoledne svátečního dne.

Když světíme vodu, působí Duch Svatý, který sestupuje a posvěcuje ji. Tak věříme, tak to vnímáme a cítíme, tak je to dokázáno zázračnými vlastnostmi svěcené vody, o nichž svědčí naše praktická zkušenost i vědecké bádání. V Duchu Svatém přichází při každém svěcení Pán Ježíš, jako přišel kdysi na Jordán, a svým dotykem posvěcuje vody.

Vnějším liturgickým skutkem, vyjadřujícím ponoření Krista v posvěcovaných vodách, je (po vzývání Božího sestoupení) noření svatého kříže do vody. To je hlavní úkon kněze v obřadu svěcení vody na svátek Zjevení Páně. Toto „velké svěcení vody“ je pramenem všech ostatních posvěcování vody v průběhu roku (např. při křtech).

Měli bychom všichni mít na paměti, že – ať už to bylo v útlém dětství nebo v dospělosti – jsme pokřtěni posvěcenou vodou, a to znamená, že Ježíš Kristus byl v křestní koupeli s námi. My všichni jsme byli ponořeni do vody, ve které s námi byl i náš Spasitel, Bohočlověk Ježíš.

Starší článek pojednávající o svátku Zjevení si můžete přečíst na weblogu Ambon (č. 295).

Přikládáme dvě fotogalérie, jak světili vodu pravoslavní v Jihlavě

 

Více fotografií na webu jihlavského farního archivu

 

Svatořečení novomučedníků, kteří trpěli spolu se sv. Gorazdem

Posvátný synod rozhodl zapsat mezi místní světce i novomučedníky, kteří byli zabiti nacistickými okupanty v dobách heydrichiády.

Svatořečeni budou jmenovitě kněží Vladimír Petřek a Václav Čikl spolu s předsedou sboru starších pražské katedrály Janem Sonnenvendem, druhové sv. Gorazda v mučednictví za církev. Všichni tři pocházejí z Moravy. Spolu s nimi jsou hromadně kanonizováni i ostatní místní pravoslavní křesťané, kteří byli zabiti fašisty v době 2. světové války za své svědectví o Kristu.

Den jejich památky je stanoven na 5. září (občanského kalendáře).

Svatí novomučedníci, proste spolu se světitelem mučedníkem Gorazdem Boha za naši místní církev!

Krátce o životech novomučedníků

Jan Sonnevend

Narodil se 25. prosince 1880 v obci Topolany u Vyškova na Moravě v rolnické rodině. Absolvoval obchodní akademii v Brně, kde také následně pracoval jako úředník pojišťovny. V jihomoravské metropoli se oženil roku 1907 s Marií rozenou Lorkovou a rok nato se jim narodila dcera Ludmila. Roku 1924 se aktivně podílel na založení brněnské pravoslavné církevní obce, která si jej zvolila do funkce místopředsedy sboru starších. Sonnevend napomohl v Brně vzniku pěveckého sboru a významně finančně podpořil stavbu tamního pravoslavného chrámu sv. Václava. Ve 30. letech působil jako ředitel Okresní nemocenské pojišťovny v Brně. Po penzionování roku 1938 se s manželkou přestěhoval za dcerou do Prahy. Zde se, kromě filatelie a charitativní činnosti v ústřední Masarykově lize proti TBC, věnoval především práci ve prospěch místní pravoslavné církve jako předseda pražské rady starších katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Po německé okupaci se zapojil do odboje a byl v kontaktu se členy různých odbojových organizací. Vrcholem jeho protiokupační činnosti se stala pomoc parašutistům skupiny ANTHROPOID, kteří provedli 27. května 1942 v Praze úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Sonnevend nabídl prchajícím parašutistům úkryt v kryptě pravoslavného katedrálního chrámu za spolupráce kaplana Vladimíra Petřka, představeného kněze Václava Čikla a kostelníků Václava Ornesta a Karla Loudy. Pražský vladyka Gorazd se o pobytu hledaných osob v chrámu dozvěděl od Sonnevenda teprve 11. června 1942 a nařídil jejich co nejrychlejší přestěhování na jiné bezpečné místo. Zradou kolegy parašutisty Karla Čurdy došlo k vyzrazení úkrytu a 18. června 1942 po mnohahodinovém boji k likvidaci skrývaných odbojářů. Sonnevand byl zatčen, podroben krutým výslechům a 3. září 1942 odsouzen stanným soudem v rámci procesu s představiteli pravoslavné církve k trestu smrti zastřelením vykonaném den nato na kobyliské střelnici. Manželku Marii s dcerou Ludmilou provdanou Ryškovou a jejího manžela zastřelili nacisté dne 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen.

Protojerej Václav Čikl

Narodil se dne 13. ledna 1900 ve Slavětíně u Litovle na Moravě. Po maturitě na litovelském reálném gymnáziu absolvoval dvouleté teologické studium organizované v Olomouci Československou církví zakončené roku 1922 vysvěcením na kněze vladykou Gorazdem v Chudobíně. Po odchodu konzervativního pravoslavného Gorazdova proudu z reformní Československé církve a konstituování samostatné Československé pravoslavné církve roku 1924 se stal pravoslavným pomocným duchovním v Olomouci a Tovačově. Do manželství vstoupil roku 1925 s Marií rozenou Klyšovou (dcery Olga a Taťána) a v období let 1925 až 1938 působil jako duchovní v Přerově. V roce 1938 odešel na žádost vladyky Gorazda do Prahy, kde se stal představeným katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Od počátku německé okupace spolupracoval s odbojem, stíhaným židům vystavoval falešné křestní listy a podílel se na ukrývání členů odboje. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha pečoval o parašutisty ukryté v katedrálním chrámu. Po jejich odhalení byl 18. června 1942 zatčen, vězněn a při výsleších mučen, přičemž neprozradil své spolupracovníky. Na závěr procesu s pravoslavnými představiteli před stanným souden 3. září 1942 si vyslechl rozsudek smrti, jehož vykonání se uskutečnilo na kobyliské střelnici den nato. Usmrcena byla rovněž Čiklova manželka Marie zavražděná dne 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen (dcery strávily válku v internačních táborech).

Jerej Vladimír Petřek

Narodil se 19. června 1908 v Olomouci – Hodolanech v učitelské a sokolské rodině. Po absolvování měšťanské školy a gymnázia pokračoval, díky rodinnému příteli vladykovi Gorazdovi, v letech 1923 až 1928 ve studiu pravoslavného bohosloví v semináři ve Sremských Karlovcích v Srbsku, nato se vzdělával na teologické fakultě v Bělehradě. Po návratu domů odmítl nadějnou vojenskou kariéru, roku 1934 se oženil v Olomouci s Jiřinou rozenou Reinlovou (dcera Jiřina *1935) a ještě téhož roku jej vladyka Gorazd v Praze vysvětil na kněze. Nastoupil jako pomocný kněz při pražském chrámu sv. Cyrila a Metoděje, přičemž se věnoval bezpočtu bohulibých aktivit – přednášel, překládal, obhájil doktorát teologie, působil na pražském eparchiálním soudu, spolupracoval s mezinárodní organizací YMCA, přátelil se s významnými osobnostmi tehdejšího kulturního života (např. básníkem Jaroslavem Seifertem) atd. Hovořil německy, francouzsky, srbsky i rusky. Po německé okupaci se okamžitě zapojil do odbojové činnosti, podílel se na ukrývání členů odboje a Gestapo proti němu vedlo vyšetřování pro vystavování křestních listů pronásledovaným židům. Po realizaci atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se ujal prchajících parašutistů a významně napomáhal jejich urývání v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Pravděpodobně s nimi přicházel nejvíce do styku, protože je každodenně zásoboval potravinami. Po vyzrazení došlo 18. června 1942 k Petřekově zatčení a odvedení do chrámu, kde jej nacisté nutili vyjednávat s parašutisty kladoucími neohrožený ozbrojený odpor. Po dobytí krypty následovala kaplanova internace doprovázená krutým mučením a zakončená rozsudkem smrti vyneseným 3. září 1942 stanným soudem. Motivován pevnou křesťanskou vírou a láskou k Československu při výsleších nikoho nevyzradil. Poprava zastřelením proběhla na kobyliské střelnici dne 5. září 1942. Obětmi nacistického režimu se stali též členové Petřekovy rodiny – oba rodiče a mnozí sourozenci.

V rámci tzv. heydrichiády bylo celkem 262 příbuzných a nejbližších spolupracovníků parašutistů, z nichž mnozí vyznávali pravoslaví, dne 24. října 1942 zastřeleno v koncentračním táboře Mauthausen (32 Čechoslováků následovalo jejich osud ze stejného důvodu o něco později). Protektorátní úřady v reakci na atentát rozpustily místní pravoslavnou církev, zakázaly její činnost, zabavily její majetek a pravoslavní kněží (z Gorazdovy eparchie) byli odvlečeni na nucené práce do říše. Doplňme, že vladyka Gorazd byl mezi svaté mučedníky připočten místní církví v roce 1987.

Mgr. Jiří Vidlička

Další informace v knize Velký čin malé církve (on-line)

 

Svátek Křtu Pána Ježíše Krista, jak jej oslavovali v Mostě

Vladyka Izaiáš oslavil Zjevení Páně velkým svěcením vody ve své rezidenci v Mostě. Fotogalerie začíná snímky ze svěcení v sobotu večer, následují obrázky ze svěcení v neděli po sváteční liturgii a na konec jsou zde fotografie z posvěcení vod jezera s koupelí některých věřících.

 

Zima v Jeseníkách

Konec starého a začátek nového roku podobně jako v jiných církevních obcích je ve znamení mnohých událostí. Tou první bylo 24. 12. tradiční vánoční zpívání a setkání v Horní Lipové, které láká množství místních obyvatel, lázeňských hostů a turistů k návštěvě pravoslavného chrámu. Každý příchozí obdrží zpěvník se třicítkou koled a vánočních písní, který je zhruba po dvou hodinách celý společně přezpíván. Mezi jednotlivými skladbami zní průvodní slova zaměřená k obsahu písní a symbolice svátků. To samé se uskuteční i 31. 12., kdy nejprve sloužíme děkovný akafist „Sláva Bohu za vše“, ve kterém se loučíme se starým rokem. V Jeseníku, kromě jiného, podle juliánského kalendáře 7.1. vítáme narozeného Boha a 19.1. jsme přítomni jeho Zjevení při křtu v řece Jordánu. Začátkem kalendářního roku se také někteří členové naší obce účastní Tříkrálové sbírky, která má své místo u nás již dvacet let.