Archiv autora: Admin

Monastýrský svátek Zesnutí přesv. Bohorodice ve Vilémově

Archijerejskou svatou liturgií (a velkou večerní s litijí v předvečer svátku) oslavil v pondělí 15. srpna monastýr svůj svátek Zesnutí přesv. Bohorodice, jemuž je zasvěcen hlavní chrám a potažmo i monastýr. Spolu s matkou představenou, igumenií Alexijí oslavili monastýrský svátek i jeho přátelé. Sváteční liturgii konal vladyka Izaiáš, s nímž spolusloužili: prot. Jan z Jihlavy, prot. Jan Langr, jer. Tomáš Loučka a diákon Lazar z Jihlavy. Promluvu o Matce Boží pronesl prot. Jan. Za archijerejské požehnání, závěrečné slovo a povzbuzení děkujeme vladykovi Izaiášovi.

Úsměvný detail liturgie: na svátek monastýru Zesnutí přesv. Bohorodice, v jehož přípravném období se dle liturgických tradic světí med, sloužili s vladykou tři presbyteři – všichni jsou to včelaři.

Po bohoslužbě následovalo pohoštění. Díky patří matce igumenii Alexiji za náročnou přípravu svátku. Monastýrské budovy jsou vzorně uklizeny a jejich okolí i přilehlá zahrada svědčí o svědomité péči a velké pracovitosti matky Alexie.

Fotogalérie

Nejprve je pár fotek ze skromné večerní, následuje série fotografií ze sváteční archijerejské liturgie. Na konci příspěvku je ještě několik fotografií z předcházející nedělní liturgie zakončené svatou Tajinou křtu.

Krátká úvaha o mimořádném významu vzoru Matky Boží pro náš duchovní život. (Výběr z kázání při sváteční liturgii)

Pravoslavní křesťané velice milují Matku Boží především kvůli jejímu rychlému zastání. Církev má bohaté zkušenosti s přímluvami přesv. Bohorodice, s její mateřskou milostí a ochranou. Zřejmě kvůli této tisícileté zkušenosti s její pomocí neexistuje žádná pravoslavná bohoslužba, při které by nebyla přesvatá Bohorodice vzývána. (Přinejmenším je vždy vzpomínána ke konci většiny ektenií a v závěrečné modlitbě tzv. „propuštění“.)

Z čeho pramení její důvěrné společenství s Bohem? Proč byla vybrána, aby porodila Spasitele světa? Čím se Bohu tak zalíbila a tak se Mu přiblížila, aby se skrze ni vtělil Boží Syn a přijal od ní do své kristovské Osoby naše lidství? Hlavním charakteristickým rysem její osobnosti je čistota. V modlitbách ji nazýváme jako přečistou. Čistota její duše, srdce i mysli – to je základ jejího důvěrného společenství s Bohem i vyvolení k účasti na spasitelném dílu jejího syna.

Svou čistotou nám slouží k inspiraci. Ukazuje cestu, jak se důvěrně přiblížit k Bohu – stát se Bohu podobným (samozřejmě se myslí podobnost v tom smyslu, v jakém je to pro člověka možné). Písmo svaté o tom praví: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Matouš 5,48) Nebo list Petrův cituje Starý zákon: „Svatí buďte, neboť já jsem svatý.“ (1 Petrův 1,16) Posvěcující síla naší křesťanské víry a Boží pravdy pracuje vždy ve spojení s očišťováním srdce.

Všechny formy pravoslavné duchovnosti (zvláště hesychie) jsou neodlučně spojeny s úctou k Matce Boží. Svatootcovská, tzv. niptická, teologie bývá propojena s bohorodičnou teologií, a v praxi duchovního vzestupu považují asketové přispění Panny Marie za nepostradatelné. Často dokonce obdrželi nehmotný oheň do svého nitra jako dar Matky Boží (např. při modlitbě vystoupil z ikony přesvaté Bohorodice a vstoupil jim do srdce). Jiný příklad zvláštní duchovní moci, kterou nám Bohorodice pomáhá: pod její ochranu v modlitbách svěřujeme svou duši při budoucí záhrobní cestě.

Z čeho se skládá naše pravoslavná svatootcovská tradice? Je to buď úsilí svatých Otců formulovat autentickou apoštolskou věrouku, nebo se jedná o kanonickou práci Otců, kteří ze všech sil střežili církevní jednotu, morálku, apoštolské řády a duchovenskou strukturu. A pak jsou to svatootcovská díla pojednávající o spiritualitě, pravidlech a radách ke správnému vedení duchovního života. Říkáme tomu asketická (či niptická) tradice svatých Otců a nahlédneme-li do těchto knih, snadno zjistíme, že je to v principu vše jen o jednom – o očištění srdce, resp. duše, od hříšných vášní. Jak prohlédnout klam zamlžující naše myšlení a cítění, jak očistit duchovní zření. Čili se tam popisuje metodika, jak se vnitřně očistit: od hněvu, pýchy, závisti a nečistých tužeb. Hněvivý a zlostný člověk, nebo závistivý či uražený, pokud neodporuje těmto vášním a dopouští, aby ho ovládaly, stává se posedlým.

V duchovním životě platí pravidlo, zákon podobnosti, podle kterého je lidská duše v pohybu buď ke světlu, nebo do temnoty: své ke svému. Každý směřuje tam, kde vládne takový duch a takové kvality, kterými sám člověk ze své vůle naplnil svou duši. Už tady v tomto pozemském životě máme zkušenost, jak nás to přitahuje tam, kde se cítíme dobře, kde to souzní s naším duševním stavem. Na duchovní rovině – zlé a hříšné lidi jako magnet přitahují místa, kde se páchá hřích. Zbožní lidé naopak touží přiblížit se těm místům, kde vládne dobro a Boží posvěcení. Většina z nás je však v jakémsi nejednoznačném a smíšeném stavu a způsobem svého života se postupně přikloníme na jednu či druhou stranu, tj. sami o sobě rozhodneme, kam budeme nakonec patřit, komu se budeme podobat.

Panna Marie svou čistotou stala se Bohu podobnou, a to je podstata jejího důvěrného společenství s Božím Synem. A na tuto cestu k Bohu volá nás všechny. Překrásně to vyjadřuje zvláště jedna z ikon Matky Boží: Odigritia (vůdkyně na cestě). Přesvatá Matka na této ikoně rukou ukazuje na svého syna, jako na zdroj spásy lidstva. On je jedinou cestou k Otci (Jan 14,6) a ona (její přímluvy a její vzor) je cestou k Němu.

Občas si lidé postesknou, že jejich modlitby, kterými prosí za to či ono, pro sebe či pro druhé, zůstávají nevyslyšeny. Jedním z důvodů může být, že jsou svým duchovním stavem příliš vzdáleni od Boha. Při liturgii slyšíme před svatým přijímáním zvolání: „Svaté svatým!“ Vyjadřuje se tím, že víra, účast na Církvi Kristově a přijímání svatých Tajin nás očišťují a činí Bohu podobnými. A zároveň se tím říká, že přijímání je pro ty, kteří touží být posvěceni a jsou připraveni odvrátit zrak od pozemského k nebeskému. To je osou pravoslavné spirituality. A k tomu nás inspiruje a poskytuje nám pomoc naše po Kristu nejdražší Matka Boží.

Od nás se žádá alespoň trocha námahy, trochu zabojovat proti svým vášním a svému hříchu, maličko snahy. Čím více dovolíme Bohu, aby nás posvětil, tím více se mu přiblížíme a tím spíše vyslyší naše modlitby, neodporují-li Jeho svaté vůli. Matka Boží nás zve, abychom – nakolik je to v našich možnostech – napodobili její vzor a přiblížili se tím k jejímu synu, Spasiteli, Pánu Ježíši Kristu.

Chrámový svátek olomoucké katedrály

Oslava památky svatého Gorazda, učedníka a nástupce sv. Metoděje

V sobotu 13. 8. 2022 oslavila naše eparchie chrámový svátek olomoucké katedrály, zasvěcené sv. Gorazdovi I. jednomu z pěti učedníků sv. Metoděje. Shromáždila se většina eparchiálního duchovenstva, aby spolu s vladykou Izaiášem konala slavnostní archijerejskou liturgii. Chrám překvapil stylovým monumentálním krásným lustrem. Při liturgickém malém vchodu bylo několik duchovních povýšeno na stupeň protojereje. Kázal prot. Rafael Moravský. Hojně věřících přistoupilo ke svatému přijímání. Na závěr liturgie vladyka posvětil čerstvě vytočený med, jak je to v půstu před Zesnutím přesv. Bohorodice zvykem.

Po liturgii se všichni přesunuli do spodních prostor katedrály, kde bylo připraveno bohaté pohoštění. Zde se pak za zvuku balkánské folklórní hudby ještě diskutovalo několik hodin. Věřícím olomoucké církevní obci a organizátorovi všech příprav, prot. Alexeji Kukhtovi, patří díky za pečlivé přichystání radostné oslavy svátku hlavního chrámu eparchie.

Výběr z promluvy, přednesené prot. Rafaelem Moravským dne 13. 8. 2022 na svátek sv. Gorazda v Olomouci:

Svatý Gorazd nebyl pouhým vzdělancem, který znal knihy latinské, řecké a slovanské, ale také člověkem pokorným a plným lásky, která je plodem pokory. Po zesnutí sv. Metoděje byl Gorazd, s ostatními učedníky sv. Metoděje, uvězněn, mučen a nakonec vyhnán. Ačkoliv prosté obyvatelstvo bylo, narozdíl od vládnoucí vrstvy na čele s knížetem Svatoplukem, nakloněno slovanské bohoslužbě, sv. Gorazd se po svém propuštění z vězení nepokoušel zorganizovat povstání, nepopouzel věřící proti latinskému duchovenstvu, ani jinak nespílal. O příkladnosti jeho křesťanské morálky svědčí právě ta mírnost, s níž odpustil bezpráví a křivdu, kterou mu Svatopluk s latinským duchovenstvem způsobil. Ano, naučil se následovat Krista, přijal svůj, jistě nespravedlivý, úděl a vydal se, ožebračen, na dlouhou a strastiplnou cestu která ho umořila až pokraj smrti. Svatý Gorazd musel být jistě inspirativní osobou, když si ho sv. Metoděj vybral za svého nástupce na panonský arcibiskupský stolec. Svou láskou a pokorou musel být příkladem i pro svt. Klimenta a ct. Nauma, kteří světlem víry a vzdělanosti osvítili balkánské národy. Vidíme, že i přes nepřízeň osudu, můžeme činit velké skutky. Svt. Gorazd v tom pro nás zvlášť světlým příkladem. Avšak, nejdříve si musíme osvojit jeho pokoru a mírnost.

O svatém Gorazdovi

Svatý Gorazd I. byl synem moravské země, vzdělaný a znalý latiny i řečtiny. Podle Staroslověnské legendy byl designovaný za nástupce sv. Metoděje na arcibiskupském stolci. Jak uvádějí historikové, kvůli Svatoplukově postoji ke slovanské bohoslužbě byl s ostatními Metodějovými učedníky vyhnán z Moravy. Této družině pěti hlavních Metodějových žáků se říká „pětipočetníci“, jejich jména zní: Gorazd, Kliment, Naum, Angelár a Sáva.

Spolehlivý historický záznam o Gorazdovi máme ze 6. 4. 885, kdy Metoděj cítil blížící se smrt, svolal Moravany a představil jim ho jako svého nástupce slovy: “Toto je muž svobodný a z vaší země, dobře obeznalý v latinských knihách a zbožný. To budiž Boží vůle a vaše láska, jakož i má.” Metodějova slova “svobodný muž” ukazují na původ z nějaké významnější rodiny.

Gorazd je v našich zemích dáván na první místo, i když jinde je do popředí stavěn biskup Kliment. Právě z jeho životopisu se dovídáme o Gorazdovi. Mimo jiné napsal, že se kacíři domluvili na úkladném zajetí Gorazda, protože jeho cesty jsou protichůdné jejich vůli a vyčítá jim hříchy. Řekli si: “Když ho necháme mezi živými, tak nám ožije Metod.” I zbavili ho biskupské moci.

Jednalo se o nepřátelskou aktivitu dalšího biskupa, který chtěl na Moravě působit, Vichinga pocházejícího z Německa a prosazujícího jen latinskou bohoslužbu. Ten se po Metodějově smrti hned vypravil do Říma a obžaloval Gorazda u papeže. Pak už jen se zármutkem sledujeme, že kníže Svatopluk dal Metodějovy žáky ze země vyhnat. Před vypovězením byli prý vězněni a týráni. Vyhnáni byli vskutku surovým způsobem. Následky Svatoplukova rozhodnutí o vyhnání byly tvrdé. Jakmile lidská zloba dostala moc, jednala nelidsky. Rabovala a své oběti vláčela nahé trním, ukazujíc svou bezbožnost.

Naše tradice sděluje, že vyhnanci z roku 886, mezi kterými byl Gorazd, doputovali přes Chorvatsko a Srbsko až do Bulharska, kde pokračovali v hlásání evangelia. Bulharsko do jejich příchodu bylo údajně polobarbarskou zemí, jejíž pokřesťanštění začalo v IX. století. Vládnoucí kníže Boris se tehdy rozhodl pro slovanskou liturgii a zbudování domácí církevní hierarchické struktury.

S Klimentem k Dunaji a do Bělehradu šli Naum a Angelár. Tam o situaci hovořili s vojenským velitelem Boritakanem, který je pak poslal ke knížeti Borisovi. Tomu přišli vhod pro plánovaný záměr uvedení slovanské kultury a bohoslužby do země. Některé nechal v Preslavě a Klementa s dalšími hlasateli evangelia poslal na západ Makedonie, k Ochridskému jezeru, aby šířili křesťanské učení mezi okolními obyvateli.

Pozvánka do Hrubé Vrbky

80. výročí mučednického svědectví světitele mučedníka Gorazda II.

Pouť ke svatému Gorazdovi v sobotu 3. září 2022

10,00 hod. archijerejská svatá liturgie
14,30 hod. doprovodný program

Chrámový svátek v Opatově

Pravoslavný kostelík sv. Jáchyma a Anny (z r. 1933) slaví svůj chrámový svátek v neděli, kdy městečko Opatov u Třebíče oslavuje svůj tradiční poutní den. Letos připadla opatovská pouť na poslední červencovou neděli (před pravoslavným svátkem sv. Anny). Náš kostelíček si shromáždil k oslavě památky sv. Anny zatím nebývalé množství bratří a sester. Bohoslužba byla radostná, řada poutníků přistoupila ke svatému přijímání a na závěr se zpívala tradiční česká píseň „Svatá Anno, zdráva buď!“ která obsahuje hlavní črty spravedlivého života svatých rodičů Jáchyma a Anny.

Po bohoslužbě následovalo posezení vedle chrámu, pro které bylo připraveno našimi sestrami pohoštění. Velká část věřících se poté přesunula na zahradu do vedlejší obce Kněžice, kde si pohoštění vzali na starost naši bratři a opékali „šašlik“ a ryby. Při tom jsme setrvali v altánu až do pozdního odpoledne. Díky Bohu i sv. Anně za krásný den!

Při promluvě po evangeliu na liturgii jsme se zamýšleli nad vírou svatých manželů Jáchyma a Anny, kteří celý život setrvávali ve spravedlivém a zbožném životě, horlivě sloužili Bohu, trpělivě snášeli těžký životní úděl a nepřízeň okolí. Vše vydrželi a podobně jako sv. Jób nereptali; když spravedlivého Jóba postihlo Boží dopuštění a satan mu způsobil hrozná neštěstí, řekl Jób: „Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ (Jób 1,21) Tak i oba spravedliví rodičové zůstávali pevní ve víře a oddanosti Hospodinu až do hlubokého stáří. A to přesto, že jim Bůh nesplnil jejich prosby a modlitby, které k němu celý život vznášeli, aby jim bylo darováno dítě. Jáchym i Anna zachovali Bohu věrnost i v době, kdy kvůli pokročilému věku už ztratili naději, že z nich bude sňato tehdy tak hrozné břemeno neplodnosti a s tím související těžký kříž pohanění před lidmi, kteří se obecně domnívali, že takové manžele Bůh trestá neplodností kvůli nějakému tajnému hříchu či kvůli předstírané zbožnosti. Rodit dětí bylo v dávném Izraeli považováno za náboženskou povinnost a na neplodnost se hledělo jako na Boží prokletí.

Jak to, že jejich víra nezeslábla, horlivost nevyprchala, jejich důvěra v Boha nezahořkla a sloužení Bohu nezanechali, když ani něco tak obvyklého, co bylo dopřáno naprosté většině manželských párů, totiž narození dítěte, jim dvěma Bůh nedopřál? Kořeny tak krásného květu zbožnosti a trpělivosti můžeme vytušit – nesloužili Bohu kvůli tomu, aby od Něho něco dostali, ale z lásky. Milovali Boha. Kdo miluje, přeje si dávat, nikoliv dostávat.

Jeden člověk mi kdysi říkal, že přestal věřit v Boha, protože mu Bůh nikdy nepomohl. Asi neviděl, jak mu Bůh pomáhá každý den, jak jen díky Němu žije a je na světě, před kolika zlými příhodami ho už ochránil a čím vším ho už obdařil. A tento nevěřící se přesto zříká toho štěstí znát svého Dobrodince a vědět, Kdo ho vždy miluje, ač se děje cokoliv.

Jenže, jaký je vlastně vztah ke Kristu nás, věřících lidí? Jak hluboce jsme si už uvědomili Boží lásku? Když se zeptáme některých věřících, proč chodí do chrámu, slýcháme někdy poněkud rozpačité odpovědi: aby byli v rodině všichni zdraví. Věřím v Boha, abych nepřišel do pekla. Modlím se každý den, aby se nám dobře vedlo apod. Jistě, to vše je dobré či alespoň přijatelné, ale schází tam to hlavní. Jáchym a Anna nás učí, že Bůh podle své prozřetelnosti dává či nedává, oč prosíme, ale na náš vztah k Ježíši Kristu by to nemělo mít žádný vliv. O Jeho lásce k člověku přece není nikdy důvod pochybovat. Když nás někdo tak miluje, že pro nás na cokoliv přistoupí a třeba i na kříž jde kvůli nám, můžeme směle zvolat: „Dělej si se mnou, co chceš, hlavně když mě budeš takovou láskou stále milovat.“ V jednom hymnu se zpívá: „Kriste, s tebou by byl i v pekle ráj!“

Bůh s námi nakládá podle své prozřetelnosti a prosíme-li ho o něco vskutku potřebného, pak nám to dá, není-li to překážkou na cestě ke spáse, nebo nevede-li nás jinou cestou, než chápeme. Prosme Boha za cokoliv dobrého, především bychom však měli sloužit Bohu jako jeho děti, jako synové a dcery milující Otce, jako synové, kteří plní Otcovu vůli – ne kvůli strachu z trestu, ne kvůli odměně, ale prostě z lásky k Otci. Protože tak tomu v rodině bývá.

Když už v to nikdo nedoufal, narodilo se v pokročilém věku Jáchymovi a Anně dítě. Dítě, na které čekali celý život. Za které prosili Boha. A On jim je nedával, a když jim nakonec – poté co prošli výhní zkoušky – dítě daroval, tak to nebylo lecjaké dítě. Bylo to dítě veliké víry, vyzkoušené víry. A zároveň dílo očividného Božího zázraku. Byla to budoucí Matka našeho Boha.

Hodonín (o pokoře)

Bohoslužba v neděli 17. července

K evangelijnímu úryvku této neděle: o vymítnutí běsů ze dvou posedlých

Co je tím brněním, které nás výborně chrání před otrávenými šípy satanovými? Pokora. Démoni nesnesou pokoru, protože jejich domov je tam, kde vládne pýcha. Kvůli své pýše se stali démony, z pýchy jsou zrozeni do svého současného způsobu existence.

V dávném pateriku se píše, jak k nějakému starci přivedli posedlého člověka s prosbou, aby ho uzdravil. Starec odmítal, ale pak ustoupil prosbám a řekl démonovi: „Vyjdi z tohoto Božího stvoření!“ Démon odvětil: „Vyjdu, ale chci se tě zeptat: kdo jsou ti kozlové, o nichž se praví v evangeliu, a kdo jsou ty ovečky?“ Asketa odvětil: „Kozlové – to jsem já, kdežto ovečky zná Bůh.“ Démon zaúpěl: „Jdu pryč kvůli tvé pokoře!“ a ihned vyšel z toho člověka.

Takže v pokorném způsobu myšlení a v čistotě srdce spočívá to, co nás chrání před démony a obrací je v úprk. A proč jsme nevzpomněli především víru? Jednak je pro křesťana samozřejmou duchovní zbraní, bez níž by nemohlo být o boji s běsy ani řeči. A hlavně víra, která se neprojevuje získáváním pokory a očišťováním srdce, je bezmocná. Je to víra filosofů, o které píše Bible: „Víra bez skutků je mrtvá.“ (Jakub 2,26) My pracujeme s jinou vírou, činnou a sjednocující s Bohem, s takovou, které se přinášejí oběti.

Bez pokory bývá všechno, co činíme pro Boha, pro Církev, pro bližní, pro duchovní růst, špatně. Horlivost se stává nerozumnou, škodlivou a mění se na fanatismus. Vyznávání víry se stává bigotní, racionalisticky dogmatické, nebo heretické či svéhlavé. Křesťanská naděje je bez pokory buď fatalistická nebo zaslepená. Láska bez pokory je vášnivá a kořistnická. Nelicoměrná poslušnost bez pokory není vůbec možná. Služba bez pokory je vypočítává, egoistická a spekulativní. Spravedlivost bez pokory je pyšná a odsuzovačná. Očišťování a půst jsou bez pokory duchovně zbytečným, neužitečným tělocvikem, který duši spíše škodí. Úcta bez pokory je domýšlivá a kalkul. Bratrské společenství bez pokory se proměňuje na intriky, podrazy, zrady apod. (Další pokračování viz na Ambonu)

Zpráva o sbírce na pomoc pravoslavné misii v Africe

S požehnáním vladyky Simeona, arcibiskupa olomoucko-brněnského se již od roku 2017 koná v naší eparchii průběžná sbírka na pomoc pravoslavné misii v Africe. Sbírání finančních prostředků probíhá převodem na transparentní účet u místní Fio banky, z něhož se každý měsíc převádějí vybrané peníze na účet Pravoslavného misijního bratrstva. Přispívat lze jednoduše a v českých korunách. Představení bratrstva nás ubezpečují o své vděčnosti za naši podporu a připomínají, že v africkém prostředí má každá, byť z našeho hlediska i malá částka, velký význam a dá se za ni mnoho potřebného pořídit.

Kdo by se chtěl připojit k tomuto evangelijnímu dílu, najdete všechny informace na českém webu věnovaném představení Pravoslavného misijního bratrstva a způsobu, jak africkou misii od nás podpořit, viz: česká stránka projektu: pravoslavi.cz/afrika

Níže uvádíme překlad Výroční zprávy za rok 2021, kterou nám z Pravoslavné misijní bratrstvo zaslalo.

Uganda, eparchie Jinja; Z činnosti Pravoslavného misijního bratrstva
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve větším rozlišení)

VÝROČNÍ ZPRÁVA za rok 2021

Vzhledem k pandemii Covid-19, která postihla milióny lidí, bylo bratrstvo (The Orthodox Missionary Fraternity) nuceno již druhým rokem po sobě pozastavit akce hromadných shromáždění.

Coronavirus šíří smrt a my jsme skutečně pocítili zármutek nad ztrátou našich blízkých, jako byl v blahé paměti vladyka Nikifor, metropolita naší pobočky Kinshasa.

Důsledkem bylo, že bratrstvo nebylo schopno pořádat pravidelná setkání, která byla vždy stálým zdrojem informací o misijní práci.

Tuto ztrátu jsme se pokusili nahradit virtuálními schůzemi, které byly vedeny následujícími misijními mluvčími:

a) vladyka Prodromos z Toliara a Jižního Madagaskaru
b) vladyka Makarios z Malawi
c) sestra Nectaria z mise Kalkata, Indie
d) vladyka Myron z Nového Zélandu a Oceánie
e) vladyka Peter z Accra

Dne 13. června roku 2021 se nám podařilo uspořádat jedno společné setkání v katakombách svatého Jana (Saint John catacombs) s mluvčími: kancléřem diecéze Toliara, otcem Polykarpem, a vladykou Silvestrem z Jinja.

Měli jsme však příležitost přijmout několik misionářů a získat aktuální informace o problémech, kterým čelí jejich misijní eparchie. Mezi nimi jsou:

• vladyka Agathonikos z Arusha
• vladyka Chrysostomos z Bukoba
• vladyka Prodromos z Toliara
• vladyka Gregory z Cmeroono
• otec Polycarpos Diamantopoulos, kancléř diecéze Toliara
• vladyka Timotheos z Assos, vikární biskup Colombie a Venezuely
• vladyka Theodosios z Kinshasa
• vladyka Silvester z Jinja
• otec Aristotle Asimwe ze západní Ugandy

Navzdory nebývalé situaci pandemických opatření nepřestalo srdce přátel bratrstva bít pro solidaritu a poskytování darů na misijní potřeby.

Vaše láska byla viditelná, neboť příjmy bratrstva v roce 2021 zaznamenaly růst o 59%. Jsme nesmírně vděčni za tuto obrovskou podporu, neboť díky vašim příspěvkům tisíce hladových dětí po celém světě, nejčastěji v Africe, se mohly najíst a napít čisté vody.

Naše bratrstvo podporovalo pravoslavné misionáře v různých oblastech dle jejich potřeb. Níže si můžete přečíst náš program.

A – STAVBY

Název projektuOblastStav
Stavba chrámu přesv. BohorodiceArushav procesu
Stavba chrámu svatého ParthenaArushahotovo
Stavba chrámu svatého PanteleimonaArushapříprava
Stavba chrámu svatého NektariaGomapříprava
Stavba chrámu svatého VavřinceGuluv procesu
Stavba chrámu svatého PaisiaKanangahotovo
Stavba chrámu svaté TrojiceKanangahotovo
Stavba chrámu svatého AthanasiaToliaraoprava
Stavba chrámu svaté KateřinyToliaraoprava
Stavba ošetřovny/lékárny v KarabatuToliarahotovo
Stavba ošetřovny/lékárny v BeraviToliarav procesu
Stavba ošetřovny/lékárny v chrámu svaté TrojiceToliarapříprava
Stavba základní školy v KakerereKyerwa Bukobapříprava
Dokončení chrámu svatého NektariaAccrahotovo
Dokončení chrámu svatých Cyrila a MetodějeKisumuv procesu

B – HUMANITÁRNÍ POMOC

• jedna kaple vážící 50 tun byla odeslána do svaté eparchie v Malawi
• 25 tun humanitární pomoci bylo odesláno do Malawi
• 25 tun jídla bylo odesláno do Katanga, jižní Kongo
• 25 tun jídla bylo odesláno do Kinshasa, střední Kongo
• 75 tun jídla bylo odesláno sirotkům v Rumunsku

Uganda, problém s vodou; Ntungano Region.
Pravoslavné misijní bratrstvo buduje studny

C – VODNÍ PROJEKTY (STUDNY)

23 vodních projektů (vrtání studní) – Arusha, Gulu, Kananga, Kisumu, Malawi, Toliara

D – KUCHYNĚ S POLÉVKAMI („Soup kitchens“)

29 200 jídel – Arusha, Kolumbie, Gulu, Indie, Kisumu, Madagaskar, Malawi, Nirobi, Toliara

E – KŘTY

167 křtů – Arusha, Bukoba, Kananga, Katanga, Toliara

F – PODPORA VZDĚLÁNÍ

54 studentů (sponzoring) – Arusha, Katanga

G – PODPORA KNĚŽÍ

6 kněží – Gulu

H – DALŠÍ POTŘEBY

1.Podpora provozu patriarchální školy svatého Athanasia v Alexandrii€ 20.000,-
2.Podpora provozu kliniky Kidamali v IringaArusha€ 22.000,-
3.Nákup jízdních kol a motorek pro knězeBukoba€ 3.000,-
4.Obecné potřeby misionářů€ 300.320,-
Uganda, eparchie Jinja; bohoslužba v hliněné kapli

Rada bratrstva spravovala příspěvky efektivně, aby pokryly její fixní a provozní výdaje.

Časopis „Orthodox Mission“ byl tištěn v počtu 7000 kusů a zdarma distribuován tak, aby zajistil větší povědomí o „misích na vinici Pána (Ježíše Krista)“.

Orthodox Missionary Fraternity pokračuje ve svých činnostech již 60 let, kdy přátelé bratrstva nezištně přispívají a naplňují Kristova slova: „Byl jsem hladový, a dali jste mi jísti; měl jsem žízeň, a dali jste mi píti.“ (Matouš 25,35)

Charalampos Metallidis
Prezident rady bratrstva

Dodatek české správy sbírky

Na webových stránkách Bratrstva můžete nahlédnout do celkového přehledu hospodaření s vybranými příspěvky.

Naše české webové stránky eparchiálního projektu podpory Pravoslavného misijního bratrstva

Stránka s návodem na přímou podporu v Českých korunách

Vyúčtování příspěvků zaslaných na moravskou sbírku a odeslaných vybraných prostředků na účet Pravoslavného misijního bratrstva: přes otevřený účet u Fio banky bylo za rok 2021 vybráno a na účet misijního bratrstva převedeno: € 1.968 = 51.761,77 Kč. Děkujeme všem dárcům!

Celkem bylo v minulém roce 2021 bylo dle našich zpráv z České republiky do Orthodox Missionary Fraternity věnováno necelých 102.000 EUR. Jednorázoví dárci větších obnosů zaslali své dary v Eurech přímo na účet bratrstva. Dle dostupných informací se někteří z nich o projektu dozvěděli a byli inspirováni stránkami s webovu prezentací naší moravské sbírky.

Sierra Leone

Noc kostelů v Přerově

V přerovském pravoslavném chrámu začal program vystoupením souboru Vokál, které bylo rozděleno na dvě části. V první liturgické části představila skupinka souboru, která spolupracuje při pravoslavných bohoslužbách některé liturgické písně. Jednalo se skladby z velikonoční jitřní bohoslužby a sv. liturgie od srbských a ruských skladatelů Mokranjace, Bortňanského, Čajkovského, Glazunova a Kedrova. V další části soubor představil směs písní, s nimiž vystupuje na svých koncertech. Po vystoupení bylo možné dozvědět se cokoli o chrámu a bohoslužbách a zároveň si prohlédnout výstavu o tragických událostech týkajících se pravoslavné církve v období heydrichiády.

Květen 2022 v Jeseníkách

V měsíci květnu jsme si kromě paschální radosti připomínali již 77. výročí osvobození naší vlasti. Tradičně jsme sloužili na Den vítězství panychidu, po jejímž skončení byla čtena memoárová literatura vážící se k našemu regionu. Závěrem bylo podáváno pohoštění.

Třicítka přítomných byla potěšena i novým křížem na vrcholu chrámu, který byl zabezpečen laskavou péčí našich vladyků. Velmi děkujeme.

Také jsme v tomto měsíci obdrželi triptych s válečnou tématikou od pana malíře Jana Křtitele Čuříka, který jej vytvořil v 90. letech 20. století, jako ozvěnu tehdejších válečných konfliktů. V současnosti nalezl své uplatnění také u nás v chrámu.

Paschální jitřní v Jihlavě

Kvůli skokovému nárůstu pravoslavných věřících slavila se v Jihlavě Pascha noční bohoslužbou ve velkém chrámu na náměstí, který jsme si na tuto noc zapůjčili. Na bohoslužbu přišla asi tisícovka lidí. Chrám byl zcela zaplněn a velká skupina věřících stála před chrámem na náměstí. O události psaly noviny – např. MF Dnes.

Paschální noc ve velkém chrámu (iDnes)

Paschální liturgie v našem domovním chrámu (dopoledne)

Paschální svatá liturgie se konala dopoledne v našem domovním chrámu za účasti asi tří stovek pravoslavných věřících, kteří nejen zaplnili chrám nýbrž i celé schodiště a vestibul domu.

Noviny MF Dnes o noční paschální bohoslužbě v Jihlavě

Velký týden a světlá Pascha v Brně (CZ/UK)

Bohoslužby svatého strastného týdne v brněnské pravoslavné katedrále sv. Václava

ROZPIS BOHOSLUŽEB VELKÝ TÝDEN A PASCHA 2022

Velká středa 20. dubna
19:00 Svatá Tajina pomazání nemocných (Soborovanie)

Velký čtvrtek 21. dubna
18:00 Večerní liturgie sv. Basila Velikého
20:30 Čtení dvanácti evangelií (Pašije)

Velký pátek 22. dubna
14:00 Večerní s vynášením Pláštěnice

Velká sobota 23. dubna
09:00 Božská liturgie sv. Basila Velikého s večerní
23:30 Půlnočnice

PASCHA – neděle 24. dubna
00:00 Paschální jitřní (utrenja)
Po jitřní bohoslužbě budou svěceny paschální košíky s pokrmy.

10:00 Paschální božská liturgie sv. Jana Zlatoústého
Po svaté liturgii budou svěceny paschální košíky s pokrmy.

18:00 Večerní

Světlé pondělí 25. dubna
09:00 Božská liturgie sv. Jana Zlatoústého

Světlá sobota 30. dubna
09:00 Božská liturgie sv. Jana Zlatoústého
18:00 Velká večerní

2. Neděle po Pasše – Antipascha 1. května
09:00 Božská liturgie sv. Jana Zlatoústého

Розклад богослужінь у православному соборі
св. Вацлава в Шпільберку

Гораздова 8, Брно

Страсний тиждень і Пасха 2022

Страсна середа, 20 квітня
19:00 Св. Таїна помазання хворих

Великий четвер, 21 квітня
18:00 Вечірня Літургія св. Василія Великого
20:30 Читання 12 Євангелій

Страсна п’ятниця, 22 квітня
14:00 Велика вечірняа і виставлення Плащанисі

Велика Субота, 23 квітня
09:00 Божественна Літургія св. Василія Великого
23:30 Опівнічна служба

Пасхальна неділя, 24 квітня
00:00 Пасхальна утреня
Після богослужіння відбудеться освячення пасхальних кошиків!

10:00 Божественна Літургія
Після богослужіння відбудеться освячення пасхальних кошиків!

18:00 Вечірня

Світлий понеділок, 25 квітня
09:00 Божественна Літургія

Світла субота, 30 квітня
09:00 Божественна Літургія
18:00 Велика вечірня

2. Неділя після Пасхи – Антипасха 1 травня
09:00 Божественна Літургія

Diakonská chirotonie v Jihlavě

Neděle ct. Marie Egyptské. Jihlavu navštívil Přeosvícený vladyka Izaiáš, aby zde vykonal archijerejskou liturgii, před kterou vysvětil nově opravené oltářní prostory. Poté před začátkem liturgie vladyka udělil hypodiakonskou chirotesii našemu žalmistovi Lazarovi, kterého v průběhu liturgie, po proměně svatých Darů, vysvětil na diakona.

Vzpomínám si, jak náš eparchiální archijerej vladyka Simeon při jednom diakonském svěcení zavzpomínal, jak modlitebně a liturgicky krásná je diakonova služba – mj. proto, že diakon vše koná jen na základě pokynů toho, kdo svaté liturgii předsedá, a jinou zodpovědnost nenese. To znamená, že se může celou myslí duchovně ponořit do tajemství bohoslužby.

Nově upravený oltářní prostor domovního chrámu

Kázání pronesl důstojný otec Rafael z Brna. Hovořil o krásné liturgické službě diakonů, která při bohoslužbě symbolicky znázorňuje službu andělů. Zároveň připomněl kandidátovi na vysvěcení, že se duchovní nesmí nadýmat, nesmí do sebe nechat proniknout pýchu a myšlenky o své výjimečnosti či nenahraditelnosti, o nějakých svých domnělých vysokých kvalitách, což všechno vede ke vzpouře a hlubokém pádu, jak se přesně totéž stalo prvnímu z andělů – Luciferovi, který zpychl a spadl s nebe jako blesk. Duchovní si musí naopak připomínat slova Pána Ježíše, z jehož velekněžské služby čerpají biskupové, presbyteři i diakoni své kněžství a oprávnění přisluhovat Pánu při jeho svaté službě spásy člověka. Náš Pán a Bůh pravil o sobě, že nepřišel na zemi, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil. To jsou slova, která máme mít my všichni služebníci oltáře stále před očima. To je náš vzor.

Kéž má náš nový duchovní otec diakon celý život ve své mysli jako na kamenných deskách vytesáno, že milostivý Pán nepřišel rozkazovat a vládnout, ale vyplnit vůli Otce. A v této poslušnosti našich otců ať sloužíme do konce svých životů my všichni.

Při malém vchodu v průběhu bohoslužby udělil vladyka otci Rafaelovi právo nosit náprsní kněžský kříž s ozdobami, který mu zároveň věnoval, a pohovořil při tom o trpělivém nesení našeho životního kříže, jak nás k tomu Božský Spasitel vybízí. Na závěr liturgie pronesl vladyka Izaiáš citlivou exegezi dnešního úryvku z evangelia.

Po liturgii předal vladyka nově vysvěcenému diakonovi nádherný dar, kovovou ikonu Vzkříšení; další krásné ikony a duchovenskou liturgickou příručku Služebník jako bilingue mu k dnešnímu dni věnovali otec Rafael s mátuškou. Deskovou ikonu světce, jehož si otec Lazar už dávno velice oblíbil, ct. Prokopa Sázavského mu věnovala mátuška Jana.

S velkou radostí jsme na naší farnosti uvítali jako dávné přátele otce Rafaela, jeho mátušku a dítka. Otec Rafael vzpomínal, jak zde před lety začínal se svým církevní životem a zpíval při liturgii s našimi zpěváky. Milými hosty byli dále rodiče otce diakona, kteří přicestovali na tuto vzácnou událost z Prahy.

Pak nás čekalo tělesné občerstvení u tabule přebohatě prostřené postními pokrmy, což zajistily naše pravoslavné ženy a hosté.

Vladykovi děkujeme za návštěvu a za duchovní dary, jimiž nás obdařil. Byl to nezapomenutelně krásný nedělní den. Díky Bohu!

Duchovní správa církevní obce

Prohlášení ER OBE

Dne 24. března 2022 byla na osobních webových stránkách bývalého brněnského duchovního, p. Fejsaka zveřejněna informace, že “farní rada PCO v Brně” ubytovala v bytových prostorách farního domu na ulici Úvoz 58/62 uprchlíky z Ukrajiny.

Tento čin ze strany bývalého duchovního, p. Fejsaka, považujeme za nezodpovědný a hanebný, neboť ubytování uprchlíků ve farním domě se správcem domu, či členy ER nekomunikoval a již při samotném ubytovávání nešťastných obětí válečného běsnění věděl, že nemá žádná práva jakkoliv nakládat s bytovými prostory bez předchozího schválení, a rodiny uprchlíků tímto může vtáhnout (jako své rukojmí při neoprávněném nakládání s církevními byty) do svého konfliktu s vedením eparchie a eparchiálním episkopátem (biskupy), který sám vyvolal, mj. kvůli svým proruským (promoskevským) aktivitám.

V jeho nekřesťanském a protiprávním jednání vidíme jen další pokus zviditelnit se a snahu o vytváření dalších konfliktů a skandálů, což je o to více pobuřující, že na svých webových stránkách své činy přirovnal k “evangelní lásce”.

Se samotnými uprchlíky, ubytovanými v prostorách bytu v 1. n. p., se již spojili naši duchovní, kteří jim vysvětlili nastalou situaci, do které je p. Fejsak se svými přívrženci uvrhl. Zároveň byli ujištěni, že mohou dočasně ve stávajících prostorách zůstat, dokud pro ně nebudou nalezeny jiné, více vyhovující, prostory.

Naše eparchie se věnuje péči o uprchlíky a používá své nemovitosti k ubytovávání bratrů z Ukrajiny, což p. Fejsak narušuje neoprávněným nakládáním s církevními prostory, v nichž nabízí svou soukromou omezenou pomoc běžencům, zatímco církev by ráda organizovala ve své nemovitosti efektivnější poskytování pomoci. (Možná tak bývalý duchovní činí ze zištných důvodů, jestli se chystá za ubytování čerpat státní podporu.)

Vyjadřujeme své pohoršení nad nezodpovědnými činy p. Fejsaka a jeho přívrženců, kteří sebe lživě označují jako “farní rada PCO”, a tímto se od nich distancujeme. Jejich protiprávní jednání bude postoupeno orgánům činným v trestním řízení.

V Olomouci dne 25. března 2022

Se svatými upokoj

V čase zármutku, který doléhá na naše rodiny, když nás opouští blízký a drahý člověk, který se odebírá k Bohu, vyjadřuji já, duchovenstvo i věřící pozůstalým upřímnou soustrast.

Bratru Lukášovi věčná paměť!

Izaiáš, biskup šumperský

Eparchiální archijerej arcibiskup Simeon oslavil 96. narozeniny

Pro přátele vladyky Simeona jsme připravili pár civilních fotografií z oslavy dne narození, z gratulace vladyky Izaiáše a dále z blahopřání, které přinesli našemu vladykovi otec Rafael Moravský s Perlou Deckerovou. K fotografiím bylo pořízeno i kratičké video. Věříme, že tím potěšíme duchovní i věřící a všechny, kteří našeho duchovního otce a starce nosí ve svém srdci.

Na úvod si můžete přečíst blahopřání, které arcibiskupu Simeonovi k narozeninám zaslal náš metropolita, vladyka Rostislav.

Kliknutím zvětšit

Malá neoficiální fotogalérie

A na závěr videozáznam o blahopřání a modlitbě našeho arcibiskupa za náš národ a naši církev

Drahý vladyko: Mnohá léta!