Olomoucko-brněnská eparchie
V úterý 22. července k večeru se začali do monastýru ve Vilémově u Litovle sjíždět účastníci Duchovního setkání, a ve středu ráno pak začal ohlášený program, který byl pro účastníky poměrně intenzivní. Další lidé přijížděli na Setkání v průběhu středy a dalších dní. Cílem Setkání bylo to, čemu se na západě říká duchovní formování nebo duchovní cvičení; v pravoslavné tradici tomu říkáme mystagogie, čili vedení neboli uvádění do tajemství, k účasti na svatých Tajinách a do hlubších vrstev církevního života. Sloganem by mohl být Kristův pokyn: „Zajeď na hlubinu!“
Duchovními i didaktickými způsoby byli účastníci seznamováni s tajemstvím pravoslavného církevního života. Snad se podařilo v rámci možností zprostředkovat jim dotyk toho, co se skrývá pod povrchem našich obřadů a modlitebních textů. Živou odezvu vzbudilo i probírání praktických otázek, jako jsou principy pravoslavného rodinného života, domácí duchovní praxe, dále půstů, přípravy na liturgii a na svaté přijímání.
Program byl sestaven, aby bylo duchovní působení pravoslavných modliteb a bohoslužeb co nejintenzivnější. Přestože účast na všech bodech programu nebyla povinná, většina účastníků se opravdu poctivě snažila vše absolvovat. Každé ráno jsme začínali den pravidlem jitřních modliteb (v plném rozsahu pravoslavného slovanského modlitebníku), následovaly hodinky, kánon ke svatému přijímání, poté se konala svatá liturgie s krátkou homilií, na niž navazovalo téma dopolední přednášky a koreferátu. Po obědě si všichni trochu odpočinuli, a pak už byl čas na odpolední seminář s diskusí. Den končil večerní bohoslužbou s krátkou závěrečnou promluvou. Před spánkem se četlo plné pravidlo večerních modliteb. Kdo si přál, zůstal poté ještě hodinku v potemnělém chrámu na společné čtení Ježíšovy modlitby.
Důraz se kladl na jazykovou stránku programu a všechny bohoslužby i modlitby se konaly v češtině.
Většina účastníků využila možnosti k zpovědi.
Stanovený počet dvaceti připravených míst pro účastníky jsme nakonec vyčerpali. V sobotu pak ještě přijeli další poutníci – především skupina věřících z Kroměříže pod vedením důstojného otce prot. Stanislava Dolníčka, kteří se účastnili celého dopoledního programu, a výprava ze Svitav a další; což nám udělalo velkou radost. V tuto chvíli už byla kapacita jídelny vyčerpaná do posledního místečka.
Letošní Setkání jsme pojali jako „nultý“ ročník, při kterém jsme si chtěli ověřit, jak se podaří takovou akci s našimi omezenými silami a možnostmi zorganizovat a realizovat. Zdá se, že výsledek byl dobrý a opakovatelný. V neděli po svaté liturgii, kterou sloužil prot. Mgr. Jan Langr, a následujícím slavnostním obědě se účastníci rozjeli do svých domovů. Z jejich vlastních vyjádření čerpáme naději, že duchovně posíleni a povzbuzeni.
Děkujeme všem, kdo se podíleli na úspěchu Setkání. Těm, kteří se podíleli na akci jako personál, i ostatním, kteří je strávili jako hosté. Všichni přítomní totiž společně vytvářeli tu příjemnou a tvůrčí duchovní atmosféru, kterou jsme zde pět dní prožívali.
V kuchyni se o naše blaho staral diákon Lazar s Anežkou (na které navíc spočívala tíha administrativní organizace přípravy Setkání) a dalšími dobrovolníky. Pod kuchařským vedením otce Lazara připravovali chutnou krmi, která vzbudila všeobecnou chválu, a jezdili každodenně nakupovat. Díky nim jsme se vešli do plánovaného rozpočtu, který se podařilo vybalancovat bez deficitu. Ludmila Mrázková pečovala o program pro děti.
Chariton Mrázek se ujal přednášky o čtení Písma svatého s důrazem na každodenní kontakt s posvátným textem Bible, a přidal k tomu řadu zajímavostí týkajících se různých způsobů a variant biblických překladů. Kliment Mrázek přispěl do diskuse probírající vztah pravoslaví a moderních digitálních technologií. Mátuška Jana Baudišová si připravila dva koreferáty, a pro děti omalovánky a ikonky. Velice zajímavou přednášku měl otec Jan Langr, který přijel i s mátuškou a se znalostmi ze své druhé profese vysvětloval problematiku vedení lidí v kolektivu a jeho přirozené principy, což lze uplatnit nejen v oblasti pracovní, ale i na úrovni farní a také v rodinách. Otec Jan Langr se podílel i na organizačním zajištění celé akce. Řada přítomných pak pomáhala jako brigádníci. Ostatní přednášky a semináře se týkaly uvedení do hlubšího pochopení naší liturgie a principů spirituality, jak o tom svědčí svatí Otcové Církve nebo uznávaní teologové světové pravoslavné církve. Nezapomněli jsme ani na praktická témata rodinného života a jeho spirituality, výchovy dětí, či druhu a přísnosti půstů i jejich užitečnosti, probrali jsme i vývoj a podstatu Tajiny zpovědi apod.
Chvála patří všem, kteří pomáhali. Radost jsme měli ze všech, kteří se účastnili.
Nejdůležitější osoba bývá obvykle vzpomínána na závěr, a na tomto místě bychom rádi adresovali poděkování matce představené, igumenii Alexii, která nás v monastýru přijala s otevřenou náručí a všemožně napomáhala úspěšnému průběhu Setkání. Požehnáním pro nás byla její účast na bohoslužbách, které jsme konali. Na rozloučenou nás obdarovala ikonkami na památku.
Dva účastníci Setkání projevili zájem přihlásit se ke studiu na Eparchiálním institutu sv. Prokopa. Někteří účastníci si už rezervovali místo na dalším setkání, které bude, dá-li Bůh, opět za rok. Při posledním semináři jsme diskutovali o průběhu setkání, zhodnotili průběh, a padaly při tom návrhy na témata pro přednášky na příštím Setkání. Věříme, že i příště zde bude panovat tak dobrá a pokojná atmosféra, která bude inspirací pro naše životy v církvi Boží.
Za všechen personál a organizátory Setkání
prot. Jan Baudiš
Průběh Setkání den za dnem
