Pouť ke sv. Rostislavovi

Chrámový svátek ve Znojmě bývá každoročně spojen s eparchiální poutí, která se koná v čest sv. knížete Rostislava.

V den svátku 28. října se do velkého znojemského chrámu, který se dočkal zvelebení oltářní části a další obnova se již připravuje, sjeli poutníci na slavnostní archijerejskou liturgii, kterou vykonal eparchiální biskup vladyka Izaiáš se čtyřmi presbytery a diákonem.

Sv. Rostislav stál na prahu cyrilometodějské misie tím, že stal iniciátorem příchudu svatých sloňských bratří, kteří sem na Moravu přinesli z Byzance pravoslavnou (tj. čistou) křesťanskou víru. Svatý kníže je zde uvítal a vytvořil jim podmínky pro jejich práci. Hovořil o tom zde na Moravě v r. 2013 Jeho Všesvatost konstantinopolský patriarcha Bartoloměj, z jehož promluvy zde ocitujeme:

»Cílem a úkolem naší pravoslavné Církve, která je tajemným Tělem Kristovým a skutečnou boholidskou realitou s vlastními duchovními zákony, je tedy neustále, až do konce věků předávat věřícím Boží milost a energii, která člověka skrze oproštění smyslů od zlých žádostí a očištění nitra od vášní uvádí do plnosti skutečné svobody, která není ničím jiným než přebýváním v Bohu (sv. Siluan z Athosu).

Svatí bratři však v duchu těch nejlepších tradic a všeobjímajícího, ekumenického duchovního rozměru konstantinopolské Matky Církve slovanským národům přinesli kromě pravoslavné víry i dar jazyka. Nešlo jen o sestavení abecedy, ale především o vytvoření nového psaného jazyka, obohaceného o významové bohatství řečtiny, který byl schopen zprostředkovat myšlenkové bohatství Evangelia.

Tento dar jazyka obstál ve zkouškách času, protože připojil váš národ a spolu s ním i mnohé další ke společenství civilizovaných národů světa. Svatí Cyril a Metoděj svými překlady liturgických, církevních, teologických a svatootcovských děl z řečtiny vytvořili novou slovní zásobu, která neměla ve slovanských jazycích až do toho času obdobu. Tento jazyk, nazývaný církevní slovanština, měl ohromný vliv nejen na jednotlivé slovanské jazyky, ale i na celou jejich kulturu, protože se stal základem svébytné slovanské duchovní kultury.«

Po liturgii setrvali poutníci v posezení a besedách při uchystané hostině.