Olomoucko-brněnská eparchie
V neděli oslavil důstojný otec Tomáš Loučka, duchovní správce Pravoslavné církevní obce v Šumperku, své padesáté narozeniny.
Eparchiální archijerej vladyka Izaiáš s úřadem eparchiální rady i věřící mu srdečně gratulují a přejí mnoho sil a elánu do další práce pro svaté Pravoslaví na Moravě.
Redakce webu se připojuje a všichni přejeme: Mnohá léta!
Svěcení ratolestí v Kroměříži
5. dubna 2025. Tento jarní výlet se nesl v duchu právě probíhajícího období Velkého půstu. Cestou vlakem jsme podle nápověd skládali stručné životopisy sv. Řehoře Palamy a ct. Jana Sinajského – Klimaka. Všem se to podařilo. Nebylo tedy pro nikoho těžké tyto životopisy zpaměti zopakovat a pomyslně tak vstoupit na dnešní poutní stezku.
Naše první zastávka byla v Záchranné stanici pro Československé vlčáky. Je to stanice, ve které se starají o zraněné nebo zdivočelé vlčáky tohoto krásného plemene. Pejskům jsme přinesli materiální pomoc a krmivo. Za odměnu jsme si mohli některé z nich na chvíli vypůjčit.
Následoval opravdu náročný výstup do strání tohoto hlubokého krasového údolí. Překonali jsme 155 výškových metrů na vzdálenosti přibližně 1 km. Někteří z nás byli tak rychlí, že minuli odbočku a přidali si k výstupu dalších 70 výškových metrů. Směrem vzhůru se pěšinky postupně ztráceli a my se ocitli na odlehlých místech. Vysoko ve stráni byly opuštěné jeskyně. Prozkoumali jsme je a v jedné z nich si přečetli podrobněji o životě ct. Jana Sinajského a také o knize s názvem žebřík, kterou světec napsal.
Pokračovali jsme dál až na vrchol s názvem Jelenec. Na něm byl dostatek místa, abychom si zde mohli vybalit vrbové proutky a uplést z nich velikonoční pomlázky. Připravili jsme si je na Květnou neděli. Také jsme si zde přečetli příběh ct. Marie Egyptské. Starší z nás se vydali k dalším jeskyním, a hlavně k velkému pravoslavnému kříži, který se tyčí vysoko nad údolím. U kříže jsme zazpívali tropar k jeho uctění. Obtížnou stezkou jsme se vrátili zpět ke zbytku naší výpravy a společně spěchali na vlak do Adamova.
Vladyka Izaiáš dnes zavítal do Řimic, aby navštívil vzácného jubilanta naší eparchie a pogratuloval mu k jeho životnímu výročí. Na znamení jeho požehnaného věku jej obdaroval kyticí z devadesáti růží. Spolu s tím mu poděkoval za jeho celoživotní dílo a popřál mu mnoho dalších let a mnoho sil i zdraví k jeho práci pro naši eparchii a pravoslavnou církev.
Důstojný otec Pavel Aleš se narodil v rodině duchovního 8. 4. 1935 v obci Řimice, okres Olomouc. Gymnasiální studia zakončil roku 1952 v Prešově a zde se stal i studentem Pravoslavné bohoslovecké fakulty, na níž absolvoval 6 semestrů (1952 – 1955). Po absolvování šestého semestru byl vyslán k dalšímu teologickému studiu na Leningradskou duchovní akademii, kterou absolvoval v roce 1959 s hodností kandidáta bohosloví. V roce 1961 složil závěrečné zkoušky na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově a získal její diplom.
Po ukončení studia v Leningradu přijal kněžské svěcení v roce 1960 a stal se správcem pravoslavné církevní obce v Chudobíně v eparchii olomoucko-brněnské. Nepřátelé naší církve se postarali o to, že se do roku 1971 nemohl ucházet o místo na prešovské bohoslovecké fakultě. Svoje vědomosti však využil při práci v církvi – pastorační, misijní i odborné. Zlé časy minuly a otec Pavel se mohl v roce 1971 stát odborným asistentem na naší bohoslovecké fakultě a to na katedře všeobecných církevních dějin. Docentem téže katedry se stal roku 1974. V roce 1977 získal hodnost doktora pravoslavné teologie a o rok později byl jmenován profesorem. V letech 1976 – 1984 byl vedoucím katedry systematické teologie a od roku 1984 byl vedoucím katedry církevních dějin. V letech 1984 – 1992 působil též jako proděkan fakulty. Dlouhá léta zastupoval naši církev v několika mezinárodních organizacích, zvláště však v Komisi pro víru a řád Světové rady církví se sídlem v Ženevě. Dlouhá léta pracoval v mezinárodní komisi pro dialog mezi pravoslavnou a římskokatolickou církví. Na domácí půdě to byla především symposia bohosloveckých fakult v ČSSR, na nichž přednášel na důležitá témata doby a života – společenská i teologická. Od roku 1967 byl zodpovědným redaktorem české části Pravoslavného teologického sborníku.
Literárně-teologická práce otce Pavla se odrazila ve stovkách článků, studií, skript, vysokoškolských učebnic, recenzí, redigování odborných a vědeckých sborníků a vydávání literární pozůstalosti vladyky svatého Gorazda. Publikoval doma i v zahraničí. Z této jeho rozsáhlé tvorby chtěli bychom upozornit alespoň na tyto jeho práce:
Všeobecné církevní dějiny, sv. I – III; ve vícero vydáních. • Církevní archeologie, sv. I – II. • Redaktor a spoluautor Jubilejního sborníku k 1100. výročí zesnutí sv. Metoděje; Praha 1985. Tento sborník vyvolal svým obsahem a odborným zpracováním velkou odezvu v zahraničí. • Pohledy do dějin pravoslavné dogmatické teologie (ve spolupráci s doc. ThDr. I. Belejkaničem, Csc.); Bratislava 1989. • Biskup Gorazd – Z díla; Praha 1988. • Přeložil pozoruhodné dílo prof. Vl. Losského – Dogmatické bohosloví; Praha 1986 (druhé upravené vydání je právě v tisku).• Dále má naše církev jeho překlad díla svatého Jana Damašského – Výklad pravoslavné víry; touto prací náš jubilant položil základy pro současné moderní překlady děl svatých Otců v našem církevním prostředí, jež soustavně pociťuje hlad po patristické literatuře. Je to naléhává výzva k překladatelské práci v naší církvi. • Pravoslavná církev u nás (přehled dějinné cesty); Brno 1993.
Za léta své pedagogické činnosti na fakultě vychoval desítky nadějných pravoslavných duchovních a teologů. Někteří z nich absolvovali studia v zahraničí, vykonávají na fakultě i v církvi důležité funkce a věnují se odbornému teologickému studiu. Někteří, domácí i zahraniční, získali pod jeho vedením i doktorské tituly. S velkou oblibou si naši studenti brali u otce Pavla témata na diplomové práce a získávali za jejich zpracování titul magistra teologie. Otec Pavel měl jako pedagog u bohoslovců velkou autoritu.
Dále byl vedoucím detašovaného pracoviště fakulty v Olomouci a kromě toho byl ředitelem Úřadu eparchiální rady v Olomouci, jak se o tom ještě zmíníme níže.
Všechny zmíněné práce vykonává otec Pavel s láskou a obětavě. Celých 24 let cestoval týden co týden do Prešova, aby studentům fakulty odevzdával potřebné vědomosti, v sobotu přednášel studujícím při zaměstnání, v neděli sloužil v chrámu. A tak se stávalo, že mu na tolik potřebný oddech a regeneraci sil nezůstával téměř žádný čas. Bůh mu však dal dostatek duchovních i tělesných sil, aby tuto namáhavou práci zdolal. Za mnohé vděčí své manželce a rodině, která za všechna ta léta projevila pro jeho povolání to největší porozumění. Nikdo dnes nespočítá dny jejich odloučení. Toto jim dobrotivý Bůh vynahradí ve věčnosti.
Popřejme všichni důstojnému otci Pavlovi do dalších let především dobré zdraví, pokoj, hojnost milosti Boží, totéž i jeho nejbližším. Naše církev byla celá staletí skutečně pronásledovaná a nemohla na území České a Slovenské republiky svobodně rozvinout neocenitelné duchovní bohatství pravoslavného bohosloví. Nyní takováto možnost je, i když opět nevelká, a to nás všechny zavazuje k aktivní tvořivé práci ve všech oblastech duchovního života i teologie. A na splnění této úlohy bude mít otec Pavel nezapomenutelný podíl. »Neboť Boží milost nebyla v něm marná!« (1 Kor 15,10)
(Z blahopřání od prof. ThDr. Štefana Pružinského, CSc.)
P.S. (Od editora)
Na okraj dovolte, prosím, malou osobní vzpomínku. Poprvé jsem se setkal s otcem Pavlem, jak jsme mu všichni důvěrně říkali, v Prešově – v prostorách Pravoslavné bohoslovecké fakulty, kam jsem přijel (myslím, že to byl rok 1987) na přijímací pohovor ke studiu. Když jsem, celý vystresovaný a ztrémovaný, stanul před přijímací komisí, k mému překvapení a nemírné úlevě zazněl laskavý jemný hlas, který hovořil česky, přivítal mě a položil otázku. Byl to otec Pavel z Řimic u Olomouce, který byl členem profesorského sboru (pokud si správně vzpomínám, měl funkci proděkana fakulty). Jak jsem se dozvěděl, otec Pavel už dlouhá léta vyučoval na naší prešovské fakultě – každý týden v noci z pondělí na úterý cestoval vlakem z Olomouce do Prešova, kde v úterý a ve středu vyučoval své předměty (církevní dějiny, archeologii, částečně jeden čas dogmatiku, řečtinu…) Je odborníkem na cyrilometodějskou problematiku. V jeho podání byly církevní dějiny u studentů jedním z nejoblíbenějších předmětů a na tyto hodiny jsme se těšili, neboť se nám odkrýval široký pohled do dob prvokřesťanského nadšení, ryzosti víry a vznešené morálky dávných křesťanů, do dob zápasu svatých Otců za pravoslaví. To vše se nám náhle stávalo pochopitelným, odhalovaly se nám skryté souvislosti a vnitřní logika dějin církve. Hlavně jsme však pocítili, že jsme v církvi i dnes účastníky celé historické pouti pravoslavné církve. Apoštolové, dávní mučedníci, svatí Otcové na sněmech či v pouštích – to vše se pro nás stávalo věčnou přítomností církevního života.
Vedle povinností na fakultě otec Pavel teologicky pracoval, psal skripta, knihy, články do církevního tisku. Kromě toho svědomitě vykonával povinnosti duchovního správce několika církevních obcí na Hané u Olomouce. Obdivuhodné je, jak svědomitě konal dílo duchovního pastýře v dobách totality, kdy skoro nikdo neměl zájem stát se knězem. Ta doba byla zvláštní tím, že každého, kdo chtěl církvi sloužit, nutila k provedení závažné životní volby a potažmo k osobní oběti; kdo se jednou stal knězem, věděl, že už nikdy nemůže dostat žádné dobře honorované zaměstnání, že je pro něj uzavřena jakákoliv společenská kariéra; kněze ze strany státu čekaly jen ústrky nebo perzekuce. I v této těžké situaci o. Pavel dokázal svou tvůrčí pastorační a teologickou prací obohacovat a morálně povzbuzovat a jít mnohým příkladem. Malým bakelitovým autíčkem značky Trabant objížděl otec Pavel všechny ty vesničky a farnosti na Hané, udržoval liturgický život na farnostech, povzbuzoval ve víře a přičinil se, aby i v těchto tíživých a křesťanství nepřejících dobách byly lidem dostupny svaté Tajiny a učení Kristova evangelia.
Když se stal eparchiálním biskupem olomoucko-brněnským vladyka Kryštof, byl otec Pavel ustanoven do funkce ředitele úřadu Eparchiální rady Olomoucko-brněnské eparchie, což znamenalo další náklad povinností a další břemena. Zvláště po r. 1989, když církev získala svobodu a změnilo se její postavení před státem a ve společnosti, to byla práce na plný úvazek. Z úřadu eparchiální rady bylo potřeba vybudovat plně funkční ústředí eparchie, což znamenalo úplnou proměnu jeho činnosti, reagovat na nové zákony a poměry ve společnosti. Otec Pavel se svou mátuškou Helenou přijali tuto výzvu a celá devadesátá léta zde na Moravě pracovalo církevní ústředí v souladu s potřebami církve a s nároky státní správy (což nebyla v naší místní církvi, zpočátku ještě československé, samozřejmost).
Od začátku 90. let otec Pavel neúnavně připomíná a vysvětluje význam a úlohu mimořádné osobnosti našich místních pravoslavných dějin – sv. knížete Rostislava, který k nám pozval svaté misionáře Cyrila a Metoděje. Právě otec Pavel, nestor našich teologů, je otcem myšlenky na jeho svatořečení. Tato myšlenka se rozšířila jako blesk po církvi a rezonovala i v zahraničí, z něhož řada místních církví kladně odpověděla a připojila se k uvedení velkomoravského knížete mezi oslavované pravoslavné svaté. Mimořádně cenná pro nás byla příznivá reakce konstantinopolského patriarchátu, který zapsal sv. Rostislava do kalendáře pravoslavných svatých ke dni 28. října (přípis ekumenického patriarchy si můžete přečíst zde). A tak byl v r. 1994 na Slovensku i na Moravě kanonizován a mezi všude uctívané uctívané svaté naší Církve uveden dávný velkomoravský kníže Rostislav.
V průběhu devadesátých let se otec Pavel pouští do dalšího velkého díla, které se zapíše do dějin olomoucko-brněnské eparchie. Zásadní mírou se přičinil o zřízení detašovaného pracoviště prešovské bohoslovecké fakulty v Olomouci a vzal na svá bedra práci vedoucího. Důvod byl prostý – aby měli místní adepti duchovenské služby dostupnou možnost teologického vzdělávání. Pod vedením otce Pavla fungovalo detašované pracoviště k dálkovému studiu celé desetiletí, vychovalo mnoho našich bohoslovců. Významná část současných českých duchovních na Moravě jsou odchovanci tohoto pracoviště. Učili zde kromě otce Pavla i profesoři a lektoři z Prešova a studium mělo velice dobrou úroveň. Pro otce Pavla představovalo zřízení a vedení detašovaného pracoviště jistě nesmírnou zátěž (spolu s vedením úřadu eparchiální rady a duchovenskými povinnostmi). Pro nás, kteří jsme tímto teologickým pracovištěm prošli jako studenti, to však znamenalo nejen dosažení teologických znalostí a nakonec získání akademického diplomu, ale také nezapomenutelný zážitek – panovala tam opravdu moc pěkná atmosféra plná nadšení pro pravoslavné bohosloví, krásné vztahy mezi studenty a učiteli, i mezi studenty vzájemně. Na polední obědní přestávku uvařila mátuška otce Pavla obrovský hrnec výborné husté polévky a poslala nám pecny chleba, takže studenti se uprostřed výuky nasytili a ještě si stihli popovídat. Krásná to doba!
Otce Pavla pamatuji jako člověka, který má skutečně misionářského ducha. Vnímal poslání naší eparchie v duchu svatého Gorazda jako misii v našem národě. Stále dbal na to, aby se nevytrácela česká bohoslužba. Duchovní káral, pokud se nevyjadřovali dobře česky. Prosazoval, aby duchovní kázali při každé bohoslužbě, aby psali duchovní články. Sám vládne krásným klasickým literárním slohem a pomáhal jazykovými radami všem, kteří se pokoušeli psát a překládat pro církev.
Ve snaze uvádět pravoslavnou víru do českého prostředí volil spíše liberálnější pastýřské postoje, ale v oblasti morálky kladl na sebe i na druhé zásadní nároky. Učil nás svým příkladem, že církvi se nevládne, nýbrž slouží. Vzpomínám si, jak s trpělivostí a láskou ale i důrazem káral, usměrňoval a napravoval nás, nemladší generaci duchovních, která v té době (jak už to u mladých duchovních bývá) byla rozpustilá, mocichtivá a neuvěřitelně sebevědomá.
Nabádal nás, abychom ve svém duchovenském působení neviděli prioritu v prezentaci celé té přebohaté košatosti byzantského obřadu a v různých podružných pravoslavných tradicích, ale spíše hledali duchovní krásu, která je v nich skrytá a především dbali na stálé upevňování principů víry, obraceli se k evangelijní prostotě a kladli důraz na mravní čistotu a poctivost, jak to činila církev od samotných svých apoštolských počátků.
Znovu a znovu při výuce na detašovaném pracovišti nebo při setkáních duchovenstva brojil proti pokrytectví, formalismu a duchaprázdnému obřadnictví. Dělil se o své hluboké teologické znalosti, aby obrátil pozornost bohoslovců i duchovenstva k tomu, co je pod povrchem obřadů, k duchovní hlubině, k podstatě a vnitřnímu obsahu, který dává smysl formě, k objevení a poznávání toho pokladu, který se skrývá za viditelnými kulisami církevního života.
Z jeho výše již vyčísleného teologického spisovatelského díla bych ještě znovu připomenul jeho skripta Církevních dějin (3. díly, které by si zasloužily, aby byly volně přístupné na internetu), a pak dále ještě k tomu, co bylo výše uvedeno, už jen namátkou: dvě knížky, které osobně považuji za důležité a pro naši církev cenné: Vladimir Lossky: Dogmatická teologie, a Sv. Jan Damašský: O pravé víře. Tyto dvě publikace byly, myslím, opravdu významné pro život české církve koncem 80. a v průběhu 90. let a jsou důležité i dnes. (Obě lze ještě zakoupit na našem církevním ústředí a obě jsou ve zkrácené verzi k dispozici i na internetu zde a zde.) Pak jsou to tři knihy týkající se osobnosti a díla svatého vladyky Gorazda: Biskup Gorazd – Z díla; Biskup Gorazd Pavlík (Teorie o nerovnocennosti lidských ras – Co život přinášel – Po první světové válce – Nebezpečí) a Směřování. Dále vydal brožurku o pravoslavném chrámu: Vejdu do domu tvého. (Většinu z výše uvedených publikací lze zakoupit v eparchiálním ústředí). V poslední době se podílel na knížce Liturgií ke Království. Jednou jsem při listování starými kalendáři našel v ročníku 1957 jeho článek, který napsal jako mladý autor, o prvokřesťanské církvi – o sv. Polykarpovi. Protože se mi moc líbil, přepsal jsem jej a je k dispozici na internetu.
Kdyby mě někdo požádal, abych se pokusil charakterizovat jeho duchovenské působení několika slovy, pak bych odpověděl: český kněz, hlasatel evangelia, misionář, učitel, vědec.
Dovolím si zde poděkovat jménem svým i všech, kteří jsou otci prot. Pavlu Alšovi vděčni, za trpělivou pomoc, rady, teologické vzdělání a za vše, co s takovou námahou a osobní obětí vykonal pro naši církev.
Slovy z liturgie sv. Basila, otče, ať Vám i Vaší drahé mátušce Pán a Bůh náš daruje: za pozemské – nebeské, za dočasné – věčné a za pomíjející – nepomíjející.
Mnohá léta!
(prot. Jan Baudiš)
The Orthodox Missionary Fraternity
(Pravoslavné misijní bratrstvo)
ZPRÁVA O ČINNOSTI
V olomoucko-brněnské eparchii probíhá už řadu let sbírka k podpoře pravoslavné misie v Africe (Alexandrijský patriarchát). Připojit se může kdokoliv. Každoročně zde přinášíme výroční zprávu, kterou nám Pravoslavné misijní bratrstvo zasílá. V závěru tohoto příspěvku najdete zprávu české správy sbírky, kde se dozvíte, kolik jste společným úsilím vybrali a pro zájemce je tam odkaz na českou stránku s návodem, jak snadno a doma příspívat na naši pravoslavnou africkou misii.
Kristus je „pravé světlo, které osvěcuje a posvěcuje každého člověka přicházejícího na svět“. (Jan 1,9)
Další svědectví je modlitba jedné Svaté obecné a apoštolské Církve za pravdu a světlo, které vyzařuje z tváře Kristovy. Otcové nás utvrzují, že nejen osvěcuje, ale také posvěcuje každého člověka, který se s tímto světlem setkává, což naše Církev nazývá celosvětovou misií přinášet osvícení „všem národům“.
Svatý Cyril Alexandrijský říká, že Kristus je „ve své podstatě Světlo“. Toto pravé světlo hledají lidé v každém koutě země prostřednictvím svých duchovních zájmů.
Světlo, které dává naději, radost a smysl překonat smrt, setkat se s živým Kristem, dokonalým člověkem a Bohem, a žít s ním posvěceni na cestě ke Vzkříšení! Tato cesta vždy vede skrze Ukřižování.
Kříž a Misie jsou ustaveny, koexistují, soucítí a spoluformulují poslání Církve jako zjevení Boha a hlásání Evangelia „až na konec světa“.
„Toto je vůle toho, který mě poslal, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život; a já ho vzkřísím v den poslední.“ (Jan 6,40)
Toto Vzkříšení prožívají a zjevují řečtí misionáři, toto svědectví sdílí se světem jako drahocenný dar, jako posvátné dědictví zkušenosti Vzkříšení Kristova.
Toto je pravda, kterou přináší „do celého stvoření“ s čistým svědomím dle slov apoštola Pavla, který hlásá: „Někteří totiž Boha vůbec neznají – říkám to k vaší hanbě.“ (1 Kor 15,34)
Proti této neznalosti Boha bojuje naše Bratrstvo ze všech sil skrze všechny misionáře, aby podporovali a posilovali dílo materiální a morální podpory ke slávě Boží!
Čerpejme sílu, bratři a sestry, ze slov svatého apoštola Jana Zlatoústého, který nám s jistotou říká, že „zbožnost je nenasytná“, to znamená, že práce vykonaná pro Boha nikdy neunaví!
Tento svatý znovu říká: „Nenechávejte všechna břemena na nás, duchovních… pro Misii můžete učinit mnoho.“
Sami, bratři, dobře víte, jsouce členy tohoto Bratrstva, s kolika slzami, potem a krví je toto Kristovo světlo předáváno při naší misijní práci všem národům!
Čerpejme sílu, bratři a sestry, ze slov Evangelia a vytvořme v sobě „misijní svědomí“. Otcové říkají, že musíme směřovat své vědomí k Bohu, k našemu bližnímu a ke všemu stvoření!
A na prvním místě je uvědomění si našeho dluhu vůči Bohu, na druhém je lidský dluh vůči svému bližnímu a na třetím je díkůvzdání Stvořiteli a Dárci života.
Neboť „všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním, neboť je to posvěceno Božím slovem a modlitbou.“ (1 Tim 4,4-5)
Měsíční setkání našeho Bratrstva pokračovala i v roce 2024. Tito byli přítomni a představili nám svou misijní práci:
· Biskupové Demetrios z Irinoupolisu (leden), Theodosios z Kinshasy (únor), Daniel z Accry (prosinec),
· Biskupové Panaretos z Nyeri (březen), Timoteo z Assosu (květen), Athanasios z Beninu a Toga (červen), Polycarpos z Bunia a Kisangani (listopad),
· a misionář otec Methodios Sri Gunarjo z Centrální Jávy, Indonésie (duben).
Kromě toho v průběhu roku navštívili naše kanceláře:
· Biskupové Ignatios z Antananariva, Chariton z Kanangy, Meletios z Katangy, Theodosios z Kinshasy, Cosmas z Constantine, Germanos z Damietty,
· Biskupové Agathonikos z Arushy, Nektarios z Gulu, Chrysostomos z Boukobasu, Silvester z Tzintzas, Prodromos z Toliaras,
· a misionáři otec Porphyrios Kyparissas z Arushy, Tanzanie, otec Aristotle Asiimwe z Rubaare, Uganda.
Celková částka nabídnutá pro naše Misie byla 805.000€. Konkrétně jsme v roce 2024 pracovali na následujících programech:
· Vývařovny (kuchyně s polévkami): financovali jsme 11 530 jídel pro lidi, trpící hladem.
· Křty: pokřili jsme 136 zájemců; křty se konaly v Arushe, Malawi a Bukobě.
· Stipendia: Udělili jsme 18 stipendií v Katangě a 10 stipendií v Jinje, abychom poskytli příležitosti k učení mladým lidem v Africe. Kromě toho jsme udělili zvýšené měsíční stipendium africkému postgraduálnímu studentovi v Řecku z výnosů Porlighiho nadace.
· Platy kněží: Poslali jsme 24.400 € na platy kněží v Accře, Bukobě, Jinje.
· Indický sirotčinec: Podpořili jsme provoz sirotčince v Kalkatě v Indii, který zachránil život desítkám dětí, částkou 18.380 €.
· Teologická škola v Kinshase: Pro rozšíření o nové členy Pravoslavné církve v Kinshase jsme darovali částku 9 000 €.
S Boží pomocí Bratrstvo pokračuje v tomto velkém a zásadním díle zasílání kontejnerů s humanitární pomocí pro živou a bojující Misii!
Kolik starostí a kolik modliteb doprovází toto materiální zboží, aby dorazilo na místo určení!
Jak nezbytné a potřebné je jídlo pro naše chudé a bližní!
Jak moc to posiluje a povzbuzuje misionáře a jakou radost pociťují, když nabízejí trochu rýže, trochu mléka, trochu jídla pro útěchu chudým a strádajícím věřícím!
Ale také kolik nadšení pociťují všichni ti, kteří měli prospěch z Matky Církve, která na ně nezapomíná v obtížném a namáhavém každodenním životě!
Vždy si vzpomenu na blahoslaveného a svatého metropolitu Nikeforose z Kinshasy, který nám zdůrazňoval, jak důležitá a nezbytná je tato práce, kterou zahalil mlčením a modlitbou!
Tento projekt, který je tak prospěšný srdci našich mladých lidí, kteří denně proměňují toto úsilí ve svátek radosti, dávání a oběti!
V roce 2024 jsme odeslali následující kontejnery – humanitární pomoc:
| DATUM | REGION | HODNOTA V EUR |
| 28.1.2024 | Rumunsko | 16.575 € |
| 1.4.2024 | Tolaria | 21.820 € |
| 18.6.2024 | Kinshasa | 31.380 € |
| 28.6.2024 | Guinea | 21.480 € |
| 28.4.2024 | Bulharsko | 16.575 € |
| 6.10.2024 | Togo | 21.580 € |
| 3.11.2024 | Malawi | 25.080 € |
| 27.11.2024 | Kinshasa | 17.840 € |
| 23.12.2024 | Katanga | 23.580 € |
| 28.11.2024 | Bulharsko | 16.505 € |
Celkový přehled remitencí (zaslaných peněz)
Kromě výše uvedeného zaslalo Bratrstvo misionářským týmům částku 568.000 €, z toho 138.000 € na běžné výdaje.
Celkem Bratrstvo v roce 2024 podpořilo 30 těchto týmů, a to následovně:
Severní Afrika Patriarchát Alexandrie
Západní Afrika Accra
Kamerun
Benin & Togo
Sierra Leone
Střední Afrika Goma
Kananga
Katanga
Kinshasa
Bunia
Východní Afrika Antananarivo
Arusha
Gulu
Irinoupolis
Kampala
Malawi
Bukoba
Burundi
Nairobi
Nyeri
Rwanda
Jinja
Toliara
Střední Amerika Mexiko – Haiti
Jižní Amerika Mexiko – Kolumbie
Melanésie Nový Zéland & Oceánie
Jižní Asie Singapur – Indie
Jihovýchodní Asie Singapur – Indonésie – Východní Jáva
Singapur – Indonésie – Střední Jáva
Singapur – Indonésie – Medan
Pravoslavné misijní bratrstvo i v dalším roce vedlo cestu v dobrých skutcích v misijních zemích. Své zkušenosti, spolehlivost a manažerské kompetence uplatnilo Bratrstvo v roce 2024 dohledem na následující projekty:
| Č. | PROGRAM | REGION | PROJEKT | ČÁSTKA 2024 | STAV |
| 1 | Svaté chrámy | Gulu | Svatý chrám svatého Vavřince | z roku 2023 | Zdění |
| 2 | Svaté chrámy | Střední Jáva | Renovace chrámu sv. Kateřiny | 11.500 € | Dokončeno |
| 3 | Svaté chrámy | Kolumbie | Svatý chrám svatého Athanasia Serete | 15.000 € | Téměř dokončeno |
| 4 | Svaté chrámy | Malawi | Údržba chrámu svatých Athanasia a Cyrila | 2.200 € | Dokončeno |
| 5 | Svaté chrámy | Bukoba | Monastýr svatého Eumenia, Bugaza, Kyerwa | 39.400 € | Dokončeno |
| 6 | Svaté chrámy | Jinja | Renovace chrámu sv. apoštola Pavla | 5.000 € | Dokončeno |
| 7 | Svaté chrámy | Jinja | Svatý chrám Narození Panny Marie Ndalike | 7.000 € | Dokončeno |
| 8 | Nemocnice | Accra | Nemocnice v Accře | 23.000 € | Dokončeno |
| 9 | Nemocnice | Arusha | Porodnice v Kidamali (rozšíření) | 21.393,24 € | Vybavení |
| 10 | Nemocnice | Toliara | Nemocnice v sirotčinci Toliara | 10.800 € | Dokončeno |
| 11 | Budovy | Jinja | Misionářské centrum Jinja | 35.000 € | Plánování |
| 12 | Školy | Rubaare | Základní škola v Rubaare | 19.000 € | Zdění |
| 13 | Školy | Bukoba | Základní škola v Kakerere | 10.000 € | Dokončeno |
Aby se vyřešil naléhavý problém nedostatku vody, Bratrstvo v loňském roce financovalo také 22 nových projektů vrtání studní v afrických zemích s celkovými finančními prostředky ve výši dalších 99.000 €, a to následovně:
| Č. | REGION | PROJEKT | ČÁSTKA 2024 | STAV |
| 1 | Accra | Studna pro křty, Gomoa Akropong | 2.175 € | Dokončeno |
| 2 | Accra | Studna Proměnění Páně, Accra | 2.000 € | Dokončeno |
| 3 | Accra | Studna u svatého Mikuláše, Tema | 2.000 € | Dokončeno |
| 4 | Accra | Studna v Tsiaveme, Dzodze, Volta | 2.000 € | Dokončeno |
| 5 | Accra | Studna v Atsiakorpe, Afite, Ketu North District | 2.000 € | Dokončeno |
| 6 | Arusha | Studna v Mkobe | 5.000 € | Dokončeno |
| 7 | Gulu | Studna v Karamoji | 5.000 € | Dokončeno |
| 8 | Kananga | Studna v Kananga | 9.500 € | Dokončeno |
| 9 | Katanga | Studna v monastýru svatých apoštolů v Tsambula | z roku 2023 | Dokončeno |
| 10 | Katanga | Studna 10/2024 | 5.000 € | Dokončeno |
| 11 | Malawi | Malawi | 5.000 € | Dokončeno |
| 12 | Bunia | Studna 4a/2024 | 5.000 € | Dokončeno |
| 13 | Bunia | Studna 4b/2024 | 6.000 € | Dokončeno |
| 14 | Togo & Benin | Studna v Sumbu, B. Togo | 6.000 € | Dokončeno |
| 15 | Bunia | Studna 4c/2024 | 6.000 € | Téměř dokončeno |
| 16 | Accra | Studna 10/2024 | 2.000 € | Plánování |
| 17 | Accra | Studna 8/2024 | 4.000 € | Plánování |
| 18 | Accra | Studny 12/2024 | 8.500 € | Plánování |
| 19 | Gulu | Studna 12/2024 | 5.000 € | Plánování |
| 20 | Katanga | Studna 10/2024 | 5.000 € | Plánování |
| 21 | Bunia | Studna 5/2024 | 5.300 € | Plánování |
| 22 | Toliara | Studna v Mahabyka | 2.334 € | Plánování |
| 23 | Toliara | Studna v Ramafana | z roku 2023 | Plánování |
| 24 | Toliara | Studna v Abataka | 4.990,71 € | Plánování |
Naše doba se vyznačuje rozpory, konflikty a nedostatkem hodnot! Náš svět trpí do sebe zahleděným egoismem, sobectvím a arogancí!
Kristus nás skrze naše slabosti volá, abychom překonali sami sebe a nalezli se v bližním svém, ať je blízko či daleko, abychom překonali tradice, zvyky, obyčeje a zvyklosti, překonali naše obavy a stali se společníky se „všemi národy“.
Je povinností a závazkem každého křesťana mluvit o Kristu, inspirovat lidi Jeho životem, hlásat Jeho morální zákony, přinášet Jeho blahodať, učit Jeho postojům a uvádět do Jeho Tajin.
Národy musíme vést k pochopení, že křesťanství není náboženstvím nějakého mudrce, který měl duchovní inspiraci a objevil něco jako Konfucius nebo Buddha, ale je zjevením tohoto Slova a Boha! I pohané jsou voláni ke Kristu a „mají být spoludědici a spoluúčastníky zaslíbení v Kristu skrze Evangelium,“ jak uvádí Pavel v listu Efezským. (3,6)
Proto zpíváme v předvečer Paschy: „Povstaň, ó Bože, suď zemi, neboť ty dědičně vládneš všemi národy.“
Charalambos Metallidis
Prezident
Dodatek české správy sbírky
S požehnáním vladyky Simeona, arcibiskupa olomoucko-brněnského se již od r. 2017 koná průběžná sbírka na pomoc pravoslavné misii v Africe.
Na webových stránkách Bratrstva(https://orthodoxmission.org.gr/) můžete nahlédnout příslušné informace o jejich práci a přehled hospodaření s vybranými příspěvky.
Naše české webové stránky eparchiálního projektu podpory Pravoslavného misijního bratrstva naleznete na této adrese: https://pravoslavi.cz/afrika/
A česká stránka s návodem na přímou podporu v Českých korunách je zde: https://pravoslavi.cz/afrika/afrika-podpora.htm
Vyúčtování moravské sbírky a vybraných a odeslaných prostředků na účet Pravoslavného misijního bratrstva: přes transparentní účet u Fio banky bylo za rok 2024 vybráno a na účet misijního bratrstva převedeno: € 2.558 = cca 65.956 Kč. Děkujeme všem dárcům!
V porovnání s rokem 2023, bylo odeslána téměř stejná částka, avšak v roce 2022 bylo na naší sbírce vybráno € 1.500, což je o cca € 1.000 méně než v roce 2023 a 2024. (Za povšimnutí stojí značný nárůst vybrané sumy v roce 2023.) Věříme, že všem dárcům oplatí Pán: za pozemské nebeským, za dočasné věčným!
Překlad zprávy a informace Anežka Mandelíková (pověřená správou sbírky)
z Pravoslavné církevní obce v Jihlavě
Česká stránka pomoci africké misii: pravoslavi.cz/afrika
Originál Výroční zprávy 2024 (v angl.)
Český výroční překlad zprávy v PDF
V neděli 16. března 2025 se ihned po liturgii konalo ohlášené Shromáždění církevní obce.
Na shromáždění byla jednohlasně zvolena nová Rada církevní obce.
Všem nově zvoleným a jmenovaným členům rady gratulujeme a vyprošujeme, aby byli vedeni Duchem Svatým k blahu a dobru Církve.
Z promluvy prot. Rafaela Moravského k účastníkům shromáždění:
“Sláva Ježíši Kristu!
Drazí bratři a sestry,
poslední tři roky byly pro naši církevní obec skutečně zlomovým obdobím. Po rozkolu, který před čtyřmi lety zasáhl celou brněnskou pravoslavnou komunitu, jsme se dokázali sjednotit a stabilizovat situaci pod kanonickou správou Olomoucko-brněnské eparchie. Naše brněnská obec je nyní pevně zakotvena pod vedením našeho eparchiálního episkopa, Jeho Přeosvícenosti Izaiáše. Toto shromáždění je důkazem naší jednoty a odhodlání pokračovat v duchu pravoslavné tradice, která nás spojuje a dává nám sílu čelit výzvám současnosti.”
Shromáždění církevní obce také přijalo toto důležité usnesení: „Naše církevní obec s velikou nadějí očekává, že všichni věřící, kteří jsou v rozkolu, se navrátí do lůna kanonické pravoslavné církve a budou s námi žít v lásce.“
16. března v druhou neděli velkopostní, což je neděle zasvěcená sv. Řehoři Palamovi, sloužil vladyka Izaiáš ve Znojmě. Po bohoslužbě se konalo farní shromaždění, na kterém byli zvoleni členové nové farní rady.
Bůh nechť pomáhá Pravoslavné církevní obci ve Znojmě!
Na začátku naší cesty jsme si dali jedno předsevzetí. A sice, kdo z nás vydrží nejíst do doby, než dorazíme k poutnímu místu sv. Klimenta. Po zdolání Lažanského kopce nás uvítalo pěkné lesní hřiště. Zahráli jsme si zde hru, která v sobě spojovala běhání a kombinování dvojic čísel. Následovala nenáročná aktivita s malým a velkým míčem.
Pokračovali jsme v cestě a zanedlouho jsme doputovali ke sv. Klimentovi. Toto poutní místo dnes leží v lesích a je zcela opuštěné. Kdysi bylo centrem významné osady a je také spojeno s Velkomoravskou tradicí. Chrám z 10. století, který zde stával, byl zasvěcen sv. Klimentovi I. římskému. Přečetli jsme si životopis sv. Klimenta I. a také životopis sv. Klimenta Ochridského, jehož život je s prvním světcem svým způsobem spojen. Také jsem se dozvěděli něco o cestě sv. Cyrila a Metoděje do Chersonu.
Naobědvali jsme se a poté se stali na chvíli archeology. Podle dodnes patrného základového zdiva jsme nakreslili plánek kostela i s rozměry a vyznačili jeho orientaci ke světovým stranám. Rozhodli jsme se, že toto poutní místo uklidíme a zkrášlíme. Chlapci opravili velký dřevěný kříž. Od rzi očistili jeho kotvení a natřeli ho černou barvou. Balzámem na dřevo ošetřili pukliny. Desku s letopočtem namořili a písmena pozlatili. Pod desku zavěsili ikonu sv Klimenta I. Děvčata vyčistila nedalekou Petrovu studánku. Pozlatila nápisy a zavěsila zde ikonu sv. apoštola Petra. Nakonec jsme všichni společně vyrobili malé ikonky obou světců. Naplnili jsme jimi krabičku s nápisem „Ikony na památku pro poutníky zde zanechaly děti od sv. Václava v Brně“ a krabičku jsme položili k patě kříže. Z výsledku jsme měli radost.
Naše další cesta ve vedla na vrchol kopce Zlobice. Závodili jsme zde, kdo vyběhne co nejrychleji na místní rozhlednu. Vlakem z Kuřimi jsme se docela unavení k večeru vrátili domů.
19. března 2025 – v den prvního výročí zesnutí archijereje + Simeona, arcibiskupa olomoucko-brněnského se konala výroční panychida v olomoucké katedrále.
V rámci zádušní bohoslužby byl přečten životopis zesnulého vladyky a jedno jeho kázání ze sbírky, kterou vydal. Pak následovalo pohoštění v prostorách úřadu Eparchiální rady.
Věčná paměť archijerejovi Simeonovi!
Náš vladyka Izaiáš přijal pozvání sestry Sofie Prusalis z Ostravy, aby navštívil Řecko v souvislosti s její výstavou obrazů. Ve dnech, kdy vladyka pobýval v Athénách, jej přijal Jeho Blaženost Jeroným, hlava Řecké pravoslavné církve. Po přivítání a výměně dárků se při srdečném rozhovoru Blažený vladyka Jeroným zajímal o život v naší eparchii a nabídl svou pomoc při spolupráci na rozvoji moravské eparchie.
O představiteli Řecké pravoslavné církve
Jeho Blaženost Ieronymos II. (Jeroným), arcibiskup Athén a celého Řecka; a jako takový primas autokefální pravoslavné církve Řecka. Byl zvolen 7. února 2008.
Narodil se 30. března 1938. Ieronymos sloužil jako protosynkel metropole Théby a Livadeia, igumen monastýrů Proměnění Sagmaty a Hosios Loukas a tajemník, později arcitajemník, Svatého synodu církve Řecka. V roce 1981 byl zvolen metropolitním biskupem Théby a Levadeia. Vydal dvě významné učebnice: „Středověké památky Euboie“ (1970) a „Křesťanská Boiótie“ (2006).
Arcibiskup Ieronymos má tituly z archeologie, byzantských studií a teologie z Athénské univerzity. Absolvoval postgraduální studium na Univerzitě v Grazu, Univerzitě v Řezně a Univerzitě v Mnichově.
Po působení jako lektor křesťanské archeologie v Athénské archeologické společnosti pod vedením profesora Anastasiose Orlandose učil jako filolog na Lycée Léonin a v roce 1967 byl vysvěcen na diákona a poté na presbytera v Řecké pravoslavné církvi.
Kromě své pastorační služby se vladyka Ieronymos věnoval své práci v oblasti křesťanské archeologie.
7. února 2008 byl vladyka Ieronymos zvolen novým arcibiskupem Athén a celého Řecka Svatým synodem církve Řecka, když ve dvoukolovém hlasování získal 45 ze 74 hlasů. Formálně se ujal úřadu 16. února 2008.
V roce 2012 arcibiskup Ieronymos kritizoval rasismus, antisemitismus, islamofobii a stranu Zlatý úsvit a prohlásil, že „církev miluje všechny lidi, včetně černých, bílých i nekřesťanů.“
16. dubna 2016 navštívil spolu s papežem Františkem a ekumenickým patriarchou Bartolomějem I. z Konstantinopole tábor Moria na ostrově Lesbos, aby upozornil svět na uprchlickou krizi.
16. února 2024, kdy byly v Řecku legalizovány sňatky homosexuálů, odsoudil nový zákon jako „novou realitu, která se snaží pouze narušit sociální soudržnost vlasti.“
Tradiční průvod s ikonami při svátku první neděle velkopostní, kdy si církev připomíná vítězství pravoslavné víry nad herezí ikonoborectví.
Zákaz uctívání ikon (ikonoborectví) platil v Byzanci od r. 730 až do r. 843. Porušení zákazu se tvrdě trestalo. Věřící, duchovenstvo i mnišstvo bylo žalářováno, mučeno, vyháněno i zabíjeno. Ikony byzantský stát všude ničil. Přestávka v pronásledování těch, kteří přes zákaz ikony uctívali, nastala v době panovaní císařovany Ireny, kdy se podařilo shromáždit pravoslavné biskupy na 7. všeobecný sněm (r. 787), kde byla úcta k ikonám sněmovně vysvětlena a schválena jako nedílná součást pravoslavné víry a praxe. Sněm se do značné míry opíral o velkolepé a dogmaticky naprosto přesné dílo sv. Jana Damašského. Poté však bylo pronásledování obnoveno až do doby vlády císařovny sv. Theodory a nastolení patriarchy sv. Metoděje.
První velkopostní neděli v r. 843 byly vneseny slavnostním průvodem ikony zpět do chrámu Boží Moudrosti v Konstantinopoli. Císařovna Theodora spolu s patriarchou Metodějem, vyznavačem pravoslaví, který na své tváři nesl hrozné jizvy po mučení ikonoborci, vedli tento průvod věřících nesoucích ikony, aby při něm vrátili svaté ikony do chrámu k uctívání, jak to velí pravoslavná tradice od dob prvokřesťanských.
K svátku Obětování Páně (Setkání Pána se Simeonem) děti připravovaly svíce ke svěcení v chrámu.
Pozvánka na panychidu za bývalého eparchiálního archijereje vladyku Simeona. Ve výroční den jeho blaženého zesnutí se bude sloužit v Olomouci 19. března 2025 od 10 hod.
Božskou archijerejskou liturgií v olomoucké katedrále 22. února t.r. oslavil Přeosvícený vladyka Izaiáš společně se svou eparchií desetileté výročí své biskupské chirotonie. Spolu s ním sloužil i Přeosvícený vladyka Maxim Aristijský ze sousední eparchie Konstantinopolského patriarchátu v Rakousku. Dále sloužilo početné eparchiální duchovenstvo i hosté: doc. ThDr. Štefan Pružinský, PhD. z Pravoslavné bohoslovecké fakulty v Prešově a diákon z Ukrajinské pravoslavné církve. S radostí jsme viděli v chrámu pana starostu z Hrubé Vrbky pana Mgr. Pavla Gráfa. Při liturgii vladyka Izaiáš vysvětil bratra Vojtěcha ze svitavské obce na diákona. Do Olomouce se sjeli duchovní i věřící poutníci z všech církevních obcí naší eparchie.
Vladyku Izaiáše při vstupu pozdravily pravoslavné děti z farnosti s básničkami a gratulacemi. Zpíval krásně sbor olomoucké katedrály.
Po přečtení evangelia kázal prot. Mgr. Libor Josef Kratochvíla z nejsevernějších farností naší eparchie. Při kázání mj. vyprávěl dojemný příběh, který zažil s vladykou při jeho návštěvě na severu a týkal se milosrdenství nad stařičkou babičkou z jejich farnosti.
Po proměnění svatých Darů následovala diákonská chirotonie, při níž bratr Vojtěch obdržel z vladykových rukou účast na blahodati svatého kněžství v hodnosti diákona. Poslední ektenie liturgie patří dle tradice nově vysvěcenému diákonovi, takže všichni napjatě čekali, až uslyší hlas nového diákona. Poté jsme v oltáři konstatovali, že hlas má opravdu pěkný a jeho služba bude ozdobou svaté liturgie.
Další kazatel před svatým přijímáním začal gratulací vladykovi k desátému výročí jeho biskupské služby, a ihned připomenul, že toto výročí není jen vladykovo, ale celé eparchie. Vladyka navázal na pastýřské působení bývalého eparchiálního archijereje vladyky Simeona, jemuž dlouhá léta s veškerým nasazením sloužil jako vikární biskup. Po deseti letech vladykovy služby u nás všichni konstatujeme, že eparchie za jeho působení dostala povzbuzení k novému životu a začala rozkvétat. Nejdříve jako pomocný biskup stařičkého vladyky Simeona, a posléze jako eparchiální biskup věnoval vladyka všechnu svou energii správě moravského stádce, a po deseti letech jsou vidět zřetelné výsledky jeho úsilí. Všechny správní orgány v eparchii a na farnostech pracují, eparchie není rozkládána intrikami, chrámy se opravují a krášlí, vychází tiskoviny, konají se poutě, byla vyhlášena svatost naší velkomoravské princezny Orosie, proběhla velká akce pomoci válečným uprchlíkům z Ukrajiny a život eparchie překypuje různými aktivitami. Naše eparchie má dnes co oslavovat a za co vděčně vladykovi poděkovat.
Zároveň si připomínáme zoufalou situaci, která naší eparchii soužila před deseti lety, kdy jsme si říkali, že nás může zachránit už jedině zázrak. Byla to doba zmatků, eparchií zmítaly zásahy zvenku. Až právě nástup vladyky Izaiáše se stal východem z této nedobré situace. Tím, co se zde stalo, nám dal dobrotivý Bůh lekci, abychom si vždy uvědomovali zásadní význam biskupské služby pro eparchii.
Poté kazatel ocitoval na toto téma několik výňatků z listů „otce pravoslavné eklesiologie“ (svt. mučedníka Ignatia Antiochijského z 2. století po Kristu), který všechny nabádal, aby měli lásku a úctu k biskupovi, a chválil ty věřící a presbytery (kněze), kteří byli s biskupem v souznění „jako dobře naladěné struny s kytarou“. Pár z přednesených citací: „Kde je biskup, tam je církev.“ „Nic není lepší, než pokoj v Církvi.“ „Je třeba, abyste se spojili ve smýšlení episkopovu. Jako tedy Pán neučinil nic bez Otce, s nímž byl v jednotě, ani sám ani skrze apoštoly, tak ani vy nic nedělejte bez episkopa a presbyterů“. Sv. Ignatij opakovaně vysvětluje, že podřídit se episkopovi znamená podřídit se Ježíši Kristu (to je jedna ze základních myšlenek pravoslavného chápání hierarchie). „Bez episkopa ať nikdo nedělá nic, co by se týkalo církve. Za platnou považujte takovou eucharistii, kterou slaví episkop nebo někdo, komu to on povolil. Kdekoli se episkop objeví, tam ať jsou všichni, tak jako kdekoliv je Ježíš Kristus, tam je obecná Církev.“ „Kdo ctí episkopa, toho ctí Bůh; kdo něco činí potají před episkopem, slouží ďáblu. Na episkopa dbejte, aby Bůh dbal na vás. Kde je episkop, tam je Církev.“
Svou řeč zakončil kazatel vybídnutím, aby si tyto zásadní věci naše eparchie stále připomínala a nepovažovala současný dobrý stav za samozřejmost. Jistě přijdou časy, kdy se už pozapomene na to, čím jsme zde procházeli před deseti lety, a pak lidé, když se jim dobře vede, začnou se znepokojovat drobnostmi, trápit se tím, co je nepodstatné, sváří se o malichernosti a jsou zmítáni různými podezřeními. Kéž si i v budoucnosti budou věřící i duchovenstvo vždy uvědomovat, že tam, kde je jednomyslnost věřících kolem biskupa a kde skrze pokoru před kanonickým řádem církve je přítomen sám Pán Ježíš Kristus, Bůh činí zázraky a sám jako nejvyšší Pastýř pomáhá, postará se a ujímá se správy věcí církevních.
Vladykovi Izaiášovi i vladykovi Maximovi, veškerému duchovenstvu i nově vysvěcenému diákonovi a všem přítomným i celé naší eparchii: Mnohá léta!
Po liturgii promluvil vladyka Izaiáš, krátce zavzpomínal na uplynulou dekádu, kterou zde s námi na Moravě strávil. Poděkoval všem přítomným za gratulace a za to, že vynaložili čas a námahu, aby tu dnes společně s ostatními byli. Přítomní zástupcové farností předávali vladykovi dárky a poté jsme se odebrali na pohoštění a užívali si setkání poutníků z celé eparchie.
Svěcení „hromničných“ svící v Jihlavě
Cílem naší cesty byly Kralice nad Oslavou. Místo, kde vznikla Bible kralická. Cestou vlakem jsme luštili neviditelnou šifru zobrazenou na průhledných foliích. Vyluštěním byly jména čtyř evangelistů – Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Následně jsme si přečetli úvodní statě všech čtyř evangelií. To už jsme dorazili do Kralic. Nejdříve jsme museli projít tunýlkem, který hlídali slepí strážci. V muzeu Bible Kralické jsme se dozvěděli více o historii bible, dostali výtisk jednoho listu z této knihy, navštívili místní kostel s českými historickými nápisy a sklepení tvrze, kde se bible tiskla. Naše další cesta vedla do Kralické obory. U loveckého pavilonku jsme se snažili uhodnout, které věci mají jednotlivé děti nejraději. Poté jsme si zahráli hru Pět met, ve které se hráč s volně svázanýma nohama snaží proběhnout územím s pěti metami. Nakonec jsme doputovali do Náměště nad Oslavou. Na náměstí jsme si v krátké soutěži zopakovali vědomosti o evangelistech a evangeliích, které jsme na tomto výletě získali.
Svátek Zjevení Páně v Jihlavě
Vladyka zve na společnou liturgii k 10. výročí jeho biskupského svěcení. Úřad eparchiální rady prosí církevní obce, aby nahlásily počty účastníků kvůli zajištění pohoštění.
Výlet na Babickou plošinu (21. prosince 2024)
Ke svátku sv. Kateřiny Alexandrijské
Naše kroky vedly do Křtin u Brna, známého poutního místa. Cestou jsme luštili jméno skryté ve sněhových vločkách. Bylo to jméno “Kateřina”. Při prohlídce kostela ve Křtinách jsme našli její sochu. V zámecké zahradě, u pomníku sv. Cyrila a Metoděje, jsme překládali nápis psaný Hlaholicí. Další naší zastávkou byla jeskyně Výpustek. V expozici nazvané Jeskyně a lidé jsme se dozvěděli hodně o objevování Moravského krasu. Nejzábavnější pro nás bylo proplazit se jeskyním sifonem. Dále jsme pokračovali lesní cestou k Babicím nad Svitavou. Na rozcestí jsme si zahráli hry s míčem. Také jsme si přečetli více informací o sv. Kateřině. Do Babic jsme doputovali za soumraku. Krátce jsme se zahřáli v restauraci. Zde jsme luštili další jméno skryté ve vločkách. A vyluštili jsme jméno “Alexandrijská”. Teď jsme už znali celé jméno sv. Kateřiny. Poslední část naší cesty jsme šli už úplně potmě. Aby se nám tyto poslední kilometry šly lépe, rozsvítili jsme si každý svůj lampion.
9. listopadu 2024
Ke svátku sv. Paraskevy Ikonionské, sv. Dimitrije Soluňského a ct. Joba Počájevského
Tento krásný podzimní den jsme strávili v lesích v okolí Soběšic. V autobuse jsme si lámali hlavu luštěním jmen šesti světců a jejich přiřazováním k úryvkům z jejich životopisů. Na naší první zastávce jsme si přečetli více o třech z nich, o sv. Paraskevě, sv. Dimitriji a ct. Jobu Počájevském. Na malém návrší jsme si zahráli bojovku na dobývání kruhu. Navzájem jsme se vybíjeli smotanými šátky. Při honěné s šátkem jsme si vyzkoušeli naši rychlost a postřeh. Na dalším rozcestí, jsme vytvářeli barevné ornamenty listí, kaštanů, kamínků a dalších přírodnin. Po poledni jsme dorazili na Skalku. Rozdělili jsme se do skupin a soutěžili v tom, kdo rozdělá oheň a jako první připálí provázek napnutý nad ohništěm. Letos se nám dařilo, a tak jsme si pro opékání špekáčků a maršmelounů mohli vybrat hned ze tří ohňů. Odpoledne jsme dorazili k soběšickému hřbitovu. Hledali jsme, jestli zde není pohřbený někdo pravoslavný. A našli jsme několik jmen. Malá pěšinka z prudkého kopce a vedoucí úzkým údolím, nás dovedla na autobus do Mokré Hory.
První svěcení vody na velké večerní bohoslužbě v předvečer svátku
Svátky Narození Ježíše Krista v Hrubé Vrbce
Ke svátku sv. Václava
Tentokrát jsme se vypravili na Střelecký kopec. Naše první zastávka byla na jeho úpatí, kde se nachází zajímavé terénní útvary. Pomyslně jsme se přenesli do doby sv. Václava, do 10. století. Jednotlivé kopečky pro nás představovaly významná hradiště spjatá se životem sv. Václava, tedy hradiště Budeč, Tetín a Boleslav. Mezi těmito hradišti jsme se zapojili do čilého výměnného obchodu, ve kterém nám ale bránili germánští bojovníci. Po hře jsme pokračovali v cestě a u vrcholu Střeleckého kopce si osvěžili naše znalosti o sv. Janu Teologovi. Nejlepší z nás si mohli jako první vybrat barvu draka. To už jsme byli na kopci a pustili se do pouštění draků. Ze začátku nám moc nefoukalo, ale nakonec vítr dostatečně zesílil. Někteří z nás spojili své draky do dvojic nebo trojic a vypouštěli tak celé skupiny draků. Po obědě jsme pokračovali v cestě podzimně zabarveným lesem k dalšímu vrcholu Velká Baba. Tam jsme si zahráli hru na hledání Hnízd s čísly. Po hře jsme si řekli něco o životě sv. Václava a také se naučili zpívat tropar k jeho svátku.
