Archiv rubriky: Život eparchie

Pascha Kristova – Přerov

»Kristus vstal z mrtvých [vstal z mrtvých], a peklo je svrženo. Kristus vstal z mrtvých [vstal z mrtvých], a padli démonové. Kristus vstal z mrtvých [vstal z mrtvých], a radují se andělé. Kristus vstal z mrtvých [vstal z mrtvých], a vládne život. Kristus vstal z mrtvých [vstal z mrtvých], a není nikoho v hrobě. Kristus vstal z mrtvých [vstal z mrtvých], stav se prvotinou těch, kteří zesnuli. Jemu náleží sláva [jemu sláva] a panování na věky věkův. Amen.« (Sv. Jan Zlatoústý: Slovo na svatý a světlý den slavného a spasitelného Vzkříšení Krista Boha našeho)

Svátky Vzkříšení v Mikulově

»Peklo bylo plno trpkosti [bylo plno trpkosti], když tebe, Kriste, tam dole potkalo. Bylo plno trpkosti [bylo plno trpkosti], neboť bylo odstaveno. Bylo plno trpkosti [bylo plno trpkosti], neboť bylo přemoženo, bylo plno trpkosti [bylo plno trpkosti], neboť bylo umrtveno; bylo plno trpkosti [bylo plno trpkosti], neboť bylo sesazeno; bylo plno trpkosti [bylo plno trpkosti], neboť bylo spoutáno. Přijalo tělo a připadlo Bohu. Přijalo zemi a utkalo se s nebem. Přijalo, co vidělo, a upadlo do toho, čeho nevidělo. Kde jest, smrti, osten tvůj? Kde, peklo, tvé vítězství? Kristus vstal z mrtvých [vstal z mrtvých], a tys svrženo!« (Sv. Jan Zlatoústý: Slovo na svatý a světlý den slavného a spasitelného Vzkříšení Krista Boha našeho)

Půlnoční paschální jitřní a dopolední svatá liturgie

Pascha v brněnském chrámu sv. Václava

»Bohatí i chudí, společně jásejte; zdrženliví i nedbalí, ctěte tento den. Kdo se postili i kdo se nepostili, radujte se dnes. Stůj jest plný, požívejte všichni. Pokrm jest připraven, nikdo ať neodchází lačný. Všichni požívejte hostiny víry, všichni přijměte bohatství dobroty. Nikdo ať nenaříká [nikdo ať nenaříká], že má nedostatek; neboť zjevilo se společné království. Nikdo ať nepláče [nikdo ať nepláče] nad přestupky, neboť z hrobu zazářilo odpuštění. Nikdo se neboj smrti [nikdo se neboj smrti], neboť nás vysvobodila smrt Spasitelova. Zničil ji [zničil ji] ten, který od ní byl jat, a přemohl peklo, když do něho sestoupil. Peklo se zarmoutilo [zarmoutilo se], když okusilo z jeho těla.« (Sv. Jan Zlatoústý: Slovo na svatý a světlý den slavného a spasitelného Vzkříšení Krista Boha našeho)

Pascha v brněnském monastýru sv. Ludmily

Je-li kdo nábožný a bohabojný, nechť se pokochá touto blahou a jasnou slavností. Je-li kdo sluhou moudrým, nechť vejde s veselím v radost Pána svého. Strádal-li kdo tím, že se postil, ať obdrží nyní odměnu… (Sv. Jan Zlatoústý: Slovo na svatý a světlý den slavného a spasitelného Vzkříšení Krista Boha našeho)

Hristos a înviat!

Pascha v Šumperku

Vstal z mrtvých Kristus!
Χριστός Ανέστη!
Христосъ Воскресе!
Christ is risen!
Le Christ est ressuscité!
Hristos a înviat!
Cristo resucitó!
המשיח קם!
المسيح قام حقا قام!
キリストはよみがえられました!
예수님이 부활 하셨다!
Ქრისტე აღსდგა!
Քրիստոս հարյավ!

Porada severních protopresbyterátů

Ve čtvrtek 6. 4. 2023 se duchovní Olomouckého a Ostravského okružního protopresbyterátu sešli na společné presbyterské schůzi v prostorách Úřadu eparchiální rady v Olomouci. Během schůze byli přítomní duchovní informováni o datech důležitých akcí konaných na území naší eparchie. Dále pak všichni duchovní seznámili ostatní se stavem svých církevních obcí a aktuálním děním v důsledku příchodu velkého množství věřících z řad válečných uprchlíků z Ukrajiny.

Vladyka Izaiáš navštívil pravoslavné bratry v USA

New York, Spojené státy americké. Setkání s představitelem Řecké pravoslavné archiepiskopie Ameriky, arcibiskupem Elpidoforem

24. března. Setkání představitele Řecké pravoslavné archiepiskopie Ameriky v New Yorku arcibiskupa Elpidofora s biskupem šumperským, viářem Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Setkání se zúčastnil vikář Slovanského vikariátu archimandrita Alexandr (Belja), na jehož pozvání se vladyka (se svou matkou Evou) na poutní cestu do USA vypravil.

Při rozhovoru probírali arcibiskup Elpidofor a biskup Izaiáš život Ekumenického patriarchátu v Americe i současný život Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Na závěr se vladykové vzájemně obdarovali panagiemi. Biskup Izaiáš také daroval arcibiskupu Elpidoforovi křišťálové jablko zhotovené českými mistry, které je symbolem New Yorku.

Po setkání pokračoval vladyka Izaiáš v doprovodu archimandrity Alexandra v návštěvách pravoslavných chrámů a pamětihodností města.

Slovanský pravoslavný vikariát na webu

Neděle ct. Marie Egyptské, služba v Brooklinu

Arcibiskup Elpidofor předsedal liturgii v brooklinském chrámu sv. Jana Předchůdce Slovanského vikariátu (NY).

26. března – o 4. neděli velkopostní zasvěcené ct. Marii Egyptské navštívil představitel Řeckého pravoslavné archiepiskopie Ameriky arcibiskup Elpidofor a vedl službu svaté liturgie. S Jeho Vysokopřeosvíceností spolusloužil episkop šumperský Izaiáš, vikář Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, a dále episkop nazianský Athenagor, vedoucí kanceláře Archiepiskopie archimandrita Nektarij (Popazafiropulos), vikář Slovanského pravoslavného vikariátu archimandrita Alexandr (Belja), představený brooklinského chrámu prot. Alexandr Belja a klerici Vikariátu.

Bohoslužba probíhala ve třech jazycích: církevně-slovansky, anglicky a řecky. Po slavnostní bohoslužbě kázal arcibiskup Elpidofor a poté vyznamenal biskupa Izaiáše památeční medailí brooklinského chrámu za jeho úsilí na poli rozvoje a posilování mezicírkevních vztahů. Poté byla udělena řada církevních vyznamenání přítomným klerikům.

Biskup Izaiáš poděkoval arcibiskupu Elpidoforovi za možnost spolusloužit božskou liturgii a za udělené vyznamenání. Pak předal pozdravy arcibiskupa olomoucko-brněnského Simeona. Představenému chrámu otci prot. Alexandrovi poděkoval za vroucí přijetí, daroval mu na památku kříž s ozdobami a vyznamenal jej pamětní medailí sv. Cyrila a Metoděje naší Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Farnost při chrámu sv. Jana darovala biskupu Izaiášovi ikonu svt. Ioanna, archiep. Sanfranciského a Šanghajského. Po proslovu představeného chrámu, který uvedl, že blahodať dnešní společné služby mu připomněla modlitby na Athosu, udělil arcibiskup Elpidofor všem požehnanání.

Slovanský pravoslavný vikariát na webu

Nejstarší pravoslavný monastýr na Floridě navštívil český hierarcha

Monastýr sv. Mikuláše Divotvorce ve Fort Myers, založený v r. 1978 archimandritou Ioannem (Luisem) je unikátní tím, že úsilím otce Ioanna zde bylo v průběhu desetiletí shromážděno v Americe největší množství svatých ostatků – více než 600 svatých.

30. března zde byl na návštěvě biskup šumperský Izaiáš, vikář Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Vzácného hosta uvítal igumen monastýru a vikář Slovanského pravoslavného vikariátu Ameriky archimandrita Aleksandr (Belja).

V monastýrském chrámu se biskup Izaiáš pomodlil u svatých ostatků. V chrámě také spočívají netlející ostatky zakladatele monastýru starce Ioanna Floridského, u jehož hrobu sloužil vladyka zádušní litiji.

Po prohlídce monastýru pobesedoval vladyka s jeho obyvateli a hovořil o svém dojmu z tohoto místa; poznamenal, že pocítil duchovní dotyk a zvláštní blahodať monastýrského chrámu, kde je tolik ostatků svatých a ikon. Pochválil i práci obyvatel na udržování rozsáhlého území monastýru.

Jako požehnaní české země daroval biskup Izaiáš částečky ostatků mučedníků Václava a Ludmily Českých.

Zpráva na webu

Služba v chrámu sv. Matrony Moskevské na Floridě

Florida, USA. 2. dubna, o páté velkopostní neděli zasvěcené ct. Marii Egyptské vykonal svatou liturgii v chrámu sv. Matrony Moskevské v Miami host z Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, biskup šumperský Izaiáš, vikář Olomoucko-brněnské eparchie. Spolusloužil představený chrámu archimandrita (Belja) a další klerik chrámu.

V době Velkého půstu přistupuje mnoho věřících k Tajině pokání a svatého přijímání. Proto se vladyka připojil k chrámovému duchovenstvu a pomohl s konáním zpovědi.

V monastýru sv. Mikuláše ve Fort Myers

Jako požehnání české země daroval vladyka chrámu schránku s částečkami svatých ostatků sv. Václav a Ludmily. Jména těchto světců se často objevují mezi jmény místních obyvatel, kteří od této chvíle budou mít možnost pomodlit se každou neděli nad jejich ostatky.

Po liturgii pozdravil biskup Izaiáš kleriky i ostatní věřící. Vyprávěl o své známosti s archimandritou Alexandrem od společného studia na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Prešovské univerzity na Slovensku. Otec Alexandr kdysi sloužil osm let jako tajemník arcibiskupa olomoucko-brněnského Simeona. Při prohlídce chrámu se vladyka Izaiáš zvláště podivoval unikátnímu porcelánovému ikonostasu. Vyjádřil se, že ho velice potěšili místní obyvatelé, kteří mají možnost modlit se v krásném chrámu po záštitou sv. Matrony.

Za vykonanou práci udělil vladyka otci Alexandrovi jubilejní medaili světitele mučedníka Gorazda a starostovi chrámu Janovi medaili sv. Cyrila a Metoděje. Na závěr poděkoval vladyka archimandritovi Alexandrovi a starostovi Janovi za pohostinné přijetí a možnost seznámit se svatými místy Ameriky. Otec Alexandr adresoval skrze vladyku pozdravy acibiskupovi Simeonovi s ujištěním o modlitbách za jeho zdraví.

Téhož dne odcestoval vladyka Izaiáš do České republiky.

Web chrámu sv. Matrony

(Použito zpravodajství církevních webů, zvláště slavonic.org)

Další český mnich v Řecku

Andreje znala celá řada pravoslavných Čechů a Moravanů z různých farností. Do naší církve přišel jako dospělý člověk po dlouhém hledání duchovního domova. Vynikal neuvěřitelnou pracovitostí a dovedností. Ovládal řemesla jako zedničení, tesařství a truhlářství apod. Svou prací pomohl v Hrubé Vrbce, pomáhal schiarchimandritovi Kyrillovi před jeho odchodem na věčnost, pracoval na řadě farností, ale většina děl jeho rukou je dodnes ozdobou jihlavské farnosti. Podílel se na opravách a stavební údržbě; zvláště však po něm zůstaly jeho výtvory v jihlavském chrámu: vyřezávané kivoty, analoje, stasidie a mnoho dalšího.

Protože toužil po mnišském životě, musel odejít do Řecka (projekt vzniku monastýru vedeného Svatohorci ve Vilémově zmařili těsně před jeho realizací svými pomluvami a intrikami brněnští rozkolníci). S otcem Terapontem odjel v roce 2019 do Řecka, kde se usadil v monastýru Zesnutí přesvaté Bohorodice – „Molyvdoskepastos“. Nalézá poblíž Ioanniny u Konitsi. Bratr Andrej se rychle stal v bratrstvu oblíbeným.

27. března nám přišla z Řecka zpráva, že toho dne byl Andrej místním biskupem postřižen na mnicha se jménem otec Andrej. Pak dorazily od otce Teraponta i fotografie z postřižení, ze kterých sem tři vybíráme.

Přejeme otci Andrejovi svatou trpělivost a věrnost nastoupené cestě. Kéž mu pomáhají andělé a svatý Andrej!

Vladyka Izaiáš v Americe

V pátek 24. března Jeho Eminence arcibiskup Elpidoforos americký přivítal v sídle arcidiecéze Jeho Přeosvícenost biskupa Izaiáše ze Šumperka, vikáře biskupa Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemí a na Slovensku. (Orthodox Observer)

Překročili jsme střed Velkého půstu

Neděle uctívání svatého Kříže v Brně

V kalendáři byla u poslední středy poznámka: půlení čtyřicátnice. To je signál pro věřící, aby zintensivnili svůj postní zápas, protože se blíží konec tohoto požehnaného asketického období. Také byl tento den v minulosti mezníkem ve výuce katechumenů, jež se v průběhu velkopostní doby připravují ke křtu, kterým se z katechumenů stanou tzv. věrní. (Církevně-slovanský pojem pro katechumena „oglašenyj“ znamená oslovený, oslovovaný, myslí se tím, že ho církev vyučuje slovu Pravdy.)

Kdysi bývala svatá čtyřicátnice dobou výuky katechumenů. Ti už jsou vlastně součástí Církve a je jim v církevním životě vyhrazeno zvláštní místo. Jejich úkolem je učit se pravdám víry a víru si prohloubit a osvojit. Jejich vzdělávání a pronikání do tajemství křesťanství a víry věnovala Církev vždy velkou péči. Vzdělávací proces v průběhu velkopostní doby vstupoval do finále v druhé polovině půstu. Výuka probíhala např. po večerech v chrámové předsíni a na večerní čtení z Písma v rámci této výuky se zachovala památka při liturgii předem posvěcených Darů. Mezi čtením dvou starozákonních paremijí vychází kněz z oltáře s kadidlem a svící a žehná klanící se lid se slovy: „Světlo Kristovo osvěcuje všechny!“ Dříve takto přicházel duchovní ke katechumenům a žehnal je rozžatou svící.

Církev se v průběhu celého roku při liturgii modlí za katechumeny při zvláštní ektenii (u Řeků se zachovalo jen v liturgii předem posvěcených Darů). Kromě jiného v druhé polovině půstu zesiluje tuto modlitbu a při liturgii předem posvěcených přidává další ektenii za „ty, kteří se hotoví ke svatému osvícení“, tj. za katechumeny, kteří se již přiblížili k samotnému křtu.

Celá první část liturgie je přednostně věnována hlásání Božího slova a výuce. Čte se perikopa z Bible, především z Nového zákona, hlavně z evangelia, po kterém má bezprostředně navazovat kázání kněze. Kázat až na konci liturgie bývá označováno za úpadkový jev. Stejně tak kázání, které se scvrkne jen na převyprávění přečteného evangelního příběhu (takové „převypravování“ se uchytilo zvláště tam, kde se z Písma čte v mrtvých jazycích, které nejsou pro věřící dostatečně srozumitelné, což je, myslím, špatně pochopený význam udržování tradic). Homilie má naslouchající poučovat, vysvětlovat, vzdělávat, povzbuzovat, uvádět do hlubšího osvojení víry a praxe, případně kárat a napomínat, každopádně má přítomné povzbudit k dalšímu duchovnímu úsilí.

Sebekriticky bychom si měli přiznat, že v průběhu posledních staletí proděla homiletika jistý úpadek. Částečně ji nahrazovala výuka náboženství pro školní děti, které byly pokřtěny již od nejútlejšího dětství. Na vysvětlenou nutno uvést, že na život Církve působily i nepříznivé společensko-politické poměry. Řekové a národy jižního Balkánu byli ujařmeni Turky, v Rusku se církev ani nestačila řádně rozvinout a už byla rdoušena carismem. Ale i přesto má život Církve této éry řadu vynikajících kazatelů slovem či písmem, z nichž namátkou připomeňme: sv. mučedníka Kosmu Aitolského (život) nebo ct. Nikodima Svatohorce (život) pro Řeky, sv. Nikolaje Velimiroviče, zvaného „srbský Zlatoústý“ (život) pro Srby nebo optinské starce (život) či Jana Kronštadtského (život) pro Rusy a sv. Paisije Veličkovského (život) pro Rumuny a všechny Slovany.

Stav katechumenátu v těchto staletích z života velkých církví prakticky vymizel. Zůstaly po něm jen liturgické památky, např. katechumenská ektenie při liturgii, případně zvolání kněze: „Katechumeni, odejděte!“, při kterém však dnes z chrámu nikdo neodchází. V dávných dobách totiž ke konci první části liturgie, které se říká liturgie katechumenů, museli z chrámu odejít, protože byli považováni za duchovně ještě nezpůsobilé a nepřipravené zúčastnit se, a to ani pouhou pasivní přítomností, tajemství eucharistické druhé části božské liturgie. Celá tato druhá část je, počínaje Velkým vchodem, zasvěcena Eucharistii: přinesení připravených darů chleba a vína na svatý prestol, vzpomínání na poslední večeři a oběť Pána Ježíše, jejich obětování a proměně při sestoupení Svatého Ducha a nakonec svatému přijímání proměněných Darů.

Dříve byl kárán či vylučován z církevního společenství ten, kdo nechodil na liturgii nebo sice byl v chrámu, ale vícekrát za sebou nepřistoupil ke svatému přijímání. Dávní křesťané nechápali, jak by křesťan mohl žít bez častého svatého přijímání (ostatně, kvůli tomu, aby křesťané nezůstali na všední dny v postním týdnu bez přijímání, byla rozšířena liturgie předem posvěcených Darů, zde). Ještě v dobách sv. Basila Velikého (4. stol.) bylo doporučováno přijímat čtyřikrát za týden. Dnes uvažujeme jinak a naše myšlení se v těchto věcech daleko vzdálilo od způsobu uvažování dávných křesťanů.

V současnosti se většina křtů koná nad malými dětmi. Je to vedle křtu dospělých osob možnost, zakládající se na slovech Pána: „Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně – vždyť právě takovým patří nebeské království!“ (Mat 19,14; Mar 10,14) či na svědectví apoštolské praxe křtění celých rodin (např. Skut 16,23-33), aby se celé křesťanské domy a rodiny mohly společně zúčastňovat života Církve.

Výuka katechumenů je tudíž dnes nahrazena dětským katechismem, výukou pokřtěných dětí. Učení probíhá především na farách a v církevních budovách. Jako příklad, jak může vypadat taková farní výuka menších dětí a školáků prvního stupně, viz dvě fotografie z pravidelného pátečního katechismu v Jihlavě.

Šumperk, Olomouc a Brno ve Velkém půstu

První velkopostní neděle je zasvěcena oslavě Vítězství Pravoslaví. Je to památka na událost, kdy bylo přemoženo ikonoborectví, a zároveň se chápe tato slavnost jako díkůvzdání za vítězství pravoslavné víry nad všemi herezemi. Orthodoxie přetrvala útoky všech herezí a věříme, že pravoslavná víra zde na světě bude až do skonání světa.

Nedělní posvěcení Beránka pro liturgii předem posvěcených Darů

Druhá velkopostní neděle sv. Řehoře Palamy je nedělí zasvěcenou pravoslavnému učení o blahodati

Blahodať je:
1.) působení Boží obecně
2.) Boží působení s účelem zachování a péčí o stvoření
3.) Boží působení (energie, ř. dynamis) za účelem spásy člověka

Něco více o tomto pojmu viz na stránce slovníku.

Učení o blahodati (zvané také Palamismus) vzniklo na základě duchovní zkušenosti Církve. Tato mystická zkušenost s blahodatí Ducha Svatého je spojena s praxí vnitřní silné modlitby, která je nazývána hesychasmus. Učení o hesychasmu a blahodati vychází z Evangelia a vdechl je do církevní mysli sám Bůh skrze osobnosti svých největších svatých – počínaje svatými apoštoly. Hesychasmus jako duchovní praxe provází Církev po celé její dějiny. V době, kdy na Západě po jeho oddělení od východních patriarchátů byl hesychasmus zapomenut a v církevním myšlení převládly praktické otázky (14. stol.), byla tato prastará duchovní praxe ze strany Západu – skrze kalábrijského pozápadněného mnicha Varláma – napadnuta a pravoslavní hesychasté ji museli obhájit, a to za pomoci racionálních argumentů. Západ totiž právě na rozumářské logice založil svá obvinění, že hesychasmus je hereze. Obhajoby se ujal vzdělaný svatohorský mnich, zkušený hesychasta, Řehoř Palama. Dokázal v diskusi přemoci argumenty Západu přednášené vysoce učeným Varlámem a porazil nové západní smýšlení takříkajíc na jeho vlastní půdě. Sám při tomto boji za zachování pravoslavné víry a praxe nesmírně trpěl, byl zrazen přáteli, jeho zápas za obranu hesychasmu byl zpolitizován, dokonce byl Palama tři roky žalářován, pak zase odmítán svými vlastními věřícími v Soluni a nakonec zajat na moři piráty a prodán jako zajatec.

Jeho formulace a učení o nestvořených Božích energiích však na soluňském sněmu (někteří jej považují za IX. všeobecný) vstoupily do pravoslavné věrouky, čili mezi naše dogmata. Západ tuto část pravoslavné dogmatiky odmítá dodnes a trvá si na stanovisku Palamova odpůrce. To se projevuje i odlišným duchovním životem Západu. Říká se, že spiritualita je žitou dogmatikou, a naopak pravoslavná věrouka se projevuje pravdivou spiritualitou.

Sv. Řehoř Palama teologicky odpověděl na námitky porozkolního Západu ohledně nedostupnosti Boha. Západ totiž vycházel z teze, že Boží podstata je člověku absolutně nedostupná, a jak mizela z církevního života po rozkolu i pravoslavná víra a zaváděla se nová dogmata, mizela tam i duchovní zkušenost s blahodatí Ducha Svatého. Víra se pak pomalu měnila směrem k ideologii či filosofii, a duchovní život se místo do nitra člověka obracel směrem ven, ke světu.

Palama hovořil o Božích energiích, čili o působení Ducha Svatého, kterým je ze strany Boha překonávána propast mezi stvořeným a nestvořeným. Aby se něco takového mohlo dít, musí být tyto energie nestvořené. Pokud by byly stvořené, patřily by mezi ostatní stvoření, neměly by (stejně jako cokoliv jiného ze stvoření) žádnou moc překlenout propast, která nás odděluje od Boha. Dveře ráje Boží blízkosti a jednoty s ním, by zůstávaly dále uzavřené, stále bychom trčeli v éře Starého zákona.

My však díky Kristu, který jako Nový Adam uzdravil a uzpůsobil naše lidství, můžeme přijímat Boží blahodať. Žijeme už nikoliv v epoše Zákona, ale v éře blahodati. Za předpokladu naší spolupráce skrze zbožnou praxi nás blahodať očišťuje, posvěcuje, osvěcuje a sjednocuje s Bohem. Náš cíl je stát se skrze blahodať Božími syny.

V Brně se na neděli sv. Řehoře Palamy konala archijerejská svatá liturgie

Olomoucká katedrála v době Velkého půstu

Svěcení koliva na památku zázraku sv. Theodora Tyrona

Z chrámu v Šumperku

Svaté přijímání o velkopostní neděli v Šumperku

Studium bohosloví v Prešově

Sláva Isusu Christu!
Na základe poverenia p. dekana doc. ThDr. Štefana Pružinského, PhD. Vás chcem poprosiť o uverejnenie na  vašich internetových stránkach informácie o možnostiach štúdia na PBF PU v Prešove v novom akademickom roku 2023/2024


Prešovská univerzita v Prešove Pravoslávna bohoslovecká fakulta
Masarykova 15,
080 01  Prešov
e-mail: maria.lacekova@unipo.sk
tel. +421 51 7724 729, kl.17
mob. +421 905 572 879