Olomoucko-brněnská eparchieDruhý den svěcení jihlavského chrámu začal v sobotu 4. října 2025 v 9 hod. ráno, kdy jsme vyšli z chrámu s křížem, korouhvemi, ripidami, sváteční ikonou, Evangeliářem, kadidlem a vykonali slavnostní průvod kolem chrámu. Prestol vladyka posvětil včera, takže dnes byla na řadě druhá část slavnosti – svěcení chrámu.
Průběh obřadu svěcení chrámu
Všichni se shromáždili venku před chrámovými vraty, kde se četlo z Písma svatého – vladyka sám četl z 1. knihy Královské s modlitbou krále Šalomouna za chrám. Pak se četlo z evangelia o tom, jak se Pán Ježíš procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově. K tomu připojil vladyka modlitbu: „abychom nyní bez zahanbení vykonali posvěcení tohoto chrámu, který byl postaven ke chválení tvé slávy a k naší spáse“.
Za zpěvu bohoslužebných hymnů procesí kráčelo od vstupních vrat k prvnímu zastavení u jižní stěny, kde se četl úryvek z Matoušova evangelia, ve kterém zaznělo Petrovo vyznání: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Ježíš mu odpověděl: „Blahoslaven jsi, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji církev svou, a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a cokoliv svážeš na zemi, bude svázáno i v nebi, a cokoliv rozvážeš na zemi, bude rozvázáno v nebi.“ Vladyka četl modlitbu připomínající stvoření světa, a poté vzýval Hospodina: „K tobě se modlíme a tobě se klaníme, Otče Slova, Pána a Boha našeho, pohleď milostivě na nás, hříšné a nehodné služebníky své, kteří vstupujeme do nebi podobného svatého domu tohoto. Shlédni z nevýslovné slávy své na nový obětní oltář, tobě připravený, a sešli Svatého Ducha svého na nás a na veškeré dědictví své. Duchem Pravdy obnovuj a posvěcuj naše duše a Duchem statečnosti nás posiluj.“ Poté episkop učinil na zdi chrámu znamení svatým myrem, načež byla skropena svěcenou vodou.
Za zpěvu: Svatí mučedníci…, který zněl i včera při budování svatého prestolu, jsme došli k zastavení na východní straně. Z Lukášova evangelia jsme si připomněli, že naslouchat blaženým slovům Pravdy Boží od Pána Ježíše je důležitější než všechny pozemské starosti: Když přijala Ježíše do svého domu … Marta měla plno práce, aby je obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, což tě to nezajímá, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnohé. Jen jednoho je však zapotřebí. Marie si dobře vybrala to, oč nepřijde.“ Pak se vladyka Izaiáš modlil: „Ó, Bože! Ty jsi moudře skrze Mojžíše ustrojil dávnou svatyni Stánku svědectví a Duchem Svatým jsi ji posvětil. Ty jsi poručil moudrému Šalomounovi vystavět svatý a skvoucí dům tvé nevýslovné slávě a posvětil jsi jej Duchem Svatým. Ty jsi všem stařešinům židovského národa dal, aby na vlastní oči viděli slávu a blahodať Svatého tvého Ducha, který tehdy zahalil tvůj svatý dům. Tebe prosíme, bezpočátečné Slovo a Synu bezpočátečného Otce, sešli nyní i nám blahodať Přesvatého Ducha svého na tento chrám vystavěný k tvé chvále a blahořečení, upevni jej a obdař svou silou … abychom i my stali se účastníky Svatého tvého Ducha, posvěcovali v Něm své nitro a posilovali svou mysl, aby se správně rozhodovala k tomu, co je ti milé.“ Opět byla zeď chrámu pomazána svatým myrem a pokropena svěcenou vodou.
Při zastávce u severní stěny se četla modlitba: „Učiň chrám tento pevnou tvrzí až do konce věků, aby byla v tobě nezdolná a slavná. A nás učiň hodnými přinášet ti v tomto chrámu, s dobrým svědomím a jak se náleží, neposkvrněnou chválu, oběti a slavosloví, abychom zde velebili tebe i Syna tvého, jednorozeného Pána našeho Ježíše Krista, i Svatého Ducha, a s bázní se tobě klaněli a ukázali se být hodnými slitovnosti svaté tvé. Kéž jsou ti příjemné naše modlitby přinášené tvé nevýslovné dobrotě za nás a lid tvůj.“ Poté se posvětila stěna, jako na předešlých místech.
Nakonec jsme stanuli opět před hlavními vraty na západní straně chrámu. Episkop se pomodlil: „Vládce, Hospodine, Bože náš, jenž jsi ustanovil na nebesích řády a voje andělů a archandělů ke službě slávy své, s vchodem naším spoj i příchod svatých andělů, kteří by tobě s námi spolusloužili a spoluoslavovali dobrotu tvou.“ Na to byl posvěcen chrám i z této strany.
Následovala zvláštní část obřadu, při které archijerej klepe křížem na zavřenou bránu chrámu se slovy z žalmu: „Knížata, otevřte své brány! Otevřete se, vchody věčné! Ať vstoupí Král slávy.“ Zevnitř zazní tázavě: „Kdo je ten Král slávy?“ Archijerej venku před bránou říká: „Hospodin silný a mocný, Hospodin mocný v boji. To je ten Král slávy.“ Zevnitř se opět táže hlas: „Kdo je ten Král slávy?“ Archijerej opět tluče na chrámové dveře: „Hospodin mocností – On jest Král slávy … Hospodin mocností, silný v boji, Pán pokoje! To je ten Král slávy.“ Vrata se otevírají za zpěvu: „Knížata, otevřte své brány! Otevřete se, brány věčné! Ať vstoupí Král slávy.“ Archijerej – a za ním všichni – vstupují do chrámu.
Uprostřed chrámu vladyka v modlitbě vzpomenul na svaté apoštoly, kteří: „nám v Duchu Svatém předali řád křtu čili rození synů Božích, ustanovili budování chrámů a službu oběti oltářní; kněžím uložili kánony a zákony, které i my hříšní dodržujeme, a tobě, Bohu věčnému se klaníme a prosíme tebe, milostivý Pane. Naplň slávou svou a blahodatí tento chrám, který byl zbudován k chválení tebe, a jeho oltář ukaž jako svou velesvatyni. Abychom i my, kteří před svatým prestolem této velesvatyně stojíme, jako před hrozivým trůnem tvého království, mohli s bázní a bez pohanění zde sloužiti tobě a vznášet modlitby za nás a veškerý lid tvůj.“
Protože svatý prestol byl posvěcen už včera, přistoupilo se rovnou k posvěcení interiéru chrámu. Četl se 25. žalm: … Umyji v nevinnosti ruce své a obejdu obětní oltář tvůj, Hospodine, abych uslyšel hlas chvály tvé a vypravoval všechny divy tvé. Hospodine, já si zamiloval krásu domu tvého a místo přebývání slávy tvé. Nezahubiž s bezbožnými duši mou a s vražedníky život můj; v jejichžto rukou nepravosti jsou a pravice jejich úplatků plná. Já pak v dobrosrdenství svém chodím, vysvobodiž mne, Hospodine, a smiluj se nade mnou. Noha má stojí na cestě pravé, ve shromážděních dobrořečiti budu tobě, Hospodine.
Poté všichni sklonili svá kolena a archijerej v kleče pronášel hlavní modlitbu posvěcení chrámu: Ó Hospodine zástupů, skrze Církev svou zakládáš svaté chrámy své a buduješ oltáře po celé zemi, aby v nich byly přinášeny tobě svaté a nekrvavé oběti. Ty jsi chtěl, aby byl postaven tento chrám Svatého Ducha a sv. Jana Křtitele k slávě tvé i jednorozeného Syna tvého a Svatého Ducha. Ty sám tedy, králi nesmrtelný a hojnými, velikými dary obdařující, vyslyš nás hříšné, kteří se k tobě modlíme, a sešli uctívaného a všemocného Přesvatého Ducha, aby posvětil chrám tento! Naplň jej věčným světlem svým! Přivol, aby se stal oltářem tvým! Učiň jej trůnem tvé slávy! Ozdob jej božskými a nadpozemskými dary tvými! Nechť je světlem pro bloudící, lékem pro trpící, nemocným k uzdravení a démonům hrozným! Kéž jsou oči tvé na něj upřeny ve dne i v noci a uši tvé ať naslouchají modlitbám těch, kteří v bázni Boží a s veškerou úctou budou do něj vstupovat a vzývat přeslavné a nejuctívanější jméno tvé. Kdykoliv budou k tobě volat, vyslyš je s nebes, ukazuj jim milost svou a smiluj se nad nimi. Ochraňuj tento dům svůj až do konce věků! Působením a mocí Svatého Ducha zachovej bez pohnutí obětní stůl v něm postavený, zjev tento oltář jako velesvatyni svou!
Se slovy: „Světí se chrám tento a ikony na stěnách, jimiž je ozdoben, pomazáním svatým Velkým myrem a pokropením svěcenou vodou, ve jménu Otce i Syna i Svatého Ducha. Amen,“ kráčel vladyka se svatým myrem a štětcem nasazeným na dlouhé tyči k východní, západní, jižní a severní stěně a všude kreslil myrem vysoko na zdech znaky kříže a kropil svěcenou vodou. Pak pomazal středové stropní oblouky nad věřícími a ikonostas. Při každém pomazaní se zpívalo: Alleluja! Alleluja! Alleluja!
Znamení kříže kreslil vladyka svatým myrem na stěny chrámu dle starobylého způsobu – tak, jak se zjevilo znamení Kristovo sv. císaři Konstantinovi (ve tvaru spojených řeckých znaků CH a R – Christos).
Nakonec tohoto obřadu vyšel z oltáře s hořící svící, kterou požehnal lid, řka: Světlo Kristovo osvěcuje všechny! A věřící přistupovali zažehnout si svíčky od vladyky.
Zpěváci zpívali: Skvěj se, skvěj se, nový Jerusaleme, | neboť září na tobě sláva Hospodinova. • Dům tento Otec postavil | a Syn upevnil • a Duch Svatý posvětil, | k osvícení a posvěcení duší našich.
Poté krásný tropar mučedníkům a všem svatým:
Církev tvá, Kriste Bože náš, | krášlí se krví mučedníků celého světa, • jako by se nachem přioděla | šarlatem a purpurem ozdobena • jejich ústy volá k tobě: | Sešli lidem svým hojná slitování, • na zemi žijícím uděl pokoj | a duším našim milost velikou.
O jedné zvláštnosti našeho prestolu
Výrobu prestolu pro chrám Svatého Ducha a ke cti sv. Jana Křtitele v Jihlavě vedl diákon Lazar a použil k tomu převážně dubové dřevo bez kovového spojovacího materiálu. Do páté, prostřední nohy prestolu s dutinou, je vložena kovová schránka z nerezové oceli s ostatky svatých mučedníků. Dále jsou sem vložena zapsaná jména přítomných. Nad dutinou se schránkou je umístěno víčko s křížem. Na prostřední noze je zpředu zasazen kříž, který byl zhotoven z výjimečného dubového dřeva. Toto dřevo má černou barvu a bylo vytaženo z bažin v moravské oblasti Podyjí, poté na něm byla provedena datová expertiza a stalo se předmětem vědecké práce: dřevo je staré více než 3000 let a rostlo na zemi v době například proroka Izaiáše, krále Davida a dalších starozákonních proroků.
Načež začala archijerejská božská liturgie. Za zpěvu antifon postřihl vladyka našeho věřícího, bratra Vasilije na stupeň žalmisty a udělil mu hodnost hypodiákona.
Při kázání se na přítomné věřící z Ukrajiny obrátil otec Aleksij Kukhta z Olomouce a rusínsky krásně pohovořil o tom, co znamená pro věřícího člověka chrám. Zdůraznil, jak blahodárné je mít svůj chrám, chodit tam na modlitbu a chodit tam sloužit Bohu. Jaké dobro tam Bůh rozdává všem, kteří tam přicházejí. Kazatel svou promluvu protkával lidovou moudrostí, takže bylo pro naše bratry z Ukrajiny vskutku poutavé.
Každý náš chrám na zemi je jako ráj, přebývají tam andělé, vstupujeme do ráje.
Ano, Bůh je všude, ale v Církvi je přítomen zvláštním způsobem. Jen zde totiž sestupuje Duch Svatý, aby proměňoval chléb a víno na Tělo a Krev Kristovy. Mimo Církev působí Bůh tak, jako působí i mezi pohanskými národy, kde se snaží dotknout se jejich srdce, aby je odvrátil od zla a přivedl je ke spravedlivému životu, k soucitu a k pochopení, že existuje něco víc, než jen tento materiální svět. U lidí věřících v evangelium, ale setrvávající mimo svaté Tajiny církve, působí Bůh podobně, jako působil mezi židy v době Starého zákona. Navazuje s nimi vztah, přivádí je k sobě a vede je k mravnému životu a zbožnosti. Avšak jen v Církvi jsme skrze svaté Tajiny a věroučné a kanonické napojení na apoštoly účastni všech plodů Kristova Ukřižování a Zmrtvýchvstání, všeho toho, co pro nás Kristus vykonal, aby nás spojil se sebou. To je ten rozdíl mezi lidmi v církvi a věřícími mimo církev. Mimo církev nelze dosáhnout sjednocení s Bohem, plného společenství, toho, o čem hovořil Pavel: Nežiji už já, žije ve mně Kristus. Jedině v jednotě s Církví máme přístup k nejvyššímu způsobu života, kterým je život v Kristu. Výrazem a zviditelněním Církve je chrám, ve kterém jsou shromáděni věřící a společně konají svatou liturgii.
Závěr a poděkování
V závěru liturgie kázal vladyka a dále pokračovala slavnost poděkováním věřícím. Hovořil o tom, jak je krásné, že máme chrámy, kam můžeme přicházet a očišťovat se od svých hříchů, prosit Pána Boha o věčnou spásu i o pomoc v těžkostech našich pozemských životů. Při bohoslužbách nás Bůh přijímá, obdarovává, posiluje, inspiruje, léčí a pomáhá. Sklání se k nám jako milující a starostlivý Otec ke svými synů. Do chrámů přicházejí celé rodiny věřících, a tak víme, že až naše generace odejde k Pánu, budou se zde za nás modlit naše děti. Je to velká radost, když má církev nový chrám a věřící mají další posvátné místy, kde mohou získávat spásu pro své duše.
Po proslovu vladyky vystoupil duchovní správce s krátkým zamyšlením nad právě končící událostí a s poděkováním vladykovi a duchovním z jiných farností v naší eparchii, kteří podnikli cestu, aby zde byli s námi. Zvláštní díky adresoval místnímu římsko-katolickému duchovnímu otci Marianu Huskovi, který má zvláštní zásluhy na tom, že tu v tento den jsme a světíme náš nový pravoslavný chrám. Dále poděkoval primátoru města Jihlavy panu Mgr. Petru Ryškovi, který oficiálně převzal záštitu nad dílem oprav a adaptací. To nám morálně pomáhalo při procházení tohoto procesu, ve kterém nám bylo Město i dalšími způsoby nápomocné.
Byli mezi námi i ti, kteří vynaložili mnoho námahy a vlastních prostředků, aby vznikl tento Boží Dům. Všichni jsme děkovali Pánu Bohu za tento den. Na všechny, kdo se podíleli, se myslí, jsou v Boží paměti, jejich jména jsou na věčnou památku uložena v nitru svatého prestolu, a již zde v pozemském životě oceňujeme jejich snahu, přičinění a pospolitost.
K věřícím se duchovní správce obrátil se slovy: »Byly to Vaše ruce, Váš čas, Vaše pomoc, práce a příspěvky i dary, které budovaly a adaptovaly tento chrám, aby ožil a abychom se zde mohli modlit. Některým z vás, kteří nejvíce pomohli, ještě bude na závěr předáno zvláštní poděkování. Ale nyní bych rád děkoval všem bez rozdílu. Všem, kteří jakoukoliv pomocí, či jakýmkoliv darem, třeba i malým příspěvkem a nebo modlitbou či sympatiemi pomáhali tomuto chrámu, aby se stal opět prostorem duchovního života a příbytkem svaté liturgie, kde se ke spáse podává svaté přijímání. Vám všem patří veliké díky od nás zástupců místní pravoslavné církve, a věřím, že Vás všechny za to odmění Hospodin v království svém. Ať vám všem i vašim rodinám slouží tento chrám k získávání věčné spásy, ať dobrotivý a milující Bůh vám všem daruje blažené přebývání v jeho náruči po všechny věky!«
Vladyka následně udělil slovo panu primátorovi Petru Ryškovi, který vyjádřil radost z toho, že kostelík Svatého Ducha znovu ožívá farním životem, že lidé z Ukrajiny našli v Jihlavě své domovy či útočiště. Všichni jsme viděli, že hovoří s nelíčenou vroucností, přímo od srdce. Pan primátor hovořil od srdce a z jeho projevu jsme viděli, že na něj zapůsobilo, jak si lidé pomáhají, jak si církve pomáhají. Vyjádřil přání aby se dostalo spravedlnosti Ukrajině.
Pak promluvil předseda Senátu Parlamentu České republiky, Miloš Vystrčil, který byl shodou okolností v Jihlavě zrovna na návštěvě. Promlouval o tom, že se v senátu snaží přičinit o spravedlivé ukončení válečného konfliktu a slíbil věřícím z Ukrajiny, že se o to bude ze všech sil snažit i nadále.
Poté vyzval vladyka důstojného otce Mariana Huska, aby k věřícím promluvil. Otec Marian hovořil o radosti, že to takto dopadlo a že administrativně je převod chrámu na Pravoslavnou církevní obec v Jihlavě vlastně dokončen. Těší jej, že chrám slouží modlitbě, liturgii a shromažďování věřících. S úsměvem zmínil, že na druhé straně parku se nyní dokončuje Aréna, jakožto chrám zábavy, a jako protiváha tomu světskému počinu je zde nyní chrám Boží, který nás povznáší od světa vzhůru k nebi.
Vladyka ve své laskavosti obdaroval duchovního správce jihlavské farnosti náprsním křížem s ozdobami, a poté začala poslední část a závěr slavnosti – předávání vyznamenání a poděkování. Vladyka Izaiáš udělil církevní vyznamenání Řád sv. Gorazda III. stupně s dárkem pěti nejzasloužilejším příslušníkům jihlavské farnosti. Dále z jeho rukou převzalo listinu s poděkováním a dárek několik desítek přítomných, kteří také významně pomohli či dlouhodobě pomáhají životu farnosti. Na samotný závěr jsme předali vladykovi malou pozornost.
Následovalo pohoštění a slavnostní oběd v restauraci. Byl to krásný den, plný duchovního povznesení. Z účastníků tohoto památného dne vyzařovala radost a duchovní nadšení.
