Blahopřání vladykovi

Vladyka Izaiáš, vikární biskup šumperský dnes oslavuje narozeniny. Prosíme Boha, aby mu dal zdraví a sílu k další práci pro eparchii.

Na mnohá a blahá léta, vladyko.

Redakce webu
a spolupracovníci z úřadu

 

 

Dolní Kounice na svátek svaté Padesánice

V chrámu sv. Barbory při Sestoupení Svatého Ducha na apoštoly

[Náhledy obrázků]

Setkání v pražském arcibiskupském paláci

Vladyka Izaiáš se 17. června zúčastnil představení knihy o kardinálovi Miloslavovi Vlkovi, které proběhlo v arcibiskupském paláci v Praze. Do knihy přispěl svou vzpomínkou na zesnulého kardinála i náš vladyka Simeon, jeho dlouholetý přítel. V rámci setkání s kardinálem Dominikem Dukou jej vladyka Izaiáš obdaroval naším jubilejním sborníkem, vydaným u příležitosti 70. výročí naší eparchie.

Noc kostelů v Brně

V pátek 28. 5. 2021 proběhla Noc kostelů v Brně. K akci se připojil i monastýr sv. Ludmily. Konala se prohlídka fresek a interiéru chrámu, která probíhala s vysvětlením významu ikon, ikonografie, symboliky ikonostasu a všeho, co tvoří pravoslavný chrám, pronaos, naos a oltář.

Zúčastnilo se přibližně 120 návštěvníků, věřící i nevěřící. Všem se velmi líbily fresky a ikonostas i komentáře, které probíhaly v češtině, rumunštině a angličtině.

Zpráva o sbírce na pomoc pravoslavné misii v Africe

S požehnáním vladyky Simeona, arcibiskupa olomoucko-brněnského se již několik let koná v naší eparchii průběžná sbírka na pomoc pravoslavné misii v Africe. Sbírání finančních prostředků probíhá převodem Vašich darů na transparentní účet u místní Fio banky, z něhož se každý měsíc převádějí vybrané peníze na účet Pravoslavného misijního bratrstva. Přispívat lze jednoduše a v českých korunách.

Představení bratrstva nás ubezpečují o své vděčnosti za naši podporu a připomínají, že v africkém prostředí má každá, byť z našeho hlediska i malá částka, velký význam a dá se za ni mnoho potřebného pořídit.

Je krásné a symbolické, že tuto africkou misii podporují také křesťané právě z Čech a Moravy, které byly osvíceny světlem Pravoslaví našimi věrozvěstmi sv. Cyrilem a Metodějem. Tyto naše světce si totiž v Africe zvolili za nebeské ochránce misie na africké půdě. Jako dědicové misijního díla soluňských bratří a našich dobrodinců tedy pomozme v současném osvětitelském a filantropickém díle, které se děje na černém kontinentu tisíc let po cyrilometodějské misii.

Kdo by se chtěl připojit k tomuto evangelijnímu dílu, najdete všechny informace na českém webu věnovaném představení Pravoslavného misijního bratrstva a způsobu, jak africkou misii od nás podpořit, viz: pravoslavi.cz/afrika

Níže uvádíme překlad Výroční zprávy za rok 2020, kterou nám Pravoslavné misijní bratrstvo zaslalo.

Anežka Mandelíková (pověřená správou sbírky)
z Pravoslavné církevní obce v Jihlavě

Výroční zpráva Pravoslavného misijního bratrstva

THE ORTHODOX MISSIONARY FRATERNITY
(Pravoslavné misijní bratrstvo)
VÝROČNÍ ZPRÁVA za rok 2020

Sláva Ježíši Kristu!

Drazí přátelé a dárci,
doufám a přeji si, abyste se navzdory pandemii měli dobře.

Tento rok byl náročný jak pro naše bratrstvo, tak i pro celý tým misionářů v Africe a po celém světě, jejichž víra a trpělivost byly vyzkoušeny nesčíslněkrát.

Rád bych vám z celého srdce poděkoval za více než roční podporu, lásku, důvěru, zájem a štědrost, které znamenají tak mnoho nejen pro naše bratrstvo, ale i pro všechny, kdo mají prospěch z naší misionářské práce.

Celých 60 let naší existence bratrstvo sloužilo obecné hodnotě a přikázání Páně: “neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou” (Mat 25,35-36).

Příslušníci našeho bratrstva jsou členové Církve Kristovy. Po mnoho let tito lidé rozdávali dobro z “pokladu svého srdce” (Luk 6,45) a obětovali se pro trpící lidi.

Dobře vědí, že Ježíš se rodí každý den a na jakémkoliv místě, ať je to chatrč v chudé Africe nebo pod střechou strádajícího Peruánce či rybáře na pobřeží Haiti. Kristus se vždy rodí tam, kde je nejméně očekáván, a proto zůstává Bohem překvapení. Vždy se rodí v chudobě, tam, kde jsou bolesti a životní zkoušky, a tam, kde tento svět neskýtá nic jistého.

A proto je to Bůh pro všechny lidi, kteří živoří na hranici přežití a které “civilizovaný” svět izoloval a odsoudil k životu v “temnotě”.

Děkuji vám jménem celého představenstva, že jste nám poskytli příležitost “osvítit svět”, tuto část zeměkoule, kde jsou mnohé komplikace, ale přesto existuje, a kde se někteří chladní lidé vytrvale snaží uhasit světlo v lidských srdcích.

Shromáždění našeho bratrstva v tomto náročném roce bylo zahájeno návštěvou metropolity Petra z Accra dne 9. února 2020 a ukončeno bylo 8. března 2020 za přítomnosti metropolity Konstantina ze Singapuru. Dobrotivý Bůh nám také dopřál, aby poslední archijerejskou návštěvou tohoto roku, 11. října 2020, byl příjezd vladyky Agathonika z Arusha.

Náš časopis přichází, aby vyplnil mezeru novinek a aktualit od našich misionářů ze zemí, kde září světlo Pravoslaví, a kde probíhají různé charitativní činnosti, jako například příprava pokrmů pro hladovějící či podávání polévek (tzv. “soup kitchens”), kde se vydávají knížky v místních jazycích, staví se školy, nemocnice a sirotčince, provádí se vrtání studní s čistou pitnou vodou, konají se pravoslavné křty a zejména jsou budovány chrámy pro božské liturgie.

Nyní následuje přehled vašich milodarů v roce 2020 a jejich využití. Během tohoto roku bratrstvo podpořilo týmy misionářů přímou finanční pomocí, a to částkou € 650.211,30, která byla využita pro jejich rozličné potřeby, jak je uvedeno zde:

Celý příspěvek →

Kroměřížská Noc kostelů

I v letošním roce 2021 se Pravoslavná církevní obec v Kroměříži zapojila do projektu Noc kostelů. Kvůli koronaviru a zatím ne zcela rozvolněným opatřením jsme očekávali spíše nízkou účast, ale opak byl pravdou. Letošní zájem předčil naše očekávání. Již od 18té hodiny začaly chodit skupinky návštěvníků. Před večerní bohoslužbou přišla “delegace” dětí školního věku z okolního sídliště, z nichž mnohé dosud nevěděly k čemu tato budova (chrám) vlastně slouží.

Na rozdíl od minulých let, kdy náš chrám navštěvovali spíše zvědavci, jsme letos zaznamenali zvýšený zájem římských katolíků. Jejich dotazy se hodně týkaly věrouky a rozdílů mezi pravoslavím a římským katolicismem. Na večerní bohoslužbě také “nahradili” místa pravoslavných, kterých bylo jako šafránu, takže účast na večerní převyšovala počtem osob i leckterou nedělní svatou liturgii.

Letošní Noc kostelů můžeme zhodnotit jako velice zdařilou a zdá se, že některé návštěvníky, kteří zde byli poprvé, budeme vídat i jindy během roku.

jer. Stanislav Dolníček

Noc kostelů v Horní Lipové

V Horní Lipové se nachází již od roku 2014 pravoslavný chrám zasvěcený svátku Proměnění Páně a sv. Nektáriovi Eginskému. Letošní téma Noci kostelů je podle žalmu 104 možno chápat přírodně – „Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří.“ Náš chrám je kompletně obklopený lesem a zvířata ve dne i v noci si  k němu nacházejí cestu, a proto jsme nepochybovali o správnosti zvolené tématiky.

V pátek v podvečer k zahájení Noci kostelů jsme sloužili Kánon kajícný k Pánu našemu Ježíši Kristu. Poté byl svícemi ozářený chrámový prostor ponechán otevřený po celou noc pro návštěvníky, kteří v něm mohli setrvat dle libosti. První návštěvník byl až z dalekého Nového Jičína a ostatní jsme nepočítali. V sobotu 29. května v ranních hodinách byla sloužena panychida k výročí pádu Konstantinopole a tímto byla vykonána pomyslná tečka za letošním ročníkem tradiční akce. U nás však dáváme přednost akci Den kostelů, kdy je náš chrám a památník stále otevřen od slunce východu po jeho západ.“

 

Noc kostelů ve Svitavách

Letošní Noc kostelů proběhla oproti minulým rokům netradičně bez kulturního programu ve znamení uctění památky našich zesnulých blízkých, kteří nás během posledních měsíců opustili kvůli epidemii koronaviru. Interiér kaple svatého Jiří osvětlovala pouze světla svící hořících za pokoj duší našich drahých zesnulých. V této atmosféře ticha a osobních vzpomínek plameny svíček symbolizovaly i naši naději na vzkříšení pramenícího ze slavného Vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista, který svojí smrtí na kříži smrt jednou provždy přemohl.

Konference presbyterů olomoucko-brněnské eparchie

V Olomouci se 1. června t.r. sešli duchovní naší eparchie na další z obvyklých presbyterií. Od poslední duchovenské konference uplynulo mnoho času, protože pravidelné scházení duchovenstva bylo přetrženo pandemickými opatřeními. Největším zážitkem bylo tudíž pro většinu z nás setkat se s kolegy, vidět shromážděný eparchiální duchovenský sbor a společně pobesedovat.

Nejprve duchovní sloužili s vladykou Izaiášem svatou liturgii v olomouckém katedrálním chrámu, poté se přesunuli do dolní kaple, kde se konalo zasedání.

Na programu bylo probírání aktuálních otázek života naší eparchie. Setkání proběhlo v uvolněné, klidné a přátelské atmosféře a v radostném duchu ze společného rokování.

Vzhledem k některým tíživým okolnostem celocírkevního života navrhli duchovní vyjádřit podporu shromážděných presbyterů episkopátu olomoucko-brněnské eparchie, což proběhlo v duchu  jednomyslnosti.

Poté, co jsme probrali vše, co měl kdokoliv z duchovních na srdci, bylo zasedání konference ukončeno.

Fotogalerie ze svaté liturgie

Fotogalerie z konference

 

 

Ostravská Noc kostelů

Letošní Noc kostelů byla poznamenána nejen protipandemickými opatřeními, leč také doposud nezvyklou situací, kdy se do Noci kostelů nepřihlásil žádný z okolních svatostánků v městských obvodech Ostrava-Pustkovec nebo Ostrava-Poruba. Vzhledem k tomu, že si návštěvníci obvykle plánují trasu tak, aby na ni bylo co nejvíce sakrálních objektů, ocitli jsme se letos tak říkajíc mimo hlavní trasy, což se projevilo i menší návštěvností, které činila asi 100 osob. I letos se jsme se setkali se „starými známými“, kteří naši kapli navštěvují pravidelně každým rokem, přišli i lidé s připravenými otázkami,  nebo ti, které přivedla pouhá zvědavost, ale i tací, kteří jen nakoukli.

Noc kostelů

Letošní Noc kostelů (28. května) se podobně jako loni uskutečnila v atmosféře postupného rozvolňování protipandemických omezení. Po zkušenosti z minulého roku je však toto rozvolňování opatrnější. To ovlivnilo i průběh programu mnohých účastníků. Např. činnost mnoha amatérských pěveckých sborů se teprve začíná probírat, a tak mnohde chyběl zpěv a program se soustředil na místní zvláštnosti, výstavy nebo prezentaci různých činností.

Noc kostelů nabízí možnost nezávazného přiblížení se a setkání s křesťanstvím. Poskytuje možnosti, jak citlivě přiblížit křesťanství, církev, víru. Smyslem je oslovit, nabízet, ale nevnucovat, a tímto způsobem zprostředkovat návštěvníkům pozitivní zkušenost v souvislosti s církví.

Noc kostelů je určena pro nejširší veřejnost. Jedním z cílů je vytvořit „nízkoprahovou“ nabídku k setkání pro lidi, kteří stojí mimo církev či na okraji církve. Kulturní pozadí programu Noci kostelů, zpřístupnění běžně nepřístupných míst a atmosféra noci dávají příležitost oslovit co nejširší veřejnost.

Dalším cílem je vzbudit zájem o společenskou a kulturní hodnotu kostelů. Noc kostelů prezentuje kostely jako důležitou součást společenského života obyvatel a poukazuje také na jejich kulturní hodnotu.

Přerov

V Přerově jsme měli plné ruce práce s jinými činnostmi týkajícími se chodu farnosti a zároveň jsme byli limitováni nepřítomností našeho spřáteleného pěveckého sboru kvůli protipandemickým opatřením. Díky ochotě naší menší bohoslužebné jednotky uvnitř sboru jsme měli možnost alespoň zkrášlit paschální bohoslužby školeným zpěvem a profesionalitě sbormistryně byla k pravoslavnému liturgickému repertoáru sboru nacvičena a přidána skladba Voskresenije tvoje od srbského skladatele Stevana Mokranjace.

Při letošní Noci kostelů byla tedy jen možnost seznámit se s liturgickým prostorem chrámu a zhlédnout stálé expozice o kalvárii české pravoslavné církve. Přesto chrámem prošlo přibližně 300 – 400 lidí, a i když někteří opravdu doslova prošli, byli i tací, kteří věnovali čas zhlédnutí výstavy a naše svícníky byly plné zapálených svící; nebylo ani potřeba vysvětlovat, k čemu tento rituál slouží.

 

 

Alexandru Ceban

Moldavan, ale především pravoslavný kněz Alexandru Ceban.
Dokumentární cyklus o těch, kteří žijí jinde, než jsou jejich kořeny.

V Kišiněvě, hlavním městě Moldavska absolvoval Alexandru Ceban univerzitu. Lákala ho politologie a historie. Jenže pracovní perspektiva v bývalé sovětské, ekonomicky nestabilní republice byla mizerná. Alexandru zamířil do Česka, kde už pátý rok pracovala jeho matka. Oba sice měli vysokoškolské diplomy, ale začít museli v dělnických profesích.

Pořad České televize (29. 5. 2021)

 

Ohlédnutí za cyrilometodějskou poutí 2021

Letošní pouť do Mikulčic se konala za sychravého a chladného počasí, jak už je posledních pár let v tomto období obvyklé. Od začátku poutě pršelo. Tomu odpovídal i počet účastníků, který podstatně vzrostl až v druhé polovině bohoslužby. Někteří z přítomných pak dojatě vyprávěli, že právě ve chvíli svatého přijímání ustal déšť.

Promluvu k letošnímu svátku pronesl důstojný otec Rafael z Šumperka.

Začal s poukázáním na aktuální deštivé počasí řečnickou otázkou: Drazí bratři a sestry, ptáte se možná sami sebe, proč jsme tady? Abychom zmokli? Vždyť prší! Nezbláznili jsme se? Kolik z nás dnes asi řešilo otázku, zda sem přijít nebo ne. Někteří mají rodiny a chtějí se jim věnovat, další si potřebuje odpočinout po těžké celotýdenní práci, jiný naopak potřebuje využít volný den, aby mohl udělat to, nač není jindy čas, někdo je zesláblý po těžké chorobě… Dobrých důvodů, proč sem neputovat, by mnozí našli dost a dost. Vzpomeňme však na svaté Cyrila a Metoděje, kteří opustili své domácí prostředí a vydali na cestu kamsi daleko na sever, putovali sem kvůli slovanskému národu, který stále prodléval v tmě pohanství, aby jej osvítili světlem křesťanské víry, světlem poznání Boha. Jistě chápeme, že v době, kdy se vydávali svatí soluňští bratři k nám na Velkou Moravu, nelétala letadla, neexistovala linka Thessaloniki – Praha, díky níž dnes překonáváme celou tu vzdálenost za dvě až tři hodiny. V 9. století k nám věrozvěsti, které si kníže sv. Rostislav na Byzanci vyprosil, putovali dlouho a namáhavě. Zdolávali tuto velkou vzdálenost za každého počasí a podstupovali značná rizika tehdejšího cestování. Útrapy těžké cesty je jistě zmáhaly (zvláště sv. Konstantina – Cyrila, který byl křehké tělesné konstituce).

Otec Rafael se s naslouchajícími podělil o osobní vzpomínku: „U nás na farnosti je jedna babička, volyňská Češka, je jí asi 95 let, a ta mi vyprávěla, jak chodila s maminkou každou neděli do chrámu, který byl vzdálen řadu kilometrů a muselo se jít přes les. A vypravily se na cestu v jakémkoli počasí. I když lilo, i když byl všude sníh, přesto do chrámu přišly.“

Zde na místě byli svatí soluňští bratři konfrontováni s místní situací – uviděli, co předvídali již před začátkem cesty: jak těžká práce zde na ně čeká. Museli pokládat samotné základy života Kristovy Církve: učit místní lid křesťanské víře i církevní praxi. Vyučit své svěřence ve čtení a psaní novým slovanským písmem. Vzdělávat zdejší adepty duchovenského povolání. Řídit budování chrámů a instalaci bohoslužebného vybavení. Možná tušili, že to, co zde budují, může být nepřáteli rozmetáno a vystavěné chrámy budou zbořeny. Přesto do toho šli s plným nasazením.

Jednou se v nebi setkáme se svatými Cyrilem a Metodějem a oni se nás zeptají, jak jsme pokračovali v jejich díle, jestli jsme poctivě nesli jejich odkaz, zda jsme se snažili navázat na jejich námahu a vstoupit do jejich práce. Nejspíš se také otáží, kde jsme byli v den jejich svátku. Co jim asi odpovíme? Každý místní pravoslavný křesťan by měl být v den jejich památky v chrámu, děkovat Bohu za svaté věrozvěsty, apoštoly Slovanů, a obracet se k nim s prosbou o jejich přímluvu u Vládce veškerenstva. Prosit je, aby i nadále duchovně vzdělávali Moravu, chránili zdejší pravoslaví, povolávali další služebníky pro rozvoj místní církve, inspirovali české a moravské pravoslavné křesťany k práci, k duchovnímu životu, k jednotě a svornosti. Kéž sv. Cyril a Metoděj utiší bouře, které církev boří. Kéž nás inspirují k pokoře, která je nejspolehlivějším základem každého duchovního díla.

Sv. bratři Cyril a Metoděj nám při nebeském setkání možná připomenou známou skutečnost, že svatí nám shůry mohou účinněji pomáhat, když se k nim vroucně obracíme, jejich přímluvy co nejčastěji vzýváme a znovu a znovu se k nim modlíme.

Svatí Cyrile a Metoději, opatrujte naše pravoslavné společenství a vyproste nám všem u Boha milost velikou!

Panychida za válečné zajatce v Horní Lipové

Jak už se stalo dobrým zvykem, každoročně k výročí konce 2. světové války, pořádá Pravoslavná církevní obec v Jeseníku ve spolupráci se spolkem „Kostelík v horách“ setkání k připomenutí této významné události našich dějin. V letošním „orouškovaném“ čase se nás sešlo 8. května v Horní Lipové přes třicet nelhostejných a to přímo v památníku válečných zajatců. Stovky jejich jmen zapsané na stěnách místního chrámu byly zároveň čteny při panychidě za přítomnosti místních i hostů z generálního konzulátu RF v Brně.

Druhá část sobotního dopoledne proběhla ve znamení memoárové válečné literatury a poezie. Na závěr bylo připraveno malé pohoštění na prostranství u památníku. O celé události referoval místní tisk.

Vyslechněte, prosím, ukázku z přednesené básně:

„Vy mrtví spíte hluboko,
a my tu jako vaše stíny,
žijeme jenom na oko,
na druhé straně hlíny.

Vy mrtví spěte, spěte dál!
Po mnohém kabát máme dosud,
vnuk z jeho kapes vysypal,
na svoji dlaň váš osud.“

 

Velký týden v Jihlavě

Vzpomínka na duchovní hloubku dnů Velkého (strastného) týdne

Velká středa: svatá Tajina svěcení oleje a pomazání nemocných

 

Velký pátek: památka křížové cesty a symbolické pohřbívání těla Páně, čili vynášení pláštěnice

 

Celá fotogalérie je na stránce jihlavské církevní obce