Duchovenstvu a věřícím olomoucko-brněnské eparchie

Z církevní obce v Brně se šíří pamfletická tvorba, různá zavádějící provolání, ideologizované výzvy, fantazijní fabulace, účelově vykonstruované právní rozbory. Alespoň jednou za čas se proti všem těm manipulacím, pomluvám a lžím musíme ohradit. Jejich poslední veřejný dopis opakuje už rok protlačovanou brněnskou fantazii o jakýchsi obrovských podvodech, které se v církvi „kolem nás dějí“, ale nikdy nic z toho tito žalobci neprokázali. Stále jen z Brna slyšíme, že všechna jejich obvinění jsou čistá pravda a na všechno mají důkazy, ale nic, co by mohlo sloužit jako  důkaz pro vnášená nařčení, nikdo nikdy neviděl. To jim však nebrání v tom jaksi umanutě pokračovat, např. hned v úvodním titulku posledního pamfletu obviňuje mluvčí brněnské farnosti celé vedení naší eparchie z podvodu.

Stále slyšíme z jejich strany skandovat obavy o majetek. Jako by někdo chtěl brněnský chrám prodat nebo si někam odvézt. Obviňují nás, že chceme chrám zavřít. Proč by si někdo něco takového měl přát? Prot. Fejsak v televizi obvinil za účasti věřících eparchii, že se chce dostat k penězům farnosti. Že prý chceme chrám vykrást. Jako by tam někdo měl zlatý poklad. Co by kdo měl s jejich bankovními účty či nahromaděným zlatem provádět? Co je v chrámu a ve farní pokladně, slouží církevní obci (pokud to někdo z brněnských předáků neodnese). Zatím jediný, kdo se v poslední době vloupal do chrámu, byl tento bývalý duchovní, který nebyl oprávněnou osobou k výměně zámku od chrámu, a ještě se při tom nechal natočit televizí. Sloužíme v naší církvi Bohu nebo majetku? Leží nám na srdci zbožnost nebo mamon?

Věřícím svěřeným bývalému duchovnímu správci biskupem podávala brněnská duchovní správa v průběhu uplynulých dvou let falešné informace a nepravoslavné názory. Z ústně šířených zpráv za poslední léta lze vyrozumět, že obec je bývalým duchovní správcem vychovávána v jakémsi sebeklamu, že je to nejlepší a nejzbožnější farnost v eparchii, nedávno prohlásili, že jsou zde „oporou pravoslaví“, často jsme od nich slýchali narážky, že jedině u nich „se slouží“. Kdežto na jiných farnostech se snad neslouží? Všechno jsou to jen jejich domněnky, jejichž oprávněnost je – jemně řečeno – sporná.

Poznámka: pokud zde či jinde používáme některé ostřejší pojmy (vzpoura, vzbouřenci, manipulace a další, což je ještě to mírnější výrazivo z kanonického a svatootcovského pojmosloví), pak to činíme nikoliv z osobních důvodů (což jak věříme většina obeznámených čtenářů z eparchie chápe), nýbrž s ohledem na krajní vážnost situace a s jistotou, že je použití takových pojmů adekvátní a je podložené fakty. Také nám dovolte dodat, že při tom máme na mysli brněnské vůdce a mluvčí, kteří manipulují s věřícími, nikoliv samotné dezinformované věřící v Brně, kteří za nic nemohou.

Informace podávané brněnskou obcí jsou nepravdivé především v ohledech, k nimž se níže stručně vyjádříme:

1.) Posvátný synod nezrušil opatření, která nad prot. Fejsakem učinil Vysokopřeosvícený vladyka Simeon, eparchiální biskup. Posvátný synod odpověděl na stížnost prot. Fejsaka tím, že jeho kauzu nechal znovu prošetřit eparchiálním archijerejem, s dovětkem, že celá záležitost spadá plně do kompetence eparchiálního archijereje. Tedy shrnuto: posvátný synod prohlásil, že orgánem, který je oprávněn věc rozhodnout, je eparchiální biskup. Pro přešetření není předepsán žádný procesní postup. Arcibiskup Simeon na žádost synodu věc znovu prošel (a před svědky to komentoval), a protože jeho dosavadní postup byl bohatě argumentačně a důkazním materiálem nezvratně doložen, a navíc mezi tím prot. Fejsak podal i trestní oznámení na biskupa, nenašel zde vladyka arcibiskup prostor pro pochyby o oprávněnosti dosavadního postupu, a tak svůj výnos znovu potvrdil. Důkazní materiál dodal sám prot. Fejsak svými veřejnými proklamacemi, jejichž autorství nebo spoluautorství nikdy nezpochybnil a nikdy se od obsahu webových stránek brněnské farnosti  a lží, pomluv a urážek tam prezentovaných nedistancoval, o mediálně šířených dezinformacích ani nemluvě. Proto je ústní výslech zbytečný. Ze stejných důvodů upustila od výslechu i Komise pro zkoumání kanonických přestupků (dříve EDS), která se k projednání jeho případu sešla, jak všichni její členové potvrdí.

2.) Prot. Fejsak byl zbaven funkce duchovního správce. Je jedno, zda to původně bylo míněno jako dočasné nebo jako definitivní. Dalším svým chováním projevil tento duchovní nezpůsobilost zastávat tak významný církevní úřad. Tento stav doposavad trvá a prot. Fejsak není duchovním správcem. Žádný biskup nepotřebuje duchovního, který vypovídá poslušnost, je hádavý a veřejně hanobí, pomlouvá a lže o hierarchii a dokonce podává na hierarchu trestní oznámení. Policie odložila trestní oznámení podaná prot. Fejsakem (či lidmi z jeho okruhu) na naše biskupy, všechna ta nařčení byla tedy i státními orgány po prošetření shledána jako neodůvodněná (tj. vylhaná).

3.) Na prot. Fejsaka byl po půlročním volání k nápravě naším arcibiskupem uvalen zákaz konání bohoslužeb. Bylo to provedeno na základě doložených a veřejných postojů, výrocích a skutků tohoto duchovního, jemuž podléhají veřejné farní stránky, na nichž opakovaně a dlouhodobě uráží biskupy, hanobí, lže, pomlouvá a chová se k nim v rozporu s kněžskou podřízeností, povinnou úctou a poslušností. Pod některými vážnými urážkami je přímo podepsán. Tento zákaz nebyl posvátným synodem ani nikým jiným zrušen a nadále trvá.  Tvrzení autora posledního brněnského listu, že posvátný synod dal brněnským vzbouřencům ve všem za pravdu, je lež. A chlácholit stoupence, že prot. Fejsak stále čeká na rozhodnutí synodu, je jen klamným manévrováním. Synod už jednal.

4.) Výběrové řízení na uprázdněný post brněnského duchovního správce bylo vykonáno přesně v souladu s ústavou. (Ústava čl. 9, odst. 2 a prováděcí předpisy 9, 2, b) Eparchiální rada vybrala mezi členy konkurzní komise i zástupce brněnské farnosti, p. Dvořáčka, aby jeho obec mohla mít v celém řízení svého zástupce, který ji tam mohl zastupovat a mohl být osobním svědkem o řádném průběhu provedeného konkurzu. P. Dvořáček nabízené místo v komisi odmítl, vnucoval všem své vlastní soukromé výklady ústavy a jen produkoval další a další překroucené právnické argumenty, proč je konkurs špatný. Právníci ministerstva uznali konkurs za souhlasící s ústavou a námitky p. Dvořáčka zamítli. Naproti tomu v Brně p. Dvořáček snad až demagogicky rozhlašuje, že se konkurz konal „navzdory řádnému ústavnímu postupu“. Myslí tím snad, že co je a co není řádný ústavní postup, rozhodují jedině oni v Brně? Zbytečně se tedy p. Dvořáček ve veřejném protestním prohlášení dnes nad činností komise rozčiluje, že byla sestavena, jak píše: „kdo ví z koho, ani netušíme, kdo v ní byl, pokud vůbec skutečně existovala mimo papír“ a že „neměla nic společného s PCO v Brně“ (citace z posledního brněnského pamfletu). Opominul svým čtenářům sdělit takovou drobnost, že byl sám do komise pozván a zvolen za jejího člena eparchiální radou. Čtenář sám posoudí, kdo má a kdo nemá dobrou vůli k dohodě.

5.) Stálé zpochybňování způsobilosti arcibiskupa Simeona, je vůči němu urážlivé. Když si vladyka Simeon nepřeje osobní kontakt s nekajícími vzbouřenci, kteří jen stupňují své nepřijatelné a necírkevní chování (jak sleduje celá eparchie), neznamená to, že není způsobilý. Naopak, projevil mimořádnou shovívavost vůči nim, když jim nabídl vyjednat si smíření s vladykou Izaiášem, který jim stále nabízel ruku k jednání a ke smíru. Brněnská obec však, jak je celá církevní veřejnost průběžně svědkem, jen zveřejňuje vzpurná prohlášení, ale domluvit se na ničem nechce. Proto je „čestná deklarace“ toho brněnského shromáždění (či spíše jakési nelegitimní farní konference), že eparchie prý nepodnikla žádný pokus dosažení dohody, falešná. Způsob, jak se chovají vůči poslu vladyky Simeona, kterému veřejně vzkazují, že není v Brně vítán a že ho nepustí do chrámu, a jejich výzvy k věřícím, aby nevydávali chrám novému duchovnímu správci, a veřejně o něm publikují, že je „kontroverzní“, to vše je urážkou nejen vladyky Izaiáše ale především samotného arcibiskupa. Není divu, že jim odmítá udělit audienci. Není povinností biskupa osobně přijmout každého, kdo se toho dožaduje, zvláště když je předem jasné, že se chystá audience zneužít. Zveřejňovanými podezřeními, že jeho podpisy jsou zfalšované, urážejí brněnští samozvanci celé vedení olomoucko-brněnské eparchie. V posledních dvou měsících navštívily vladyku Simeona dvě úřední osoby, které oficiálně potvrdily jeho plnou duševní způsobilost a ověřily pravost jeho podpisů.

6.) Provedené brněnské „shromáždění“, či spíše konference části brněnských křesťanů, není žádným „farním shromážděním“, svolaným dle ústavy. (Ústava čl. 16; i pro mimořádné shromáždění církevní obce platí odst. 2 o nutném souhlasu eparchiálního biskupa.) Nejednalo se tedy o legální „shromáždění církevní obce“ ve smyslu ústavy, a tedy není oprávněné přijímat platná usnesení a nemá žádné oprávnění někoho volit do církevních postů. Svolavatelé byli před konáním shromáždění informováni vladykou Simeonem, že nedává za dané situace souhlas ke konání shromáždění, což je první a nutný předpoklad pro legalitu takového farního shromáždění. Hlasu svého eparchiálního biskupa se však vzepřeli. Prot. Fejsak není už skoro rok duchovním správcem (ani dle svého eparchiálního biskupa, ani dle oficiálního schematismu, ani dle registru Ministerstva kultury ČR), a tudíž není dle ústavy osobou oprávněnou svolávat farní shromáždění. (Ústava čl. 16, odst. 3 o osobě svolávající shromáždění – platí pro řádné i mimořádné shromáždění.) I na to byli organizátoři upozorněni. Brněnské výklady ústavy jsou účelové, odporují posvátným kánonům i tradičnímu hierarchickému uspořádání církve. Pravoslavnou ústavu je v církvi možno platně vykládat, je-li tento výklad v souladu s kánony a pravoslavnou Tradicí. Pojem „Boží lid“ nelze vztahovat na nějaké nekanonicky svolané protestní srocení, ale jedině na věřící kolem svého biskupa nebo kolem toho, koho jim on požehná a pošle.

7.) Rozhodnutí, kdo může či nemůže být v pozici duchovního správce, nenáleží věřícím, ale je plně v rukách eparchiálního biskupa. Jinak by biskup neměl v rukou nástroje k pastýřskému vedení své eparchie. Oklamaní brněnští věřící se však mylně a nepravoslavně domnívají, že si mohou bez biskupa svolávat shromáždění oprávněné přijímat církevně-správní usnesení a volit svého duchovního správce, a to z kandidátů předem biskupem k volbě neschválených a nenavržených. (Ústava, prováděcí předpisy k čl. 9, odst. 2 za písmenem c) Takové mylné a nepravoslavné domněnky pochopitelně nejsou pravdivé ani z hlediska ústavy, ani dle posvátných kánonů, ani dle pravoslavného učení, naší Tradice a víry. Volba prot. Fejsaka je volbou provedenou proti eparchiálnímu biskupovi, který mu už dříve zakázal službu a k další kandidatuře ho nenavrhl. A podle jakého článku ústavy si tam volili pomocného duchovního, zapomněli veřejnosti vysvětlit (pomocný duchovní není dle ústavy volená funkce). Vedení eparchie se už skoro rok pokouší o domluvu s brněnskou církevní obcí, resp. jejími mluvčími. Bohužel představy těchto lidí jsou takové, že se vedení eparchie buď zcela podřídí vůli prot. Fejsaka a jím navedených věřících, nebo žádná dohoda nebude a oni si prosadí svou vůli násilím.

8.) Výzvami k nepřijetí nového duchovního správce, k vzpouře (a dokonce na jejich webu už zaznělo volání k použití fyzického násilí!) se brněnští vůdcové vystavují možnosti kanonického i právního postihu, protože právě na takové případy pamatuje kanonické právo pocházející od svatých Otců církve a svatých sněmů. Duchovenstvo takových věřících, kteří odmítají přijmout biskupa, se kanonicky přísně trestá (svrhává). Stejně tak jsou trestuhodná i všechna ta nepodložená a nedokázaná čili křivá obvinění uvržená biskupa. Prot. Fejsak nikdy nedokázal své obvinění, že se biskup chystal zcizit část majetku eparchie. A to i když brněnský farní web veřejně opakovaně tvrdil, že má na všechno důkazy. Naopak se prokázalo, že vladyka jednal dle pokynů eparchiální rady a že nedošlo k ničemu, co by bylo přestupkem či by zasluhovalo trest. A protože bylo v té věci podáno na našeho vladyku trestní oznámení, bylo nařčení prot. Fejsaka prověřeno i světskými vyšetřovacími orgány, které potvrdily, že nařčení je nepodložené. Takový křivopřísežník a hanobitel biskupa by měl být duchovním správcem biskupské katedrály?

9.) Vladyka Izaiáš je řádně navrženým, konkurzem vybraným a schváleným kandidátem na duchovního správce. Byl v souladu s ústavou zvolen a ustanoven. Je zbytečné vyvracet všechna ta dehonestující lživá tvrzení, která jsou na jeho hlavu adresována z brněnské obce. Argument, že biskup nemá být duchovním správcem farnosti, protože se nemůže věnovat jednotlivým věřícím, je také vznesený účelově. V pražské katedrále je duchovním správcem arcibiskup Michal a pastýřskou péči o věřící tam vykonávají pomocní duchovní, a nikomu to nevadí. Neslyšeli jsme, že by tam duchovenstvo protestovalo a podněcovalo věřící ke vzpouře. Přesně tento pražský model chceme aplikovat i na obě moravské katedrály. Vladyka Izaiáš přichází, poslán eparchiálním biskupem, aby převzal obec z rukou svévolníků a vzbouřenců, zajistil klid v obci, přičinil se o ustanovení řádného kanonického duchovenstva pro chrám a postaral se rozšíření pravoslavné duchovní správy v Brně. Skuteční pravoslavní věřící, kterým jde o zbožnost a rozkvět pravoslaví v jejich městě, jistě brzy sami poznají, kdo je pravý pastýř, který zajišťuje duchovní péči o ovečky Kristovy, a kdo byl jen vlkem, který lapal a rozháněl ovce.

10.) Prot. Fejsak svým chováním frapantně zneuctil svou kněžskou přísahu, ve které před Bohem slíbil episkopovi i věřícím, že „se bude řídit učením svatého Evangelia, svatých apoštolů a všech církevních pravidel i učení Otců pravoslavné církve,“ že podle slov apoštola nebude „svárlivý a žádostiv pomíjivého zisku, ale bude vlídný, smířlivý, nezištný,“ načež slavnostně prohlásil, že „bude poslušen svého vladyky a jeho nástupců i všech nadřízených církevních úřadů, a že ze všech sil bude pracovat pro dobro církve i svého národa.“ To slibují při svém vysvěcení všichni kněží a platí to i pro brněnské duchovenstvo. Už skoro rok sledujeme morální úpadek a odpadání od pravoslavné praxe ve farnosti, nad kterou prot. Fejsak násilím uchvacuje vedení. Myslíme, že církevní veřejnosti, která sleduje celou jeho kauzu na webu i v masmédiích, není potřeba jednotlivě dokládat, jakými všemi způsoby celý výše uvedený citát z textu kněžského slibu prot. Fejsak porušuje.

Závěrem

S bolestí sledujeme, jak z Pravoslavné církevní obce v Brně vytvořilo její dávno odvolané duchovenské vedení hanbu naší eparchie před církevní i světskou veřejností. Publikací své neposlušnosti a vzpoury, hanobením a urážením biskupů, a to vše i v masmédiích způsobilo církvi ostudu před celým národem a na dlouho tam poškodilo misijní záměry církve.

Pro oba vladyky a celé vedení eparchie je to velice smutná záležitost. Ještě nikdy jsme se zde nesetkali s podobným kněžským případem. Modlili jsme se a postili, aby zbloudilce sám Bůh poučil a přivedl na cestu nápravy. Musíme však už pokročit v řešení této nekončící kritické situace. Tady se už nejedná jen o dva zbloudilé duchovní, ale především o duchovní škodu způsobenou na věřících, jejichž spásu ohrozil jeden mocichtivý, vzpurný a nezkrotnou vášní ovládnutý kněz, svým protestantským či sektářským myšlením, bohoslužbami konanými přes biskupský zákaz a nepožehnaným podáváním přijímání, o jehož platnosti může nyní mít někdo pochybnosti. Pravoslavná tradice hlásá, že nic z toho, co koná kněz bez jednoty s biskupem, není platné. „Jedině taková eucharistie je pravá, kterou koná biskup nebo ten, komu to dovolí“ (sv. Ignatios Theoforos). Prot. Fejsak de facto vede jemu svěřené věřící do rozkolu. Nebo vyvádí naši českou farnost z českého pravoslaví pod jinou sféru vlivu?

Zamysleme se nad zákulisím celého sporu. Pod vedením prot. Fejsaka se v této farnosti dostali Češi a Moravané do výrazné menšiny (důkazem jsou stovky podpisů na těch pohlednicích s předtištěným textem na podporu prot. Fejsaka, kterých poslali celou hromadu z brněnské farnosti na adresu vladyky Simeona; českých jmen tam bylo jen pár, což znamená, že ostatní Češi a Moravané se buď podpory prot. Fejsaka neúčastní, nebo jich na farnosti už víc není). S tím si spojme tu podivnou neústupnost prot. Fejsaka, která by mohla napovídat, že dostal od někoho zvenku eparchie (či zvenku naší místní církve) nějaké záruky a podporu. Nejsou události v Brně jakýmsi experimentem, co vše lze v naší autokefální církvi prosadit zvenku? Vzpomeňme si, po jaké události začal prot. Fejsak útočit na vladyku Izaiáše. Do této události měl prot. Fejsák k vladykovi Izaiášovi výborný vztah. Kde byl v zahraničí na návštěvě prot. Fejsák bezprostředně před tím, než se postavil proti vladykovi? Není jeho mocichtivost a pýcha jen používána kýmsi zvenku, resp. ze zahraničí, k destabilizaci eparchie, aby se zde otevřela vrátka někomu, kdo ve jménu ambicí svého geopolitického vlivu touží zde skrytě či zjevně v církvi vládnout bez ohledu na to, jak se k takové tváři pravoslavné církve pak postaví česká veřejnost a jak to ublíží pravoslavné misii? (Viz nyní kauza Olšany.) Vzpomeňme si na tu paní v šátku před brněnským chrámem, jak se silným cizím přízvukem do kamery vyjadřuje svůj nesouhlas s konáním eparchie. Kdyby šlo prot. Fejsakovi o věřící, mohl jim dál v pokoji sloužit jako pomocný duchovní úplně stejně jako dřív. Za čí zájmy zde vede onen kněz svůj lítý boj? Pokud se tomuto brněnskému experimentu s cizím vlivem nepostavíme na odpor, nepodaří se nám zde české pravoslaví udržet. Už dříve, v průběhu tohoto roku, se v Brně pokoušeli vtáhnout do naší eparchie nadvládu sousedního arcibiskupa. A pokračuje to. Je jim jedno, že je to naprosto nekanonické a odporuje to ústavě i základnímu dokumentu. A je možné, že to není konec. Vidíme totiž, že jsou připraveni sem otevřít dveře komukoliv, od koho si bez ohledu na zájmy a názory ostatních farností krátkozrace v Brně slibují pomoc pro svou vzpouru.

Přemýšlí prot. Fejsak někdy, jak se bude Bohu zodpovídat za všechny ty věřící svedené z pravoslavné cesty spásy? Jaké jméno bude mít v historii místní církve? Jak ubližuje nejen farnosti, ale celé eparchii a celém misijnímu dílu českého pravoslaví? Sledujeme, že vede svěřené věřící nikoliv ke Kristu ale k sobě. Že je místo k blahoslavené jednotě s Církví svedl a vláčí do tmy rozkolu. Dle Písma svatého si klademe otázku: Co je to za pastýře, který pase jen sám sebe? Právě poškození nevinných duší nás naplňuje velkou bolestí a nutí nás zanechat dosavadního, skoro rok už trvajícího, volání k nápravě a opakovaných pozvání k usmíření a k dohodě, za něž se nám mluvčí farnosti odvděčil tím, že napsal na web velkým písmem: „Vedení OBE se nezastavilo před ničím!“ Zřejmě už je nejvyšší čas uchýlit se k takovému řešení, od něhož můžeme očekávat, že v konečném důsledku povede k obnově farnosti a k duchovnímu prospěchu a záchraně brněnských pravoslavných věřících.