V sobotu (11. 12.) večer při bohoslužbě Fejsakovi příznivci brání věřícím ve vstupu do chrámu. Přímo do vchodu se postavil jakýsi Kyprian, brněnský autor různých zvěstí psaných pro bulvární noviny (např. „Brněnská drbna“ – ano, tak se ten plátek opravdu jmenuje). Stál uprostřed chrámových dveří, bránil či odrazoval věřící od příchodu na chrámovou bohoslužbu. Někteří z příchozích odešli po setkání s ním domů, protože vůbec nechápali, co se to u chrámu děje.

Trochu nám to připomíná bolševické praktiky v porevolučním Rusku. Tenkrát před chrámy hlídkovaly skupinky ateistických aktivistů, bránily vstupovat, odrazovaly či zaznamenávaly jména těch, kteří se nenechali zastrašit.

Těžko posoudit, jestli je Kyprian a další brněnští aktivisté pod nějakým ideovým vlivem leninsko-stalinského Sovětského svazu, nebo zdali spíš patří do kategorie těch, o nichž pravil Pán Ježíš: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít.“ (Matouš 23,13)

Nedělní bohoslužba (12. 12.) proběhla, díky Bohu, relativně pokojně. V chrámu se sloužila svatá liturgie a po ní se konal svatý křest. Po měsících se zde opět vysluhovaly platné svaté Tajiny. Účast odhadovali přítomní na bezmála 20 statečných lidí. (Protože věřící vstupující do chrámu byli fanatiky fotografováni, schovávali se někteří v koutech chrámu. A Kyprian zlověstně stál sice už nikoliv přímo ve vchodu, ale hned vedle jako tichá hrozba.)

Klidný průběh možná způsobilo i natáčení kontroverzního slovenského novináře, před nímž Fejsákův lid nasadil svou “svatou tvář”. Náhle byli všichni jako beránci, nešťastní z toho, že prý “musí mrznout” venku. Škoda, že jim vůdce zakázal vstoupit dovnitř. Díky Bohu za novináře, kvůli jehož přítomnosti nám tentokrát nikdo nenadával, nekřičel, neběsnil a netloukl nás.

Před chrámem organizoval Fejsak další nekanonickou a rozkolnou službu. Při této akci za hlasitého “zpěvu” vede Fejsak své následovníky průvodem kolem chrámu, asi aby byli jako židé obcházející Jericho.

Bude zřejmě potřeba požádat státní orgány, aby Fejsaka jako organizátora a odpovědnou osobu hnaly k zodpovědnosti za neoprávněné používání cizího pozemku k jeho soukromým akcím. Domluvit se ním není možné, tak snad bude možné donutit cestou zákona tohoto “kněze”, aby odešel páchat svá rozkolná shromáždění jinam. Poté už bude možno zahájit novou misii a postupně vzkřísit Pravoslavnou církevní obec v Brně, kterou Fejsak téměř pohřbil.

Z hlediska občanského práva pořádá Fejsak protizákonnou hromadnou a organizovanou akci (podle nás něco přes 100 lidí, fejsakovci napočítali 300 🙂 ) na církevním pozemku bez souhlasu oprávněné osoby. Řešit tuto situaci už přísluší státním orgánům. V Brně přece nejsme na Ukrajině. U nás je zvykem vymáhat dodržování platných zákonů. Anarchie, přestupky a nepořádky se v kulturních zemích obvykle netolerují.

Samozřejmě respektujeme vůli věřících, kteří si sami rozhodnou, kam chtějí chodit. Jedná se nám o to, aby jim byla zajištěna svobodná volba, kterou jim Fejsak zatím nechce dovolit. V našem státu je náboženská svoboda a každý si sám volí, jestli chce chodit někam na bohoslužby, a případně na jaké bohoslužby. Nikoho nenutíme žádným nátlakem, aby vstupoval do našeho chrámu. Naším úkolem je nyní zajistit otevřený chrám, volný církevní pozemek, možnost věřících dobrat se pravdivých informací a samozřejmě konání řádných bohoslužeb.

Chápeme, že část věřících je možná na duši už tak poškozena Fejsakovým působením, že jsou zřejmě pro normální duchovní (a kanonický církevní) život na dlouho ztraceni. Máme mnoho svědectví o tom, jak tento “kněz” dlouhá léta působil na své věřící – jak je explicitními výroky i podprahově utvrzoval, že Pravoslavná církevní obce v Brně je pod jeho vedením jedinou skutečně pravoslavnou obcí u nás. S tímto klamným přesvědčením se stále v různých ozvěnách u řady brněnských věřících setkáváme.

Na druhé straně má církev zkušenost, že pravoslavná duše milující Krista si sama hledá opravdovou a řádnou bohoslužbu – bez fanatismu, sektářství, egománie náboženského vůdce, v pokoji a v pokoře a bez vzpoury. Pravoslaví v průběhu historie přežilo všechna velká i malá historická schismata.

Díky Bohu za vše!