Ve čtvrtek 28. září se v brněnské katedrále konala slavnost prvního výročí vyhlášení svatosti mučednice a princezny velkomoravské Orosie a zároveň se slavila památka sv. Václava podle občanského kalendáře. Slavnostní archijerejská bohoslužba začala v 9 hod. Sloužil Přeosvícený vladyka Izaiáš a dvanáct duchovních.

Po evangeliu kázal prot. Jan z Jihlavy a ve své promluvě na téma mučednictví našich svatých navázal na svátek Povýšení svatého kříže, který se oslavoval den před památkou sv. Orosie. Začal citací výroku sv. Jana Zlatoústého: „Kříž je symbolem Božího daru, znamením duchovní vznešenosti, poklad, který nelze ukrást, dar, který nám nikdo nemůže vzít, základ posvěcení (svatosti).“ Kvůli tomu Pán přišel na svět, aby vystoupil na kříž, který je spolu se Vzkříšením osou Jeho díla spásy člověka. Kristus proměnil bolest – z prokletí v požehnání. Bez Kristovy bolesti bychom nemohli dosáhnout věčné radosti. Všechno, co máme, vše, co nám dává naše víra, všechny dary, jimiž nás oblažuje naše Církev, máme díky Kristovu kříži, díky Jeho bolesti.

Z promluvy dále vybíráme: Z kříže učinil Boží Syn pro každého z nás klíč k zamčené bráně do nebeského Království. Kříž dostáváme každý od Boha takový, jaký je potřeba k léčení nemoci naší duše. Cesta kříže je následováním Krista, jak to po nás Pán žádá v evangeliu: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“ (Mat 16,24)

Bůh nikdy nesliboval, že od nás na tomto světě odkloní všechno trápení. Chce, abychom zde pracovali, namáhali se, věřili a doufali v život příští a pro ten všechno tady trpělivě a pokorně snášeli. Abychom stále volili: pozemské nebo nebeské?, dočasná blaha nebo věčná? Suma těchto našich voleb jednou rozhodne o našem věčném osudu. Ct. Izák Syrský napsal: „Vidíš ty nesčíslné pluky svatých Církve? Nikdo z nich nevystoupil na nebe skrze život v pohodlí, naopak – všichni kráčeli vzhůru skrze mnohá trápení a trpělivě nesli kříž, který jim Bůh dal.“

Písmo svaté nás k této trpělivosti povzbuzuje: „Současná dočasná utrpení nejsou ničím v porovnání se slávou, do které vstoupíme.“ (Řím 8,18) Bude-li kdokoliv z nás hledět na své bolesti a trápení jako na nevyhnutelnou zkoušku víry, kterou mu Bůh seslal buď pro očištění nebo pro zdokonalení, či jako pokání, nebo aby mu nasadil vítězný věnec, pak přijme kalich utrpení jako požehnání z rukou Pána.

Naše země je posvěcená krví svatých mučedníků. Díky jejich přímluvám v naší zemi trvá pravoslavná církev, přemáhá útoky všech nepřátel a jako ponorná řeka se znovu a znovu vyvěrá na povrch, jakmile jsou pro to vhodné okolnosti. Tak se to u nás děje už celých tisíc let. Nebylo by v silách pozemšťanů postarat se o nezahladitelnost pravoslavné setby sv. Cyrila a Metoděje. Leč je to v moci sboru našich svatých. Spasili nejen sebe, ale ještě pomáhají nám. Díky jejich práci a starostlivosti o tuto zemi je zde dnes pravoslavná církev, která žije, slouží, učí, šíří pravidla svatých pro zbožnost, podává spásu.

Kromě pomoci shůry nám svatí svými životy ukazují cestu. Oni nám svým příkladem ukazují základní pravdu křesťanské víry: ďábel je přemožen, Kristus učinil z naší bolesti a smrti požehnanou cestu k sobě, do svého nebeského království. Mučedníci nám svým životem i způsobem svého odchodu vskutku názorně zjevují, že všechno nepříjemné, bolestné, rmutné, co lidem před Kristem (a dnes lidem nepřijímajícím Krista) připadalo nesmyslné, absurdní, dostává s Kristem hluboký smysl a stalo se uzdravujícím lékem skýtajícím nesmrtelnost. Je to cesta následování Krista.

Na životech a zesnutí našich svatých vidíme, že přijetí utrpení – nereptajícím nesením i toho nejtěžšího kříže – je uskutečněním jejich lásky ke Kristu. Platí to i pro nás – pokorné a trpělivé přijetí kříže je důkazem lásky naší duše k Pánu Ježíši. Přijetím kříže ukázal Boží Syn svou lásku k lidem, a přijetím svého kříže dokazujeme my lidé svou lásku k Pánu.

Je to láska, ve které by člověk s radostí shořel na prášek, jen aby nebyl odloučen od milovaného Spasitele. Člověku je pak jedno, co se ním stane, jen když s Kristem zůstane. V jednom hymnu či písni se zpívá: “Kriste, s tebou je v i pekle ráj!”

Máme takové svaté a takové vznešené vzory! Ať si každý z nás sám položí otázku, jak vede svůj život a jak tráví své dny! Jestli napodobuje ohnivou víru našich svatých. Jestli už evangelium tak proměnilo jeho uvažování, že by cokoliv dal, jen aby věčné nebeské království získal. Tak vypadá pravá láska k Bohu, kterou si Bůh od nás přeje a k níž nás vede. Tato láska je sumou všech přikázání, podstatou všech modliteb a bohoslužeb. Je smyslem a cílem našeho života. K takové lásce nás archa Církve nese. Právě tomu nás učí příklady svatých a to je jeden z hlavních cílů jejich přímluv za nás.

Sv. Václav a sv. Orosie. Oba tak milovali Krista, že by nikdy neučinili nic, čím by zarmoutili Boha. Tato láska jim dala schopnost hledět tváří v tvář smrti a neuhnout ani o milimetr, necouvnout před žádnou silou tohoto světa. Pro milovaného Pána Ježíše podstoupili dobrovolné utrpení a smrt, a tak s Ním zůstávají v Jeho Království na věky.

My je často prosíme o věci tohoto pozemského života. Máme problémy se zdravím, v rodině, v zaměstnání, vyjít s penězi apod., a tak prosíme naše svaté. Je to správné, ale měli bychom jako křesťané vidět dál, za horizont tohoto hmotného světa a dočasného života, a prosit o to nejdůležitější – o lásku. A naši svatí nám nezřídka pomáhají, ale při tom se diví: „Tak málo si žádáš. Daleko více ti chceme dát.“ Prosme je, abychom si zamilovali svůj kříž jako lék od Božského Lékaře na nemoci našich duší, prosme je o dar jejich lásky.

Poté bohoslužba v duchovním pokoji a blahodatné atmosféře pokračovala, krásně při ní zpíval sbor brněnské katedrály, mnoho věřících přistoupilo ke svatému příjímání.

Vladyka v závěru liturgie připomněl, jak těžké je někdy nést kříž, ale shůry nám naši svatí pomáhají. Důležité je, abychom ve svých životních zkouškách nikdy neztratili Krista. Poté zdůraznil, že předlohou pro naše české slovo „mučedník“ je řecký termín „martyros“, což znamená svědek. Ten, kdo dosvědčil svou víru třeba až prolitím svém krve, když to bylo nutné pro zachování věrnosti Kristu. I my máme vydávat okolním lidem svědectví o své pravoslavné křesťanské víře. Nemusíme dnes prolévat svou krev, ale máme vždy svědčit o našem Pánu svým způsobem života, poctivostí, morálkou, milosrdenstvím a láskou.

Poté předali zástupci brněnské obce vladykovi květiny a dárek. Při závěrečném pomazání olejem byly rozdávány ikonky svaté Orosie, které byly požehnány ve Španělsku na jejích svatých ostatcích. Prot. Alexandru Ceban vladykovi poděkoval za modlitby a pozval přítomné na pohoštění uchystané před chrámem. Byl výjimečně teplý a krásný den, takže stoly prostřené pod širým nebem byly lákavou příležitostí nejen k posilnění těla, ale k dalším besedám.

Vladykovi Izaiášovi, všem sloužícím duchovním a bratřím a sestrám, kteří se podíleli na přípravě slavnosti patří vřelé poděkování a všem účastníkům slavnosti na přímluvy svatých mučedníků Orosie a Václava: Mnohá léta!

Na úplný konec tohoto požehnaného setkání vyprávěl bratr JUDr. Zdeněk Opatřil, předseda Všeslovanského výboru v chrámu o nedávné pouti do Španělska k svatým ostatkům mučednice Orosie, které se zúčastnil. Svá slova doprovázel promítáním fotografií z pouti. Zvláště nás zaujalo, s jakou pozorností byli poutníci z České republiky ve Španělsku přijati. V městě Jaca a Yebra, kde jsou ostatky sv. Orosie, lidé nesmírně milují svou Orosii, které tam říkají „Královna hor“. Na její počest se v den svátku konají velkolepé oslavy a poutě na místo, kde byla zabita. V obou městech nesou slavnostním průvodem – s mnoha folklórními obyčeji (některé připomínají moravskou „Jízdu králů“) a zvuky různých nástrojů – svaté ostatky ulicemi a posléze krajinou. Když sem přijeli věřící z místa, odkud sv. Orosie pochází, aby se ve Španělsku poklonili jejím svatým ostatkům, lidé radostně konstatovali: „Připutovali z Čech a Moravy za naší Orosií.“ Dokonce o tom vydal zprávu místní tisk. Církevní i státní hodnostáři si naši výpravu velice považovali a na závěr říkali: „Z Čech a Moravy přijeli, aby se zde poklonili své Orosii.“

Brožurka se službou a životopisem sv. Orosie (Dobroslavy) je v PDF zde.

Jako upomínku přinášíme několik fotogalérií z průběhu celé vzácné události.