Další ročník ikonografického kurzu v monastýru Zesnutí přesv. Bohorodice ve Vilémově se konal začátkem letních prázdnin pod vedením mátušky Jany Baudišové (viz web ikony.or.cz). Cílem kurzů je práce v menších skupinkách, při níž lze zajistit hlubší uvedení do klasické techniky ikonopisu s důrazem na zasazení zhotovování ikon do duchovního a církevního prostředí Pravoslaví.

Z původní zprávy:

S požehnáním vladyky Izaiáše proběhl ve dnech 14.-18. červencel ve vilémovském monastýru další ikonopisný kurz. Opět po roce se zde sešli zájemci, kteří si pod odborným vedením vytvořili své vlastní ikony. Tentokrát byla tématem ikona Bohorodice Vladimirské. Všichni se s úspěchem vyrovnali se zvládnutím poněkud náročnější starobylé techniky vaječné tempery a nesnadné kompozice Matky a Dítěte Krista ve vzájemném obětí. Vytvořili velice pěkná ikonografická díla. Měli přitom na paměti, že ikonopisec má velkou zodpovědnost před Pánem Bohem i lidmi, aby jeho díla svědčila o Kristově pravdě nejen teologicky, ale také svou krásou. K tomu je potřeba osvojit si nejen příslušnou výtvarnou techniku, ale je k tomu třeba i vnitřní kázně, kde je práce podřízena ikonopisnému kánonu. To vše je však k Boží slávě završeno jen tehdy, když ikonopisec vtiskne do ikony duchovní hloubku, která je dána hloubkou jeho vlastního duchovního života v pravoslavné Církvi, neboť, a to je třeba zdůraznit, ikona je výrazem pravoslavné duchovnosti a právě tím přitahuje lidskou mysl. Náš kurz je v tomto smyslu i misijní, neboť přijímáme také nepravoslavné zájemce o ikony a snažíme se v průběhu kurzu vysvětlit právě tento duchovní základ ikony.

Monastýr na nás opět silně zapůsobil čistotou, hlubokým mlčením a nebeským klidem vzdáleným od problémů tohoto světa. Utvořilo se zde krásné a inspirativní společenství, kde byla radost z díla opravdu cítit v každém okamžiku. Součástí pobytu v monastýru byly i ranní modlitby v chrámu pod vedením matky starice Alexie. Kromě chrámu se účastníci mohli kdykoli během dne pomodlit v kapli nebo si odpočinout v monastýrské zahradě. O vaření se (s pomocí účastníků kurzu) staral otec diákon Lazar Maďar spolu s paní Anežkou Mandelíkovou.

Většina účastníků kurzu projevila v jeho závěru přání o jeho opakování v příštím roce. Dá-li Pán Bůh, rádi opět kurz příští rok v letních měsících pro zájemce zopakujeme.

Díky patří matce igumenii Alexii, která účastníky v monastýru přijala, asistentce Anežce Mandelíkové, která obětavě pečovala i o organizační záležitosti, a všem, kteří pomáhali v kuchyni zajistit zdárný průběh týdenního pobytu zde.

Zvláštní dík patří vladykovi Izaiášovi za návštěvu kurzu a za sladké zmrzlinové pohoštění, které s sebou přivezl.