Svatá Orosie v Brně | Olomoucko-brněnská eparchie

V naší brněnské katedrále se 28. září konala tradiční významná eparchiální oslava. Tento den naše eparchie oslavuje dva významné svátky: výročí vyhlášení svatosti svaté mučednice Orosie (čili Dobroslavy), princezny velkomoravské, a svátek sv. Václava podle nového kalendáře.

Archijerejskou liturgii vedl eparchiální biskup olomoucko-brněnský vladyka Izaiáš, spolusloužilo šest presbyterů a tři diákoni a další duchovní.

Při liturgii vladyka postřihl další kleriky – žalmistu a hypodiákona, a vysvětil jednoho z hypodiákonů na diákona.

Při homilii zazněl především přehled událostí v životě svaté Orosie, jak jej podávají historikové. Když přišli svatí Cyril a Metoděj na Velkou Moravu zbýval do narození Orosie ještě jeden rok (*864). O svou maminku přišla Orosie v útlém mládí za neznámých okolností. Její otec statečný kníže Mojslav, o němž se zmiňují Fuldské anály (r. 872), padl při boji s Franky. Osiřelé Orosie se ujímají knížata Bořivoj a Ludmila, která pak byla spolu s Orosií pokřtěna na Levém Hradci v kapli sv. Klimenta, která byla součástí tohoto knížecího sídla. Křest vykonal Metodějův kněz Kaich (v r. 875 – 877), který se pak postaral o jejich vzdělávání ve víře a dohlížel na jejich pokrok v duchovním životě. Prameny říkají, že vzhledem k blízkosti věkem probíhal vztah mezi Ludmilou a Orosií spíše v rovině přátelství, než jako mezi matkou a její adoptivní dcerou. Tato doba nejspíš patřila k nejšťastnějšímu období jejich životů. Čistota mládí a srdce otevřená nové křesťanské víře – společně nadšeně poznávaly vznešenost evangelia a zasvěcovaly svá srdce Pánu Ježíši Kristu. Orosie nepochybně sdílela horlivost Ludmilinu pro křesťanství, bohoslužby a prohlubování víry, jak se o tom dozvídáme ze svatoludmilských pramenů. Jak pevně a hluboko přijaly obě společně víru v Krista, budou svědčit jejich další životy i způsob, jakým své životy završily.

Svatý Metoděj byl při své návštěvě v Římě (r. 880), kde bylo zrovna aragonské poselstvo kvůli sňatku syna španělského krále, papežem dotázán, zda není v jeho eparchii nějaká vhodná urozená dívka, která by se mohla stát nevěstou příštího španělského krále Fortúna Garcése. Španělsko bojovalo s invazí maurů – muslimů; již 90 % této země bylo pod jejich nadvládou. Pouze severní část, aragonská ještě byla křesťanská. Dívka, kterou hledali, měla být krásná, pevně věřící a statečná. Metoděj navrhl Orosii a začalo probíhat jednání. Sňatek byl vykonán na dálku – v zastoupení, jak to patřilo k tehdejší občasné praxi. Posléze se vydala Orosie s doprovodem za svým ženichem do španělského aragonska. V průvodu byla celá její rodina a mnozí další – celkem prý asi 300 lidí.

Při překročení pyrenejských hor se vedoucí českého průvodu seznámili se situací ve Španělsku, kde řádily loupeživé bandy; další cesta se stala velice nebezpečnou. Výprava se proto rozhodla uchýlit se do horských jeskyní a ke králi byl vyslán posel s žádostí o vyslání ozbrojeného doprovodu. Posel byl však chycen a zabit, a z listin, jimiž byl vybaven, se dozvěděl vůdce jedné bandy o průvodu. Tlupě velel Aben Lupo – odpadlík, bandita, vrah. Lstí se mu podařilo zjistit, kde se členové průvodu schovávají, a přepadl je. Členové průvodu byli postupně zmasakrováni. Orosii však zločinec navrhl, aby si zachránila život, zřekla se Krista, přijala islám a stala se jeho ženou (nejspíše tím myslel součástí jeho harému). Domníval se, že pohled na zabité členy jejího doprovodu ji vystraší, propadne panice, a tímto způsobem získá její souhlas. Jenže Orosie měla hluboce vštípené křesťanské zásady a pamatovala, co se s Ludmilou naučily o víře z evangelia a mravnosti i čistotě, k níž nás Spasitel volá. A tak odmítla zříci se Krista a zradit tím svou víru, stejně tak odmítla poskvrnit se nevěrou vůči svému zákonitému ženichu, za kterého již byla provdána. Tváří v tvář takové pevnosti víry, statečnosti a mravnosti se zloduch tak rozzuřil, že byly Orosii useknuty postupně všechny údy a nakonec sťata hlava.

Orosia svou smrtí svědčila o Kristu ve svých 16 letech. Zachovala pevnou víru v Ježíše Krista, manželskou věrnost i své panenství. Umíme si z této okolnosti představit, na jak pevných duchovních základech byla postavena její výchova u Ludmily, které obě vyučoval kněz Kaich ustanovený a pověřený sv. Metodějem. Právě ze svatosti sv. Orosie můžeme poznat něco hlubokého o duchovnosti sv. Ludmily, jak hluboce si osvojily zásady evangelia, a zároveň naopak – z Ludmilina života se učíme o víře a křesťanském přesvědčení sv. Orosie.

Její ženich, který se nakonec jinými cestami dozvěděl o Orosiině příjezdu do Španělska, vyrazil jejímu průvodu ihned vstříc, ale k pyrenejským jeskyním přijel pozdě. Pohřbil Orosii na místě jejího umučení u jeskyní, které tam dodnes jsou a byly později přeměněny v kaple. Na tom místě stále vyvěrá pět pramenů vody, které tam proudí od chvíle usmrcení Orosie na znamení pěti proudů její krve vylévajících se z pěti ran na jejím čistém těle.

Podle některých zdrojů se její ovdovělý manžel již nikdy neoženil a jeho bol a smutek nad ztrátou nevěsty ho ponoukal neustále pronásledovat maury, takže tím započal proces jejich vyhnání ze Španělska a vlastně i záchrany západní Evropy před muslimy.

O dvě stě let později bylo místo, kde byly pohřbeny ostatky Orosie zjeveno pastýři, který tam odpočíval (je to podobná historie jako zjevení ostatků sv. Rafaela, Nikolaose a Iriny, kteří jsou od té doby jedni z nejznámějších a nejvzývanějších novomučedníků v Řecku). Pastýř odnesl svaté ostatky do města Jaca (čti Chaka), kde byly přijaty s nesmírou úctou a slávou. Orosie je pro tamní věřící patronkou vinařů a zemědělců, je jí připisována moc krotit bouři či naopak sesílat déšť. Jak chápeme po letošním nebývale suchém létu, její přímluvy bychom potřebovali i zde na Moravě.

Při čtení popisu její pevné víry, mravnosti, statečnosti a velikého utrpení, skrze které vystoupila na nebe, je nám jasné, že ve starověku by se jí dostalo titulu velikomučednice. Není divu, že se ďábel snaží ze všech sil potlačit její památku, zahalit kouřem pochybností její sílu a znemožnit její oslavu, která mu způsobuje tolik škod a bolesti. Jak veliký vzor čistoty, víry, hrdinství, mravnosti by v její památce mohli zdejší lidé najít! Představte si, kdyby se svatá Orosie stala příkladem pro výchovu našich dětí v této zmatené době. Kolik mladých lidí by to mohlo inspirovat k zbožnosti, zachránit je pro zachování křesťanské víry a povzbudit k životu dle Božích přikázání. Musíme očekávat, že vše, co se naší Orosie týká, se bude stále pokoušet nečistý duch zmařit.

Kazatel na konec připomenul, s jakou věrností k tradici uctívají svatou Orosii a jakou lásku k ní chovají i dnes na místě jejího mučednictví ve Španělsku, kde oslavují její svátek v červnu v den nalezení jejích svatých ostatků. Celé město Jaca, kde jsou v katedrále ostatky mučednice a jejích mučednických druhů, je na nohou, konají se průvody ulicemi města, jsou neseny její svaté ostatky a koná se zvláštní věkovitý folklórní obyčej – krojovaní muži s růží v ústech šermují v průvodu dřevěnými holemi a vyjadřují tím svou lásku k své princezně či vlastně aragonské královně Orosii, kterou jsou připraveni bránit (to naznačují šermováním holemi).

Už mnohé lidi „uhodila do očí“ nápadná podobnost tohoto rituálu s moravskou „jízdou králů“, při které mladého jinocha oblékají do dívčích šatů, vkládají mu do úst růži, a on pak jede na koni v průvodu dalších krojovaných jezdců (jako by to byla matná vzpomínka na průvod, ve kterém se kdysi Orosie vypravila do Španělska za svým ženichem).

Ještě dlouhá staletí se v Čechách o Orosii alespoň vědělo a lidé za ní putovali z Čech až do Španělska. Pokusy navázat na vztahy mezi španělskou úctou k Orosii a Čechy procházejí naší historií. Pak však v Čechách její památka slábne, ale jak se zdá, nikdy nezanikla úplně (viz literatura o ní v závěru webové stránky s článkem o Orosii).

Duchovním neštěstím Čechů a Moravanů je – našemu národu implantovaný – skepticismus, který brání většímu a nadšenějšímu uctívání našich svatých, zvláště v poválečném období (ani ostatní místní svatí na tom nejsou o mnoho lépe, a jejich ctění je dokonce i v prostředí pravoslavné církve poněkud vlažné). Jsme jedním z nejateističtějších národů na planetě, a paradoxně – možná jen díky přímluvám našich svatých zde víra a pravoslavná církev vůbec existují. Vždyť v tom tkví hlavní úloha svatých na nebi – přivádět pozemšťany blíže ke Kristu.

Kéž by i v nás bylo něco z radosti a víry Španělů, kteří před několika lety nadšeně uvítali delegaci věřících z Čech, kteří jim zvěstovali, že na Moravě je už Orosie ctěna jako svatá, a přivezli s sebou její pravoslavnou ikonu. Španělský biskup ji nechal natrvalo umístit přímo u svatých ostatků.

Na závěr vyzval kazatel přítomné, aby napodobili lásku a úctu španělských ctitelů naší svaté Velkomoravanky. Kéž náš národ není zahanben před touto naší světicí. A protože svatí mohou nejvíce pomáhat, jestliže jim k tomu my svým vzýváním otevřeme dveře, může naše úcta k Orosii přispět naší místní církvi i celému národu.

Na konci liturgie hovořil vladyka o svatém Václavovi i Orosii a připomněl, že tito naši mučedníci jsou vzorem oběti a trpělivého nesení kříže, jak nás k tomu volá Pán Ježíš v evangeliu. Zamýšlel se nad významem našich svatých a jejich příkladem pro nás. V závěru poděkoval všem přítomným za jejich účast. Následovalo pohoštění před chrámem.

O životě sv. Orosie natočila Česká televize dokumentární film, s výkladem renomovaných historiků, který můžete shlédnout zde v závěru příspěvku.