Katedrální chrám sv. Václava

Brno monastýr sv. Ludmily

Výklad večerní bohoslužby svátku Seslaní Svatého Ducha

Na slavný svátek Seslání Ducha svatého, bezprostředně po Božské liturgii, koná naše pravoslavná církev jednu z nejpůsobivějších a nejhlubších bohoslužeb liturgického roku: večerní se skláněním kolen (tj. na kolenou). Liturgicky zahajuje druhý den svatodušních svátků – den Ducha Svatého, zasvěcený Nejsvětější Trojici, a značí návrat ke klečení po padesáti dnech paschální doby, kdy křesťané stáli před Bohem vzpřímeně na znamení radosti z Kristova vítězství nad smrtí.

Tato večerní bohoslužba má od prvních okamžiků zvláštní charakter. Poprvé po Velikonocích se znovu recituje modlitba „Králi nebeský, Utěšiteli…“, modlitba adresovaná Duchu svatému, která nebyla v bohoslužbě přítomna v období mezi Zmrtvýchvstáním a Sesláním Ducha Svatého. Okamžik sestoupení Ducha vyjadřuje naplnění Spasitelova slibu: seslat Utěšitele, tj. Ducha Svatého na apoštoly a na celou církev.

Historicky se řád této zvláštní večerní ustálil v byzantské bohoslužbě v prvním křesťanském tisíciletí a byl úzce spjat s přední osobností pravoslaví: svatým Sofroniem, patriarchou Jeruzaléma (+638). Svatý Sofronij, ve své době přezdívaný „Scholastik“ nebo „Sofista“ kvůli své inteligenci, vznešené kultuře a kvalitám učitele rétoriky, nebyl jen velkým obhájcem pravé víry proti monotheletské herezi, ale především hlubokým věřícím a křesťanským mystikem. Někteří liturgisté považují tohoto velkého jeruzalémského patriarchu za autora řádu a modliteb večerní klečení (jiní označují za jejich autora sv. Basila Velikého).

cp