Poutní oslava svátku sv. Cyrila a Metoděje na mikulčických vykopávkách

Svatá liturgie na základech starodávné baziliky na akropoli velkomoravského hradiště v Mikulčicích

Dědictví otců zachovej nám, Pane!*

Sobotní poutí na místa posvěcená službou sv. Metoděje oslavila naše eparchie letošní svátek sv. Cyrila a Metoděje. Sloužit přijel vladyka Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský a vladyka Izaiáš, vikární biskup šumperský spolu s duchovenstvem. Shromáždili jsme se k vykonání svaté liturgie na mikulčických vykopávkách, a přestože se tento týden nad naší republikou honila mračna, pršelo a meteorologická předpověď na sobotu zněla dost pochmurně, nespadlo na nás v průběhu služby více než pár kapek. V průběhu eucharistického kánonu pak chvilku jemně mžilo. Na obzoru kolem nás bylo stále černo, mračna se honila kolem nás, opravdově se však rozpršelo až někdy po poledni. Zdá se, že tento sváteční den bývá většinou pod zvláštní ochranou sv. Cyrila a Metoděje, kteří nad místem, kde sami před tisíci roky sloužili svaté liturgie, “zařídí” počasí umožňující i nám vykonat stejnou bohoslužbu, jako zde sloužili oni. Někdy je na tento svátek pěkně na celé Moravě, jindy se protrhá všude nad vlastí panující deštivá nepohoda jen zde a to pouze na pár hodin právě potřebných pro liturgii na základech dávné mikulčické hlavní baziliky.

Vladyka Simeon ve svém zajímavém kázání srovnal dva přístupy ke křesťanské misii. Reprezentantem jednoho je např. Karel Veliký. Pro křesťanskou víru byla vojensky dobývána území barbarů a poražené národy byly prostě pokřtěny (v pozadí za tímto způsobem misie je možná uvažování typické spíše pro pohanství – ten, kdo vojensky zvítězí a podmaní si jiný národ, má právo poraženému vnutit své náboženství a svého boha, neboť válečné vítězství je důkazem, že bůh vítěze je mocnější, a tudíž lepší, než bůh poražených, který je nedokázal ochránit či zajistit vítězství – válka byla tedy vnímána mj. jako souboj božstev). Zcela jiný způsob misie a jiné myšlení stojí za cyrilometodějskou misií, která usilovala poučit lid, ukázat jim vznešenost křesťanské víry, aby výsledkem bylo, že lidé sami zatouží po Církvi Kristově. Nakonec vladyka Simeon vyzval přítomné k pravoslavné misii v cyrilometodějském duchu, abychom učili naše bližní porozumět křesťanské víře, poznat její krásu a hloubku a pochopit principy křesťanského duchovního života. V takové misii nemá místo ani vojenské násilí ani sektářská manipulace s lidmi, ale misionář se svým kázáním snaží, aby oslovovaní lidé sami okusili sílu Ducha Svatého a poznali pravdu, která člověka osvobozuje a nikoliv spoutává.

Duch návaznosti na cyrilometodějské dílo, který byl posilován svatostí tohoto vzácného místa, občerstvil srdce všech přítomných. Vezmeme-li v úvahu počasí a pesimismus meteorologů, můžeme konstatovat, že přijelo i dost věřících, kteří se nenechali odradit hrozbami mrakopravců a z lásky ke svatým soluňským bratřím se vypravili na cestu za nimi s vědomím, že nejspíš promoknou. Naši svatí věrozvěsti se však o nás dobře postarali a těch pár kapek bylo spíše rosou shůry seslanou na modlitby eucharistického kánonu liturgie.

Řada poutníků se zde na posvátné půdě cyrilometodějského chrámu vyzpovídala a posléze přijala svaté Tajiny drahocenných Těla a Krve Kristových. Liturgický zpěv krásně zajistil sbor brněnské církevní obce, která si také vzala na starost přivezení všeho potřebného k vykonání božské liturgie pod širým nebem.

Po završení bohoslužby jsme se průvodem a se zpěvem duchovních písní přesunuli do budovy nového návštěvnického centra, které bylo zbudováno loňského roku a stalo se vskutku důstojnou reprezentací tohoto významného místa pro naše národní dějiny. Vladyka Simeon poděkoval  řediteli mikulčického památníku panu Františkovi Synkovi za jeho energickou a neutuchající péči o tato místa, která jsou naší vlasti a místní pravoslavné církvi tak drahá.

Naši hierarchové byli ředitelem muzea  požádáni o vysvěcení nové budovy návštěvnického centra muzea, což bylo vykonáno slavnostním způsobem a s hromovým zpěvem písně k oslavě sv. Rostislava. Poutníci se poté mohli seznámit s krásnou výstavou velkoformátových fotografií, nazvanou Setkání kultur a připomínající 1150. výročí příchodu věrozvěstů a církví spoluorganizovanou velkou pouť roku 2013, která byla s tímto výročím spojena. Při prohlížení fotografií si poutníci připomněli návštěvu Jeho Všesvatosti patriarchy konstantinopolského Bartoloměje a mnoho dalších momentů této události.

Děkujeme za možnost i letos sloužit na posvátném místě cyrilometodějské misie a za poskytnuté zázemí a pohoštění. Závěrečné posezení řada poutníků využila k rozhovoru s přítomnými vladyky o aktuálních tématech našeho církevního dění.

Hlavní díkůvzdání pochopitelně náleží Bohu ve svaté Trojici a našim svatým byzantským misionářům Cyrilu a Metoději, které prosíme, aby neopouštěli svou přízní zdejší pravoslavný lid, naši eparchii na Moravě a celou českou a moravskou zemi.

Kéž se nás oni sami ujmou jako svého dědictví, a přes naši nehodnost a hříchy ať se zde daří dále zvelebovat jejich odkaz, aby rozkvetla zde cyrilometodějská církev a “nic pak neodolá její svaté kráse”*.

prot. Jan Baudiš a br. Ondřej Chrást

*= Slova vypůjčená z nejznámější místní lidové cyrilometodějské písně