Archiv pro měsíc: Leden 2020

Svatořečení novomučedníků, kteří trpěli spolu se sv. Gorazdem

Posvátný synod rozhodl zapsat mezi místní světce i novomučedníky, kteří byli zabiti nacistickými okupanty v dobách heydrichiády.

Svatořečeni budou jmenovitě kněží Vladimír Petřek a Václav Čikl spolu s předsedou sboru starších pražské katedrály Janem Sonnenvendem, druhové sv. Gorazda v mučednictví za církev. Všichni tři pocházejí z Moravy. Spolu s nimi jsou hromadně kanonizováni i ostatní místní pravoslavní křesťané, kteří byli zabiti fašisty v době 2. světové války za své svědectví o Kristu.

Den jejich památky je stanoven na 5. září (občanského kalendáře).

Svatí novomučedníci, proste spolu se světitelem mučedníkem Gorazdem Boha za naši místní církev!

Krátce o životech novomučedníků

Jan Sonnevend

Narodil se 25. prosince 1880 v obci Topolany u Vyškova na Moravě v rolnické rodině. Absolvoval obchodní akademii v Brně, kde také následně pracoval jako úředník pojišťovny. V jihomoravské metropoli se oženil roku 1907 s Marií rozenou Lorkovou a rok nato se jim narodila dcera Ludmila. Roku 1924 se aktivně podílel na založení brněnské pravoslavné církevní obce, která si jej zvolila do funkce místopředsedy sboru starších. Sonnevend napomohl v Brně vzniku pěveckého sboru a významně finančně podpořil stavbu tamního pravoslavného chrámu sv. Václava. Ve 30. letech působil jako ředitel Okresní nemocenské pojišťovny v Brně. Po penzionování roku 1938 se s manželkou přestěhoval za dcerou do Prahy. Zde se, kromě filatelie a charitativní činnosti v ústřední Masarykově lize proti TBC, věnoval především práci ve prospěch místní pravoslavné církve jako předseda pražské rady starších katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Po německé okupaci se zapojil do odboje a byl v kontaktu se členy různých odbojových organizací. Vrcholem jeho protiokupační činnosti se stala pomoc parašutistům skupiny ANTHROPOID, kteří provedli 27. května 1942 v Praze úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Sonnevend nabídl prchajícím parašutistům úkryt v kryptě pravoslavného katedrálního chrámu za spolupráce kaplana Vladimíra Petřka, představeného kněze Václava Čikla a kostelníků Václava Ornesta a Karla Loudy. Pražský vladyka Gorazd se o pobytu hledaných osob v chrámu dozvěděl od Sonnevenda teprve 11. června 1942 a nařídil jejich co nejrychlejší přestěhování na jiné bezpečné místo. Zradou kolegy parašutisty Karla Čurdy došlo k vyzrazení úkrytu a 18. června 1942 po mnohahodinovém boji k likvidaci skrývaných odbojářů. Sonnevand byl zatčen, podroben krutým výslechům a 3. září 1942 odsouzen stanným soudem v rámci procesu s představiteli pravoslavné církve k trestu smrti zastřelením vykonaném den nato na kobyliské střelnici. Manželku Marii s dcerou Ludmilou provdanou Ryškovou a jejího manžela zastřelili nacisté dne 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen.

Protojerej Václav Čikl

Narodil se dne 13. ledna 1900 ve Slavětíně u Litovle na Moravě. Po maturitě na litovelském reálném gymnáziu absolvoval dvouleté teologické studium organizované v Olomouci Československou církví zakončené roku 1922 vysvěcením na kněze vladykou Gorazdem v Chudobíně. Po odchodu konzervativního pravoslavného Gorazdova proudu z reformní Československé církve a konstituování samostatné Československé pravoslavné církve roku 1924 se stal pravoslavným pomocným duchovním v Olomouci a Tovačově. Do manželství vstoupil roku 1925 s Marií rozenou Klyšovou (dcery Olga a Taťána) a v období let 1925 až 1938 působil jako duchovní v Přerově. V roce 1938 odešel na žádost vladyky Gorazda do Prahy, kde se stal představeným katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Od počátku německé okupace spolupracoval s odbojem, stíhaným židům vystavoval falešné křestní listy a podílel se na ukrývání členů odboje. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha pečoval o parašutisty ukryté v katedrálním chrámu. Po jejich odhalení byl 18. června 1942 zatčen, vězněn a při výsleších mučen, přičemž neprozradil své spolupracovníky. Na závěr procesu s pravoslavnými představiteli před stanným souden 3. září 1942 si vyslechl rozsudek smrti, jehož vykonání se uskutečnilo na kobyliské střelnici den nato. Usmrcena byla rovněž Čiklova manželka Marie zavražděná dne 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen (dcery strávily válku v internačních táborech).

Jerej Vladimír Petřek

Narodil se 19. června 1908 v Olomouci – Hodolanech v učitelské a sokolské rodině. Po absolvování měšťanské školy a gymnázia pokračoval, díky rodinnému příteli vladykovi Gorazdovi, v letech 1923 až 1928 ve studiu pravoslavného bohosloví v semináři ve Sremských Karlovcích v Srbsku, nato se vzdělával na teologické fakultě v Bělehradě. Po návratu domů odmítl nadějnou vojenskou kariéru, roku 1934 se oženil v Olomouci s Jiřinou rozenou Reinlovou (dcera Jiřina *1935) a ještě téhož roku jej vladyka Gorazd v Praze vysvětil na kněze. Nastoupil jako pomocný kněz při pražském chrámu sv. Cyrila a Metoděje, přičemž se věnoval bezpočtu bohulibých aktivit – přednášel, překládal, obhájil doktorát teologie, působil na pražském eparchiálním soudu, spolupracoval s mezinárodní organizací YMCA, přátelil se s významnými osobnostmi tehdejšího kulturního života (např. básníkem Jaroslavem Seifertem) atd. Hovořil německy, francouzsky, srbsky i rusky. Po německé okupaci se okamžitě zapojil do odbojové činnosti, podílel se na ukrývání členů odboje a Gestapo proti němu vedlo vyšetřování pro vystavování křestních listů pronásledovaným židům. Po realizaci atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se ujal prchajících parašutistů a významně napomáhal jejich urývání v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Pravděpodobně s nimi přicházel nejvíce do styku, protože je každodenně zásoboval potravinami. Po vyzrazení došlo 18. června 1942 k Petřekově zatčení a odvedení do chrámu, kde jej nacisté nutili vyjednávat s parašutisty kladoucími neohrožený ozbrojený odpor. Po dobytí krypty následovala kaplanova internace doprovázená krutým mučením a zakončená rozsudkem smrti vyneseným 3. září 1942 stanným soudem. Motivován pevnou křesťanskou vírou a láskou k Československu při výsleších nikoho nevyzradil. Poprava zastřelením proběhla na kobyliské střelnici dne 5. září 1942. Obětmi nacistického režimu se stali též členové Petřekovy rodiny – oba rodiče a mnozí sourozenci.

V rámci tzv. heydrichiády bylo celkem 262 příbuzných a nejbližších spolupracovníků parašutistů, z nichž mnozí vyznávali pravoslaví, dne 24. října 1942 zastřeleno v koncentračním táboře Mauthausen (32 Čechoslováků následovalo jejich osud ze stejného důvodu o něco později). Protektorátní úřady v reakci na atentát rozpustily místní pravoslavnou církev, zakázaly její činnost, zabavily její majetek a pravoslavní kněží (z Gorazdovy eparchie) byli odvlečeni na nucené práce do říše. Doplňme, že vladyka Gorazd byl mezi svaté mučedníky připočten místní církví v roce 1987.

Mgr. Jiří Vidlička

Další informace v knize Velký čin malé církve (on-line)

 

Svátek Křtu Pána Ježíše Krista, jak jej oslavovali v Mostě

Vladyka Izaiáš oslavil Zjevení Páně velkým svěcením vody ve své rezidenci v Mostě. Fotogalerie začíná snímky ze svěcení v sobotu večer, následují obrázky ze svěcení v neděli po sváteční liturgii a na konec jsou zde fotografie z posvěcení vod jezera s koupelí některých věřících.

 

Zima v Jeseníkách

Konec starého a začátek nového roku podobně jako v jiných církevních obcích je ve znamení mnohých událostí. Tou první bylo 24. 12. tradiční vánoční zpívání a setkání v Horní Lipové, které láká množství místních obyvatel, lázeňských hostů a turistů k návštěvě pravoslavného chrámu. Každý příchozí obdrží zpěvník se třicítkou koled a vánočních písní, který je zhruba po dvou hodinách celý společně přezpíván. Mezi jednotlivými skladbami zní průvodní slova zaměřená k obsahu písní a symbolice svátků. To samé se uskuteční i 31. 12., kdy nejprve sloužíme děkovný akafist „Sláva Bohu za vše“, ve kterém se loučíme se starým rokem. V Jeseníku, kromě jiného, podle juliánského kalendáře 7.1. vítáme narozeného Boha a 19.1. jsme přítomni jeho Zjevení při křtu v řece Jordánu. Začátkem kalendářního roku se také někteří členové naší obce účastní Tříkrálové sbírky, která má své místo u nás již dvacet let.

 

Brněnské svátky Křtu Pána v Jordánu

Za hojné účasti věřících oslavila brněnská církevní obec svátky Bogojavlenija. Vodu světili nejdříve před chrámem, a pak se vydal církevní průvod k řece, kde se opět světila voda a řada věřících poté sestoupila do vod řeky Svratky najít a přinést zpět na břeh kříž, který po svěcení vody kněz vhodil do vln (dle pravoslavné tradice některých národů).

Homilie ke svátku Bohozjevení našeho
Pána Ježíše Krista (podle díla (†) archim. Georgia Grigoriatského; v Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos) čtěte v PDF

Viz web brněnské církevní obce a fotogalerii na facebookovém profilu farnosti

Svátek Zjevení Páně ve Znojmě

Svátky Bohozjevení – památka křtu našeho Pána Ježíše Krista v Jordáně – oslavili ve Znojmě svěcením vod řeky Dyje. Někteří otužilci se pak dle pravoslavné tradice v posvěcené řece vykoupali.

Server Novinky.cz přinesl českým čtenářům reportáž o zvyku koupat se venku v bogojavlenské vodě.

Svátky Narození Kristova v Jihlavě

Jihlavská církevní obec radostně oslavila svátky Narození našeho Pána Ježíše Krista. V předvečer jsme sloužili liturgii sv. Basila spojenou s večerní. Tato dlouhá liturgie obsahující mnohá starozákonní čtení zastupuje v bohoslužebném životě pravoslavné církve starší liturgické formy. V samotný den svátku jsme začínali liturgickou oslavu jitřní bohoslužbou a posléze sváteční liturgií sv. Jana Zlatoústého. Při liturgii rozsvěcíme svíčky na ozdobeném smrčku, děti nakonec dostávají dárky a očesávají cukroví ze stromečku. Pěvecký sbor spolu s ostatními věřícími k tomu notuje vánoční koledy v pěti jazycích (koledy české, ukrajinské, ruské, srbské a moldavsko-rumunské). Zdravíme se v tuto dobu tradičně: „Kristus se rodí!“ „Oslavuje Ho!“

 

Na závěr fotogalérie jsme přihodili pár fotografií ze sváteční dětské besídky a výuky náboženství (z roku 2018 a 2019).

Celou fotogalérii ze svátku máme na naší farní webové stránce.

 

PODPORA PRAVOSLAVNÝCH MISIONÁŘŮ

V červenci roku 2017 jsme s požehnáním arcibiskupa Simeona zahájili podporu práce pravoslavných misionářů, kterou zajišťuje řecká organizace Orthodox Missionary Fraternity (Pravoslavné misijní bratrstvo). Bratrstvo patří duchovně pod Řeckou pravoslavnou církev a bylo založeno v roce 1963.

Kromě hlásání evangelia plní misionáři také charitativní úkoly v zemích, kde působí, ulehčují trápení těch, kteří žijí v chudobě a mají bolesti; dále zakládají sirotčince, školy, zdravotní střediska, zajišťují přípravu a distribuci jídla potřebným, organizují vrtání studní a všude přinášejí Kristovu lásku.

Více informací na https://www.pravoslavi.cz/afrika/Orthodox_Mission_Fraternity.htm.
Díky šlechetným dárcům jsme bratrstvu k dnešnímu dni věnovali celkem přes 80.000,- Kč. Měsíční průměr darů je cca 2.700,- Kč.

Pan Georgios Kintsakis, Communications manager Orthodox Missionary Fraternity, který s námi komunikuje, vždy všem dárcům srdečně děkuje. Zde je ukázka jednoho z dopisů:

“Rádi bychom vám poděkovali za vaši laskavou podporu bratrstva Orthodox Missions. Mít takovéto pravidelné dárce, kteří mají péči o šíření naší pravoslavné víry, je skutečně velká pomoc.

Ať vám a vašim přátelům Bůh žehná a odmění vás duchovními dary v nadcházejícím období Kristova narození.”

Na náš dotaz, kam konkrétně naše finanční dary putují, pan Kintsakis odpověděl toto:

Sláva Ježíši Kristu!

Děkuji Vám za Vaše dotazy. Misijní práce Pravoslavné církve je zajisté rozsáhlá a vícerozměrová a naše Bratrstvo se snaží být v pohotovosti při co nejvíce misijních projektů v Africe a dalších kontinentech, jak jen je to možné.

V průběhu posledních tří let nás pravoslavní křesťané z České republiky podporovali a posilovali v naší práci. Během těchto roků probíhaly na poli misijní práce reorganizace, co se týče týmů a rozšíření dalších možností spolupráce, což vedlo k založení nových eparchií, jako jsou Arusha v Tanzánii, Kananga v Kongu (DRC), Gulu v Ugandě a Toliara na Madagaskaru. Tato reorganizace přiměla více lidí k podpoře a péči o misie a Afričané jdou od té doby pravoslavně křtěni každý den.

Abychom byli konkrétnější, naše Bratrstvo podporovalo během posledních tří let následující projekty, které zajišťovaly Pravoslavné misijní týmy:
– Dotace stavby a vybavení 14 nových chrámů v Kamerunu, Tongu, Samoe, Tanzánii, Madagaskaru, Kongu (DRC), Republice Kongo, Rwandě a Ugandě.
– Dotace operací v nemocnici zasvěcené přesvaté Bohorodici v Medanu, Indonésie.
– Dotace operací v zdravotnické klinice v Kongu (DRC).
– Dotace operací a rozšíření sirotčince na Madagaskaru.
– Dotace na dokončení základní školy v Nigérii.
– Dotace operací v zdravotnické klinice v Ugandě.
– Dotace na zajištění přes 36 projektů zabývajících se vodními vrty.
– Dotace na programy zajišťující katechezi a křty v 11 zemích.
– Dotace na studia pro 110 afrických studentů v jejich rodných zemí.
– Dotace na obecné provozní výdaje v 31 misionářských divizí.

Co se týče použití dotací našich drahých bratrů a sester z České republiky, byly, mimo jiné, rozděleny na:
– Zdravotnickou kliniku Shamana, Kongo (DRC).
– Zbudování pravoslavného chrámu zasvěceného svatému Janu Theologovi v Samoe.
– Zbudování chrámu zasvěceného Zvěstování přesvaté Bohorodice v Tanzánii.
– Zbudování chrámu zasvěceného Proměnění Páně v Kongu (Brazzaville).
– Nemocnice v Medanu, Indonésie, zasvěcená přesvaté Bohorodici.
– Různé další potřeby na čtyřech kontinentech.

Těšíme se na další spolupráci při rozšiřování pravoslavné víry. Podejte nám, prosím, zprávu, pokud byste v budoucnu chtěli zaslat zprávy o bližším využití Vašich peněžních prostředků.

V Kristu,

Georgios Kintsakis
Communications manager

PS:
I Vy můžete mít podíl na podpoře pravoslavné misie v Africe tím, že jednorázově či pravidelně přispějete jakoukokoliv částkou na naši sbírku. Pro místní lidi jsme zřídili účet u Fiobanky. Účet je otevřený a kdokoliv může nahlédnout, jak se hospodaří s vybranými dary (viz bankovní stránku účtu). Správy účtu se ujala Anežka Mandelíková z Pravoslavné církevní obce v Jihlavě. Viz českou stránku s přístupem na účet: https://www.pravoslavi.cz/afrika/afrika-podpora.htm

Liturgie sv. apoštola Jakuba

Předposlední neděli v roce 2019 se náš pomocný biskup vikář, vladyka Izaiáš zúčastnil svaté liturgie apoštola Jakuba. Tato starobylá liturgie se konala ve Vídni, kam našeho vladyku pozval metropolita vídeňský a celého Rakouska a exarcha Maďarska, vladyka Arsenios.

Řád liturgie, který naše tradice spojuje se jménem sv. Jakuba, bratra Páně, biskupa jerusalemského patří k nejstarobylejším bohoslužbám, které se v současnosti v naší církvi konají (také se jí říká „Jerusalemská“). Její součástí je zachovávání některých dávných obyčejů či naopak nepoužívání jiných součástí liturgické tradice, které vznikly později (např. ikonostas). Obřadem této liturgie vane velice zřetelně duch prvokřesťanské doby.

Liturgie byla v počátcích křesťanské éry poměrně dlouhá a každodenní navštěvování bohoslužeb se tenkrát považovalo za normální zjev. Vzhledem k tomu, že věřící měli přirozeně také rodinné a veřejné povinnosti, stávalo se často, že nemohli dobře spojit život církevní s těmito povinnostmi. Proto učitelé Církve svatý Basil Veliký, Jan Zlatoústý, Cyril Alexandrijský a jiní ve čtvrtém a pátém století poněkud zkrátili liturgii apoštola Jakuba. Dvě takto zkrácené liturgie se zachovaly až do naší doby. Žák Jana Zlatoústého svatý Prokl a Amfilochios Ikonijský hovoří o tomto zkrácení (teologové liturgisté o tom vedou diskusi). Jak Basilova tak Zlatoústého liturgie se velmi podobají liturgii Jakubově; jsou rozděleny na část katechumenskou a na část věřících. Mají eucharistický kánon a ostatní prvky. Je to struktura apoštolských liturgií.

Liturgie Basilova a Zlatoústého během času téměř úplně nahradily liturgii svatého Jakuba. Ta se dnes koná na Východě v průběhu církevního roku jen výjimečně, např. v den jeho svátku 23. října nebo v době svátků Narození Páně či ještě v jiné dny, dle praxe různých pravoslavných církví ve světě. Archimandrita Kyprián svědčí, že ruská mise přeložila Jakubovu liturgii do církevní slovanštiny a konala ji v určité dny.

U nás se tato liturgie dříve téměř nekonala; teprve roku 1963 byla sloužena na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově a 5. listopadu 1967 ji poprvé u nás vykonal v Praze metropolita Dorotej s duchovními – protojerejem Vasněcovem a Novákem. Věřící ji se zbožností vyslechli; hluboce na ně zapůsobila její prostá forma, vroucí modlitby, dojemné zpěvy. Početné ektenie této liturgie dýší apoštolskou dobou a jsou pronášeny tváří k lidu. Po několika přípravných modlitbách se koná malý vchod, po němž se čtou výňatky ze Starého Zákona, apoštol a evangelium. Poté začíná liturgie věřících. Po symbolu víry nastupuje anafora – kánon eucharistie, který je složitější a delší než u sv. Basila. Při proměňování svatých Darů béře představený duchovní do levé ruky Beránka a žehná jej, stejně tak se děje se svatým kalichem. Věřícím se podává zvlášť svatý chléb a zvlášť pijí ze svatého kalicha. Ovšem, podle praxe na ostrově Zakinthu, kde se koná tato služba častěji, podává se přijímání lžičkou.

Zvláštnosti této liturgie, které zaujmou na první pohled: ektenie říkají duchovní čelem k lidu, prestol je umístěn uprostřed shromáždění (ikonostas se nepoužívá). Proskomidie se konat nemusí. V Jerusalemě se nepokrývají nádoby se svatými dary. V Rusku nese při malém vchodu evangeliář sám biskup a kráčí při tom na střed chrámu s berlou; nechává evangelium na analoji uprostřed chrámu. Po malém vchodu se koná velká (pokojná) ektenie Po malém vchodu následuje čtení i ze starého Zákona; při čtení starozákonních paremií a při kázání sedí promlouvající biskup uprostřed chrámu a čelem k lidem. Biskupové pro tuto službu odládají mitru a mohou případně obléci felon (slouží bez panagie, kněží bez křížů). Místo Cherubínské písně se zpívá „Umlněte, smrtelníci…“ (Podobně jako na Velkou sobotu.) Podávání svatého příjímání věřícím – zvlášť se podává Tělo Kristovo (dříve pokládáno na ruku, později vkládá duchovní částečku svatého Chleba do úst) a zvlášť se každému podává drahocenná Krev Kristova z kalicha (podobně jako dnes dává biskup přijímat kněžím). (Ne všechna specifika Jakubovy liturgie se nutně musí aplikovat. Záleží na místních zvyklostech.)

Použit článek o službě Jakubovy liturgie (upravený a doplněný)