Liturgie k velkému svátku přesv. Bohorodice (komentované zpravodajství)

Poslední aktualizace v 19. hod.

K chrámu před liturgií přišel J. Fejsak a mával našemu otci Rafaelovi, který byl vladykou pověřen zahájit bohoslužby v chrámu sv. Václava, před očima nějakým papírem od vl. Michala. Zatímco Fejsak předčítal z tohoto papíru, vběhl do chrámu bývalý pomocný duchovní Marek Malík, vnikl do oltáře a ukradl z prestolu svatý antimins, který si duchovní přivezli, poté z chrámu utekl. Antimins předal nějakému laikovi (ten jej prý dal do svého auta). Doposavad jsme doufali, že alespoň M. Malík se zdrží svatokrádežného jednání, ale bohužel i on zneuctil své kněžství takovým hříchem. Smysl jeho jednání byl prostý: bez antiminsu se nemůže konat liturgie a sesazení brněnští duchovní chtěli zabránit konání řádné liturgie na svátek Uvedení přesv. Bohorodice.

Útěk Marka Malíka z chrámu s ukradeným antiminsem je zachycen na prvním videu. Slyšíte našeho kněze otce Rafaele, jak se snaží pokojně jim domluvit a vyzývá je, aby vrátili ukradený svatý antimins. Můžete si poslechnout výkřiky věřících (převážně volané rusky). Bývalé brněnské duchovenstvo na něj vztekle křičí lež, že na antiminsu není podepsán arcibiskup Simeon. Na konci záznamu lze postřehnout Michala Dvořáčka, který otce Rafaele fyzicky napadl a začal do něj bušit pěstmi.

J. Fejsak se obklopil agresivně naladěnými lidmi, někteří z nich vypadají jako příslušníci mafie a svým chováním prokazují, že jsou vyškolení k nátlakovým akcím (a obáváme se, že jsou vycvičeni i v používání brutálního násilí), umějí vyvolávat kolem sebe strach a jsou vycvičeni v psychologickém nátlaku. Např. si tito podivní “věřící” fotografovali obličeje příslušníků ochranky, jejich automobily a poznávací značky. Tímto způsobem se jim už před několika měsíci podařilo zastrašit zámečníka, který byl zástupcem eparchie povolán vyměnit zámek od chrámu, a ten, když ty lidi viděl a zažil jejich vystupování, sbalil si nářadí a rychle odjel. To jsou praktiky nějakého “divokého východu” a mafiánských struktur. Dokonce i členové ochranky se jich už v jedné chvíli začali obávat. Komu to doposavad nebylo dost jasné, může nyní na vlastní oči vidět, jaký vliv sem sesazený bývalý duchovní přitáhnul.

Když se o. Rafael obrátil k “věřícím” a chtěl jim pokojně něco vysvětlit, začali na něho křičet, aby mluvil ukrajinsky. Naši duchovní, kteří toho byli svědky, hovoří po své zkušenosti mezi brněnskými “bratry”, že ve Fejsakově scénáři tohoto divadla, či cirkusu jsou zahrnuty různé provokace a snad úmysl vyvolat konflikt a poštvat věřící proti eparchii, stejně tak se svěřili se svým dojmem z celé situace, že Fejsak má zjevně k dispozici mafiánské struktury. Nepochybným cílem je odtrhnout brněnskou farnost z naší jurisdikce.

Zfanatizovaní věřící křičeli (převážně rusky či ukrajinsky) na našeho duchovního, proklínali a uráželi. Fejsak na něj svolával rakovinu (v poloruštině na něj křikl kletbu, aby se dostal na “Žlutý kopec”, to je onkologie v Brně). Má smysl hledat víru v Krista mezi takovými lidmi?

Na konci druhého videa můžete slyšet, jak Fejsak svou slovensko-ukrajinskou hatmatilkou bezbožně proklíná našeho kněze: “Daj Bože, abys skoro šel na Žlutý kopec.” (Tj. na onkologii.) Zná vůbec Fejsak elementární duchovenskou morálku? Slyšel někdy, že “kněz”, který zlomyslně někoho prokleje, už není knězem, protože z úst, která zlořečí, kněžské modlitby Bůh nepřijímá? Pán nás neučil zlořečit: naopak sám, když dostával rány – nevracel je, když mu zlořečili, nezlořečil jim, trpěl a nevyhrožoval (1.Petr. 2,23). Písmo zakazuje každé zlořečení a mrzkomluvnost a vše podobné, jež z hněvu pochází. (Kol. 3,8. Ef. 4,31) (5. pravidlo Řehoře Nisského)

Na závěr si můžete opět poslechnout Michala Dvořáčka, který už je ve Fejsakově duchovní péči tak dlouho, že nemá ani ponětí o pravoslavné morálce, o chování k duchovenstvu. Což mu však nebrání hovořit sladkými slovy o zbožnosti, publikovat na internetu celou řeku výroků svatých otců o pokoře, o lásce, o pokání… Jak je to možné, že někteří lidé znají svatootcovské učení, znají tolik výroků a citací svatých, a přesto zůstane jejich duše těmito znalostmi nedotčena? Pokrytectví, oklamání, hloupost, nějaká psychopatie nebo pýcha? To ať posoudí sám Bůh.

Pak se vrhli na našeho duchovního, chtěli mu ukrást kněžský náprsní kříž. Jeden z “věřících” ho zezadu škrtil řetězem jeho náprsního kříže a zepředu ho tloukl Michal Dvořáček. Poté naštěstí zasáhla naše ochranka a zabránila ublížení na zdraví. Podle svědectví jednoho z našich kněží byl na Dvořáčka hrozný pohled, měl vyvalené nepříčetné oči a cenil zuby. Duševní porucha? Posedlost?

Na to zahájil Fejsak rozkolnou službu za účasti asi padesátky zfanatizovaných věřících.

Přivolané policii bývalí brněnští kněží lhali. Dvořáček tvrdil, že otce Rafele radostně objímal. Marek Malík zase lhal, že neví, kde ukradený antimins je, a že se prý asi “někde ztratil”. Takhle mluví kněz o svatém antiminsu, který každý řádný duchovní opatruje jako oko v hlavě! Malík veřejně prohlásí, že se antimins, který nesl, asi někde ztratil. Jen kvůli neústupnému trvání o. Rafaele na navrácení této svátosti, a po poučení policie, že jinak bude Malík obviněn z krádeže, se Marek Malík prý “vydal antimins hledat” a posléze jej vítězoslavně přinesl. Pokud se snad za spáchaný čin styděl, dobře to skrýval.

Tak vychoval své stoupence Josef Fejsak oslavovat svátek přesv. Bohorodice. Kdo čekal alespoň zbytky zbožnosti u těchto vzbouřenců, ten se mýlil. Pod jeho vedením se tu zbožnost změnila na pouhé divadlo či ukrajinský folklór, církevní život na cirkus a duchovní atmosféra na agresivitu, hysterii a bláznění. A očekávat u Fejsakových odchovanců nějaký smysl pro církevní jednotu a řád? Odpověď je zbytečná. Všichni normálně zbožní věřící a duchovní vědí, že u chrámu nebo při bohoslužbě nikdo nesmí dělat skandály – to je to pohoršení, před nímž nás hroznými slovy varuje sám Pán Ježíš Kristus v evangeliu. Všichni sami od sebe cítíme, že chrám je domem Hospodinovým a že co se děje při bohoslužbách a kolem bohoslužeb, musí probíhat v bázni Boží, v úctě a důstojně.

Z hrůzou zjišťujeme, že tito lidé v Brně kolem Fejsaka nejenže už nemají s pravoslavným duchem nic společného a bez okolků znesvětí svátek z dvanáctera, ale chovají se, jakoby už nebyli ani křesťany. Bylo by možno dokonce prohlásit, že lidé, kteří takto chovají, nevěří v Krista, ale snad v nějaké pověry nebo v nějakou herezi. Co se tam děje, se vymyká lidské slušnosti i zdravému rozumu. Očividci hovořili bezprostředně po události o šílenství a posedlosti démony.

Smutné je, že se takové bezbožnosti, které vzbouřenci předvádějí, dějí s podporou vl. Michala, arcibiskupa pražského.

Zakončíme jako minule: brněnská “zbožnost” ukazuje svou pravou tvář. A není to pěkný pohled.

Nakonec se našim duchovním podařilo v chrámu sv. Václava za účasti několika brněnských farníků odsloužit Božskou liturgii v čest svátku Uvedení přesv. Bohorodice. Díky Bohu!

(Sepsáno dle výpovědi sloužícího duchovenstva)

Poznámka: ve světle posledních svěcetví o zcela nekřesťanském chování bývalého brněnského duchovenstva už pro potřeby našeho zpravodajství píšeme o těchto osobách bez uvádění duchovenských titulů. Znělo by přece směšně, kdybychom psali např. “důstojný otec Marek ukradl z chrámu…” nebo “důstojný otec prot. Fejsak proklel důstojného otce…” atd. Jejich chování je ostudou celé pravoslavné církve, která se našimi ústy od těchto osob a od jejich chování distancuje.