Olomoucko-brněnská eparchieDruhá várka fotografií z košické katedrály z obřadů svatořečení světitele mučedníka Stanislava (viz o tom dřívější příspěvek)
Brněnská katedrála sv. Václava byla otevřena pro návštěvníky v rámci „Noci kostelů“. Zároveň se sloužila pobožnost k divotvorné ikoně Matky Boží „Obměkčení tvrdých srdcí“. Službu vedl přeosvícený vladyka Izaiáš.
I v Olomouci se konala „Noc kostelů“. Zájemci přišli navštívit i olomoucký pravoslavný chrám sv. Gorazda.
V pravoslávnom katedrálnom chráme Usnutia Presvätej Bohorodičky a sv. Jána Milostivého v Košiciach sa v nedeľu 9. júna 2019 konala slávnostná kanonizácia svjaščenomučeníka Stanislava (Nasadila), ktorého týmto Pravoslávna cirkev v českých krajinách a na Slovensku zapísala medzi svojich svätých a v cirkevnom kalendári mu určila deň pamiatky 20. júna, kedy bol odvlečený do koncentračného tábora.
Novomučeník kňaz Stanislav (Nasadil) sa narodil 20. októbra 1907 v Lošticiach na Morave. Študoval pravoslávnu teológiu v Sremských Karlovciach a Bitolji v Juhoslávii (1923 – 1928). Ako pravoslávny kňaz slúžil v Ličkej Jesenici v dnešnom Chorvátsku. V roku 1941, počas Druhej svetovej vojny, sa spolu s tisíckami pravoslávnych Srbov, ale aj Rómov, Židov a chorvátskych antifašistov, stal obeťou ustašovského fašistického režimu, nakoľko aj napriek zastrašovaniu odmietol opustiť svojich veriacich a vrátiť sa do protektorátu Čechy a Morava alebo odísť do Srbska. So svojim nadriadeným, hornokarlovačským episkopom Savom Trlajičom, bol zajatý a mučený zo strany ustašovského vojnového zločinca Josipa Tomljenoviča a neskôr bol zavraždený v koncentračnom tábore v Gospiči. Jeho telo bolo hodené do spoločného hrobu v Šaranovej jame v Jadovne.
Na pozvanie miestneho archijereja, Jeho Vysokopreosvietenosti Juraja, archiepiskopa michalovsko-košického, sa už v predvečer slávnosti, 8. júna 2019, zišlo v košickom katedrálnom chráme niekoľko archijerejov, ako aj väčší počet duchovných a veriacich. Veľkú večerňu s litiou slúžil miestny duchovný správca prot. Vladimír Spišák s ďalšími domácimi aj zahraničnými duchovnými. Čestné miesto na archijerejskom tróne pripadlo braničevskému episkopovi Ignatijovi, dekanovi Pravoslávnej bohosloveckej fakulty v Belehrade. Vo svojom bohoslovecky obsažnom príhovore vladyka Ignatije hovoril o význame mučeníctva v kontexte vzťahu človeka k Bohu a ľudí medzi sebou. Práve mučeníctvom dosvedčujeme plnosť spoločenstva s Christom. Ono totiž najviac dosvedčuje našu lásku k Bohu, keďže kvôli Nemu mučeníci obetovali to najcennejšie, čo mali, teda svoj život. Christos, ktorý jediný prekonal brány smrti, pominuteľnosti a nadvlády hriechu, je zárukou toho, že v spoločenstve s Ním nebude mať smrť trvalej moci ani nad nami. Po večerni slúžili prítomní archijereji a duchovenstvo poslednú panychídu za svjaščenika Stanislava, ako je to v predvečer kanonizácie svätca zvykom.
Následne prítomným o živote Stanislava Nasadila porozprával historik Mgr. Jiří Vidlička z Olomouca, ktorý o svätcovi zozbieral množstvo archívnych dokumentov a informácií. Podelil sa aj o vlastný zážitok, ktorý preňho osobne dosvedčil Stanislavovu svätosť: „Keď som hľadal informácie v archíve Olomoucko-brnenskej eparchie, mal som medzi obrovským množstvom archívneho materiálu veľký problém nájsť niečo, čo by sa týkalo otca Stanislava Nasadila. Keď som po dlhom a neúspešnom prehľadávaní rôznych krabíc nenašiel nič relevantné, začal som sa k nemu modliť, že ak je jeho vôľa, aby sme sa o ňom niečo dozvedeli, nech mi pomôže nájsť tú správnu krabicu. Hneď prvá, ktorú som vzal do ruky a pritom vyzerala, že v nej o ňom určite nič nebude, bola plná práve informácií o tomto svätcovi. Považoval som to za Boží zázrak“.
S ďalšou prednáškou vystúpila srbská ikonografka Radmila Nestorovič z Belehradu, aby porozprávala o zobrazovaní novodobých srbských svätých na pravoslávnych ikonách a tiež o tom, ako vznikala kanonizačná ikona sv. Stanislava a prečo na nej zobrazila jednotlivé elementy. Spomenula aj veľké počty srbských mučeníkov z radov episkopov, duchovných a veriacich Srbskej pravoslávnej cirkvi počas Druhej svetovej vojny.
Na druhý deň, v nedeľu 9. júna, slúžil svätú archijerejskú Liturgiu Jeho Blaženosť Rastislav, archiepiskop prešovský, metropolita českých krajín a Slovenska, spolu so záhrebsko-ľubľanským metropolitom Porfírijom, pražským archiepiskopom Michalom, przemyślsko-gorlickým archiepiskopom Paisijom, báčskym episkopom Irinejom, braničevským episkopom Ignatijom, buenosairesským a južno-stredoamerickým episkopom Kyrilom, mochačským episkopom Isychijom, šumperským episkopom Izaiášom a domácim archiepiskopom michalovsko-košickým Jurajom ako aj duchovenstvom zo Slovenska, Čiech, Poľska, Srbska, Čiernej Hory a Chorvátska.
V kázni sa po Evanjeliu prihovoril báčsky episkop Irinej slovami: „Vo svätom Evanjeliu od Jána, ktorého úryvok sme práve počuli Spasiteľ svojim verným učeníkom hovorí: „Vy ste moji priatelia!“ Nenazývam vás viac sluhami, ale mojimi priateľmi“. Ďalej Spasiteľ pokračuje, že ako ľudia tohto sveta prenasledovali Jeho, tak budú prenasledovať aj Jeho učeníkov. Oba tieto odkazy nášho Spasiteľa sa sprítomnili na príklade jedného obdivuhodného Božieho následovníka, ktorým je svjaščenomučeník Stanislav Nasadil, ktorý je aj priateľ Boží podľa svojich cností, aj mučeník za Christa, ktorý svoj život položil za svojich blížnych a za svoje duchovné stádo. Nejestvuje väčšia láska ako táto.
V našej Pravoslávnej cirkvi je láska a jednota medzi všetkými nami základný spôsob existencie a života. Pramení to zo svätej Liturgie, lebo prijímame jedno Telo Hospodina Christa a zjednocujeme sa s Hospodinom. Táto jednota je prameňom všeobecnej jednoty Cirkvi vo svete. Liturgia nie je prostriedok, ktorým dosiahneme jednotu Cirkvi, ale je to cieľ a účel, lebo len vo svätej Liturgii skutočne zažívame jednotu Cirkvi. Hospodin je Jeden vo Svätej Trojici, a preto my všetci, aj keď sme rozdielni ako osoby, ako národy a možno aj ako kultúry, aj tak sme jedno v Bohočloveku Hospodinovi Christovi.
Po Hospodinovi, ktorý nás zjednocuje, v Jeho mene a Jeho blahodaťou nás zjednocujú aj svätí Boží nasledovníci, Jeho priatelia, ako ich On sám nazýva. Jednota, o ktorej nám oni svedčia a darujú, sa týka všetkých pravoslávnych. Ale my si aj tak všímame isté historické dimenzie, ktoré v nás vyvolávajú zvláštne pocity radosti a vďaky Hospodinovi. Vy všetci poznáte historické a duchovné zväzky medzi Srbskou Cirkvou a Vašou Cirkvou v českých krajinách a na Slovensku. Naši veľkí duchovní učitelia, medzi nimi sú už aj oslávení Boží následovníci, boli duchovní pastieri Vašich predkov v čase medzi dvoma svetovými vojnami. Rovnako tak aj synovia Vašich bratských národov, slovenského a českého, žili v našej krajine a tam svedčili o svojej pravoslávnej viere a ako svätci a mučeníci ukázali, čo znamená byť Christov priateľ. Najväčším príkladom toho je práve svjaščennomučenik Stanislav, ktorého dnes oslavujeme ako svätého. Pôvodom bol Čech, ale slúžil ako duchovný v Srbskej pravoslávnej cirkvi, v jednej eparchii, ktorá sa nachádza v Chorvátsku. V čase Druhej svetovej vojny vládol v Chorvátsku hrozný, satelitný nacistický režim, ktorý okrem iného prenasledoval pravoslávnych Srbov, Rómov, Židov a antifašistických Chorvátov. Výsledkom tohto zločineckého systému vlády bolo umučenie troch našich episkopov, stoviek kňazov a státisícov ľudí, ktorí trpeli iba preto, lebo boli pravoslávnej viery. Napriek všetkej tej neľudskosti však mučitelia preukázali aj jednu malú stopu ľudskosti. Ľuďom, ktorí nepochádzali z tých krajov, povedali, že môžu odísť, lebo sú cudzinci. To povedali aj našim episkopom, ale oni to odmietli slovami: „My sme tu so svojimi duchovnými deťmi a nemôžeme ich opustiť.“ Rovnako tak postupoval aj svjaščennomučeník Stanislav. On mohol opustiť svoju cirkevnú obec aj svojich veriacich a mohol prežiť. Mohol povedať, že nie je Srb alebo Žid, ale že je Čech a mohol odísť, ale ani on nechcel opustiť svoje duchovné deti a zaplatil zato svojím životom dosvedčiac, čo znamená byť kňazom Christovej Cirkvi. Preto ho Hospodin preslávil, aby sme sa k nemu dnes po prvýkrát obracali s modlitbou.
Poviem aj niečo, čo aj u mňa osobne vzbudzuje pocit radosti a nadšenia. Po prvé je to to, že môj predchodca, svätý a veľký vladyka Irinej (Čirič) rukopoložil otca Stanislava do stavu diakona a kňaza. Po druhé, že je tu s nami dnes podľa Božej prozreteľnosti aj pravnuk o. Stanislava, monach Paisij z monastiera Kovilj v našej báčskej eparchii.
Takto teda Hospodin oslavuje svojich pravých priateľov a pozýva všetkých nás, aby sme činili všetko vo svojom živote tak, aby sme sa aj my stali Jeho priateľmi, ako sú nimi svätci a ako ním je svjaščennomučeník Stanislav. Hospodin preto prišiel v ľudskom tele, preto zoslal Svätého Ducha a preto jestvuje Jeho Cirkev, aby sme my všetci mohli byť obožení Jeho blahodaťou. Takto svätí Boží nasledovníci, mučeníci a ostatní svätí nie sú pre pravoslávnych kresťanov nejakými nadľudskými bytosťami. Sú rovnako ako my ľudia z mäsa a krvi, ale milovali Hospodina Christa a sami sa stali jedno s Ním, ako je aj On jedno s Otcom. Takto aj svätý svjaščennomučeník Stanislav, na prvý pohľad skromný, bezvýznamný duchovný z provincie, bude od dnes preslávený po celom svete a v celej Pravoslávnej cirkvi ako svätec. On a jemu podobní sú skutočnou slávou a chválou vašej miestnej Cirkvi, ale aj Cirkvi sobornej-všeobecnej v celku.“
Po Božskej Liturgii, na ktorej sa zúčastnilo množstvo domácich aj zahraničných veriacich, sa konal slávnostný akt kanonizácie svjaščennomučeníka Stanislava, keď bolo prečítané a všetkými prítomnými archijerejmi, duchovnými a veriacimi podpísané uznesenie Posvätnej synody našej miestnej Pravoslávnej cirkvi o vyhlásení kňaza-mučeníka Stanislava za svätého. Uznesenie rovnako podpísal aj priamy potomok svätca, jeho pravnuk Paisij, brat srbského monastiera Kovilj.
Blaženejší metropolita Rastislav potom požehnal veriaci ľud ikonou svjaščennomučeníka Stanislava, počas čoho zbor spieval jeho tropár v cirkevnoslovanskom jazyku. Po druhýkrát zbor spieval tropár po srbsky a ikonou ľud požehnávali srbskí archijereji metropolita Porfirije a episkop Ignatije. Napokon zaznel tropár aj v českom jazyku a ľud ikonou požehnali arcibiskupi Michal a Juraj.
Po posvätení slávskeho koláča, ktorý vladykovia rezali na viacerých miestach v chráme aj pred ním, sa blaženejší metropolita Rastislav poďakoval hlavnému organizátorovi arcibiskupovi Jurajovi, duchovenstvu a veriacim Michalovsko-košickej pravoslávnej eparchie, že sa podujali zorganizovať toto krásne modlitebné stretnutie, čo si vyžadovalo veľkú námahu a finančné zabezpečenie. Nech im to modlitbami sv. Stanislava Boh vynahradí.
Svjatyj svjaščennomučeniče Stanislave, moli Boha o nas!
Videozáznam z Liturgie a kanonizačného aktu sv. mučeníka Stanislava (nedeľa, 9.6.2019): https://orthodox.sk/media/video/
Fotografie z veľkej večerne s litiou v predvečer kanonizácie sv. Stanislava (sobota, 8.6.2019)
Sport, hry, dobrá zábava, ale také radost ze vzájemného společenství pravoslavných křesťanů v Brně… To vše se dá říci o vydařené akci brněnské pravoslavné farnosti!
V neděli 2. června, jen den poté, co odezněl Mezinárodní den dětí, uspořádala naše farnost s požehnáním otce Jozefa sportovně laděné odpoledne v Mariánském údolí v Brně v Líšni.
Po skončení svaté liturgie jsme se opět setkali na louce v Mariánském údolí, v prostoru oddechového centra Eldorádo. Díky obětavým organizátorům z řad našich farníků na nás čekalo chutné pohoštění a nápoje pro malé i dospělé. V příjemném chládku a stínu letního stanu jsme mohli strávit krásné chvíle a vést podnětné rozhovory s těmi, které jsme dosud příliš dobře neznali, ačkoli jsou členy naší brněnské farnosti jako my.
Děti se více než na pokrm soustředily na přátelské rozhovory a hry. Ti nejmenší se přesunuli na skákací hrady, trampolíny a samojízdná autíčka, která byla dětem po celou dobu k dispozici.
Zavítat mohly děti také k ohrádce se zvířátky, mezi nimiž největší pozornost přitahoval zejména hýkající oslíček.
Starší kluci chtěli hrát fotbal, ale propíchnutý míč je přiměl přeorientovat se na plážový volejbal, který díky postupně narůstajícímu publiku získal největší pozornost všech přítomných.
Zdroj: pravoslavbrno.cz
Pěvecký sbor donských kozáků koncertoval v sobotu ve znojemském pravoslavném chrámu
21. června od 19:00 vystoupí poprvé v Ostravě na zámku Poruba řecký hudebník, skladatel, textař a zpěvák Alkinoos Ioannidis. Kromě svých vlastních písní, které jsou plné citu a lyriky, zazpívá i tradiční řecké písně převážně z Kypru, jenž je jeho rodnou zemí.
Před koncertem pana Ioannidise vystoupí Chorodia Agiu Georgiu, zpívající byzantské hymny a taktéž řecké tradiční písně z Ipiru, Thrakie, Malé Asie a Pontosu. Ženské vokální trio představí i svou novou desku, jež vznikla za podpory Olomoucko-brněnské eparchie pravoslavné církve.
Vaše návštěva nám udělá radost.
V pátek večer 24. května se ve svitavském chrámu sv. Jiří uskutečnila Noc kostelů. K tradičnímu programu patřily komentované liturgické zpěvy, které přednesl mužský pěvecký sbor pod vedením bratra Jakuba Dobeše. Na dotazy návštěvníků zasvěceně odpovídal o. Mojmír.
Novinkou bylo propojení duchovního života s enviromentální odpovědností člověka za Boží stvoření v rámci Světového dne včel a prvního ročníku Dne otevřených úlů. Návštěvníci se mohli při komentářích o. Jiřího seznámit s úlem a jeho částmi, životem včelstva v něm a vyzkoušet si práci se včelařským vybavením, což zaujalo zejména rodiny s dětmi.
Duchovní otcové ze Svitav: Mojmír a Jiří (snímek z Květné neděle r. 2018)
Pravoslavná církevní obec Ostrava-Pustkovec se již posedmé v řadě zúčastnila akce Noc kostelů. I díky článku, který vyšel v Poutnických novinách o ikonostasu v naší kapli, jsme letos zaznamenali vyšší návštěvnost. Mnoho návštěvníků projevilo zájem dozvědět se něco víc nejen o chrámu a jeho vybavení, ale také o pravoslavném učení a o působení pravoslavné církve v naší zemi.
(Článek v novinách o ikonostasu – v PDF: 2019-ostrava-pustkovec_SKM_C284)
24. května se jako každý rok uskutečnila celostátní akce nazvaná Noc kostelů. Letos se uskutečnila pod heslem z knihy proroka Izajáše: „Dáte se do zpěvu jako v noci, kdy se zasvěcuje svátek.“ (Iz 30,29)
Noc kostelů nabízí možnost nezávazného přiblížení se a setkání s křesťanstvím. Poskytuje mnoho možností, jak citlivě přiblížit křesťanství, církev, víru – a každý si může sám zvolit, do jaké míry se přiblíží. Smyslem je oslovit, nabízet, ale nevnucovat, a tímto způsobem zprostředkovat návštěvníkům pozitivní zkušenost v souvislosti s církví. V atmosféře, kterou Noc kostelů vytváří, mají návštěvníci možnost setkat se s křesťanstvím prostřednictvím rozhovoru, hudby, umění, zážitku. Noc kostelů je určena pro co nejširší veřejnost. Cílem je vytvořit „nízkoprahovou“ nabídku k setkání pro lidi, kteří stojí mimo církev či na okraji církve. Kulturní pozadí programu Noci kostelů, zpřístupnění běžně nepřístupných míst a atmosféra noci dávají příležitost oslovit co nejširší veřejnost.
Akce má i společenský a kulturní dosah, a to vzbudit zájem o společenskou a kulturní hodnotu kostelů. Noc kostelů bude prezentovat kostely jako důležitou součást společenského života obyvatel a poukáže také na jejich kulturní hodnotu.
Podoba programu je plně v kompetenci jednotlivých křesťanských společenství. To zaručuje tvořivost a zároveň prezentuje celou šíři křesťanského života a kultury, neboť programy odpovídají charakteru jednotlivých společenství. Noc kostelů předpokládá rozvinutí schopností a dovedností organizátorů a jejich motivaci. Noc kostelů je propojena jednotným vizuálním stylem a termínem v České, Slovenské i Rakouské republice. Za naši církev se podle prvních zpráv zúčastnily církevní obce v Brně, Olomouci, Ostravě-Pustkovci, Přerově Svitavách, Šumperku, Třebíči, Kroměříži a Monastýr svaté kněžny české Ludmily.
Naše obec se jako každoročně připojila k akci Noc kostelů. Podzimní Dny evropského kulturního dědictví nejsou veřejností již tak navštěvovány, takže jsme před lety uvítali tuto možnost naší prezentace. Jako většinu let jsme nabídli veřejnosti interiér chrámu s možností výkladů liturgické symboliky, dále velmi zdařilý koncert souboru Vokál a výstavu dokumentů z mučednické doby naší církve – 1942 – 1945. Výstava byla letos kompletně vyměněna za další dosud nezveřejněné dokumenty. Chrám v páteční večer navštívilo okolo 400 návštěvníků.
prot. Libor Raclavský
Pravoslavná církevní obec ve Znojmě zve k vystoupení pěveckého sboru kozáků.
Na ostravské farnosti sv. Jiří v Porubě se křtilo
Z letošní cyrilometodějské poutě byly pořízeny dvě fotogalérie. Takže nyní uvádíme ještě jednu várku fotografií a pokračování našeho ohlédnutí za touto událostí.
Jak jsme už psali, letos měla liturgie na místě, pro nás tak posvátném, neobvyklou duchovní sílu. Všiml jsem si, že v posledních letech se pokaždé při liturgii ukazuje nějaké znamení (jednou je to zázrak s počasím, jindy je to vůně kvetoucích lip daleko silnější než vůně kadidla, kterým při bohoslužbě okuřuje duchovenstvo). Letos to bylo nejen překrásné počasí – úplně jasná obloha a teplo – uprostřed deštivého a chladného, místy dokonce povodňového období, ale ještě něco navíc. Jakési zvláštní požehnání a duchovní posilnění, kterým odpověděli sv. Cyril s Metodějem na projevy naší vděčnosti za jejich dar pravoslavné víry Rostislavovým Moravanům.
O hostech jsme už tu psali minule. Spolu s nimi sloužilo eparchiální duchovenstvo. Kázal jer. Rafael Moravský. Na závěr liturgie pronesl zdravici Vysokopřeosvícený metropolita Arsenios. Přítomným na rozloučenou poděkoval a povzbudil je vladyka Izaiáš, který vyřídil pozdrav eparchiálního archijereje vladyky Simeona a vyzdvihl význam této pouti. Zdůraznil při tom naše duchovní spojení s celým pravoslavným světem.
Hojnost věřících přistoupila k přijímání svatých Tajin. Zpíval brněnský chrámový sbor.
(S požehnáním vladyky Izaiáše fotografoval pro církevní prezentaci mitr. prot. Libor Raclavský)
Vladyka Vysokopřeosvícený Arsenios žehná nedávno narozenému Charalampiovi, dítěti jednoho místního kněze
V sobotu, den po svátku sv. Cyrila a Metoděje dle pravoslavného církevního kalendáře (jak bylo inzerováno), se konala archijerejská bohoslužba na vykopávkách chrámu velkomoravské akropole (slovanského hradiště), ve kterém kdysi sloužil sv. Metoděj, apoštol Slovanů.
Eparchiálního archijereje Vysokopřeosvíceného arcibiskupa Simeona, který pouť požehnal, zastupoval Přeosvícený vladyka Izaiáš, biskup šumperský. Účast přijali i vzácní hosté: metropolita vídeňský, Jeho Vysokopřeosvícenost Arsenios se svým diákonem a dalšími poutníky. Polskou pravoslavnou církev byl vyslán zastupovat prot. Lubomir Worhacz, klerik Jeho Vysokopřeosvícenosti Jiří, arcibiskupa vratislavského a štětínského, pravoslavného ordináře polské armády. Z Polska doprovázelo otce Lubomíra 20 poutníků. Pražskou eparchii s požehnáním Vysokopřeosvíceného arcibiskupa Michala zastupoval mitr. prot. Mykola Ončulenko z farnosti sv. Bartoloměje v Mochově.
Pouť, každoročně pořádaná na místa posvěcená sv. Rostislavem, knížetem Velké Moravy a svatými věrozvěsty Cyrilem a Metodějem, byla letos zvláště zdařilá. Nejenže se udělalo krásné počasí, ale přijelo i mnoho poutníků – na konci liturgie už zde bylo přibližně 150 lidí, kteří přijeli vyprosit si požehnání svatých Soluňanů a projevit Bohu i jim vděčnost za vzácný dar pravoslavné víry. Poutníci vyjadřovali duchovní radost a povznesení z hlubokého zážitku modlitby na tomto moravském posvátném místě.
Bohoslužbu natáčela Česká televize. Na závěr v budově muzea jsme zazpívali známou píseň sv. Rostislavovi (viz notaci ve službě – v PDF na str. 20) a poděkovali správcům Památníku Velké Moravy za pohostinné přijetí. Velice oceňujeme jejich laskavé svolení zde každoročně organizovat tak významnou událost.
(Pro eparchiální web fotografovala Anežka Mandelíková)
Bohoslužba v ostravské kapli sv. Jiří v Porubě
Divotvorná ikony Matky Boží „oměkčení tvrdých srdcí“ navštívila církevní obce v Hodoníně a v Šumperku.
Jiného útočiště a jiného vřelého zastání kromě Tebe neznáme!
Liturgie se bude konat na vykopávkách velkomoravského chrámu
v sobotu 25. května 2019 od 10 hod.
(Pozvánka v PDF: 2019-Mikulcice-CM)
V rámci akce „pouť k oslavě sv. Cyrila a Metoděje (v Mikulčicích, 25. května 2019)“ pořádané Olomoucko-brněnskou eparchií Pravoslavné církve v českých zemích budou pořizovány obrazové a zvukové záznamy za účelem prezentace organizátora akce. Olomoucko-brněnská eparchie Pravoslavné církve v českých zemích nenese odpovědnost za záznamy pořízené a zveřejněné jinými subjekty.
Zázračná ikona přesvaté Bohorodice opět v Brně
PROGRAM NÁVŠTĚVY DIVOTVORNÉ IKONY
PŘESVATÉ BOHORODICE
OBMĚKČENÍ ZLÝCH SRDCÍ – SEDMIBOLESTNÉ
V CHRÁMU SV. VÁCLAVA V BRNĚ
Ikonu bude možno uctít i při cyrilometodějské pouti v Mikulčicích
Končíme fotografický přehled paschálních oslav z farností naší eparchie. Děkujeme všem duchovním správcům, kteří splnili pokyn našich biskupů a zajistili fotodokumentaci. Není prvořadé, kolik věřících je na fotografiích zachyceno. Každá fotogalérie je okénkem do života farnosti, a je tím součástí křesťanského prožívání společenství našich farností. To je předpokladem vnímání církevní jednoty, která je zásadní vlastností církve a součástí pravoslavné víry, jak vyznáváme při každé liturgii: “Věřím v jednu svatou obecnou a apoštolskou církev.” Duchovní správcové na svěřených farnostech jako pastýři vedou k takovému uvědomění své věřící.
Bylo jistě pro všechny naše pravoslavné bratry radostné a utěšené sdílet alespoň prostřednictvím fotografií paschální oslavy s ostatními církevními obcemi.
Eparchiální ústředí vyjadřuje zármutek jen nad postojem církevní obce v Řimicích s jejími filiálními církevními obcemi Chudobín a Mohelnice. Ústy svého duchovního správce prot. Petra Nováka řečené obce tlumočily úřadu ER nesouhlas s církevním publikováním fotografií z veřejných farních bohoslužeb. Církevní ústředí se může jen dohadovat, co je příčinou jejich oddělování od ducha eparchiální jednoty. Není to však první případ vzešlý od někoho z těchto obcí, kdo stále vnáší do církve nepokoj. Početní pokles je u mimoměstských obcí pochopitelný, ale v případě aktivit někoho z výše vzpomenutých obcí to může působit dojmem morálního rozporu mezi nízkým počtem věřících a vysokými ambicemi ovlivňovat celocírkevní věci.
Věříme, že příslušníkům většiny našich farností jsme fotografiemi způsobili potěšení a všichni pociťujeme nad těmi obrázky duchovní povznesení z našeho společenství a radost ze společně sdílené pravoslavné víry: „Hle, jaké dobro a jaká útěcha tam, kde bratři žijí svorně.“ (Ž 132/133)
Ať světlo Kristova Vzkříšení osvítí srdce všech věřících. Radostnou paschální dobu jim všem!
Vstal z mrtvých Kristus!
14. května 2019 se konalo v Jihlavě setkání duchovních sloužících na farnostech v obvodu jihlavského protopresbyterátu. Duchovní správcové přednesli zprávy o stavu a životě jim svěřených církevních obcí. Schůze proběhla v přátelské atmosféře a po třech hodinách se kněží rozjeli zpět do svých domovů.
V jarních měsících organizuje PCO Jeseník ve spolupráci se spolkem Kostelík v horách dvě tradiční akce. První na Lazarovu sobotu, která byla zaměřena na lidový rozměr velikonočních svátků, kdy před chrámem učili místní řemeslníci dovednostem našich předků. Malí i větší tak mohli zkusit malovat vajíčka, plést pomlázky, vyrobit vrbovou píšťalku či panenku z lipového lýka. Asi osmdesátka přítomných dokázala celé dvě hodiny tvořit dnes již pomalu zapomínané folklórní předměty. Poté se asi padesát příznivců hudby odebralo do prostor památníku válečných zajatců, kde z připravených zpěvníků společně pěli velikonoční písně.
Druhá vzpomínková akce se uskutečnila v sobotu 11.května a byla zaměřena na uctění obětí 2.světové války. Po úvodním slovu, projevech a položení věnce jsme sloužili panychidu za válečné zajatce, kteří mají v chrámu svůj památník. Bohoslužbu vedl o.Rafael Moravský z blízkého Šumperku a v krásném proslovu se dotknul modlících se srdcí. Poté následovala kulturní část dne v podobě společného zpěvu a četby z memoárové literatury.
Tečku za slunečným dnem udělalo domácí pohoštění v podobě jednoduchých, ale chutných pokrmů. Asi třicítka zúčastněných poté dovršila společný tříhodinový program rozhovorem s konzulem Ruské federace p.Teretěvem, místostarostou Lipové p. Kaňou či představitelem Národní domobrany p. Obrtelem.
V Brně sloužil eparchiální archijerej, arcibiskup Simeon
Celá fotogalerie jen na facebookovém profilu brněnské církevní obce
10. května se ve vilémovském monastýru shromáždilo eparchiální duchovenstvo. Zasedání aktivně předsedal náš arcibiskup Simeon. Organizační věci probíral s přítomnými ředitel úřadu ER vladyka Izaiáš.
Při konferenci se tentokrát probíraly otázky právního a praktického rázu: nové předpisy na ochranu osobních údajů, bezpečnost práce a protipožární opatření, pojištění církevních objektů apod.
Vladykové nás pozvali na tradiční cyrilometodějskou pouť do Mikulčic. Informovali o poutní oslavě výročí olomoucké katedrály (20. července). Dále se bude jako každoročně konat společná oslava ke svátku sv. Gorazda v Hrubé Vrbce (v sobotu 7. září).
Radostné hlavně bylo vidět se po čase se svými spolubratry v kněžské službě, jejichž působiště jsou roztroušena po celé Moravě a Slezsku.
Dne 17. dubna zesnula v Pánu paní hraběnka Kinská z Wchynic a Tetova, rozená kněžna Thamar Amilakvar. S manželem Radslavem Kinským (+ 2008) žila na zámku ve Žďáru nad Sázavou. Byla pravoslavnou křesťankou. Zemřela ve věku 83 let v Paříži.
Paní Thamar Kinsky se narodila 29. července 1935 ve Francii do známého gruzínského rodu Amilakvari. V profesním životě se věnovala jaderné energetice, působila i v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii. Hovořila pěti jazyky.
Naše sestra v Kristu Thamar podporovala pravoslavnou církev. Mnohokrát se zúčastnila bohoslužeb v Jihlavě. Ještě se svým manželem byla na návštěvě jihlavského farního úřadu a probírali jsme tenkrát možnosti zavedení pravoslavných bohoslužeb ve Žďáru. Přičinila se o uspořádání sbírky na opravu našeho domovního chrámu. Naposledy k nám přišla na bohoslužbu asi před dvěma lety.
Radostnou událostí byla pro nás účast na oslavě jejích 70. narozenin, kde jsme sloužili za její zdraví krátkou pobožnost. Paní hraběnka byla všeobecně známá svou přátelskou a pohostinnou povahou. Zasloužila se o podporu rozvoje Žďáru a okolí.
Byla pohřbena v rodinném hrobu rodiny Amilakvari v Paříži. Pohřební liturgie se konala 23. dubna v gruzínské pravoslavné kapli Sv. Nino v Paříži. Rekviem se uskutečnilo 11. května 2019 v bazilice Nanebevzetí Panny Marie a svatého Mikuláše ve Žďáře nad Sázavou. Za naši místní pravoslavnou církev a olomoucko-brněnskou eparchii byl přítomen níže podepsaný jihlavský okružní protopresbyter.
prot. Jan Baudiš, Jihlava
Sestře Tamaře věčná paměť!
