Ohlédnutí za svátkem výročí olomoucké pravoslavné katedrály

Tuto událost přijela s námi oslavit mimořádná duchovní osobnost – vladyka Michail Medonský ze Západoevropské eparchie Ruské zahraniční církve. Přítomní duchovní při besedě s vladykou vyslechli jeho vzpomínku na první zpověď – jeho zpovědníkem byl sv. Ioann Šanghajský a Sanfranciský, který mu především objasnil, že hříchem je nejen zlý skutek, ale už samotná touha – vášnivá myšlenka, jestliže opanuje lidské srdce. Když mu uděloval rozhřešení a položil na hlavu kněžský epitrachil, zalilo jej nadpozemské duchovní světlo.

(Další vyprávění o setkání s vladykou Michailem by měl časem přinést brněnský farní web.)

Hovoří-li se vystavění a posvěcení olomouckého chrámu, není možno po jménu vladyky mučedníka Gorazda nevzpomenout osobnost otce Vsevoloda Kolomackého (později archimandrita Andrej), který  se v zásadní míře na zbudování podílel: jako stavitel a budovatel i řemeslník a ikonopisec. Jeho ikonami je na stěnách vyzdoben také interiér olomouckého chrámu, jak je vidět na přiložených fotografiích.

Otec Vsevolod přišel ze Zakarpatí pomáhat sv. vladykovi Gorazdovi II. budovat českou pravoslavnou církev. Později o tom prohlásil náš svatý mučedník, že v osobě tohoto kněze mu Bůh seslal anděla s nebe.

Během deseti let (od roku 1932 do roku 1942) se chrámem „z ateliéru“ otce Kolomackého chlubí pravoslavní v Řimicích (1934), Chudobíně (1936), Střemeníčku (1936), Olomouci (1939), Třebíči (1941) a Čelechovicích (1942). Po obnovení Československa stačil ještě čas k dokončení chrámu v Kroměříži (1947) a zbudování chrámů v Medzilaborcích (1949). (Viz článek na rumburské stránce  a životopisný článek na webu orthodoxia.cz)

Už nějakou dobu se v naší církvi uvažuje o svatořečení archimandrity Andreje. Nejen pro jeho neuvěřitelnou a talentovanou pracovitost, kterou dal do služeb církve, ale především pro jeho zbožnost, modlitební úsilí, tiché pokorné nesení těžkého kříže a hluboké pokání, jimiž se vyznačoval v posledních desetiletích své pozemské cesty.

Jeho pozoruhodné ikony, napsané v uměleckém stylu lidového zakarpatského ikonopisectví, stojí výtvarně na vysoké úrovni; je to bezesporu unikát rustikálního malířského pravoslavného umění, které zdobí naši místní církev. Ikony jsou malebné, vytvářejí v nitru chrámu typicky pravoslavně útulné prostředí a je na nich patrný nesporný výtvarný talent autora, který má nejen cit pro volbu barev, ale dokázal se vyrovnat dokonce i s tak obtížným úkolem, jakým jsou dobře zvládnuté rysy tváře a duchovní – věčnost zrcadlící – výraz obličejů zobrazených postav. To vše není samozřejmost ani pro produkci ikonografických dílen v některých tradičně pravoslavných zemích.

V neposlední řadě je nutno zmínit výtvarný talent arch. Andreje pro kompozici a proporce zobrazených postav. Dále připomeňme jeho specialitu – v každém místě, kde věřícím zdobil jejich chrám svými malbami, začlenit do výzdoby chrámu ornamentální prvky odpovídající tamnímu lidovému, resp. folklórnímu specifiku krajových kulturních tradic.

Na ikony napsané archimandritou Andrejem na zdi našich chrámů nebo na desky či plátna je potřeba si nějaký čas zvykat, protože je to svébytný malířský styl, jiný než byzantský nebo ruský. Splňuje však základní duchovní požadavky pravoslavné spirituality – především se jeho autor při tvorbě dokázal vyhnout jitření emocí, sentimentu a tvůrčí svévoli individualismu (to vše je typické pro vývoj umění na západě a stojí v rozporu s pravoslavnou duchovností, pro kterou je typické, že ikony jsou výjevy z věčnosti, okna otevřená do nebeského světa, zvěčňují pozemské události života Kristova a svatých).  Jsou nepřehlédnutelnou součástí zdejší ikonografie a zároveň naším církevním duchovním lidovým uměním, které koresponduje s cestou vývoje místního pravoslaví. Provedené je s takovou vroucností a promlouvá k srdci, že si modlící se pravoslavný křesťan výtvarné dílo archimandrity Andreje dříve či později určitě zamiluje.

Rozhlasová reportáž k 80. výročí olomoucké katedrály

Vladyka Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský a prot. Libor Raclavský poskytli 20. července 2019 u příležitostí oslav výročí katedrály sv. Gorazda I. rozhovor

Pro Český rozhlas plus, pořad Vetikála natočil Dan Mrázek

(Přehrávání reportáže sem bylo přidáno později)

(Další fotografie z olomoucké katedrály sv. Gorazda I. ze dne 20. července 2019)