První prosincovou zimní sobotu sloužil vladyka Izaiáš s duchovními v chrámu svaté Barbory v Dolních Kounicích.

O svaté velkomučednici Barboře

(Památka 4. / 17. prosince)

Otec svaté Barbory, jedné z nejslavnějších prvokřesťanských mučednic, která položila život za svého nebeského Ženicha – Krista, se jmenoval Dioskor. Byl to pohan, velmi bohatý a ve společnosti vážený. Barbora, žila se svým otcem, vdovcem v městě Heliopolis. Jako svou jedinou dceru, rozumem bystrou, moudrou a v tváři krásnou, ji uzavřel před zraky všech do vysoké věže, kde ji obklopil všelikým pohodlím, mnohými služebnicemi, a postavil ji tam i modly, kterým se měla klanět. V jedné z komnat věže nechal učinit dvě okna. Barbora se dívala těmito okny z věže dolů na pozemský svět a vzhlížela jimi nahoru na hvězdné nebe, a při tom se její mysl otevřela působení Boží blahodati, a tak poznala jediného pravého Boha a Stvořitele, ačkoli neměla nikoho, kdo by ji k víře přivedl a poučil o ní.

Když se jednou z Boží prozřetelnosti její otec vzdálil z města, opustila věž. Venku se setkala s křesťankami, které jí zjevily plnou pravdu o víře v Krista. Následně Barbora přijala svatý křest. A tak zasvětila už v mládí svůj život Kristu.

Barbořino srdce hořelo láskou k Pánu. Nařídila svým služebníkům, aby ve věžním pokoji, konkrétně v lázni, vysekali ještě třetí okno, takže tato tři okna budou symbolem Svaté Trojice. Na jedné zdi při tom prstem nakreslila kříž a tento kříž se vryl do kamene, jako by tam byl vytesán. Z tohoto znamení na kamenné zemi vytryskl pramen vody, která později mnohé nemocné uzdravila z jejich nemocí.

Když se Dioskor dověděl o víře své dcery, surově ji zbil, vyhnal z věže ven, a tam ji začal pronásledovat. Ve svém rozlícení ji chtěl dokonce zabít. Svatá Barbora se však skryla ve skále, která se náhle před ní zázračně otevřela, a ona tak mohla uniknout krutému pronásledovateli. Když se potom znovu před Dioskorem objevila, otec zůstal neoblomný a naopak ještě zuřivěji svou dceru pro její víru nenáviděl. Dokonce ji přivlekl před soudce Marciána, kde ji udal jako křesťanku a nechal ji mučit. Nevinnou Barboru strážní svlékli a přede všemi ji bičovali, dokud nebylo celé její tělo pokryto ranami a krví. Ve vězení se jí zjevil spolu se svými anděly sám Spasitel a uzdravil její rány. Když to všechno spatřila jedna žena jménem Juliána, i ona zatoužila stát se mučednicí. A tak byly obě ženy strašně mučeny a pro zostuzení vláčeny městem. Byly jim odřezány prsy, takže začaly silně krvácet.

Potom byly odvedeny na popraviště, kde sám Barbořin otec, Dioskor, sťal své dceři i Juliáně hlavy. Ve stejný den udeřil do Dioskorova domu blesk, který zabil jeho i soudce Marciána. Svatá Barbora trpěla za Krista roku 306. Její divotvorné ostatky se dnes nacházejí v Kyjevě.

Jsouc navždy proslavena v nebeském Kristově Království, mnohokrát se v historii zjevila různým osobám a svou mocnou záštitu projevuje až do dnešních dní. Někdy tak činí sama, jindy doprovází přesvatou Bohorodici, a posiluje tím křesťany v jejich víře.