V neděli 18. 12. 2022 sloužil v Olomouci svatou liturgii přeosvícený vladyka Izaiáš, biskup šumperský.
Po liturgii následovala velká večerní k svátku svatého Mikuláše, arcibiskupa Myr Licejských.
Děti z nedělní školy, kde se vyučuje náboženství, oslavili světce „mikulášskými koledami“. Při závěrečném pomazání posvátným olejem byly nejen všechny přítomné dětičky, ale i ty, které pro nemoc zůstaly doma, obdařeny „mikulášskými dárečky“.
Vladyka Izaiáš při kázání přiblížil věřícím život a význam oslavovaného velikého světce. Kromě toho vladyka spolu s věřícími olomouckého chrámu poblahopřáli duchovnímu otci Aleksiji Kukhtovi k jeho výročí kněžské služby.
Celé modlitební setkání se neslo v duchu radosti, pokoje a přítomné naplnilo Duchem Božím.
Chrámový svátek svaté Barbory v neděli 4. prosince přijel spolu s námi oslavit Jeho Přeosvícenost biskup Izaiáš z Olomouce a z Mikulova otec Flaviu Badelita spolu s poutníky. Věřící přivítali vladyku Izaiáše zpěvem a květinami. Na svaté archijerejské liturgii jsme přivítali také starostku Dolních Kounice paní Lenku Žikešovou.
Přestože je již zimní období, počasí nám přálo a v chrámu s modlitbami a zpěvem jsme zapomněli na chlad v chrámu. Vladyka nám v homílii připomenul, že se nacházíme v době, kdy stejně jako svatá Barbora budeme muset prokázat svou víru. V pomoci bližním, trpícím a těm kdož jsou ve válkách po celém světě. A abychom také nezapomínali na ty, kteří jsou v tomto vánočním čase osamělí.
Po liturgii jsme se přesunuli do nedaleké restaurace Vinum Coeli, kde jsme při teplém jídle zůstali v družném rozhovoru. K tomu přispěla i paní Marie Svobodová svými výbornými koláčky, které upekla k čaji a kávě. Paní starostka i vladyka byli potěšeni setkáním při takovéto sváteční situaci. Myslím, že tato příjemná sváteční chvíle potěšila všechny přítomné. Po závěrečném vladykově požehnání jsme se rozešli do svých domovů nasyceni duchovně i fyzicky. Bohu díky za vše.
Pravoslavné kalendáře 2023 za 150 Kč/ks jsou již k dispozici. Na základě Vaší objednávky Vám v nejbližších dnech odešleme kalendáře poštou. Po domluvě možný osobní odběr.
Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš. (Kazatel 11,1)
V úterý 6. prosince, v den svatého Mikuláše Divotvůrce, jsme v naší farnosti přivítali vladyku Izaiáše, biskupa šumperského, vikáře naší eparchie.
Na závěr archijerejské večerní bohoslužby požehnal vladyka potravinovou sbírku pod záštitou svatého Mikuláše, kterou chceme v existenčně náročném zimním období pomoci lidem v nouzi. Shromážděné potraviny převezme Potravinová banka Pardubice, z.s., která je následně rozdělí potřebným.
Děkujeme vladykovi za společné duchovní chvíle při bohoslužbě i následném hovoru u horkého čaje. Děkujeme i všem dárcům: Ať Vám Hospodin odplatí nebeským za pozemské!
Za Pravoslavnou církevní obec ve Svitavách prot. Jiří Kolář
V sobotu 3. prosince 2022, v 10 hodin jsme bohoslužbou v mikulovském pravoslavném chrámu svatého Mikuláše oslavili chrámový svátek a zároveň i 25. výročí jeho svěcení. V městě, které se jmenuje po tomto biskupovi a patronovi námořníků, rybářů a dětí, pravoslavní s radostí zasvětili svůj nový chrám právě tomuto světci.
Na oslavu tohoto významného svátku připutoval Jeho Přeosvícenost ThDr. Izaiáš, biskup šumperský a dále otcové prot. Mgr. Ing. Cristian Popescu a prot. Mgr. Alexandru Ceban z Brna, prot. Mgr. Svatopluk Konstantin Ryška z Dolních Kounic, prot. Mgr. Aleksei Kukhta z Olomouce, a také mnoho věřících. Ačkoli bylo počasí chladné, tak jsme se modlitbou, společným zpěvem, a po bohoslužbě i teplým svařeným vínem a čajem, zahřáli.
Nezapomnělo se ani na děti, které byly obdarovány sladkým perníkem. Poté jsme se z chrámu přesunuli ke společnému obědu do restaurace, kde jsme naši oslavu v dobré společnosti také ukončili. Letošní oslava svátku sv. Mikuláše byla velmi příjemná a doufáme, že se společně při této příležitosti potkáme i příští rok. Děkujeme a přejeme všem Boží požehnaní.
Jak se stalo v posledních letech již tradicí, dne 11. listopadu na Den válečných veteránů navštěvuje náš kraj biskup šumperský Izaiáš. V pátek v ranních hodinách vladyka sloužil svatou liturgii v jesenickém chrámu Zesnutí Bohorodice, kde v promluvě hovořil na téma dnešního evangelia. Na závěr bohoslužby vladyka obdržel jako dar od naší obce křišťálový kříž a s desítkou přítomných poté poobědval postní pokrmy v nedalekém hotelu Slovan. Krátce byl hostem u místního katolického děkana, který se jeho zásluhou seznámil s děním v pravoslavné církvi.
V odpoledních hodinách navštívil vladyka Izaiáš nejstarší členku naší obce sestru Mannovou v penzionu, kde spolu hovořili o rodném východním Slovensku v jejím milovaném dialektu. Následovalo přijetí u nově zvoleného pana starosty s prohlídkou palírny a ochutnávkou jablečného moštu.
V 16 hod. vedl vladyka panychidu u památníku obětem válek v Horní Lipové a po skončení kulturního programu přijal pozvání na posezení s šedesátkou přítomných v restauraci Kovárna. Zde při svatomartinském pohoštění a country hudbě setrval dvě hodiny a postupně se seznamoval s přítomnými. Poděkování také patří otci Tomáši Loučkovi ze šumperské farnosti za účast na večerním setkání.
Jeho Blaženstvo vladyka Rastislav, arcibiskup prešovský, metropolita českých zemí a Slovenska
18. listopadu 2012 se v katedrálním chrámu uskutečnila chirotonie a intronizace vladyky Rastislava na katedru prešovského arcibiskupa. Tento pátek 18. 11. 2022 tudíž oslavuje desetileté výročí archijerejské služby.
Vaše Blažensvo, přejeme Vám do dalších let mnoho Boží pomoci, pevné zdraví a trpělivou lásku při práci na vinici Páně.
Na mnóhaja i blahája ľíta! Eis polla eti, despota!
V 21. neděli po padesátnici „O bohatci a chudém Lazaru“ dne 6. listopadu 2022 měla šumperská obec tu čest přivítat svého vikárního biskupa Izaiáše u příležitosti farního shromáždění. Duchovní správce o. Tomáš Loučka s členy obce přivítali vladyku květinou, chlebem a solí s láskou a otevřeným srdcem. Sešla se celá církevní obec i její nejstarší členové, kteří již překročili 90 let.
Následovala svatá liturgie a následně po ní hned farní shromáždění kterému vladyka předsedal. Byli představeni stávající členové rady starších a nominováni noví. Ti byli následným hlasováním schváleni a ihned se nadšeně zapojili do chodu správy obce. Vytýčili si nové úkoly, které je čekají v nejbližších dnech, a domluvili se, jakým způsobem se budou vzájemně motivovat v jejich plnění.
Po společných chvílích v chrámu se všichni přesunuli ke společnému obědu a posezení. Celá návštěva byla provázena příjemnou duchovní atmosférou společné lásky ke Kristu a vzájemnou jednoho k druhému. Celou obec návštěva našeho vikárního arcipastýře velmi potěšila, byla povzbuzena jeho posilujícími a pěknými slovy a těší se na další setkání.
Svátek a archijerejská svatá liturgie v Pravoslavné církevní obci Ostrava Poruba v sobotu 5. 11. 2022. Liturgie se konala ve farní domovní kapli sv. Jiří v zámku. Toho dne nás poctil svou návštěvou vladyka Izaiáš, který spolu s dalšími duchovními sloužil panychidu za našeho otce Epanastatise Prusalise.
Následovalo krásné vystoupení tanečního souboru Antigoni z Krnova, který předvedl řecké národní tance.
18. října se shromáždilo eparchiální kněžstvo v olomouckém dolním chrámu sv. Gorazda II. Před tím se konala svatá liturgie v katedrále. Poradu zahájil vladyka Izaiáš, ale pro nemoc se posléze z účasti na zasedání omluvil. Poté proběhlo odborné proškolení duchovenstva z bezpečnosti práce a protipožárních opatření.
V dalším průběhu porady byli duchovní informováni o vladykou požehnaném projektu zřízení eparchiálního učiliště, které by v prvním ročníku sloužilo jako příprava pro žalmisty, v druhém ročníku jako příprava pro diákony. Pokud se najdou zájemci, plánuje se pokračování teologické výuky ještě v třetím a čtvrtém ročníku, což by pak bylo v eparchii považováno za dostatečnou teologickou přípravu pro kněze a pro učitele náboženství. Zatím byl představen studijní plán pro první ročník. O absolvování každého stupně vzdělání bude vydáván v naší eparchii platný certifikát. Mezi přítomnými duchovními vzbudila tato informace živý a kladný ohlas. Duchovní uváděli, že mají na farnosti možné uchazeče o studium na učilišti. Brzy budou zveřejněny přihlášky ke studiu a webové stránky celého projektu. Studium na učilišti bude otevřeno pro muže i ženy. Uchazeči mají být plnoletí. Duchovní, kteří se teologií systematicky zabývají, byli vyzváni, aby si vzali na zodpovědnost některý z ještě neobsazených předmětů. Do učiliště je možno se přihlásit i bez úmyslu přijmou některou duchovenskou hodnost; lze zde studovat jen na základě prostého zájmu o pravoslavnou teologii a liturgickou praxi.
Při ukončení schůze duchovní pozdravili otce Jana Baudiše u příležitosti jeho jubilea a popřáli mu jménem vladyků i sami za sebe zpěvem mnoholetí. Za eparchiální ústředí předala sestra Perla jubilantovi krásný dárek. Oslavenec srdečně děkuje všem a přeje našim vladykům a všem přítomným mnohá léta.
V den Záštity přesvaté Bohorodice 14. 10. 2022 nás navštívil přeosvícený vladyka Izaiáš. Společně jsme odsloužili božskou liturgii. Jsme moc rádi, že jsme se mohli společně s vladykou pomodlit a pobýt s ním v přátelské atmosféře. Moc se těšíme na další setkání. Přesvatá Bohorodice pokryj nás svým omoforem!
V pondělí 3. října 2022 se v Olomouci sešli presbyteři olomouckého a ostravského protopresbyterátu
V úterý 4. října zasedali presbyteři brněnského a jihlavského protopresbyterátu
Ze zápisu porady okružních protopresbyterů 4. 10. 2022 v Olomouci
Po schůzích duchovenstva všech eparchiální protopresbyterátních okruhů se konala porada čtyř okružních protopresbyterů.
Setkání zahájil vladyka Izaiáš, který za souhlasu všech přítomných zhodnotil eparchiální akce v průběhu roku (Mikulčice, Olomouc, Hrubá Vrbka, Brno atd.) jako zdařilé. Domluvilo se, že v příštím roce zorganizuje akci v Mikulčicích otec Konstantin Ryška.
Po doplňování informací ohledně Mikulčic se rozprava přesunula k úvahám o bohoslovecké výuce v naší eparchii. Byl vznesen návrh, aby bylo založeno eparchiální učiliště. Na to se rozvinula delší debata o možnostech studentů a vyučujících, o prostorách, kde by mohla probíhat výuka, o časovém rozvržení, finančních příspěvcích a dalších praktických problémech. Především se ujasňovaly rozdílné názory na výuku a hlavně studijní plán s učebními předměty. Bylo dohodnuto vznést dotazy o možnostech ostatních duchovních podílet se na tomto projektu na presbyterské konferenci 18. 10. 2022.
Otec Konstantin Ryška otevřel téma našeho objektu v Olbramovicích, co se týče jeho údržby, finančního zajištění a perspektivy. Poté se stočila diskuze i na jiné moravské chrámy a na jejich problémy, které je potřeba řešit. Probíral se např. dlouhodobě zanedbaný stav brněnského katedrálního chrámu a špatný stav farního domu, kde bude potřeba postupně provádět dlouhodobou, na etapy rozdělenou, generální opravu jednotlivých bytů. Zanedbání údržby nastalo za éry bývalého brněnského duchovního správce. Mluvilo se také o stavu chudobínského chrámu. Chrámy je potřeba zajistit, aby nechátraly a možná přijde doba, kdy se tyto chrámy opět naplní věřícími, protože podle některých prognóz lze očekávat příliv lidí z měst na venkov. Takto v 90. letech přečkala krizi v návštěvnosti řada našich chrámů.
Probírána byla též otázka chystaného eparchiálního kalendáře na příští rok. Přítomní rozhodli, že součástí ročenky budou kalendária jen pro smíšený a starý kalendářní styl.
V neděli 25. září přijel vladyka Izaiáš do přerovského chrámu sv. Cyrila a Metoděje vykonat slavnostní bohoslužbu k prvnímu výročí oslavy novomučedníků českých. I když nevlídné počasí a šířící se nemoci slavnostní bohoslužbě neprospěly, přerovští věřící se na bohoslužbu těšili. Onemocněl i přerovský duchovní otec Libor Raclavský. Naštěstí jej velmi dobře zastoupili otcové Jiří Kolář, otec Alexej Kukhta a svitavský diákon otec Libor Jiří Stráník. Bohoslužbu opět doprovázela zpěvem spřátelená část přerovského pěveckého souboru Vokál, která vytvořila krásnou liturgickou náladu. Díky vladykově klidnému přístupu opadla z většiny přítomných nervozita a bohoslužba i bez nemocného přerovského představeného otce Libora proběhla ke spokojenosti všech přítomných.
Děkujeme vladykovi Izaiášovi, otcům duchovním a pěveckému sboru za velmi pěknou bohoslužbu.
1. října jsme si připomněli svátek patrona chrámu sv. Václava ve Střemeníčku
Svatý Václav se narodil v r. 907 jako syn českého knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry. Jeho dědem byl český kníže Bořivoj, babičkou svatá Ludmila. Pokřtěn byl svatý Václav podle slovansko-byzantského obřadu. Když Václav jako dítě dospěl k užívání rozumu, dal ho otec dle slovansko-byzantského ritu postřihnout.
Václavovo mládí. Pak se začal za vedení slovanského kněze Pavla a pod dohledem svaté Ludmily učit spisovnému slovanskému jazyku. Když už uměl slovansky dobře číst a psát, rozuměl všemu, co četl, poslal ho otec do Budče, aby se tam u slovanského kněze, který se nazýval Učen, naučil i latinsky, protože potřeboval jako budoucí panující kníže latinu pro styk se západními německými sousedy. V průběhu jeho studií na Budči zemřel mu r. 920 předčasně otec. Václavovi bylo tedy pouze 13 let, když nastoupil na stolec svých předků. Poněvadž byl vlastně ještě dítětem, vládla v jeho jménu matka Drahomíra, která seskupila kolem sebe z bojarů kruh svých rádců, mezi nimiž kvetly intriky. Mezitím pokračoval svatý Václav v učení a dosáhl veškeré dostupné vzdělanosti slovanské, latinské i řecké, takže se mu v tomto ohledu nevyrovnal žádný tehdejší okolní panovník. V témže roce co otec, zemřela mu i milovaná babička, svatá Ludmila. Byla jako šiřitelka křesťanství usmrcena na hrádku Tetín, kam se stáhla poté, co se chopila moci Drahomíra. Ludmilu zabili v důsledku intrik bojarů kolem Drahomíry kvůli jejím křesťanským ctnostem a oblíbenosti v lidu.
Nástěnná ikona sv. Václava v kapli v Hrubé Vrbce
Vladařem. Jako osmnáctiletý mladík vzal svatý Václav otěže vlády do svých rukou. Měl velmi jemný smysl pro spravedlnost a cítil odpor k dvorním intrikám. Stal se nositelem duchovního odkazu sv. Ludmily. Dal přenést tělesné ostatky své svaté babičky z Tetína na Pražský hrad.
Jako panovník byl vzorem křesťana. Vyznamenával se hlavně vysoce zbožným a mravným životem, horlivostí pro čest a slávu Boží, péčí o rozšíření křesťanské víry v celém národě, stavbou četných křesťanských chrámů (na samém Pražském hradě založil chrám svatého Víta), pravidelnou návštěvou služeb Božích, všestranným konáním skutků milosrdenství a prokazováním křesťanské lásky. Jeden z nejstarších a historicky cenných životopisů o něm praví, že ctil svou matku, pečoval o chudinu, nemocné a sirotky, poskytoval přístřeší a pohostinství pocestným a cizincům a nestrpěl, aby se komukoliv děla křivda. Stal se miláčkem svého národa, jemuž se líbilo i to, že svatý Václav byl také osobně statečný a výborný jezdec na koni.
Jeho vladařskou vnější politikou byla vždy snaha o mír. Dokázal však s velkým osobním hrdinstvím bránit svou vlast i v boji. Byl připraven v zápase muž proti muži ochránit životy svých vojáků.
Nebylo mu však dopřáno dlouhé vlády. Čeští předáci, zvyklí páchat svévoli, nelibě nesli, že se svatý Václav staví proti jejich hříšným choutkám a nespravedlnostem. Jeho křesťanským ctnostem a zásadám nechtěli rozumět a považovali je za nebezpečnou slabost, nevhodnou pro panovníka. Nelíbilo se jim mít za panovníka muže pevné morálky a mravnosti. Přáli si mít na knížecím stolci někoho, s kým by mohli svými intrikami manipulovat. Namlouvali jeho bratru Boleslavovi, že svatý Václav usiluje o jeho život. Boleslav se dal od našeptávačů přemluvit.
Mučednictví sv. Václava. Jeho bratr pozval Václava do Boleslavi (nynější Staré Boleslavi), kde jako údělný kníže sídlil. Svatý Václav pozvání vyhověl, třebas byl varován, a odjel k němu se svou družinou. Po svaté liturgii se chtěl vrátit do Prahy. Boleslav ho však prosil, aby se u něho zdržel a zúčastnil se hostiny. Svatý Václav k tomu přivolil. Když ale následujícího dne časně zrána, jak činil denně, vstal a šel do chrámu na jitřní, číhali už na něho vrazi. Současně vyběhl za ním z hradu též Boleslav. Svatý Václav uslyšel za sebou kroky, a když se obrátil, spatřil Boleslava. Pravil: „Zdráv buď, bratře, velké díky ti vzdávám za hostinu.“ Na to Boleslav: „Lepší ti dnes hody připravím“ a udeřil Václava mečem. Ale Václav mu vyrazil meč z ruky. Pak vrátil meč Boleslavovi a chtěl vejít do chrámu. Vtom přiskočili Boleslavovi skrytí pomocníci, vrhli se na Václava a probodli ho několikrát dýkami a meči. Mrtvé tělo Václavovo bylo zaneseno do bytu kněze Krastěje, tam bylo umyto, oblečeno a připraveno k pohřbu. Zatím přišel z Prahy slovanský kněz Pavel, aby vykonal modlitbu nad mrtvým. I pochovali v chrámu „dobrého a spravedlivého panovníka Václava, ctitele Božího a milovníka Kristova.“ Bylo to dne 28. září (929 nebo spíš 935).
Matka Boží bývá nazývána i matkou křesťanů, plnou laskavosti a útěchy, a proto nám zvláště bohorodičné svátky otevírají pohled na Církev z trochu jiné perspektivy – jako na rodinné společenství bratří a sester.
Naším Otcem je sám Bůh, proto ho oslovujeme: „Otče náš.“ Pán Ježíš pravil: „Nikoho si na zemi nenazývejte `otcem’, protože máte jediného Otce, který je v nebi.“ (Mat 23,9) „Vystupuji k Otci svému i Otci vašemu.“ (Jan 20,17) Mnohými dalšími citacemi Písma bychom mohli ukazovat, že Bůh je náš pravý Otec, Otec Církve. A kdo je Matkou této rodiny? Když pod křížem stál Jan, miláček Páně s Pannou Marií, pravil náš Spasitel své matce: „Ženo, hle, tvůj syn. Potom řekl tomu učedníkovi: Hle, tvá matka. A ten učedník ji od té chvíle přijal k sobě.“ (Jan 19,26-27) Ve svatém apoštolovi Janu jsou učiněni syny Kristovými všichni, kdo milují Pána. Ti všichni tam v osobě sv. Jana stojí pod křížem spolu s přesv. Bohorodicí.
Tělesná rodina je spojena tělesným příbuzenstvím. Neviditelná duchovní rodina církve je spojena pouty mnohem pevnějšími a hlubšími. Jsou to svazky, které neutrpí tělesnou smrtí. I zesnulí jsou stále dětmi Božími a členy církve (jak o tom svědčí zádušní modlitby).
Takže jsme jedna rodina, která má svého Otce i svou Matku, rodina bratří a sester v Kristu. A rodina se pravidelně shromažďuje. Pozemské tělesné rodiny jsou sice v průběhu dne rozptýleny, každý je u své práce a má jiné povinnosti, ale na večeři se všichni schází za jedním stolem. I rodina církve je sice v průběhu týdne rozptýlena – každý u svých světských úkolů a prací, ale v neděli se scházíme v chrámu kolem svatého prestolu, aby se všichni spolu ukázali před Boží tváří, druh vedle druha se pomodlili, přijali ducha Božího společenství, obdrželi požehnání a duchovní posilu, společně nasytili pravým pokrmem a nápojem, Kristovým Tělem a Jeho Krví.
A Bůh se o nás stará jako pravý Otec, dává nám to hlavní: život, svou dobrotu a ochranu. Naše Matka se o nás stará jako pravá matka, která miluje své děti, stále na ně dohlíží, stará se, aby se jim nic nestalo, obdařuje je svou láskou a laskavostí, věčnou trpělivostí a všechny své děti miluje. Pomáhá a posiluje trpící, ponížené a pronásledované – všechny, kteří kráčí cestou kříže, kterou si zvolil její syn.
Rodina, která si uvědomuje, že je jedné krve a že děti jedněch rodičů stojí při sobě, je společenstvím bratrské lásky, nikdy se nezradí, mladší se podřizují starším, a všichni společně svým rodičům. Nyní už je čas tázavě pohlédnout na naše církevní společenství – ať už farní, nebo eparchiální či celé místní církve nebo celosvětové církevní bratrstvo. Jakými jsme dětmi? Hodnými nebo zlobivými? Poslušnými nebo vzpurnými?
Již po osmé se konala v sobotu 20. 8. tradiční pouť lipovskými lučinami k oslavě svátku Proměnění Páně.
Předpověď počasí v pátek večer byla hrozivá, avizovala silné deště a povětrnostní nepřízeň. Nicméně Tvůrce počasí a nebes báně rozhodl, že nám po celé více než tříhodinové putování v horském terénu nespadne ani kapka.
Na začátku v 10 hod. jsme v chrámu sv. Nektária posvětili první plody tohoto požehnaného léta a s třiceti přítomnými vyšli na tříkilometrovou trasu v podobě trojúhelníku s vrcholy v místních sakrálních památkách.
Průvodcem nám byl opět děkovný akafist „Sláva Bohu za vše“ sestavený metropolitou Trifonem ve 20. letech 20. století. Na třinácti zastaveních zněly jeho jednotlivé části a slova komentářů vybraných z pokladnice světové duchovní tvorby.
Závěr patřil nutnému pohoštění pro vyčerpané a společným rozhovorům. Vítaným hostem byl i kameraman televize NOE, která z celého dne přinesla reportáž.
Pár minut nato, když odešel poslední putující, se nebe zatáhlo a pršelo po tři dny.
Ve čtvrtek 15. září 2022 navštívila chrám sv. Cyrila a Metoděje v Přerově vnučka popraveného pravoslavného kněze Aloise Václava Čikla Tatiana Miškuv-Oehrli ze Švýcarska. Paní Tatiana významným způsobem přispěla k bohaté dokumentární části knihy o jejím dědečkovi Cesta k oběti. Po letech spolupráce s přerovským duchovním Liborem Raclavským se paní Tatiana konečně dostala na místa spojená s nejdelším působením duchovního A. V. Čikla. Se zájmem si prohlédla stálou expozici v přerovském chrámu, kde je jeden panel věnován jejím příbuzným a kněžskému působení A. V. Čikla v Přerově. Dále navštívila v Přerově různá místa spojená s její rodinou a projevila zájem o neznámé skutečnosti týkající se tragédie jejích prarodičů. Zároveň přislíbila zdokumentování výšivek své babičky, které Marie Čiklová vyráběla v době svého věznění v Terezíně před odjezdem na smrt v koncentračním táboře v Mauthausenu.
Ve dnech 10 – 18. září 2022 se koná celostátní akce Dny evropského dědictví, jež zpřístupňuje památky a památkové objekty široké veřejnosti. Dny evropského dědictví jsou společná aktivita Rady Evropy a Evropské komise, jejímž cílem je posílení historického povědomí v souvislostech se zvláštním důrazem na vnímání mezinárodního kontextu národního kulturního dědictví.
V neděli 11. září 2022 byl otevřen pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje v Přerově pro veřejnost. Přesto, že pro mnoho návštěvníků byl náš chrám jen jednou položkou na seznamu památek, kterou si mohli odškrtnout, našlo se dost návštěvníků, kteří si prošli celou výstavu a někteří čtením textů na výstavních panelech strávili spoustu času. Pro velkou návštěvnost (přes 300 osob) bylo nutné prodloužit čas otevření chrámu o víc než hodinu. Nejvíce si lidé prohlíželi svátkové ikony, prošli si výstavu a zapalovali svíce.
Dne 9. září se dožívá požehnaných 75 let otec Mojmír Kříž, kaplan při chrámu svatého Jiří ve Svitavách, milovník historie a kultury, celoživotní sběratel pohlednic.
I když jej zdraví v posledních letech občas trochu pozlobí, nikdy nevynechá příležitost pomoci v kněžské službě, nebo nás duchovně posílit ve víře svým pěkným kázáním.
V naší farnosti je neúnavným šiřitelem optimismu, dobré nálady a naděje.
Důstojný otče Mojmíre, k tomuto významnému životnímu jubileu Ti přejeme Boží požehnání, pevné zdraví, dostatek sil pro pastýřskou službu, a mnohá a blahá léta!
prot. Jiří, diakon Libor, žalmista Vojtěch a věřící ze Svitav
Hrubá Vrbka. V sobotu 3. září jsme se sjeli do rodiště sv. Gorazda, biskupa českého a moravsko-slezského, abychom si duchovní oslavou připomněli jeho světeckou památku, život i martyrium. V Hrubé Vrbce jsme v chrámu monastýru sv. Gorazda vykonali bohoslužbu, po které byl připraven další program k jubilejnímu výročí jeho zesnutí.
Archijerejskou božskou liturgii vykonal vladyka Izaiáš, spolu s ním sloužilo eparchiální duchovenstvo za účasti poutníků. Po přivítání vladyky krojovanými zástupci obce Hrubá Vrbka, ještě před začátkem samotné svaté liturgie postřihl vladyka bratra Šimona na žalmistu. Zpívalo trio z brněnské katedrály sv. Václava a hosté z Olomouce a Jihlavy. Při liturgii kázal o okolnostech mučednictví biskupa Gorazda prot. Libor Raclavský (výběr z jeho kázání je připojen na závěr příspěvku). Mnoho účastníků poutě přistoupilo ke svatému přijímání. Na závěr, po promluvě vladyky, se konal posvátný průvod kolem monastýru, v jehož čele nesl pan starosta obce svatou ikonu biskupa mučedníka, četlo se čtvero evangelium následované kropením svěcenou vodou.
Poté jsme se průvodem odebrali k rodnému domu biskupa Gorazda, kde vladyka Izaiáš vysvětil novou pamětní desku. Následoval oběd připravený v kulturním domě, a pak byl připraven další vzdělávací a kulturní program:
vzdělávací část byla zastoupena přednáškou prot. Jana o životě svatého vladyky dle archiválií a vzpomínek jeho současníků;
vystoupení folklórního mužského a ženského sboru z Hrubé Vrbky;
promítání dokumentárního filmu o životě vladyky Gorazda;
vystoupení tria z brněnského katedrálního chrámu sv. Václava.
Ctěnými hosty ze státní správy zde byli nejen starosta obce Hrubá Vrbka Pavel Gráf, ale také senátor ze Starého Města u Uherského Hradiště, pan Josef Bazala, poslanec z Hodonína, pan Antonín Tesařík, starosta Veselí nad Moravou, pan Petr Kolář a starosta Velké nad Veličkou, pan Petr Šmidrkal.
Poděkování patří Jeho Přeosvícenosti vladykovi Izaiášovi za sváteční liturgickou službu, za pastýřské povzbuzení a za postřižení bratra Šimona na žalmistu. Dále prot. Liborovi Raclavskému za krásné a faktografií podložené kázání. Díky i všem spolusloužícím duchovním.
Srdečně děkujeme Horňáckému sboru mužskému a ženskému za překrásnou ukázku místní folklórní muziky. A samozřejmě hostům zpěvákům z Brna, z Olomouce a z Jihlavy, kteří se postarali o bohoslužebný přednes liturgických hymnů a o písně při liturgii.
Organizačně jubilejní pouť připravili: duchovní správce farnosti prot. Arkadiusz spolu se starostou Hrubé Vrbky panem Pavlem Gráfem a Andrejem Daviďukem, předsedou rady Pravoslavné církevní obce v Hrubé Vrbce.
Díky za obstarání pohoštění adresujeme: sestře Růženě Gorazdě Prachařové, Andreji Daviďukovi a sousedům (paní Pavle Haláčové a paní Anně Chudečkové) a výše vzpomenutému panu starostovi obce Hrubá Vrbka, který převzal záštitu nad odpoledním programem.
Za pochvalnou zmínku stojí i zdánlivá drobnost – ozvučení, které umožnilo poutníkům stojícím venku pohodlně slyšet bohoslužbu a kázání.
Z kázání prot. Libora Raclavského
Sešli jsme se k uctění mučednické památky svatého mučedníka biskupa Gorazda a jeho spolupracovníků, jež naše církev nazvala českými novomučedníky. Od jejich mučednické smrti letos právě v tyto dny uplyne 80 let. Připomeňme si tedy dnes události roku 1942.
Po útoku na zastupujícího říšského protektora Heydricha nalezli příslušníci několika paraskupin úkryt v kryptě pravoslavného chrámu v Praze. Přesto, že nacisté vyhlásili v protektorátu stanné právo a povolali z říše stovky vyšetřovatelů a úředníků, nedařilo se jim nalézt žádnou stopu. Začal psychologický tlak na české obyvatelstvo v protektorátu. Byly vylepovány veřejné plakáty se jmény popravených, byla nařízena povinná veřejná shromáždění a rozšířila se zpráva, že A. Hitler chtěl nechat zastřelit každého desátého Čecha.
V této první vlně teroru Heydrichiády byli popraveni první pravoslavní, duchovní F. Šimek s manželkou, kteří byli zatčeni v souvislosti s jejich zapojením do odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme na Přerovsku. Stupňující se tlak na české obyvatelstvo gradoval zprávou o vyhlazení Lidic a následně nacisté vydali ultimátum do 18. června, aby se mohl přihlásit každý, kdo něco ví a byla mu zaručena beztrestnost a peněžní odměna.
16. června se přihlásil gestapu parašutista Karel Čurda, který udal vše, co věděl. Jeho informace pak přivedly nacisty na stopu vedoucí do pravoslavného chrámu. Při poradě v noci 17. června nacisté rozhodli na druhý den chrám přepadnout. Při útoku na chrám byl úkryt prozrazen a parašutisté zemřeli. Byli zatčeni duchovní Čikl s manželkou, Petřek a kostelník Ornest.
Po prvních zprávách o vypátrání úkrytu si sice české obyvatelstvo oddechlo, ale jak se postupně objevovala souvislost s pravoslavným chrámem a otcem Petřkem, pravoslavným věřícím nastaly krušné časy. Začalo další zatýkání; byl zatčen vladyka Gorazd a postupně další spolupracovníci z pražské církevní obce, kteří ukrytých parašutistech věděli. V polovině července byla spuštěna tisková kampaň, v rámci níž byli vladyka Gorazd a pravoslavní duchovní uráženi a pomlouváni. Poté nastal klid, v kronice jedné pravoslavné ovce nazvaný klid před bouří.
Až 4. září se objevila zpráva, že stanný soud odsoudil biskupa Gorazda, duchovní Čikla a Petřka a Jana Sonnevenda k trestu smrti zastřelením. (Petřek byl zastřelen 5. 9.) Byl to jediný nacistický monstrproces na území protektorátu. Pravoslavní se ocitli bez pastýře.
Útoku na pravoslavné však nebyl konec. 27. září nacisté vyhlásili zrušení pravoslavné církve. Následovalo zatýkání duchovních, kteří většinou skončili v Německu na nucených pracích, vyloupení pravoslavných chrámů a zabavení majetku pravoslavných obcí. Zatčení spolupracovníci vladyky Gorazda, shromáždění v Malé terezínské pevnosti, byli stanným soudem spolu s ostatními “podporovateli a přechovávači” 29. září odsouzeni v nepřítomnosti k trestu smrti. Byl to jen formální byrokratický akt. 23. října byli odsouzení posláni do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde bylo na druhý den popraveno 262 osob. Byla to největší poprava Čechů v historii tábora.
Na závěr bych se rád vrátil ke zdejšímu rodákovi biskupu Gorazdovi. Přes jeho velkou oběť a mučednictví spočívá podle mého názoru význam vladyky Gorazda především ve vybudování české pravoslavné církve, v jejím zorganizování a všestranném zabezpečení jejího života a potřeb. Dodnes stojí na Moravě chrámy, jejichž zbudování vladyka inicioval. Následné mučednictví pak bylo završením jeho díla. Vladyka Gorazd se tak stal tváří a symbolem české pravoslavné církve.
Olomoucko-brněnská eparchie
