Zamyšlení k svátku sv. Rostislava

Na osobním weblogu Ambon je článek napsaný ke světecké památce knížete Rostislava Moravského, který proslul svým listem do Byzance:

„Náš lid se odřekl pohanství a drží se křesťanského zákona, ale nemáme takového učitele, který by nám vyložil v našem jazyku pravou křesťanskou víru, aby i jiné země, pozorujíce to, nás napodobily. Tak nám, vladaři, takového biskupa a učitele pošli, neboť od vás se vždy dobrý zákon šíří do všech krajů“.

A Byzanc odpověděla:

„Bůh, který si přeje, aby každý přišel k poznání pravdy a snažil se o vyšší stupeň dokonalosti, viděl tvou víru a snahu, a proto zjevil písmo pro váš národ. Tím učinil nyní za našich let, co nebylo dáno leda v první léta, abyste i vy byli připočteni k velkým národům, které oslavují Boha svým jazykem. I poslali jsme ti toho, komu je Bůh zjevil, muže ctihodného a zbožného, velmi učeného a filosofa. Nuže, přijmi dar větší a vzácnější nad všecko zlato a stříbro i drahé kamení a pomíjivé bohatství, a hleď s ním rychle upevnit tu věc a veškerým srdcem hledej Boha a nezanedbávej spasení všech, ale vybízej všechny, aby nelenili, ale dali se na cestu pravdy, tak abys i ty, až je přivedeš svým úsilím k poznání pravého Boha, přijal za to odměnu i v tomto věku i v budoucím za všechny ty duše, které uvěří v Krista Boha našeho od nynějška až do skonání (světa), a abys po sobě zanechal památku příštím pokolením podobně jako veliký císař Konstantin!“

Po 1150 letech přivezl představitel místní pravoslavné církve symbolickou repliku Rostislavova listu do staroslavné Konstantinopole.

 

Diákonská chirotonie v Olomouci

V neděli 15. října byl v olomoucké katedrále na diákona vysvěcen Rafael Moravský. Chirotonii vykonal vikární biskup naší eparchie vladyka Izaiáš.

Novému diákonovi i jeho mátušce  přejeme, aby je provázelo Boží požehnání a kráčeli svorně cestou duchovenské služby, jak se líbí našemu Pánu a veleknězi Ježíši Kristu, jemuž všichni při Jeho službě jen přisluhujeme.

Mnohá léta!

Aktualizovaná fotogalerie:

 

 

Bohoslužebný život v Opatově

V městečku Opatov u Třebíče máme pravoslavný kostelík postavený v předválečném období zásluhou prot. Josefa Leixnera. Časy největší slávy této církevní obce jsou zřejmě už jen dávnou minulostí, která se patrně nevrátí. Pamětníci vyprávěli, jak se zde na svátky scházelo tolik věřících, že se do chrámu všichni nevešli a někteří stáli na trávě před chrámovými vraty. V současnosti je tato církevní obce téměř vymřelá. Přesto však sem dojíždíme sloužit v chrámu pravidelné liturgie, aby chrám žil. Dle pravoslavného cítění je chrám, který byl vysvěcen a sloužily se zde božské liturgie, cosi jako živá bytost – resp. střeží ho až do skončení světa andělé, kteří na tomto místě dále konají svou službu. (Pravoslavná dějinná zkušenost zná řadu případů ve světě, kdy byla lidem tato tajemná duchovní realita zjevena.) A kromě toho nikdy nevíme, nepovolá-li si tento Boží stánek nové věřící. Za dobu své služby jsem už zažil několik případů našich chrámů, které z důvodu úplného či blížícího se zániku církevní obce čelily hrozbě definitivního uzavření (Tábor, Lanškroun a další); dnes jsou plné věřících a mají své duchovní správce.

Ačkoliv se administrativně jedná o filiálku církevní obce v Třebíči, věci se vyvinuly tak, že sem jezdíme sloužit z Jihlavy. V předem ohlášených sobotách nás přijíždí malá skupinka a většinou přijdou jeden či dva opatovští věřící. Začátkem tohoto století se podařilo zajistit ve třech etapách generální opravu staré střechy, takže kostelík je stavebně připraven vydržet v dobrém stavu do dalších dob. (Viz o tom něco na webu opravy opatovského chrámu.)

Co se zde bude dít v budoucnosti, ví jen Bůh. Zatím chrám žije pravidelnými bohoslužbami, káže se zde slovo Boží, lidé se tu modlí, přináší se nekrvavá oběť, vzdávají se Bohu díky.

Zvláštní kapitolou zdejšího chrámového života byla odjakživa poutní bohoslužba. Kostelík je zasvěcen svatým spravedlivým rodičům Jáchymovi a Anně, a v Opatově je zvykem oslavovat chrámový svátek uprostřed léta na sv. Annu. V tento den zažívá náš kostelík nejhojnější účast za celý rok. Z Opatova přijdou všichni pravoslavní, kteří zde ještě jsou, a případně i jejich letní hosté. Z Jihlavy organizujeme návštěvu našich jihlavských věřících (někteří věřící sem každoročně přijíždějí až z Kutné Hory). Je to za daných okolností skutečný svátek tohoto chrámu, který se v tento den alespoň částečně zaplní věřícími. Po slavnostní liturgii pořádáme pro všechny účastníky agapé – rozložíme skládací stoly a lavice na trávníku vedle chrámu, ženy prostřou dovezené pohoštění, a tak ještě hodinku sedíme a rozmlouváme.

Ohlédnutí za letošní poutní bohoslužbou v Opatově

Stránka opatovské pravoslavné farnosti

Stránka archivu opatovské farnosti

 

 

 

Dvě návštěvy vladyky Izaiáše ve slezském pohraničí

V posledních týdnech, přesněji 12.8. (Horní Lipová) a 7.10. (Osoblaha), navštívil biskup šumperský Izaiáš dvě malé farnosti na okrajích naší eparchie.

Letní návštěvu zahájil vladyka archijerejskou svatou liturgií v chrámu Proměnění Páně a sv. Nektaria Eginského v lázeňské obci Lipová. Moderní prosvětlený modlitební prostor pojal asi dvacítku věřících, kteří v době prázdnin a dovolených chtěli poznat svého mladého pastýře. Velmi pokojná bohoslužba v krásném sobotním jitru znamenala velké povzbuzení pro naši misijní farnost. Zvláště mladí polští pravoslavní účastníci liturgie byli zaujati jednoduchou bohoslužbou slouženou v češtině podle sborníku vladyky Gorazda (od té doby jsou pravidelnými příchozími na naše bohoslužby). Po skončení obřadu jsme přijali pozvání do penzionu Kovárna, kde nás čekalo obědní pohoštění v jedné z nejlepších restaurací Olomouckého kraje. Vladykovi byli postupně představeni všichni přítomní věřící, kteří spolu s ním hodnotně strávili část odpoledne.

Druhá návštěva, tentokrát již v podzimním čase, se uskutečnila v malém, dnes takřka zapomenutém městečku Osoblaha, kde se zatím nepřetržitě pohybují pravoslavní již 70 let. Hřbitovní chrám sv. Mikuláše slouží pro bohoslužby celých 300 let a má svoji neopakovatelnou historickou atmosféru. Radost by bylo snad to správné slovo pro to, co pocítila skupina šestnácti “posledních” volyňských Čechů při svaté liturgii. Souhra při plné liturgii mezi biskupem, diákonem a knězem nám ozřejmila pravdivost známého výroku, pocházejícího z prvokřesťanské doby (sv. Ignatios Antiochijský): „Kde je biskup, tam je i církev.“ Závěrečný zpěv mnoholetí nás vynesl z chrámu do nedaleké školy, kde členka naší obce p. Lányová (profesionální kuchařka) připravila skvostné pohoštění o několika chodech. Opět jsme se všichni vladykovi představili, aby poznal příběhy jednotlivých lidí. Potom se vzpomínalo na staré časy a vůbec nikomu se nechtělo z družného společenství odejít.

Velice děkujeme za obě návštěvy v našich – o duchovní život bojujících – farnostech, které mají potěšení z toho, že biskupům na nich záleží a že oceňují tyto pohraniční modlitební “majáky”.

Prot. Josef Libor Kratochvíla

Bohoslužba a setkání v Horní Lipové

Bohoslužba a setkání v Osoblaze

 

 

Pohřeb v monastýru sv. Jova Počájevského

10. října se vladyka Izaiáš zúčastnil pohřebních obřadů v monastýru sv. Jova Počájevského v německém Mnichově.

Otec igumen Evfimij zesnul v Pánu po dlouhé nemoci 5. října ve věku 64 let.

10igumenevfimylogvinovfuneral»Bohoslužba v den pohřbu začala jako obvykle ve 4 hodiny ráno (půlnočnicí a jitřní). Od 6,30 hod. začala zádušní svatá liturgie, kterou vedl arcibiskup Marek Berlínský a celého Německa. Spolusloužil biskup Izaiáš Šumperský, který se s otcem Evfimijem znal. Při bohoslužbě se modlil také arcibiskup stuttgartský Agapit. Po liturgii bylo tělo zesnulého otce neseno kolem monastýru. Arcibiskup Marek přečetl rozhřešující modlitbu. Tělo bylo posléze při krátké zádušní bohoslužbě (litiji) uloženo do země.

Monastýr uspořádal pohoštění hostů, při kterém byly některými přítomnými vyprávěny vzpomínky na pochovaného otce. Zvláště byla připomenuta jeho pokora, mírnost a zároveň vzdělanost. Žil v monastýru 23 let a byl příkladným mnichem.« (Dle zprávy na website ROCOR)

Právě zesnulému igumenu Evfimiovi: Věčná paměť!

Film „Mučedník“ a fotogalérie z jubilea v Hrubé Vrbce

Dokument o svatém vladykovi Gorazdovi. Natočeno v Hrubé Vrbce v rámci cyklu Střípky z Moravského Slovácka.

Autoři: Mgr. Petr Gruber, historik, spisovatel a publicista; Růžena Prachařová.
Viz web Střípky z Moravského Slovácka

 

Ke shlédnutí i na stránce pravoslavných filmů: media.pravoslavi.cz/

Jako vzpomínku na gorazdovské jubileum v Hrubé Vrbce připojujeme ještě jednu fotogalérii, která do redakce našeho webu doputovala:

 (Foto: jer. Cyril Bočkarev)

 

Modlitba u ostatků sv. Ludmily

Brněnská ikona sv. Ludmily

Brněnská ikona sv. Ludmily

28. září v basilice sv. Jiří na Pražském hradě sloužilo duchovenstvo pražské eparchie akathist u ostatků svaté mučednice Ludmily, kněžny české. Čtení akathistu sv. Ludmile se zúčastnil i náš vladyka Izaiáš.

Článek o sv. Ludmile na orthodoxia.cz
Návrh české služby a akathistu (obsahuje reflexi života světice):
v PDF ke stažení

Foto ze sváteční služby na Hradě:

2017-09-28-ludmila-hrad-img00_2006_1

2017-09-28-ludmila-hrad-img000_2005_1

 

 

 

 

Zasedala eparchiální rada

Eparchiální rada Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích (ER OBE) zasedala dne 14.9.2017 ve Vilémově

Prezence

Přítomní členové ER OBE:

vladyka Simeon, vladyka Izaiáš, prot. Ján Kačkoš, prot. Jozef Fejsak, prot. Jan Baudiš, prot. Ondřej Stehlík, Vlastimila Soukupová, s. Sofia Prusali, s. Soňa Cinegrová

hosté:
Perla Deckerová – Jarečná – tajemnice – přítomná
prot. Jan Langr – tajemník – nepřítomen – omluven
mitr. prot. Milan Horvát – kancléř ÚMR – nepřítomen – neomluven

Předseda konstatuje, že ER OBE je na tomto zasedání usnášení schopná

Usnesení ER č. 25 ze dne 14.9.2017

Jednání ER bylo zahájeno společnou modlitbou. Vl. Simeon pozdravil přítomné a zahájil jednání. V úvodu poděkoval všem, kteří se podíleli na organizaci výročí 75. let mučednictví sv. Gorazda. Dále se vl. Simeon věnoval otázkám ze života eparchie.

Usnesení č. I

Kontrola plnění úkolů:

Předseda konstatoval, že nejsou nesplněné úkoly z předchozích rad.

  • ER OBE bere na vědomí předloženou zprávu

PRO: 8                  PROTI: 0                            ZDRŽELO SE: 0                                   PŘIJATO

Usnesení č. II

Vl. Izaiáš předložil radě žádost od PCO Jeseník prot. Kratochvílu o schválení nákupu bytové jednotky 1+kk společně s žádostí o příspěvek ve výši 509 600,- na úhradu koupě a s ní spojených poplatků. Bytová jednotka bude sloužit pro potřebu církevní obce, hospodářský výnos bude použit na pokrytí provozních potřeb církevní obce. Příspěvek bude řádně vyúčtován. Předkladatel doporučuje schválení žádosti.

ER OBE:

  • bere na vědomí předloženou zprávu
  • schvaluje příspěvek na pořízení bytové jednotky ve výši 509 600,- Kč z fondu oprav a reprodukce majetku OBE
  • pověřuje ředitele ÚER podpisem smlouvy o poskytnutí příspěvku
  • v souladu s čl. 20 Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku schvaluje kupní smlouvu o převodu podílu 660/10000 na nemovitosti pozemku parc. č. 1038 jehož součástí je i stavba rodinného domu č.p. 592 a pozemku parc. č. 1037 –ostatní plocha mezi Pravoslavnou církevní obcí v Jeseníku, se sídlem Horní Lipová 231, Lipová-Lázně 3, PSČ 790 63, IČ 73634620 a …………………………………….  za kupní cenu 490 000 Kč
  • pověřuje duchovního správce PCO v Jeseníku podpisem kupní smlouvy.

PRO: 8                  PROTI: 0                             ZDRŽELO SE: 0                                 PŘIJATO

Usnesení č. III.

Dopis určený metropolitovi Rastislavovi  od členů ER OBE :

Vaše Blaženstvo, vážený vladyko Rastislave, metropolito Pravoslavné
církve v českých zemích a na Slovensku,

Eparchiální rada Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích se seznámila se skutečností, že jste udělil své požehnání prot. Nikolaji Popovovi, aby s Vámi sloužil ve Vaší eparchii. Zároveň víme, že jste obeznámen se skutečnosti, že tento kněz olomoucko-brněnské eparchie má od našeho eparchiálního biskupa Simeona zákaz služby. Tento zákaz byl udělen nikoliv kvůli jeho údajné podpoře prokázané posvátnému synodu, ale na základě jeho skandálního chování v místě jeho posledního působiště – především kvůli tomu, že vykradl svůj chrám, znesvětil prestol a vyvolal rozkol, nemluvě o jeho hrubém chování, které se nehodí k duchovní osobě. To vše jsou prokazatelné skutečnosti, na základě kterých je kanonicky zcela oprávněné udělení zákazu služby. Nechápeme, jak můžete takového kněze podporovat.

Považujeme z hlediska kanonického a církevního práva za nepřípustné, aby biskup cizí eparchie narušoval práva jiného eparchiálního biskupa a svým vměšováním do vnitřních věcí jiné eparchie vyvolával či podporoval rozkol v této eparchii. Je nám všem známo, že kněz, na něhož byl v jeho eparchii uvalen zákaz služby, nesmí být přijat v jiné eparchii.

Svou podporou vzbouřeným duchovním upevňujete jejich rozkolnou pozici a tím prakticky znemožňujete naplnění 6. článku konstantinopolské dohody. Důsledkem Vaší podpory je totiž jejich neochota se podřídit kanonické eparchiální správě. S lítostí a znepokojením konstatujeme, že na jedné straně naléháte na splnění tohoto bodu dohody, ale na straně druhé k tomu nejen nepřispíváte, ale vlastně to výše uvedeným skutkem (a dalšími tomu podobnými) znemožňujete.

Vaše Blaženstvo, dovolujeme si Vás zdvořile ale zároveň důrazně žádat, abyste ve vztahu k vnitřním záležitostem naší eparchie dodržoval posvátné kánony. Máme zájem na tom, aby byl v naší církvi obnoven pořádek, důvěra a láska, ale bez naplňování kanonických ustanovení, která jsou pro všechny pravoslavné hierarchy závazná, to není možné.

Věříme, že nás pochopíte a zdržíte se příště nekanonické podpory vzbouřených duchovních, čímž přispějete k tomu, aby byli ochotni se podřídit zdejší eparchiální správě.

S prosbou o Vaše modlitby

Členové eparchiální rady Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné
církve v českých zemích.

PRO: 8                  PROTI: 0                            ZDRŽELO SE: 0                                  PŘIJATO

______________________________________________________________________________________

Eparchiální rada byla ukončena v 17:00 hod. společnou modlitbou.

Ve Vilémově dne 14.9. 2017

Zapsala: Bc. Perla Deckerová – Jarečná

Za správnost: + Izaiáš, biskup šumperský – ThDr. Igor Slaninka

…………………………….

+Simeon

Předseda eparchiální rady
olomoucko-brněnské eparchie
Pravoslavné církve v českých zemích
a na Slovensku

+ Izaiáš                                                                             ……………………………..

prot.  Ján Kačkoš                                                             ……………………………..

prot. Jozef Fejsak                                                             ……………………………..

prot. Jan Baudiš                                                               ……………………………..

prot. Ondřej Stehlík                                                        ……………………………..

sestra Vlastimila Soukupová                                         ……………………………..

sestra Soňa Cinegrová                                                   ……………………………..

sestra Sofia Prusali                                                         ……………………………..

 

2017-09-14-era

 

2017-09-14-erb

2017-09-14-erc

Zápis v PDF: 2017-09-14-er-zapis2

Archijerejská bohoslužba v Přerově

V neděli 17. září 2017 navštívil vladyka Izaiáš přerovskou církevní obec. Před svatou liturgií vladyka postřihl na žalmistu dlouholetého přerovského čtece Metoděje Marcela Drápalu. Následující bohoslužba byla pro každého velkým zážitkem. Vladyka Izaiáš vedl bohoslužbu v klidné majestátnosti odpovídající duchu chrámového prostoru přerovského chrámu sv. Cyrila a Metoděje a otec diakon Aleksander Kukchta organizoval všechny technické prvky archijerejské bohoslužby. Pěvecký sbor, který nepostrádal své největší osobnosti, přednesl šestý molový hlas ze sborníku vladyky Gorazda tak jemně, že spolu se sloužícími vytvořil neopakovatelnou atmosféru. Zpěváci ještě předvedli jakým způsobem se dá do vzoru sborníkového hlasu přidat nápěvy z notového partu, který si ve dvacátých letech minulého století vydaly pěvecké sbory olomoucké a přerovské pravoslavné expozitury. Ve svém kázání vladyka Izaiáš hovořil o dvou přikázáních – milovat budeš Boha svého a bližního svého – která jsou jako spojená nádoba jedním největším přikázáním.

Po bohoslužbě seznámil otec Libor vladyku Izaiáše s historií a charakterem přerovského chrámu a provedl jej stálou expozicí výstavy dokumentů z mučednického období české pravoslavné církve za protektorátu. Příslovečnou třešničkou na dortu pak byla společná hostina v profánním prostoru tzv. ženské galerie přerovského chrámu, kterou připravili obětaví farníci pěti národností. Nejen, že představili své speciality, ale dokázali je připravit v prostorách, kde nejsou podmínky pro pořádání větších hostin. Přes zamračené deštivé počasí si všichni přítomní odnášeli silný dojem ze společně stráveného dnu Páně.

Chrámový svátek sv. Ludmily v Řimicích

Jako už po mnoho let, i na letošní svátek svaté mučednice Ludmily jsme se v hojném počtu sešli v nádherném chrámu v Řimicích, abychom oslavili tento svátek. Svatou liturgii vedl a krásně kázal duchovní správce prot. Petr Novák, spolu s ním sloužili prot. Dušan Basil Švábeník a prot. Mojmír Kříž. Velkou radost nám způsobila přítomnost otce Pavla Alše, který i když je již na zaslouženém odpočinku, často a rád se i s mátuškou zúčastňuje liturgie. Příjemná byla také přítomnost několika dětí, takže je oprávněná naděje, že si zvyknou chodit do chrámu alespoň o velkých svátcích.

Otec Petr při kázání zdůraznil, že svatá Ludmila byla nejen babičkou svatého Václava, patrona celé země, ale je také laskavou a moudrou babičkou nás všech, kteří ji s láskou uctíváme a pokračujeme v jejím díle. V této souvislosti otec Petr pozval všechny na slavnostní liturgii do Střemeníčka, kde 28. září od 10 hodin oslavíme svátek svatého Václava. Nechť nedá zahynouti nám ni budoucím!

Po svaté liturgii jsme přes drobné mrholení setrvali s věřícími v přátelském rozhovoru. Děkujeme za dobroty, které farníci přinesli a při debatách jsme si na nich mohli pochutnat.

prot. Mojmír

rimicebilalhota_chram-sv-ludmily800

Porada biskupů a dopis Jeho Blaženstvu metropolitovi Rostislavovi

Na základě žádosti vladyky Michala jsme byli nuceni stáhnout z webových stránek Olomoucko–brněnské eparchie „Výzvu českých biskupů“, která byla zaslána našemu metropolitovi Rastislavovi. Žádosti vl. Michala jsme vyhověli z toho důvodu, že byl vydírán metropolitou Rastislavem, a to tak, že v případě neodstranění „Výzvy českých biskupů“ z webových stránek Olomoucko–brněnské eparchie neposkytne propouštěcí list pro prot. Mgr. Milana Bilého (synovce vladyky Michala) do Pražské pravoslavné eparchie.

Se zármutkem musíme konstatovat, že metropolita Rastislav do dnešních dnů nepodal žádné vysvětlení k  „Výzvě českých biskupů“ ani není do dnešních dnů plněno usnesení Posvátného synodu o svolání komise pro implementaci tomosu do naší Ústavy.

Dopis biskupů českých zemích metropolitovi Rostislavovi

2017-08-04-dopis-rastislav-800

Kliknutím zvětšit. Originál dopisu v PDF: 2017-08-04-dopis-rastislav

Zápis z porady biskupů českých zemí

2017-08-mr-zapis-a800

2017-08-mr-zapis-b800

Kliknutím zvětšit. Originál v PDF: 2017-08-mr-porada-biskupu-zapis

 

 

 

 

 

Archijerejská bohoslužba v Olomouci

V neděli 10. září sloužili eparchiální episkopové společnou liturgii v olomoucké katedrále. Vladyka Simeon měl krásné kázání k nedělnímu evangeliu, po službě se setkal s farníky, kteří jej s láskou přijali, a poté společně diskutovali o životě této církevní obce a katedrály.

Církevní obec při katedrále žije normálním životem. Má nyní dva kněze, jejichž představeným je jakožto duchovní správce vladyka Izaiáš. Probíhají úklidové práce a drobné opravy, zvelebuje se interiér. Chystají se významné opravy chrámové budovy.

Olomoucká církevní obec je, stejně jako jiná katedrální společenství, specifická tím, že se pod jednou chrámovou kupolí setkávají dvě oblasti církevního života, tj. dva zájmy či vlivy. Jednak je to běžná farnost a současně biskupská katedra. Farnost si zde žije obvyklým životem církevní obce, který je však vždy ovlivněn skutečností, že tu často slouží biskupové, přijímají se tu zahraniční návštěvy a chrám se stává dějištěm slavnostních akcí celoeparchiálního charakteru a případně i přesahujících eparchiální rovinu. Na jedné straně to farníky trošku omezuje, neboť katedrální rozměr jejich chrámu nutně vstupuje i do jejich farního života. Na straně druhé jim to však přináší mnohé “benefity”. Příslušníci této významné církevní obce berou účast katedrálních událostech, což dozajista obohacuje jejich vnímání církve; mohou být svědky oficiálních eparchiálních událostí, vidět zahraniční biskupy, mnichy i starce, slyšet jak slouží a kážou; tak se mohou farníci katedrály čas od času modlit s výjimečnými osobnostmi z pravoslavného světa. Setkání s takovými mimořádnými lidmi je vždy povzbudivé a inspirativní. A dále – jejich chrámu se dostává zvláštní péče, co se týče okrášlení interiéru a chrámového vybavení. Jsou tam umísťovány svaté ostatky, které přivážejí zahraniční biskupové jako dar, vzácné ikony apod. Tak to chodí v katedrálách všude ve světě.

Olomoucká katedrála je hlavním chrámem naší eparchie. Postupně se jistě vytvoří duchovenský sbor, který bude společnými silami pod vedením biskupa zajišťovat katedrální život na nejvyšší úrovni po všech stránkách. To je společné přání farníků tohoto chrámu i biskupa, který zde má svou katedru. Současná situace vzájemného porozumění k tomu nadějně spěje.

 

 

Podzimní konference duchovenstva

7. září t.r. se sešel ve vilémovském monastýru Zesnutí přesv. Bohorodice moravský sbor presbyterů. Po svaté liturgii v monastýrském chrámu začalo v zasedacím sálu monastýru setkání našeho eparchiálního duchovenstva. Konferenci předsedal olomoucko-brněnský eparchiální arcibiskup Simeon. Na vedení schůze se podílel i vikární biskup šumperský Izaiáš, ředitel úřadu eparchiální rady.

Po uvítání přítomných duchovních zahájila zasedání přednáška vladyky Simeona o desateru Božích přikázání. Nad každým přikázáním pronesl vladyka obsáhlé zamyšlení o jeho významu a aplikaci v životě církve i osobní zbožnosti. Hluboký rozbor Božích ustanovení posluchače zaujal.

Přednášející začal svou přednáškou připomenutím, že dodržování Božích přikázání chrání člověka proti útokům ďábla ze všech stran. Dále zmínil, že naše víra nám dává ochranu shůry, avšak součástí naší zbožnosti je také nesení kříže. Láska k Bohu dává člověku sílu k sebeoběti a k tomu, abychom s důvěrou dokázali přijmout svůj kříž a pokorně jej nést.

Vladyka rozbíral téma Desatera opravdu důkladně, a dotkl se mj. i zajímavého rozdílu mezi pojmy „všemohoucí“ a „Vševládce“ v jejich rozdílném významu a kontextu. Přimlouval se větší rozšíření používání slova Vševládce, neboť se tento pojem hlouběji dotýká osobního vztahu člověka s Bohem a Božího milosrdenství. Vševládce je otec, který sám dobrovolně omezil svou všemohoucnost, aby svým dětem nechal svobodu. Proto je pro nás Bůh především Vševládcem – Otcem dávajícím nám svobodu, která nám umožňuje milovat.

Dalším bodem programu bylo zhodnocení průběhu gorazdovských oslav v Hrubé Vrbce, které byly přítomnými označeny za mimořádně zdařilé. Pozoruhodná a památná je účast pěti sloužících biskupů, z nichž dva přijeli za účelem oslav památky sv. Gorazda z Polské autokefální církve. Vysoce byl oceněn výsledek oprav monastýru. Vnější vzhled rekonstruovaných budov si podle zpráv pochvalují i obyvatelé Hrubé Vrbky, kteří nyní vidí v monastýrském areálu skutečnou okrasu své obce.

Poté následovaly administrativní informace z eparchiálního úřadu, po nichž se spontánně rozvinula živá debata o liturgickém životě naší místní církve (inspirovaná předchozím rozhovorem o Gorazdových oslavách). Liturgické a typikonální otázky se rozebíraly poměrně intenzivně, zvláště se zřetelem k tomu, jestli – či do jaké míry – je v současném životě naší církve na místě uplatňování liturgických forem, které téměř před stoletím zavedl vl. Gorazd. Necelá polovina přítomných se v hlasování přihlásila k pravidelnému používání tzv. Gorazdova sborníku (ostatní používají obsahově rozšířené překlady). Svatý vladyka si přál, aby se liturgický život místní církve vyvíjel směrem k tomu, co je obvyklé v pravoslavném světě, ale zároveň tím neztrácel specifický český ráz, který vyhovuje mentalitě Čechů a Moravanů. Zachovat, udržovat, tříbit a dále pěstovat český charakter bohoslužeb je nutnou součástí misijní praxe naší církve. Přinejmenším polovina veřejné bohoslužby musí být vedena v českém jazyce.

Vladyka Simeon připomněl gorazdovskou tradici, kterou dodržovala i stará generace českých duchovních, – při každé bohoslužbě (liturgii, pobožnosti i trebu) kázat. Na této misijní tradici je nutno trvat a vyžadovat ji od každého duchovního.

Vladyka Izaiáš vyjádřil požadavek, aby každý kněz znal typikon a měl knihu s typikonálními pravidly doma. Dále vybízel aby se na farnostech sloužily večerní bohoslužby a litije (tyto bohoslužby může konat kněz, i když je v chrámu sám). Prot. Petr Novák vzpomínal na to, jak v dobách, kdy byl na Moravě eparchiálním biskupem vladyka Kryštof, se v katedrále konaly litije každou sobotu večer (řecký obyčej), vladyka na ně docházel a vyžadoval je.

(Dodatek redakce: materiály pro českou večerní bohoslužbu lze např. najít zde: postup bohoslužby, změny na svátky a litije. Některé prohlížeče PDF zobrazují tyto soubory špatně. Je potřeba prohlížet a tisknout je bezplatným Acrobat Readerem.)

Pak se chvilku vedla debata o některých liturgických nuancích, jako např. otevírání a zavírání královských vrátek při bohoslužbě, používání chrámové opony či zvyklosti, podle které se kněz uklání a prosí věřící o odpuštění (v české praxi se konalo bezprostředně před svatým přijímáním, v ruské praxi se provádí na konci tzv. „vchodných modliteb“).

Ve všech ohledech je nutno mít na zřeteli, že naše liturgická praxe musí být misijní.  To však neznamená, že se ještě dnes musí zkracovat postup bohoslužby či výrazně zjednodušovat liturgický řád. České mentalitě jsou pravoslavné bohoslužby spíše přístupné, jsou-li na farnostech prováděny ve střízlivých formách a prostě, aby velkolepost vnější formy nezakrývala bohatství vnitřního duchovního obsahu.

Na závěr, jako poslední bod programu, mohli přítomní vyslechnout přednášku, která měla charakter stručného zamyšlení nad osobností sv. Gorazda. Snaha autora byla přiblížit tuto výjimečnou osobnost v rozměru lidském. Takže její téma znělo: některé povahové črty vl. Gorazda, jak se o nich zachovaly zprávy od jeho současníků. Mozaikou sestavenou z několika dochovaných vzpomínek na temperament svatého vladyky se přednášející pokusil vykreslit, jaký měly jeho povahové rysy vliv na způsoby jeho práce. Snad řečníkova snaha alespoň maličko přispěla, aby se nám tato vzácná postava novodobých dějin naší církve stala ještě inspirativnější.

Před očima nám díky záznamům pamětníků povstaly obrysy vladykovy energičnosti, pracovitosti, sebeobětavosti, ale zároveň i přísnosti na své kněze, náročnosti a vysokých požadavků, které kladl na sebe i na své spolupracovníky a celou svou eparchii. Byl to muž železné vůle, hluboce zbožný a v řadě ohledů geniální, jenž se cele obětoval své práci a svému poslání. Neoddával se zábavám ani klábosení při hostinách, prakticky neustále se věnoval práci. Při schopnostech, jimiž oplýval, byl neuvěřitelně skromný. Byl pro své kněze vším, vzhlíželi k němu jako děti k otci (podle slov Boh. Alše). Musel však snášet ze strany okolního světa mnoho pomluv, prázdné kritiky, obvinění z nejrůznějších špatností. Byla to nesmírná tíha, pod níž někdy téměř klesal. Snášely se na něho např. pomluvy, že k nám uvádí cizí vlivy – politické, náboženské, obřadové i kulturní (čelil námitkám proti byzantské liturgii, že prý je cizí českému náboženskému cítění; proti ikonostasu a uctívání ikon, že prý je to nemoderní a oddělení kněze ikonostasem od lidu prý odporuje požadavku na odstranění klerikalismu; jindy se zase lidé bouřili proti chrámové architektuře otce Kolomackého, že se prý nehodí do české krajiny a je cizorodým prvkem v místní kultuře atd.) Na druhé straně musel do vyčerpání bojovat proti pokusům zavádět do českého pravoslaví protestantské prvky.

Následovala diskuse o způsobu práce vl. Gorazda a příkladu, který v ní může najít dnešní generace. Podtržena byla i evidentní podobnost některých rysů tehdejší situace (ve společnosti i mezi pravoslavnými) se současností.

Zasedání bylo uzavřeno představením nové knížky, vydané úřadem ER k letošnímu gorazdovskému jubileu: “Stručně o pravoslaví.” Text knížečky vlastně vznikl k cyrilometodějskému výročí 2013 – jeho struktura a formát byl dán už v samotném tehdejším zadání, které znělo: co nejstručnější pojednání v útlé brožuře, kterou bude možno rozdávat zájemcům o pravoslaví. Knížka měla mít dva tématické oddíly – první o víře a praxi církve, a druhý o pouti pravoslaví skrze staletí našich národních dějin (tato druhá část je zpracována v duchu vědeckého díla vl. Gorazda a dokazuje domovské právo pravoslaví v Čechách a na Moravě).

Před obědem přítomní pogratulovali otci Mojmírovi k významnému životnímu jubileu a zazpívali modlitbu: “Mnohá léta!”

Pak se přítomní odebrali k monastýrskému pohoštění a přátelským rozhovorům v jídelně.

Na průběhu celého setkání bylo, myslím, znát duchovní povznesení kněžstva z proběhlé slavnostní události v Hrubé Vrbce. Pečeť požehnání sv. Gorazda se odrážela i na velice pěkné atmosféře setkání a intenzivním zájmu přítomných o probírané otázky.

Děkujeme vladykovi Simeonovi za poutavou přednášku a všem přítomným za jejich diskusní příspěvky.

prot. Jan z Jihlavy

 

 

 

75. výročí mučednictví sv. Gorazda – 4.

Den třetí – slavnostní završení gorazdovského jubilea v Praze

V Praze v pondělí 4. září na samotný den památky mučednické smrti našeho novodobého světce vyvrcholily gorazdovské slavnosti. V pražském katedrálním chrámě sv. Cyrila a Metoděje sloužil spolu s vladykou Michalem a vladykou Eliášem z Finské autonomní církve i moravský vladyka Izaiáš. Po svaté liturgii byla sloužena panychida na Kobyliské střelnici, kde byl popraven vladyka Gorazd i oba katedrální kněží Václav Čikl a Vladimír Petřek a předseda katedrálního sboru starších Jan Sonnevend. Zádušní modlitby byly konány za všechny, kteří byli umučeni s vladykou Gorazdem (více než 260 lidí). Taktéž byl položen věnec pod pamětní desku na pankrácké věznici. Večer se pořádala slavnostní recepce k příležitosti 75. výročí umučeni sv. Gorazda. Uspořádal ji Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Michal, arcibiskup pražský a českých zemí. Slavnosti se zúčastnil i emeritní metropolita, Jeho Blaženost vladyka Kryštof.

75. výročí mučednictví sv. Gorazda – 3.

Den druhý – pokračování oslav gorazdovského jubilea v Brně

Návštěva Jeho Přeosvícenosti vladyky Paisija (Martyniuka), biskupa przemyského a gorlického v brněnském katedrálním chrámu

2017-09-03-bno02

Dne 3. září, 13. neděli po Padesátnici, navštívil církevní obec v jihomoravské metropoli Jeho Přeosvícenost vladyka Paisij (Martyniuk). Svatou archijerejskou liturgii sloužil spolu s vladykou z Polské pravoslavné církve také náš vladyka Izaiáš, biskup šumperský, včetně jejich doprovodu a místního duchovenstva.

 Pokračování zpravodajství z gorazdovských oslav následuje v příštím příspěvku.

75. výročí mučednictví sv. Gorazda – 2.

Stručná zpráva o průběhu slavnosti v Hrubé Vrbce

hruba-vrbka-img_6036aV monastýru sv. Gorazda se v sobotu, 2. září konala archijerejská liturgie – sloužilo pět biskupů a množství kněžstva. Spolu s eparchiálním arcibiskupem vladykou Simeonem sloužili dva polští biskupové – vladykové arcibiskup Abel a biskup Paisij, dále pražský arcibiskup, vladyka Michal, a vladyka Izaiáš, vikární biskup naší eparchie.

Vladyky přicházející ke službě uvítala místní dívka přednesem tklivé básně, sestra Gorazda Prachařová, správkyně památníků sv. Gorazda, vítala chlebem a solí a přítomen byl i pan starosta Hrubé Vrbky, který na uvítanou pronesl krátkou vřelou řeč. Všichni tři byli oděni v krásný místní kroj.

Z důvodu společné služby pěti biskupů a mnohého místního duchovenstva byla loď kaple uzpůsobena jako oltářní prostor, část duchovních stála pod stříškou venku a věřící se modlili na chodníku a na přilehlém trávníku.

Při kázání vladyka Simegorazd-hruba-vrbka-ikonaon hovořil o tom, že všichni se bojíme bolesti, ale vladyka Gorazd podstoupil mučení a smrt kvůli své lásce k církvi. Učinil to z lásky k duchovenstvu i věřícím, které pastýřsky vedl, sytil slovem pravdy, učil zpívat liturgii apod. Překonal přirozený lidský odpor vůči bolesti i nám všem společný strach ze smrti a vydal se německým okupantům. V naději, že se mu tím podaří ochránit církev, nebo alespoň některé své duchovní ovečky, vzal všechnu odpovědnost za ukrývání protifašistických bojovníků na sebe. Věděl, co ho čeká. Přesto ho láska přiměla k tomuto činu oběti. Jeho příklad nás učí, že pravá zbožnost dává člověku lásku a schopnost se obětovat. Je-li však zbožnost poskvrněna zlobou v srdci, přichází takový křesťan o všechny duchovní plody, které by mu mohla příslušnost k církvi a duchovní praxe urodit.

2017-09-hv02Na konci liturgie vladyka Izaiáš poděkoval věřícím. Navázal na slova vl. Simeona o lásce a oběti, jimiž se projevuje zbožnost, a rozhovořil se o lásce a sebeobětavosti mnohých věřících, kteří podporují svou církev, připutovali i v dnešním nejistém počasí daleko do Hrubé Vrbky, pomáhají opravovat chrámy, pečují o život své farnosti.

Na závěr bohoslužby se konal církevní průvod kolem monastýru, který zakončil vladyka Abel zádušní modlitbou za prvního představeného monastýru – schiarchimandritu Kyrilla: „Věčná paměť.“

Vyznamenání medailemi, vydanými k 75. výročí mučednictví sv. Gorazda, bylo uděleno vzácným zahraničním hostům: polským vladykům Abelovi a Paisiovi i kněžím z jejich doprovodu, panu starostovi a obci Hrubá Vrbka, manželům Prachařovým, bez jejichž obětavé péče a námahy by údržbu a opravy monastýru a památníku nebylo lze uskutečnit, a v neposlední řadě našemu milému hostu vladykovi Michalovi, který poctil duchovní oslavu v rodišti sv. Gorazda svou přítomností.

2017-09-hv01Po mnoholetí byla slavnostní bohoslužba završena pomazáním.

Bohoslužby se zúčastnil JUDr. Stanislav Prášek, starosta obce Hrubá Vrbka. Přítomna byla i paní evangelická farářka z místní farnosti. Připutovalo mnoho hostů.

Na úplný závěr se oznamovalo, že byla k tomuto výročí vydána nová knížečka: „Stručně o pravoslaví“, určená pro misii a jako zdroj základních informací pro zájemce o pravoslaví, či jako jeden z prvních materiálů pro úvod do katechumenátu. Sv. Gorazd byl misionář Čechů a Moravanů, a proto je vhodné uctít jeho výročí mj. vydáním misijní brožurky, která právě zde a v tento den byla přítomným ctitelům Gorazdovy památky představena.

Po bohoslužbách následovala hostina pro všechny hosty. Většina z nich přijala pozvání k prostřenému stolu na nově upravené verandě a v ostatních prostorách monastýru. Poutníci vyjadřovali potěšení, že se monastýr podařilo tak pěkně opravit. Řada z nich nešetřila slovy uznání a díků těm, kteří se o to přičinili. Při odpoledním posezení se na tvářích přítomných zračila radost z proběhlé krásné sváteční bohoslužby a celé dnešní duchovní události.

P.S.
Díky přízni shůry, na přímluvy vladyky Gorazda, tu celý den nezapršelo. Podle meteorologů to měl být jeden z nejdeštivějších dnů za poslední dobu, a na ostatním území republiky vskutku více či méně vydatně pršelo, ale v Hrubé nespadla ani kapka. Díky tomu nezmokli věřící, kteří všichni stáli venku.

Nutno organizátory pochválit nejen za uchystání všeho potřebného pro tak slavnostní událost, ale i za pořízení ozvučení, které velice pomohlo věřícím při naslouchání bohoslužby a kázání.

Druhá fotogalerie ze sobotní události v Hrubé Vrbce

 

Pokračování zpravodajství o slavení Gorazdova výročí bude následovat v dalším příspěvku.