Chrámový svátek olomoucké katedrály sv. Gorazda I.

V neděli 12. srpna oslavil hlavní chrám naší eparchie svůj svátek. Katedrála je zasvěcena sv. Gorazdu I., jehož kdysi určil sv. Metoděj jako svého nástupce na Moravě.

Tento chrám má tedy svátek 9. srpna – v den památky tzv. pětipočetníků, čili hlavních učedníků sv. Metoděje: apoštolům rovného Klimenta, svt. ochridského, Angelára, svt. GORAZDA, Nauma a Sávy.

Bohoslužbu vedl přeosvícený vladyka Izaiáš, s nímž spolusloužilo deset duchovních.

O katedrále

Katedrála je z r. 1939 a hlavním stavitelem byl Vsevolod Kolomacký, pozdější archimandrita Andrej, který se účastnil i zednických prací a následně chrám vyzdobil osobitými freskami. Ikony zhotovené archimandritou Andrejem jsou dnes považovány za neopomenutelnou součást kulturně-duchovního dědictví naší české pravoslavné církve. Jeho ikonografie je pojatá v lidovém uměleckém stylu, jak jej vidíme ve starých karpatských kostelících s jejich rustikálním ikonopisem. Půvab freskové výzdoby naší katedrály vždy vzbuzoval zájem návštěvníků a vyzařoval duchovní světlo a pokoj do duší účastníků bohoslužeb. V kontextu uměleckého slohu, do kterého je tato ikonografie zařazována, je ikonografické dílo (a zvláště výmalba chrámových interiérů) archimandrity Andreje vysoce hodnoceno i ze strany znalců. A to nejen pro obdivuhodný rozsah tohoto díla, ale i pro autorův osobitý umělecký přínos. Otec Andrej tento styl pojal, rozvíjel a obohacoval nejen uměleckým cítěním své duše, ale i svou osobní modlitební a duchovní zkušeností. A kromě toho se inspiroval např. krajovými lidovými ornamenty toho místa, pro které ikonografickou výzdobu pořizoval. Věřící v chrámu tedy viděli srůstat posvátné ikonografické výjevy se svou tradiční kulturou. Výtvarnými prostředky se tím vyjadřovala misijní myšlenka návratu Pravoslaví k našim národům.

V posledním roce se chrám dočkal významné údržby interiéru a mnoha nových součástí chrámového vybavení. Plánuje se velká oprava zevnějšku katedrály.

O životě sv. Gorazda

Z dávných kronik a dobových zápisů

Vyvolení Gorazda nástupcem Metodějovým

Sv. Gorazd I.»A tak když (sv. Metoděj) kolem pozutínal všechny viny a zacpal ústa mnohomluvných, běh života dokonal, víru zachoval a očekával korunu spravedlnosti. A poněvadž se tak zalíbil Bohu a byl jím milován, počal se přibližovat čas, aby přijal odpočinutí od utrpení a odměnu za mnohé své námahy. I otázali se ho: „Koho pokládáš, otče a ctihodný učiteli, mezi svými učedníky za hodného, aby se stal tvým a tvého učení nástupcem?“ Metoděj ukázal jim na jednoho ze svých spolehlivých učedníků, zvaného Gorazd, a řekl: „Je to muž svobodný a z vaší země, dobře obeznalý v latinských knihách a zbožný. To budiž Boží vůle a vaše láska, jakož i má!“«

Ohledy na mocenské poměry a snaha vyhnout se konfliktům vedly Metoděje k tomu, že doporučil za svého nástupce Gorazda, který dobře byl vzdělán nejen v slovanském a řeckém jazyku, ale i v latině. Místy je biskup Gorazd ztotožněn s knězem Učenem, působícím na Budči, pod jehož vedením se mladý kněžic Václav měl učit rozumět knihám latinským. Podle I. staroslověnské legendy Ludmila dala Václava „vyučit v knihách slovanských pod vedením kněze, a on si dobře osvojil jejich smysl“. Existuje názor, že Ludmila bydlela na Budči. Pak by knihám staroslověnským i latinským učil Václava na Budči tentýž vzdělaný kněz Gorazd-Učen, „dobře obeznalý v latinských knihách“. (Život sv. Metoděje /kap. XVII./ Více viz na Moravia Magna)

Jiný pramen líčí vyhnání Metodějových žáků

»… Avšak drzý a opovážlivý zástup heretiků nesnesl, aby měl Metoděje i po smrti živým protivníkem. Pravili: »Pojďte, potlačíme Gorazda a nastrojíme mu úklady, protože jeho život je nám nepodobný, odchylné jeho cesty a vyčítá nám hříchy. A ponechá-li se mezi živými, ožil by sám Metoděj.« I zbavili ho biskupského stolce a (dosadili tam) nějakého Vichinga, který byl opojen běsněním hereze a mohl opojit i jiné, jenž byl proto Metodějem s prokletím vydán satanu spolu se společností těch, kteří běsnili s ním…

Takto [Viching] protizákonně a zcela bezprávně uchvátil biskupský úřad, sám si přisvojil hodnost… Hereze zvedá hlavu a vypíná se nad pravověrnou družinou Metodějových učedníků… Ti pak odpovídali svými mluvčími Gorazdem a Klimentem … Panovník (Svatopluk) sotva pochopil něco málo z toho, co říkali, neboť byl úplně neschopný pochopit nějaké Božské věci, jednak proto, že byl vychován zcela barbarsky a zkrátka řečeno bez všeho vzdělání, jednak proto, že byl mrzkou rozkoší zbaven rozumu. Jak by mohl vniknout do úvah o Trojici člověk úplně vzdálený svatosti zdrženlivého života, bez níž nikdo neuzří Pána? … »Jestliže by byl někdo,« pravil [Svatopluk], »usvědčen, že nevěří v souhlasu s učením Franků, bude jim vydán, aby s ním učinili, co chtějí…«

Kdo měli hodnost učitelů, jako byl onen Gorazd, kterého jako rodáka z Moravy a zcela zběhlého v obou jazycích, jak ve slovanském, tak i v řeckém, povznesla ctnost na Metodějův stolec, a rovněž kněz Kliment, muž nejznamenitější, i Lavrentij, Naum a Angelár, a ještě více jiných významných mužů byli zavřeni v okovech do vězení, kde se jim odepřela veškerá útěcha …  Protože (vichingovci) obdrželi od panovníka povolení jednat s nimi podle svého uvážení, vyvedli je z žaláře, mučili je bitím, jak se praví, nelidským, a neslitovali se ani nad šedinami ani nad slabostí, kterou tělům světců způsobilo mnohonásobné trýznění. Po oněch nelidských ranách, když světcům nedovolili ani přijímat pokrm, protože nedovolili nikomu hodit ani kousek chleba Kristovým služebníkům či spíše Kristu, vydali je vojínům, aby odvedli každého do různých míst při Dunaji, a odsoudili je k vyhnanství z města.

Vojíni [byli] lidé barbarští, totiž Němci již od přírody suroví, a když tuto jejich vlastnost posílil ještě obdržený rozkaz, převzali světce, vyvedli je z města a svléknuvše je, vlekli je nahé. Takto jim současně působili dvojí zlo: hanbu a utrpení z mrazivého větru, který ustavičně v podunajských končinách doráží. Ba i meče jim přikládali na šíje, jako by je chtěli zabít, a k bokům přikládali kopí, jako by je chtěli do nich vrazit, aby neumírali jedinou smrtí, ale tolikrát, kolikrát ji očekávali. Když pak již byli daleko od města, tu ti, co je vedli, je propustili a vraceli se do města … Kliment pak, vzav s sebou Nauma a Angelára, ubíral se cestou vedoucí k Dunaji…«   (Život Klimenta, biskupa Bulharů. Více viz na Moravia Magna)

Skrze tyto úryvky z dávných textů hledíme na počátek a základ naší cyrilometodějské církve. Nejprve k nám na pozvání sv. Rostislava přišli učenci a svatí misionáři Cyril a Metoděj a těžce zde pracovali na položení základního kamene. Zajistili mladou moravskou církev vším potřebným – materiálně i duchovně a také právně-kanonicky i církevně-kulturně. Přinesli s sebou jako dar Moravanům nové písmo pro slovanskou řeč a překlad evangelií. Začali kázat křesťanskou víru, vyučovat, křtít a sloužit bohoslužby. Zajistili biblické i liturgické překlady, postarali se o stálé šíření bohoslužebného života (sv. Cyril byl zřejmě biskupem a světil tu nové moravské duchovní). S pomocí a záštitou sv. knížete Rostislava organizovali výstavbu chrámů a jejich vybavení posvátnými předměty. Pak přišel na řadu kanonický zákoník pro potřeby církevní i křesťanské správy státu a společnosti. A toto velkolepé dílo bylo pak ještě posvěceno, dotvrzeno utrpením jejich žáků. (Boží prozřetelností se tím dostalo i na Balkán.)

To jsou slavné základy a kořeny, jichž je potřeba se pevně držet, hlásat je, pokračovat na nich a dále budovat, a pak i nás bude napájet duchovní míza, která z těchto živých kořenů stále stoupá.

Dva slavní svatí Gorazdové

Jméno sv. Gorazda, žáka Metodějova, bylo o tisíciletí později uděleno vladykovi mučedníkovi Gorazdovi II. (+1942), který zde obnovil svaté Pravoslaví. Stalo se tak, když v Srbsku přijal mnišství a byl vysvěcen na biskupa (v Bělehradě r. 1921) – prvního moravského pravoslavného biskupa po sv. Metodějovi, aby se podobně jako kdysi Moravan Gorazd I. stal tento současný Moravan druhým Gorazdem, nástupcem sv. Metoděje.

»Jugoslávský tisk u příležitosti biskupského svěcení Gorazda II. píše o duchovním napojení na Gorazda I.: „…Památka tohoto Gorazda (prvého – z Moravy vyhnaného žáka sv. Metoděje) se uchovala v tradici národa srbského. Ač nemohl (onen Gorazd) dokončit práci jemu uloženou, přece zachoval svoje jméno věkům budoucím. Osudy jeho nejsou známy a stopa jeho končí v Bělehradě. Po dvanácti stoletích přichází do téhož Bělehradu syn země moravské, aby přijal a odnesl (zpět) tu hřivnu víry cyrilometodějské, kterou jeho předchůdce, světec, v srdce srbských bratrů uložil. Duch prvého Gorazda spočinul na tomto jeho nástupci a v srdci jeho roznítil oheň lásky k ideji prvních apoštolů slovanských a v témž Bělehradě přijímá Gorazd druhý po dvanácti stoletích berlu biskupskou, aby do své rodné země přenesl novou setbu toho semene, které bylo Metodějem zaseto…“« (Ze sborníku Pastýř a Martyr)

Jistě chápeme, proč vladyka Gorazd nechal moravský katedrální chrám zasvětit právě Gorazdu I. Tento chrám zde představuje a upevňuje pouto, které spojuje cyrilometodějství s naší novodobou místní církví. Připomíná, že obnovené české pravoslaví je neodlučně spojeno s dědictvím sv. Cyrila a Metoděje, kteří zde skrze tuto svou pravoslavnou církev žehnají naší zemi. Vladyka Gorazd II. věděl, že jednou odejde z tohoto pozemského přebývání, ale navázané pouto s dílem a odkazem sv. Metoděje zde přetrvá dál, dokud bude trvat obnovená Česká pravoslavná církev.

Pravoslaví v našem národě je pevně spojeno s jménem Gorazd. Proto je nám památka svatých pětipočetníků tak vzácná. Naše olomoucká katedrála, kde jsou od dob Gorazda II. vznášeny prosby o přímluvu sv. Gorazda I., je tudíž nejen kanonicky nýbrž i duchovně centrem eparchiálního života.

Fotografie z nedělní duchovní slavnosti chrámového svátku

Pro ty, kteří by zatoužili být alespoň zprostředkovaně u této sváteční události, přinášíme několik obsáhlých fotogalérií.

Začátek bohoslužby

 

Vyznamenání některých duchovních

 

Pokračování bohoslužby

 

Na závěr chrámové oslavy se konal liturgický průvod kolem chrámu se čtením úryvků evangelia a kropení svěcenou vodou.

 

Na samotný závěr bylo připraveno pohoštění.

Každoroční poutní bohoslužba v opatovském chrámu sv. Anny

V pravoslavném chrámu městečka Opatov u Třebíče se poslední červencovou neděli tradičně oslavuje poutní liturgií chrámový svátek. Nejstarší pravoslavný stánek na Vysočině a v jihlavském protopresbyterátu si na tuto svou duchovní slavnost povolává nejen místní ale i řadu poutníků, kteří se shromáždí, aby modlitbou a eucharistií uctili tento den a vzývali památku svatých spravedlivých rodičů Jáchyma a Anny.

Po liturgii bylo vedle chrámu pod modrým nebem uchystáno pohoštění. Mnohá léta všem našim sestrám nosícím jméno sv. Anny!

Díky všem, kteří přijeli podpořit službu na opatovský chrámový svátek.

Fotografie z bohoslužby, rozpis liturgií a další informace viz na stránkách opatovské církevní obce

 

Kněžské svěcení v brněnské farnosti

Památka svatých Otců šesti všeobecných sněmů

V 9. neděli po svaté Padesátnici (29.7.2018) jsme si připomněli památku svatých Otců šesti všeobecných sněmů. Vězme, že památka svatých Otců šesti všeobecných čili ekumenických sněmů, které byly sezvány v různém období během prvního tisíciletí, se začala šířit již po Prvním všeobecném sněmu (325 po Kr.). Postupné zavádění této památky je patrno v dílech svatých Otců působících během prvních deseti století.

Takto psal kupříkladu světitel Řehoř Veliký (Dvojeslov) ve svém poselství k Janovi, patriarchovi konstantinopolském, a ostatním patriarchům o čtyřech Všeobecných sněmech:

„Přijímám a ctím čtyři sněmy jako čtyři knihy svatého evangelia, tj. se vší oddaností bráním a zcela ochraňuji sněm v Niceji, při němž bylo zavrženo lživé učení Ária; Konstantinopolský, při němž byl odhalen blud Eunomia a Makedonia; Efezský, při němž byla zavržena bezectnost Nestoria; Chalkedonský, při němž byla zavržena pomatenost Eutychia a Dioskora.“

V šestém století pak světitel Sofronij, patriarcha jeruzalémský, ve sborovém poselství k Sergijovi, patriarchovi konstantinopolském, napsal, že svatí otcové, přející si ukázat, že jejich učení není nové, že je v plném souhlasu se sněmy, častokráte tyto klíčové církevní sněmy ve svých dílech připomínají:

„Přijímáme čtyři veliké, posvátné Všeobecné sněmy, které byly sezvány pro utvrzení božských církevních dogmat, záříce evangelní září a jsouce zkrášleny evangelními okrasami. K těmto čtyřem velikým, úctyhodným, posvátným a stejně ctěným sněmům navíc přijímám i Pátý všeobecný sněm, který se udál po těchto sněmech k potvrzení věhlasného Chalkedonského sněmu.“

V devátém století už o šesti všeobecných sněmech psal také světitel Nikefor, arcibiskup konstantinopolský, a nazývá je svatými, Bohem vedenými.

Při připomínce svatých Otců šesti všeobecných sněmů Církev v dnešním evangelním čtení předkládá věřícím také přímluvnou modlitbu Ježíše Krista, která je rovněž čtena v prvním Strastném evangeliu a také v den památky svatých 318 bohonosných Otců Prvního všeobecného sněmu (viz Jan 17, 1–13).

Závěrem ještě doplňme slova svatého Apoštola, která nás poučují o tom podstatném pro náš duchovní život:

„Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch.“ (Židům 13, 17).

Kněžské svěcení otce Matúše

Ve stejný den, kdy jsme sborově vzpomínali na slavné Otce šesti všeobecných sněmů, byla v brněnském chrámu sloužena archijerejská svatá liturgie, kterou vedl přeosvícený vladyka Izaiáš, vikární biskup šumperský.

Během svaté liturgie byl na kněze rukopoložen do té doby otec diákon Matúš Vavro.

Přejeme srdečně otci Matúšovi, aby ho Pán provázel a vedl na nesnadné kněžské cestě, jejímž hlavním smyslem, jak naznačil otec Jozef Fejsak, je „sloužit Bohu i lidem“.

Otci Matúšovi i jeho rodině zapěl nakonec sborově celý chrám „Mnohá a blahá léta!“

(Převzato z webu Pravoslavné církevní obce v Brně)

 

 

 

 

Panychida u příležitosti 75 let od vyvraždění Českého Malína na Volyni

V Novém Malíně u Šumperka se každoročně na památku vypálení Českého Malína na Volyni koná za účasti zástupců olomoucko-brněnské eparchie pietní akt. Letos jsme v Novém Malíně vzpomenuli 75. výročí této tragické události.

Panychidu za naše zavražděné bratry a sestry sloužil vladyka Izaiáš, biskup šumperský s dalšími našimi duchovními.

Věčná paměť!

O historii Českého Malína na Volyni

K výročí tři čtvrtě století tragédie na Volyni

Český Malín je česká obec na Ukrajině založená v druhé polovině 19. století českými přistěhovalci z Lounska, Žatecka a Rakovnicka, vypálená za druhé světové války Němci. Český Malín se nacházel vedle vsi (Ukrajinský) Malín.

V 60. letech 19. století zvala ruská carská vláda přistěhovalce, kteří by obdělávali nevyužitou půdu. Kromě její levné koupě poskytovala těmto lidem výhody, kterými bylo právo na zakládání výrobních podniků, právo na národní školství, právo na vlastní samosprávu, právo na náboženskou svobodu, osvobození od placení daní po dobu 20 let a osvobození od vojenské povinnosti.

O Velikonocích roku 1870 se z českých zemí, přesněji z lounského, žateckého a rakovnického okresu, vydalo na cestu asi dvacet rodin. Putovaly zhruba měsíc, přes Karpaty až do volyňského Rovna.

Obec Český Malín byla založena v ukrajinské Volyni roku 1871. Byla zde postavena škola, kde se vyučovalo v českém jazyce. Obyvatelstvo přešlo na pravoslavnou víru. V obci byla zřízena knihovna, dobrovolný hasičský sbor, ochotnický divadelní spolek, založena druhá (církevní) škola. Obec se rozvíjela díky pracovitosti a znalostem lidí, díky zavádění moderní zemědělské mechanizace a měla nejvyšší úroveň.

Víc než šedesát let malínští budovali svá hospodářství, s ukrajinskými a polskými sousedy měli, jak by se dnes řeklo, korektní vztahy. Přečkali první světovou válku, kdy byli na několik let vyhnáni a jejich obec takřka zničena, přežívali i bídu sovětské a nacistické okupace.

Po sovětsko-polské válce připadl roku 1921 Český Malín Polsku. Ve druhé polovině 30. let byl vlivem polské protičeské propagandy, která vyústila v požadavky polského obyvatelstva na likvidaci českého školství a v požadavky na zabrání půdy českým rolníkům, negativně ovlivněn život českých osadníků na území Polska, a tedy i v Českém Malíně.

Ve dvacátém století se na Volyni vystřídalo několik režimů a nadvlád, skoro všechny změny byly provázeny vražděním, pogromy, krádežemi. Události na Volyni v letech 1939 -1945, tedy dobu sovětské a nacistické okupace, popisují historikové současně jako občanskou válku mezi Poláky a Ukrajinci. Posléze připadl Český Malín opět Sovětskému svazu.

Následovala kolektivizace, znárodňování, transporty celých selských rodů na Sibiř, do táborů nucených prací. Historik Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu říká: „Bolševismus, tedy okrádání, zatýkání, vraždy, deportace, všechny tyhle známé otřesné věci se pochopitelně týkaly i obyvatel Volyně. Ve třicátých letech se navíc Ukrajinou prohnal hladomor, který vznikl násilnými rekvizicemi obilí; dodnes nevíme, kolik set tisíc lidí kvůli Stalinovým příkazům umřelo. Lidé na Volyni tedy neměli o sovětském režimu žádné iluze.

Když začalo Hitlerovo drang nach Osten zavedli Němci brutální okupační režim, skutečný i domnělý odpor či sabotáž trestali smrtí. Němcům museli hospodáři odvádět všechno, počínaje obilím, masem a máslem, přes olejnatá semena až po byliny, listy višní i třešní nebo tabák, jehož pěstování bylo nuceně zavedeno.

Na Volyni ale tehdy nehrozilo nebezpečí jen ze strany okupační správy, ať už sovětské nebo později nacistické. V kraji řádily nacionalistické ukrajinské polovojenské hordy Banderovců, patřící pod ilegální Ukrajinskou povstaleckou armádu, nekontrolovatelné tlupy zločinců, kteří v kraji vraždili, kradli a znásilňovali. Řádění Banderovců a nacistická okupace Volyně měly za následek desetitisíce obětí, civilisté byli vězněni, stříleni a mučeni, Židé vražděni na místě nebo ve vyhlazovacích táborech. Česká menšina se podle pamětníků a historiků snažila udržet v nenápadnosti, pokud to šlo, vyhýbala se konfliktním situacím.

Pak přišlo ráno 13. července 1943. Sedláci se po dvou dnech svátků chystali na pole, když do Českého Malína vpochodovala jednotka vojáků v německých uniformách. Vojáci nakráčeli doprostřed obce a dvou až tříčlenné hlídky s puškami s nasazenými bodáky obcházely jeden dům po druhém a vyváděly ven každého, koho našly s výjimkou nemohoucích. Skoro nikdo z Malínských neuměl dobře německy, vojáci tedy gestikulovali a zprvu se usmívali. Lidé se přesto pokoušeli o lámaný rozhovor, ptali se, co se děje, zda si mají vzít sebou jídlo a oblečení, jak dlouho budou mimo domov. Jeden z vojáků ukazoval: bude to trvat jen půl hodiny… Většina lidí soudila, že je Němci potřebují na práci.

Během několika hodin upálili, zastřelili a ubili víc než čtyři sta vesničanů včetně žen a dětí. Veškeré obyvatelstvo Českého Malína bylo vyhnáno na ulice, kde byli odděleni starci, ženy a děti od mužů. Po skupinách pak byli lidé odváděni do Ukrajinského Malína, odkud se již ozývala střelba. Někteří mladí muži byli přinuceni hnát ze vsi uloupený dobytek a odvážet nakradený majetek. V Ukrajinském Malíně Němci zahnali všechny muže a část žen po skupinách do kostela, školy a jiných budov, které polili hořlavinou a podpálili. Všichni, kteří se snažili utéci nebo vyskočit z oken, byli pobiti ranami z automatů a jiných zbraní. Většina starců, žen a dětí byla odvedena po skupinách nazpět do Českého Malína, kde jim bylo od velících důstojníků řečeno, že budou propuštěni. Místo toho byli však nahnáni do stodol a upáleni. Postupně Němci zapalovali i další budovy v obci.

Zachránilo se pouze několik osob, které nebyly přítomny v obci, protože brzy ráno odjeli na nákupy, nebo které byly nuceny hnát uloupený dobytek a vézt nakradený majetek nebo uprchli ze skupiny. Vesnice hořela týden, nalezené pozůstatky lidí byly pochovány ve společném hrobě na hřbitově v Českém Malíně.

Zavražděno bylo z místních 104 mužů, 161 žen a 105 dětí do 14 let, dále 26 Poláků a 4 Češi, kteří v obci pobývali. Popelem lehlo 68 domů.

Vraždění trvalo několik hodin. Vpodvečer se nad hořícími statky podle pamětníků spustil vydatný prudký déšť, který hořící trosky uhasil. Ráno se na spáleniště začali vracet ti, kdo přežili. Hledali a pohřbívali své nejbližší, často je mohli poznat jen podle zbytků šatů a šperků a podle míst, kde leželi.

Dne 13. července 1947 při příležitosti čtvrtého výročí vypálení Českého Malína byla přejmenována obec Frankštát na Šumpersku na Nový Malín, do obce Nový Malín se přestěhovalo i několik přeživších obyvatel z Českého Malína. V roce 2006 žilo posledních devět svědků malínského masakru – velké válečné vraždy Čechů.

Pamětníci tragédie v Českém Malíně ve Volyni vyprávěli své vzpomínky dokumentaristům z neziskové organizace Post Bellum. Tato organizace sesbírala už tři tisíce osudů a zpřístupňuje je na portále Paměť národa (www.pametnaroda.cz).

70. výročí kroměřížského chrámu

Dne 14. července 2018 se v církevní obci v Kroměříži konala slavnostní archijerejská bohoslužba, při níž jsme si připomenuli 70 let od vysvěcení našeho chrámu sv. Cyrila a Metoděje.

O deváté hodině jsme přivítali přeosvíceného vladyku Izaiáše. Spolusloužili dřívější duchovní správcové: prot. Popescu a prot. Stehlík, kteří se zasloužili o zvelebení chrámu, jenž byl v 70. a 80. letech v neutěšeném stavu. Dále spolusloužil prot. Raclavský; ten v blízkosti chrámu prožil své dětství a při jeho znovuobnovení byl vlastně také. Vzácné výročí přijeli uctít svou účastí na bohoslužbě i další duchovní otcové.

Po svaté liturgii následoval oběd a přátelské posezení s věřícími.

Návštěva v Cařihradě

2018-07-10-konstantinopol-2Na osobní pozvání Jeho Všesvatosti Bartoloměje, ekumenického patriarchy navštívil ve dnech 10. a 11. července náš vladyka Izaiáš ostrov Chalki a staroslavný Konstantinopol, kde v těchto dnech zasedal posvátný synod Konstantinopolského patriarchátu.

Při osobním setkání se patriarcha zajímal o situaci v naší eparchii a potažmo v celé naší místní církvi.

 

Oslavy chrámového výročí v Šumperku

24.  června 2018 jsme slavili dvacet let od vysvěcení našeho krásného šumperského chrámu.

2018-06-24-sumperk-imga_51882018-06-24-sumperk-imga_5187

 

 

 

 

 

 

Tuto krásnou chvíli jsme oslavili svatou liturgií, kterou sloužil náš vikární biskup Izaiáš. Na bohoslužbě byl přítomen i samotný iniciátor zbudování chrámu, náš milovaný blažený vladyka Kryštof.

2018-06-24-sumperk-img_51862018-06-24-sumperk-img_5185

 

 

 

 

 

 

 

2018-06-24-sumperk-img_5184

Poté byl prostřen slavnostní oběd a u sváteční tabule jsme se spolu svorně všichni sešli a měli příležitost k rozmluvám. Mnohé díky Jeho Blaženosti Kryštofovi, že nás poctil svou návštěvou.

2018-06-24-sumperk-imga_5190

 

 

Cyrilometodějské oslavy v Praze

V Katedrálnom chráme sv. Cyrila a Metoda v Prahe sa vo štvrtok 5. júla 2018 uskutočnili oslavy pri príležitosti 1155. výročia príchodu slovanských vierozvestcov – sv. bratov Cyrila a Metoda na Veľkú Moravu. Zúčastnil sa na nich i Jeho Blaženosť arcibiskup prešovský a metropolita českých krajín a Slovenska Rastislav.

Slávnostnú sv. liturgiu, ktorú viedol, spolu s ním slúžili Jeho Vysokopreosvietenosť metropolita langadský, lithský a rendinský Joannis, Jeho Vysokopreosvietenosť arcibiskup pražský a českých krajín Michal, Jeho Vysokopreosvietenosť arcibiskup baltský a ananievský Alexij, Jeho Vysokopreosvietenosť arcibiskup horodnický Alexander, Jeho Preosvietenosť biskup bronnický Paramon, Jeho Preosvietenosť biskup moravičský Antonij, Jeho Preosvietenosť biskup fastovský Damián, Jeho Preosvietenosť biskup šumperský Izaiáš a množstvo kňazov a diakonov z Česka, Slovenska, Grécka, Ukrajiny, Ruska, Gruzínska a Srbska.

Osláv sa zúčastnili aj veľvyslanci Bulharska, Gruzínska, Ukrajiny, Srbska, Cyperskej republiky, ako aj predstaviteľ Československej cirkvi husitskej.

Po skončení sv. liturgie vladyka Michal pozdravil všetkých prítomných a osobitne metropolitu Rastislava s dňom jeho menín.

Zároveň vo svojom príhovore poukázal na význam misie sv. Cyrila a Metoda a ich príchodu na Veľkú Moravu. „Odkaz našich vierozvestcov, starý 1155 rokov, je stále živý a mohli sme sa o tom presvedčiť i dnes, kedy deviati archijereji, predstavujúci šesť miestnych pravoslávnych Cirkví, sa spolu v duchovnej jednote a radosti modlili, prijímali sv. Dary a dosvedčili tak, že sme všetci jeden národ Boží. Boh neustále posilňuje lásku človeka k človeku, pretože začíname žiť v dobe, kedy zlý duch rozdeľuje národy proti sebe, kedy proti sebe povstávajú ľudia, kedy sa dokonca vnášajú sváry a rozpory i medzi pravoslávnych veriacich vo vnútri jednotlivých miestnych Cirkví. Toto pôsobenie zlého ducha môžeme prekonať len vtedy, keď v našom srdci bude láska k blížnemu. Nech Boh chráni a posilňuje medzi nami, pravoslávnymi veriacimi, i medzi národmi jednotu a lásku k blížnemu. Sv. apoštolom rovní Cyril a Metod, proste Boha za nás!” povedal vladyka Michal.

 Ze slovenského církevního webu

 

 

Pouť do Hrubé Vrbky

Eparchiální rada olomoucko-brněnské eparchie zve k oslavě svátku svt. muč. Gorazda II. do monastýru v Hrubé Vrbce. Pouť se bude konat v sobotu 1. září. Duchovní nechť si přivezou červená bohoslužebná roucha. Občerstvení bude zajištěno.

hruba-vrbka-2018-1000b

K vytištění pozvánky můžete použít buď obrázek (1940px) nebo PDF

 

Brněnští poutníci na Athosu (další fotografie)

Kdo si přeje potěšit oko i srdce dalšími čerstvými fotografiemi ze Svaté Hory, může si prohlédnout druhou várku fotografií z červnové poutě.

Fotografie jsou výběrem z FB stránky brněnské farnosti.

Vaší pozornosti doporučujeme film natočený o Athosu: Tisíc let jako jeden den. Je ke shlédnutí opatřený českými titulky na videostránce pravoslavných filmů.

 

Poutníci z Brna na Svaté Hoře Athos

ATHOS

V Pravoslaví se Athosu většinou říká „Svatá Hora“ – z řeckého Agion Óros. Jedná se o jeden ze tří poloostrovů na severořeckém Chalkidiki. Nachází se zde mnišský stát, tvořený dvaceti mužskými kláštery (v pravoslaví se říká monastýry) a mnoha poustevnami. Ženy (a malé děti) mají na toto místo podle více než 1000 let staré tradice zakázaný vstup.

GEOGRAFIE

Athos je nejvýchodnější ze tří poloostrůvků – jakoby prstů, které vybíhají do Egejského moře z poloostrova Chalkidiki. Athonský poloostrov má 50 km na délku, jeho šířka se pohybuje mezi 8 a 12 km a jeho plocha je 350 km čtverčních. Na jihu poloostrova se od moře zdvihá hora Athos do výše 2033 m (údaje o výšce hory se různí, na rúzných mapách jsou k vidění nejméně tři různé údaje. Zde je uvedeno číslo nejčastěji publikované v pravoslavných průvodcích).

Na Athosu se nachází pravoslavná “mnišská republika”. Na Athos nemají podle dávné tradice (sahající až k začátkům mnišství na tomto místě) přístup ženy.

Jméno Athon je prastaré, prý po nějakém bájném obrovi. Kdysi tady byly pohanské svatyně a na vrcholku byla modla Apollona.

Trvale na Athosu přebývají jenom pravoslavní mniši (a několik osob správního personálu). V současnosti zde žije asi 2000 mnichů (přesné číslo bude větší, ale není přesně známo).

Politicky spadá pod svrchovanost Řeckého státu. Z hlediska církevní jurisdikce spadá Svatá Hora přímo pod konstantinopolského patriarchu.

Pro pravoslavné křesťany má Athos jedinečný význam jako jedno z pomyslných duchovních center pravoslaví. Na Svaté Hoře je přes tisíciletí nepřetržitě pěstována pravoslavná duchovní tradice. Zvláště je Athos spojen s tzv. hesychasmem, což je teologické pojmenování nejhlubší mystického duchovní modlitební praxe. Je zde pěstována i specifická podoba pravoslavné východní liturgické praxe (tzv. svatohorský typikon). Svatá Hora je pro pravoslavné křesťany místem, kde mohou zažít hlubokou duchovnost, kde se každodenně prý dějí zázraky (kvůli nimž sem přicházejí mnozí poutníci s prosbou o uzdravení, otěhotnění manželky, nápravy dítěte atd.), kde jsou divotvorné ikony a nesčíslné množství ostatků svatých a hlavně – žijící svatí – duchonosní starci.

Z hlediska nepravoslavných návštěvníků je Athos místem podivuhodné starobylé byzantské architektury, kde se dochovalo veliké množství archeologických památek na dávnou Byzanc, památek z oblasti výtvarného umění (ikony), ostatkáře, kalichy apod. i z oblasti písemnictví (v knihovnách jsou střeženy vzácné rukopisy, iluminace apod.). To vše na soustředěno poměrně na malé ploše.

Právem je možné považovat Svatou Horu za duchovně-kulturní klenot světa, neboť ve starobylých monastýrech a poustevnách jsou přechovávány památky nevyčíslitelné hodnoty. Jedná se o práce ikonopisců, řezbářů, kaligrafů a dalších umělců práce s kovem, látkami apod.

Oba typy návštěvníků se mohou při návštěvě Athosu dotknout dávné žijící Byzance – její duchovní i umělecké sféry. A oba typy při návštěvě Athosu jistě ocení jeho výjimečně krásnou přírodu.

MONASTÝRY

Na poloostrovu Svatá Hora je 20 pravoslavných monastýrů (klášterů) a mnoho skitů, kaliv, kelijí, pousteven apod. (Skit, kaliva, kelije jsou různé menší mnišské příbytky; skit malý monastýr, kaliva a kelije bývají příbytky pro jednoho či několik mnichů s domovní kaplí či malým chrámem). Většina monastýru přináleží Řekům, a dále je zde po jednom monastýru bulharském, ruském, srbském a rumunském. Žijí v nich mniši z celého světa, nebo i mimo monastýry, osaměle, na svazích pohoří či v menších poustevnách.

Fotografie z cesty brněnských poutníků na Athos v červnu 2018:

Převzato z facebookového profilu Pravoslavné církevní obce v Brně – článek o Svaté Hoře

Viz též rozcestník článků o Athosu na orthodoxia.cz/athos

 

Návštěva vladyky Paisija v Brně

10. června 2018 navštívil Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Paisij (Martyniuk), arcibiskup Przemyský a Gorlický brněnskou církevní obci. Spolu s Jeho Přeosvíceností vladykou Izaiášem, biskupem Šumperským, vykonali archijerejskou svatou liturgii v tento den, který je druhou neděli po svaté Padesátnici, kdy si připomínáme památku všech ctihodných a bohonosných Otců Svaté Hory Athonské a všech svatých zemích našich. V našem chrámu sv. Václava s nimi spolusloužili místní duchovní správce, hosté doprovázející polského vladyku a naši diákoni.

Po archijerejské liturgii byl posvěcen darovaný nový kamenný kříž právě instalovaný před katedrálou.

O této události si můžete podrobněji přečíst i brněnské farním webu:
Posvěcení Kříže před chrámem sv. Václava

V PDF

A mnoho fotografií je na facebooku

 

Návštěva arcibiskupa Joba z Ekumenického patriarchátu

Moravu ve dnech 30.5. – 3.6. navštívil vladyka Job z Telmessu, arcibiskup Ekumenického patriarchátu a ředitel stálé mise EP při Světové radě církví v Ženevě ve Švýcarsku. Vladyka Job byl čestným předsedou druhé mezinárodní konference o mezislovanském jazyku, kterou požehnal také Jeho Všesvatost patriarcha Bartoloměj. Kromě toho se účastnil pátého mezinárodního ročníku festivalu dny Slovanské kultury a konference o mezislovanském jazyku, která byla zasvěcena 1150. výročí slovanského jazyka jako čtvrtého literárního jazyka Evropy.

2018-05-30-jov-telmessu-img_4685_1Hlavní kulturní událostí byla vernisáž na Velehradě v Muzeu Bible za přítomnosti České televize a Její Excelence velvyslankyně Srbska v ČR paní Very Mavrićové. V Muzeu Bible bude čtyři měsíce vystaveno „Miroslavovo evangelium“ z roku 1180. Jedná se o památku UNESCO, zapsanou jako součást světového dědictví, a dokument o počátcích srbského jazyka; zároveň je to kniha s nejbohatší obrazovou výzdobou z 12. století v Evropě vůbec (česky o této památce  a o její historii). Exponát přivezl předseda Matice Srbské, srbský spisovatel a básník pan prof. Dragan Stanić. Matice Srbská byla založena již v roce 1832 a stala se vzorem pro nepolitické kulturně orientované slovanské organizace u všech slovanských národů.

„Středověký evangeliář patří k nejvýznamnějším nedatovaným cyrilským rukopisům. Manuskript obsahuje 362 stran a 296 unikátních miniatur. Arcibiskup Jób z Telmessosu v Evangeliu objevil, že v černém textu je ještě text červený, který do něj někdo dodatečně vepsal a je jakousi instrukcí pro bohoslužbu. Tedy, co se má z Evangelia číst v ten či onen den, ale i jakým způsobem,“ uvedl V. Merunka.

Přijetí cařihradského arcibiskupa a srbské velvyslankyně na hodonínské radnici

2018-06-01-hodonin-slovanska-konference1»U příležitosti konání „Dnů slovanské kultury“, které jsou letos věnovány kultuře balkánských a lužických Srbů, přijeli v pátek 1. června do Hodonína velvyslankyně Srbska v České republice paní Vera Mavrić a eminence cařihradský arcibiskup Job z Telmessu spolu s dalšími hosty. Za vedení města přivítal vzácnou návštěvu místostarosta Jiří Janda. Hosté se zúčastní lingvistické konference a zahájení výstav a doprovodných akcí, připravených ve spolupráci s Masarykovým muzeem v Hodoníně a domem kultury. Dny slovanské kultury organizuje spolek Slovanská unie a koná se již popáté.« (Stránky města Hodonín)

2018-06-01-hodonin-slovanska-konference22018-06-01-hodonin-slovanska-konference3

 

2018-06-01-hodonin-slovanska-konference5

Návštěva monastýru

Vladyka Job sloužil v našem monastýru světitele mučedníka Gorazda v Hrubé Vrbce slovanským jazykem; na znamení jednoty byli při liturgii vzpomínáni: Jeho Všesvatost patriarcha Bartoloměj a Vysokopřeosvícený vladyka Simeon.

2018-06-01-vrbka-job-telmess-img_4784

Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Job zde navštívil řadu památných míst, mimo jiné i Mikulčice, poutní místo Velehrad, archeoskanzen v Modré a velkomoravský kostelík v Kopčanech. Některé okamžiky z jeho cest po Moravě si můžete prohlédnout v závěrečné fotogalerii:

Při své návštěvě se seznámil se situací v olomoucko-brněnské eparchii i v celé naší místní církvi.

 

Noc kostelů

V pátek 25. května 2018 se po celé republice konala Noc kostelů. Je to akce, kdy farnosti různých církví v podvečer otevírají své chrámy a zde mají určitý program až do nočních hodin. Program bývá různý – většinou se týká prezentace života, činnosti a historie konkrétní farnosti obohacené o další doprovodné akce, např. výklad Bible, dětské kroužky, přednášky, koncerty, modlitební ztišení, zpěvy z Taizé apod.

Z olomoucko-brněnské eparchie se podle našeho zjištění zúčastnily církevní obce v Brně, Olomouci, Ostravě – Pustkovci, Třebíči, Přerově, Kroměříži, Svitavách, Šumperku, Uničově a monastýr sv. Ludmily v Brně. Naše farnosti většinou nabízely program v podobě prohlídky chrámu s výkladem liturgické symboliky interiéru. Některé farnosti pak obohatily program bohoslužbou, přednáškou, výstavou, koncertem nebo audionahrávkami. Účastí na této akci nejen dáváme o sobě vědět, ale využíváme možnosti prezentovat pravoslavné bohatství víry a svou duchovnost.

Níže přinášíme fotografie z některých farností, které se akce zúčastnily.

Přerov

2018-05-25-prerov-noc-kost-dsc_panor

2018-05-25-prerov-noc-kost-dsc_panor2

Šumperk

Monastýr sv. Ludmily v Brně

Svitavy

Ačkoliv byl chrám otevřen pouze  od 18 do 20 hodin, navštívilo jej více než sto lidí. Liturgické zpěvy východní i západní tradice s erudovaným komentářem předneslo Collegium gregorianum pod vedením br. Jakuba Dobeše. Velmi poutavý byl výklad o. Mojmíra Kříže o životě a mučednictví sv. Jiří.

Kroměříž

 

Porada okružních protopresbyterů v Olomouci

Na pondělí 4. června svolal vladyka na úřad eparchiální rady okružní protopresbytery naší eparchie.

Na poradě byla probírána aktuální situace v církvi a jednalo se o zavedení pravidelných liturgických seminářů. Zvláště služebně mladší duchovní by potřebovali zdokonalení bohoslužebné praxe, vysluhování „trebů“ apod. S tím souvisí péče o pastorační schopnosti našeho duchovenstva. Poté se probírala běžná správní a organizační činnost v jednotlivých protopresbyterátech.

V závěru schůze se přítomní věnovali plánování eparchiálních událostí:

Štěpánovská církevní obec v létě oslaví kulaté výročí – 90 let od svého vzniku.

Bylo domluveno datum eparchiální poutě ke sv. Gorazdovi do jeho rodiště v Hrubé Vrbce. Gorazdovské oslavy se zde budou – dá-li Bůh – konat v sobotu 1. září (program jako obvykle).

Uvažuje se o celocírkevní oslavě letošního svátku sv. Rostislava, která by měla proběhnout ve Znojmě v chrámu svatému knížeti zasvěceném v sobotu 27. října.

2018-06-04-er-protopresb-img_4787

Divotvorná ikona ve Žďáru

Na svatodušní pondělí (dle pravoslavného kalendáře letos 28. května) navštívila zázračná myrotočivá ikona přesv. Bohorodice Žďár nad Sáz. V chrámu Nejsvětější Trojice, kde se nyní konají pravoslavné bohoslužby (dle rozpisu), se shromáždilo značné množství věřících nejen z pravoslavné církve.

Věříme, že ikona přinesla požehnání nejen přítomným lidem, ale celému městu.

Webová stránka pravoslavných bohoslužeb ve Žďáru nad Sázavou