Jihlava – nový sedmiramenný svícen za svatý prestol

Péčí našich bratrů byl pro jihlavský domovní chrám pořízen nový sedmisvíčník za prestol a nový chrámový lustr, tzv. panikadilo.

Podle tradice se při nedělních a svátečních bohoslužbách rozsvěcejí všechna světla, a taktéž panikadilo, jež symbolizuje přítomnost Božího světla, které osvěcuje věřící v Království nebeském. Množstvím svých světel panikadilo symbilizuje nebeský Chrám jako souhvězdí, shromáždění lidí osvícených blahodatí Svatého Ducha, planoucích ohněm lásky k Bohu.

 

Svěcení sedmisvíčníku a jeho první rozsvícení:

 

(Více fotografií na webu archivu jihlavské církevní obce)

 

ZUBŘÍ

V rámci misie přerovské církevní obce na Rožnovsku přijal otec Libor pozvání římskokatolické farnosti v Zubří, aby vedl tamní duchovní obnovu. V sobotu 12. září měl v Zubří tři přednášky s tématem pravoslavné ikonografie. První se týkala historického vývoje ikonografie, druhá symboliky pravoslavného chrámu a třetí ikonografie hlavních svátků. Na druhý den jsme sloužili svatou liturgii v chrámu sv. Ducha ve Starém Zubří.

Metoděj Drápala

Léto na farnosti v Jeseníku

Další fotogalerie z letních akcí na Jesenicku

Svěcení aleje

 

 

Služba akathistu

Letní měsíce na Jesenicku

Letošní prázdninové měsíce přivedly do našeho regionu nejen množství domácích turistů, ale přinesly mu i něco málo našich aktivit nad rámec obvyklých bohoslužeb. Tradičně jsme v Lipové prvních čtrnáct dnů v červenci pořádali obdenní setkávání s dětmi, při kterém jsme po hodině s duchovní náplní hráli různé hry či poznávali krásy okolní přírody. Také nás jednu letní sobotu svou návštěvou mile překvapil vladyka Izaiáš.

V neděli 5. července, na státní svátek sv. Cyrila a Metoděje, jsme v rámci řeckých slavností v Jeseníku na náměstí Svobody světili mramorový pamětní kámen, který je upomínkou příchodu řecké komunity do naší vlasti v roce 1949.

Za podobně velkého zájmu veřejnosti byla vysvěcena nově založená alej v jesenických lázních. Svěcení se konalo v sobotu 8. srpna a při něm jsme se na pěti zastaveních za doprovodu pěveckého sdružení Florian zamýšleli nad krásou Božího stvoření.

V tomto duchu se také nesla tradiční pouť uspořádaná v sobotu 22. srpna v Lipové k svátku Proměnění Páně. Na čtrnácti zastaveních jsme se modlili akathist „Sláva Bohu za vše“. Náročná tříhodinová pouť horským terénem za letního počasí prověřila nejen duchovní, ale i fyzické síly účastníků.

O všech těchto událostech informoval místní tisk a celkově přibližně 500 účastníků se mohlo seznámit s činností naší pravoslavné obce.

Za Pravoslavnou církevní obec v Jeseníku
Prot. J. L. Kratochvíla

Archijerejská bohoslužba

 

Svátek Proměnění Páně

 

Oslava svátku Matky Boží ve Vilémově

Vilémovský monastýr Zesnutí přesv. Bohorodice oslavoval svůj svátek. Přijeli hosté a příznivci monastýru. Ze Šumperka dorazil jer. Rafael Moravský s věřícími a dále sloužil prot. Petr Novák z Řimic.

V pátek sloužil sváteční večerní bohoslužbu s litijí otec Rafael. V rámci kázání zdůraznil důležitost poslušnosti své mamince v souvislosti s tím, jak poslouchal svou maminku, přesvatou Bohorodici, i Pán Ježíš Kristus, nebo například světští králové, kteří verdikt smrti častokrát na přímluvy matky změnili na propuštění.

V sobotu na svátek sloužil svatou liturgii otec Petr Novák. Při kázání se zamyslel nad čtením z  Evangelia, kde Pán Ježíš Kristus hovoří o tom, že jeho matka a jeho bratři jsou všichni ti, kteří plní vůli Jeho. Dále se jeho úvahy odvíjely od připomínky, že zesnutí Panny Marie bylo pro apoštoly smutné, ale zároveň radostné, protože odešla za svým Synem do nebe a pomáhá církvi shůry svými mateřskými přímluvami.

Po bohoslužebné oslavě přijali účastníci zdejšího svátku pozvání igumenie Alexie k monastýrskému pohoštění.

Tři týdny před svátkem probíhaly v monastýru stavební práce. Naši pravoslavní křesťané zde opravovali hlavní schodiště do monastýru a schody do chrámu. Jiní líčili omítky kolem nových oken. Bylo opraveno posezení v monastýrské škole sv. Kosmy. Takže letošní chrámový svátek se nesl nejen ve znamení duchovní oslavy, ale předcházájecí postní týdny byly věnovány opravám a stavebním pracem.

Ještě k velkému svátku Proměnění

SLOVO KE SVÁTKU „PROMĚNĚNÍ PÁNĚ“
Podle díla (†) archim. Georgia Grigoriatského
V Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru
sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos

Na každého, který se v těchto dnech přibližuje ke svátku Proměnění Páně, musí, chtě nechtě, učinit velký dojem.
Starec Georgios Grigoriatský ve svých kázáních k tomuto svátku vždy zdůrazňoval několik jeho dimenzí, přičemž jako hlavní z nich vyzdvihoval tu „christologickou“. „Dnešní svátek,“ jak v roce 1981 napsal, „má charakter christologický, neboť nám ukazuje, kdo je pokorný Ježíš – jako člověk.
Starec Georgios vzápětí dodává a doplňuje, že ve svátku Proměnění přicházíme i k poznání druhé přirozenosti našeho Spasitele, a sice: té božské. „(Svátek…) nám odhaluje také Jeho božství, Jeho předvěčnou existenci, „slávu, kterou měl od Otce ještě před tím, než byl (stvořen) svět“.
Kromě lidského a božského rozměru má svátek Proměnění také svůj význam „antropologický“, „neboť poukazuje na to, k dosažení jaké slávy je povolán člověk, věřící, křesťan, to znamená, aby se účastnil Boží blahodati a slávy vtěleného Boha“.
Nezapomeňme ani na rozměr „eklesiologický“, neméně významný, jímž se zaštiťuje dnešní svátek. „Neboť ukazuje Krista působícího v Církvi. Vždyť Kristus neexistuje mimo Církev, nenabízí se (lidem) mimo Církev. Člověk se nemůže sjednotit s Kristem mimo Církev.“ „Dnes je,“ jak praví starec Georgios, „Církev Starého a Nového zákona přítomna, sjednocena kolem Něho, Jenž jest středobodem Starého a Nového zákona, kolem bohočlověka Krista.“
A to přitom není ještě konečný výčet podivuhodných vlastností, jež objevujeme na příkladu těchto vskutku nadpřirozených událostí dnešního svátku.

Dalším poznatkem a indicií je charakter „eschatologický“.
Starec Georgios naznačuje, že díky tomuto svátku pozorujeme, byť jen pod závojem tajemství a záhady, stále jen ve stínu (nadcházejících událostí), především ty skutečnosti, které budou plně zjeveny ve vší své jasnosti a záři při příchodu Nebeského království.
„To, co za chvíli spatří Kristovi učedníci, a co bylo výjimkou, jedním okamžikem v jejich životě, kdy se obraceli k Pánu, to se jednou stane jediným a stálým stavem všech, kteří byli zbožštěni v Nebeském království.“
Starec Georgios se na tomto místě zastavuje a dotýká se jedné významné pravdy a učení svaté Pravoslavné církve, která tuto pravdu předává a jako nějakým duchovním pokrmem jí sytí své věrné členy… Jde o nadčasový charakter našeho křesťanského života, kdy již nyní, v tomto životě, přichází závdavek, příslib a první zkušenosti života budoucího.
Poslechněme si, co k této teologické zkušenosti říká starec Georgios:
„Dnešní den má ještě jeden velký význam, neboť tato eschatologická skutečnost, skutečnost budoucího věku, požitek (zření) Boží slávy, blaženost Nebeského království, nestvořeného Světla Svaté Trojice, není pouze něčím, v co křesťané doufají jako něco, co zakusí v budoucím věku, ale jde o něco, co již přišlo do tohoto světa, do rozměrů tohoto pomíjivého světa.“
A proč se tak děje?
Protože Bůh otevírá všem zápasícím křesťanům, kteří jsou očištěni od vášní, těm, kteří se modlí, všem těm otevírá postupně, krůček po krůčku, jakési okno čili prostor, kde vidí, kde se radují, kde si osvojují a přijímají slávu Nebeského království.
Také proto mohli někteří pravoslavní teologové prohlásit, že skrze božské Proměnění Páně vidíme, že panuje již reálná, uskutečněná eschatologie. Tedy, že skrze přítomnost vešla „věčnost“, přesněji řečeno „eschaton“.
„Skrze současný stav, v němž žijeme, můžeme zakusit něco ze slávy a blaženosti Nebeského království. A tato zkušenost je již nyní probíhající a realizující se eschatologie, jde o průnik budoucího života do toho současného, o němž Pán řekl: „Pohleďte přece, Boží království je mezi vámi.“
Starec Georgios svědčí o tom, že tato nová realita se stala již skutečností a lze ji zakusit, objevit a dotknout se jí „vírou“ v prostoru naší Pravoslavné církve a zejména v prostředí pravoslavného mnišství.

„A právě z toho důvodu je třeba vnímat dnešní svátek božského Proměnění Páně jako svátek Církve, svátek Pravoslaví, nehledě na to, že jde, v určitém tajemném smyslu, o svátek mnichů. Vždyť „Táborské světlo“, které ozářilo všechny zbožštěné svaté a mnichy naší Církve, je nejvyšším vrcholem, nejkrajnější touhou, nejvyšší zkušeností našeho sjednocení s Bohem.“
Také na Svaté Hoře Athos, na tomto „Novém Táboru, jak se v minulosti začalo Zahradě Přesvaté Bohorodici říkat, žili mnozí otcové-mniši, kteří získali zkušenost tohoto požehnaného místa, zkušenost nestvořených božských energií, a byli zbožštěni podle Boží blahodati.
Tato vzpomínka na v askezi svůj život proživší a Boží blahodatí se naplnivší blahodatné plody Svaté Hory Athos – ctihodné otce – je stále živá a předávaná z pokolení na pokolení těch, kteří sem odešli, aby byli spaseni.
Také dnešní otcové Svatohoroci vzpomínají na všechny místní Boží světce, kteří kdy v minulosti žili na Svaté Hoře, kteří tajemně čili mysticky ve svém srdci uzřeli a v blaženosti přijali Táborské světlo, „které osvětluje každého člověka“. Osvětluje však nejen člověka, který toto Světlo přijal do svého nitra, ale rovněž ty, kteří se přibližují do blízkosti svatých Božích a tímto Světlem zbožštěných lidí.
„Mnozí z nich, jak je známe, se radovali a okusili „slávu“ Táborského světla.“
Na příklad: svatý Maxim Kavsokalyvitský a mnozí další. Toto Světlo spatřili také mnozí další, aniž by kdy někomu o této zkušenosti něco řekli.

Starec Georgios doplňuje naše poznání základního principu Táborského světla o nový rozměr, když říká:
„To, co má vždy velký význam, a na co musíme dávat velký pozor, je to, co nám naznačuje také pravoslavné ikonopisectví, a sice že Světlo Pánova Proměnění, Božská blahodať, toto nestvořené Světlo, o němž v Duchu Svatém teologizoval svatý Řehoř Palama, není pouhé světlo, které přichází zvenčí, nejde o umělé světlo, a není ani žádným psychologickým projevem, stejně jako není ani svou přirozeností spjaté s myslí (noetické), ale jedná se o Světlo Boží blahodati. A toto Světlo svítí a osvěcuje srdce člověka. Díky němu můžeme spatřovat na pravoslavných ikonách, že v nich světlo nepřichází zvenku, ale naopak že vychází zevnitř, od svatých. Na pravoslavných ikonách můžeme dobře pozorovat, že neexistuje žádné ohnisko světla kromě samotných svatých, které by tyto světce osvětlovalo zvenku, ale naopak, toto Světlo vychází přímo od nich, z jejich tváří. A z jejich tváře vychází proto, že vychází z jejich srdce. Neboť svá srdce očistili, jednou provždy je očistili a učinili je nevyčerpatelnou „dílnou“ modlitby, „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným“, následkem čehož se jejich srdce stala pramenem Světla, zdrojem posvěcení a pramenem radosti pro člověka.“
Závěrem svého oslavného slova ke svátku Proměnění, jež zaznělo z úst starce Georgia v roce 1981, tedy přibližně po jeho desetiletém pobytu na Svaté Hoře, starec Georgios vybízí všechny přítomné, ale i všechny křesťany žijící ve světě, aby nadále pokračovali s velkou touhou a horlivostí, ale také s láskou, svůj vlastní duchovní zápas, kvůli němuž jsme vystoupali po vzoru apoštolů takto vysoko, až na pomyslnou „Horu Tábor“, Horu Proměnění, Horu nestvořených božských energií, a „očistili svá srdce od vášní, aby se v nich usídlil sám Kristus skrze modlitbu ?Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou hříšným’“.

A pokud to, bratři a sestry v Kristu učiníme, jak nás vybízí starec Georgios spolu s dalšími učiteli, teology, duchovními, se všemi stejně s ním smýšlejícími osobami, nezapomeňme, že se toho máme zhostit se vší důsledností, s vytrvalostí, s velkou touhou. Také to totiž může pomoci k osvojení si ducha svátku Proměnění našeho Pána.
Něco takového po nás žádá zejména náš Pán, který očekává, že s ním na Horu Tábor vyjdeme také my, dnešní křesťané, abychom pochopili hlavní smysl naší víry, který je někdy až příliš zahalen tmou naší nevědomosti a lhostejnosti.
Svátek Proměnění nechť se stane výzvou, zápasem a vytrvalým během za očištění našich srdcí od vášní a sjednocení s naším Pánem v Duchu Svatém!

Svátek Proměnění Páně na Hoře Tábor
6./19.8.
vybral a přeložil Michal Dvořáček, redakčně zkráceno (zde je plná verze)

Chrámový svátek v Opatově

Koncem července se v městečku Opatov u Třebíče koná svatoanenská pouť. Místní pravoslavní křesťané oslavují v tento den chrámový svátek, protože náš kostelík je zde zasvěcen právě sv. Anně. Jako každoročně, i letos se v něm na svaté liturgii shromáždili místní věřící i hosté, aby společně uctili tento svátek ochránkyně zdejší farnosti. Jako vždy proběhla duchovní slavnost ve sváteční a radostné atmosféře. Jak je posledních pár let už zvykem, po bohoslužbě následovalo pohoštění a posezení pod širým nebem vedle chrámu. Díky Bohu za tento den.

(Viz též internetové stránky opatovské farnosti.)

 

 

Svitavy – výročí vysvěcení chrámu

Na srdečné pozvání otce Jiřího přijal vladyka Izaiáš účast na svaté liturgii ve Svitavách. Spolu s ním sloužili otcové Jiří a Mojmír. Se hromážděnými věřícími si duchovní společně připomínali  výročí vysvěcení krásného nového chrámu sv. Jiří ve Svitavách.

 

Radostné události v Šumperku

Na pozvání otce Rafaela a mátušky Salome navštívil 18. a 19. července vladyka Izaiáš Šumperk. V sobotu pokřtil syny otce Rafaele, dvojčátka Miroslava a Jaroslava. V neděli sloužil svatou liturgii, po které mu otec Rafael za svou rodinu a celou církevní obec v Šumperku pogratuloval k jubileu.

Noc kostelů v Olomouci

I letos byl pravoslavný katedrální chrám svatého Gorazda v Olomouci zařazen  do celorepublikové akce „Noc kostelů“. V rámci této události katedrální chrám navštívilo velké množství veřejnosti v počtu kolem 800 lidi. Každý návštěvník měl možnost v klidu si prohlédnout prostory chrámu a dostat zasvěcené informace od duchovního o pravoslavné církvi v České republice i ve světě. Návštěvníci se dozvěděli o pravoslavné duchovnosti, životě olomoucké církevní obce i chrámu. Bylo vskutku povzbuzující slyšet při prohlídce naší katedrály obdivné ohlasy svědčící, že návštěvníky z různých vrstev společnosti pravoslaví zaujalo.

S Boží pomocí a s požehnáním duchovního správce vladyky +Izaiáše, biskupa šumperského proběhla u příležitosti „Noci kostelů“ v našich podchrámových prostorách výstava obrazů pravoslavné věřící Věry Sokolinskej.

U této příležitosti přinášíme čtenářům medailónek:

O počátku olomoucké církevní obce

Pravoslavná církevní obec v Olomouci vznikla, jako většina našich pravoslavných obcí za první republiky, oddělením od církve československé. Základní jádro věřících se formovalo v prvních letech olomoucké církve československé v čele s duchovním Josefem Rezkem. Skupina pravoslavně orientovaných věřících se postupně vydělovala a v krizovém roce 1924 došlo k jejímu odchodu a osamostatnění. 5. července 1924 sloužili první pravoslavnou bohoslužbu v Olomouci, poté bylo na schůzi důvěrníků 10. srpna usneseno vystoupení z církve československé a na 4. září svolal předseda přípravného výboru František Smrček členskou schůzi, na níž byla ustavena olomoucká expozitura České náboženské obce pravoslavné. Olomoucká obec měla původně okolo 1400 věřících.

Přes bohatou církevní, kulturní i organizační činnost neměla obec dlouho svůj vlastní chrám. Bohoslužby se konaly v propůjčených prostorách vojenské kaple. V roce 1929 zde vladyka posvětil ikonostas. Obec byla známá svým pěveckým sborem, který koncertoval i mimo bohoslužby pro širokou veřejnost. První aktivita směřující ke zbudování chrámu se datuje k roku 1928, kdy byl založen stavební fond. Následně kvůli hospodářské krizi muselo být zahájení stavby odloženo. Až v roce 1936 byl ustaven stavební výbor. Klíčovým byl následující rok. Mimořádné farní shromើdění schválilo návrh na postavení chrámu a byl zakoupen pozemek.

V květnu 1937 přišel do obce stavitel chrámů otec Kolomacký a byla podepsána stavební smlouva s olomouckým stavitelem Němečkem. Na návrh předsedy Bílého měl být chrám zasvěcen svatému Gorazdovi, následníkovi svatého Metoděje. Na novém staveništi posvětil 13. června 1937 vladyka Gorazd se sedmi duchovními základní kámen chrámu.

Za rok byla hotova hrubá stavba. 14. listopadu se v chrámu konala první pobožnost, při níž otcové Rezek a Kolomacký posvětili chrámové kříže, které pak byly vztyčeny na chrámovou kupoli. Práce na chrámu pokračovaly a byla dokončena kupole s dvaasedmdesáti hvězdami. Spousta manuální práce přiměla představitele obce k vypsání pracovních povinností pro všechny členy obce.

Přes tragické události Mnichova se otec Kolomacký až do zimy věnoval vnitřní výzdobě. Mnoho věřících přinášelo do chrámu dary. 4. prosince se konala členská schůze v sále nového chrámu za přítomnosti vladyky Gorazda. Navzdory tragické březnové události roku 1939 se nakonec konalo slavnostní svěcení chrámu. Nebylo to ale jednoduché. První písemná žádost o konání průvodu byla protektorátními úřady zamítnuta. Díky jednateli sboru starších Otakarovi Sedlákovi byl nakonec průvod povolen. Na svatodušní neděli 28. května sloužili vladykové Dositej a Gorazd všenoční bdění. Ráno na svatodušní pondělí zaplnili pravoslavní věřící okolí Jánošíkových kasáren. Od kaple Božího Těla, kde se patnáct let konaly pravoslavné bohoslužby, vyšel dlouhý průvod pravoslavných věřících, který končil před novým chrámem. Na chrámových schodech přivítala dvě děvčata srbsky a česky oba vladyky.

Po proslovu předsedy církevní obce Bílého předal předseda stavebního odboru Skácel klíče od chrámu vladykovi Gorazdovi a ten je předal otci Rezkovi. Při obřadu svěcení byly do hlavního oltáře vloženy ostatky svatého Arsenije a do prestolu vedlejšího ostatky svatého Averkije.

Od 17. prosince 1939 do 7. července 1940 pak v Olomouci misijně pobýval vladyka Gorazd, který vedl nacvičování zpěvů podle lidového sborníku.

(Z chystaného Sborníku k 70. výročí olomoucko-brněnské eparchie)

Fotografie z letošní Noci kostelů

 

Výstava obrazů:

Noc kostelů v Přerově


V tomto roce, po zkušenostech s epidemií, nebylo jisté, zda se uskuteční každoroční akce Noci kostelů. Pak přišla zpráva o přeložení akce na 12. června a začaly rychlé přípravy. Naštěstí náš spřátelený pěvecký sbor Vokál měl zájem a též přivítal možnost zkoušet v našem chrámu a době, kdy jsou školní prostory pro zkoušky uzavřeny. V této akci se propojila spousta zájmů a očekávání, protože náš chrám v Přerově byl jedním z mála, kde se uskutečnil koncert. Samozřejmě, že za dodržení bezpečnostních pravidel. I když všichni návštěvníci museli mít na svých ústech roušky, akci to spíše přidalo. Lidé si uvědomili, že takové chvíle nejsou samozřejmé a byli rádi, že slyší živý zpěv. Po dlouhé době mohli jít i do jiné instituce než jsou nemocnice, úřady nebo hospody a celková atmosféra byla intenzívnější než v minulých letech. Sbor musel nakonec přidávat a není náhodou, že konečnou tečkou a vyvrcholením byla zhudebněná Ježíšova modlitba v církevní slovanštině jako poděkování pěveckého sboru naší církvi. Koncert shlédlo necelých sto padesát návštěvníků a nejméně jednou tolik ještě prošlo během večera naším chrámem. Po koncertu se návštěvníci zajímali o výstavu, zapalování svící v chrámu a někteří dokonce postávali před nově zřízenou knihovnou a četli si pravoslavnou literaturu. Letošní Noc kostelů byla trochu jiná a šlo to poznat i na neformálním setkání na farní zahradě, kde se zpívalo a hrálo až do oficiálního ukončení. 

prot. Libor Raclavský