Na svatby, pohřby a bohoslužby smí od středy 15 osob

Svateb, pohřbů či bohoslužeb se od středy 18. listopadu smí účastnit 15 lidí.

Z webu státní zprávy:

Bohoslužby a podobná náboženská shromáždění se mohou konat, počet přítomných osob je však omezen na 15. 

Během bohoslužby platí obecná povinnost nosit roušku a dodržovat hygienická pravidla. V rámci prevence dodržujte rozestupy (i při sezení).

Stále platí, že zpívat může v uzavřeném prostoru maximálně 5 osob.

Viz: https://covid.gov.cz/situace/cirkve-nabozenstvi/bohosluzby-nabozenska-shromazdeni

 

Pastýřský list k epidemii Covid-19

Pastýřský list biskupů olomoucko-brněnské eparchie

Drazí otcové, bratři a sestry!

Nacházíme se v těžké době a my, vaši pastýři, ji prožíváme s vámi a spolu s vámi neseme její tíži. Tímto pastýřským slovem bychom vás rádi povzbudili a posílili na duchu. Ano, procházíme zkouškou. Ke všem našim osobním problémům, těžkostem, starostem či chorobám ještě přišla rána epidemie. I když nás už dlouho nerdousí totalitní státní režim, dnes nás pronásleduje něco mikroskopicky malého, ale schopného zavřít nás do vězení infekčního oddělení nebo karantény, poškodit nám zdraví či dokonce zahubit. Dopadla na nás přírodní pohroma, postihla nás epidemie Covidu-19. Virus, který je tak malý, že je vidět jen nejsilnějšími mikroskopy, je tyran nastolující novou totalitu tím, že nás zahání do izolace od společnosti, odlučuje od přátel, zavírá do nemocnic, zabraňuje docházet do škol a v řadě případů i chodit do práce.

Na nás věřící dopadá tato „covidová totalita“ i tím, že nám brání scházet se v chrámech na bohoslužbách, posilovat se účastí na svaté liturgii a povzbuzovat se při tom vzájemně ve společenství ostatních bratrů a sester. Mnozí věřící mohou namítnout, že toto dobrovolné a dočasné vzdání se účasti na bohoslužbách poslouží trvalém odvyknutí, jak to cítíme u nynější mládeže. Je třeba uvážit, že jde o zabránění nákaze a že nám nic nebrání, aby i naše místně a časově omezená zbožnost byla intenzivní, naši víru dlouhodobě posílila a tak přinesla trvalé plody.

Doby těžké i doby radostné od věků přicházejí a střídají se podle neprobádatelné prozřetelnosti Boží. V biblické knize Kazatel se píše: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas – je čas plakat a čas se smát, čas truchlit a čas tancovat…“ (Kazatel 3,4)

Berme tuto zkušenost s pandemií jako lekci, která nás má naučit vážit si zdraví a života, a cenit si možnosti přijít do chrámu na bohoslužbu. Někdy nám tyto hodnoty připadají tak samozřejmé, že si jich přestáváme náležitě vážit. Tato doba nám tvrdě připomíná, jak cenné je zdraví a jak blahodárná pro naše duše je možnost kdykoliv se zúčastnit bohoslužby, která je velikým Boží dobrodiním pro všechny pravoslavné křesťany.

Právě teď je doba zkoušky. Je důležité, abychom všichni – ať už jsme uzavřeni doma kvůli vládním nařízením, nebo byla na nás uvalena karanténa či dokonce ležíme s horečkou na lůžku doma nebo v nemocnici a trápíme se v zápasu s infekcí – zachovali naši zbožnost a děkovali Bohu za vše, co nám kdy dal a co nám ještě dá, i za to, co se s námi právě děje. Neboť (jak je psáno o těžkostech doléhajících na křesťany) věřícímu vše může sloužit ke spáse: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha.“ (Římanům 8,28) Posilu hledejme v domácí modlitbě a ve čtení Písma svatého, zvláště evangelií a žalmů. Nic „v celém tvorstvu nedokáže nás přece odloučit od lásky Boží“ (Římanům 8,39) – nedokázali to všichni nepřátelé Krista a pronásledovatelé jeho církve v dávné i nedávné minulosti, nedokázaly to ani totalitní politické režimy, nedokáže to ani virus.

Krutovláda koronaviru nás může v mnohém poučit a prověřit naši víru, trpělivost a důvěru v Boží prozřetelnost. Nebuďme jako někteří z těch, o nichž hovoří Spasitel v evangelijním podobenství o rozsévači: „Jiné zrno padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo vláhu. Ti na skále jsou ti, kteří slyší Slovo a s radostí je přijímají, ale nemají kořeny … (To jsou ti věřící, kteří) věří jen dočasně, v době zkoušky odpadají.“ (Matouš 8,6 a 13) To jistě není náš případ.

Přijměme s pokáním těžkosti, které nyní prožíváme, jako svůj kříž, který máme trpělivě a s neochvějnou důvěrou v Boha nést, a tím následovat Krista. Vždyť Pán Ježíš pravil: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“ (Matouš 16,24) Mnohokrát už jsme to slyšeli při liturgii. Nyní můžeme osvědčit, že nosíme Kristova slova v srdci. Doba epidemie už nebude trvat dlouho. Chrámy se opět otevřou a věříme, že posíleni touto těžkou zkušeností, se do nich všichni vrátíme v nejhojnějším počtu, abychom se opět radovali ze sjednocení s Kristem ve svatých Tajinách, povznášeli se z božské krásy našich liturgií a z duchovní krásy pravoslavného chrámu.

Kněží nyní konají bohoslužby v souladu s epidemiologickými nařízeními vlády, čili často jen v rodinném kruhu nebo s jedním žalmistou. Buďte však ujištěni, bratři a sestry, že církev se dál modlí, i nadále – byť jen s nepatrným počtem účastníků – slouží posvátné bohoslužby. Při nich se každý kněz modlí a přináší eucharistickou oběť za celou svou farnost a za mnohé další věřící. Spolu s tím prosíme našeho Pána, aby zastavil epidemii.

Bratři a sestry! Neztrácejme víru ani lásku ke Kristu a jeho církvi. Buďme připraveni na znovuotevření našich chrámů v brzké budoucnosti. Těšíme se na návrat k normálnímu církevnímu životu. Chystejme se k obnovení své účasti na bohoslužbách, abychom se vrátili s naší typickou pravoslavnou vřelostí do svých chrámů, jakmile vláda zruší mimořádná opatření.

Modlíme se za zdraví našich bratří a sester, i za zdárné překonání nemoci, pokud někoho z nás postihla. Modlíme se, aby vaše víra neumdlévala a láska k Bohu nevychladla. Modlíme se za naši církev, aby prošla těžkým obdobím posílena. Stále si připomínáme dávné zvolání: Kristus vítězí! A jeho vítězství činí vítězi i nás.

„Díky Bohu, který nám dává vítězství v našem Pánu Ježíši Kristu!“ (1. Korint 15,57)

S láskou v Kristu vaši arcipastýři

+ Simeon,
arcibiskup olomoucko-brněnský

 + Izaiáš,
 biskup šumperský

 

V Olomouci 15. listopadu 2021

 

 

Dokument v PDF: 2020-11-12-Pastyrsky_list_biskupu_ke_covidu

Další zpřísnění krizového stavu v epidemii Covidu-19

Vláda vyhlásila od středy 21. 10 do 3. 11. prakticky zákaz vycházení.

Jednou z nemnoha výjimek ze zákazu volného pohybu je výkon “individuální duchovní péče a služby.”

Prakticky to dopadá na bohoslužby takovým způsobem, že jsou možné pouze za účasti max. 2 osob. Výjimkou jsou bohoslužby svatební a pohřební, kde může být 10 osob. Není omezena rovněž návštěva hřbitova, tj. listopadové “dušičky” lze přiměřeným způsobem na hřbitově připomenout.

Vyšší počet než 2 na bohoslužbách by bylo možné obhájit tehdy, pokud by všichni přítomni byli zaměstnanci (téhož zaměstnavatele) a pracovali např. na online přenosu, který snad můžeme považovat za duchovní službu (lidem zavřeným doma). Jinak fyzicky je aktuálně možné slavit jen “jeden na jednoho” – tedy skutečně individuálně (např. individuální modlitba s jedním člověkem, zpověď, jednotlivé vysluhování Večeře Páně, a podobně). Podstatné je, že u individuální duchovní služby je stanoveno “výkonu povolání nebo činností sloužících k zajištění” tj. individuální duchovní službu mohou poskytovat i jiní lidé, než zaměstnanci (např. dobrovolníci, neplacení duchovní, presbyteři, apod.) a není omezeno, že by měla probíhat v kostelech, tj. duchovní ji může poskytovat kdekoli, např. v domácnosti.

Je mi líto, že pro vás nemohu mít příznivější zprávy.
Srdečně
Petr Jan Vinš
generální sekretář ERC

USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 21. října 2020 č. 1078 o přijetí krizového opatření v PDF: 2020-10-21-covid-pohyb-osob-1078

Nová protiepidemická opatření

USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

ze dne 12. října 2020 č.1021

o přijetí krizového opatření

Výňatek:

Vláda s účinností ode dne 14. října 2020 od 00:00 hod. do dne 3. listopadu 2020 do 23:59 hod.

I. zakazuje

1. hromadné akce konané v počtu vyšším než 6 osob ve vnitřních prostorech staveb nebo ve vnějších prostorech, nejde-li o členy domácnosti…

zákaz  podle  tohoto  bodu  se  vztahuje  i  na  bohoslužby  a  jiné  náboženské  obřady,

(Vláda tímto) zrušuje s účinností ode dne 14. října 2020 od 00:00 hod. usnesení vlády ze dne 8. října 2020

Celé usnesení vlády v PDF 2020-10-14-Usneseni-vlady-hromadne-akce-1021

Dny evropského dědictví v Šumperku

Ve dnech 12. – 20. září probíhala celonárodní akce pod názvem Dny evropského dědictví (EHD), které se s požehnáním Jeho Přeosvícenosti Izaiáše, episkopa šumperského, letos poprvé zúčastnila i naše církevní obec. Někteří návštěvníci nahlédli do našeho chrámu poprvé, někteří se však již poněkolikáté vraceli. Všichni pak odcházeli s příjemným pocitem nad časem stráveném v chrámovém prostředí, kde si mohli k prohlídce vyslechnout komentář o byzantské architektuře a jejích symbolech. Už nyní se těšíme na další ročník.

Jihlava – nový sedmiramenný svícen za svatý prestol

Péčí našich bratrů byl pro jihlavský domovní chrám pořízen nový sedmisvíčník za prestol a nový chrámový lustr, tzv. panikadilo.

Podle tradice se při nedělních a svátečních bohoslužbách rozsvěcejí všechna světla, a taktéž panikadilo, jež symbolizuje přítomnost Božího světla, které osvěcuje věřící v Království nebeském. Množstvím svých světel panikadilo symbilizuje nebeský Chrám jako souhvězdí, shromáždění lidí osvícených blahodatí Svatého Ducha, planoucích ohněm lásky k Bohu.

 

Svěcení sedmisvíčníku a jeho první rozsvícení:

 

(Více fotografií na webu archivu jihlavské církevní obce)

 

ZUBŘÍ

V rámci misie přerovské církevní obce na Rožnovsku přijal otec Libor pozvání římskokatolické farnosti v Zubří, aby vedl tamní duchovní obnovu. V sobotu 12. září měl v Zubří tři přednášky s tématem pravoslavné ikonografie. První se týkala historického vývoje ikonografie, druhá symboliky pravoslavného chrámu a třetí ikonografie hlavních svátků. Na druhý den jsme sloužili svatou liturgii v chrámu sv. Ducha ve Starém Zubří.

Metoděj Drápala

Léto na farnosti v Jeseníku

Další fotogalerie z letních akcí na Jesenicku

Svěcení aleje

 

 

Služba akathistu

Letní měsíce na Jesenicku

Letošní prázdninové měsíce přivedly do našeho regionu nejen množství domácích turistů, ale přinesly mu i něco málo našich aktivit nad rámec obvyklých bohoslužeb. Tradičně jsme v Lipové prvních čtrnáct dnů v červenci pořádali obdenní setkávání s dětmi, při kterém jsme po hodině s duchovní náplní hráli různé hry či poznávali krásy okolní přírody. Také nás jednu letní sobotu svou návštěvou mile překvapil vladyka Izaiáš.

V neděli 5. července, na státní svátek sv. Cyrila a Metoděje, jsme v rámci řeckých slavností v Jeseníku na náměstí Svobody světili mramorový pamětní kámen, který je upomínkou příchodu řecké komunity do naší vlasti v roce 1949.

Za podobně velkého zájmu veřejnosti byla vysvěcena nově založená alej v jesenických lázních. Svěcení se konalo v sobotu 8. srpna a při něm jsme se na pěti zastaveních za doprovodu pěveckého sdružení Florian zamýšleli nad krásou Božího stvoření.

V tomto duchu se také nesla tradiční pouť uspořádaná v sobotu 22. srpna v Lipové k svátku Proměnění Páně. Na čtrnácti zastaveních jsme se modlili akathist „Sláva Bohu za vše“. Náročná tříhodinová pouť horským terénem za letního počasí prověřila nejen duchovní, ale i fyzické síly účastníků.

O všech těchto událostech informoval místní tisk a celkově přibližně 500 účastníků se mohlo seznámit s činností naší pravoslavné obce.

Za Pravoslavnou církevní obec v Jeseníku
Prot. J. L. Kratochvíla

Archijerejská bohoslužba

 

Svátek Proměnění Páně

 

Oslava svátku Matky Boží ve Vilémově

Vilémovský monastýr Zesnutí přesv. Bohorodice oslavoval svůj svátek. Přijeli hosté a příznivci monastýru. Ze Šumperka dorazil jer. Rafael Moravský s věřícími a dále sloužil prot. Petr Novák z Řimic.

V pátek sloužil sváteční večerní bohoslužbu s litijí otec Rafael. V rámci kázání zdůraznil důležitost poslušnosti své mamince v souvislosti s tím, jak poslouchal svou maminku, přesvatou Bohorodici, i Pán Ježíš Kristus, nebo například světští králové, kteří verdikt smrti častokrát na přímluvy matky změnili na propuštění.

V sobotu na svátek sloužil svatou liturgii otec Petr Novák. Při kázání se zamyslel nad čtením z  Evangelia, kde Pán Ježíš Kristus hovoří o tom, že jeho matka a jeho bratři jsou všichni ti, kteří plní vůli Jeho. Dále se jeho úvahy odvíjely od připomínky, že zesnutí Panny Marie bylo pro apoštoly smutné, ale zároveň radostné, protože odešla za svým Synem do nebe a pomáhá církvi shůry svými mateřskými přímluvami.

Po bohoslužebné oslavě přijali účastníci zdejšího svátku pozvání igumenie Alexie k monastýrskému pohoštění.

Tři týdny před svátkem probíhaly v monastýru stavební práce. Naši pravoslavní křesťané zde opravovali hlavní schodiště do monastýru a schody do chrámu. Jiní líčili omítky kolem nových oken. Bylo opraveno posezení v monastýrské škole sv. Kosmy. Takže letošní chrámový svátek se nesl nejen ve znamení duchovní oslavy, ale předcházájecí postní týdny byly věnovány opravám a stavebním pracem.

Ještě k velkému svátku Proměnění

SLOVO KE SVÁTKU „PROMĚNĚNÍ PÁNĚ“
Podle díla (†) archim. Georgia Grigoriatského
V Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru
sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos

Na každého, který se v těchto dnech přibližuje ke svátku Proměnění Páně, musí, chtě nechtě, učinit velký dojem.
Starec Georgios Grigoriatský ve svých kázáních k tomuto svátku vždy zdůrazňoval několik jeho dimenzí, přičemž jako hlavní z nich vyzdvihoval tu „christologickou“. „Dnešní svátek,“ jak v roce 1981 napsal, „má charakter christologický, neboť nám ukazuje, kdo je pokorný Ježíš – jako člověk.
Starec Georgios vzápětí dodává a doplňuje, že ve svátku Proměnění přicházíme i k poznání druhé přirozenosti našeho Spasitele, a sice: té božské. „(Svátek…) nám odhaluje také Jeho božství, Jeho předvěčnou existenci, „slávu, kterou měl od Otce ještě před tím, než byl (stvořen) svět“.
Kromě lidského a božského rozměru má svátek Proměnění také svůj význam „antropologický“, „neboť poukazuje na to, k dosažení jaké slávy je povolán člověk, věřící, křesťan, to znamená, aby se účastnil Boží blahodati a slávy vtěleného Boha“.
Nezapomeňme ani na rozměr „eklesiologický“, neméně významný, jímž se zaštiťuje dnešní svátek. „Neboť ukazuje Krista působícího v Církvi. Vždyť Kristus neexistuje mimo Církev, nenabízí se (lidem) mimo Církev. Člověk se nemůže sjednotit s Kristem mimo Církev.“ „Dnes je,“ jak praví starec Georgios, „Církev Starého a Nového zákona přítomna, sjednocena kolem Něho, Jenž jest středobodem Starého a Nového zákona, kolem bohočlověka Krista.“
A to přitom není ještě konečný výčet podivuhodných vlastností, jež objevujeme na příkladu těchto vskutku nadpřirozených událostí dnešního svátku.

Dalším poznatkem a indicií je charakter „eschatologický“.
Starec Georgios naznačuje, že díky tomuto svátku pozorujeme, byť jen pod závojem tajemství a záhady, stále jen ve stínu (nadcházejících událostí), především ty skutečnosti, které budou plně zjeveny ve vší své jasnosti a záři při příchodu Nebeského království.
„To, co za chvíli spatří Kristovi učedníci, a co bylo výjimkou, jedním okamžikem v jejich životě, kdy se obraceli k Pánu, to se jednou stane jediným a stálým stavem všech, kteří byli zbožštěni v Nebeském království.“
Starec Georgios se na tomto místě zastavuje a dotýká se jedné významné pravdy a učení svaté Pravoslavné církve, která tuto pravdu předává a jako nějakým duchovním pokrmem jí sytí své věrné členy… Jde o nadčasový charakter našeho křesťanského života, kdy již nyní, v tomto životě, přichází závdavek, příslib a první zkušenosti života budoucího.
Poslechněme si, co k této teologické zkušenosti říká starec Georgios:
„Dnešní den má ještě jeden velký význam, neboť tato eschatologická skutečnost, skutečnost budoucího věku, požitek (zření) Boží slávy, blaženost Nebeského království, nestvořeného Světla Svaté Trojice, není pouze něčím, v co křesťané doufají jako něco, co zakusí v budoucím věku, ale jde o něco, co již přišlo do tohoto světa, do rozměrů tohoto pomíjivého světa.“
A proč se tak děje?
Protože Bůh otevírá všem zápasícím křesťanům, kteří jsou očištěni od vášní, těm, kteří se modlí, všem těm otevírá postupně, krůček po krůčku, jakési okno čili prostor, kde vidí, kde se radují, kde si osvojují a přijímají slávu Nebeského království.
Také proto mohli někteří pravoslavní teologové prohlásit, že skrze božské Proměnění Páně vidíme, že panuje již reálná, uskutečněná eschatologie. Tedy, že skrze přítomnost vešla „věčnost“, přesněji řečeno „eschaton“.
„Skrze současný stav, v němž žijeme, můžeme zakusit něco ze slávy a blaženosti Nebeského království. A tato zkušenost je již nyní probíhající a realizující se eschatologie, jde o průnik budoucího života do toho současného, o němž Pán řekl: „Pohleďte přece, Boží království je mezi vámi.“
Starec Georgios svědčí o tom, že tato nová realita se stala již skutečností a lze ji zakusit, objevit a dotknout se jí „vírou“ v prostoru naší Pravoslavné církve a zejména v prostředí pravoslavného mnišství.

„A právě z toho důvodu je třeba vnímat dnešní svátek božského Proměnění Páně jako svátek Církve, svátek Pravoslaví, nehledě na to, že jde, v určitém tajemném smyslu, o svátek mnichů. Vždyť „Táborské světlo“, které ozářilo všechny zbožštěné svaté a mnichy naší Církve, je nejvyšším vrcholem, nejkrajnější touhou, nejvyšší zkušeností našeho sjednocení s Bohem.“
Také na Svaté Hoře Athos, na tomto „Novém Táboru, jak se v minulosti začalo Zahradě Přesvaté Bohorodici říkat, žili mnozí otcové-mniši, kteří získali zkušenost tohoto požehnaného místa, zkušenost nestvořených božských energií, a byli zbožštěni podle Boží blahodati.
Tato vzpomínka na v askezi svůj život proživší a Boží blahodatí se naplnivší blahodatné plody Svaté Hory Athos – ctihodné otce – je stále živá a předávaná z pokolení na pokolení těch, kteří sem odešli, aby byli spaseni.
Také dnešní otcové Svatohoroci vzpomínají na všechny místní Boží světce, kteří kdy v minulosti žili na Svaté Hoře, kteří tajemně čili mysticky ve svém srdci uzřeli a v blaženosti přijali Táborské světlo, „které osvětluje každého člověka“. Osvětluje však nejen člověka, který toto Světlo přijal do svého nitra, ale rovněž ty, kteří se přibližují do blízkosti svatých Božích a tímto Světlem zbožštěných lidí.
„Mnozí z nich, jak je známe, se radovali a okusili „slávu“ Táborského světla.“
Na příklad: svatý Maxim Kavsokalyvitský a mnozí další. Toto Světlo spatřili také mnozí další, aniž by kdy někomu o této zkušenosti něco řekli.

Starec Georgios doplňuje naše poznání základního principu Táborského světla o nový rozměr, když říká:
„To, co má vždy velký význam, a na co musíme dávat velký pozor, je to, co nám naznačuje také pravoslavné ikonopisectví, a sice že Světlo Pánova Proměnění, Božská blahodať, toto nestvořené Světlo, o němž v Duchu Svatém teologizoval svatý Řehoř Palama, není pouhé světlo, které přichází zvenčí, nejde o umělé světlo, a není ani žádným psychologickým projevem, stejně jako není ani svou přirozeností spjaté s myslí (noetické), ale jedná se o Světlo Boží blahodati. A toto Světlo svítí a osvěcuje srdce člověka. Díky němu můžeme spatřovat na pravoslavných ikonách, že v nich světlo nepřichází zvenku, ale naopak že vychází zevnitř, od svatých. Na pravoslavných ikonách můžeme dobře pozorovat, že neexistuje žádné ohnisko světla kromě samotných svatých, které by tyto světce osvětlovalo zvenku, ale naopak, toto Světlo vychází přímo od nich, z jejich tváří. A z jejich tváře vychází proto, že vychází z jejich srdce. Neboť svá srdce očistili, jednou provždy je očistili a učinili je nevyčerpatelnou „dílnou“ modlitby, „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným“, následkem čehož se jejich srdce stala pramenem Světla, zdrojem posvěcení a pramenem radosti pro člověka.“
Závěrem svého oslavného slova ke svátku Proměnění, jež zaznělo z úst starce Georgia v roce 1981, tedy přibližně po jeho desetiletém pobytu na Svaté Hoře, starec Georgios vybízí všechny přítomné, ale i všechny křesťany žijící ve světě, aby nadále pokračovali s velkou touhou a horlivostí, ale také s láskou, svůj vlastní duchovní zápas, kvůli němuž jsme vystoupali po vzoru apoštolů takto vysoko, až na pomyslnou „Horu Tábor“, Horu Proměnění, Horu nestvořených božských energií, a „očistili svá srdce od vášní, aby se v nich usídlil sám Kristus skrze modlitbu ?Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou hříšným’“.

A pokud to, bratři a sestry v Kristu učiníme, jak nás vybízí starec Georgios spolu s dalšími učiteli, teology, duchovními, se všemi stejně s ním smýšlejícími osobami, nezapomeňme, že se toho máme zhostit se vší důsledností, s vytrvalostí, s velkou touhou. Také to totiž může pomoci k osvojení si ducha svátku Proměnění našeho Pána.
Něco takového po nás žádá zejména náš Pán, který očekává, že s ním na Horu Tábor vyjdeme také my, dnešní křesťané, abychom pochopili hlavní smysl naší víry, který je někdy až příliš zahalen tmou naší nevědomosti a lhostejnosti.
Svátek Proměnění nechť se stane výzvou, zápasem a vytrvalým během za očištění našich srdcí od vášní a sjednocení s naším Pánem v Duchu Svatém!

Svátek Proměnění Páně na Hoře Tábor
6./19.8.
vybral a přeložil Michal Dvořáček, redakčně zkráceno (zde je plná verze)