Zasedala eparchiální rada

Eparchiální rada Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích (ER OBE) zasedala dne 14.9.2017 ve Vilémově

Prezence

Přítomní členové ER OBE:

vladyka Simeon, vladyka Izaiáš, prot. Ján Kačkoš, prot. Jozef Fejsak, prot. Jan Baudiš, prot. Ondřej Stehlík, Vlastimila Soukupová, s. Sofia Prusali, s. Soňa Cinegrová

hosté:
Perla Deckerová – Jarečná – tajemnice – přítomná
prot. Jan Langr – tajemník – nepřítomen – omluven
mitr. prot. Milan Horvát – kancléř ÚMR – nepřítomen – neomluven

Předseda konstatuje, že ER OBE je na tomto zasedání usnášení schopná

Usnesení ER č. 25 ze dne 14.9.2017

Jednání ER bylo zahájeno společnou modlitbou. Vl. Simeon pozdravil přítomné a zahájil jednání. V úvodu poděkoval všem, kteří se podíleli na organizaci výročí 75. let mučednictví sv. Gorazda. Dále se vl. Simeon věnoval otázkám ze života eparchie.

Usnesení č. I

Kontrola plnění úkolů:

Předseda konstatoval, že nejsou nesplněné úkoly z předchozích rad.

  • ER OBE bere na vědomí předloženou zprávu

PRO: 8                  PROTI: 0                            ZDRŽELO SE: 0                                   PŘIJATO

Usnesení č. II

Vl. Izaiáš předložil radě žádost od PCO Jeseník prot. Kratochvílu o schválení nákupu bytové jednotky 1+kk společně s žádostí o příspěvek ve výši 509 600,- na úhradu koupě a s ní spojených poplatků. Bytová jednotka bude sloužit pro potřebu církevní obce, hospodářský výnos bude použit na pokrytí provozních potřeb církevní obce. Příspěvek bude řádně vyúčtován. Předkladatel doporučuje schválení žádosti.

ER OBE:

  • bere na vědomí předloženou zprávu
  • schvaluje příspěvek na pořízení bytové jednotky ve výši 509 600,- Kč z fondu oprav a reprodukce majetku OBE
  • pověřuje ředitele ÚER podpisem smlouvy o poskytnutí příspěvku
  • v souladu s čl. 20 Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku schvaluje kupní smlouvu o převodu podílu 660/10000 na nemovitosti pozemku parc. č. 1038 jehož součástí je i stavba rodinného domu č.p. 592 a pozemku parc. č. 1037 –ostatní plocha mezi Pravoslavnou církevní obcí v Jeseníku, se sídlem Horní Lipová 231, Lipová-Lázně 3, PSČ 790 63, IČ 73634620 a …………………………………….  za kupní cenu 490 000 Kč
  • pověřuje duchovního správce PCO v Jeseníku podpisem kupní smlouvy.

PRO: 8                  PROTI: 0                             ZDRŽELO SE: 0                                 PŘIJATO

Usnesení č. III.

Dopis určený metropolitovi Rastislavovi  od členů ER OBE :

Vaše Blaženstvo, vážený vladyko Rastislave, metropolito Pravoslavné
církve v českých zemích a na Slovensku,

Eparchiální rada Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích se seznámila se skutečností, že jste udělil své požehnání prot. Nikolaji Popovovi, aby s Vámi sloužil ve Vaší eparchii. Zároveň víme, že jste obeznámen se skutečnosti, že tento kněz olomoucko-brněnské eparchie má od našeho eparchiálního biskupa Simeona zákaz služby. Tento zákaz byl udělen nikoliv kvůli jeho údajné podpoře prokázané posvátnému synodu, ale na základě jeho skandálního chování v místě jeho posledního působiště – především kvůli tomu, že vykradl svůj chrám, znesvětil prestol a vyvolal rozkol, nemluvě o jeho hrubém chování, které se nehodí k duchovní osobě. To vše jsou prokazatelné skutečnosti, na základě kterých je kanonicky zcela oprávněné udělení zákazu služby. Nechápeme, jak můžete takového kněze podporovat.

Považujeme z hlediska kanonického a církevního práva za nepřípustné, aby biskup cizí eparchie narušoval práva jiného eparchiálního biskupa a svým vměšováním do vnitřních věcí jiné eparchie vyvolával či podporoval rozkol v této eparchii. Je nám všem známo, že kněz, na něhož byl v jeho eparchii uvalen zákaz služby, nesmí být přijat v jiné eparchii.

Svou podporou vzbouřeným duchovním upevňujete jejich rozkolnou pozici a tím prakticky znemožňujete naplnění 6. článku konstantinopolské dohody. Důsledkem Vaší podpory je totiž jejich neochota se podřídit kanonické eparchiální správě. S lítostí a znepokojením konstatujeme, že na jedné straně naléháte na splnění tohoto bodu dohody, ale na straně druhé k tomu nejen nepřispíváte, ale vlastně to výše uvedeným skutkem (a dalšími tomu podobnými) znemožňujete.

Vaše Blaženstvo, dovolujeme si Vás zdvořile ale zároveň důrazně žádat, abyste ve vztahu k vnitřním záležitostem naší eparchie dodržoval posvátné kánony. Máme zájem na tom, aby byl v naší církvi obnoven pořádek, důvěra a láska, ale bez naplňování kanonických ustanovení, která jsou pro všechny pravoslavné hierarchy závazná, to není možné.

Věříme, že nás pochopíte a zdržíte se příště nekanonické podpory vzbouřených duchovních, čímž přispějete k tomu, aby byli ochotni se podřídit zdejší eparchiální správě.

S prosbou o Vaše modlitby

Členové eparchiální rady Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné
církve v českých zemích.

PRO: 8                  PROTI: 0                            ZDRŽELO SE: 0                                  PŘIJATO

______________________________________________________________________________________

Eparchiální rada byla ukončena v 17:00 hod. společnou modlitbou.

Ve Vilémově dne 14.9. 2017

Zapsala: Bc. Perla Deckerová – Jarečná

Za správnost: + Izaiáš, biskup šumperský – ThDr. Igor Slaninka

…………………………….

+Simeon

Předseda eparchiální rady
olomoucko-brněnské eparchie
Pravoslavné církve v českých zemích
a na Slovensku

+ Izaiáš                                                                             ……………………………..

prot.  Ján Kačkoš                                                             ……………………………..

prot. Jozef Fejsak                                                             ……………………………..

prot. Jan Baudiš                                                               ……………………………..

prot. Ondřej Stehlík                                                        ……………………………..

sestra Vlastimila Soukupová                                         ……………………………..

sestra Soňa Cinegrová                                                   ……………………………..

sestra Sofia Prusali                                                         ……………………………..

 

2017-09-14-era

 

2017-09-14-erb

2017-09-14-erc

Zápis v PDF: 2017-09-14-er-zapis2

Archijerejská bohoslužba v Přerově

V neděli 17. září 2017 navštívil vladyka Izaiáš přerovskou církevní obec. Před svatou liturgií vladyka postřihl na žalmistu dlouholetého přerovského čtece Metoděje Marcela Drápalu. Následující bohoslužba byla pro každého velkým zážitkem. Vladyka Izaiáš vedl bohoslužbu v klidné majestátnosti odpovídající duchu chrámového prostoru přerovského chrámu sv. Cyrila a Metoděje a otec diakon Aleksander Kukchta organizoval všechny technické prvky archijerejské bohoslužby. Pěvecký sbor, který nepostrádal své největší osobnosti, přednesl šestý molový hlas ze sborníku vladyky Gorazda tak jemně, že spolu se sloužícími vytvořil neopakovatelnou atmosféru. Zpěváci ještě předvedli jakým způsobem se dá do vzoru sborníkového hlasu přidat nápěvy z notového partu, který si ve dvacátých letech minulého století vydaly pěvecké sbory olomoucké a přerovské pravoslavné expozitury. Ve svém kázání vladyka Izaiáš hovořil o dvou přikázáních – milovat budeš Boha svého a bližního svého – která jsou jako spojená nádoba jedním největším přikázáním.

Po bohoslužbě seznámil otec Libor vladyku Izaiáše s historií a charakterem přerovského chrámu a provedl jej stálou expozicí výstavy dokumentů z mučednického období české pravoslavné církve za protektorátu. Příslovečnou třešničkou na dortu pak byla společná hostina v profánním prostoru tzv. ženské galerie přerovského chrámu, kterou připravili obětaví farníci pěti národností. Nejen, že představili své speciality, ale dokázali je připravit v prostorách, kde nejsou podmínky pro pořádání větších hostin. Přes zamračené deštivé počasí si všichni přítomní odnášeli silný dojem ze společně stráveného dnu Páně.

Chrámový svátek sv. Ludmily v Řimicích

Jako už po mnoho let, i na letošní svátek svaté mučednice Ludmily jsme se v hojném počtu sešli v nádherném chrámu v Řimicích, abychom oslavili tento svátek. Svatou liturgii vedl a krásně kázal duchovní správce prot. Petr Novák, spolu s ním sloužili prot. Dušan Basil Švábeník a prot. Mojmír Kříž. Velkou radost nám způsobila přítomnost otce Pavla Alše, který i když je již na zaslouženém odpočinku, často a rád se i s mátuškou zúčastňuje liturgie. Příjemná byla také přítomnost několika dětí, takže je oprávněná naděje, že si zvyknou chodit do chrámu alespoň o velkých svátcích.

Otec Petr při kázání zdůraznil, že svatá Ludmila byla nejen babičkou svatého Václava, patrona celé země, ale je také laskavou a moudrou babičkou nás všech, kteří ji s láskou uctíváme a pokračujeme v jejím díle. V této souvislosti otec Petr pozval všechny na slavnostní liturgii do Střemeníčka, kde 28. září od 10 hodin oslavíme svátek svatého Václava. Nechť nedá zahynouti nám ni budoucím!

Po svaté liturgii jsme přes drobné mrholení setrvali s věřícími v přátelském rozhovoru. Děkujeme za dobroty, které farníci přinesli a při debatách jsme si na nich mohli pochutnat.

prot. Mojmír

rimicebilalhota_chram-sv-ludmily800

Porada biskupů a dopis Jeho Blaženstvu metropolitovi Rostislavovi

Na základě žádosti vladyky Michala jsme byli nuceni stáhnout z webových stránek Olomoucko–brněnské eparchie „Výzvu českých biskupů“, která byla zaslána našemu metropolitovi Rastislavovi. Žádosti vl. Michala jsme vyhověli z toho důvodu, že byl vydírán metropolitou Rastislavem, a to tak, že v případě neodstranění „Výzvy českých biskupů“ z webových stránek Olomoucko–brněnské eparchie neposkytne propouštěcí list pro prot. Mgr. Milana Bilého (synovce vladyky Michala) do Pražské pravoslavné eparchie.

Se zármutkem musíme konstatovat, že metropolita Rastislav do dnešních dnů nepodal žádné vysvětlení k  „Výzvě českých biskupů“ ani není do dnešních dnů plněno usnesení Posvátného synodu o svolání komise pro implementaci tomosu do naší Ústavy.

Dopis biskupů českých zemích metropolitovi Rostislavovi

2017-08-04-dopis-rastislav-800

Kliknutím zvětšit. Originál dopisu v PDF: 2017-08-04-dopis-rastislav

Zápis z porady biskupů českých zemí

2017-08-mr-zapis-a800

2017-08-mr-zapis-b800

Kliknutím zvětšit. Originál v PDF: 2017-08-mr-porada-biskupu-zapis

 

 

 

 

 

Archijerejská bohoslužba v Olomouci

V neděli 10. září sloužili eparchiální episkopové společnou liturgii v olomoucké katedrále. Vladyka Simeon měl krásné kázání k nedělnímu evangeliu, po službě se setkal s farníky, kteří jej s láskou přijali, a poté společně diskutovali o životě této církevní obce a katedrály.

Církevní obec při katedrále žije normálním životem. Má nyní dva kněze, jejichž představeným je jakožto duchovní správce vladyka Izaiáš. Probíhají úklidové práce a drobné opravy, zvelebuje se interiér. Chystají se významné opravy chrámové budovy.

Olomoucká církevní obec je, stejně jako jiná katedrální společenství, specifická tím, že se pod jednou chrámovou kupolí setkávají dvě oblasti církevního života, tj. dva zájmy či vlivy. Jednak je to běžná farnost a současně biskupská katedra. Farnost si zde žije obvyklým životem církevní obce, který je však vždy ovlivněn skutečností, že tu často slouží biskupové, přijímají se tu zahraniční návštěvy a chrám se stává dějištěm slavnostních akcí celoeparchiálního charakteru a případně i přesahujících eparchiální rovinu. Na jedné straně to farníky trošku omezuje, neboť katedrální rozměr jejich chrámu nutně vstupuje i do jejich farního života. Na straně druhé jim to však přináší mnohé “benefity”. Příslušníci této významné církevní obce berou účast katedrálních událostech, což dozajista obohacuje jejich vnímání církve; mohou být svědky oficiálních eparchiálních událostí, vidět zahraniční biskupy, mnichy i starce, slyšet jak slouží a kážou; tak se mohou farníci katedrály čas od času modlit s výjimečnými osobnostmi z pravoslavného světa. Setkání s takovými mimořádnými lidmi je vždy povzbudivé a inspirativní. A dále – jejich chrámu se dostává zvláštní péče, co se týče okrášlení interiéru a chrámového vybavení. Jsou tam umísťovány svaté ostatky, které přivážejí zahraniční biskupové jako dar, vzácné ikony apod. Tak to chodí v katedrálách všude ve světě.

Olomoucká katedrála je hlavním chrámem naší eparchie. Postupně se jistě vytvoří duchovenský sbor, který bude společnými silami pod vedením biskupa zajišťovat katedrální život na nejvyšší úrovni po všech stránkách. To je společné přání farníků tohoto chrámu i biskupa, který zde má svou katedru. Současná situace vzájemného porozumění k tomu nadějně spěje.

 

 

Podzimní konference duchovenstva

7. září t.r. se sešel ve vilémovském monastýru Zesnutí přesv. Bohorodice moravský sbor presbyterů. Po svaté liturgii v monastýrském chrámu začalo v zasedacím sálu monastýru setkání našeho eparchiálního duchovenstva. Konferenci předsedal olomoucko-brněnský eparchiální arcibiskup Simeon. Na vedení schůze se podílel i vikární biskup šumperský Izaiáš, ředitel úřadu eparchiální rady.

Po uvítání přítomných duchovních zahájila zasedání přednáška vladyky Simeona o desateru Božích přikázání. Nad každým přikázáním pronesl vladyka obsáhlé zamyšlení o jeho významu a aplikaci v životě církve i osobní zbožnosti. Hluboký rozbor Božích ustanovení posluchače zaujal.

Přednášející začal svou přednáškou připomenutím, že dodržování Božích přikázání chrání člověka proti útokům ďábla ze všech stran. Dále zmínil, že naše víra nám dává ochranu shůry, avšak součástí naší zbožnosti je také nesení kříže. Láska k Bohu dává člověku sílu k sebeoběti a k tomu, abychom s důvěrou dokázali přijmout svůj kříž a pokorně jej nést.

Vladyka rozbíral téma Desatera opravdu důkladně, a dotkl se mj. i zajímavého rozdílu mezi pojmy „všemohoucí“ a „Vševládce“ v jejich rozdílném významu a kontextu. Přimlouval se větší rozšíření používání slova Vševládce, neboť se tento pojem hlouběji dotýká osobního vztahu člověka s Bohem a Božího milosrdenství. Vševládce je otec, který sám dobrovolně omezil svou všemohoucnost, aby svým dětem nechal svobodu. Proto je pro nás Bůh především Vševládcem – Otcem dávajícím nám svobodu, která nám umožňuje milovat.

Dalším bodem programu bylo zhodnocení průběhu gorazdovských oslav v Hrubé Vrbce, které byly přítomnými označeny za mimořádně zdařilé. Pozoruhodná a památná je účast pěti sloužících biskupů, z nichž dva přijeli za účelem oslav památky sv. Gorazda z Polské autokefální církve. Vysoce byl oceněn výsledek oprav monastýru. Vnější vzhled rekonstruovaných budov si podle zpráv pochvalují i obyvatelé Hrubé Vrbky, kteří nyní vidí v monastýrském areálu skutečnou okrasu své obce.

Poté následovaly administrativní informace z eparchiálního úřadu, po nichž se spontánně rozvinula živá debata o liturgickém životě naší místní církve (inspirovaná předchozím rozhovorem o Gorazdových oslavách). Liturgické a typikonální otázky se rozebíraly poměrně intenzivně, zvláště se zřetelem k tomu, jestli – či do jaké míry – je v současném životě naší církve na místě uplatňování liturgických forem, které téměř před stoletím zavedl vl. Gorazd. Necelá polovina přítomných se v hlasování přihlásila k pravidelnému používání tzv. Gorazdova sborníku (ostatní používají obsahově rozšířené překlady). Svatý vladyka si přál, aby se liturgický život místní církve vyvíjel směrem k tomu, co je obvyklé v pravoslavném světě, ale zároveň tím neztrácel specifický český ráz, který vyhovuje mentalitě Čechů a Moravanů. Zachovat, udržovat, tříbit a dále pěstovat český charakter bohoslužeb je nutnou součástí misijní praxe naší církve. Přinejmenším polovina veřejné bohoslužby musí být vedena v českém jazyce.

Vladyka Simeon připomněl gorazdovskou tradici, kterou dodržovala i stará generace českých duchovních, – při každé bohoslužbě (liturgii, pobožnosti i trebu) kázat. Na této misijní tradici je nutno trvat a vyžadovat ji od každého duchovního.

Vladyka Izaiáš vyjádřil požadavek, aby každý kněz znal typikon a měl knihu s typikonálními pravidly doma. Dále vybízel aby se na farnostech sloužily večerní bohoslužby a litije (tyto bohoslužby může konat kněz, i když je v chrámu sám). Prot. Petr Novák vzpomínal na to, jak v dobách, kdy byl na Moravě eparchiálním biskupem vladyka Kryštof, se v katedrále konaly litije každou sobotu večer (řecký obyčej), vladyka na ně docházel a vyžadoval je.

(Dodatek redakce: materiály pro českou večerní bohoslužbu lze např. najít zde: postup bohoslužby, změny na svátky a litije. Některé prohlížeče PDF zobrazují tyto soubory špatně. Je potřeba prohlížet a tisknout je bezplatným Acrobat Readerem.)

Pak se chvilku vedla debata o některých liturgických nuancích, jako např. otevírání a zavírání královských vrátek při bohoslužbě, používání chrámové opony či zvyklosti, podle které se kněz uklání a prosí věřící o odpuštění (v české praxi se konalo bezprostředně před svatým přijímáním, v ruské praxi se provádí na konci tzv. „vchodných modliteb“).

Ve všech ohledech je nutno mít na zřeteli, že naše liturgická praxe musí být misijní.  To však neznamená, že se ještě dnes musí zkracovat postup bohoslužby či výrazně zjednodušovat liturgický řád. České mentalitě jsou pravoslavné bohoslužby spíše přístupné, jsou-li na farnostech prováděny ve střízlivých formách a prostě, aby velkolepost vnější formy nezakrývala bohatství vnitřního duchovního obsahu.

Na závěr, jako poslední bod programu, mohli přítomní vyslechnout přednášku, která měla charakter stručného zamyšlení nad osobností sv. Gorazda. Snaha autora byla přiblížit tuto výjimečnou osobnost v rozměru lidském. Takže její téma znělo: některé povahové črty vl. Gorazda, jak se o nich zachovaly zprávy od jeho současníků. Mozaikou sestavenou z několika dochovaných vzpomínek na temperament svatého vladyky se přednášející pokusil vykreslit, jaký měly jeho povahové rysy vliv na způsoby jeho práce. Snad řečníkova snaha alespoň maličko přispěla, aby se nám tato vzácná postava novodobých dějin naší církve stala ještě inspirativnější.

Před očima nám díky záznamům pamětníků povstaly obrysy vladykovy energičnosti, pracovitosti, sebeobětavosti, ale zároveň i přísnosti na své kněze, náročnosti a vysokých požadavků, které kladl na sebe i na své spolupracovníky a celou svou eparchii. Byl to muž železné vůle, hluboce zbožný a v řadě ohledů geniální, jenž se cele obětoval své práci a svému poslání. Neoddával se zábavám ani klábosení při hostinách, prakticky neustále se věnoval práci. Při schopnostech, jimiž oplýval, byl neuvěřitelně skromný. Byl pro své kněze vším, vzhlíželi k němu jako děti k otci (podle slov Boh. Alše). Musel však snášet ze strany okolního světa mnoho pomluv, prázdné kritiky, obvinění z nejrůznějších špatností. Byla to nesmírná tíha, pod níž někdy téměř klesal. Snášely se na něho např. pomluvy, že k nám uvádí cizí vlivy – politické, náboženské, obřadové i kulturní (čelil námitkám proti byzantské liturgii, že prý je cizí českému náboženskému cítění; proti ikonostasu a uctívání ikon, že prý je to nemoderní a oddělení kněze ikonostasem od lidu prý odporuje požadavku na odstranění klerikalismu; jindy se zase lidé bouřili proti chrámové architektuře otce Kolomackého, že se prý nehodí do české krajiny a je cizorodým prvkem v místní kultuře atd.) Na druhé straně musel do vyčerpání bojovat proti pokusům zavádět do českého pravoslaví protestantské prvky.

Následovala diskuse o způsobu práce vl. Gorazda a příkladu, který v ní může najít dnešní generace. Podtržena byla i evidentní podobnost některých rysů tehdejší situace (ve společnosti i mezi pravoslavnými) se současností.

Zasedání bylo uzavřeno představením nové knížky, vydané úřadem ER k letošnímu gorazdovskému jubileu: “Stručně o pravoslaví.” Text knížečky vlastně vznikl k cyrilometodějskému výročí 2013 – jeho struktura a formát byl dán už v samotném tehdejším zadání, které znělo: co nejstručnější pojednání v útlé brožuře, kterou bude možno rozdávat zájemcům o pravoslaví. Knížka měla mít dva tématické oddíly – první o víře a praxi církve, a druhý o pouti pravoslaví skrze staletí našich národních dějin (tato druhá část je zpracována v duchu vědeckého díla vl. Gorazda a dokazuje domovské právo pravoslaví v Čechách a na Moravě).

Před obědem přítomní pogratulovali otci Mojmírovi k významnému životnímu jubileu a zazpívali modlitbu: “Mnohá léta!”

Pak se přítomní odebrali k monastýrskému pohoštění a přátelským rozhovorům v jídelně.

Na průběhu celého setkání bylo, myslím, znát duchovní povznesení kněžstva z proběhlé slavnostní události v Hrubé Vrbce. Pečeť požehnání sv. Gorazda se odrážela i na velice pěkné atmosféře setkání a intenzivním zájmu přítomných o probírané otázky.

Děkujeme vladykovi Simeonovi za poutavou přednášku a všem přítomným za jejich diskusní příspěvky.

prot. Jan z Jihlavy

 

 

 

75. výročí mučednictví sv. Gorazda – 4.

Den třetí – slavnostní završení gorazdovského jubilea v Praze

V Praze v pondělí 4. září na samotný den památky mučednické smrti našeho novodobého světce vyvrcholily gorazdovské slavnosti. V pražském katedrálním chrámě sv. Cyrila a Metoděje sloužil spolu s vladykou Michalem a vladykou Eliášem z Finské autonomní církve i moravský vladyka Izaiáš. Po svaté liturgii byla sloužena panychida na Kobyliské střelnici, kde byl popraven vladyka Gorazd i oba katedrální kněží Václav Čikl a Vladimír Petřek a předseda katedrálního sboru starších Jan Sonnevend. Zádušní modlitby byly konány za všechny, kteří byli umučeni s vladykou Gorazdem (více než 260 lidí). Taktéž byl položen věnec pod pamětní desku na pankrácké věznici. Večer se pořádala slavnostní recepce k příležitosti 75. výročí umučeni sv. Gorazda. Uspořádal ji Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Michal, arcibiskup pražský a českých zemí. Slavnosti se zúčastnil i emeritní metropolita, Jeho Blaženost vladyka Kryštof.

75. výročí mučednictví sv. Gorazda – 3.

Den druhý – pokračování oslav gorazdovského jubilea v Brně

Návštěva Jeho Přeosvícenosti vladyky Paisija (Martyniuka), biskupa przemyského a gorlického v brněnském katedrálním chrámu

2017-09-03-bno02

Dne 3. září, 13. neděli po Padesátnici, navštívil církevní obec v jihomoravské metropoli Jeho Přeosvícenost vladyka Paisij (Martyniuk). Svatou archijerejskou liturgii sloužil spolu s vladykou z Polské pravoslavné církve také náš vladyka Izaiáš, biskup šumperský, včetně jejich doprovodu a místního duchovenstva.

 Pokračování zpravodajství z gorazdovských oslav následuje v příštím příspěvku.

75. výročí mučednictví sv. Gorazda – 2.

Stručná zpráva o průběhu slavnosti v Hrubé Vrbce

hruba-vrbka-img_6036aV monastýru sv. Gorazda se v sobotu, 2. září konala archijerejská liturgie – sloužilo pět biskupů a množství kněžstva. Spolu s eparchiálním arcibiskupem vladykou Simeonem sloužili dva polští biskupové – vladykové arcibiskup Abel a biskup Paisij, dále pražský arcibiskup, vladyka Michal, a vladyka Izaiáš, vikární biskup naší eparchie.

Vladyky přicházející ke službě uvítala místní dívka přednesem tklivé básně, sestra Gorazda Prachařová, správkyně památníků sv. Gorazda, vítala chlebem a solí a přítomen byl i pan starosta Hrubé Vrbky, který na uvítanou pronesl krátkou vřelou řeč. Všichni tři byli oděni v krásný místní kroj.

Z důvodu společné služby pěti biskupů a mnohého místního duchovenstva byla loď kaple uzpůsobena jako oltářní prostor, část duchovních stála pod stříškou venku a věřící se modlili na chodníku a na přilehlém trávníku.

Při kázání vladyka Simegorazd-hruba-vrbka-ikonaon hovořil o tom, že všichni se bojíme bolesti, ale vladyka Gorazd podstoupil mučení a smrt kvůli své lásce k církvi. Učinil to z lásky k duchovenstvu i věřícím, které pastýřsky vedl, sytil slovem pravdy, učil zpívat liturgii apod. Překonal přirozený lidský odpor vůči bolesti i nám všem společný strach ze smrti a vydal se německým okupantům. V naději, že se mu tím podaří ochránit církev, nebo alespoň některé své duchovní ovečky, vzal všechnu odpovědnost za ukrývání protifašistických bojovníků na sebe. Věděl, co ho čeká. Přesto ho láska přiměla k tomuto činu oběti. Jeho příklad nás učí, že pravá zbožnost dává člověku lásku a schopnost se obětovat. Je-li však zbožnost poskvrněna zlobou v srdci, přichází takový křesťan o všechny duchovní plody, které by mu mohla příslušnost k církvi a duchovní praxe urodit.

2017-09-hv02Na konci liturgie vladyka Izaiáš poděkoval věřícím. Navázal na slova vl. Simeona o lásce a oběti, jimiž se projevuje zbožnost, a rozhovořil se o lásce a sebeobětavosti mnohých věřících, kteří podporují svou církev, připutovali i v dnešním nejistém počasí daleko do Hrubé Vrbky, pomáhají opravovat chrámy, pečují o život své farnosti.

Na závěr bohoslužby se konal církevní průvod kolem monastýru, který zakončil vladyka Abel zádušní modlitbou za prvního představeného monastýru – schiarchimandritu Kyrilla: „Věčná paměť.“

Vyznamenání medailemi, vydanými k 75. výročí mučednictví sv. Gorazda, bylo uděleno vzácným zahraničním hostům: polským vladykům Abelovi a Paisiovi i kněžím z jejich doprovodu, panu starostovi a obci Hrubá Vrbka, manželům Prachařovým, bez jejichž obětavé péče a námahy by údržbu a opravy monastýru a památníku nebylo lze uskutečnit, a v neposlední řadě našemu milému hostu vladykovi Michalovi, který poctil duchovní oslavu v rodišti sv. Gorazda svou přítomností.

2017-09-hv01Po mnoholetí byla slavnostní bohoslužba završena pomazáním.

Bohoslužby se zúčastnil JUDr. Stanislav Prášek, starosta obce Hrubá Vrbka. Přítomna byla i paní evangelická farářka z místní farnosti. Připutovalo mnoho hostů.

Na úplný závěr se oznamovalo, že byla k tomuto výročí vydána nová knížečka: „Stručně o pravoslaví“, určená pro misii a jako zdroj základních informací pro zájemce o pravoslaví, či jako jeden z prvních materiálů pro úvod do katechumenátu. Sv. Gorazd byl misionář Čechů a Moravanů, a proto je vhodné uctít jeho výročí mj. vydáním misijní brožurky, která právě zde a v tento den byla přítomným ctitelům Gorazdovy památky představena.

Po bohoslužbách následovala hostina pro všechny hosty. Většina z nich přijala pozvání k prostřenému stolu na nově upravené verandě a v ostatních prostorách monastýru. Poutníci vyjadřovali potěšení, že se monastýr podařilo tak pěkně opravit. Řada z nich nešetřila slovy uznání a díků těm, kteří se o to přičinili. Při odpoledním posezení se na tvářích přítomných zračila radost z proběhlé krásné sváteční bohoslužby a celé dnešní duchovní události.

P.S.
Díky přízni shůry, na přímluvy vladyky Gorazda, tu celý den nezapršelo. Podle meteorologů to měl být jeden z nejdeštivějších dnů za poslední dobu, a na ostatním území republiky vskutku více či méně vydatně pršelo, ale v Hrubé nespadla ani kapka. Díky tomu nezmokli věřící, kteří všichni stáli venku.

Nutno organizátory pochválit nejen za uchystání všeho potřebného pro tak slavnostní událost, ale i za pořízení ozvučení, které velice pomohlo věřícím při naslouchání bohoslužby a kázání.

Druhá fotogalerie ze sobotní události v Hrubé Vrbce

 

Pokračování zpravodajství o slavení Gorazdova výročí bude následovat v dalším příspěvku.

 

75. výročí mučednictví sv. Gorazda – 1.

O pravoslavném episkopu Gorazdovi Českém a Moravsko-slezském

(Narozen: 26. května 1879 v Hrubé Vrbce; mučednicky zemřel: 4. září 1942 v Praze)

Byl to první pravoslavný nástupce na moravském biskupském stolci svatého Metoděje po tisíci letech. Metodějova východní cyrilometodějská církev byla obnovena až na začátku XX. století a to biskupským svěcením sv. Gorazda II. (v Bělehradě 1921). — Česká pravoslavná církev se pod pastýřskou berlou vladyky Gorazda prudce rozvíjí. Budují se pravoslavné chrámy (viz některé z nich), do češtiny jsou překládány texty bohoslužeb, organizuje se život církve – to vše díky neúmorné práci a pod biskupa Gorazda, který se stal nejen představitelem místní pravoslavné církve, ale i její duší… Na vladyku Gorazda se zachovala vděčná vzpomínka mnohých jeho současníků, kteří hovoří o jeho nesmírné pokoře, obětavosti, pracovitosti; jeho život se vyznačoval hlubokou zbožností, askezí a duchovností – mnozí v něm již za jeho života viděli světce. — Ideově se ve svém dílu obnovitele pravoslaví u nás obracel především k čistotě a jiskře prvotního křesťanství a k cyrilometodějství, na něž se stále odkazoval. Českou pravoslavnou církev viděl a představoval jako právoplatnou nástupkyni církve založené zde sv. Cyrilem a Metodějem, oprávněnost čehož neúnavně dokazoval. — Součástí obnovování pravoslaví u nás bylo i překonávání překážek kladených těmi, kteří tomuto Božímu dílu nepřáli a útočili na ně všemi prostředky. Vladyka musí neustále vyvracet zlomyslné pomluvy, svádět nerovný boj s mocnými a bránit pravoslavnou církev před bouří nenávisti, která ji chtěla smést z naší země. Dnes vidíme, že Bůh byl s ním. — Namáhavá ale plodná práce je narušena německou okupací a násilně ukončena událostmi kolem atentátu na Heydricha. Parašutisté, kteří atentát vykonali, našli nakonec útočiště v kryptě pravoslavného chrámu v Praze – tedy pod katedrálních chrámem biskupa Gorazda. Úkryt byl prozrazen a při dobývání krypty parašutisté zahynuli. Svatý Gorazd se pokoušel zachránit církev a vzal celou vinu na skrývání atentátníků před okupačními úřady na sebe, nabízeje svůj život za životy ostatních a za zachování církve. Nacisté ho zatkli a spolu s jeho dvěma pražskými kněžími a předsedou katedrálního sboru starších po několikaměsíčním mučení dne 4. září 1942 popravili. Na smrt bylo deportováno do koncentračního tábora mnoho osob z blízkého okruhu vladyky (celkem popraveno více než 253 lidí). Veškeré české pravoslavné kněžstvo (z Gorazdovy církve) bylo deportováno do Německa na nucené práce. Majetek církve byl konfiskován, chrámy zapečetěny, jejich zařízení rozkradeno, bohoslužby zakázány, církev úředně rozpuštěna a práce pro ni se trestala smrtí. (Viz o tom knížka Velký čin malé církve) Zastřelením svatého mučedníka Gorazda získalo české Pravoslaví svého novomučedníka, který se přiřadil k družině dávných českých svatých. (Stránka věnovaná sv. Gorazdovi)

Události gorazdovského vzpomínkového jubilea

Návštěva zahraničních hostů

Na svátek 75. výročí mučednické smrti sv. Gorazda přicestovali na Moravu biskupové z Polské autokefální církve: vladyka Abel, pravosłavný arcibiskup Lubelski i Chełmski, a vladyka Paisij (Paisjusz, biskup Przemyski i Gorlicki). V pátek 1. září se vladyka Abel seznámil s naší eparchií a navštívil chrámy na Olomoucku a další – kromě olomoucké katedrály viděl první chrám postavený vladykou Gorazdem ve Štěpánově a posléze shlédl i Chudobín. Pak poctil svou přítomností Vilémov, kde poobědval s naším vladykou Simeonem. V odpoledních hodinách pak navštívil vladyka Abel chrám v Šumperku, kde posvětil ozdobné obložení svatého prestolu. Navečer už za přítomnosti vladyky Paisije navštívil chrám sv. Václava v Brně.

Návštěva polských biskupů v katedrále v Olomouci

Návštěva ve štěpánovském chrámu

Návštěva v chrámu v Chudobíně

Oběd ve Vilémově

Bohoslužba v šumperské katedrále

Návštěva katedrálního chrámu v Brně

Svěcení svátku – den první – Hrubá Vrbka

Nazítří, v sobotu, následoval první den svátku jubilejních „mučednických narozenin“ sv. Gorazda

Vzácná zahraniční návštěva, vladykové Abel a Paisij, spolu s arcibiskupem pražským Michalem, s naším eparchiálním arcibiskupem Simeonem a vikárním biskupem Izaiášem, vedli slavnostní archijerejskou liturgii v monastýru v jeho rodišti v Hrubé Vrbce. (Sobota 2. září)

Zde je první fotogalerie z bohoslužby. Zpráva o průběhu události s další fotogalerií bude následovat v dalším příspěvku.

Pokračování v dalším příspěvku

Svěcení prestolu v Ostravě-Pustkovci

V sobotu 26. srpna přijel vladyka Izaiáš do Ostravy-Pustkovce, aby posvětil prestol, který nechal z vlastních prostředků pořídit ke slávě Boží jeden z členů místní církevní obce. Zdejší chrám byl majetkem římskokatolické církve až do července loňského roku, kdy byl zakoupen pravoslavnou církví z prostředků poskytnutých Olomoucko-brněnskou eparchií. V současnosti probíhají jeho úpravy pro potřeby pravoslavné liturgie, z nichž první bylo pořízení pravoslavného prestolu, který nahradil doposud užívaný původní obětní stůl. Spolu s vladykou Izaiášem se svěcení prestolu účastnili i místní duchovní správce a hosté, jimiž byli otec Stanisław Strach z polského Kędzierzyna-Koźle, Jan Langr z Uničova a Vasyl Oros z Ostravy-Michálkovic.

 

Pozvánka do Ostravy na posvěcení prestolu

Sláva Ježíši Kristu!

Drazí bratři a sestry  Kristu, dovolte mi, prosím, abych všechny co nejsrdečněji pozval na svěcení prestolu, které se z Boží milosti uskuteční v kapli svatých Andělů strážných v Ostravě-Pustkovci v sobotu 26. 8. 2017 od 9 hodin.

Na setkání s Vámi všemi se těší
Pravoslavná církevní obec v Ostravě-Pustkovci

ostrava-pustkovec-sveceni-prestolu-m

Vilémovský monastýr oslavil svůj chrámový svátek

Aktualizace: přidána druhá fotogalérie (viz v příspěvku dole)

15. srpna na svátek Zesnutí přesv. Bohorodice se do Vilémova sjeli hosté a příznivci zdejšího monastýru zasvěceného tomuto velkému bohorodičnému svátku. Oslava se vydařila. Liturgii s průvodem kolem chrámu sloužili dva biskupové: kromě našeho vikárního vladyky Izaiáše zde jako milý host přebýval arcibiskup pražský a českých zemí Vysokopřeosvícený Michal s doprovodem. Spolusloužilo početné duchovenstvo.

Vladyka Michal poté udělil dvě vyznamenání vydaná  k letošnímu 75. výročí mučednictví sv. Gorazda Českého a Moravskoslezského. První medaile byla předána igumenii monastýru, matce Alexii za vzorné vedení monastýru. Druhou byl vyznamenán mitr. prot. ThDr. Pavel Aleš za celoživotní vynikající pastýřskou a teologickou práci pro naši církev. Za nepřítomného důstojného otce Pavla převzal insignie církevního vyznamenání prot.  Petr Novák.

2017-08-15-vilemov-alexie

Matka Alexie děkuje všem, kteří přijeli, aby se zde v tento – pro monastýr tak významný den – pomodlili a duchovně jako jedna církevní rodina oslavili největší svátek Matky Boží.

Ať se všemi přebývá duchovní radost a naší církví se stále dostává hojných přímluv naší vzácné Paní a Vládkyně k jejímu Božskému Synu.

Mnohá léta našim vladykům, matce Alexii a všem příznivcům vilémovského ženského monastýru!

Druhá fotogalerie (na začátku jsou obrázky z večerní bohoslužby):

Svěcení chrámu sv. Jiří ve Svitavách

V neděli 6. srpna t.r. vysvětil vl. Izaiáš s přítomným duchovenstvem nový pravoslavný chrám ve Svitavách. Celá eparchie se raduje, že máme nový stánek Boží a přejeme jeho stavitelům, zvláště důstojnému otci Jiřímu Kolářovi i pomocnému duchovnímu Mojmíru Křížovi a celé svitavské pravoslavné obci, aby jim chrám a bohoslužby v něm konané přinášely hojné Boží požehnání.

Chrám je posvátné místo, kam se chodíme setkávat s naším Pánem. Bůh je sice všudypřítomný, ale v chrámu přebývá jistým zvláštním způsobem, kterým mimo chrám neprodlévá. Již v době starozákonní vydal Hospodin pokyn, aby mu byl uchystán stánek, a přesně ustanovil veškeré chrámové vybavení. V tomto duchu si počínala i novozákonní církev a její ustanovení zachováváme i dnes.

Duchovním ohniskem chrámu je oltář se svatým prestolem (trůnem), na němž se koná Božská eucharistie. Drahocenné Tělo a Krev Kristovy jsou zde přechovávány po celý rok. Pravoslavnou tradicí jsou stanoveny všechny náležitosti, které má chrám obsahovat. Dle nejstarších tradic Božího lidu chrám dělíme na tři části: oltář (čili velesvatyni), který je ikonostasem oddělen od lodi (čili svatyně, kde se hromažďují věřící, čili královské kněžstvo, k modlitbě), a předsíň, která je někdy jen naznačena či ji nahrazuje vnější prostor před chrámovými vraty (býval to prostor pro katechumeny a kajícníky). — Dále chrám obsahuje ještě stůl na přípravu svatých darů (žertveník), prestolní svícny, evangeliář, žehnací kříž, kříž k uctívání s panychidním stolkem, ikony, olejové lampády, svícny na obětní svíčky a řadu dalšího posvátného vybavení.

Do chrámu své církevní obce přicházíme, protože na tomto Bohem ustanoveném místě Pán zvláště naslouchá těm, kteří sem přicházejí s ním hovořit: chválit jej, oslavovat, děkovat a prosit. Na tomto místě se konají svaté Tajiny, jimiž se očišťujeme, posvěcujeme a sjednocujeme s Bohem. Kéž tuto duchovní realitu svitavští věřící sami intenzivně prožívají a mají vůči ní srdce vždy otevřené.

Na webu farnosti můžete shlédout fotogalérii ze stavby chrámy