Předvánoční nabídka pravoslavné literatury Olomoucko-brněnské eparchie

Naše eparchie vydala v tomto roce dva nové knižní tituly

Stručně o pravoslavném křesťanství

Brožura s mnoha barevnými ilustracemi seznamuje čtenáře se základy pravoslavné věrouky i duchovního života. Přibližuje také historii pravoslaví v Čechách a na Moravě. Autorem je prot. Jan Baudiš a kol.

36 stran
Cena:  40,- Kč     (1,60 Euro)


Ikona – Okno do věčnosti

Kniha Ikona – Okno do věčnosti obsahuje dvě vrcholná díla pravoslavné ikonologie poslední čtvrtiny 20. století: Teologie ikony pravoslavné Církve L. A. Uspenského a  stať jerodiákona Nikolaje (Sacharova) O příčinách ikonoboreckých sporů podle traktátů ctihodného Jana Damašského.

Jejich společným znakem je hluboký vhled do tématu ikony a jejího historického a teologického pozadí založený na důkladném studiu děl svatých církevních Otců a dalších dobových literárních pramenů. Kniha je při vší hloubce své erudovanosti čtivá a českému čtenáři přináší poznání o světě pravoslavných ikon, jenž je zatím u nás téměř neprozkoumanou oblastí lidské kultury a zbožnosti. Její ilustrace představují nejlepší díla pravoslavné ikonografie a seznamují čtenáře i s českou pravoslavnou ikonou.

K obsahu obou částí obsáhlé ikonologické knihy:

– L. A. Uspenskij: Teologie ikony pravoslavné Církve 
Českému čtenáři se poprvé v dějinách dostává do rukou text, který takto fundovaně a uceleně uvádí do chápání významu, řeči a smyslu pravoslavných ikon. Umožňuje porozumět, proč byly ikony od nejstarších křesťanských dob zhotovovány a začleňovány do zbožnosti, a odkrýt skutečné hlubiny jejich krásy. Kniha patří k tomu nejlepšímu, co bylo o problematice ikonografie a ikonologie za posledních sto let napsáno. Autor je díky své erudici z nejpovolanějších. Své životní dílo psal jako obranu ikon před útoky z nejrůznějších stran – teologických či umělecko-kulturních. Kniha je vysoce ceněna pro svou preciznost a zároveň srozumitelnost, s nimiž čtenáři otevírá podivuhodný svět ikon i pravoslavné víry.

– jerodiákon Nikolaj (Sacharov): O příčinách ikonoboreckých sporů podle traktátů ctihodného Jana Damašského

Jerodiákon Nikolaj je mnichem v pravoslavném monastýru sv. Jana Křtitele v Essexu. Ve své stati rozebírá traktáty sv. Jana Damašského Řeči na obranu obrazů, v nichž nachází dosud nepovšimnuté významy a akcenty teologicky odůvodňující zázračnost mnohých pravoslavných ikon. 

539 stran, mnoho barevných i černobílých ilustrací
Cena: 390,- Kč    (15,-  Euro)

Na olomouckém úřadu eparchiální rady je dále možno zakoupit celou řadu dříve vydaných knížek

Viz nedávný příspěvek zde

Všechny publikace lze objednat přímo na úřadu Eparchiální rady olomoucko-brněnské eparchie. Úřad přijímá objednávky i ze Slovenské republiky.

Kontakt:
e-mail: ob-eparchie-urad@seznam.cz
tel.: +420 585 224 883
+420 585 221 350

 

Vladyka Simeon sloužil ve vilémovském monastýru

Oslava svátku sv. Mikuláše v monastýru Zesnutí přesv. Bohorodice

Večer 5. prosince se konala slavnostní večerní s litií. Následujícího dne přijel vladyka Simeon, který sloužil spolu s místním duchovním otcem. (Bohužel, rozmary počasí způsobily, že ohlášení duchovní nepřijeli. Místo ohlášených 24 hostů nás bylo nakonec jen devět.) Přijely nás podpořit i Řekyně Sofie a Lada, které při liturgii krásně zpívaly řecké nápěvy.

Kázání pronesl vladyka Simeon. Hovořil o sobě i o sv. Mikuláši. O sobě, jak mu bylo nebe blízko, když za ním každý rok „přicházel“ svatý Mikuláš. Jak se dávala v předvečer jeho svátku za okno punčocha, nu a ti hodní v ní pak našli něco dobrého; ti, co zlobili, dostali uhlí. Pak hovořil o tom, jak sv. Mikuláš nezištně a tajně pomáhal lidem. Také mluvil o účasti sv. Mikuláše na I. všeobecném sněmu (r. 325 v Nikáji) a o heretikovi Áriovi, což byl jediný člověk, na kterého nebyl sv. Mikuláš hodný. Na závěr nás vyzval, abychom si udržovali čistá srdce, aby i pro nás nebe bylo blízko a následovali tím příklad sv. Mikuláše.

Matka představená, igumenka Alexije, nám ve volném čase ukazovala záznamy z výstavby, vysvěcení a první liturgie v novém chrámu postaveném v Bukurešti. Je to prý světový unikát. Zvony zde jsou tam největší na světě. Jeden měří 3 x 3 metry a váží 25 tun. Záruka je na něj 15 let a měl by vydržet 400 let. Hlahol zvonů je slyšet na vzdálenost až 15 km. Ikony na ikonostasu jsou zhotoveny jako mozaika. Přítomen byl vladyka Bartoloměj z Konstantinopole i vladyka jeruzalémský a samozřejmě patriarcha rumunský. Na svěcení základů chrámu (nebo spíš katedrály) byla přivezena hlava svatého apoštola Ondřeje, který pobýval v Rumunsku (tehdejší Thrákii). A myslím, že k vysvěcení chrámu byla přivezena jeho ruka. Rumunský patriarcha Danie řekl, že nikoliv oni (Rumuni) stavěli chrám, ale sv. Ondřej, který nejdříve skrze přítomnost své hlavy sám „za ně myslel“ při zhotovování návrhů pro stavbu katedrály, a pak jeho ruka chrám stavěla.

Anežka

 

Před velkým vchodem – Cherubínská píseň zpívaná řecky na byzantský nápěv

 

Jest vpravdě důstojno blahosloviti tebe, Bohorodici (Axion estin – zpívano řecky na byzantský nápěv)

 

Ke svatému přijímání (přesvatá Bohorodice, spasiž nás)

 

Zpívají Řekyně z Ostravy Sofie a Lada

Kněžská chirotonie v Olomouci

Na svátek archanděla Michaela a všech archandělů, andělů a ostatních nebeských mocností (ve středu 21. 11. t.r.) byl v olomoucké katedrále vysvěcen na presbytera protodiákon Rafael Moravský. Archijerejskou liturgii vedl a svatou Tajinu kněžského svěcení vykonal přeosvícený vladyka Izaiáš, biskup šumperský. Duchovní slavnosti se účastnilo osm dalších kněží a přítomní věřící.

Při kněžské chirotonii sestupuje skrze vzkládání rukou archijereje na svěcence blahodať Svatého Ducha, kterou se mu předává podíl na daru, který odevzdal Pán Ježíš Kristus svatým apoštolům a ti jej zase vzkládáním rukou udělovali svým nástupcům, které ustanovovali jako pastýře v založených církevních obcích. Tito nástupcové apoštolů předávali dar duchovní moci vykonávat svaté Tajiny opět svým nástupcům, a tak to pokračovalo stále dál až do naší doby. Dar kněžství, který odevzdal Spasitel apoštolům, a ti pak Církvi, nesou v plnosti biskupové. Ti udílejí z tohoto daru kněžím, kteří posléze v jednotě se svým biskupem vykonávají svaté Tajiny ve svěřených církevních obcích.

Kněží jsou spolupracovníky eparchiálního biskupa, který je hlavním představeným všech církevních obcí a pastýřem všech věřících ve své eparchii. Kněží jsou zástupci biskupa na farnosti, kterou v jeho jménu spravují. Proto jsou vázáni slibem poslušnosti, který každý kněz bezprostředně před svým vysvěcením v chrámu v rámci bohoslužby má nahlas číst.

Služba kněze je veliká (jak říká sv. Jan Zlatoústý, nad-andělská), je nutno ji vykonávat s velkou bázní, pokorou, pokáním a odpovědností. Je krásná, ale někdy vskutku těžká a vyžaduje značnou trpělivost a sebezapření.

Bez služby biskupů a kněží si nelze život Církve představit. Církev se v plnosti a viditelně zjevuje tam, kde se shromáždí věřící a společně slouží svatou liturgii. Věřící s biskupem (resp. knězem, jehož jim biskup poslal, aby ho zastupoval) u oltáře mají ve středu svého shromáždění přítomného Krista, který pravil: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mat 18,20) Zde se pak děje Božská Eucharistie, podává se svaté přijímání a lidé se sjednocují s Bohem. To je hlavní úloha kněžstva: křtít, podávat svaté Dary a konat ostatní svaté Tajiny a vše ostatní, co požehnává věřící a celý svět. Má-li kněz povoleno zpovídat, pak je při svaté Tajině pokání svědkem vyznávání hříchů a radou či uložením kajících skutků a rozhřešením přisluhuje Kristu při léčení lidských duší. Dále kněz káže věřícím Boží Slovo, upevňuje ve víře, povzbuzuje, utěšuje a prohlubuje u nich poznávání duchovních tajemství, vyučuje katechumeny a děti, napomíná a kárá ty, kteří morálně či mravně kolísají, misijně volá všechny ke spáse. Je průvodcem svým věřícím v jejich duchovním zápasu proti hříchu. Při tom všem dohlíží na všechny oblasti života farnosti, řídí farní věci a je odpovědným správcem všeho, co se v jeho církevní obci děje. To jsou některé součástí kněžského působení.

Přejeme nově vysvěcenému knězi, aby byl důstojným konatelem tohoto posvátného díla. Nechť mu Bůh dává sílu. Kéž je jeho duchovenská práce ku prospěchu a spáse jemu i jeho duchovnímu stádci.

Jereji Rafaelovi a jeho rodině: Mnohá léta!

Fotogalerie ze samotného průběhu obřadu svěcení

 

Z průběhu obřadu chirotonie: po velkém vchodu se kandidát svěcení před ikonostasem klaní Bohu, lidem a biskupovi; před královskou bránou čte kněžský slib; pak je uváděn do oltářní části, duchovní jej třikrát vedou kolem svatého prestolu, čímž se zasnubuje službě oltářní; při každém kruhu se hluboce klaní prestolu a sedícímu biskupovi, načež poklekne, biskup ho přežehnává, vzkládá ruce na jeho hlavu a vzývá blahodať Svatého Ducha, aby sestoupila vysvěcovaného, aby doplnila, co mu schází, aby jej uzpůsobila k vykonávání svatých Tajin. Duchovenstvo i věřící při tom hlasitě volají k Bohu, aby vyslyšel biskupovu modlitbu, a stále sborem opakují: „Hospodi, pomiluj! Kyrie, eleison!“ Poté svěcenec odkládá diákonské roucho, biskup bere jednotlivé součásti liturgického roucha kněžského, požehnává je a obléká je na nově vysvěceného kněze. Pokaždé volá: „Axios!“ (Je hoden!) Přítomní věřící i kněží opakují zpěvem: „Axios, axios, axios!“ Tím celé shromáždění v jednotě s biskupem projevuje souhlas s udělením kněžského svěcení. Novokněz se znovu ukloní lidem a zařazuje se mezi přítomné presbytery.

Fotogalerie z archijerejské bohoslužby

 

Český rozhlas odvysílal o této události reportáž, kterou si můžete poslechnout:

 

Při slavnostní bohoslužbě byli vyznamenáni někteří z přítomných kněží. Na závěr poděkovala vladykovi Izaiášovi mátuška novokněze a předala mu kytici krásných květin. Po liturgii byli všichni pozváni na hostinu, kde ještě dlouho pokračovaly radostné besedy a společné posezení.

A ještě fotogalerie ze závěru bohoslužby

 

Fotografie: Anežka Mandelíková, otec Kyrill a mátuška Marie ze Znojma, mátuška Salome Moravská