Svěcení vody na svátek Zjevení Páně v Brně

ZJEVENÍ PÁNĚ, Křest Pána našeho Ježíše Krista 2018

Dne 19. (6.) ledna jsme oslavili svátek Zjevení Páně – Křest Páně v Jordánu. Tento svátek poukazuje na počátek Kristovy učitelské a spasitelské činnosti, a je naznačen právě křtem v Jordánu. Při křtu Páně se ve vodě zjevilo světu tajemství (tajina), a toto tajemství je třeba chápat jako tajemství Božské Svaté Trojice. »Otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil“.« (Mat 3,16-17). Událost trojičního zjevení Božství Svaté Trojice na proudech Jordánu osvěcuje naši mysl a odhaluje nám Boha jako Trojici jednobytnou a nerozdílnou. Další význam tohoto svátku spočívá v tom, že každý z nás se prostřednictvím ponoření (pokřtění) ve vodě osvěcuje, takže jsme osvojeni za syny Otcem Světla, zásluhou Syna a mocí Ducha Svatého.

Hlavní pak smysl svátku Zjevení Páně, stejně jako i u ostatních, je zjevená Kristova láska k nám, k lidem, pro které náš Pán vzal na sebe hříchy lidského pokolení. A i my proto máme a musíme činit stejně tak, tedy především milovat bližního svého (Mat 22,39), chceme-li následovat Krista na Jeho spasitelné cestě. On nás přitom neustále posilňuje svou mocí a svou milostí. Jedním z hmatatelných důkazů jeho Božské moci je i posvěcená voda, kterou nám Pán v den svátku Zjevení dává a která je nám ku pomoci proti pokušením a nesnázím. Tuto posvěcenou vodu si odnášíme domů, abychom Jeho milostí byli neustále posilňováni.

2018-01-19-brno-zjeveni03_1-tit

Po dnešní liturgii proběhl v chrámu obřad velkého svěcení vody, posvěcenou vodu si poté věřící odnášeli domů jako prostředek ku pomoci a k uzdravení duše i těla.

2018-01-19-brno-zjeveni14_1-tit

Po druhé hodině odpolední jsme se setkali na břehu řeky Svratky, v Brně Bystrci. S průvodem a s korouhvemi jsme došli na již tradiční místo, kde byla poté svěcena řeka Svratka a to nejen pro obyvatele našeho města, ale jako požehnání i pro celý kraj, kterým řeka na své pouti protéká.

Dvě fotogalérie:

Velké svěcení vody v chrámu

Svěcení na řece Svratce

Zdroj: facebookový profil brněnské církevní obce

 

Svátky Narození Páně v Brně

OSLAVA PRAVOSLAVNÝCH VÁNOC DLE STAROBYLÉHO JULIÁNSKÉHO KALENDÁŘE V BRNĚNSKÉ FARNOSTI PŘI CHRÁMU SV. VÁCLAVA

Kristus se rodí! Oslavujte Ho!

Vánoce jsou bezesporu svátky pokoje, radosti, ale málokdo je spojuje také se světlem, které k nim přece jen bytostně patří. A vždyť je to především zářivá betlémská hvězda, která ukazovala perským hvězdářům cestu ve dne i v noci a jež symbolizuje Boží světlo pro tento svět. Dokládají to také samotná slova oslavného hymnu čili troparu ke svátku Kristova Narození: „Narozením tvým, Kriste Bože náš, vzešlo světu světlo poznání…“. Světlo Kristova narození je tedy spojováno s poznáním, s poznáním Boha, který se zjevil v těle, když se před tím usídlil v lůně Panny, „požehnané mezi všemi ženami“ (Luk 1,42).

2018-01-07-brno2aPodobně jsme letos vítali příchod a narození Spasitele i v naší farnosti: světlem a touhou po poznání této odvěké božské pravdy, kterou hlásala pokolení starozákonních proroků a která se naplnila až v době novozákonní.

Betlémské světlo nemohlo tedy chybět ani v pravoslavném chrámu sv. Václava pod Špilberkem. Přinesli nám ho brněnští skauti. A tímto světlem nebylo nic menšího než velké a požehnané světlo z Betléma, zažehnuté od lampády umístěné nad místem skutečného Pánova narození, které od místních skautů každoročně přijímáme.

„Nebe i země spojily se dnes při narození Kristově. Dnes přišel Bůh na zemi a člověk vystoupil na nebesa,“ jak se zpívalo ve verších (stichirách) Velkého povečeří ke svátku Kristova Narození. Tato část večerní bohoslužby byla spojena, jak je již zvykem, s tzv. litijí, při níž se žehná pět chlebů, pšenice, olej a víno.

Velké povečeří pokračovalo ještě jitřní bohoslužbou, která uzavřela sled bohoslužeb v předvečer svátku Narození. Po celou dobu slavnostní vánoční bohoslužby byl chrám zaplněn věřícími, kteří přicházeli i se svými rodinami a známými. Mezi nimi nechyběly ani malé děti, které s dětskou prostotou a upřímností vroucně hleděly na rozsvícený betlém, v jehož centru spočíval nově narozený Spasitel – Ježíšek. Tento náš chrámový betlém vždy v době zimních svátků oživí celý prostor chrámové lodi a zaujme pozornost každého návštěvníka a věřícího, jehož oko spočine na zvěstujícím archandělovi a prostých pastýřích, jakož i vzdělaných perských mudrcích, kteří všichni poslechli hlas svého nitra a vydali se za světlem, na jehož konci bylo poznání, které je věčně platné: „Neboť s námi je Bůh (Emanuel).“ (Iz 7,14)

2018-01-07-brno1a

Následující den hlavního vánočního svátku, který letos připadl na neděli, byla sloužena liturgie svatého Basila Velikého. Tentokrát s ještě hojnější účastí věřících.

Svaté přijímání bylo podáváno věřícím ze dvou kalichů, aby všichni, kdo si přáli přistoupit k této svaté tajině, se mohli v den Kristova Narození sjednotit s naším Spasitelem, nebeským Králem. Vždyť sám Kristus ve svém Evangeliu praví: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil s nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude na věky.“ (Jan 6,51)

Slavnostní liturgie byla zakončena mnoholetím Jeho Blaženosti Rostislavovi a Vysokopřeosvícenému Simeonovi za zpěvu celého chrámu.

Odpoledne, po večerní bohoslužbě, která byla sloužena o něco dříve než obvykle, se uskutečnilo již tradiční setkání věřících v Kulturním centru Radnice Brno-střed při příležitosti společné oslavy svátku Narození. Na úvod letošního programu slavnostního večera, který uvedl sám představený farnosti otec prot. Jozef Fejsak, zazpíval pěvecký sbor brněnské farnosti tropar svátku Kristova narození „Narození Tvé, Kriste, Bože náš“ spolu s několika dalšími tradičními koledami ze svého repertoáru. Koledy poté zazpívaly také děti z naší farnosti, z jejichž provedení měli radost všichni přítomní.

2018-01-07-brno4a

Na samý závěr vystoupil ještě komorní soubor Brněnská camerata pod vedením pana učitele Petra Zapletala ze Svatováclavské hudební školy.

2018-01-07-brno3a

Zbytek večera patřil již volné zábavě a chutnému pohoštění, které připravily ženy naší farnosti pod vedením mátušky Marie.

V Brně dne 7. 1. 2018
jer. Marek Malík a Michal Dvořáček

2018-01-07-brno5a

Z facebookové stránky brněnské farnosti: facebook.com/SvatyVaclavBrno/

 

 

 

Narození Kristovo

fig-4-god-cosmocrator-1180s-byzantine-mosaic-monreale-cathedral-sicily-photo-webVtělení Božího Syna je v biblické i církevní tradici spojeno s astronomií. Pohanským národům bylo Narození Kristovo zvěstováno jazykem, který jejich mudrcové uměli číst, – jazykem nebeských úkazů. Proto hvězdopravci zaznamenali toto zvěstování, které se jim ukázalo na nebeské báni, a tři takoví mágové vypravili se k Betlému. Židům bylo blížící se narození Mesiáše zvěstováno proroky. Naplnění těchto proroctví starý Izrael očekával. Jejich součástí bylo označení času i místa, kde a kdy se to mělo stát, a proto byli židé v této době plni napjatého očekávání a vyhlíželi, kdy už k nim bude Hospodinem poslán jejich zaslíbený král.

I přes zjevné sdělení Božích proroků židům, byli pohani – jak se zdá – schopni lépe než židé pochopit, co se stalo v Betlémě. Přes nedokonalost jazyka přírodních úkazů vyrozuměli, co jim touto řečí Stvořitel sděloval, a přišli uvítat Spasitele světa. A tento trend měl pokračování. Po zrodu křesťanské církve, která se zprvu obracela k židovskému prostředí, se nakonec přeneslo těžiště církevní misie mezi pohany.

Zřejmě v důsledku toho nám astronomické jinotaje v symbolickém církevním vidění zůstaly. Zvláště v souvislosti se svátky Narození Páně obsahují hymnické texty církve mnoho narážek a obrazů vázaných na astronomii. Proti obrazu pohanských mágů, vedených hvězdou při putování do Betléma, nám církev staví před oči obraz Kristova Narození připodobněného ve svátečním troparu k východu Slunce. Oproti hvězdám je Boží Syn církví oslavován jakožto „Slunce spravedlnosti“. A nás všechny církev přivádí k tomu, abychom se odvrátili od služby pouhým hvězdám ke klanění se duchovnímu Slunci – Kristu. Zatímco hvězdy krouží po nebeské klenbě patřící k tomuto světu, Slunce spravedlnosti vychází z výsosti – tj. přichází k nám z věčnosti. Vzhůru srdce! Povznesme se od světýlek věcí dočasných k oné nezapadající záři věčnosti. Pomíjivé hvězdy nemohou osvětlit temnotu a vyhnat tmu z jeskyně našich srdcí, zatímco Slunce Kristovo osvítí naše nitro a naplní prázdnou jeskyni našeho srdce, když dovolíme Kristu, aby se i v nás narodil.

Dobytčí chlév se v Betlémě stal příbytkem andělů, zářícím trůnem Nejvyššího. Kristus rodící se v tmavé jeskyni našeho nitra, zaneřáděné zvířecími vášněmi a hnojem hříchů, změní naše srdce na místo čisté, jasné, skvoucí a důstojné Božího spočinutí.

Ikona Narození Kristova, Monastýr Vysoké Dečany, Metochie, SrbskoVšechny tyto úvahy, plné symbolických obrazů, ukazují velice konkrétní proměnu, k níž jsme Kristem povoláni: pokáním se očistit od hříchů, aby naše nitro mohl osvítit Kristus, když se v nás jako v betlémských jeslích narodí. Toto Slunce dává lidským srdcím nejen očištění, ale i to, po čem prahne lidský rod odjakživa – poznání Boha. Poznat Boha znamená zamilovat si ho, neboť není možné Boha vskutku znát a nemilovat ho. Kristovo „světlo poznání“ nás tedy s ním sjednocuje a zároveň nás osvěcuje, takže díky němu můžeme hodnotit – poznáváme, co je dobré a bohumilé, a co je pro nás zlé a Bohu odporné.

Tak se můžeme ubírat po stezkách svých životů, jako ten, kdo jde ve dne. To znamená bez bloudění, bez pádu do jámy – čili varujme se skutků tmy, hříchu a klamu. Vždyť přece víme, kam kráčíme, jaký je cíl naší cesty. Velký je rozdíl mezi člověkem putujícím za dne a tím, kdo tápe ve tmě tmoucí! Veliká je proměna synů světa hříchu na „syny světla a syny dne“, kterou s námi chce Bůh učinit!

Jak poznáme, že se v nás tato proměna našeho nitra děje? Jejím neklamným projevem je, když duši naplňuje pokoj a smíření. Jak to zpívali andělé: „Na zemi pokoj, lidem dobrá vůle!“ Člověk obdarovaný pokojem zjistí, že už nic jiného nepotřebuje. Kdo má v sobě Krista, má všechno.

Narozením tvým, Kriste Bože náš, vzešlo světu světlo poznání,
neboť v něm ti, kteří hvězdám sloužili, hvězdou naučeni byli
klaněti se tobě, Slunci spravedlnosti,
a znáti tebe, Východ z výsosti;
Pane, sláva tobě!

(Tropar svátku Narození Páně)

Letošní svátky Narození Páně v Jihlavě

(Velká večerní, jitřní a svatá liturgie)

Při liturgiích a po bohoslužbách jsme zpívali vánoční koledy – letos dokonce v šesti jazycích!

Internetová stránka jihlavské farnosti: pravoslavi.cz/jihlava

 

 

 

Článek z novin o pravoslavných v Jeseníku

Pravoslavní slavili ke konci roku

Již dvanáctým rokem se pravidelně konají pravoslavné bohoslužby na Jesenicku. Jejich hlavním místem jsou pronajaté prostory v zimní kapli katolického kostela Nanebevzetí Panny Marie v Jeseníku.

V sobotu 23. 12. byla kaple po rekonstrukci slavnostně vysvěcena mladým biskupem šumperským Izaiášem. Úpravy vnitřního prostoru spočívaly především ve „zprůhlednění“ čelní stěny kaple, která byla dříve zakryta závěsem a vrstvou polystyrenu. Po odkrytí proskleného průhledu se do místnosti vpustilo množství světla a také nádherný pohled na vitrážová okna v dolní chrámové lodi. Celý prostor se pomyslně nadechl a příchozí návštěvník bohoslužby se musel kochat krásou sakrálního prostoru. Ten byl také ozařován novým lustrem dopraveným z Řecka, který byl místním věřícím zapůjčen na „věčné časy“ biskupem Izaiášem. Bílý interiér je doplněn novým nábytkem z masivního dřeva, světlým kobercem asociujícím božskou čistotu, který byl dovezen až z Bruselu. A především tu jsou nové ikony, které září ze stěn a upoutávají pozornost svými barvami. Jedná se o práci brněnské organizace Podané ruce, která se věnuje terapeutické činnosti s hendikepovanými lidmi. K vidění jsou zde také kopie ikon naší přední ikonopisky Jany Baudišové z Jihlavy. Stávající mosazné náboženské artefakty prošly náročnou restaurací a jsou ozdobou posvátného prostoru.

Při následné archijerejské liturgii ožil krychlový tvar kaple pravoslavnými postními zpěvy, neboť zde sloužící slaví vánoce až 7. ledna. Rytmus bohoslužby doplňovaly modrozlaté barvy rouch sloužících a také četné prosby o zdraví, pokoj, mír, požehnání a také o ochranu naší vlasti před napadením cizozemci. Pětadvacet přítomných na závěr vyslechlo slova díků od místního duchovního o. Josefa Libora Kratochvíli  na adresu všech kdo se na rekonstrukci podíleli. Především místnímu katolickému knězi o. Bubovi, biskupu vikáři Izaiášovi a bratru Arkadijovi.

Závěr sobotního významného dne se konal v nedalekém hotelu Slovan, kde při hostině zněly písně polské, ukrajinské, slovenské i české podle národnosti zúčastněných. Pomyslnou předvánoční tečkou byla slova paní místostarostky Blišťanové, která byla přítomna slavnostní události.  (J.L.)

(Článek vyšel v místním periodiku Jesenický týdeník)

Ze života farnosti v Ostravě-Pustkovci

KONCERT SBORU GYMNÁZIA OLGY HAVLOVÉ

V pátek 15.12.2017 se již podruhé v kapli svatých Andělů strážných v Ostravě-Pustkovci konal adventní koncert Sboru Gymnázia Olgy Havlové, v jehož podání zazněly koledy a jiné duchovní písně s námětem blížícího se svátku Narození Páně.

WROCŁAW 2017

Po třech letech se v sobotu 16.12.2017 poutníci z Pravoslavné církevní obce v Ostravě-Pustkovci vypravili do polské Wrocławi (Vratislavi), kde navštívili chrám svatých Cyrila a Metoděje na ostrově Piasek. Zdejší duchovní otec Grzegorz Cebulski se jim ochotně věnoval a seznámil je nejen s chrámem, ale i s historií a současností pravoslaví ve Wrocławi.

Posvěcení svatého prestolu v Uherském Brodě

16. prosince vykonal vladyka Izaiáš, s přisluhováním početného duchovenstva, obřad svěcení nového prestolu v Uherském Brodě, kde díky iniciativě br. Yuriye Moyshe roste nový chrám sv. Jiří. Br. Moysh společně s dalšími věřícími požádali olomoucko-brněnskou eparchii o kanonickou církevní správu. Eparchiální rada projednala tuto žádost a souhlasí s ustanovením přípravného výboru pro vznik nové církevní obce na území naší eparchie. Radou schválení členové přípravného výboru nyní podnikají potřebné kroky ke svolání ustanovujícího první shromáždění uhersko-brodské církevní obce.

V souvislosti s těmito událostmi byl v novém chrámu vysvěcen prestol, aby se u něj mohli členové zde vznikající církevní obce scházet k bohoslužbám, a byl tím zahájen liturgický život na tomto místě. V duchovním smyslu je církevní obec tam, kde se věřící shromažďují kolem svatého prestolu k modlitbám, díkůvzdáním a ke službě svatých Tajin. Tam, kde se slouží božská liturgie, podává se eucharistie – drahocenné Tělo a Krev Kristovy, platí Kristova slova: „Kde jste dva neb tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed vás.“ Bez ohledu na velikost duchovního stádce je jeho bohoslužebný život napojen skrze eparchiálního biskupa na oživující tep mystického Těla celé světové pravoslavné Církve.

2017-12-16-brod-dsc_0527_1

Obřad svěcení prestolu je pln tajemné symboliky a vykonává se u nás stejně, jako ve všech pravoslavných chrámech v přítomnosti a jak probíhal v minulosti a — dá-li Bůh — bude tomu tak i v příštích letech. Přítomní byli šťastni, že se mohli zúčastnit takového mystéria a jistě cítili v průběhu svěcení, kterým byl tento svatý prestol připojen ke všem pravoslavným prestolům světa, jak je důležité dodržovat naše pravoslavné kánony a tradice a bránit je před narušováním. Buďme pravověrní, přidržujme se učení svatootcovské orthodoxie a orthopraxe, neboť to nás činí pravoslavnými a spojuje nás a sjednocuje s pravoslavnými na celém světě!

Vysvěcení prestolu napodobuje křest člověka, jehož narození zpodobeno položením základního kamene. Proto před začátkem svěcení prestolu vladyka posvětil památeční mramorovou desku, která bude umístěna na chrámu na znamení jeho řádně kanonicky provedeného vysvěcení. Při svěcení se prestol nejprve omývá vodou podobně, jako je omyt ten, kdo přijímá křest; posléze je pomazán myrem a oděn do bílých šatů. Bílá barva je zde symbolem nadsvětské čistoty a Boží blahodati.

Prestol, na kterém se koná svatá eucharistie, je nejdůležitější místo v chrámu, ohnisko zvláštní přítomnosti Boha, Boží trůn. Jeho vysvěcení je odevzdáním dokončovaného chrámu Bohu a předáním věřícím, aby se zde shromažďovali k modlitbě a setkávali s Bohem. Mystérium se koná za královskými vrátky. Každý úkon obsahuje mnoho významů. Všechny symboly navazují na oběť Ježíše Krista a Jeho stálá přítomnost dominuje celé slavnosti.

Biskup i ostatní duchovní připravující prestol na sebe odívají (přes liturgická bohoslužebná roucha) bílé zástěry. Ty symbolizují čistotu jejich záměrů a současně označují, že to, co konají, děje se jménem všech pokřtěných. Prestol má formu metr vysokého čtvercového stolu, vyrobeného z masivního pevného dřeva – z dubu, jasanu či z borovice apod. Čtyři sloupky symbolizují čtyři světové strany. Čtyři rohy oltářního stolu symbolizují čtyři evangelisty. Sloupky mají nahoře přesně připravené otvory pro spojovací hřeby. Na ně se až v průběhu samotného svěcení připevňuje vrchní prestolní deska. Do předvrtaných otvorů sloupků nalévá biskup tzv. voskomastix (to je rozehřátá směs včelího vosku, kadidla a pryskyřice i dalších ingrediencí). Všechny části, z nichž se sestavuje prestol, i všechny další použité matérie skrápí biskup svěcenou vodou.

Kněží přinášejí vrchní desku prestolu. Na spodní stranu desky teď světící biskup zapisuje „kroniku“ slavnosti vysvěcení – datum, místo, jména vysvěcujících, představeného duchovního. Poté je kněžími deska položena na sloupy. Jsou v ní — přesně nad otvory ve sloupcích — připraveny čtyři otvory s vydlabanými prohlubněmi, jimiž se znovu vlévá voskomastix. Připomíná balzám, který připravili pro tělo Kristovo šlechetní Nikodém a Josef Arimatejský.

Použitý voskomastix symbolizuje naše sjednocení s Kristem, s Jeho obětí a zmrtvýchvstáním. Do otvorů se poté zatloukají čtyři dřevené hřeby. Představují hřeby, kterými byl Kristus přibit ke kříži. Jsou zatloukány oblými kameny bez ostrých hran, aby při tom nedošlo k poranění prestolu. Tyto kameny pak zůstanou navždy ležet pod prestolem. Nyní je vrchní deska už pevně natrvalo spojena se sloupy.

Přichází chvíle, kdy je na znamení duchovní očisty prestol omýván teplou vodou. Po osušení je znovu omyt růžovou vodou, která vůní připomíná myrhu, přinesenou ženami myronosicemi ke hrobu Páně, smíšenou s červeným vínem, symbolem Kristovy krve. Biskup posvětí vonnou vodu a víno, slévá je v jedno a vylévá na prestol. Touto vzácnou směsí kněží spolu s vladykou dlaněmi potírají celý otářní stůl. Nakonec duchovenstvo prestol osuší novými houbami; ty jsou poté uloženy pod prestol. Tyto úkony připomínají přípravu Ježíše k pohřbu.

Takto připravená deska je potírána svatým myrem tak, jako člověk je pomazán při Tajině myropomazání po křtu. Tím se na něj klade pečeť daru Ducha Svatého a vyprošuje se zvláštní milost místu, na kterém bude přinášena eucharistická oběť. Prestol je posléze oblékán do spodního liturgického odění zhotoveného z čistého lnu. Je to plátno, které připomíná pláštěnici (katasarku – rozprostírající se po těle, přiléhající k tělu), do které byl zavinut Ježíš Kristus po snětí s kříže. Na vnějších stranách je tento oděv obtočen dlouhou šňůrou, vedenou zvláštním způsobem, aby na každé boční straně prestolu vytvářela kříž. Provaz symbolizuje pouta, kterými byl spoután Ježíš, když Ho vedli na soud, a současně moc Boží, která udržuje svět — jeho čtyři strany — a do jednoho celku spojuje vše, co žije na zemi.

Když je obvazování dokončeno, je prestol odíván do svrchního šatu – po všech pěti stranách je rozprostřeno vnější oblečení ze zvláště zdobené tkaniny, často protkané zlatými nitěmi (šatu se říká indicie; od řeckého – oblékat). Symbolizuje lesk Boží slávy. Na znamení duchovního posvěcení místa biskup nyní zapaluje svíce či lampádu na prestole (nebo vydá povel k postavení první svíce na nový prestol).

Následuje příchod svatých ostatků mučedníků, které biskup nese slavnostně na diskose, na prestole je pomazává svatým myrem, vkládá do schránky – relikviáře, a tu umísťuje do nitra svatého prestolu (většinou je uložena uprostřed vnitřního prostoru prestolu – na krátké páté prostřední noze oltářního stolu (nebo na trnoži), na kterou je případně připevněn dřevěný kříž obsahující ostatky).

Na oblečený prestol se nadále ukládá antimins – posvěcené hedvábné či jemné lněné plátno (zdobené velkopátečním motivem) s pověřením příslušného archijereje k vykonávání svaté liturgie. Na něm, jako na Ježíšově hrobě a na prvokřesťanských hrobech mučedníků, se koná posvátná vzpomínka Ježíšova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání, což je zpřítomněno silou blahodati Svatého Ducha sestupujícího při Božské liturgii na předložené Dary. Na závěr svěcení se na prestol kladou ostatní předměty – náležitosti, které dle dávných tradic mají na prestole vždy spočívat: evangeliář, žehnací kříž, darochranitelnice apod. Postaví se zaprestolní kříž a dle jerusalemského typikonu se instaluje sedmisvíčník. Na takto připraveném prestole je už možno sloužit svatou liturgii, kterou archijerej s přítomným duchovenstvem a shromážděným Božím lidem ihned vykoná. Od této chvíle začíná plný blahodatný život obce věřících podobně, jako je křtem a myropomazáním zahájen plný duchovní život dítěte. (Použito článku MUDr. Jiřího Karpowicze)

1. fotogalerie z průběhu duchovní slavnosti

Po vysvěcení prestolu jsme sloužili archijerejskou božskou liturgii. Při kázání se hovořilo o zásadním významu chrámu pro život pravoslavného křesťana. Byla zdůrazněna slova svatého starce Paisije Svatohorce, že do chrámu přicházíme, abychom se posvětili. Prestol znamená v současné řeči „trůn“. A trůn je zde pro toho, kdo na něm usedá – a tím je Kristus, jemuž patří prestoly v našich chrámech a který se k nám z těchto prestolů sklání, aby se nám sám dával za pokrm, jímž nasycujeme a léčíme své duše, aby byly schopny věčného života v Boží blízkosti – v ráji. V chrámu se koná svatá liturgie s podáváním svatého přijímání, což je to nejkrásnější a největší, co na tomto světě existuje. Odtud pramení láska věřících k chrámům, kam přicházíme setkat se s milovaným Kristem. Připomíná se nám podobenství o marnotratném synu, kajícně se vracejícímu ke svému otci, a ten — jakmile ho spatřil — vyběhl mu vstříc, přijal jeho pokání a otevřel mu svou náruč. Obrazně řečeno, setkali se na půli cesty – kráčeli si vstříc. I pro nás jsou chrámy takovým místem v půli cesty, kam s touhou po návratu k Bohu všichni spěcháme a kam Spasitel sestupuje, objímá a pozdvihuje naši duši, aby nás uvedl do nebeského království.

Po liturgii vladyka pohovořil o významu chrámu pro naši spásu a vřele poděkoval donátoru a staviteli chrámu; při tom vyjádřil naději, že se zde příští rok znovu sejdeme k novému svěcení – tentokrát k vysvěcení celého chrámu. Důstojnému otci Olegovi, jeho mátušce a všem dalším poděkoval za zorganizování dnešní slavnosti a všem popřál, aby zde nacházeli svůj duchovní domov.

Po zpěvu mnoholetí bylo v chrámu prostřeno chutné postní pohoštění, u něhož jsme strávili ještě nějakou dobu v přátelských rozhovorech.

Díky Bohu za tento den!

Všem budovatelům chrámu, sloužícímu zde otci Olegovi a církevní obci při chrámu sv. Georgije uděl, Hospodine, zdraví, spasení a ve všem zdar na mnohá léta!

2. fotogalerie

Autoři fotografií: prot. Libor Raclavský a Anežka Mandelíková

Kalendárium na rok 2018 ke stažení

Oficiální liturgický kalendář (2018)

Připraveno pro ročenku olomoucko-brněnské eparchie

Forma brožurky A5 (bez graficky vyznačených půstů)

Ke stažení v PDF: • Juliánský kalendář (tzv. starý): kalendar-eparch2018-dil2-juliansky.pdf • Smíšený kalendář: kalendar-eparch2018-dil3-smiseny.pdf • Nový (gregoriánský) kalendář: kalendar-eparch2018-dil4-gregor.pdf • Všechna tři kalendária (tj. celá první polovina ročenky): kalendar-eparch2018-all.pdf

Jedná se “výtržek” z oficiální kalendářní ročenky.

Celou eparchiální ročenku je možno si objednat na úřadu eparchiální rady. (Ročenka obsahuje kromě kalendárií i stručný úvodní přehled svátků, půstů a zádušních památek a aktualizované církevní adresáře /schematismus/ pro olomoucko-brněnskou eparchii a dva delší články od našich biskupů.)

UPOZORNĚNÍ: Firefox má vadný PDF zobrazovací modul. Sazba se v tomto prohlížeči neukazuje správně. Stáhněte si soubor a prohlížejte korektním prohlížečem (Acrobat Reader).

Poselství biskupů k svátkům Narození Páně

Poselství Posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

Narození Páně 2017 / 2018

nativity-of-our-lord-300x168
Drazí duchovní otcové i veškerý vyvolený a milovaný lide Boží,
Kristus se rodí, oslavujte Ho! Kristus přichází z nebe, vítejte Ho!
Kristus je na zemi, povznášejte se! Zpívej Hospodinu všecka země!

Tato slova, kterými kdysi započal svoji řeč na Narození Páně sv. Řehoř Teolog, již šestnáct století znějí na našich chrámových bohoslužbách a kladou nám stále stejné otázky: Co pro nás svátek Narození Páně znamená? Jak můžeme přivítat Krista, přicházejícího z nebe? Jak se můžeme povznést ze země na nebe? Jak můžeme oslavit Krista svým životem?

Mnohá náboženství vyznávající jediného Boha člověku slibují, že se bude moci do jisté míry dotknout Boha, pocítit Jeho přítomnost a blízkost. Kromě křesťanství však ani jedno náboženství nedovoluje člověku poznat Boha jako bratra, jako přítele. Podle slov sv. Symeona Nového Teologa se vtělením Božího Syna stáváme syny Otce a bratry Krista. Bůh se vtěluje, aby s námi mohl komunikovat jako rovný s rovnými, aby sdíleje náš osud a prožívaje náš život získal právo odhalit nám o sobě i o nás i tu poslední pravdu, která žádným jiným způsobem nemohla být zjevena. Pravdu o tom, že už neexistuje propast rozdělující Boha a člověka, že už neexistují nepřekonatelné překážky, které by bránily setkat se člověku s Bohem tváří v tvář.

Kvůli tomuto setkání přišel Bůh na zem, stal se člověkem a prožil lidský život: narodil se v betlémské jeskyni, utekl do Egypta, vrátil se do Nazareta, vyrůstal v domě tesaře, byl pokřtěn v Jordáně, kázal a chodil po Galileji, Samaří a Judeji, hlásaje Nebeské království a uzdravuje lidské nemoci, přetrpěl muka ukřižování, vstal z mrtvých a vstoupil na nebe. Toto všechno proto, aby se uskutečnilo tajemné setkání, aby byla zbořená hradba, kterou mezi člověkem a Bohem postavil hřích. Jeho Vtělení tuto hradbu zbořilo. Cherubín s mečem, který nám bránil vejít do ráje, ustoupil. Brány ráje se otevřely a člověk se vrátil ke stromu života, z kterého se krmí Nebeským chlebem.

Sv. Řehoř Teolog nazývá vtělení Boha „druhým stvořením“, kdy Bůh tím, že na sebe bere lidské tělo, jakoby nanovo tvoří člověka. Boží vtělení nazývá „druhým společenstvím“ mezi člověkem a Bohem: „Existující začíná existovat, Nestvořený se tvoří, Neobsažitelný je obsáhnut. Bohatý se přijetím těla stává chudobným, abych se já obohatil Jeho Božstvím… Co je to za nové tajemství? Já jsem dostal Boží obraz a ztratil ho, a On přijímá moje tělo, aby obraz zachránil a mě učinil nesmrtelným. Vstupuje s námi do druhého společenství, které je mnohem lepší a vyšší než to první.“

Skrze vtělení Slova se uskutečňuje zbožštění člověka. „Slovo se vtělilo, abychom se zbožštili,“ říká sv. Athanasios Veliký. „Syn Boží se stal Synem člověka, aby lidské syny učinil syny Božími,“ řekl sv. Irinej Lyonský. Zbožštění, ke kterému byl člověk předurčen při samotném aktu stvoření a které ztratil pádem do hříchu, bylo člověku navráceno vtěleným Slovem.

Při narození Krista dochází k dokonalé obnově lidské přirozenosti. Nejen při onom jedinečném Narození, které se uskutečnilo před dvěma tisíci lety v Betlémě, ale i při tom narození Krista, které se znovu a znovu uskutečňuje v našich duších. Neboť duše člověka – to jsou „dobytčí jesle“, které Bůh činí sídlem svého Božství a svým chrámem. Člověk se pádem do hříchu „stal podobným nerozumnému dobytku“, ale Bůh přichází i k padlému člověku a lidská duše se stává místem vzájemného mystického setkání.

Boží Slovo se na zemi vtělilo za hlubokého mlčení noci. Podobně se vtěluje i v mlčenlivých hlubinách naší duše – tam, kde umlká rozum, kde se ztrácejí slova, kde mysl člověka stojí před Bohem. Kristus se narodil na zemi jako neznámý a nepoznaný, a jen mágové a pastýři spolu s anděly Mu vyšli v ústrety. Stejně tak tiše a nepostřehnutelně se rodí Kristus v lidské duši, která Mu vychází v ústrety, protože v ní zaplála hvězda, která vede ke Světlu.

S Kristem se můžeme setkat v modlitbě, když znenadání zjistíme, že naše modlitba byla přijata a vyslyšena, že Bůh „přišel a ubytoval se v nás“ a naplnil nás svou životodárnou přítomností. S Kristem se můžeme setkat v Eucharistii, když přijmeme Jeho drahocenné Tělo a Krev a najednou pocítíme, že naše vlastní tělo prostupuje Jeho Božská energie a v našich žilách koluje Jeho Krev. S Kristem se můžeme setkat v našich bližních, když se nám člověk znenadání otevře a my vidíme až do jeho nejniternějších hlubin – až tam, kde září Boží obraz. S Kristem se můžeme setkat v našem každodenním životě, kdy uprostřed hluku najednou zaslechneme Jeho volající hlas anebo uvidíme Jeho zřejmý a náhlý zásah do běhu dějin.

Právě takto – náhle a nečekaně – Bůh zasáhl do života lidstva před dvaceti stoletími, kdy Jeho Narození otočilo běh dějin. Právě takto se rodí znova a znova v duších tisíců lidí a mění, přetváří celý jejich život, čině věřící z těch, co nevěřili, svaté z těch, co hřešili, a spasené z těch, co hynuli.

Nechť se pro nás svátek Kristova Narození stane svátkem narození Krista v naší duši a našeho znovunarození v Kristu. Zmlkněme pro svět, aby se v naší duši narodilo Boží Slovo a naplnilo nás svým světlem a duchovní radostí.

Kristus se rodí!

† Rastislav
arcibiskup prešovský,
metropolita českých zemí a Slovenska

† Michal
arcibiskup pražský a českých zemí

† Simeon
arcibiskup olomoucko-brněnský

† Juraj
arcibiskup michalovsko-košický

† Izaiáš
biskup šumperský

Poselství originál (slovensky) v PDF: 2017-vanocni-poselstvi-2017opt
Poselství v českém překladu (formát DOC pro MS Word):  2017-poselstvi-posvatneho-synodu-pravoslavne-cirkve

Sv. Mikuláš v Mikulově

V neděli 3. prosince jsme v mikulovském pravoslavném chrámu svatého Mikuláše oslavili 20. výročí jeho vysvěcení. Mikulovský pravoslavný chrám je totiž zasvěcen tomuto slavnému biskupovi a církevnímu otci, který byl účastníkem prvního všeobecného církevního sněmu (v roce 325 v Nikáji). Společně s chrámovým výročím jsme pochopitelně slavili i letošní památku samotného sv. Mikuláše, patrona námořníků, rybářů a dětí. Ke zdejší oslavě tohoto významného svátku se připojili otcové prot. Mgr. Ing. Cristian Popescu z Brna a prot. Mgr. Svatopluk Konstantin Ryška z Dolních Kounic a také mnoho věřících, jak místních, tak z okolí. Ačkoli počasí bylo chladné, hřála nás modlitba, společný liturgický zpěv, a po bohoslužbě jsme se zahřáli i teplým svařeným vínem a čajem. Nezapomnělo se ani na děti, které byly dle tradice obdarovány sladkým perníkem. Poté jsme se z chrámu přesunuli ke společnému obědu do blízké restaurace, kde jsme naši mikulášskou oslavu završili srdečným společenstvím kolem prostřeného stolu. Letošní společná oslava svátku sv. Mikuláše byla vydařená a doufáme, že se u této příležitosti setkáme i příští rok.

 

 

Den válečných veteránů v Horní Lipové

Již po desáté si v naší obci připomínáme jeden z významných dnů světové historie – 11. 11. 1918, který je oficiálně slaven jako den ukončení 1. světové války a zároveň je vzpomínkovým dnem na účastníky všech válek. Tradičně konáme u památníku panychidu, kterou letos sloužil vladyka Izaiáš přesně v den výročí, v sobotu 11. listopadu. V takřka zimním počasí se nás shromáždilo okolo šedesáti lidí, kteří mají schopnost pamatovat na to, co je podstatné. V doprovodném kulturním vystoupení zazněly básně s vojenskou tématikou a také se četlo z memoárové knihy jednoho britského válečného zajatce, který byl na Jesenicku internován v době 2.světové války. Po hodině strávené u památníku jsme se přesunuli do Magacíny u Kovárny, kde místní hospodyně připravili svatomartinské menu s nezbytnou husou, novým vínem a slezským cukrovím. Zde jsme setrvali ještě asi dvě hodiny v přátelské atmosféře. Mezitím si vladyka prohlédl nově postavený pravoslavný chrám a památník v Horní Lipové a také se podíval na stav rekonstruované pronajaté kaple v Jeseníku.

 

Zasedání posvátného synodu

V úterý 14. listopadu 2017 se v Bratislavě konalo zasedání posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

2017-11-14-synod-img_2710

Zúčastnili se Jeho Blaženost Rastislav, arcibiskup prešovský, metropolita českých zemí a Slovenska, Jeho Vysokopřeosvícenost Michal, arcibiskup pražský a českých zemí, Jeho Vysokopřeosvícenost Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský, Jeho Vysokopřeosvícenost Juraj, arcibiskup michalovsko-košický, Jeho Přeosvícenost Izaiáš, biskup šumperský, a tajemník posvátného synodu mitr. prot. Milan Gerka.

2017-11-14-synod-img_2709

Synod projednával aktuální otázky naší místní církve.
2017-11-14-synod-img_2711