Olomoucko-brněnská eparchieZemi moravskou učinil jsi kvetoucí zahradou,
v níž zaštípena jest pravá Církev
požehnanými zvěstovateli Božího slova,
svatými apoštolům rovnými Cyrilem a Metodějem.
(Ze služby sv. Rostislavovi)
Pátek 28. října, na svátek sv. Rostislava (a na státní svátek České republiky) byl svátkem znojemského pravoslavného chrámu, který je zasvěcen právě osobnosti knížete Rostislava, iniciátorovi cyrilometodějské misie a jejímu ochránci. Sloužit do Znojma přijeli oba archijerejové naší eparchie: Vysokopřeosvícený vladyka Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský a Přeosvícený vladyka Izaiáš, vikární biskup šumperský. S nimi sloužili čtyři presbyteři a hypodiákoni.
Ač už panuje trochu chladnější podzimní počasí, shromáždilo se v chrámu k oslavě sv. Rostislava dost věřících. Svou homilii vladyka Simeon odvíjel od znění posvátných bohoslužebných hymnů velebících svatého velkomoravského knížete, že pozváním soluňských bratří zde uspořádal “hostinu víry”. O tomto hodu víry a eucharistické slavnosti, jak je zachyceno už v prvokřesťanském spisu Didaché a utváří život církve v průběhu dvaceti staletí, promlouval náš eparchiální biskup. Sv. kníže Rostislav se přičinil, aby i zde na Moravě bylo prostřeno k hostině Božího Království.
Po liturgii duchovenstvo navštívilo památnou rotundu sv. Kateřiny. Na celém světě stojí prý jen dvě tak veliké a zachovalé rotundy podobného významu. Jedna ve Francii a další (z 11. století, možná už z 9. stol.) právě ve Znojmě. Naše rotunda je pozoruhodná freskovou výzdobou, která na nejstarších dochovaných figurálních malbách zobrazuje kromě sakrálních (v podstatě byzantsky ikonograficky pojatých) výjevů i nejstarší Přemyslovce. Zachování rotundy a zvláště obrazové galerie je snad zázrak, protože poté, co se zde přestalo sloužit, stavba sloužila v minulosti jako skladiště, dílna, tančírna s výčepem a dokonce i jako chlév pro vepře. Dnes jsou unikátní fresky úzkostlivě chráněny speciálním režimem provozu rotundy a klimatizační technikou. Pod klenbou rotundy zazpívali přítomní modlitbu trojsvaté písně.
O starobylé památce se píše, že se jedná o: “historický stavební klenot, který obsahem svých unikátních nástěnných maleb, znázorňujících panovnickou dynastii vládnoucí na území našich národů, svým významem daleko přesahuje naše hranice a stává se mimořádnou památkou v rámci celoevropské kulturní historie. A to jak pokud jde o její stáří a styl, tak i pokud jde o výjimečný obsah mistrovsky provedených nástěnných maleb. Rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě je dnes řazena na třetí místo v pořadí důležitosti památek na našem území, hned za Pražským hradem a Karlštejnem.” … Je zde “snad i nejstarší stojící obrazová galerie panovníků na našem území. O jejím stáří se zatím vedou spory.” (Viz zde)
Existuje pozoruhodná teorie některých historiků (viz jeden z takových možných výkladů), že v postavě Přemysla oráče byl ve skutečnosti původně zobrazen kníže Rostislav, který začal orbu své země (v evangelijním podobenství znamená orba misii). Zde v symbolické scéně povolává sv. Cyrila a Metoděje k pluhu, aby šířením křesťanské víry duchovně zúrodnili moravskou zemi, která by pak mohla urodit hojné plody pro nebeské království. (Zajímavé jsou i byzantské prvky, jimiž se znojemské malby vyznačují.)
Po návštěvě této vzácné památky následovalo posezení v prostorách církevního domu, kde bylo péčí mátušky duchovního správce přichystáno pro účastníky chrámového svátku hojné občerstvení.
Díky patří našim vladykům za návštěvu znojemského chrámu a za archijerejskou bohoslužbu, podobně i ostatním duchovním a dalším poutníkům i místním věřícím, kteří se přišli pomodlit a oslavit zde svátek svatého velkomoravského knížete. Poděkování patří i všem, kteří přispěli k zajištění hostiny, a místnímu duchovnímu správci i jeho mátušce za zorganizování celé sváteční události.
redakce
Webová stránka znojemské církevní obce
Fotografie z bohoslužby ve Znojmě
Dovolte připojit krátké osobní ohlédnutí za člověkem, jehož jsem znal. V první polovině devadesátých let se naše cesty setkaly, když jsme se oba věnovali publikační činnosti. Br. Roman založil vydavatelství „Světlo světa“, v němž mj. vyšel jeho překlad práce biskupa Kalista Ware: „Síla Jména“, vladyky Anthony Surožského (Blooma): „Čtyři kapitoly o smrti“, dále od prof. Pavla Alše „Pravoslavná církev u nás“. Organizačně nám pomáhal vydat knížku sv. Jana Damašského „O pravé víře“ a k tisku přichystal spolu s prot. P. Alšem vydání služby ke sv. Rostislavovi. Vydal i svou cestopisnou knížečku „Neznámý Balkán“. Technickou pomocí přispěl k vydání dosud neuveřejněných děl svatého vladyky Gorazda. Psal články do pravoslavného tisku, v nichž se dělil o své poznatky ze zahraničních cest do pravoslavných zemí (viz např. 
