Pár krátkých odstavců jako předmluva. Dne 30. 6. 2021 jsem zaslal prot. Josefovi Fejsákovi osobní dopis, který se teď, po třech dnech stává otevřeným listem. Takový formát diskuse mi není příjemný, ale tak to nastavila duchovní správa v Brně, když nám od začátku zasílala svá stanoviska veřejným způsobem, tj. publikovala je na svých webových stránkách.

Ke kontextu, do kterého je můj dopis zasazen. Ze strany členů eparchiální rady byl 11. 6. 2021 zaslán dopis duchovenstvu a členům Rady církevní obce Pravoslavné církevní obce v Brně, který jsme však nepublikovali, a snažili jsme se v něm adresáty upozornit na směr, kterým se v Brně vydali, varovat je před dalším vývojem a vyzvat k nápravě. Volili jsme takový styl sdělení, který byl spíše polooficiálního charakteru – nebylo to psáno formou usnesení církevního orgánu, ale byl to kolektivní dopis členů ER. V Brně to však nepochopili a jejich odpověď byla poměrně zlostná, útočná a veřejně publikovaná.

Chtěl jsem se tedy ještě pokusit oslovit prot. Fejsáka osobně formulovaným listem a vladyka Izaiáš tento pokus požehnal (dopis jsem napsal sám a vladyka do textu ani v nejmenším nezasahoval). Lze říci, že je to moje soukromá iniciativa. Vzhledem k publikovaným brněnským dopisům jsme se domluvili, že můj osobní dopis tedy bude také publikovaný na oficiálních stránkách OBE. Po odeslání dopisu jsem však ještě několik dní vyčkával, zdali prot. Fejsák nějak pozitivně nezareaguje, a protože jsem žádnou reakci nezachytil, vkládám tento můj osobní dopis na eparchiální web.

Důstojnému otci,
mitr. prot. Josefovi Fejsákovi
Brno

Drahý důstojný otče Josefe,

dovoluji si obrátit se na Vás osobním dopisem. Formu otevřeného dopisu volím nerad, ale takto jste nastavili parametry komunikace vy v Brně.

Hodně jsme toho spolu prožili a je pro mne bolestivé sledovat, co se pod Vaším vedením v Brně děje. Vždy jsem si myslel, že církev milujete, a proto nechápu, proč jí nyní svým jednáním, které je bezpochyby formou nekanonické a duchem nepravoslavné, ubližujete. Nikdy jsem moc nerozuměl změnám v orientaci Vaší přízně či podpory, co se biskupů týče (nejdřív pro biskupa Simeona, za pár let proti němu, pak zase pro něj, v dalším desetiletí nejprve pro vladyku Izaiáše, nyní proti němu, a co bude dál?) Říkal jsem si však, že každý máme nějakou povahu a nějaké nedostatky, a doufal jsem, že byste v kolotoči své církevní politiky snad nepřekročil určité hranice. Nyní mám pocit, že kvůli jakési nenadálé nenávisti vůči vladykovi Izaiášovi tyto hranice prolamujete. Jsem přesvědčen, že to neprospívá v první řadě eparchii (a potažmo celé místní církvi), ale škodí to i Vám, Vaší duši. Myslím, že z Vašich dopisů je patrná jakási temnota a zaslepenost a že už nevidíte realitu. A to je jeden z hlavních důvodů, proč jsem sedl a píši tento list. Byl bych šťasten, kdyby poukázání na některé rozpory ve Vašem současném chování, Vám alespoň maličko pomohlo k nahlédnutí celé situace z jiné perspektivy.

Celý příspěvek →

S požehnáním vladyky Simeona, arcibiskupa olomoucko-brněnského se již několik let koná v naší eparchii průběžná sbírka na pomoc pravoslavné misii v Africe. Sbírání finančních prostředků probíhá převodem Vašich darů na transparentní účet u místní Fio banky, z něhož se každý měsíc převádějí vybrané peníze na účet Pravoslavného misijního bratrstva. Přispívat lze jednoduše a v českých korunách.

Představení bratrstva nás ubezpečují o své vděčnosti za naši podporu a připomínají, že v africkém prostředí má každá, byť z našeho hlediska i malá částka, velký význam a dá se za ni mnoho potřebného pořídit.

Je krásné a symbolické, že tuto africkou misii podporují také křesťané právě z Čech a Moravy, které byly osvíceny světlem Pravoslaví našimi věrozvěstmi sv. Cyrilem a Metodějem. Tyto naše světce si totiž v Africe zvolili za nebeské ochránce misie na africké půdě. Jako dědicové misijního díla soluňských bratří a našich dobrodinců tedy pomozme v současném osvětitelském a filantropickém díle, které se děje na černém kontinentu tisíc let po cyrilometodějské misii.

Kdo by se chtěl připojit k tomuto evangelijnímu dílu, najdete všechny informace na českém webu věnovaném představení Pravoslavného misijního bratrstva a způsobu, jak africkou misii od nás podpořit, viz: pravoslavi.cz/afrika

Níže uvádíme překlad Výroční zprávy za rok 2020, kterou nám Pravoslavné misijní bratrstvo zaslalo.

Anežka Mandelíková (pověřená správou sbírky)
z Pravoslavné církevní obce v Jihlavě

Výroční zpráva Pravoslavného misijního bratrstva

THE ORTHODOX MISSIONARY FRATERNITY
(Pravoslavné misijní bratrstvo)
VÝROČNÍ ZPRÁVA za rok 2020

Sláva Ježíši Kristu!

Drazí přátelé a dárci,
doufám a přeji si, abyste se navzdory pandemii měli dobře.

Tento rok byl náročný jak pro naše bratrstvo, tak i pro celý tým misionářů v Africe a po celém světě, jejichž víra a trpělivost byly vyzkoušeny nesčíslněkrát.

Rád bych vám z celého srdce poděkoval za více než roční podporu, lásku, důvěru, zájem a štědrost, které znamenají tak mnoho nejen pro naše bratrstvo, ale i pro všechny, kdo mají prospěch z naší misionářské práce.

Příslušníci našeho bratrstva jsou členové Církve Kristovy. Po mnoho let tito lidé rozdávali dobro z “pokladu svého srdce” (Luk 6,45) a obětovali se pro trpící lidi.

Dobře vědí, že Ježíš se rodí každý den a na jakémkoliv místě, ať je to chatrč v chudé Africe nebo pod střechou strádajícího Peruánce či rybáře na pobřeží Haiti. Kristus se vždy rodí tam, kde je nejméně očekáván, a proto zůstává Bohem překvapení. Vždy se rodí v chudobě, tam, kde jsou bolesti a životní zkoušky, a tam, kde tento svět neskýtá nic jistého.

A proto je to Bůh pro všechny lidi, kteří živoří na hranici přežití a které “civilizovaný” svět izoloval a odsoudil k životu v “temnotě”.

Děkuji vám jménem celého představenstva, že jste nám poskytli příležitost “osvítit svět”, tuto část zeměkoule, kde jsou mnohé komplikace, ale přesto existuje, a kde se někteří chladní lidé vytrvale snaží uhasit světlo v lidských srdcích.

Shromáždění našeho bratrstva v tomto náročném roce bylo zahájeno návštěvou metropolity Petra z Accra dne 9. února 2020 a ukončeno bylo 8. března 2020 za přítomnosti metropolity Konstantina ze Singapuru. Dobrotivý Bůh nám také dopřál, aby poslední archijerejskou návštěvou tohoto roku, 11. října 2020, byl příjezd vladyky Agathonika z Arusha.

Náš časopis přichází, aby vyplnil mezeru novinek a aktualit od našich misionářů ze zemí, kde září světlo Pravoslaví, a kde probíhají různé charitativní činnosti, jako například příprava pokrmů pro hladovějící či podávání polévek (tzv. “soup kitchens”), kde se vydávají knížky v místních jazycích, staví se školy, nemocnice a sirotčince, provádí se vrtání studní s čistou pitnou vodou, konají se pravoslavné křty a zejména jsou budovány chrámy pro božské liturgie.

Nyní následuje přehled vašich milodarů v roce 2020 a jejich využití. Během tohoto roku bratrstvo podpořilo týmy misionářů přímou finanční pomocí, a to částkou € 650.211,30, která byla využita pro jejich rozličné potřeby, jak je uvedeno zde:

Celý příspěvek →