Letošní postní doba byla rozvířena neklidem, který na nás doléhá ze sousední eparchie. Do této doby jsme vyčkávali, zda se tento nepokoj neuklidní, a pak jsme nechtěli vyrušovat naše věřící a eparchiální duchovenstvo z modlitebního usebrání ve svatém půstu. Nyní jsme se však rozhodli seznámit s některými událostmi naši církevní veřejnost, protože se tyto události týkají všech příslušníků naší eparchie.
„Nic není lepší než pokoj v církvi,“ hlásá jeden z nejznámějších svatých otců, apoštolský otec Ignatios Antiochijský (zvaný Bohonosec, učedník svatých apoštolů, 2. století). Jeho výrok je prostý, a tak hluboce pravdivý! Kolik bychom mohli vykonat misijní a pastýřské práce, kdyby nás stále nezaměstnávaly a nevyčerpávaly všelijaké rozbroje, které v církvi vyvolávají ti, kteří mají srdce a duše nemocné neklidem, vášněmi, touhou po sebe prosazení či prahnou po majetku, po moci a slávě. S těmito základními hříšnými vášněmi trpíme jistě všichni, ale někdo s nimi více či méně úspěšně zápolí, zatímco jiný se jimi nechává bez odporu unášet. Je to smutné, ale všichni to známe z vlastních životních zkušeností.
Jak jinak, než prahnutím po moci či majetku, bychom si mohli vyložit snahy některých osob ze sousedního arcibiskupství? Tito lidé se stále vměšují do vnitřních věcí naší eparchie, útočí na naše představené, snaží se je sesadit či pomluvit, vymýšlejí falešné diskreditační kauzy, pokoušejí se získat pod svou kontrolu náš eparchiální majetek. Klamně informují státní úřady, kterým namlouvají nějaké scestné a nekanonické i neústavní výklady naší církevní struktury, s úmyslem uvést je v omyl a přimět ke schválení předkládaných opatření proti naší eparchii.
Je snad zbytečné rozvádět, že takové jednání je hrubě nekanonické a protiústavní. Posvátné kánony (tj. pravidla ustanovená svatými sněmy v průběhu dějin), které jsou závazné pro celou pravoslavnou církev, by měl znát každý, kdo vystuduje bohosloveckou fakultu. Překvapuje nás tudíž, že se dnes v naší církvi můžeme potýkat s natolik flagrantním porušováním či ignorováním těchto závazných pravidel.
Vybrali jsme sem dva konkrétní případy z těchto zarmucujících jevů. Níže pak přinášíme fotokopie příslušných listin, kterými náš popis událostí dokládáme.
1.) Monastýr Zesnutí přesvaté Bohorodice ve Vilémově. Eparchiální rada dlouhodobě hledá možnosti, jak udržet církevní charakter budovy a jak dlouhodobě financovat její provoz, údržbu a opravy. Jednou z možností, jak zachovat její monastýrský charakter, se jevilo dát ji k dispozici řeckým mnichům, kteří by se o náš majetek starali (upřesnění podmínek a délka bezplatného pronájmu měla být předmětem případného dalšího jednání). Za tím účelem byl zřízen zprostředkující subjekt (Stavropigiání monastýr Zesnutí přesv. Bohorodice), který měl dle direktiv eparchiální rady postupovat v jednání. Následně do celého procesu vstoupil (Bůh ví proč) Vysokopřeosvícený vladyka Michal, arcibiskup pražský, který začal obesílat úřady dopisy, v nichž sám sebe prohlásil za jedinou oprávněnou osobu k jakékoliv dispozici s veškerým majetkem celé pravoslavné církve v České republice. Náš drahý vladyka Michal tam tvrdí, že bez jeho podpisu není žádný provedený úkon platný. Bohužel nás pražský vladyka neuznal hodnými jakéhokoliv vysvětlení, takže nechápeme, proč se tak úporně snaží získat pod svou kontrolu nemovitosti olomoucko-brněnské eparchie. Státní úřady odpověděly vladykovi do Prahy odmítavě a v odůvodnění ukázaly, že znají naší církevní ústavu daleko lépe než pražský arcibiskup.
2.) Mnohem závažnější jsou však pokusy Vysokopřeosvíceného Michala nekanonicky sesadit našeho moravského arcibiskupa Simeona. Vladyka Michal opakovaně poslal (poprvé v r. 2019 a podruhé letos) na Ministerstvo kultury ČR své „rozhodnutí“ ukončit našemu vladykovi Simeonovi jeho funkční období. Po všem, co jsme od pražské eparchiální správy už zažili, nás vlastně ani nepřekvapuje, že na místo moravského arcibiskupa a statutáře olomoucko-brněnské eparchie jmenuje ve svém „rozhodnutí“ vladyka Michal sám sebe. A to vše bez rozhodnutí jakýchkoliv církevních orgánů, kterým by jednání o takových věcech příslušelo (eparchiální rady, eparchiálního shromáždění). I člověku neznajícímu posv. kánony a církevní právo je zřejmá nepřijatelnost podobného chování z čistě morálního hlediska.
Nechce se nám věřit, že by si pražský vladyka opravdu nebyl vědom, že podobné snahy jsou mnohonásobně odsouzeny posvátnými kánony a z hlediska církevního práva jsou důvodem k sesazení toho, kdo by se o něco podobného pokoušel. Buď je na vině stáří Vysokopřeosvíceného pražského vladyky, nebo je s ním dlouhodobě manipulováno ze strany nikým nezvolených skrytých osob, které díky svému zákulisnímu pletichaření nenesou žádnou odpovědnost, ale pravděpodobně mají ze svých piklů materiální benefit. Neštěstí nám v Kristu drahého vladyky je v tom, že pod všemi zoufalými pokusy uchvátit vládu nad Moravou je pouze jeho podpis, avšak prospěch z případného úspěchu takových snah by zřejmě těžili jeho utajení „přátelé“.
Ministerstvo samozřejmě neakceptovalo „výnos“ vladyky Michala a poučilo jej, co v záležitostech církevní správy stanovuje naše místní pravoslavná církevní ústava, kterou jsme si sami napsali, schválili a nechali na ministerstvu zaregistrovat.
Snažili jsme se doposavad na podobné projevy jakéhosi zmatení sousedního archijereje hledět shovívavě a s úctou k pražskému vladykovi a jeho šedinám, jenže útoky se stupňují. Myslíme si, že důstojný vladyka je pod vlivem (či tlakem?) nějakých temných sil, které si kolem sebe neopatrně shromáždil. Církev dostává v restitucích peníze, a tak se najdou různé osoby, které ochotně poradí stařičkému nemocnému vladykovi v Praze, jak s těmito prostředky „nejlépe naložit“.
Zatímco na Moravě se opravují chrámy a fary skoro ve všech farnostech, vydávají se knížky, pořádají se výstavy, máme nové budovy pro bohoslužby, investují se značné prostředky, z nichž bude mít eparchie v budoucnu zisk, tak v bohatší pražské eparchii se toho v tomto ohledu moc neděje (kromě koupě nějaké zříceniny a několika dalších počinů). Do věcí sousední eparchie však zasahovat nemůžeme, jak jednoznačně stanovují posvátné kánony, takže už to nebudeme více komentovat, pouze voláme po klidu v církvi. Máme za to, že pražská eparchie má svých problémů dost a dost, a tak zdvořile vybízíme našeho souseda, drahého vladyku Michala, aby upřel svou pozornost ke svým domácím záležitostem.
Nyní slíbené dokumenty
Celý příspěvek →
Olomoucko-brněnská eparchie
