S požehnáním vladyky Simeona, arcibiskupa olomoucko-brněnského a vladyky Izaiáše, biskupa šumperského vyhlašuje olomoucko-brněnská eparchie eparchiální sbírku na pomoc lidem zasažených válkou na Ukrajině.
Výtěžek sbírky bude sloužit pro zajištění základních životních potřeb lidí ubytovaných v monastýru ve Vilémově nebo na farách v naší eparchii. Číslo účtu ER, kam můžete směřovat dary nebo výnosy Vaší sbírky, je 1209540811/0100, variabilní symbol 2022. Do zprávy pro příjemce napište jméno města Vaší církevní obce.
Dále můžete i materiálně pomoci matkám a dětem v monastýru ve Vilémově, např. dovést do Vilémova potraviny (nejlépe trvanlivé), hygienické potřeby, oblečení, hračky (společenské hry, pastelky) a další.
Děkujeme všem, kteří obyvatelům Ukrajiny v této těžké době pomohou.
V pořadu Vertikála Českého rozhlasu hovoří Dan Mrázek a jer. Rafael Moravský, jak se dotýká válka na Ukrajině pravoslavné církve.
„Válečný konflikt na Ukrajině se silně dotýká i pravoslavné církve. Vždyť právě pravoslavné křesťanství je většinovým náboženstvím v obou znepřátelených státech. Zatímco konstantinopolský patriarcha Bartoloměj ruskou agresi ostře odsoudil, tak ruský patriarcha Kyril mluví o silách zla, které na Ukrajině chtějí rozbít jednotu církve.“
12. března 2022 (Ukrajinský chrám poté, co kolem projely ruské tanky)
Ostravský pravoslavný chrám svatých andělů, prot. Mgr. Miroslav Kudla (iDnes)
Miroslav Kudla, kněz z pravoslavné kaple svatých Andělů strážných v ostravském Pustkovci, slouží mše také pro věřící z ukrajinské menšiny. Válka na Ukrajině se do chodu jeho každodenního života promítá už druhý týden.
„Před Ukrajinci z našich řad stojí možnost narukovat do armády. Uvědomují si ale, že válka není beze ztráty a mohou tu zanechat vdovy a siroty,“ říká Kudla.
Vedení pravoslavné církve na Moravě a ve Slezsku napadení Ukrajiny jednoznačně odmítá jako nevyprovokovanou ruskou agresi.
Naše obec je silně smíšená. Je tu hodně potomků volyňských Čechů, potom místních konvertitů, tedy lidí, kteří z nějakého důvodu k pravoslavné církvi přešli a přijali ji. Je tu také hodně těch, kteří přišli z východního Slovenska ještě v době, kdy byly naše země spojené. Také tu máme hodně Ukrajinců. To jsou ale ti, kteří jsou tu dlouhodobě usazení. Přišli do Česka už dávno, protože tu hledali nový domov a chtěli tu zůstat.
Bohužel, došlo k nesmírné tragédii, k nevyprovokované agresi Ruské Federace pod vedením prezidenta V. Putina proti svrchovanému sousednímu státu. Je to nejen porušení mezinárodního práva a barbarský čin, ale z křesťanského hlediska je zabíjení Ukrajinců strašným hříchem. Ukrajinští biskupové hovoří o hříchu Kainovy bratrovraždy, čili o hříchu do nebe volajícím. Ruská pravoslavná církev je zřejmě v Putinově zajetí a tento hřích ani nepojmenovala ani neodsoudila. Ukrajinské pravoslavné církve však ruskou agresi odsoudily a mnoho z těch eparchií, které se doposavad hlásily pod pravomoc moskevského patriarchy, ruší s ním toto společenství a ukončily vzpomínání jména moskevského patriarchy při bohoslužbách.
Konstantinopolský patriarchát (tzv. Ekumenický), který požívá kanonického primátu ve společenství všech pravoslavných církví ve světě, ruskou agresi ostře odsoudil a vyzval Rusko k okamžitému ukončení útoků a církve ve světě k modlitbám za přepadenou Ukrajinu a k pomoci.
I naše eparchie se postavila na stranu pravoslavných bratří na Ukrajině – pozdviženým hlasem, modlitbou i praktickou pomocí.
Vladyka Izaiáš za naši eparchii ihned po začátku invaze rozeslal dopisy: ukrajinskému velvyslanci a církvi na Ukrajině, ve které je ubezpečuje o naší morální podpoře, odsoudil páchané krveprolití jako neospravedlnitelné a nabídl eparchiální zdroje k pomoci.
V eparchii se modlíme za přepadené Ukrajince a snažíme se pomáhat těm, kteří byli krvavou agresí z Ukrajiny vyhnáni a hledají u nás útočiště. Pravoslavné fary v různých městech se staly kontaktními středisky pro uprchlíky, je-li to v možnotech farnosti, nalézají zde dočasné ubytování a první pomoc, zotavení, zaopatření a útěchu. Pomáháme jim při hledání dalšího příbytku a zajištění různých úředních a osobních záležitostí. Naše církevní obce na různých místech Moravy a Slezska pomáhají na výzvu našich archijerejů, jak mohou. K dispozici dala naše eparchie i ubytovací prostory vilémovského monastýru.
O pravoslavné církvi v českých zemích
Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku (dále jen česká pravoslavná církev) je plně samostatná místní církev, která si sama spravuje své záležitosti a není řízena nikým ze zahraničí. S ostatními pravoslavnými církvemi ve světě jsme spojeni vyznáváním stejné pravoslavné víry, stejnými svatými Tajinami a ctěním kanonických pravidel. Navenek se tato jednota projevuje společnou liturgickou službou a vzájemným uznáváním.
Navzdory občas rozšiřovaným dezinformacím nepatří tedy česká pravoslavná církev pod Moskvu. Jsme církví plně samostatnou. Naší mateřskou církví, která nám udělila plnou a celosvětově uznávanou samostatnost, je Ekumenický (Konstantinopolský) patriarchát. Snažili jsme se vždy o dobré vztahy se všemi ostatními národními církvemi, zvláště úzké vazby máme v posledních desetiletích právě s Ukrajinou. To je dáno množstvím ukrajinských věřících, kteří se u nás ocitli kvůli práci a kterým tedy pomáháme, především duchovně.
Pravoslavná církev zde vznikla působením cyrilometodějské misie, která z Moravy přešla i do Čech a zde se šířila díky misijnímu úsilí sv. Václava a Ludmily, sv. Prokopa Sázavského. Pravoslaví se zde místy udrželo až do doby Karla IV., dále ještě přes dobu husitskou až do Bílé Hory. Pak bylo obnoveno obrozenci v 19. století a nakonec vladykou mučedníkem Gorazdem, který za něj spolu s dalšími novomučedníky prolil svou krev v době nacistické okupace naší vlasti.
V naší církvi se snažíme už od dob sv. Gorazda utvářet české pravoslaví, tradiční církev s svými zvyklostmi a inspirující se po celém světě, zvláště pak v Řecké církvi, která zachovává ty nejstarší a nejpůvodnější liturgické formy a spiritualitu sahající do prvokřesťanských dob.
Mnohonárodnostní složení našich farností vzniklo především imigrací a naše církev přijímala a starala se vždy o všechny pravoslavné věřící, kteří se u nás ocitli. Máme tedy na našich farnostech bohaté zkušenosti s mnohonárodnostním půdorysem naší práce — Češi, Ukrajinci, Moldavané, Srbové, Bulhaři, Makedonci a dal. To znamená, že máme důležitou společenskou roli na místní a regionální úrovni, protože u nás lidé přicházející z jiných národů nacházejí potřebné zázemí. Věřící ze zahraničí jsou v poslední době nejčastěji zde pracující Ukrajinci. Díky těmto dlouholetým zkušenostem jsme připraveni toto zázemí a pomoc poskytnout i uprchlíkům, kteří u nás nyní hledají bezpečí a přežití, když jejich životy, zdraví a domovy jsou zničeny válkou či ohroženy agresí ruského prezidenta Putina.
Pro tisk a veřejné šíření si můžete stáhnout tento text v PDF:
Zažíváme náročné období, říká správce svitavského pravoslavného chrámu
3. března 2022 Do pomoci Ukrajině se zapojila i malá pravoslavná farnost ve Svitavách, která skoro čtvrtstoletí slouží starousedlíkům, potomkům repatriovaných volyňských Čechů a dnes i pravoslavným věřícím z celé Evropy včetně Ukrajiny. Nyní se připravuje na příliv uprchlíků.
Pane a Spasiteli Ježíši Kriste, ty sám jsi láska, prokazuješ lásku a učíš milovat, na tebe spoléháme, v tebe věříme, ty jsi veškerá naše naděje! Všemohoucí Hospodine, Bože náš, prosíme tebe, zastav utrpení a válečné násilí na Ukrajině. Uděl všem lidem ducha pokoje a dobrou vůli k míru. Ty sám pouč ty, kteří přepadli pokojný lid, aby pochopili, že nežehnáš útočné válce, a zmař všechny jejich špatné úmysly. Kriste, Dárce pokoje, uděl rychle mír všem účastníkům válečného konfliktu, útočníky zbav nevědomosti a zaslepenosti, uhas plameny vášní a zloby.
Milostivý Pane, posilni obránce přepadené země, uzdrav zraněné, postarej se o ty, kteří museli opustit své domy, utěš zarmoucené a upokoj padlé. Shlédni milosrdným okem na utiskované. Pastýři duší, osviť bloudící, uveď na cestu spravedlnosti všechny ovečky své. Dej sílu lidu svému na Ukrajině, aby uprostřed válečných běd neklesal na duchu, ale odhodlaně nesl svůj kříž a následoval tvou trpělivost. Pomoz nám všem, svým dětem, abychom se chopili kající modlitby a otevřeli tím dveře tvému slitování. Kéž všichni pochopí, že na zemi žijeme nikoliv proto, abychom zabíjeli, ale abychom druh druha milovali.
Pane slitovný, smiluj se nad námi a vyslyš úpěnlivé modlitby naše přinášené ti s vírou za trpící a umírající, na přímluvy přesvaté Bohorodice, sv. knížete Vladimíra, mučedníků Borise a Glěba, ct. Antonia a Feodosia i všech svatých. Neboť ty jsi Bůh pokoje, Hospodin slitování a útěchy, a tobě slávu vzdáváme, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky, až na věky věkův. Amen.
(S požehnáním a prosbou Vysokopřeosvíceného Simeona a Přeosvíceného Izaiáše se modlete za trpící lid na Ukrajině při každé svaté liturgii. Možno číst při bohoslužbě např. po zaambonové modlitbě)
Pro přátele vladyky Simeona jsme připravili pár civilních fotografií z oslavy dne narození, z gratulace vladyky Izaiáše a dále z blahopřání, které přinesli našemu vladykovi otec Rafael Moravský s Perlou Deckerovou. K fotografiím bylo pořízeno i kratičké video. Věříme, že tím potěšíme duchovní i věřící a všechny, kteří našeho duchovního otce a starce nosí ve svém srdci.
Na úvod si můžete přečíst blahopřání, které arcibiskupu Simeonovi k narozeninám zaslal náš metropolita, vladyka Rostislav.
V sobotu 12. února oslaví Vysokopřeosvícený vladyka Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský požehnané 96. narozeniny.
Duchovní naší eparchie s věřícími bratry a sestrami mu blahopřejí a děkují za jeho službu ve správě eparchie a za jeho modlitební záštitu nás všech zde na Moravě.
Našemu drahému arcipastýři přejeme, aby mu Bůh daroval zdraví a dlouhý pokojný život.
Na mnohá a blahá léta, vladyko!
Za všechny posílá své gratulace úřad eparchiální rady a redakce eparchiálního webu.
Blíží se poloviční jubileum sváteční události Představení ikony Matky Boží přesvaté Bohorodice Olomoucké. Požehnání Panny Marie navštívilo naši eparchii 18. září 2021. S radostí vzpomínáme – viz článek o této výjimečné události.
Nemůžeme začít zamyšlení nad svátky Narození, aniž bychom především zmínili základní teze církevního učení o vtělení Božího Syna: Bůh se stal člověkem, aby se člověk mohl stát bohem. (Výrok tak starý, že se teologové neshodují od koho pochází: od Basila Velikého?, od Athanasia? …) Nekonečný a nestvořený Syn Boží, jemuž je celý vesmír malý a nemůže Jej pojmout, se právě narodil; Bůh, který je věčný, bezpočátečný a nesmrtelný, netrpící a vševědoucí, se stává malým dítětem, které se dává vložit do jesliček a nechává se zabalit do plének. Bude se učit mluvit, chodit, číst, pracovat. Od okamžiku jeho narození je už pevně dáno, že jednoho dne musí i on zemřít.
Ten, jemuž patří vše a drží ve své ruce veškerenstvo, dobrovolně zchudl, aby nás „obohatil svou chudobou“. A jakoby nestačilo, že Bůh se stává člověkem, rodí se v největším ponížení a skromnosti – v chlévě, v chudobě. Nevybral si narodit se v císařské rodině, ani v purpuru, zvolil si pokoru. Nezvolil si život v přepychu a obdařen královskou mocí, ale v prostotě a bezbrannosti. A jeho sestupování hlouběji a hlouběji do pozemské mizérie tímto narozením jenom začíná. Skončí potupnou popravou v bolestech na kříži, mezi zločinci.
Jak se o Božím Synu praví v liturgii sv. Basila: »Rozhodl se nelpět na rovnosti tobě, Bohu a Otci, a tak ač byl Bůh, zrozený před všemi věky, na zemi se objevil a s lidmi žil. Z Panny svaté se vtěliv, sebe samého snížil, vzezření služebníka přijav. Tělu ponížení našeho se připodobnil, aby učinil nás podobnými obrazu slávy své.«
Je to tajemství tak hluboké a rozumu nedostupné, že Církev zvolila řeč paradoxů, aby svou chválou toto tajemství obkroužila – alespoň částečně uchopila nadšenými slovy (viz kondak svátku):
»Panna dnes Nadpřirozeného rodí a země skýtá Nedostupnému jeskyni. Andělé s pastýři Ho oslavují a mudrci vedeni hvězdou putují, neboť se pro nás narodilo Děťátko malé, předvěčný Bůh.«
V kratičkém zpívaném textu je přímo koncentrát protimluvů: Panna × rodí. Rodí × Nadpřirozeného (jenže člověk nemůže rodit nikoho jiného než přirozeného; v jiných jazycích je termín „rodit“ spojen s pojmem pro „přirozenost“). Nedostupný × na zemi a to v jeskyni čili Nedostupný se stal dostupným; Nedotýkatelný se nechal obejmout svým stvořením – matkou, materií, zemí; Veliký se stal maličkým; Nesmrtelný smrtelným). Narozené Děťátko × je předvěčný Bůh (dítě, které zrovna začalo svůj život, bylo Bohem už před všemi věky).
Z židů si k sobě přivedl pastýře, aby se mu poklonili. Pastýři – byli jedni z nejchudších lidí, to byli ti, kteří neuměli žádné řemeslo, nebyli rybáři ani řemeslníky, neměli žádnou solidní živnost. A ty si vybral Pán jako své dvořanstvo, aby se mu poklonili v jeho paláci – ve chlévě, na jeho trůně – v jeslích. Z pohanů si přivedl naopak učence, mágy, astrology, které si skrze nebeské znamení přivedl, aby se mu klaněli a tím bylo zjeveno, že Evangelium stojí nad veškerou pohanskou učeností, vědou, rozumem a moc Kristova je nad všemi pozemskými poklady a jakoukoliv královskou vnešeností.
* * *
Tenkrát v Betlémě se narodila Osoba, v níž se spojilo Božství a lidství. Naše lidství, poškozené hříchem, smrtelné a znetvořené pádem Adama, přijal Pán od přečisté Panny, aby toto lidství obnovil, vyléčil od věčné smrti, přivedl zpět k Bohu, spojil s Božstvím, prozářil a přetavil nestvořenou Božskou energií tak, jako oheň rozžhaví železo.
Při svém Narození přichází, aby nám ukázal cestu správného lidského života a aby nás sám vedl po cestě pokory a nesení kříže, skrze kříž ke vzkříšení. Předpokladem však je, abychom dokázali alespoň vzdáleně napodobit jeho betlémskou pokoru.
Ano, tyto svátky jsou zároveň Božskou učebnicí pokory. Když náš Bůh ukázal takovou nevídanou pokoru a cestu ponížení, jak bychom se neměli i my snažit – každý podle svých možností – napodobit tuto velikost pokory? Bůh nám svým příkladem zjevuje, že v pokoře je velikost, že skutečně velké a vnešené dílo lze učinit jen cestou pokory.
O sv. Janu Zlatoústém zpíváme po liturgii, že nám ukázal „vznešenost pokory“. O svatých biskupech zpíváme: „Pokorou dosáhl jsi povýšení a chudobou získal jsi bohatství.“ Písmo praví: „Bůh se pyšným protiví, kdežto pokorným dává blahodať.“ Sv. Paisij přímo učí: pokora = blahodať.
Ct. Paisij praví: Pokorný člověk vydechuje všechny duchovní vůně: prostotu, mírnost, neohraničenou lásku, dobrotu, nehněvnost, obětavost, poslušnost atd. Je chudý duchem, a proto vládne veškerým duchovním bohatství. Je zbožný a tichý, a proto je stejného rodu s nejblahoslavenější Bohorodicí a Pannou Marií. Jestli se nepokoříme dobrovolně, tak jsme pokořeni silou, protože nás dobrý Bůh miluje.
Ct. Svatohorec dále praví: Jestli se pokoříš, uvidíš, jak do tebe vstoupil Bůh, který změní tvé srdce na betlémské jesličky.
Ikona Narození v chrámu
Narodil se jako maličké bezbranné Dítě, aby oměkčil naše zatvrzelá srdce (jak píše Dostojevskij). Vždyť při pohledu na novorozeně měknou srdce dokonce drsným chlapům. Obrázek Dítěte v jesličkách s Jeho Matkou vzbuzuje něhu v průběhu všech pokoleních, jak jdou po tisíciletích za sebou. Proto se z těchto svátků staly svátky míru, pokoje a smíření. Jednak smíření člověka s Bohem, kterého se účastníme i smířením s bližními. Tak se Bůh svou prozřetelností přičinil, aby si lidé odpouštěli a smiřovali se – zvláště o těchto svátcích, kdy bývá zvykem, že dokonce i ve válečných konfliktech se vyhlašují příměří. A my všichni jsme zváni okusit sladkost smíření.
* * *
Každoročně si připomínáme, jaká je pravá oslava Narození Kristova – učinit z jeskyně svého srdce Betlém s jesličkami, z nichž nás osvěcuje záře narozeného Spasitele.
Říká se, že Pán se nechal nosit v náručí Panny, aby mohl vzít do své náruče nás všechny. V oslavě události Kristova Narození je hlavním tématem zmenšení Boží nesmírnosti, aby se mohl ujmout nás. Bůh se zmenšuje, aniž by ho ubylo a aniž by přestal být plným Bohem, ale zároveň se spojuje s naším lidstvím, které jakoby zastiňuje záři jeho moci a dočasně svazuje jeho sílu podobně, jako je kolem nemluvňátka pevně ovinut povijan.
Narození Páně je úvodem do Evangelia, které celé je mocným Zjevením Boží lásky k člověku. Je to láska, která nehledí na lidský pád, hřích a zradu, ale je stálá a neměnná. Jako matka stále miluje své dítě, i když zlobí, tak Bůh nepřestává milovat člověka, který když hřeší, škodí tím jen sám sobě. Nejsilnějšími body tohoto zjevení je obraz Jeho Narození a Ukřižování, které ukazují klíčové okamžiky Božího sestoupení za člověkem. Ukazují, že Bůh Stvořitel tak miluje člověka, že je připraven na všechno přistoupit, cokoliv učinit, jen aby člověka zachránil od věčné smrti.
Rok co rok nám Církev staví před oči událost Narození i Ukřižování, abychom konečně pochopili Boží lásku a otevřeli svá srdce této lásce. To nám pomůže změnit „frekvenci našeho myšlení“ (podobenství o radiostanici používané starcem Paisijem) a přepnout se na frekvenci pokory, a tak s Ním můžeme hovořit, protože On promlouvá do lidské duše jen na této frekvenci.
Redakce webu gratuluje novému otci diakonovi k jeho chirotonii a přeje mu Boží pomoc k duchovenské službě.
Dne 20. prosince navštívil vladyka Izaiáš naší církevní obec při chrámu svatého Jiří ve Svitavách a při svaté liturgii rukopoložil na diakona bratra Ing. Libora Jiřího Stráníka.
Děkujeme vladykovi, který vyhověl naší pokorné žádosti, a věříme, že nový otec diákon nám bude posilou a pomocí při bohoslužbách a organizaci církevního života naší obce.
Rádi bychom touto cestou popřáli našim vladykům, duchovním otcům i novému diákonovi otci Liborovi požehnané sváteční dny Narození Páně a do nového roku Boží ochranu, pevné zdraví a mnoho sil v pastýřské službě.
Po natočení vánočního a novoročního blahopřání pořídil kameraman ještě pár záběrů, na kterých vladyka odpovídá na otázky kolem Brna. Jak divák sám pozná, je to hovor spontánní, bez přípravy a bohužel kvůli nepříznivým vlivům prostředí nemohl být obsáhlejší.
Nakonec jsme se rozhodli tyto záběry i přes nízkou technickou kvalitu zvuku a okolnímu rušení použít s ohledem na neustávající útoky na oba naše vladyky. Byl jen digitálně trošku vyčištěn a zesílen velice slabý zvuk a musely být znovu načteny položené otázky, protože jejich originální znění bylo slabé, zarušené různým hlukem a místy bylo kameramanem zachyceno jen částečně. Záběry hovořícího vladyky jsou ponechány dokonce bez střihu a záznam ponechává všechnu nedokonalost bezprostředního a nepřipraveného projevu, za což se divákům omlouváme.
Uznáváme, že ponechat natočený materiál v surovém stavu je z technického hlediska poklesek a z uměleckého režijního hlediska lze tedy vyčítat videu jistou nekultivovanost v přípravě. Na druhé straně však toto krátké video nemá ambice být dokumentárním filmem, ale spíše jen záznamem vladykova vyjádření, zarámovaným režijním úvodem a závěrem, a naši věřící mohou navíc vidět a slyšet svého vladyku autenticky tak, jak bezprostředně hovořil.
Vysokopřeosvícený vladyka Simeon, náš eparchiální archijerej posílá pozdrav svému duchovnímu stádci s přáním požehnaných svátků Narození Ježíše Krista a k novoletí.
Přejeme našemu drahému vladykovi a pastýři, aby mu Bůh dopřál zlepšení zdraví a možnost chůze. Současně prosíme o jeho svaté modlitby v průběhu celého nastávajícího roku Boží milosti 2022 léta Páně.
V průběhu návštěvy, při níž eparchiálnímu archijereji popřál vladyka Izaiáš za celou naši eparchii radostné a pokojné svátky, byl pořízen videozáznam, a proto nás může přes monitor pozdravit náš vladyka nejen písmem, ale i hlasem a obrazem. V současné covidové době je to zřejmě jediný způsob, jak se Boží lid naší eparchie může s vladykou setkat.
Snímek vznikl jako komentovaná zpráva o tom, co se v Brně kolem našeho chrámu děje. Obsahuje část autentického video-materiálu, který byl u brněnského chrámu v poslední době pořízen, a je doplněn vstupy se svědectvím pracovníků bezpečnostní agentury, se svědectvím a úvahou sloužícího kněze a zároveň jednoduchým teologickým komentářem určeným pro širší veřejnost. Snahou tvůrců bylo umožnit srozumitelným způsobem každému divákovi nahlédnout nejen povrch brněnských událostí, ale zprostředkovat i morálně-církevní pohled pod jejich povrch.
Klidné a duchovně utěšené svátky Narození Kristova přejeme duchovenstvu i věřícím celé olomoucko-brněnské eparchie.
Procházíme právě bouří doby, ve které na nás útočí z jedné strany duchovně stále se propadající stav naší civilizace i zmatek a názorové rozdělení společnosti a zároveň epidemie zákeřné infekce, a z druhé strany i útoky vedené proti eparchii spojené s dravým proudem tolika dezinformací, pomluv a agresivity, že jsme si to doposavad neuměli ani představit. Bůh to zřejmě dopouští, abychom hlouběji pochopili, že jedinou naší nadějí je On sám, Pán Ježíš Kristus. On je skála, o kterou se rozbíjí vlnobití lidských hříchů, vášní, svévole a vzpoury. Vzkazuje nám tím, že On sám vyřeší všechny naše problémy a trápení. Chrání svou Církev, nevěstu, kvůli které stvořil celý vesmír (jak nás učí Otcové), jako zřítelnici svého oka. Jako to, co je ze všeho stvoření nejcennější.
Ježíš Kristus pravil: „Pokoj svůj vám dávám.“ V našem Spasiteli nacházíme pokoj pro svou utrápenou duši. Jedině On může dát to, co svět dát nemůže, nadpozemský pokoj, který je tím, co naše srdce tak naléhavě potřebuje, po čem žízní.
V pozoruhodném a hlubokém textu letošního poselství posvátného synodu ke svátkům Narození Kristova (které bylo sepsáno na Slovensku) se píše:
Pandemie, kterou procházíme, nezasáhla jen zdravotnictví, politiku či ekonomiku. Dotkla se a bolestivě poznamenala především mezilidské vztahy. Zdá se, že všechno, co je ve světě, prochází zkouškou odolnosti – a nikdo z nás z toho není vynechán. Leč zkušenost mnohých křesťanských generací dokazuje, že můžeme obstát v jakékoliv zkoušce, když vyvineme vlastní úsilí a máme důvěru v Boží pomoc. Právě to se nám snaží nastávající svátek připomenout.
Ano, to je znamení této doby: vše a každý musí projít zkouškou odolnosti. Zkoušena je naše víra i naše církev, jestli jsou pevné a jsou-li založeny na důvěře v Krista a odhodlaném následování našeho Pána. To je zřejmě skrytý smysl toho bouřlivého vlnobití, které s námi otřásá. Vydržíme?
V pevné naději na našeho Pána, který se v Betlémě narodil, obstojíme.
bohužel brněnští vzbouřenci ani v době blížícího se Narození našeho krásného Pána Ježíše si nedávají pokoje.
Uvažovali jsme dokonce, že už se nebudeme v tomto církevním médiu zabývat ošklivým a necírkevním děním organizovaným naším bývalým duchovním v Brně. Tato osoba se svými skutky už dávno sama zřekla kněžství. Doposavad jaksi umanutě organizuje schismatická shromáždění maskovaná jako bohoslužby. Jejich smyslem je však útočit na farní majetek, brzdit kanonickou církevní obec, bránit misii a udržovat jeho věrné ve fanatickém naladění. Tato srocení konaná hned vedle chrámových vrat a stále brání klidným a zbožným členům farnosti ve vstupu do chrámu. Není to ani církevní, ani kanonické ani kulturní chování. Protože svou kauzu nedovoluje tento padlý duchovní řešit církevním způsobem a není už naděje na to, že by změnil své smýšlení, řeší se celá věc cestou zákona.
Je nám už břemenem stále přinášet další a další dokumenty a opakovat argumenty o duchovním i morálním pádu toho člověka, dokazovat jak hluboce nepravoslavné a necírkevní (a v podstatě bezbožné) je jeho chování. Poukazovat na to, jaké škody způsobil Církvi Kristově, a to vše jen z osobních důvodů. Napomínáme, káráme, usvědčujeme jeho zlé skutky jen proto, že nám tak činit přikázal apoštol Pavel. Když křesťan nepřijímá žádné napomenutí, kárání ani se nepodrobí trestu, církev se musí zříci péče o jeho spásu. Soud nad jeho duší patří Bohu. Kéž je mu Pán milostiv!
Kliknutím si můžete obrázek zvětšit
Jak však vidíte, existuje skryté spojenectví mezi ním a vedlejším vladykou, který nedávno vydal nesmyslné prohlášení, kterým se vyvyšuje nad našeho eparchiálního arcibiskupa Simeona, neomaleně se míchá do vnitřních věcí naší eparchie a chce rozhodovat, kdo bude sloužit v našich chrámech na Moravě. Taková činnost je o to trapnější, že způsob jeho správy metropolie vykazuje do nebe volající neústavní skutky. Chce snad stejný rozklad, o jaký se přičinil v Praze, způsobit i u nás? Poté co zřejmě rozházel pražské peníze a nyní podle všeho rozhazuje peníze, které jsou společným majetkem obou eparchií, chce rozházet i peníze olomoucko-brněnské eparchie? Chce se zmocnit brněnské farnosti? Nebo je za tím nějaká třetí síla? Dvanáct duchovních ze Slovenska, aniž by se namáhalo seznámit se s podstatou problému, zaslalo svůj neinformovaný protest i moskevskému patriarchovi, což napovídá, že za Fejsakovým i Michalovým konáním stojí přece jen Moskva a její expanzní záměry.
Jakmile naši kanoničtí duchovní začali v Brně sloužit, vydal vl. Michal jakési zvláštní prohlášení, které snad ani není hodno důstojnosti biskupa se základní orientací v posvátných kánonech, jimiž je archijerej povinen se ve svém působení řídit. Nemá žádné oprávnění svými “nařízeními” destabilizovat naší eparchii a měl by se spíše pokusit obnovit správní církevní orgány, které svévolně ochromil, aby mohl neomezeně nakládat s církevními finančními prostředky.
Na opravdu mimořádně zvláštní prohlášení vladyky Michala odpověděli oba moravští archijerejové společným listem:
Olomoucko-brněnská eparchie
