Olomoucko-brněnská eparchieKe konci roku 2017 přijal náš vladyka Izaiáš pozvání Jeho Vysokopřeosvícenosti arcibiskupa Michala zúčastnit se 22. prosince bohoslužby u příležitosti oslavy ikony Matky Boží Neočekávaná radost. Bohoslužba se konala za přítomnosti metropolity Vysokopřeosvíceného vladyky Agapita v monastýru v Loděnici.
KONCERT SBORU GYMNÁZIA OLGY HAVLOVÉ
V pátek 15.12.2017 se již podruhé v kapli svatých Andělů strážných v Ostravě-Pustkovci konal adventní koncert Sboru Gymnázia Olgy Havlové, v jehož podání zazněly koledy a jiné duchovní písně s námětem blížícího se svátku Narození Páně.
WROCŁAW 2017
Po třech letech se v sobotu 16.12.2017 poutníci z Pravoslavné církevní obce v Ostravě-Pustkovci vypravili do polské Wrocławi (Vratislavi), kde navštívili chrám svatých Cyrila a Metoděje na ostrově Piasek. Zdejší duchovní otec Grzegorz Cebulski se jim ochotně věnoval a seznámil je nejen s chrámem, ale i s historií a současností pravoslaví ve Wrocławi.
16. prosince vykonal vladyka Izaiáš, s přisluhováním početného duchovenstva, obřad svěcení nového prestolu v Uherském Brodě, kde díky iniciativě br. Yuriye Moyshe roste nový chrám sv. Jiří. Br. Moysh společně s dalšími věřícími požádali olomoucko-brněnskou eparchii o kanonickou církevní správu. Eparchiální rada projednala tuto žádost a souhlasí s ustanovením přípravného výboru pro vznik nové církevní obce na území naší eparchie. Radou schválení členové přípravného výboru nyní podnikají potřebné kroky ke svolání ustanovujícího první shromáždění uhersko-brodské církevní obce.
V souvislosti s těmito událostmi byl v novém chrámu vysvěcen prestol, aby se u něj mohli členové zde vznikající církevní obce scházet k bohoslužbám, a byl tím zahájen liturgický život na tomto místě. V duchovním smyslu je církevní obec tam, kde se věřící shromažďují kolem svatého prestolu k modlitbám, díkůvzdáním a ke službě svatých Tajin. Tam, kde se slouží božská liturgie, podává se eucharistie – drahocenné Tělo a Krev Kristovy, platí Kristova slova: „Kde jste dva neb tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed vás.“ Bez ohledu na velikost duchovního stádce je jeho bohoslužebný život napojen skrze eparchiálního biskupa na oživující tep mystického Těla celé světové pravoslavné Církve.
Obřad svěcení prestolu je pln tajemné symboliky a vykonává se u nás stejně, jako ve všech pravoslavných chrámech v přítomnosti a jak probíhal v minulosti a — dá-li Bůh — bude tomu tak i v příštích letech. Přítomní byli šťastni, že se mohli zúčastnit takového mystéria a jistě cítili v průběhu svěcení, kterým byl tento svatý prestol připojen ke všem pravoslavným prestolům světa, jak je důležité dodržovat naše pravoslavné kánony a tradice a bránit je před narušováním. Buďme pravověrní, přidržujme se učení svatootcovské orthodoxie a orthopraxe, neboť to nás činí pravoslavnými a spojuje nás a sjednocuje s pravoslavnými na celém světě!
Vysvěcení prestolu napodobuje křest člověka, jehož narození zpodobeno položením základního kamene. Proto před začátkem svěcení prestolu vladyka posvětil památeční mramorovou desku, která bude umístěna na chrámu na znamení jeho řádně kanonicky provedeného vysvěcení. Při svěcení se prestol nejprve omývá vodou podobně, jako je omyt ten, kdo přijímá křest; posléze je pomazán myrem a oděn do bílých šatů. Bílá barva je zde symbolem nadsvětské čistoty a Boží blahodati.
Prestol, na kterém se koná svatá eucharistie, je nejdůležitější místo v chrámu, ohnisko zvláštní přítomnosti Boha, Boží trůn. Jeho vysvěcení je odevzdáním dokončovaného chrámu Bohu a předáním věřícím, aby se zde shromažďovali k modlitbě a setkávali s Bohem. Mystérium se koná za královskými vrátky. Každý úkon obsahuje mnoho významů. Všechny symboly navazují na oběť Ježíše Krista a Jeho stálá přítomnost dominuje celé slavnosti.
Biskup i ostatní duchovní připravující prestol na sebe odívají (přes liturgická bohoslužebná roucha) bílé zástěry. Ty symbolizují čistotu jejich záměrů a současně označují, že to, co konají, děje se jménem všech pokřtěných. Prestol má formu metr vysokého čtvercového stolu, vyrobeného z masivního pevného dřeva – z dubu, jasanu či z borovice apod. Čtyři sloupky symbolizují čtyři světové strany. Čtyři rohy oltářního stolu symbolizují čtyři evangelisty. Sloupky mají nahoře přesně připravené otvory pro spojovací hřeby. Na ně se až v průběhu samotného svěcení připevňuje vrchní prestolní deska. Do předvrtaných otvorů sloupků nalévá biskup tzv. voskomastix (to je rozehřátá směs včelího vosku, kadidla a pryskyřice i dalších ingrediencí). Všechny části, z nichž se sestavuje prestol, i všechny další použité matérie skrápí biskup svěcenou vodou.
Kněží přinášejí vrchní desku prestolu. Na spodní stranu desky teď světící biskup zapisuje „kroniku“ slavnosti vysvěcení – datum, místo, jména vysvěcujících, představeného duchovního. Poté je kněžími deska položena na sloupy. Jsou v ní — přesně nad otvory ve sloupcích — připraveny čtyři otvory s vydlabanými prohlubněmi, jimiž se znovu vlévá voskomastix. Připomíná balzám, který připravili pro tělo Kristovo šlechetní Nikodém a Josef Arimatejský.
Použitý voskomastix symbolizuje naše sjednocení s Kristem, s Jeho obětí a zmrtvýchvstáním. Do otvorů se poté zatloukají čtyři dřevené hřeby. Představují hřeby, kterými byl Kristus přibit ke kříži. Jsou zatloukány oblými kameny bez ostrých hran, aby při tom nedošlo k poranění prestolu. Tyto kameny pak zůstanou navždy ležet pod prestolem. Nyní je vrchní deska už pevně natrvalo spojena se sloupy.
Přichází chvíle, kdy je na znamení duchovní očisty prestol omýván teplou vodou. Po osušení je znovu omyt růžovou vodou, která vůní připomíná myrhu, přinesenou ženami myronosicemi ke hrobu Páně, smíšenou s červeným vínem, symbolem Kristovy krve. Biskup posvětí vonnou vodu a víno, slévá je v jedno a vylévá na prestol. Touto vzácnou směsí kněží spolu s vladykou dlaněmi potírají celý otářní stůl. Nakonec duchovenstvo prestol osuší novými houbami; ty jsou poté uloženy pod prestol. Tyto úkony připomínají přípravu Ježíše k pohřbu.
Takto připravená deska je potírána svatým myrem tak, jako člověk je pomazán při Tajině myropomazání po křtu. Tím se na něj klade pečeť daru Ducha Svatého a vyprošuje se zvláštní milost místu, na kterém bude přinášena eucharistická oběť. Prestol je posléze oblékán do spodního liturgického odění zhotoveného z čistého lnu. Je to plátno, které připomíná pláštěnici (katasarku – rozprostírající se po těle, přiléhající k tělu), do které byl zavinut Ježíš Kristus po snětí s kříže. Na vnějších stranách je tento oděv obtočen dlouhou šňůrou, vedenou zvláštním způsobem, aby na každé boční straně prestolu vytvářela kříž. Provaz symbolizuje pouta, kterými byl spoután Ježíš, když Ho vedli na soud, a současně moc Boží, která udržuje svět — jeho čtyři strany — a do jednoho celku spojuje vše, co žije na zemi.
Když je obvazování dokončeno, je prestol odíván do svrchního šatu – po všech pěti stranách je rozprostřeno vnější oblečení ze zvláště zdobené tkaniny, často protkané zlatými nitěmi (šatu se říká indicie; od řeckého – oblékat). Symbolizuje lesk Boží slávy. Na znamení duchovního posvěcení místa biskup nyní zapaluje svíce či lampádu na prestole (nebo vydá povel k postavení první svíce na nový prestol).
Následuje příchod svatých ostatků mučedníků, které biskup nese slavnostně na diskose, na prestole je pomazává svatým myrem, vkládá do schránky – relikviáře, a tu umísťuje do nitra svatého prestolu (většinou je uložena uprostřed vnitřního prostoru prestolu – na krátké páté prostřední noze oltářního stolu (nebo na trnoži), na kterou je případně připevněn dřevěný kříž obsahující ostatky).
Na oblečený prestol se nadále ukládá antimins – posvěcené hedvábné či jemné lněné plátno (zdobené velkopátečním motivem) s pověřením příslušného archijereje k vykonávání svaté liturgie. Na něm, jako na Ježíšově hrobě a na prvokřesťanských hrobech mučedníků, se koná posvátná vzpomínka Ježíšova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání, což je zpřítomněno silou blahodati Svatého Ducha sestupujícího při Božské liturgii na předložené Dary. Na závěr svěcení se na prestol kladou ostatní předměty – náležitosti, které dle dávných tradic mají na prestole vždy spočívat: evangeliář, žehnací kříž, darochranitelnice apod. Postaví se zaprestolní kříž a dle jerusalemského typikonu se instaluje sedmisvíčník. Na takto připraveném prestole je už možno sloužit svatou liturgii, kterou archijerej s přítomným duchovenstvem a shromážděným Božím lidem ihned vykoná. Od této chvíle začíná plný blahodatný život obce věřících podobně, jako je křtem a myropomazáním zahájen plný duchovní život dítěte. (Použito článku MUDr. Jiřího Karpowicze)
1. fotogalerie z průběhu duchovní slavnosti
Po vysvěcení prestolu jsme sloužili archijerejskou božskou liturgii. Při kázání se hovořilo o zásadním významu chrámu pro život pravoslavného křesťana. Byla zdůrazněna slova svatého starce Paisije Svatohorce, že do chrámu přicházíme, abychom se posvětili. Prestol znamená v současné řeči „trůn“. A trůn je zde pro toho, kdo na něm usedá – a tím je Kristus, jemuž patří prestoly v našich chrámech a který se k nám z těchto prestolů sklání, aby se nám sám dával za pokrm, jímž nasycujeme a léčíme své duše, aby byly schopny věčného života v Boží blízkosti – v ráji. V chrámu se koná svatá liturgie s podáváním svatého přijímání, což je to nejkrásnější a největší, co na tomto světě existuje. Odtud pramení láska věřících k chrámům, kam přicházíme setkat se s milovaným Kristem. Připomíná se nám podobenství o marnotratném synu, kajícně se vracejícímu ke svému otci, a ten — jakmile ho spatřil — vyběhl mu vstříc, přijal jeho pokání a otevřel mu svou náruč. Obrazně řečeno, setkali se na půli cesty – kráčeli si vstříc. I pro nás jsou chrámy takovým místem v půli cesty, kam s touhou po návratu k Bohu všichni spěcháme a kam Spasitel sestupuje, objímá a pozdvihuje naši duši, aby nás uvedl do nebeského království.
Po liturgii vladyka pohovořil o významu chrámu pro naši spásu a vřele poděkoval donátoru a staviteli chrámu; při tom vyjádřil naději, že se zde příští rok znovu sejdeme k novému svěcení – tentokrát k vysvěcení celého chrámu. Důstojnému otci Olegovi, jeho mátušce a všem dalším poděkoval za zorganizování dnešní slavnosti a všem popřál, aby zde nacházeli svůj duchovní domov.
Po zpěvu mnoholetí bylo v chrámu prostřeno chutné postní pohoštění, u něhož jsme strávili ještě nějakou dobu v přátelských rozhovorech.
Díky Bohu za tento den!
Všem budovatelům chrámu, sloužícímu zde otci Olegovi a církevní obci při chrámu sv. Georgije uděl, Hospodine, zdraví, spasení a ve všem zdar na mnohá léta!
2. fotogalerie
Autoři fotografií: prot. Libor Raclavský a Anežka Mandelíková
Oficiální liturgický kalendář (2018)
Připraveno pro ročenku olomoucko-brněnské eparchie
Forma brožurky A5 (bez graficky vyznačených půstů)
Ke stažení v PDF: • Juliánský kalendář (tzv. starý): kalendar-eparch2018-dil2-juliansky.pdf • Smíšený kalendář: kalendar-eparch2018-dil3-smiseny.pdf • Nový (gregoriánský) kalendář: kalendar-eparch2018-dil4-gregor.pdf • Všechna tři kalendária (tj. celá první polovina ročenky): kalendar-eparch2018-all.pdf
Jedná se “výtržek” z oficiální kalendářní ročenky.
Celou eparchiální ročenku je možno si objednat na úřadu eparchiální rady. (Ročenka obsahuje kromě kalendárií i stručný úvodní přehled svátků, půstů a zádušních památek a aktualizované církevní adresáře /schematismus/ pro olomoucko-brněnskou eparchii a dva delší články od našich biskupů.)
UPOZORNĚNÍ: Firefox má vadný PDF zobrazovací modul. Sazba se v tomto prohlížeči neukazuje správně. Stáhněte si soubor a prohlížejte korektním prohlížečem (Acrobat Reader).
Tato slova, kterými kdysi započal svoji řeč na Narození Páně sv. Řehoř Teolog, již šestnáct století znějí na našich chrámových bohoslužbách a kladou nám stále stejné otázky: Co pro nás svátek Narození Páně znamená? Jak můžeme přivítat Krista, přicházejícího z nebe? Jak se můžeme povznést ze země na nebe? Jak můžeme oslavit Krista svým životem?
Mnohá náboženství vyznávající jediného Boha člověku slibují, že se bude moci do jisté míry dotknout Boha, pocítit Jeho přítomnost a blízkost. Kromě křesťanství však ani jedno náboženství nedovoluje člověku poznat Boha jako bratra, jako přítele. Podle slov sv. Symeona Nového Teologa se vtělením Božího Syna stáváme syny Otce a bratry Krista. Bůh se vtěluje, aby s námi mohl komunikovat jako rovný s rovnými, aby sdíleje náš osud a prožívaje náš život získal právo odhalit nám o sobě i o nás i tu poslední pravdu, která žádným jiným způsobem nemohla být zjevena. Pravdu o tom, že už neexistuje propast rozdělující Boha a člověka, že už neexistují nepřekonatelné překážky, které by bránily setkat se člověku s Bohem tváří v tvář.
Kvůli tomuto setkání přišel Bůh na zem, stal se člověkem a prožil lidský život: narodil se v betlémské jeskyni, utekl do Egypta, vrátil se do Nazareta, vyrůstal v domě tesaře, byl pokřtěn v Jordáně, kázal a chodil po Galileji, Samaří a Judeji, hlásaje Nebeské království a uzdravuje lidské nemoci, přetrpěl muka ukřižování, vstal z mrtvých a vstoupil na nebe. Toto všechno proto, aby se uskutečnilo tajemné setkání, aby byla zbořená hradba, kterou mezi člověkem a Bohem postavil hřích. Jeho Vtělení tuto hradbu zbořilo. Cherubín s mečem, který nám bránil vejít do ráje, ustoupil. Brány ráje se otevřely a člověk se vrátil ke stromu života, z kterého se krmí Nebeským chlebem.
Sv. Řehoř Teolog nazývá vtělení Boha „druhým stvořením“, kdy Bůh tím, že na sebe bere lidské tělo, jakoby nanovo tvoří člověka. Boží vtělení nazývá „druhým společenstvím“ mezi člověkem a Bohem: „Existující začíná existovat, Nestvořený se tvoří, Neobsažitelný je obsáhnut. Bohatý se přijetím těla stává chudobným, abych se já obohatil Jeho Božstvím… Co je to za nové tajemství? Já jsem dostal Boží obraz a ztratil ho, a On přijímá moje tělo, aby obraz zachránil a mě učinil nesmrtelným. Vstupuje s námi do druhého společenství, které je mnohem lepší a vyšší než to první.“
Skrze vtělení Slova se uskutečňuje zbožštění člověka. „Slovo se vtělilo, abychom se zbožštili,“ říká sv. Athanasios Veliký. „Syn Boží se stal Synem člověka, aby lidské syny učinil syny Božími,“ řekl sv. Irinej Lyonský. Zbožštění, ke kterému byl člověk předurčen při samotném aktu stvoření a které ztratil pádem do hříchu, bylo člověku navráceno vtěleným Slovem.
Při narození Krista dochází k dokonalé obnově lidské přirozenosti. Nejen při onom jedinečném Narození, které se uskutečnilo před dvěma tisíci lety v Betlémě, ale i při tom narození Krista, které se znovu a znovu uskutečňuje v našich duších. Neboť duše člověka – to jsou „dobytčí jesle“, které Bůh činí sídlem svého Božství a svým chrámem. Člověk se pádem do hříchu „stal podobným nerozumnému dobytku“, ale Bůh přichází i k padlému člověku a lidská duše se stává místem vzájemného mystického setkání.
Boží Slovo se na zemi vtělilo za hlubokého mlčení noci. Podobně se vtěluje i v mlčenlivých hlubinách naší duše – tam, kde umlká rozum, kde se ztrácejí slova, kde mysl člověka stojí před Bohem. Kristus se narodil na zemi jako neznámý a nepoznaný, a jen mágové a pastýři spolu s anděly Mu vyšli v ústrety. Stejně tak tiše a nepostřehnutelně se rodí Kristus v lidské duši, která Mu vychází v ústrety, protože v ní zaplála hvězda, která vede ke Světlu.
S Kristem se můžeme setkat v modlitbě, když znenadání zjistíme, že naše modlitba byla přijata a vyslyšena, že Bůh „přišel a ubytoval se v nás“ a naplnil nás svou životodárnou přítomností. S Kristem se můžeme setkat v Eucharistii, když přijmeme Jeho drahocenné Tělo a Krev a najednou pocítíme, že naše vlastní tělo prostupuje Jeho Božská energie a v našich žilách koluje Jeho Krev. S Kristem se můžeme setkat v našich bližních, když se nám člověk znenadání otevře a my vidíme až do jeho nejniternějších hlubin – až tam, kde září Boží obraz. S Kristem se můžeme setkat v našem každodenním životě, kdy uprostřed hluku najednou zaslechneme Jeho volající hlas anebo uvidíme Jeho zřejmý a náhlý zásah do běhu dějin.
Právě takto – náhle a nečekaně – Bůh zasáhl do života lidstva před dvaceti stoletími, kdy Jeho Narození otočilo běh dějin. Právě takto se rodí znova a znova v duších tisíců lidí a mění, přetváří celý jejich život, čině věřící z těch, co nevěřili, svaté z těch, co hřešili, a spasené z těch, co hynuli.
Nechť se pro nás svátek Kristova Narození stane svátkem narození Krista v naší duši a našeho znovunarození v Kristu. Zmlkněme pro svět, aby se v naší duši narodilo Boží Slovo a naplnilo nás svým světlem a duchovní radostí.
Kristus se rodí!
† Rastislav
arcibiskup prešovský,
metropolita českých zemí a Slovenska
† Michal
arcibiskup pražský a českých zemí
† Simeon
arcibiskup olomoucko-brněnský
† Juraj
arcibiskup michalovsko-košický
† Izaiáš
biskup šumperský
Poselství originál (slovensky) v PDF: 2017-vanocni-poselstvi-2017opt
Poselství v českém překladu (formát DOC pro MS Word): 2017-poselstvi-posvatneho-synodu-pravoslavne-cirkve
2. prosince 2017 se vladyka Izaiáš zúčastnil slavnostní bohoslužby u příležitosti přenesení ostatků svatého vyznavače Serafíma Zagorovského v Rzeszowie (v Řešově) v Polsku.
V neděli 3. prosince jsme v mikulovském pravoslavném chrámu svatého Mikuláše oslavili 20. výročí jeho vysvěcení. Mikulovský pravoslavný chrám je totiž zasvěcen tomuto slavnému biskupovi a církevnímu otci, který byl účastníkem prvního všeobecného církevního sněmu (v roce 325 v Nikáji). Společně s chrámovým výročím jsme pochopitelně slavili i letošní památku samotného sv. Mikuláše, patrona námořníků, rybářů a dětí. Ke zdejší oslavě tohoto významného svátku se připojili otcové prot. Mgr. Ing. Cristian Popescu z Brna a prot. Mgr. Svatopluk Konstantin Ryška z Dolních Kounic a také mnoho věřících, jak místních, tak z okolí. Ačkoli počasí bylo chladné, hřála nás modlitba, společný liturgický zpěv, a po bohoslužbě jsme se zahřáli i teplým svařeným vínem a čajem. Nezapomnělo se ani na děti, které byly dle tradice obdarovány sladkým perníkem. Poté jsme se z chrámu přesunuli ke společnému obědu do blízké restaurace, kde jsme naši mikulášskou oslavu završili srdečným společenstvím kolem prostřeného stolu. Letošní společná oslava svátku sv. Mikuláše byla vydařená a doufáme, že se u této příležitosti setkáme i příští rok.
Již po desáté si v naší obci připomínáme jeden z významných dnů světové historie – 11. 11. 1918, který je oficiálně slaven jako den ukončení 1. světové války a zároveň je vzpomínkovým dnem na účastníky všech válek. Tradičně konáme u památníku panychidu, kterou letos sloužil vladyka Izaiáš přesně v den výročí, v sobotu 11. listopadu. V takřka zimním počasí se nás shromáždilo okolo šedesáti lidí, kteří mají schopnost pamatovat na to, co je podstatné. V doprovodném kulturním vystoupení zazněly básně s vojenskou tématikou a také se četlo z memoárové knihy jednoho britského válečného zajatce, který byl na Jesenicku internován v době 2.světové války. Po hodině strávené u památníku jsme se přesunuli do Magacíny u Kovárny, kde místní hospodyně připravili svatomartinské menu s nezbytnou husou, novým vínem a slezským cukrovím. Zde jsme setrvali ještě asi dvě hodiny v přátelské atmosféře. Mezitím si vladyka prohlédl nově postavený pravoslavný chrám a památník v Horní Lipové a také se podíval na stav rekonstruované pronajaté kaple v Jeseníku.
V úterý 14. listopadu 2017 se v Bratislavě konalo zasedání posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.
Zúčastnili se Jeho Blaženost Rastislav, arcibiskup prešovský, metropolita českých zemí a Slovenska, Jeho Vysokopřeosvícenost Michal, arcibiskup pražský a českých zemí, Jeho Vysokopřeosvícenost Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský, Jeho Vysokopřeosvícenost Juraj, arcibiskup michalovsko-košický, Jeho Přeosvícenost Izaiáš, biskup šumperský, a tajemník posvátného synodu mitr. prot. Milan Gerka.
Synod projednával aktuální otázky naší místní církve.
19. 11. 2017 sloužil vladyka Izaiáš svatou liturgii v Ostravě v Michálkovicích. Po bohoslužbě se uskutečnilo Shromáždění církevní obce, na kterém byli zvoleni noví členové Rady církevní obce.
Duchovní správcové církevních obcí jihlavského protopresbyterátu se sešli na schůzi, které se účastnil i vladyka Izaiáš. Do jihlavského okruhu kromě jihlavské farnosti patří církevní obce v Olbramovicích, v Třebíči, ve Znojmě a ve Žďáru (poslední jmenovaná je nyní duchovně spravovaná z Brna). Za každou farnost přednesl její kněz zprávu ohledně života a stavu obce, o akcích, které se v obci pořádají, i o stavu majetku. Všechny tyto obce jsou živé a prosperují. Součástí schůze byla i diskuse nad naším církevním a bohoslužebným životem. Vladyka nám sdělil některé novinky týkající se eparchie a celocírkevního života. Setkání proběhlo v přátelské neformální atmosféře v jihlavském farním “archondariku” nad stolem s uchystaným pohoštěním. Děkujeme vladykovi za návštěvu. Všem duchovním děkuji za účast a za vše, co pro život a zvelebování jim svěřených obcí konají.
prot. Jan Baudiš, jihlavský okružní protopresbyter
18. listopadu 2017 byl v chrámu Narození přesvaté Bohorodice posvěcen nový prestol. Obřad svěcení vykonal vladyka Izaiáš za přítomnosti kněží z ostravského arciděkanátu. Církevní obec v Ostravě – Michálkovicích má tedy ve svém farním chrámu opět důstojný oltář k přinášení nekrvavé oběti chleba a vína, které sestupující Svatý Duch proměňuje na přesvaté Tělo a drahocennou Krev našeho Pána k přijímání věrným pravoslavným křesťanům.
12. listopadu 2017 sloužili v olomoucké katedrále dva naši archijerejové: arcibiskup olomoucko-brněnský Simeon spolu s biskupem šumperským Izaiášem. V katedrálním chrámu probíhají úpravy a obnova interiéru. Velké opravy potřebuje i vnější plášť katedrální budovy.
Na osobním weblogu Ambon je článek napsaný ke světecké památce knížete Rostislava Moravského, který proslul svým listem do Byzance:
„Náš lid se odřekl pohanství a drží se křesťanského zákona, ale nemáme takového učitele, který by nám vyložil v našem jazyku pravou křesťanskou víru, aby i jiné země, pozorujíce to, nás napodobily. Tak nám, vladaři, takového biskupa a učitele pošli, neboť od vás se vždy dobrý zákon šíří do všech krajů“.
A Byzanc odpověděla:
„Bůh, který si přeje, aby každý přišel k poznání pravdy a snažil se o vyšší stupeň dokonalosti, viděl tvou víru a snahu, a proto zjevil písmo pro váš národ. Tím učinil nyní za našich let, co nebylo dáno leda v první léta, abyste i vy byli připočteni k velkým národům, které oslavují Boha svým jazykem. I poslali jsme ti toho, komu je Bůh zjevil, muže ctihodného a zbožného, velmi učeného a filosofa. Nuže, přijmi dar větší a vzácnější nad všecko zlato a stříbro i drahé kamení a pomíjivé bohatství, a hleď s ním rychle upevnit tu věc a veškerým srdcem hledej Boha a nezanedbávej spasení všech, ale vybízej všechny, aby nelenili, ale dali se na cestu pravdy, tak abys i ty, až je přivedeš svým úsilím k poznání pravého Boha, přijal za to odměnu i v tomto věku i v budoucím za všechny ty duše, které uvěří v Krista Boha našeho od nynějška až do skonání (světa), a abys po sobě zanechal památku příštím pokolením podobně jako veliký císař Konstantin!“
Po 1150 letech přivezl představitel místní pravoslavné církve symbolickou repliku Rostislavova listu do staroslavné Konstantinopole.
Byzantské hymny a tradiční řecké zpěvy
Znojmo 5. listopadu
Hlučín 10. listopadu
V neděli 15. října byl v olomoucké katedrále na diákona vysvěcen Rafael Moravský. Chirotonii vykonal vikární biskup naší eparchie vladyka Izaiáš.
Novému diákonovi i jeho mátušce přejeme, aby je provázelo Boží požehnání a kráčeli svorně cestou duchovenské služby, jak se líbí našemu Pánu a veleknězi Ježíši Kristu, jemuž všichni při Jeho službě jen přisluhujeme.
Mnohá léta!
Aktualizovaná fotogalerie:
V městečku Opatov u Třebíče máme pravoslavný kostelík postavený v předválečném období zásluhou prot. Josefa Leixnera. Časy největší slávy této církevní obce jsou zřejmě už jen dávnou minulostí, která se patrně nevrátí. Pamětníci vyprávěli, jak se zde na svátky scházelo tolik věřících, že se do chrámu všichni nevešli a někteří stáli na trávě před chrámovými vraty. V současnosti je tato církevní obce téměř vymřelá. Přesto však sem dojíždíme sloužit v chrámu pravidelné liturgie, aby chrám žil. Dle pravoslavného cítění je chrám, který byl vysvěcen a sloužily se zde božské liturgie, cosi jako živá bytost – resp. střeží ho až do skončení světa andělé, kteří na tomto místě dále konají svou službu. (Pravoslavná dějinná zkušenost zná řadu případů ve světě, kdy byla lidem tato tajemná duchovní realita zjevena.) A kromě toho nikdy nevíme, nepovolá-li si tento Boží stánek nové věřící. Za dobu své služby jsem už zažil několik případů našich chrámů, které z důvodu úplného či blížícího se zániku církevní obce čelily hrozbě definitivního uzavření (Tábor, Lanškroun a další); dnes jsou plné věřících a mají své duchovní správce.
Ačkoliv se administrativně jedná o filiálku církevní obce v Třebíči, věci se vyvinuly tak, že sem jezdíme sloužit z Jihlavy. V předem ohlášených sobotách nás přijíždí malá skupinka a většinou přijdou jeden či dva opatovští věřící. Začátkem tohoto století se podařilo zajistit ve třech etapách generální opravu staré střechy, takže kostelík je stavebně připraven vydržet v dobrém stavu do dalších dob. (Viz o tom něco na webu opravy opatovského chrámu.)
Co se zde bude dít v budoucnosti, ví jen Bůh. Zatím chrám žije pravidelnými bohoslužbami, káže se zde slovo Boží, lidé se tu modlí, přináší se nekrvavá oběť, vzdávají se Bohu díky.
Zvláštní kapitolou zdejšího chrámového života byla odjakživa poutní bohoslužba. Kostelík je zasvěcen svatým spravedlivým rodičům Jáchymovi a Anně, a v Opatově je zvykem oslavovat chrámový svátek uprostřed léta na sv. Annu. V tento den zažívá náš kostelík nejhojnější účast za celý rok. Z Opatova přijdou všichni pravoslavní, kteří zde ještě jsou, a případně i jejich letní hosté. Z Jihlavy organizujeme návštěvu našich jihlavských věřících (někteří věřící sem každoročně přijíždějí až z Kutné Hory). Je to za daných okolností skutečný svátek tohoto chrámu, který se v tento den alespoň částečně zaplní věřícími. Po slavnostní liturgii pořádáme pro všechny účastníky agapé – rozložíme skládací stoly a lavice na trávníku vedle chrámu, ženy prostřou dovezené pohoštění, a tak ještě hodinku sedíme a rozmlouváme.
Stránka opatovské pravoslavné farnosti
Stránka archivu opatovské farnosti
V posledních týdnech, přesněji 12.8. (Horní Lipová) a 7.10. (Osoblaha), navštívil biskup šumperský Izaiáš dvě malé farnosti na okrajích naší eparchie.
Letní návštěvu zahájil vladyka archijerejskou svatou liturgií v chrámu Proměnění Páně a sv. Nektaria Eginského v lázeňské obci Lipová. Moderní prosvětlený modlitební prostor pojal asi dvacítku věřících, kteří v době prázdnin a dovolených chtěli poznat svého mladého pastýře. Velmi pokojná bohoslužba v krásném sobotním jitru znamenala velké povzbuzení pro naši misijní farnost. Zvláště mladí polští pravoslavní účastníci liturgie byli zaujati jednoduchou bohoslužbou slouženou v češtině podle sborníku vladyky Gorazda (od té doby jsou pravidelnými příchozími na naše bohoslužby). Po skončení obřadu jsme přijali pozvání do penzionu Kovárna, kde nás čekalo obědní pohoštění v jedné z nejlepších restaurací Olomouckého kraje. Vladykovi byli postupně představeni všichni přítomní věřící, kteří spolu s ním hodnotně strávili část odpoledne.
Druhá návštěva, tentokrát již v podzimním čase, se uskutečnila v malém, dnes takřka zapomenutém městečku Osoblaha, kde se zatím nepřetržitě pohybují pravoslavní již 70 let. Hřbitovní chrám sv. Mikuláše slouží pro bohoslužby celých 300 let a má svoji neopakovatelnou historickou atmosféru. Radost by bylo snad to správné slovo pro to, co pocítila skupina šestnácti “posledních” volyňských Čechů při svaté liturgii. Souhra při plné liturgii mezi biskupem, diákonem a knězem nám ozřejmila pravdivost známého výroku, pocházejícího z prvokřesťanské doby (sv. Ignatios Antiochijský): „Kde je biskup, tam je i církev.“ Závěrečný zpěv mnoholetí nás vynesl z chrámu do nedaleké školy, kde členka naší obce p. Lányová (profesionální kuchařka) připravila skvostné pohoštění o několika chodech. Opět jsme se všichni vladykovi představili, aby poznal příběhy jednotlivých lidí. Potom se vzpomínalo na staré časy a vůbec nikomu se nechtělo z družného společenství odejít.
Velice děkujeme za obě návštěvy v našich – o duchovní život bojujících – farnostech, které mají potěšení z toho, že biskupům na nich záleží a že oceňují tyto pohraniční modlitební “majáky”.
Prot. Josef Libor Kratochvíla
Na pozvání vladyky Michala spolusloužil vladyka Izaiáš na svátek sv. Václava (11. října) v monastýru sv. Václava a Ludmily v Loděnici.
10. října se vladyka Izaiáš zúčastnil pohřebních obřadů v monastýru sv. Jova Počájevského v německém Mnichově.
Otec igumen Evfimij zesnul v Pánu po dlouhé nemoci 5. října ve věku 64 let.
»Bohoslužba v den pohřbu začala jako obvykle ve 4 hodiny ráno (půlnočnicí a jitřní). Od 6,30 hod. začala zádušní svatá liturgie, kterou vedl arcibiskup Marek Berlínský a celého Německa. Spolusloužil biskup Izaiáš Šumperský, který se s otcem Evfimijem znal. Při bohoslužbě se modlil také arcibiskup stuttgartský Agapit. Po liturgii bylo tělo zesnulého otce neseno kolem monastýru. Arcibiskup Marek přečetl rozhřešující modlitbu. Tělo bylo posléze při krátké zádušní bohoslužbě (litiji) uloženo do země.
Monastýr uspořádal pohoštění hostů, při kterém byly některými přítomnými vyprávěny vzpomínky na pochovaného otce. Zvláště byla připomenuta jeho pokora, mírnost a zároveň vzdělanost. Žil v monastýru 23 let a byl příkladným mnichem.« (Dle zprávy na website ROCOR)
Právě zesnulému igumenu Evfimiovi: Věčná paměť!
Na svátek Záštity (Pokrovu) přesv. Bohorodice, v sobotu 14. října, sloužil božskou liturgii v brněnském katedrálním chrámu vladyka Izaiáš s místními duchovními. Vyprosit si přispění a ochranu od Matky Boží přišlo hojné množství věřících.
Článek o svátku Záštity přesvaté Bohorodice (tzv. Pokrov).
Můžete si přečíst o obsahu a historii svátku na weblogu Ambon: Svátek na paměť události ve Vlachernském chrámu.
Dokument o svatém vladykovi Gorazdovi. Natočeno v Hrubé Vrbce v rámci cyklu Střípky z Moravského Slovácka.
Autoři: Mgr. Petr Gruber, historik, spisovatel a publicista; Růžena Prachařová.
Viz web Střípky z Moravského Slovácka
Ke shlédnutí i na stránce pravoslavných filmů: media.pravoslavi.cz/
Jako vzpomínku na gorazdovské jubileum v Hrubé Vrbce připojujeme ještě jednu fotogalérii, která do redakce našeho webu doputovala:
(Foto: jer. Cyril Bočkarev)
Brněnská ikona sv. Ludmily
28. září v basilice sv. Jiří na Pražském hradě sloužilo duchovenstvo pražské eparchie akathist u ostatků svaté mučednice Ludmily, kněžny české. Čtení akathistu sv. Ludmile se zúčastnil i náš vladyka Izaiáš.
Článek o sv. Ludmile na orthodoxia.cz
Návrh české služby a akathistu (obsahuje reflexi života světice):
v PDF ke stažení
Foto ze sváteční služby na Hradě:
Eparchiální rada Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích (ER OBE) zasedala dne 14.9.2017 ve Vilémově
Prezence
Přítomní členové ER OBE:
vladyka Simeon, vladyka Izaiáš, prot. Ján Kačkoš, prot. Jozef Fejsak, prot. Jan Baudiš, prot. Ondřej Stehlík, Vlastimila Soukupová, s. Sofia Prusali, s. Soňa Cinegrová
hosté:
Perla Deckerová – Jarečná – tajemnice – přítomná
prot. Jan Langr – tajemník – nepřítomen – omluven
mitr. prot. Milan Horvát – kancléř ÚMR – nepřítomen – neomluven
Předseda konstatuje, že ER OBE je na tomto zasedání usnášení schopná
Usnesení ER č. 25 ze dne 14.9.2017
Jednání ER bylo zahájeno společnou modlitbou. Vl. Simeon pozdravil přítomné a zahájil jednání. V úvodu poděkoval všem, kteří se podíleli na organizaci výročí 75. let mučednictví sv. Gorazda. Dále se vl. Simeon věnoval otázkám ze života eparchie.
Usnesení č. I
Kontrola plnění úkolů:
Předseda konstatoval, že nejsou nesplněné úkoly z předchozích rad.
PRO: 8 PROTI: 0 ZDRŽELO SE: 0 PŘIJATO
Usnesení č. II
Vl. Izaiáš předložil radě žádost od PCO Jeseník prot. Kratochvílu o schválení nákupu bytové jednotky 1+kk společně s žádostí o příspěvek ve výši 509 600,- na úhradu koupě a s ní spojených poplatků. Bytová jednotka bude sloužit pro potřebu církevní obce, hospodářský výnos bude použit na pokrytí provozních potřeb církevní obce. Příspěvek bude řádně vyúčtován. Předkladatel doporučuje schválení žádosti.
ER OBE:
PRO: 8 PROTI: 0 ZDRŽELO SE: 0 PŘIJATO
Usnesení č. III.
Dopis určený metropolitovi Rastislavovi od členů ER OBE :
Vaše Blaženstvo, vážený vladyko Rastislave, metropolito Pravoslavné
církve v českých zemích a na Slovensku,
Eparchiální rada Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích se seznámila se skutečností, že jste udělil své požehnání prot. Nikolaji Popovovi, aby s Vámi sloužil ve Vaší eparchii. Zároveň víme, že jste obeznámen se skutečnosti, že tento kněz olomoucko-brněnské eparchie má od našeho eparchiálního biskupa Simeona zákaz služby. Tento zákaz byl udělen nikoliv kvůli jeho údajné podpoře prokázané posvátnému synodu, ale na základě jeho skandálního chování v místě jeho posledního působiště – především kvůli tomu, že vykradl svůj chrám, znesvětil prestol a vyvolal rozkol, nemluvě o jeho hrubém chování, které se nehodí k duchovní osobě. To vše jsou prokazatelné skutečnosti, na základě kterých je kanonicky zcela oprávněné udělení zákazu služby. Nechápeme, jak můžete takového kněze podporovat.
Považujeme z hlediska kanonického a církevního práva za nepřípustné, aby biskup cizí eparchie narušoval práva jiného eparchiálního biskupa a svým vměšováním do vnitřních věcí jiné eparchie vyvolával či podporoval rozkol v této eparchii. Je nám všem známo, že kněz, na něhož byl v jeho eparchii uvalen zákaz služby, nesmí být přijat v jiné eparchii.
Svou podporou vzbouřeným duchovním upevňujete jejich rozkolnou pozici a tím prakticky znemožňujete naplnění 6. článku konstantinopolské dohody. Důsledkem Vaší podpory je totiž jejich neochota se podřídit kanonické eparchiální správě. S lítostí a znepokojením konstatujeme, že na jedné straně naléháte na splnění tohoto bodu dohody, ale na straně druhé k tomu nejen nepřispíváte, ale vlastně to výše uvedeným skutkem (a dalšími tomu podobnými) znemožňujete.
Vaše Blaženstvo, dovolujeme si Vás zdvořile ale zároveň důrazně žádat, abyste ve vztahu k vnitřním záležitostem naší eparchie dodržoval posvátné kánony. Máme zájem na tom, aby byl v naší církvi obnoven pořádek, důvěra a láska, ale bez naplňování kanonických ustanovení, která jsou pro všechny pravoslavné hierarchy závazná, to není možné.
Věříme, že nás pochopíte a zdržíte se příště nekanonické podpory vzbouřených duchovních, čímž přispějete k tomu, aby byli ochotni se podřídit zdejší eparchiální správě.
S prosbou o Vaše modlitby
Členové eparchiální rady Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné
církve v českých zemích.
PRO: 8 PROTI: 0 ZDRŽELO SE: 0 PŘIJATO
______________________________________________________________________________________
Eparchiální rada byla ukončena v 17:00 hod. společnou modlitbou.
Ve Vilémově dne 14.9. 2017
Zapsala: Bc. Perla Deckerová – Jarečná
Za správnost: + Izaiáš, biskup šumperský – ThDr. Igor Slaninka
…………………………….
+Simeon
Předseda eparchiální rady
olomoucko-brněnské eparchie
Pravoslavné církve v českých zemích
a na Slovensku
+ Izaiáš ……………………………..
prot. Ján Kačkoš ……………………………..
prot. Jozef Fejsak ……………………………..
prot. Jan Baudiš ……………………………..
prot. Ondřej Stehlík ……………………………..
sestra Vlastimila Soukupová ……………………………..
sestra Soňa Cinegrová ……………………………..
sestra Sofia Prusali ……………………………..
Zápis v PDF: 2017-09-14-er-zapis2
