Archiv rubriky: Život eparchie

Předvánoční nabídka pravoslavné literatury Olomoucko-brněnské eparchie

Naše eparchie vydala v tomto roce dva nové knižní tituly

Stručně o pravoslavném křesťanství

Brožura s mnoha barevnými ilustracemi seznamuje čtenáře se základy pravoslavné věrouky i duchovního života. Přibližuje také historii pravoslaví v Čechách a na Moravě. Autorem je prot. Jan Baudiš a kol.

36 stran
Cena:  40,- Kč     (1,60 Euro)


Ikona – Okno do věčnosti

Kniha Ikona – Okno do věčnosti obsahuje dvě vrcholná díla pravoslavné ikonologie poslední čtvrtiny 20. století: Teologie ikony pravoslavné Církve L. A. Uspenského a  stať jerodiákona Nikolaje (Sacharova) O příčinách ikonoboreckých sporů podle traktátů ctihodného Jana Damašského.

Jejich společným znakem je hluboký vhled do tématu ikony a jejího historického a teologického pozadí založený na důkladném studiu děl svatých církevních Otců a dalších dobových literárních pramenů. Kniha je při vší hloubce své erudovanosti čtivá a českému čtenáři přináší poznání o světě pravoslavných ikon, jenž je zatím u nás téměř neprozkoumanou oblastí lidské kultury a zbožnosti. Její ilustrace představují nejlepší díla pravoslavné ikonografie a seznamují čtenáře i s českou pravoslavnou ikonou.

Nahlédnutí do obsahu obou částí této obsáhlé ikonologické knihy:

– L. A. Uspenskij: Teologie ikony pravoslavné Církve 
Českému čtenáři se poprvé v dějinách dostává do rukou text, který takto fundovaně a uceleně uvádí do chápání významu, řeči a smyslu pravoslavných ikon. Umožňuje porozumět, proč byly ikony od nejstarších křesťanských dob zhotovovány a začleňovány do zbožnosti, a odkrýt skutečné hlubiny jejich krásy. Kniha patří k tomu nejlepšímu, co bylo o problematice ikonografie a ikonologie za posledních sto let napsáno. Autor je díky své erudici z nejpovolanějších. Své životní dílo psal jako obranu ikon před útoky z nejrůznějších stran – teologických či umělecko-kulturních. Kniha je vysoce ceněna pro svou preciznost a zároveň srozumitelnost, s nimiž čtenáři otevírá podivuhodný svět ikon i pravoslavné víry.

– jerodiákon Nikolaj (Sacharov): O příčinách ikonoboreckých sporů podle traktátů ctihodného Jana Damašského

Jerodiákon Nikolaj je mnichem v pravoslavném monastýru sv. Jana Křtitele v Essexu. Ve své stati rozebírá traktáty sv. Jana Damašského Řeči na obranu obrazů, v nichž nachází dosud nepovšimnuté významy a akcenty teologicky odůvodňující zázračnost mnohých pravoslavných ikon. 

539 stran, mnoho barevných i černobílých ilustrací
Cena: 390,- Kč    (15,-  Euro)

Na olomouckém úřadu eparchiální rady je dále možno zakoupit celou řadu dříve vydaných knížek

Viz nedávný příspěvek zde

Všechny publikace lze objednat přímo na úřadu Eparchiální rady olomoucko-brněnské eparchie. Úřad přijímá objednávky i ze Slovenské republiky.

Kontakt:
e-mail: ob-eparchie-urad@seznam.cz
tel.: +420 585 224 883
+420 585 221 350

 

Vladyka Simeon sloužil ve vilémovském monastýru

Oslava svátku sv. Mikuláše v monastýru Zesnutí přesv. Bohorodice

Večer 5. prosince se konala slavnostní večerní s litií. Následujícího dne přijel vladyka Simeon, který sloužil spolu s místním duchovním otcem. (Bohužel, rozmary počasí způsobily, že další ohlášení duchovní nepřijeli. Místo ohlášených 24 hostů nás bylo nakonec jen devět.) Přijely nás podpořit i Řekyně Sofie a Lada, které při liturgii krásně zpívaly řecké nápěvy.

Kázání pronesl vladyka Simeon. Hovořil o sobě i o sv. Mikuláši. O sobě, jak mu bylo nebe blízko, když za ním každý rok „přicházel“ svatý Mikuláš. Jak se dávala v předvečer jeho svátku za okno punčocha, nu a ti hodní v ní pak našli něco dobrého; ti, co zlobili, dostali uhlí. Pak hovořil o tom, jak sv. Mikuláš nezištně a tajně pomáhal lidem. Také mluvil o účasti sv. Mikuláše na I. všeobecném sněmu (r. 325 v Nikáji) a o heretikovi Áriovi, což byl jediný člověk, na kterého nebyl sv. Mikuláš hodný. Na závěr nás vyzval, abychom si udržovali čistá srdce, aby i pro nás nebe bylo blízko a následovali tím příklad sv. Mikuláše.

Matka představená, igumenka Alexije, nám ve volném čase ukazovala záznamy z výstavby, vysvěcení a první liturgie v novém chrámu postaveném v Bukurešti. Je to prý světový unikát. Zvony zde jsou tam největší na světě. Jeden měří 3 x 3 metry a váží 25 tun. Záruka je na něj 15 let a měl by vydržet 400 let. Hlahol zvonů je slyšet na vzdálenost až 15 km. Ikony na ikonostasu jsou zhotoveny jako mozaika. Přítomen byl vladyka Bartoloměj z Konstantinopole i vladyka jeruzalémský a samozřejmě patriarcha rumunský. Na svěcení základů chrámu (nebo spíš katedrály) byla přivezena hlava svatého apoštola Ondřeje, který pobýval v Rumunsku (tehdejší Thrákii). A myslím, že k vysvěcení chrámu byla přivezena jeho ruka. Rumunský patriarcha Daniel řekl, že nikoliv oni (Rumuni) stavěli chrám, ale sv. Ondřej, který nejdříve skrze přítomnost své hlavy sám „za ně myslel“ při zhotovování návrhů pro stavbu katedrály, a posléze jeho ruka chrám stavěla.

Anežka

 

Před velkým vchodem – Cherubínská píseň zpívaná řecky na byzantský nápěv

 

Jest vpravdě důstojno blahosloviti tebe, Bohorodici (Axion estin – zpívano řecky na byzantský nápěv)

 

Ke svatému přijímání (přesvatá Bohorodice, spasiž nás)

 

Zpívají přítomné Řekyně z Ostravy Sofie a Lada

Kněžská chirotonie v Olomouci

Na svátek archanděla Michaela a všech archandělů, andělů a ostatních nebeských mocností (ve středu 21. 11. t.r.) byl v olomoucké katedrále vysvěcen na presbytera protodiákon Rafael Moravský. Archijerejskou liturgii vedl a svatou Tajinu kněžského svěcení vykonal přeosvícený vladyka Izaiáš, biskup šumperský. Duchovní slavnosti se účastnilo osm dalších kněží a přítomní věřící.

Při kněžské chirotonii sestupuje skrze vzkládání rukou archijereje na svěcence blahodať Svatého Ducha, kterou se mu předává podíl na daru, který odevzdal Pán Ježíš Kristus svatým apoštolům a ti jej zase vzkládáním rukou udělovali svým nástupcům, které ustanovovali jako pastýře v založených církevních obcích. Tito nástupcové apoštolů předávali dar duchovní moci vykonávat svaté Tajiny opět svým nástupcům, a tak to pokračovalo stále dál až do naší doby. Dar kněžství, který odevzdal Spasitel apoštolům, a ti pak Církvi, nesou v plnosti biskupové. Ti udílejí z tohoto daru kněžím, kteří posléze v jednotě se svým biskupem vykonávají svaté Tajiny ve svěřených církevních obcích.

Kněží jsou spolupracovníky eparchiálního biskupa, který je hlavním představeným všech církevních obcí a pastýřem všech věřících ve své eparchii. Kněží jsou zástupci biskupa na farnosti, kterou v jeho jménu spravují. Proto jsou vázáni slibem poslušnosti, který každý kněz bezprostředně před svým vysvěcením v chrámu v rámci bohoslužby má nahlas číst.

Služba kněze je veliká (jak říká sv. Jan Zlatoústý, nad-andělská), je nutno ji vykonávat s velkou bázní, pokorou, pokáním a odpovědností. Je krásná, ale někdy vskutku těžká a vyžaduje značnou trpělivost a sebezapření.

Bez služby biskupů a kněží si nelze život Církve představit. Církev se v plnosti a viditelně zjevuje tam, kde se shromáždí věřící a společně slouží svatou liturgii. Věřící s biskupem (resp. knězem, jehož jim biskup poslal, aby ho zastupoval) u oltáře mají ve středu svého shromáždění přítomného Krista, který pravil: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mat 18,20) Zde se pak děje Božská Eucharistie, podává se svaté přijímání a lidé se sjednocují s Bohem. To je hlavní úloha kněžstva: křtít, podávat svaté Dary a konat ostatní svaté Tajiny a vše ostatní, co požehnává věřící a celý svět. Má-li kněz povoleno zpovídat, pak je při svaté Tajině pokání svědkem vyznávání hříchů a radou či uložením kajících skutků a rozhřešením přisluhuje Kristu při léčení lidských duší. Dále kněz káže věřícím Boží Slovo, upevňuje ve víře, povzbuzuje, utěšuje a prohlubuje u nich poznávání duchovních tajemství, vyučuje katechumeny a děti, napomíná a kárá ty, kteří morálně či mravně kolísají, misijně volá všechny ke spáse. Je průvodcem svým věřícím v jejich duchovním zápasu proti hříchu. Při tom všem dohlíží na všechny oblasti života farnosti, řídí farní věci a je odpovědným správcem všeho, co se v jeho církevní obci děje. To jsou některé součástí kněžského působení.

Přejeme nově vysvěcenému knězi, aby byl důstojným konatelem tohoto posvátného díla. Nechť mu Bůh dává sílu. Kéž je jeho duchovenská práce ku prospěchu a spáse jemu i jeho duchovnímu stádci.

Jereji Rafaelovi a jeho rodině: Mnohá léta!

Fotogalerie ze samotného průběhu obřadu svěcení

 

Z průběhu obřadu chirotonie: po velkém vchodu se kandidát svěcení před ikonostasem klaní Bohu, lidem a biskupovi; před královskou bránou čte kněžský slib; pak je uváděn do oltářní části, duchovní jej třikrát vedou kolem svatého prestolu, čímž se zasnubuje službě oltářní; při každém kruhu se hluboce klaní prestolu a sedícímu biskupovi, načež poklekne, biskup ho přežehnává, vzkládá ruce na jeho hlavu a vzývá blahodať Svatého Ducha, aby sestoupila vysvěcovaného, aby doplnila, co mu schází, aby jej uzpůsobila k vykonávání svatých Tajin. Duchovenstvo i věřící při tom hlasitě volají k Bohu, aby vyslyšel biskupovu modlitbu, a stále sborem opakují: „Hospodi, pomiluj! Kyrie, eleison!“ Poté svěcenec odkládá diákonské roucho, biskup bere jednotlivé součásti liturgického roucha kněžského, požehnává je a obléká je na nově vysvěceného kněze. Pokaždé volá: „Axios!“ (Je hoden!) Přítomní věřící i kněží opakují zpěvem: „Axios, axios, axios!“ Tím celé shromáždění v jednotě s biskupem projevuje souhlas s udělením kněžského svěcení. Novokněz se znovu ukloní lidem a zařazuje se mezi přítomné presbytery.

Fotogalerie z archijerejské bohoslužby

 

Český rozhlas odvysílal o této události reportáž, kterou si můžete poslechnout:

 

Při slavnostní bohoslužbě byli vyznamenáni někteří z přítomných kněží. Na závěr poděkovala vladykovi Izaiášovi mátuška novokněze a předala mu kytici krásných květin. Po liturgii byli všichni pozváni na hostinu, kde ještě dlouho pokračovaly radostné besedy a společné posezení.

A ještě fotogalerie ze závěru bohoslužby

 

Fotografie: Anežka Mandelíková, otec Kyrill a mátuška Marie ze Znojma, mátuška Salome Moravská

 

Listopadová panychida v Horní Lipové

V neděli 11.11. na Den válečných veteránů přesně v 11 hodin a 11 minut byla k 100. výročí od konce I. světové války sloužena panychida. U pomníku obětem válek v Horní Lipové se sešlo okolo sta přítomných, kteří si přišli připomenout jubilejní datum. Tato tradiční akce se koná v obci již devátým rokem a patří v místním kalendáři k těm důležitějším. Přítomni byli představitelé obecní samosprávy ( noví i staří), dále ředitelé okresních historických institucí (archiv i muzeum), uniformovaní členové vojenských spolků a zainteresovaní občané.

Slavnostní setkání bylo rozděleno do tří částí. V již vzpomínané panychidě a následném projevu o. Libora byla zdůrazněna křehkost pokoje v nitru člověka i jednotlivých národů a nesamozřejmost a pracnost při tvorbě míru v duši i na evropském kontinentu. V druhé části zněly verše upomínající na zásahy konfliktů do života obyčejných lidí. Byla také čtena memoárová literatura týkající se událostí listopadu 1918. Posléze vojáci v historických uniformách po státní hymně vzdali čest trojitou salvou obětem Velké války. Na závěr, ve třetí části nedělního již odpoledne, jsme přijali pozvání do blízké společenské místnosti na svatomartinské pohoštění, které bývá připravováno místními ženami a je hrdou přehlídkou slezské gastronomie. O celé akci obsáhleji referoval ČR Olomouc a okresní tisk jí věnoval první stranu.

Pravoslavná církevní obec v Jeseníku

 

Eparchiální pouť k oslavě sv. Rostislava ve Znojmě

28. října celá Pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku slaví svátek svatého knížete Rostislava. Ve Znojmě, kde je tomuto významnému knížeti zasvěcen chrám, se v sobotu 27. 10. 2018 u příležitosti tohoto svátku konala svatá archierejská liturgie, kterou vedl náš vladyka, Přeosvícený Izaiáš, biskup šumperský za přítomnosti představeného chrámu jer. Kyrila  a dalších devíti duchovních: prot. Jana z Jihlavy, prot. Cristiána z Brna, prot. Jiřího z Opavy, prot. Vladimíra z Bruntálu, prot. Konstantina z Dolních Kounic, o. Alexije z Olomouce, o. Alexandra z Olomouce, o. Matfeje z Brna, o. archidiákona Rafaela z Brna, žalmistů Andreje z Jihlavy a Martina ze Znojma. Nesmíme zapomenout ani na modlící se věřící, kteří se k duchovní slavnosti v tento požehnaný den ve znojemském chrámu shromáždili.

Letošním svátkem si připomínáme 1155 let od přijetí křesťanské víry Moravany, jakožto státní ideologie Velké Moravy, kdy křesťanské hodnoty začaly formovat společnost a staly se principem vlády státu. Povoláním byzantských misionářů si sv. Rostislav zasloužil být ctěn jako apoštolům rovný, neboť díky němu se náš národ stal Božím lidem. Jako první ze Slovanů jsme přijali křesťanskou víru a stali se duchovním světlem pro bratrské národy, které nás následovaly. Ne každý si uvědomuje, že na Moravě rozkvétala pravoslavná víra o 125 let dříve než v Kyjevské Rusi, a všechna ostatní knížata spřátelená nebo podléhající sv. Rostislavovi, tj. patřící do Velké Moravy, přijali od sv. Cyrila a Metoděje naši svatou víru.

K oslavě počátku cyrilometodějské misie, iniciované svatým knížetem, si církev vybrala právě Znojmo, neboť v tomto městě se kromě pravoslavného chrámu sv. Rostislava nachází snad nejstarší rotunda na našem území a rozsáhlé archeologické vykopávky z doby Velké Moravy.

Po domluvě Pravoslavné církevní obce ve Znojmě s Městským úřadem Znojma, a Doc. Ph.Dr. Bohuslavem Klímou, CSc. vedoucím výzkumu ze slovanského hradiště, jsou v tento den, tyto státem chráněné památky, naše křesťanské svatyně zpřístupněny.

Po svaté liturgii a slavnostním průvodu kolem chrámu se naši věřící spolu s hosty přemístili do budovy Znojemské Besedy, kde je již čekal sál s pohoštěním, který připravili věřící Znojemské církevní obce. Kromě oběda si odvážnější mohli také vyzkoušet akustiku „štukového sálu“ a svátečnímu shromáždění zazpívat. Mezi „odvážlivci“ se našla sestra Karolina Chalyan, která všechny potěšila zpěvem duchovních písní, a Pavel Frynda, který přítomné udivil schopností doprovázet zpěv všemi možnými hudebními nástroji, a tak si vysloužil přezdívku „člověk Orchestr“. Nejintenzivněji však svých tvůrčích schopností využily děti přítomných, které svým tancem a zpěvem doprovázely nejen účinkující, ale dokázaly všechny pobavit.

Mezi významnými hosty byl i římskokatolický farář a děkan Mons. Jindřich Bartoš ze znojemské farnosti při chrámu sv. Mikuláše, kterému bychom rádi poděkovali. Naše díky patří i starostovi města Znojma panu  Janu Groisovi a řediteli Znojemské Besedy Mgr. Františkovi Koudelovi, a v neposlední řadě i panu Jaroslavovi Bobkovi vedoucímu pohostinství Eso a paní Ludmile Piknerové vedoucí pěveckého sboru za spolupráci a pomoc při organizaci svátku sv. knížete Rostislava.

Našemu vladykovi Izaiášovi a všem zúčastněným duchovním i věřícím, kteří se letos k oslavě knížete Rostislava shromáždili, srdečně děkujeme za podporu našeho chrámového svátku svou službou a modlitební přítomností. Kéž je na jejich životních cestách doprovázejí přímluvy svatého knížete. Za svého pozemského života byl vladařem národa Moravanů a pečoval o jeho spásu a záštitu, a my dnes vnímáme svou duchovní zkušeností, že na nebi zůstává na věky vladařem Moravy, přispívajícím svou pomocí shůry i nám všem, dědictví svému.

Mátuška Marie, Znojmo

 

Vladyka Izaiáš se účastnil biskupského svěcení ve Vídni

Na pozvání Jeho Vysokopřeosvícenosti Arsenia, metropolity rakouského a středoevropského, exarchy Maďarska, se náš vladyka Přeosvícený Izaiáš zúčastnil 20. října ve Vídni chirotonie nového biskupa Jeho Vysokopřeosvícenosti Paisia, zástupce konstantinopolského patriarchátu pro Maďarsko.

Naše eparchie dlouhodobě pěstuje intenzivní vztahy s konstantinopolskou eparchií ve Vídni. Kdysi (r. 1988) její metropolita Michal přijal pozvání do Olomouce, aby se účastnil biskupského svěcení vladyky Kryštofa (viz fotografie v článku z letošního kalendáře, oblékání svěcence do archijerejského roucha); později se účastnil svěcení základního kamene vilémovského monastýru. Sloužil s našimi biskupy i při svatořečení knížete Rostislava v r. 1994, kde tlumočil poselství Cařihradského patrirchátu k vyhlášení Rostislavovy svatosti. Podporoval naše obce také materiálně např. opatřením dvou zvonů pro brněnskou farnost. Posléze se zúčastnil i jejich vysvěcení. Účastnil se i biskupské chirotonie vladyky Jáchyma v Olomouci. V Brně vícekrát sloužil svatou liturgii, dokonce zorganizoval příjezd dvou autobusů naplněných jeho rakouskými věřícími. Vždy pozvání místního eparchiálního biskupa ochotně vyhověl; spolusloužil v Brně i s ruským vladykou Feofanem a s našimi českými i slovenskými vladyky.

Jeho nástupce na vídeňské katedře, metropolita Arsenij, pokračuje v prohlubování dobrých vztahů a krásné spolupráce naší moravské eparchie s vídeňskou metropolií Ekumenického patriarchátu. Na pozvání vladyky arcibiskupa Simeona navštěvuje Moravu; nedávno putoval po naší eparchii, aby se seznámil s životem místních farností (např. v Olomouci, Šumperku, Chudobíně adal.; kromě toho navštívil i monastýr ve Vilémově: srpnová návštěva metropolity  Arsenia na Moravě). Naposledy pak pobýval a sloužil v Brně na svátek Záštity přesv. Bohorodice (o události jsme psali nedávno). Pozvání našeho vladyky k účasti na biskupské chirotonii chápeme jako další radostný článek při upevňování jednoty církevního Těla Kristova a požehnané spolupráce.

 
 
 
 
 
 
 

 

 

Zpráva o vývoji vnitřních věcí naší eparchie

Přinášíme naší církevní veřejnosti informaci o posledním stavu ve věci několika duchovních propuštěných v r. 2015 z církevního pracovního poměru. Nejprve krátkou rekapitulaci. Jak je obecně známo, skupinka kněží naší eparchie nepřijala obnovu normální episkopské správy v olomoucko-brněnské eparchii. Řádného eparchiálního archijereje, arcibiskupa Simeona, člena posvátného synodu biskupů naší místní pravoslavné církve, de facto neuznávají, nepodřizují se mu kněžskou poslušností a neudržují s ním žádné spojení. Setrvávají v rozkolu a vykonávají nekanonické bohoslužby pro své stoupence.

Výpověď jim musela být udělena, protože v praxi neuznávali vedení eparchie, které bylo jejich zaměstnavatelem. Předcházející čekání, že sami vyhledají eparchiálního biskupa a budou s ním řešit svou situaci, bylo marné. Následně, v průběhu výpovědní lhůty je eparchiální biskup zval k osobnímu jednání o normalizaci jejich postavení v eparchiálním duchovenstvu. Nabídl jim (rok 2015) stažení výpovědí a písemné ujednání, v němž se zavazoval, že nebude vyšetřovat ani trestat nic z toho, co činili a jak se zachovali, nepožadoval od nich žádnou omluvu ani pokání, jen po nich žádal obnovení obvyklého kněžského slibu poslušnosti. Všechna jeho snaha však vyzněla do prázdna. Výpovědní lhůta vypršela, duchovním bylo ještě vyplaceno odstupné, pracovní poměr skončil. Při předávání jimi spravovaných farností byly však často shledány značné problémy s farním inventářem a věřící byli těmito duchovními z farností odvedeni do soukromých prostor, kde se nadále scházeli a pokračovali v opozičním vystupování.

Nejedná se tu jen o majetkové záležitosti, ale především o principy církevního pastýřství. Kněz je pomocníkem biskupa, který je hlavním pastýřem všech věřících v eparchii. Od kněze žádá pravoslavná církev kdekoliv ve světě, aby jménem svého nadřízeného biskupa pečoval o jeho duchovní stádce. Nedokáže-li nebo nechce-li přivádět biskupem mu svěřené věřící k jednotě s eparchiálním episkopátem, nemůže být takový kněz dle posvátných kánonů v pastýřské službě. V případě těchto duchovních bylo takové necírkevní chování vážným kanonickým přestupkem. Rozkolné služby, konané těmito kněžími, jsou pochopitelně z církevního hlediska neakceptované. Jejich rozkol je o to horším hříchem, že toto duchovenstvo dostávalo opakované a velkorysé nabídky od biskupa k návratu do jednoty s církví.

Rozkolní kněží na svou obranu občas uvádějí, že mají povolení sloužit v naší eparchii od metropolity, což je samozřejmě nesmysl. Nikdy nepředložili žádný dokument, který by to mohl prokázat. Metropolita Rostislav by ostatně nemohl nic takového požehnat, když přece uznává olomoucko-brněnského arcibiskupa Simeona jako eparchiálního biskupa a člena posvátného synodu. Kdyby metropolita vydal nějaký podobný pokyn či by vyjádřil toleranci rozkolného působení několika kněží, kteří slouží bez požehnání a bez souhlasu eparchiálního biskupa, přestoupil by takový metropolita nejen své pravomoci, ale byl by souzen pro nekanonické vtrhnutí do cizí eparchie. Kvůli tomu je vyloučeno, že by vladyka Rostislav mohl žehnat rozkolným bohoslužbám těchto vzbouřených kněží.

Dohoda ukončující krizi v místní církvi, která byla později uzavřená na sídle konstantinopolského patriarchátu  (14. ledna 2016), pamatovala i na tyto oddělené duchovní. V rámci snahy o naplnění této dohody byli eparchiálním episkopátem opět zváni k jednání jak napravit, co učinili, a jak navrátit dotčené skupiny věřících pod řádnou eparchiální správu. Nikdo je nechtěl za nic trestat, ale bylo potřeba vyřešit a napravit tu situaci, do které se kněží dostali tím, jak se zachovali po rozvázání pracovního poměru. Vladyka Simeon se pokoušel naplnit 6. bod této dohody a opětovně je zval a chtěl se s nimi dohodnout, jakou cestou by mohlo být obnoveno jejich postavení v eparchii. A opět nadarmo. Ukázalo se, že konstantinopolskou dohodu v jejích ostatních bodech tito duchovní neuznávají a eparchiální episkopát ignorují. Podotýkáme, že jádrem této dohody bylo právě ukončení zmatků a nejistoty, a potvrzení všech stávajících episkopů na jejich postech.

V současnosti se zdá, že všechny možnosti nápravy jsou už vyčerpány a celou tuto záležitost je potřeba uzavřít. Církev žije dál svým životem, má před sebou nové úkoly a musí soustředit své síly na řešení jiných problémů. Není možno neustále mařit čas při zasedání církevních orgánů otázkami smíření s těmi, kdo o to vlastně nestojí. Naše vladyky už to stálo mnoho úsilí, času a vyčerpává to jejich síly, které jsou potřeba jinde. Nabízí se otázka: “Jak dlouho bychom v tom měli ještě pokračovat?” Převládá názor, že příležitostí k návratu už dostali ti duchovní tolik, že to nemá obdoby nikde v pravoslavném světě.

Poslední pokus a z našeho pohledu asi závěr všech snah o jednání s těmi, co nás opustili, je zachycen v korespondenci, kterou zde předkládáme k nahlédnutí.

V zápisu ze zasedání posvátného synodu dne 12. června t.r. se konstatuje, že zatím nebyl realizován návrh vladyky Simeona na trojstranné setkání propuštěných duchovních s metropolitou Rostislavem a arcibiskupem Simeonem na půdě olomoucko-brněnské eparchie za účelem naplnění konstantinopolské dohody (myslí se 6. bod dohody z ledna 2016). Synod zároveň vyzval vladyku Simeona, aby se domluvil s metropolitou Rostislavem na místě a času trojstranného jednání.

Náš eparchiální arcibiskup Simeon odpověděl a v dopise metropolitovi Rostislavovi (z 1. srpna t.r.) nabízí vladyka Simeon trojstranné jednání uskutečnit ve Vilémově 1. nebo 2. října t.r. A zároveň připomíná, že není přijatelné řešit jen tu část konstantinopolské dohody, která se týká propuštěných kněží (tj. 6. bod), ale ignorovat ostatní části dohody (4. a 5. bod, v nichž je potvrzen eparchiální episkopát). Na to již nepřišla žádná odpověď.

Z toho vyvozujeme, že posvátný synod vnímá, že se vedení olomoucko-brněnské eparchie snažilo pro normalizaci situace těchto duchovních učinit, co bylo v jeho silách. Vyrozuměli jsme, že Jeho Blaženost metropolita Rostislav vidí, jak dlouhou řadu příležitostí zařadit se do církevní správy už tito kněží měli, avšak žádnou z nich nevyužili. Je tedy nejspíš na čase konstatovat, že pokusy vyřešit bolestivý eparchiální problém a vrátit tyto duchovní ze smutné cesty, kterou se bohužel vydali, zpět do řádné církevní správy skončily neúspěchem.

 

Srpen, září a říjen v jesenických horách

Kromě pravidelného sloužení liturgií a akafistů se snaží naše církevní obec nabídnout každý měsíc i něco navíc. V měsíci plném úrody, tedy v srpnu, jsme se v den předsvátku Proměnění Páně v sobotu 18.8. vydali na průvod po místních hornolipovských lukách. Abychom poděkovali za dary letos mimořádně štědrého léta milosti Hospodinovy. Z přibližně  třicítky přítomných se ti starší ne tolik pohybliví usadili v nazdobeném chrámu a mladší si zuli boty, ctíce posvátný čas, a v ranní rose vyšli vstříc jednotlivým zastavením. Na každém z nich jsme se v ekteniích a promluvách radovali z nádhery okolité přírody a majestátných hor.

 

Na státní svátek 28.9. jsme ve spolupráci se spolkem Kostelík v horách, nedaleko od památníku válečných zajatců a našeho chrámu v Horní Lipové, zasadili památeční svatováclavskou lípu. Byla zakoupena agilní členkou spolku, paní učitelkou Šustrovou, a  jejímu požehnání předcházel akafist ke svatému mučedníku Václavovi, bohabojnému knížeti českému. Tento akafist vznikl v roce 2015 péčí brněnského otce Marka Malíka a byl ve své jednoduchosti a kráse vrcholem celého dopoledne. V samém závěru mnozí přijali pozvání k blízkému ohništi na malé občerstvení při zpěvu nejznámějších lidových písní z připraveného sborníku. Mnozí z pětadvaceti zúčastněných odcházeli se zážitky a s ním jako se suvenýrem k domácímu pěveckému použití.


 I v sobotu 6. října svítilo slunce a ani silnější vítr neodradil asi 150 účastníků od slavnostního vysvěcení znovuobnoveného kříže v jesenických lázních. Ten původní byl postaven v polovině 19. století asi 600m od hlaní lázeňské budovy, ve které byl při své návštěvě ubytován i velký ruský spisovatel N.V.Gogol. Dřevěný kříž za ta léta samozřejmě zchátral a péčí současných místních nadšenců byl zveleben do své aktuální monumentality, neboť ční do výše osmi metrů. Vysvěcení kříže bylo zakončením Týdne pro duševní zdraví, které se v lázních tradičně pořádá pro přední české psychology a psychiatry. Při obřadu zpíval dvacetičlenný šumperský pěvecký sbor Oculos meos (123. žalm)  a po jeho skončení hrála místní lidová hudba. O všech třech akcích referoval místní tisk a snad přispěly k povznesení dobrého jména naší církve ve Slezsku.

 

(Církevní obec v Jeseníku)

Začátek nového školního roku na prešovské bohoslovecké fakultě

U příležitosti začátku nového školního roku na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Prešovské univerzity se v úterý 28. září 2018 v kapli sv. apoštola a evangelisty Jana Theologa v PKS PU v Prešově  konala slavnostní archijerejská svatá liturgie. Bohoslužbu vedl Jeho Blaženstvo arcibiskup prešovský a metropolita českých zemích a Slovenska Rostislava; spolu s ním sloužil Jeho Vysokopřeosvícenost arcibiskup pražský a českých zemí Michal a Jeho Přeosvícenost biskup šumperský Izaiáš. Dále se služby účastnila řada duchovních, působících v Pravoslavném kněžském semináři a vyučujících na Pravoslavné bohoslovecké fakultě.

Ve své promluvě po pobožnosti na závěr svaté liturgie vladyka Rostislav zdůraznil:

»Naše dnešní společná služba spojila v osobách přítomných vladyků symbolicky Čechy, Moravu a Slovensko. I naše Pravoslavná bohoslovecká fakulta spojuje a sjednocuje celou naší místní církev. Oslavujeme dnes památku sv. biskupa Autonomia, avšak rád bych podotkl, že Pravoslavná bohoslovecká fakulta není v životě naší místní církve něčím autonomním, právě naopak, je neoddělitelnou a neodmyslitelnou součástí jejího Těla i života. Právě na tuto skutečnosti by měli pamatovat všichni, kteří zde vyučují, i studenti – především vy vytváříte a ovlivňujete duchovní „mikroklima“ naší místní církve a jste do značné míry její „výkladní skříní“. Tím spíš vám z hloubi srdce přeji Boží pomoc a požehnání a dobré zdraví i vše ostatní, co je potřebné pro tvůrčí proces výuky – zodpovědné a kompetentní předávání a přijímání pravoslavné teologie, což je hlavní poslání naší bohoslovecké fakulty. Nechť vás všechny Bůh opatruje v dobrém zdraví na mnohá požehnaná léta!« uvedl vladyka Rostislav.

Poté se v aule PBF PU v Prešově uskutečnila pedagogická porada vyučujících.

 

 

Společná služba lásky s vladykou Arseniem Rakouským z Ekumenického patriarchátu

Pobídka k jednotě mezi pravoslavnými křesťany

Brno, 14.10.2018

Svátek „Pokrovu“ přesvaté Bohorodice nás sjednotil všechny

Dlouhé očekávání návštěvy a společné účasti při bohoslužbě archijereje Ekumenického patriarchátu – Jeho Vysokopřeosvícenosti vladyky Arsenia, metropolity rakouského a exarcha pro Maďarsko a střední Evropu, se konečně naplnilo.

Předcházely tomu dlouhé měsíce příprav a hledání vhodného termínu. Jelikož byl vladyka Arsenios v Brně již v srpnu, na krátké neformální návštěvě, právě tehdy se obě strany dohodly, že by se nově rodící pouto mezi naší a vídeňskou farností mělo utužit nejlépe společnou bohoslužbou duchovenstva a věřícího lidu.

Nikdo z nás netušil, že právě Pokrov Přesvaté Bohorodce bude svátkem, který nejlépe vystihne celocírkevní potřebu jednoty a lásky v Kristu, a kdy sama přesvatá Bohorodice přispěje k tomuto přání nás, pravoslavných křesťanů, svou mocnou záštitou a pomocí ke vzájemnému porozumění, jednomyslnosti a společnému dílu modlitby.

Vladyka Arsenios přicestoval do naší farnosti již v sobotu 13. října spolu se svým diakonem otcem Maximem. Po krátkém uvítání a procházce v parku na Špilberku vedly jeho kroky přímo do našeho chrámu, kde se zúčastnil sobotní večerní bohoslužby.

„Hospodine, k tobě volám, vyslyš mne; pozoruj hlas modlitby mé. Když vzývám tebe, vyslyš mne, Hospodine. Vznášej se moje modlitba jako kadidlo před tebou…“

Tak znějí slova proroka Davida, který sám volá k Bohu, po Němž touží jeho duše, naplněná oddanou láskou. Stejně tak zněly i ozvěny našich duší, když jsme se vroucně modlili k Bohu, aby se stala Jeho svatá vůle a my ji uměli chápat a přijímat.

Po večerní bohoslužbě se již v chrámu vladyka Arsenios setkal s prvními z našich farníků, včetně několika Řeků, kteří přišli, aby vladyku přivítali a strávili v jeho milé přítomnosti sobotní podvečer v prostorách Svatováclavské hudební školy.

Postupně přicházeli i další, přidal se také otec Jozef, pak vladyka Izaiáš a mezi přítomnými bylo cítit dobrou náladu, byla slyšet zajímavá témata a všechny spojovala společná diskuze tu nesená v řečtině, jindy v češtině, ba i v angličtině. Porozumění, kterého jsme dosahovali, pramenilo ze vzájemné lásky a touhy po jednotě srdečné i duchovní, kterou doplňovala Boží blahodať přetékající do srdcí přítomných.

Na druhý den v neděli, dne 14. října, na svátek „Pokrovu“ Přesvaté Bohorodice, se v našem chrámu ráno sešli hned tři archijerejové: náš vladyka Simeon Olomoucko-brněnský, dále vladyka Izaiáš Šumperský a archijerej Ekumenického patriarchátu: vladyka Arsenios, metropolita Rakouský. Všichni tři, v jednotě ducha a víry, sloužili svatou božskou liturgii spolu s věřícím lidem, aby všichni jednomyslně vyznávali Otce i Syna i Svatého Ducha, Trojici jednobytnou a nerozdílnou.

Chrám, jeho vnitřní, ale i vnější prostor se naplnil věřícími z různých míst naší vlasti. A přijeli dokonce i věřící z vídeňské farnosti při chrámu Svaté Trojice, kde se nachází metropolitní úřad vladyky Arsenia. Tuto neděli bylo přítomných více než 600 věřících. Víme to přesně, neboť se nedostalo na všechny ani s tradičními svatebními koláčky, které spolu s dalším pohoštěním zajistila mátuška Marie s dcerou Tatianou a s dalšími ženami z farnosti.

Při kázání, jehož se v tento krásný a slavnostní den ujal vladyka Simeon, rezonovaly vzpomínky na „matku“, na mateřskou lásku a něžné pouto matky a syna, které spojovalo také naši Přesvatou Bohorodici se svým Synem – Pánem Ježíšem Kristem.

Vladyka Simeon také vzpomněl na své příbuzné, kteří prošli tvrdou zkouškou a utrpením koncentračních táborů, konkrétně Osvětim, kdy teprve zde v sobě nalezli touhu po Bohu a sílu činit znamení kříže. Jakoby zázrakem je Pán vyslyšel a zachránil. I na nich tehdy spočinula milosrdná „Záštita“ Přesvaté Bohorodice…

Při závěrečném proslovu vladyků zazněla ze všech stran slova chvály, díků a upřímné radosti. Vladyka Arsenios ve svém pochvalném slově zdůraznil, že v posledních letech také jeho osobně začalo poutat silnější pouto s vladykou Simeonem a s naší farností, ale i s celou naší Církví, za níž se modlí a projevuje svou péči při rozhovorech s Jeho Všesvatostí Ekumenickým patriarchou Bartolomějem, jehož požehnání nám předal.

Vladyka Arsenios vyjádřil přání, aby jednota a sbližování našich Církví, ve vzájemné lásce, porozumění a spolupráci, co se týče věcí církevních, nadále pokračovalo. Jedině tak se mohou vyřešit i různé vnitrocírkevní problémy a spory, které paralyzují všechny síly duchovenstva a věřících. Nezapomeňme, že Bůh je veliký a milosrdný. Odevzdejme se do Jeho svaté vůle, prosme Ho o pomoc a nepřestávejme vzývat také Jeho Přečistou Matku, neboť ona je naše Zástupkyně, jež se nyní nachází u Božího trůnu a neustále za nás vznáší k Bohu své přečisté modlitby.

Dalším důležitým činem bylo shromáždění finanční pomoci naší farnosti pro oběti letních požárů v Řecku a oficiální předání této sbírky s výslednou částkou 4 tisíc EUR vladykovi Arseniovi, který za ni vřele poděkoval a sdělil, že tyto peníze budou přidány ke sbírce Pravoslavné metropolie v Rakousku a osobně předány místním biskupům v Řecku. Vladyka se při tom výslovně zmíní o tom, že tato část sbírky pochází od spřízněné farnosti pravoslavných křesťanů v Brně.

Po závěru nedělní bohoslužby, kterému předcházelo dojemné „Mnoholetí“, se vladyka před chrámem setkal a vyfotografoval s místními i vídeňskými Řeky a srdečně s nimi pobesedoval.

Následovalo milé pozvání na oběd v hotelu Slávia, kde se vladyka Arsenios spolu se svým diakonem otcem Maximem se všemi z brněnské farnosti rozloučil a v pozdních odpoledních hodinách odcestoval zpět do své vídeňské metropolitní rezidence.

připravil Michal Dvořáček

(Zdroj: farní web Pravoslavné církevní obce v Brně)

 

 

Sváteční archijerejská liturgie v Brně s hostem z Ekumenického patriarchátu

V neděli 14. října u příležitosti světlého svátku Záštity (Pokrovu) Bohorodice se v brněnské katedrále konala společná svatá archijerejská liturgie, kterou spolu s vysokopřeosvíceným vladykou Simeonem, arcibiskupem olomoucko-brněnským, přeosvíceným vladykou Izaiášem, vikárním biskupem šumperským sloužil i vzácný host Jeho Vysokopřeosvícenost Arsenios, metropolita rakouský a exarcha Ekumenického patriarchátu pro Maďarsko a střední Evropu.

 
(Zdroj: facebookový profil brněnské farnosti, kde můžete shlédnout všechny fotografie)

 

 

 

Metropolita Arsenios bude hostem v Brně

Oznámení o očekávané návštěvě z Ekumenického patriarchátu

Při příležitosti světlého svátku Záštity (Pokrovu) Přesvaté Bohorodice proběhne v neděli 1./14. října společná svatá archijerejská liturgie, při níž bude jako vzácný host sloužit Jeho Vysokopřeosvícenost Arsenios, metropolita rakouský a exarcha Ekumenického patriarchátu pro Maďarsko a střední Evropu, který navštíví ve dnech 13. a 14. října Pravoslavnou církevní obec v Brně.

Další informace na webových stránkách brněnské katedrály

 

Pozvánka na eparchiální oslavu sv. Rostislava do Znojma

V sobotu 27. 10. 2018 od 10 hod ve znojemském pravoslavném chrámu svatého knížete Rostislava se bude konat archijerejská svatá liturgie, kterou bude sloužit náš vladyka Přeosvícený Izaiáš, biskup šumperský – u příležitosti chrámového svátku sv. Rostislava.

Všichni jsou srdečně zváni, aby poutí do Znojma oslavili letošní památku svatého knížete Rostislava Moravského.

(Program viz pozvánka zde, nebo k vytištění v PDF: ZN-2018-Rostislav-svatek)

Tisíc let ochridského arcibiskupství

S požehnáním Jeho Blaženstva vladyky Rostislava a Jeho Vysokopřeosvícenosti vladyky Simeona se ve dnech od 29. září do 2. října náš vladyka Izaiáš zúčastnil oslav uplynutí tisíc let od založení ochridského arcibiskupství.

Z historie Ochridu

Na přelomu 9. a 10. století se Ochrid stal útočištěm žáků sv. Cyrila a sv. Metoděje vyhnaných z Velkomoravské říše. Nejvýznamnější z nich byli sv. Kliment Ochridský a sv. Naum. Při monastýru, který v Ochridu založil sv. Kliment, vznikla literární škola, díky které se z Ochridu stalo nejvýznamnější centrum slovanské kultury a vzdělanosti, která se odtud dál šířila po východní Evropě.

Chrám sv. Jovan Kaneo, rozkládající se na romantickém útesu nad jezerem, ze 13. století, jehož architektura kombinuje byzantské a arménské prvky.

Monastýr svatého Klimenta a Pantelejmona stojící v Ohridu v Makedonii je považován za místo působení prvních studentů Cyrila a Metoděje pod vedením svatého Klimenta. Na tomto místě se pravděpodobně první bulharští žáci ve středověku učili novému písmu určenému pro staroslověnštinu (posléze církevní slovanštinu). Celá budova je významnou makedonskou kulturní památkou.

Monastýr byl pravděpodobně založen v době Klimentova příchodu do oblasti Ohridu. Svatý Kliment využíval monastýr jako školu pro učení nového druhu písma založeného na hlaholici – cyrilici. Kliment osobně postavil uvnitř kryptu, v níž byl po své smrti roku 916 pochován a kde je jeho hrob dodnes.

Ochridský chrám sv. Pantelejmona

Sv. Kliment

Pocházel ze Slovany obývaného území Makedonie. Kliment se s věrozvěsty zúčastnil cesty na Krym do země Chazarů r. 860 – 861 i návštěvy Chersonésu, kde se zúčastnil hledání a objevení ostatků papeže svatého Klimenta Římského (a přijal na památku tohoto mučedníka mnišské jméno). Později následoval věrozvěsty v jejich cestě na území Velké Moravy.

Po smrti svatého Metoděje a vyhnání jeho následovníků knížetem Svatoplukem z území Moravy odešel spolu s ostatními na krátkou dobu do Bělehradu pod ochranu bulharského vazala knížete Radislava, který jej později poslal společně s dalšími žáky věrozvěstů, např. svatým Naumem, do tehdejšího hlavního bulharského města Plisky, kde vytvořili známou Plisecko-preslavskou literární školu. Tehdejší bulharský panovník kníže Boris Michail vyslal záhy Klimenta do Makedonie šířit staroslověnskou liturgii a daroval mu dvorce v Devoli a v okolí Ochridu. Zde založil Kliment slavnou literární školu a byl roku 893 ustanoven biskupem.

Svou literární činnost zahájil Kliment brzy po smrti svatého Cyrila (Konstantina), mezi lety 870 a 880, kdy byl napsán Život Konstantinův. Tento nejvýznamnější původní výtvor rané slovanské literatury je zřejmě dílem právě Klimenta, ovšem s významnou účastí svatého Metoděje. Brzy po Metodějově smrti byl sepsán Život Metodějův, jehož autorem je bezpochyby Kliment. Dále sepsal řadu textů pro církevní svátky k oslavě apoštolů, mučedníků, proroků a světců, pochvalná slova o Bohorodici, o Janu Křtiteli, o některých z proroků a o některých zvláště uctívaných světcích (např. o svatém Klimentovi, římském papeži).

Život Klimenta, biskupa Bulharů od Theofylakta, arcibiskupa ochridského (1094-1107) si můžete přečíst zde

(Obrázky a část textu převzaty z Wikipedie)