Ke konci roku 2017 přijal náš vladyka Izaiáš pozvání Jeho Vysokopřeosvícenosti arcibiskupa Michala zúčastnit se 22. prosince bohoslužby u příležitosti oslavy ikony Matky Boží Neočekávaná radost. Bohoslužba se konala za přítomnosti metropolity Vysokopřeosvíceného vladyky Agapita v monastýru v Loděnici.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

KONCERT SBORU GYMNÁZIA OLGY HAVLOVÉ

V pátek 15.12.2017 se již podruhé v kapli svatých Andělů strážných v Ostravě-Pustkovci konal adventní koncert Sboru Gymnázia Olgy Havlové, v jehož podání zazněly koledy a jiné duchovní písně s námětem blížícího se svátku Narození Páně.

WROCŁAW 2017

Po třech letech se v sobotu 16.12.2017 poutníci z Pravoslavné církevní obce v Ostravě-Pustkovci vypravili do polské Wrocławi (Vratislavi), kde navštívili chrám svatých Cyrila a Metoděje na ostrově Piasek. Zdejší duchovní otec Grzegorz Cebulski se jim ochotně věnoval a seznámil je nejen s chrámem, ale i s historií a současností pravoslaví ve Wrocławi.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

16. prosince vykonal vladyka Izaiáš, s přisluhováním početného duchovenstva, obřad svěcení nového prestolu v Uherském Brodě, kde díky iniciativě br. Yuriye Moyshe roste nový chrám sv. Jiří. Br. Moysh společně s dalšími věřícími požádali olomoucko-brněnskou eparchii o kanonickou církevní správu. Eparchiální rada projednala tuto žádost a souhlasí s ustanovením přípravného výboru pro vznik nové církevní obce na území naší eparchie. Radou schválení členové přípravného výboru nyní podnikají potřebné kroky ke svolání ustanovujícího první shromáždění uhersko-brodské církevní obce.

V souvislosti s těmito událostmi byl v novém chrámu vysvěcen prestol, aby se u něj mohli členové zde vznikající církevní obce scházet k bohoslužbám, a byl tím zahájen liturgický život na tomto místě. V duchovním smyslu je církevní obec tam, kde se věřící shromažďují kolem svatého prestolu k modlitbám, díkůvzdáním a ke službě svatých Tajin. Tam, kde se slouží božská liturgie, podává se eucharistie – drahocenné Tělo a Krev Kristovy, platí Kristova slova: „Kde jste dva neb tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed vás.“ Bez ohledu na velikost duchovního stádce je jeho bohoslužebný život napojen skrze eparchiálního biskupa na oživující tep mystického Těla celé světové pravoslavné Církve.

Obřad svěcení prestolu je pln tajemné symboliky a vykonává se u nás stejně, jako ve všech pravoslavných chrámech v přítomnosti a jak probíhal v minulosti a — dá-li Bůh — bude tomu tak i v příštích letech. Přítomní byli šťastni, že se mohli zúčastnit takového mystéria a jistě cítili v průběhu svěcení, kterým byl tento svatý prestol připojen ke všem pravoslavným prestolům světa, jak je důležité dodržovat naše pravoslavné kánony a tradice a bránit je před narušováním. Buďme pravověrní, přidržujme se učení svatootcovské orthodoxie a orthopraxe, neboť to nás činí pravoslavnými a spojuje nás a sjednocuje s pravoslavnými na celém světě!

Vysvěcení prestolu napodobuje křest člověka, jehož narození zpodobeno položením základního kamene. Proto před začátkem svěcení prestolu vladyka posvětil památeční mramorovou desku, která bude umístěna na chrámu na znamení jeho řádně kanonicky provedeného vysvěcení. Při svěcení se prestol nejprve omývá vodou podobně, jako je omyt ten, kdo přijímá křest; posléze je pomazán myrem a oděn do bílých šatů. Bílá barva je zde symbolem nadsvětské čistoty a Boží blahodati.

Prestol, na kterém se koná svatá eucharistie, je nejdůležitější místo v chrámu, ohnisko zvláštní přítomnosti Boha, Boží trůn. Jeho vysvěcení je odevzdáním dokončovaného chrámu Bohu a předáním věřícím, aby se zde shromažďovali k modlitbě a setkávali s Bohem. Mystérium se koná za královskými vrátky. Každý úkon obsahuje mnoho významů. Všechny symboly navazují na oběť Ježíše Krista a Jeho stálá přítomnost dominuje celé slavnosti.

Biskup i ostatní duchovní připravující prestol na sebe odívají (přes liturgická bohoslužebná roucha) bílé zástěry. Ty symbolizují čistotu jejich záměrů a současně označují, že to, co konají, děje se jménem všech pokřtěných. Prestol má formu metr vysokého čtvercového stolu, vyrobeného z masivního pevného dřeva – z dubu, jasanu či z borovice apod. Čtyři sloupky symbolizují čtyři světové strany. Čtyři rohy oltářního stolu symbolizují čtyři evangelisty. Sloupky mají nahoře přesně připravené otvory pro spojovací hřeby. Na ně se až v průběhu samotného svěcení připevňuje vrchní prestolní deska. Do předvrtaných otvorů sloupků nalévá biskup tzv. voskomastix (to je rozehřátá směs včelího vosku, kadidla a pryskyřice i dalších ingrediencí). Všechny části, z nichž se sestavuje prestol, i všechny další použité matérie skrápí biskup svěcenou vodou.

Kněží přinášejí vrchní desku prestolu. Na spodní stranu desky teď světící biskup zapisuje „kroniku“ slavnosti vysvěcení – datum, místo, jména vysvěcujících, představeného duchovního. Poté je kněžími deska položena na sloupy. Jsou v ní — přesně nad otvory ve sloupcích — připraveny čtyři otvory s vydlabanými prohlubněmi, jimiž se znovu vlévá voskomastix. Připomíná balzám, který připravili pro tělo Kristovo šlechetní Nikodém a Josef Arimatejský.

Použitý voskomastix symbolizuje naše sjednocení s Kristem, s Jeho obětí a zmrtvýchvstáním. Do otvorů se poté zatloukají čtyři dřevené hřeby. Představují hřeby, kterými byl Kristus přibit ke kříži. Jsou zatloukány oblými kameny bez ostrých hran, aby při tom nedošlo k poranění prestolu. Tyto kameny pak zůstanou navždy ležet pod prestolem. Nyní je vrchní deska už pevně natrvalo spojena se sloupy.

Přichází chvíle, kdy je na znamení duchovní očisty prestol omýván teplou vodou. Po osušení je znovu omyt růžovou vodou, která vůní připomíná myrhu, přinesenou ženami myronosicemi ke hrobu Páně, smíšenou s červeným vínem, symbolem Kristovy krve. Biskup posvětí vonnou vodu a víno, slévá je v jedno a vylévá na prestol. Touto vzácnou směsí kněží spolu s vladykou dlaněmi potírají celý otářní stůl. Nakonec duchovenstvo prestol osuší novými houbami; ty jsou poté uloženy pod prestol. Tyto úkony připomínají přípravu Ježíše k pohřbu.

Takto připravená deska je potírána svatým myrem tak, jako člověk je pomazán při Tajině myropomazání po křtu. Tím se na něj klade pečeť daru Ducha Svatého a vyprošuje se zvláštní milost místu, na kterém bude přinášena eucharistická oběť. Prestol je posléze oblékán do spodního liturgického odění zhotoveného z čistého lnu. Je to plátno, které připomíná pláštěnici (katasarku – rozprostírající se po těle, přiléhající k tělu), do které byl zavinut Ježíš Kristus po snětí s kříže. Na vnějších stranách je tento oděv obtočen dlouhou šňůrou, vedenou zvláštním způsobem, aby na každé boční straně prestolu vytvářela kříž. Provaz symbolizuje pouta, kterými byl spoután Ježíš, když Ho vedli na soud, a současně moc Boží, která udržuje svět — jeho čtyři strany — a do jednoho celku spojuje vše, co žije na zemi.

Když je obvazování dokončeno, je prestol odíván do svrchního šatu – po všech pěti stranách je rozprostřeno vnější oblečení ze zvláště zdobené tkaniny, často protkané zlatými nitěmi (šatu se říká indicie; od řeckého – oblékat). Symbolizuje lesk Boží slávy. Na znamení duchovního posvěcení místa biskup nyní zapaluje svíce či lampádu na prestole (nebo vydá povel k postavení první svíce na nový prestol).

Následuje příchod svatých ostatků mučedníků, které biskup nese slavnostně na diskose, na prestole je pomazává svatým myrem, vkládá do schránky – relikviáře, a tu umísťuje do nitra svatého prestolu (většinou je uložena uprostřed vnitřního prostoru prestolu – na krátké páté prostřední noze oltářního stolu (nebo na trnoži), na kterou je případně připevněn dřevěný kříž obsahující ostatky).

Na oblečený prestol se nadále ukládá antimins – posvěcené hedvábné či jemné lněné plátno (zdobené velkopátečním motivem) s pověřením příslušného archijereje k vykonávání svaté liturgie. Na něm, jako na Ježíšově hrobě a na prvokřesťanských hrobech mučedníků, se koná posvátná vzpomínka Ježíšova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání, což je zpřítomněno silou blahodati Svatého Ducha sestupujícího při Božské liturgii na předložené Dary. Na závěr svěcení se na prestol kladou ostatní předměty – náležitosti, které dle dávných tradic mají na prestole vždy spočívat: evangeliář, žehnací kříž, darochranitelnice apod. Postaví se zaprestolní kříž a dle jerusalemského typikonu se instaluje sedmisvíčník. Na takto připraveném prestole je už možno sloužit svatou liturgii, kterou archijerej s přítomným duchovenstvem a shromážděným Božím lidem ihned vykoná. Od této chvíle začíná plný blahodatný život obce věřících podobně, jako je křtem a myropomazáním zahájen plný duchovní život dítěte. (Použito článku MUDr. Jiřího Karpowicze)

1. fotogalerie z průběhu duchovní slavnosti

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Po vysvěcení prestolu jsme sloužili archijerejskou božskou liturgii. Při kázání se hovořilo o zásadním významu chrámu pro život pravoslavného křesťana. Byla zdůrazněna slova svatého starce Paisije Svatohorce, že do chrámu přicházíme, abychom se posvětili. Prestol znamená v současné řeči „trůn“. A trůn je zde pro toho, kdo na něm usedá – a tím je Kristus, jemuž patří prestoly v našich chrámech a který se k nám z těchto prestolů sklání, aby se nám sám dával za pokrm, jímž nasycujeme a léčíme své duše, aby byly schopny věčného života v Boží blízkosti – v ráji. V chrámu se koná svatá liturgie s podáváním svatého přijímání, což je to nejkrásnější a největší, co na tomto světě existuje. Odtud pramení láska věřících k chrámům, kam přicházíme setkat se s milovaným Kristem. Připomíná se nám podobenství o marnotratném synu, kajícně se vracejícímu ke svému otci, a ten — jakmile ho spatřil — vyběhl mu vstříc, přijal jeho pokání a otevřel mu svou náruč. Obrazně řečeno, setkali se na půli cesty – kráčeli si vstříc. I pro nás jsou chrámy takovým místem v půli cesty, kam s touhou po návratu k Bohu všichni spěcháme a kam Spasitel sestupuje, objímá a pozdvihuje naši duši, aby nás uvedl do nebeského království.

Po liturgii vladyka pohovořil o významu chrámu pro naši spásu a vřele poděkoval donátoru a staviteli chrámu; při tom vyjádřil naději, že se zde příští rok znovu sejdeme k novému svěcení – tentokrát k vysvěcení celého chrámu. Důstojnému otci Olegovi, jeho mátušce a všem dalším poděkoval za zorganizování dnešní slavnosti a všem popřál, aby zde nacházeli svůj duchovní domov.

Po zpěvu mnoholetí bylo v chrámu prostřeno chutné postní pohoštění, u něhož jsme strávili ještě nějakou dobu v přátelských rozhovorech.

Díky Bohu za tento den!

Všem budovatelům chrámu, sloužícímu zde otci Olegovi a církevní obci při chrámu sv. Georgije uděl, Hospodine, zdraví, spasení a ve všem zdar na mnohá léta!

2. fotogalerie

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Autoři fotografií: prot. Libor Raclavský a Anežka Mandelíková

Oficiální liturgický kalendář (2018)

Připraveno pro ročenku olomoucko-brněnské eparchie

Forma brožurky A5 (bez graficky vyznačených půstů)

Ke stažení v PDF: • Juliánský kalendář (tzv. starý): kalendar-eparch2018-dil2-juliansky.pdf • Smíšený kalendář: kalendar-eparch2018-dil3-smiseny.pdf • Nový (gregoriánský) kalendář: kalendar-eparch2018-dil4-gregor.pdf • Všechna tři kalendária (tj. celá první polovina ročenky): kalendar-eparch2018-all.pdf

Jedná se “výtržek” z oficiální kalendářní ročenky.

Celou eparchiální ročenku je možno si objednat na úřadu eparchiální rady. (Ročenka obsahuje kromě kalendárií i stručný úvodní přehled svátků, půstů a zádušních památek a aktualizované církevní adresáře /schematismus/ pro olomoucko-brněnskou eparchii a dva delší články od našich biskupů.)

UPOZORNĚNÍ: Firefox má vadný PDF zobrazovací modul. Sazba se v tomto prohlížeči neukazuje správně. Stáhněte si soubor a prohlížejte korektním prohlížečem (Acrobat Reader).

2. prosince 2017 se vladyka Izaiáš zúčastnil slavnostní bohoslužby u příležitosti přenesení ostatků svatého vyznavače Serafíma Zagorovského v Rzeszowie (v Řešově) v Polsku.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

V neděli 3. prosince jsme v mikulovském pravoslavném chrámu svatého Mikuláše oslavili 20. výročí jeho vysvěcení. Mikulovský pravoslavný chrám je totiž zasvěcen tomuto slavnému biskupovi a církevnímu otci, který byl účastníkem prvního všeobecného církevního sněmu (v roce 325 v Nikáji). Společně s chrámovým výročím jsme pochopitelně slavili i letošní památku samotného sv. Mikuláše, patrona námořníků, rybářů a dětí. Ke zdejší oslavě tohoto významného svátku se připojili otcové prot. Mgr. Ing. Cristian Popescu z Brna a prot. Mgr. Svatopluk Konstantin Ryška z Dolních Kounic a také mnoho věřících, jak místních, tak z okolí. Ačkoli počasí bylo chladné, hřála nás modlitba, společný liturgický zpěv, a po bohoslužbě jsme se zahřáli i teplým svařeným vínem a čajem. Nezapomnělo se ani na děti, které byly dle tradice obdarovány sladkým perníkem. Poté jsme se z chrámu přesunuli ke společnému obědu do blízké restaurace, kde jsme naši mikulášskou oslavu završili srdečným společenstvím kolem prostřeného stolu. Letošní společná oslava svátku sv. Mikuláše byla vydařená a doufáme, že se u této příležitosti setkáme i příští rok.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Již po desáté si v naší obci připomínáme jeden z významných dnů světové historie – 11. 11. 1918, který je oficiálně slaven jako den ukončení 1. světové války a zároveň je vzpomínkovým dnem na účastníky všech válek. Tradičně konáme u památníku panychidu, kterou letos sloužil vladyka Izaiáš přesně v den výročí, v sobotu 11. listopadu. V takřka zimním počasí se nás shromáždilo okolo šedesáti lidí, kteří mají schopnost pamatovat na to, co je podstatné. V doprovodném kulturním vystoupení zazněly básně s vojenskou tématikou a také se četlo z memoárové knihy jednoho britského válečného zajatce, který byl na Jesenicku internován v době 2.světové války. Po hodině strávené u památníku jsme se přesunuli do Magacíny u Kovárny, kde místní hospodyně připravili svatomartinské menu s nezbytnou husou, novým vínem a slezským cukrovím. Zde jsme setrvali ještě asi dvě hodiny v přátelské atmosféře. Mezitím si vladyka prohlédl nově postavený pravoslavný chrám a památník v Horní Lipové a také se podíval na stav rekonstruované pronajaté kaple v Jeseníku.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

V úterý 14. listopadu 2017 se v Bratislavě konalo zasedání posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Zúčastnili se Jeho Blaženost Rastislav, arcibiskup prešovský, metropolita českých zemí a Slovenska, Jeho Vysokopřeosvícenost Michal, arcibiskup pražský a českých zemí, Jeho Vysokopřeosvícenost Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský, Jeho Vysokopřeosvícenost Juraj, arcibiskup michalovsko-košický, Jeho Přeosvícenost Izaiáš, biskup šumperský, a tajemník posvátného synodu mitr. prot. Milan Gerka.

Synod projednával aktuální otázky naší místní církve.

19. 11. 2017 sloužil vladyka Izaiáš svatou liturgii v Ostravě v Michálkovicích. Po bohoslužbě se uskutečnilo Shromáždění církevní obce, na kterém byli zvoleni noví členové Rady církevní obce.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Duchovní správcové církevních obcí jihlavského protopresbyterátu se sešli na schůzi, které se účastnil i vladyka Izaiáš. Do jihlavského okruhu kromě jihlavské farnosti patří církevní obce v Olbramovicích, v Třebíči, ve Znojmě a ve Žďáru (poslední jmenovaná je nyní duchovně spravovaná z Brna). Za každou farnost přednesl její kněz zprávu ohledně života a stavu obce, o akcích, které se v obci pořádají, i o stavu majetku. Všechny tyto obce jsou živé a prosperují. Součástí schůze byla i diskuse nad naším církevním a bohoslužebným životem. Vladyka nám sdělil některé novinky týkající se eparchie a celocírkevního života. Setkání proběhlo v přátelské neformální atmosféře v jihlavském farním “archondariku” nad stolem s uchystaným pohoštěním. Děkujeme vladykovi za návštěvu. Všem duchovním děkuji za účast a za vše, co pro život a zvelebování jim svěřených obcí konají.

prot. Jan Baudiš, jihlavský okružní protopresbyter

18. listopadu 2017 byl v chrámu Narození přesvaté Bohorodice posvěcen nový prestol. Obřad svěcení vykonal vladyka Izaiáš za přítomnosti kněží z ostravského arciděkanátu. Církevní obec v Ostravě – Michálkovicích má tedy ve svém farním chrámu opět důstojný oltář k přinášení nekrvavé oběti chleba a vína, které sestupující Svatý Duch proměňuje na přesvaté Tělo a drahocennou Krev našeho Pána k přijímání věrným pravoslavným křesťanům.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

12. listopadu 2017 sloužili v olomoucké katedrále dva naši archijerejové: arcibiskup olomoucko-brněnský Simeon spolu s biskupem šumperským Izaiášem. V katedrálním chrámu probíhají úpravy a obnova interiéru. Velké opravy potřebuje i vnější plášť katedrální budovy.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

V neděli 15. října byl v olomoucké katedrále na diákona vysvěcen Rafael Moravský. Chirotonii vykonal vikární biskup naší eparchie vladyka Izaiáš.

Novému diákonovi i jeho mátušce  přejeme, aby je provázelo Boží požehnání a kráčeli svorně cestou duchovenské služby, jak se líbí našemu Pánu a veleknězi Ježíši Kristu, jemuž všichni při Jeho službě jen přisluhujeme.

Mnohá léta!

Aktualizovaná fotogalerie:

Nebyly nalezeny žádné obrázky

V městečku Opatov u Třebíče máme pravoslavný kostelík postavený v předválečném období zásluhou prot. Josefa Leixnera. Časy největší slávy této církevní obce jsou zřejmě už jen dávnou minulostí, která se patrně nevrátí. Pamětníci vyprávěli, jak se zde na svátky scházelo tolik věřících, že se do chrámu všichni nevešli a někteří stáli na trávě před chrámovými vraty. V současnosti je tato církevní obce téměř vymřelá. Přesto však sem dojíždíme sloužit v chrámu pravidelné liturgie, aby chrám žil. Dle pravoslavného cítění je chrám, který byl vysvěcen a sloužily se zde božské liturgie, cosi jako živá bytost – resp. střeží ho až do skončení světa andělé, kteří na tomto místě dále konají svou službu. (Pravoslavná dějinná zkušenost zná řadu případů ve světě, kdy byla lidem tato tajemná duchovní realita zjevena.) A kromě toho nikdy nevíme, nepovolá-li si tento Boží stánek nové věřící. Za dobu své služby jsem už zažil několik případů našich chrámů, které z důvodu úplného či blížícího se zániku církevní obce čelily hrozbě definitivního uzavření (Tábor, Lanškroun a další); dnes jsou plné věřících a mají své duchovní správce.

Ačkoliv se administrativně jedná o filiálku církevní obce v Třebíči, věci se vyvinuly tak, že sem jezdíme sloužit z Jihlavy. V předem ohlášených sobotách nás přijíždí malá skupinka a většinou přijdou jeden či dva opatovští věřící. Začátkem tohoto století se podařilo zajistit ve třech etapách generální opravu staré střechy, takže kostelík je stavebně připraven vydržet v dobrém stavu do dalších dob. (Viz o tom něco na webu opravy opatovského chrámu.)

Co se zde bude dít v budoucnosti, ví jen Bůh. Zatím chrám žije pravidelnými bohoslužbami, káže se zde slovo Boží, lidé se tu modlí, přináší se nekrvavá oběť, vzdávají se Bohu díky.

Zvláštní kapitolou zdejšího chrámového života byla odjakživa poutní bohoslužba. Kostelík je zasvěcen svatým spravedlivým rodičům Jáchymovi a Anně, a v Opatově je zvykem oslavovat chrámový svátek uprostřed léta na sv. Annu. V tento den zažívá náš kostelík nejhojnější účast za celý rok. Z Opatova přijdou všichni pravoslavní, kteří zde ještě jsou, a případně i jejich letní hosté. Z Jihlavy organizujeme návštěvu našich jihlavských věřících (někteří věřící sem každoročně přijíždějí až z Kutné Hory). Je to za daných okolností skutečný svátek tohoto chrámu, který se v tento den alespoň částečně zaplní věřícími. Po slavnostní liturgii pořádáme pro všechny účastníky agapé – rozložíme skládací stoly a lavice na trávníku vedle chrámu, ženy prostřou dovezené pohoštění, a tak ještě hodinku sedíme a rozmlouváme.

Ohlédnutí za letošní poutní bohoslužbou v Opatově

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Stránka opatovské pravoslavné farnosti

Stránka archivu opatovské farnosti

V posledních týdnech, přesněji 12.8. (Horní Lipová) a 7.10. (Osoblaha), navštívil biskup šumperský Izaiáš dvě malé farnosti na okrajích naší eparchie.

Letní návštěvu zahájil vladyka archijerejskou svatou liturgií v chrámu Proměnění Páně a sv. Nektaria Eginského v lázeňské obci Lipová. Moderní prosvětlený modlitební prostor pojal asi dvacítku věřících, kteří v době prázdnin a dovolených chtěli poznat svého mladého pastýře. Velmi pokojná bohoslužba v krásném sobotním jitru znamenala velké povzbuzení pro naši misijní farnost. Zvláště mladí polští pravoslavní účastníci liturgie byli zaujati jednoduchou bohoslužbou slouženou v češtině podle sborníku vladyky Gorazda (od té doby jsou pravidelnými příchozími na naše bohoslužby). Po skončení obřadu jsme přijali pozvání do penzionu Kovárna, kde nás čekalo obědní pohoštění v jedné z nejlepších restaurací Olomouckého kraje. Vladykovi byli postupně představeni všichni přítomní věřící, kteří spolu s ním hodnotně strávili část odpoledne.

Druhá návštěva, tentokrát již v podzimním čase, se uskutečnila v malém, dnes takřka zapomenutém městečku Osoblaha, kde se zatím nepřetržitě pohybují pravoslavní již 70 let. Hřbitovní chrám sv. Mikuláše slouží pro bohoslužby celých 300 let a má svoji neopakovatelnou historickou atmosféru. Radost by bylo snad to správné slovo pro to, co pocítila skupina šestnácti “posledních” volyňských Čechů při svaté liturgii. Souhra při plné liturgii mezi biskupem, diákonem a knězem nám ozřejmila pravdivost známého výroku, pocházejícího z prvokřesťanské doby (sv. Ignatios Antiochijský): „Kde je biskup, tam je i církev.“ Závěrečný zpěv mnoholetí nás vynesl z chrámu do nedaleké školy, kde členka naší obce p. Lányová (profesionální kuchařka) připravila skvostné pohoštění o několika chodech. Opět jsme se všichni vladykovi představili, aby poznal příběhy jednotlivých lidí. Potom se vzpomínalo na staré časy a vůbec nikomu se nechtělo z družného společenství odejít.

Velice děkujeme za obě návštěvy v našich – o duchovní život bojujících – farnostech, které mají potěšení z toho, že biskupům na nich záleží a že oceňují tyto pohraniční modlitební “majáky”.

Prot. Josef Libor Kratochvíla

Bohoslužba a setkání v Horní Lipové

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Bohoslužba a setkání v Osoblaze

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Na pozvání vladyky Michala spolusloužil vladyka Izaiáš na svátek sv. Václava (11. října) v monastýru sv. Václava a Ludmily v Loděnici.

10. října se vladyka Izaiáš zúčastnil pohřebních obřadů v monastýru sv. Jova Počájevského v německém Mnichově.

Otec igumen Evfimij zesnul v Pánu po dlouhé nemoci 5. října ve věku 64 let.

»Bohoslužba v den pohřbu začala jako obvykle ve 4 hodiny ráno (půlnočnicí a jitřní). Od 6,30 hod. začala zádušní svatá liturgie, kterou vedl arcibiskup Marek Berlínský a celého Německa. Spolusloužil biskup Izaiáš Šumperský, který se s otcem Evfimijem znal. Při bohoslužbě se modlil také arcibiskup stuttgartský Agapit. Po liturgii bylo tělo zesnulého otce neseno kolem monastýru. Arcibiskup Marek přečetl rozhřešující modlitbu. Tělo bylo posléze při krátké zádušní bohoslužbě (litiji) uloženo do země.

Monastýr uspořádal pohoštění hostů, při kterém byly některými přítomnými vyprávěny vzpomínky na pochovaného otce. Zvláště byla připomenuta jeho pokora, mírnost a zároveň vzdělanost. Žil v monastýru 23 let a byl příkladným mnichem.« (Dle zprávy na website ROCOR)

Právě zesnulému igumenu Evfimiovi: Věčná paměť!

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Na svátek Záštity (Pokrovu) přesv. Bohorodice, v sobotu 14. října, sloužil božskou liturgii v brněnském katedrálním chrámu vladyka Izaiáš s místními duchovními. Vyprosit si přispění a ochranu od Matky Boží přišlo hojné množství věřících.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Brněnská ikona sv. Ludmily

28. září v basilice sv. Jiří na Pražském hradě sloužilo duchovenstvo pražské eparchie akathist u ostatků svaté mučednice Ludmily, kněžny české. Čtení akathistu sv. Ludmile se zúčastnil i náš vladyka Izaiáš.

Článek o sv. Ludmile na orthodoxia.cz
Návrh české služby a akathistu (obsahuje reflexi života světice):
v PDF ke stažení

Foto ze sváteční služby na Hradě:

Nebyly nalezeny žádné obrázky

V neděli 17. září 2017 navštívil vladyka Izaiáš přerovskou církevní obec. Před svatou liturgií vladyka postřihl na žalmistu dlouholetého přerovského čtece Metoděje Marcela Drápalu. Následující bohoslužba byla pro každého velkým zážitkem. Vladyka Izaiáš vedl bohoslužbu v klidné majestátnosti odpovídající duchu chrámového prostoru přerovského chrámu sv. Cyrila a Metoděje a otec diakon Aleksander Kukchta organizoval všechny technické prvky archijerejské bohoslužby. Pěvecký sbor, který nepostrádal své největší osobnosti, přednesl šestý molový hlas ze sborníku vladyky Gorazda tak jemně, že spolu se sloužícími vytvořil neopakovatelnou atmosféru. Zpěváci ještě předvedli jakým způsobem se dá do vzoru sborníkového hlasu přidat nápěvy z notového partu, který si ve dvacátých letech minulého století vydaly pěvecké sbory olomoucké a přerovské pravoslavné expozitury. Ve svém kázání vladyka Izaiáš hovořil o dvou přikázáních – milovat budeš Boha svého a bližního svého – která jsou jako spojená nádoba jedním největším přikázáním.

Po bohoslužbě seznámil otec Libor vladyku Izaiáše s historií a charakterem přerovského chrámu a provedl jej stálou expozicí výstavy dokumentů z mučednického období české pravoslavné církve za protektorátu. Příslovečnou třešničkou na dortu pak byla společná hostina v profánním prostoru tzv. ženské galerie přerovského chrámu, kterou připravili obětaví farníci pěti národností. Nejen, že představili své speciality, ale dokázali je připravit v prostorách, kde nejsou podmínky pro pořádání větších hostin. Přes zamračené deštivé počasí si všichni přítomní odnášeli silný dojem ze společně stráveného dnu Páně.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Jako už po mnoho let, i na letošní svátek svaté mučednice Ludmily jsme se v hojném počtu sešli v nádherném chrámu v Řimicích, abychom oslavili tento svátek. Svatou liturgii vedl a krásně kázal duchovní správce prot. Petr Novák, spolu s ním sloužili prot. Dušan Basil Švábeník a prot. Mojmír Kříž. Velkou radost nám způsobila přítomnost otce Pavla Alše, který i když je již na zaslouženém odpočinku, často a rád se i s mátuškou zúčastňuje liturgie. Příjemná byla také přítomnost několika dětí, takže je oprávněná naděje, že si zvyknou chodit do chrámu alespoň o velkých svátcích.

Otec Petr při kázání zdůraznil, že svatá Ludmila byla nejen babičkou svatého Václava, patrona celé země, ale je také laskavou a moudrou babičkou nás všech, kteří ji s láskou uctíváme a pokračujeme v jejím díle. V této souvislosti otec Petr pozval všechny na slavnostní liturgii do Střemeníčka, kde 28. září od 10 hodin oslavíme svátek svatého Václava. Nechť nedá zahynouti nám ni budoucím!

Po svaté liturgii jsme přes drobné mrholení setrvali s věřícími v přátelském rozhovoru. Děkujeme za dobroty, které farníci přinesli a při debatách jsme si na nich mohli pochutnat.

prot. Mojmír

V neděli 10. září sloužili eparchiální episkopové společnou liturgii v olomoucké katedrále. Vladyka Simeon měl krásné kázání k nedělnímu evangeliu, po službě se setkal s farníky, kteří jej s láskou přijali, a poté společně diskutovali o životě této církevní obce a katedrály.

Církevní obec při katedrále žije normálním životem. Má nyní dva kněze, jejichž představeným je jakožto duchovní správce vladyka Izaiáš. Probíhají úklidové práce a drobné opravy, zvelebuje se interiér. Chystají se významné opravy chrámové budovy.

Olomoucká církevní obec je, stejně jako jiná katedrální společenství, specifická tím, že se pod jednou chrámovou kupolí setkávají dvě oblasti církevního života, tj. dva zájmy či vlivy. Jednak je to běžná farnost a současně biskupská katedra. Farnost si zde žije obvyklým životem církevní obce, který je však vždy ovlivněn skutečností, že tu často slouží biskupové, přijímají se tu zahraniční návštěvy a chrám se stává dějištěm slavnostních akcí celoeparchiálního charakteru a případně i přesahujících eparchiální rovinu. Na jedné straně to farníky trošku omezuje, neboť katedrální rozměr jejich chrámu nutně vstupuje i do jejich farního života. Na straně druhé jim to však přináší mnohé “benefity”. Příslušníci této významné církevní obce berou účast katedrálních událostech, což dozajista obohacuje jejich vnímání církve; mohou být svědky oficiálních eparchiálních událostí, vidět zahraniční biskupy, mnichy i starce, slyšet jak slouží a kážou; tak se mohou farníci katedrály čas od času modlit s výjimečnými osobnostmi z pravoslavného světa. Setkání s takovými mimořádnými lidmi je vždy povzbudivé a inspirativní. A dále – jejich chrámu se dostává zvláštní péče, co se týče okrášlení interiéru a chrámového vybavení. Jsou tam umísťovány svaté ostatky, které přivážejí zahraniční biskupové jako dar, vzácné ikony apod. Tak to chodí v katedrálách všude ve světě.

Olomoucká katedrála je hlavním chrámem naší eparchie. Postupně se jistě vytvoří duchovenský sbor, který bude společnými silami pod vedením biskupa zajišťovat katedrální život na nejvyšší úrovni po všech stránkách. To je společné přání farníků tohoto chrámu i biskupa, který zde má svou katedru. Současná situace vzájemného porozumění k tomu nadějně spěje.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

7. září t.r. se sešel ve vilémovském monastýru Zesnutí přesv. Bohorodice moravský sbor presbyterů. Po svaté liturgii v monastýrském chrámu začalo v zasedacím sálu monastýru setkání našeho eparchiálního duchovenstva. Konferenci předsedal olomoucko-brněnský eparchiální arcibiskup Simeon. Na vedení schůze se podílel i vikární biskup šumperský Izaiáš, ředitel úřadu eparchiální rady.

Po uvítání přítomných duchovních zahájila zasedání přednáška vladyky Simeona o desateru Božích přikázání. Nad každým přikázáním pronesl vladyka obsáhlé zamyšlení o jeho významu a aplikaci v životě církve i osobní zbožnosti. Hluboký rozbor Božích ustanovení posluchače zaujal.

Přednášející začal svou přednáškou připomenutím, že dodržování Božích přikázání chrání člověka proti útokům ďábla ze všech stran. Dále zmínil, že naše víra nám dává ochranu shůry, avšak součástí naší zbožnosti je také nesení kříže. Láska k Bohu dává člověku sílu k sebeoběti a k tomu, abychom s důvěrou dokázali přijmout svůj kříž a pokorně jej nést.

Vladyka rozbíral téma Desatera opravdu důkladně, a dotkl se mj. i zajímavého rozdílu mezi pojmy „všemohoucí“ a „Vševládce“ v jejich rozdílném významu a kontextu. Přimlouval se větší rozšíření používání slova Vševládce, neboť se tento pojem hlouběji dotýká osobního vztahu člověka s Bohem a Božího milosrdenství. Vševládce je otec, který sám dobrovolně omezil svou všemohoucnost, aby svým dětem nechal svobodu. Proto je pro nás Bůh především Vševládcem – Otcem dávajícím nám svobodu, která nám umožňuje milovat.

Dalším bodem programu bylo zhodnocení průběhu gorazdovských oslav v Hrubé Vrbce, které byly přítomnými označeny za mimořádně zdařilé. Pozoruhodná a památná je účast pěti sloužících biskupů, z nichž dva přijeli za účelem oslav památky sv. Gorazda z Polské autokefální církve. Vysoce byl oceněn výsledek oprav monastýru. Vnější vzhled rekonstruovaných budov si podle zpráv pochvalují i obyvatelé Hrubé Vrbky, kteří nyní vidí v monastýrském areálu skutečnou okrasu své obce.

Poté následovaly administrativní informace z eparchiálního úřadu, po nichž se spontánně rozvinula živá debata o liturgickém životě naší místní církve (inspirovaná předchozím rozhovorem o Gorazdových oslavách). Liturgické a typikonální otázky se rozebíraly poměrně intenzivně, zvláště se zřetelem k tomu, jestli – či do jaké míry – je v současném životě naší církve na místě uplatňování liturgických forem, které téměř před stoletím zavedl vl. Gorazd. Necelá polovina přítomných se v hlasování přihlásila k pravidelnému používání tzv. Gorazdova sborníku (ostatní používají obsahově rozšířené překlady). Svatý vladyka si přál, aby se liturgický život místní církve vyvíjel směrem k tomu, co je obvyklé v pravoslavném světě, ale zároveň tím neztrácel specifický český ráz, který vyhovuje mentalitě Čechů a Moravanů. Zachovat, udržovat, tříbit a dále pěstovat český charakter bohoslužeb je nutnou součástí misijní praxe naší církve. Přinejmenším polovina veřejné bohoslužby musí být vedena v českém jazyce.

Vladyka Simeon připomněl gorazdovskou tradici, kterou dodržovala i stará generace českých duchovních, – při každé bohoslužbě (liturgii, pobožnosti i trebu) kázat. Na této misijní tradici je nutno trvat a vyžadovat ji od každého duchovního.

Vladyka Izaiáš vyjádřil požadavek, aby každý kněz znal typikon a měl knihu s typikonálními pravidly doma. Dále vybízel aby se na farnostech sloužily večerní bohoslužby a litije (tyto bohoslužby může konat kněz, i když je v chrámu sám). Prot. Petr Novák vzpomínal na to, jak v dobách, kdy byl na Moravě eparchiálním biskupem vladyka Kryštof, se v katedrále konaly litije každou sobotu večer (řecký obyčej), vladyka na ně docházel a vyžadoval je.

(Dodatek redakce: materiály pro českou večerní bohoslužbu lze např. najít zde: postup bohoslužby, změny na svátky a litije. Některé prohlížeče PDF zobrazují tyto soubory špatně. Je potřeba prohlížet a tisknout je bezplatným Acrobat Readerem.)

Pak se chvilku vedla debata o některých liturgických nuancích, jako např. otevírání a zavírání královských vrátek při bohoslužbě, používání chrámové opony či zvyklosti, podle které se kněz uklání a prosí věřící o odpuštění (v české praxi se konalo bezprostředně před svatým přijímáním, v ruské praxi se provádí na konci tzv. „vchodných modliteb“).

Ve všech ohledech je nutno mít na zřeteli, že naše liturgická praxe musí být misijní.  To však neznamená, že se ještě dnes musí zkracovat postup bohoslužby či výrazně zjednodušovat liturgický řád. České mentalitě jsou pravoslavné bohoslužby spíše přístupné, jsou-li na farnostech prováděny ve střízlivých formách a prostě, aby velkolepost vnější formy nezakrývala bohatství vnitřního duchovního obsahu.

Na závěr, jako poslední bod programu, mohli přítomní vyslechnout přednášku, která měla charakter stručného zamyšlení nad osobností sv. Gorazda. Snaha autora byla přiblížit tuto výjimečnou osobnost v rozměru lidském. Takže její téma znělo: některé povahové črty vl. Gorazda, jak se o nich zachovaly zprávy od jeho současníků. Mozaikou sestavenou z několika dochovaných vzpomínek na temperament svatého vladyky se přednášející pokusil vykreslit, jaký měly jeho povahové rysy vliv na způsoby jeho práce. Snad řečníkova snaha alespoň maličko přispěla, aby se nám tato vzácná postava novodobých dějin naší církve stala ještě inspirativnější.

Před očima nám díky záznamům pamětníků povstaly obrysy vladykovy energičnosti, pracovitosti, sebeobětavosti, ale zároveň i přísnosti na své kněze, náročnosti a vysokých požadavků, které kladl na sebe i na své spolupracovníky a celou svou eparchii. Byl to muž železné vůle, hluboce zbožný a v řadě ohledů geniální, jenž se cele obětoval své práci a svému poslání. Neoddával se zábavám ani klábosení při hostinách, prakticky neustále se věnoval práci. Při schopnostech, jimiž oplýval, byl neuvěřitelně skromný. Byl pro své kněze vším, vzhlíželi k němu jako děti k otci (podle slov Boh. Alše). Musel však snášet ze strany okolního světa mnoho pomluv, prázdné kritiky, obvinění z nejrůznějších špatností. Byla to nesmírná tíha, pod níž někdy téměř klesal. Snášely se na něho např. pomluvy, že k nám uvádí cizí vlivy – politické, náboženské, obřadové i kulturní (čelil námitkám proti byzantské liturgii, že prý je cizí českému náboženskému cítění; proti ikonostasu a uctívání ikon, že prý je to nemoderní a oddělení kněze ikonostasem od lidu prý odporuje požadavku na odstranění klerikalismu; jindy se zase lidé bouřili proti chrámové architektuře otce Kolomackého, že se prý nehodí do české krajiny a je cizorodým prvkem v místní kultuře atd.) Na druhé straně musel do vyčerpání bojovat proti pokusům zavádět do českého pravoslaví protestantské prvky.

Následovala diskuse o způsobu práce vl. Gorazda a příkladu, který v ní může najít dnešní generace. Podtržena byla i evidentní podobnost některých rysů tehdejší situace (ve společnosti i mezi pravoslavnými) se současností.

Zasedání bylo uzavřeno představením nové knížky, vydané úřadem ER k letošnímu gorazdovskému jubileu: “Stručně o pravoslaví.” Text knížečky vlastně vznikl k cyrilometodějskému výročí 2013 – jeho struktura a formát byl dán už v samotném tehdejším zadání, které znělo: co nejstručnější pojednání v útlé brožuře, kterou bude možno rozdávat zájemcům o pravoslaví. Knížka měla mít dva tématické oddíly – první o víře a praxi církve, a druhý o pouti pravoslaví skrze staletí našich národních dějin (tato druhá část je zpracována v duchu vědeckého díla vl. Gorazda a dokazuje domovské právo pravoslaví v Čechách a na Moravě).

Před obědem přítomní pogratulovali otci Mojmírovi k významnému životnímu jubileu a zazpívali modlitbu: “Mnohá léta!”

Pak se přítomní odebrali k monastýrskému pohoštění a přátelským rozhovorům v jídelně.

Na průběhu celého setkání bylo, myslím, znát duchovní povznesení kněžstva z proběhlé slavnostní události v Hrubé Vrbce. Pečeť požehnání sv. Gorazda se odrážela i na velice pěkné atmosféře setkání a intenzivním zájmu přítomných o probírané otázky.

Děkujeme vladykovi Simeonovi za poutavou přednášku a všem přítomným za jejich diskusní příspěvky.

prot. Jan z Jihlavy

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Den třetí – slavnostní završení gorazdovského jubilea v Praze

V Praze v pondělí 4. září na samotný den památky mučednické smrti našeho novodobého světce vyvrcholily gorazdovské slavnosti. V pražském katedrálním chrámě sv. Cyrila a Metoděje sloužil spolu s vladykou Michalem a vladykou Eliášem z Finské autonomní církve i moravský vladyka Izaiáš. Po svaté liturgii byla sloužena panychida na Kobyliské střelnici, kde byl popraven vladyka Gorazd i oba katedrální kněží Václav Čikl a Vladimír Petřek a předseda katedrálního sboru starších Jan Sonnevend. Zádušní modlitby byly konány za všechny, kteří byli umučeni s vladykou Gorazdem (více než 260 lidí). Taktéž byl položen věnec pod pamětní desku na pankrácké věznici. Večer se pořádala slavnostní recepce k příležitosti 75. výročí umučeni sv. Gorazda. Uspořádal ji Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Michal, arcibiskup pražský a českých zemí. Slavnosti se zúčastnil i emeritní metropolita, Jeho Blaženost vladyka Kryštof.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Den druhý – pokračování oslav gorazdovského jubilea v Brně

Návštěva Jeho Přeosvícenosti vladyky Paisija (Martyniuka), biskupa przemyského a gorlického v brněnském katedrálním chrámu

Dne 3. září, 13. neděli po Padesátnici, navštívil církevní obec v jihomoravské metropoli Jeho Přeosvícenost vladyka Paisij (Martyniuk). Svatou archijerejskou liturgii sloužil spolu s vladykou z Polské pravoslavné církve také náš vladyka Izaiáš, biskup šumperský, včetně jejich doprovodu a místního duchovenstva.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

 Pokračování zpravodajství z gorazdovských oslav následuje v příštím příspěvku.