Olomoucko-brněnská eparchie
O Svatodušním pondělku (21. června 2021) byl v olomoucké katedrále vysvěcen na diakona bratr Tomáš Loučka z Olomouce. Diakon Tomáš absolvoval pravoslavnou fakultu v Prešově a byl dlouholetým žalmistou v Olomouci i v jiných obcích. Zabývá se psychologickou a duchovní pomocí závislým. Rád cestuje po monastýrech zejména na Svatou horu Athos. Kéž Hospodin rozmnoží svou službu své církvi v osobě nového diakona. Mnohá léta.
NP
Před červencovým zasedáním eparchiální rady se její členové modlili při svaté liturgii
V neděli 11. července se po svaté liturgii sešla eparchiální rada a řešila aktuální a důležité otázky života naší eparchie.
Na šťastný svátek sv. Cyrila a Metoděje a u příležitosti výročí svěcení chrámu sloužil vladyka Izaiáš spolu s duchovenstvem v Kroměříži.
Na konferenci presbyterů naší eparchie, která se konala 1. června 2021 v Olomouci (zpráva o ní je zde), sestavili přítomní text níže uvedeného prohlášení.
P.S.
V prohlášení je zmínka o článku Nic není důležitější než pokoj v církvi
Pár krátkých odstavců jako předmluva. Dne 30. 6. 2021 jsem zaslal prot. Josefovi Fejsákovi osobní dopis, který se teď, po třech dnech stává otevřeným listem. Takový formát diskuse mi není příjemný, ale tak to nastavila duchovní správa v Brně, když nám od začátku zasílala svá stanoviska veřejným způsobem, tj. publikovala je na svých webových stránkách.
Ke kontextu, do kterého je můj dopis zasazen. Ze strany členů eparchiální rady byl 11. 6. 2021 zaslán dopis duchovenstvu a členům Rady církevní obce Pravoslavné církevní obce v Brně, který jsme však nepublikovali, a snažili jsme se v něm adresáty upozornit na směr, kterým se v Brně vydali, varovat je před dalším vývojem a vyzvat k nápravě. Volili jsme takový styl sdělení, který byl spíše polooficiálního charakteru – nebylo to psáno formou usnesení církevního orgánu, ale byl to kolektivní dopis členů ER. V Brně to však nepochopili a jejich odpověď byla poměrně zlostná, útočná a veřejně publikovaná.
Chtěl jsem se tedy ještě pokusit oslovit prot. Fejsáka osobně formulovaným listem a vladyka Izaiáš tento pokus požehnal (dopis jsem napsal sám a vladyka do textu ani v nejmenším nezasahoval). Lze říci, že je to moje soukromá iniciativa. Vzhledem k publikovaným brněnským dopisům jsme se domluvili, že můj osobní dopis tedy bude také publikovaný na oficiálních stránkách OBE. Po odeslání dopisu jsem však ještě několik dní vyčkával, zdali prot. Fejsák nějak pozitivně nezareaguje, a protože jsem žádnou reakci nezachytil, vkládám tento můj osobní dopis na eparchiální web.
Důstojnému otci,
mitr. prot. Josefovi Fejsákovi
Brno
Drahý důstojný otče Josefe,
dovoluji si obrátit se na Vás osobním dopisem. Formu otevřeného dopisu volím nerad, ale takto jste nastavili parametry komunikace vy v Brně.
Hodně jsme toho spolu prožili a je pro mne bolestivé sledovat, co se pod Vaším vedením v Brně děje. Vždy jsem si myslel, že církev milujete, a proto nechápu, proč jí nyní svým jednáním, které je bezpochyby formou nekanonické a duchem nepravoslavné, ubližujete. Nikdy jsem moc nerozuměl změnám v orientaci Vaší přízně či podpory, co se biskupů týče (nejdřív pro biskupa Simeona, za pár let proti němu, pak zase pro něj, v dalším desetiletí nejprve pro vladyku Izaiáše, nyní proti němu, a co bude dál?) Říkal jsem si však, že každý máme nějakou povahu a nějaké nedostatky, a doufal jsem, že byste v kolotoči své církevní politiky snad nepřekročil určité hranice. Nyní mám pocit, že kvůli jakési nenadálé nenávisti vůči vladykovi Izaiášovi tyto hranice prolamujete. Jsem přesvědčen, že to neprospívá v první řadě eparchii (a potažmo celé místní církvi), ale škodí to i Vám, Vaší duši. Myslím, že z Vašich dopisů je patrná jakási temnota a zaslepenost a že už nevidíte realitu. A to je jeden z hlavních důvodů, proč jsem sedl a píši tento list. Byl bych šťasten, kdyby poukázání na některé rozpory ve Vašem současném chování, Vám alespoň maličko pomohlo k nahlédnutí celé situace z jiné perspektivy.
Svátky Sestoupení Svatého Ducha jsme oslavili v Jihlavě sváteční božskou liturgií v chrámu vyzdobeném kromě mnoha květin i zelení stromů a dubových ratolestí. Jsou to totiž také svátky Nejsvětější Boží Trojice, a právě v doubí Mamre přijal patriarcha Abraham návštívení samotného Hospodina v podobě tří tajemných hostů, Osob, které byly starozákonním předobrazem Božské Trojice. (Viz vpravo ikonu Abrahamova pohostinství s patriarchou Abrahamem a Sárou.)
Po liturgii jsme sloužili zvláštní svatodušní večerní, která je mimořádná tím, že se při ní na kolenou čtou modlitby ke vzývání blahodati Svatého Ducha. Zároveň je významná tím, že se při ní poprvé od Paschy, po padesátidenním svátečním období, v chrámu klečí.
Část území olomoucko-brněnské eparchie byla postižena tragédií. Nevídaně hrozné následky větrné smrště jsou stěží uvěřitelné. Jihomoravský kraj, především oblast Břeclavska a Hodonínska, ve čtvrtek večer 24. června zasáhly ničivé bouře a tornádo o síle F3 nebo F4. Větrný vír zdevastoval několik vesnic na jižní Moravě a zanechal za sebou mrtvé a zraněné.
Čtvrteční bouře a tornádo na Břeclavsku a Hodonínsku si vyžádaly šest obětí (včetně těhotné ženy). Dnes potvrdila mluvčí nemocnice poslední úmrtí, a to dvouletého dítěte. Zraněných jsou stovky. Škody na majetku se vyčíslují na desítky miliard. Už přes 70 poškozených domů je odsouzeno k demolici (týden po katastrofě se počet domů, které budou strženy, vyšplhal až ke 180).
Metropolita Rostislav, arcibiskup prešovský adresoval vladykovi Simeonovi, arcibiskupu olomoucko-brněnskému list s kondolencí v souvislosti s vše devastujícím řáděním živlů. Vladyka metropolita se modlí za ty, jejichž životy větrná smršť odnesla z této země, i za útěchu jejich pozůstalých. Ujistil nás, že prosí Boha za rychlé uzdravení zraněných a brzkou nápravu škod.
Z webu vladyky Jáchyma Berounského, který bydlí poblíž zasažené oblasti, jsme vybrali několik fotografií, viz galérii. Na svém webu vladyka píše:
»Dnes jsme si s bratrem Martinem Létalem nasadili pracovní rukavice a brigádničili ve zdevastovaných Hruškách. Z lidí už opadl prvotní šok a pocit zmaru, velmi je povzbudil pozitivní zájem druhých o jejich neštěstí. Krásná atmosféra, neobyčejná solidarita… dřeli tam hasiči, vojáci, policisté, zdravotníci, úředníci… příbuzní místních občanů, známí i úplně cizí lidé, kteří přijeli třeba i namísto dovolené na pomoc… Na střechu k nám z ničeho nic vylezli pokrývači ze Slovenska a moc pomohli. Pomáhali si sousedé, kteří měli mezi sebou ještě před pár dny různé malicherné konflikty – a teď se sblížili. Tyto situace jsou nám dány také proto, aby se mohla projevit naše solidarita a pomoc, a ta se projevila. Pomozte každý, jak můžete, pochopitelně hlavně finančně.«
Úvahy o duchovních příčinách přírodních pohrom odložíme na jindy, nyní je potřeba povzbudit, posílit, utěšit a pomoci. A to modlitbou i praktickým činem.
Na našich farnostech se při bohoslužbách už konaly prosby a vzývání Boží pomoci pro všechny, na které tragicky dopadla tato přírodní pohroma. Nad dušemi zesnulých nechť se smiluje Pán ve svém nekonečném milosrdenství, a přeživší, zraněné či zbavené majetku, sklíčené i zoufající nechť Pán svou všemocnou rukou pozdvihne a dá jim sílu a naději.
* * *
Podle oficiálních zpráv z místa pohromy je z různých druhů materiální pomoci v tuto chvíli potřeba především pomoc finanční.
Vyzýváme naše církevní obce a všechny věřící olomoucko-brněnské eparchie k pomoci.
Diecézní charita Brno spustila veřejnou sbírku, do které je možné přispívat libovolnou částkou na účet č. 4211325188/6800, variabilní symbol 2002, nebo formou dárcovské SMS. Na číslo 87 777 lze poslat dárcovskou SMS ve tvaru DMS DCHB 30, 60 nebo 90 podle částky, kterou chcete přispět.
Pomoci je možné i skrze Diakonii Českobratrské církve evangelické. Příspěvky mohou zájemci posílat na účet č. 2100691426/2010. Je možné přispět i dárcovskou SMS na číslo 87 777 ve tvaru DMS DIAKONIEPOMOC 30, 60 nebo 90, a to opět podle výše příspěvku.
Člověk v tísni vyhlásil sbírku SOS Morava. Příspěvky je možné posílat na speciálně zřízené konto 713271329/0300.
Přispět je možné i na účet Českého červeného kříže. Číslo je 333999/2700, variabilní symbol 2101. Organizace spustila i platební bránu.
Vladyka Izaiáš, vikární biskup šumperský dnes oslavuje narozeniny. Prosíme Boha, aby mu dal zdraví a sílu k další práci pro eparchii.
Na mnohá a blahá léta, vladyko.
Redakce webu
a spolupracovníci z úřadu
Svátky Sestoupení Svatého Ducha v Šumperku
Padesátnice v olomoucké katedrále
V chrámu sv. Barbory při Sestoupení Svatého Ducha na apoštoly
Vladyka Izaiáš se 17. června zúčastnil představení knihy o kardinálovi Miloslavovi Vlkovi, které proběhlo v arcibiskupském paláci v Praze. Do knihy přispěl svou vzpomínkou na zesnulého kardinála i náš vladyka Simeon, jeho dlouholetý přítel. V rámci setkání s kardinálem Dominikem Dukou jej vladyka Izaiáš obdaroval naším jubilejním sborníkem, vydaným u příležitosti 70. výročí naší eparchie.
V pátek 28. 5. 2021 proběhla Noc kostelů v Brně. K akci se připojil i monastýr sv. Ludmily. Konala se prohlídka fresek a interiéru chrámu, která probíhala s vysvětlením významu ikon, ikonografie, symboliky ikonostasu a všeho, co tvoří pravoslavný chrám, pronaos, naos a oltář.
Zúčastnilo se přibližně 120 návštěvníků, věřící i nevěřící. Všem se velmi líbily fresky a ikonostas i komentáře, které probíhaly v češtině, rumunštině a angličtině.
V neděli 13. června navštívil vladyka Izaiáš nově budovaný chrám v Uherském Brodě.
S požehnáním vladyky Simeona, arcibiskupa olomoucko-brněnského se již několik let koná v naší eparchii průběžná sbírka na pomoc pravoslavné misii v Africe. Sbírání finančních prostředků probíhá převodem Vašich darů na transparentní účet u místní Fio banky, z něhož se každý měsíc převádějí vybrané peníze na účet Pravoslavného misijního bratrstva. Přispívat lze jednoduše a v českých korunách.
Představení bratrstva nás ubezpečují o své vděčnosti za naši podporu a připomínají, že v africkém prostředí má každá, byť z našeho hlediska i malá částka, velký význam a dá se za ni mnoho potřebného pořídit.
Je krásné a symbolické, že tuto africkou misii podporují také křesťané právě z Čech a Moravy, které byly osvíceny světlem Pravoslaví našimi věrozvěstmi sv. Cyrilem a Metodějem. Tyto naše světce si totiž v Africe zvolili za nebeské ochránce misie na africké půdě. Jako dědicové misijního díla soluňských bratří a našich dobrodinců tedy pomozme v současném osvětitelském a filantropickém díle, které se děje na černém kontinentu tisíc let po cyrilometodějské misii.
Kdo by se chtěl připojit k tomuto evangelijnímu dílu, najdete všechny informace na českém webu věnovaném představení Pravoslavného misijního bratrstva a způsobu, jak africkou misii od nás podpořit, viz: pravoslavi.cz/afrika
Níže uvádíme překlad Výroční zprávy za rok 2020, kterou nám Pravoslavné misijní bratrstvo zaslalo.
Anežka Mandelíková (pověřená správou sbírky)
z Pravoslavné církevní obce v Jihlavě
Sláva Ježíši Kristu!
Drazí přátelé a dárci,
doufám a přeji si, abyste se navzdory pandemii měli dobře.
Tento rok byl náročný jak pro naše bratrstvo, tak i pro celý tým misionářů v Africe a po celém světě, jejichž víra a trpělivost byly vyzkoušeny nesčíslněkrát.
Rád bych vám z celého srdce poděkoval za více než roční podporu, lásku, důvěru, zájem a štědrost, které znamenají tak mnoho nejen pro naše bratrstvo, ale i pro všechny, kdo mají prospěch z naší misionářské práce.
Příslušníci našeho bratrstva jsou členové Církve Kristovy. Po mnoho let tito lidé rozdávali dobro z “pokladu svého srdce” (Luk 6,45) a obětovali se pro trpící lidi.
Dobře vědí, že Ježíš se rodí každý den a na jakémkoliv místě, ať je to chatrč v chudé Africe nebo pod střechou strádajícího Peruánce či rybáře na pobřeží Haiti. Kristus se vždy rodí tam, kde je nejméně očekáván, a proto zůstává Bohem překvapení. Vždy se rodí v chudobě, tam, kde jsou bolesti a životní zkoušky, a tam, kde tento svět neskýtá nic jistého.
A proto je to Bůh pro všechny lidi, kteří živoří na hranici přežití a které “civilizovaný” svět izoloval a odsoudil k životu v “temnotě”.
Děkuji vám jménem celého představenstva, že jste nám poskytli příležitost “osvítit svět”, tuto část zeměkoule, kde jsou mnohé komplikace, ale přesto existuje, a kde se někteří chladní lidé vytrvale snaží uhasit světlo v lidských srdcích.
Shromáždění našeho bratrstva v tomto náročném roce bylo zahájeno návštěvou metropolity Petra z Accra dne 9. února 2020 a ukončeno bylo 8. března 2020 za přítomnosti metropolity Konstantina ze Singapuru. Dobrotivý Bůh nám také dopřál, aby poslední archijerejskou návštěvou tohoto roku, 11. října 2020, byl příjezd vladyky Agathonika z Arusha.
Náš časopis přichází, aby vyplnil mezeru novinek a aktualit od našich misionářů ze zemí, kde září světlo Pravoslaví, a kde probíhají různé charitativní činnosti, jako například příprava pokrmů pro hladovějící či podávání polévek (tzv. “soup kitchens”), kde se vydávají knížky v místních jazycích, staví se školy, nemocnice a sirotčince, provádí se vrtání studní s čistou pitnou vodou, konají se pravoslavné křty a zejména jsou budovány chrámy pro božské liturgie.
Nyní následuje přehled vašich milodarů v roce 2020 a jejich využití. Během tohoto roku bratrstvo podpořilo týmy misionářů přímou finanční pomocí, a to částkou € 650.211,30, která byla využita pro jejich rozličné potřeby, jak je uvedeno zde:
I v letošním roce 2021 se Pravoslavná církevní obec v Kroměříži zapojila do projektu Noc kostelů. Kvůli koronaviru a zatím ne zcela rozvolněným opatřením jsme očekávali spíše nízkou účast, ale opak byl pravdou. Letošní zájem předčil naše očekávání. Již od 18té hodiny začaly chodit skupinky návštěvníků. Před večerní bohoslužbou přišla “delegace” dětí školního věku z okolního sídliště, z nichž mnohé dosud nevěděly k čemu tato budova (chrám) vlastně slouží.
Na rozdíl od minulých let, kdy náš chrám navštěvovali spíše zvědavci, jsme letos zaznamenali zvýšený zájem římských katolíků. Jejich dotazy se hodně týkaly věrouky a rozdílů mezi pravoslavím a římským katolicismem. Na večerní bohoslužbě také “nahradili” místa pravoslavných, kterých bylo jako šafránu, takže účast na večerní převyšovala počtem osob i leckterou nedělní svatou liturgii.
Letošní Noc kostelů můžeme zhodnotit jako velice zdařilou a zdá se, že některé návštěvníky, kteří zde byli poprvé, budeme vídat i jindy během roku.
jer. Stanislav Dolníček
V Horní Lipové se nachází již od roku 2014 pravoslavný chrám zasvěcený svátku Proměnění Páně a sv. Nektáriovi Eginskému. Letošní téma Noci kostelů je podle žalmu 104 možno chápat přírodně – „Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří.“ Náš chrám je kompletně obklopený lesem a zvířata ve dne i v noci si k němu nacházejí cestu, a proto jsme nepochybovali o správnosti zvolené tématiky.
V pátek v podvečer k zahájení Noci kostelů jsme sloužili Kánon kajícný k Pánu našemu Ježíši Kristu. Poté byl svícemi ozářený chrámový prostor ponechán otevřený po celou noc pro návštěvníky, kteří v něm mohli setrvat dle libosti. První návštěvník byl až z dalekého Nového Jičína a ostatní jsme nepočítali. V sobotu 29. května v ranních hodinách byla sloužena panychida k výročí pádu Konstantinopole a tímto byla vykonána pomyslná tečka za letošním ročníkem tradiční akce. U nás však dáváme přednost akci Den kostelů, kdy je náš chrám a památník stále otevřen od slunce východu po jeho západ.“
Letošní Noc kostelů proběhla oproti minulým rokům netradičně bez kulturního programu ve znamení uctění památky našich zesnulých blízkých, kteří nás během posledních měsíců opustili kvůli epidemii koronaviru. Interiér kaple svatého Jiří osvětlovala pouze světla svící hořících za pokoj duší našich drahých zesnulých. V této atmosféře ticha a osobních vzpomínek plameny svíček symbolizovaly i naši naději na vzkříšení pramenícího ze slavného Vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista, který svojí smrtí na kříži smrt jednou provždy přemohl.
V Olomouci se 1. června t.r. sešli duchovní naší eparchie na další z obvyklých presbyterií. Od poslední duchovenské konference uplynulo mnoho času, protože pravidelné scházení duchovenstva bylo přetrženo pandemickými opatřeními. Největším zážitkem bylo tudíž pro většinu z nás setkat se s kolegy, vidět shromážděný eparchiální duchovenský sbor a společně pobesedovat.
Nejprve duchovní sloužili s vladykou Izaiášem svatou liturgii v olomouckém katedrálním chrámu, poté se přesunuli do dolní kaple, kde se konalo zasedání.
Na programu bylo probírání aktuálních otázek života naší eparchie. Setkání proběhlo v uvolněné, klidné a přátelské atmosféře a v radostném duchu ze společného rokování.
Vzhledem k některým tíživým okolnostem celocírkevního života navrhli duchovní vyjádřit podporu shromážděných presbyterů episkopátu olomoucko-brněnské eparchie, což proběhlo v duchu jednomyslnosti.
 |
 |
Poté, co jsme probrali vše, co měl kdokoliv z duchovních na srdci, bylo zasedání konference ukončeno.
Letošní Noc kostelů byla poznamenána nejen protipandemickými opatřeními, leč také doposud nezvyklou situací, kdy se do Noci kostelů nepřihlásil žádný z okolních svatostánků v městských obvodech Ostrava-Pustkovec nebo Ostrava-Poruba. Vzhledem k tomu, že si návštěvníci obvykle plánují trasu tak, aby na ni bylo co nejvíce sakrálních objektů, ocitli jsme se letos tak říkajíc mimo hlavní trasy, což se projevilo i menší návštěvností, které činila asi 100 osob. I letos se jsme se setkali se „starými známými“, kteří naši kapli navštěvují pravidelně každým rokem, přišli i lidé s připravenými otázkami, nebo ti, které přivedla pouhá zvědavost, ale i tací, kteří jen nakoukli.
Letošní Noc kostelů (28. května) se podobně jako loni uskutečnila v atmosféře postupného rozvolňování protipandemických omezení. Po zkušenosti z minulého roku je však toto rozvolňování opatrnější. To ovlivnilo i průběh programu mnohých účastníků. Např. činnost mnoha amatérských pěveckých sborů se teprve začíná probírat, a tak mnohde chyběl zpěv a program se soustředil na místní zvláštnosti, výstavy nebo prezentaci různých činností.
Noc kostelů nabízí možnost nezávazného přiblížení se a setkání s křesťanstvím. Poskytuje možnosti, jak citlivě přiblížit křesťanství, církev, víru. Smyslem je oslovit, nabízet, ale nevnucovat, a tímto způsobem zprostředkovat návštěvníkům pozitivní zkušenost v souvislosti s církví.
Noc kostelů je určena pro nejširší veřejnost. Jedním z cílů je vytvořit „nízkoprahovou“ nabídku k setkání pro lidi, kteří stojí mimo církev či na okraji církve. Kulturní pozadí programu Noci kostelů, zpřístupnění běžně nepřístupných míst a atmosféra noci dávají příležitost oslovit co nejširší veřejnost.
Dalším cílem je vzbudit zájem o společenskou a kulturní hodnotu kostelů. Noc kostelů prezentuje kostely jako důležitou součást společenského života obyvatel a poukazuje také na jejich kulturní hodnotu.
V Přerově jsme měli plné ruce práce s jinými činnostmi týkajícími se chodu farnosti a zároveň jsme byli limitováni nepřítomností našeho spřáteleného pěveckého sboru kvůli protipandemickým opatřením. Díky ochotě naší menší bohoslužebné jednotky uvnitř sboru jsme měli možnost alespoň zkrášlit paschální bohoslužby školeným zpěvem a profesionalitě sbormistryně byla k pravoslavnému liturgickému repertoáru sboru nacvičena a přidána skladba Voskresenije tvoje od srbského skladatele Stevana Mokranjace.
Při letošní Noci kostelů byla tedy jen možnost seznámit se s liturgickým prostorem chrámu a zhlédnout stálé expozice o kalvárii české pravoslavné církve. Přesto chrámem prošlo přibližně 300 – 400 lidí, a i když někteří opravdu doslova prošli, byli i tací, kteří věnovali čas zhlédnutí výstavy a naše svícníky byly plné zapálených svící; nebylo ani potřeba vysvětlovat, k čemu tento rituál slouží.
